Kdy používat jaký kartáč? Část I.: Ocelový a bronzový kartáč.

Většina výrobců lyžařských vosků nabízí také základní sadu kartáčů. Ve většině případů se jedná o následující druhy kartáčů: nylonový kartáč, kartáč s vlasem z koňských žíní, ocelový kartáč a bronzový kartáč.

Většiny výrobců lyžařských vosků má v nabídce různé velikosti a tvary kartáčů. Velké oválné označované jako profesionální, střední hranaté a malé či kombinované označované jako ekonomické. Vedle manuálních kartáčů má většina výrobců v nabídce rovněž elektrické rotační kartáče.

Někteří výrobci dále rozlišující dvě až tři skupiny kartáčů: 1. kartáče před nanesením kluzného vosku, 2. kartáče po nenesení kluzného vosku, 3. kartáče pro finální fluorové přípravky

Kartáče před nanesením kluzného vosku slouží pro "otevření" a "vyčištění" skluznice. Před aplikací nového kluzného vosku do porézních částí skluznice je třeba odstranit starý kluzný vosk (vyčištění) a co nejvíce zpřístupnit porézní části skluznice pro aplikaci nového vosku (otevření).

Po nanesení a zažehlení a po odstranění hlavního množství přebytečného kluzného vosku ze žlábku a z povrchu skluznice pomocí plexi škrabky je třeba odstranit přebytečný kluzný vosk ze struktury / drážkování skluznice a z povrchu skluznice pomocí kartáče.

Finální fluorové přípravky mají jednu základní vlastnost: neaplikují se do skluznice (myšleno do vnitřních porézních částí skluznice), nýbrž na skluznici (myšleno na povrch skluznice zbavený přebytečného kluzného vosku pomocí plexi škrabky a kartáče). Finální fluorové přípravky je tedy nejprve nutné "vpravit" na povrch skluznice (zažehlením a vkartáčováním), následně je nutné přebytečný prášek odstranit kartáčem a ve finále je třeba povrch kartáčem vyleštit.

Ocelový kartáč

V nabídce výrobců lyžařských vosků jsou zpravidla dva druhy ocelových kartáčů. 1. kartáče s jemným a kratším ocelovým vlasem, kartáče s hrubším a delším ocelovým vlasem. Kartáče s jemným a kratším ocelovým vlasem se zpravidla doporučují pro otevření a vyčištění skluznice, kartáče s hrubším a delším ocelovým vlasem se zpravidla doporučují pro odstranění zbytků přebytečného vosku ze struktury a povrchu skluznice po aplikaci kluzného vosku.

Ani pro jedno z výše uvedených použití nemůžeme ocelový kartáč doporučit. Ocelový kartáč má tendenci zanechávat na skluznici "vlásky" nebo "chloupky" tím, jak proniká hluboko do struktury skluznice a rozrušuje její strukturu. Tyto vlásky nebo chloupky se při následném zažehlování kluzného vosku roztavují a zpětně "uzavírají" porézní otevřenou strukturu skluznice. Vytahování a následné zatavování vlásků či chloupků skluznici navíc trvale poškozuje. Ocelové kartáče jsou pro skluznici jednoduše příliš hrubé. Pro otevření a vyčištění porézních částí skluznice doporučujeme používat bronzový kartáč, který zajistí stejně dobré vyčištění a otevření, ale "nevláskuje".

Bronzový kartáč

Výrobci lyžařských vosků a doplňků nabízí nejrůznější provedení bronzových kartáčů: bronzové kartáče lemované nylonovým okrajem, bronzové kartáče lemované ocelovým okrajem, ocelové kartáče lemované bronzovým okrajem, bronzovo-nylonový kombinovaný kartáč. Bronzové kartáče se zpravidla doporučují pro otevření a vyčištění skluznice před nanášením kluzného vosku a pro odstranění zbytků přebytečného vosku ze struktury a povrchu skluznice po aplikaci kluzného vosku.

S oběma uvedenými použitími bronzového kartáče zcela souhlasíme. Máme však jednu zcela zásadní připomínku k provedení bronzového kartáče: bronzový kartáč má být hustý, má mít jemný a dlouhý vlas, bronzový vlas nemá být ničím lemován (rozhodně nemá být lemován ocelovým okrajem), bronzový vlas nemá být kombinován s žádným dalším materiálem... Bronzový kartáč má být hustý bronzový kartáč s jemným dlouhým vlasem a tečka.

Bronzový kartáč se používá před nanášením kluzného vosku pro odstranění nečistot a starého vosku a pro otevření skluznice, aby přijímala lépe a více kluzného vosku. Bronzový kartáč s jemným vlasem nerozrušuje strukturu skluznice a "nevláskuje". Bronzový kartáč se dále používá po odstranění přebytečného kluzného vosku pomocí plexi škrabky pro "doodstranění" zbytků přebytečného kluzného vosku především ze struktury / drážek z přechodových částí skluznice. Při odstraňování zbytků přebytečného kluzného vosku pomocí bronzového kartáče na kartáč příliš netlačíme a nepřejíždíme skluznici příliš často. Po bronzovém kartáči následuje ještě finální vyleštění dalšími druhy kartáčů!

Kdy jsou lyže s mohérem ta správná volba?

V předchozím příspěvku jsme si řekli něco málo o tom, kdy lyže s mohérem nejsou to pravé ořechové. Kdy jsou tedy skiny ta správná volba?

Skiny jsou optimální lyže pro začátečníky - děti i dospělé. Skiny jsou vhodné na prakticky všechny druhy nového sněhu. Při použití na novém sněhu je však musíme vždy opatřit prostředkem proti namrzání. U nového vlhkého či mokrého sněhu kolem nuly se budeme muset smířit s tím, že lyže s mohérem nebudou fungovat příliš dobře ve zledovatělé stopě, ale mimo stopu by měl být odraz celkem slušný.

Skiny jsou optimální volba na všechny druhy jemnozrnného sněhu - suchého prašanu, vlhkého i mokrého transformovaného sněhu. Jemnozrnný sníh neboli transformovaný sníh je sníh, který je zpravila několik dní starý a prošel již několika málo přeměnami způsobenými okolními podmínkami. Pokud bychom se chtěli orientovat podle toho, co mažou ostatní, pak na jemnozrnný sníh zpravila používáme tuhé syntetické sloupci vosky. Na skiny se ale žádné stoupací vosky aplikovat nesmí!

Chloupky na mohérovém pásku se postupně opotřebovávají. U zcela nového mohérového pásku jsou chloupky relativně dlouhé. Dlouhé chloupky nabízí lepší odraz, např. i na hrubozrnnějších druzích sněhu, kdy jsou jednotlivá zrna již větší a zaoblenější a kdy začíná být nutné používat tekuté stoupací vosky (např. překryté tuhým stoupacím voskem pro lepší skluz). Skiny s novým páskem pak budou relativně dobře fungovat na suchém a vlhkém hrubozrnném sněhu. Na mokrém až velmi mokrém hrubozrnném sněhu už to žádná hitparáda nebude. Delší chloupky zároveň ale znamenají horší skluz a také rychlejší znečištění pásku. Naopak kratší chloupky sebou přinášejí zlepšené kluzné vlastnosti. Jakmile přestane mohérový pásek fungovat i na novém a jemnozrnném sněhu, bude nutné ho vyměnit za nový.

Jak jsme již zmínili výše, při použití u nového či čerstvě napadlého sněhu je nutné mohérový pásek impregnovat proti namrzání, a to zvláště při teplotách kolem nuly. Pro impregnaci se používá speciální přípravek, který je možné buď zažehlit nízkou teplotou, nebo jej nechat pouze zaschnout. Nikdy ale nepoužívejte lyže s čerstvě naimpregnovaným mohérovým páskem! V případě, že nemáte právě k dispozici speciální impregnací přípravek, můžete mohérový pásek lehce "navoskovat" měkčím kluzným voskem se směru jízdy a následně vykartáčovat nylonovým kartáčem. Pozor: aplikací kluzného vosku se vždy lehce zhorší odraz.

Mohérový pásek je také nutné čistit, a to v závislosti na znečištění sněhu. Na novém a čerstvém sněhu prakticky k žádnému znečištění nedochází. Starší a starý sníh vždy obsahuje větší či menší množství nečistot, které však nemusí být viditelné běžným pohledem. Čištění se opět provádí speciálním čistícím přípravkem, který se nanese, nechá působit a následně otře i s nečistotami čistým hadrem. Následně se mohérový pásek vykartáčuje nylonovým kartáčem ve směru jízdy.

V poslední době se lyže s mohérovým páskem nabízejí s možností změny těžiště lyže. Znamená to, že pro lepší a spolehlivější odraz se vázání lyže posune kousek směrem ke špičce lyže. V tomto případě budou mít lyže o něco horší kluzné vlastnosti, ale o něco lepší odraz.

Kdy (ne)používat lyže s mohérem?

Moje manželka je z lyží s mohérem nebo-li ze skinů úplně nadšená! Tvrdí, že je to pro ni jediná možnost, jak běžkovat. Jsou lyže s mohérovým odrazovým páskem opravdu tak úžasné?!?

První a zcela zásadní výhoda lyží s mohérem je, že jsou určené pro klasický styl, který je - jak víme z našich předchozích příspěvků - pro začátečníky mnohem lepší a pohodlnější než volný styl neboli bruslení. Klasickým stylem se při rozumném odrazu a bez namrzání stoupacího vosku "došoupu" bez velké námahy prakticky kamkoli... A co na tom, že přitom vypadám tak trochu jako paní radová!

Druhá a rovněž naprosto nesporná výhoda lyží s mohérem je, že se nemusí mazat stoupacími vosky. Jsou to totiž právě stoupací vosky - ať už tuhé, nebo tekuté, které dovedly mnoho začátečníků k rozhodnutí, začít své první běžkařské pokusy se skaty neboli lyžemi na volný styl. Při představě alchymie, patlání a namrzání stoupacích vosků se raději rozhodli trýznit se volným stylem... A v mnoha případech pak nechali raději běžkování úplně, nebo si - podobně jako moje manželka - pořídili raději mohéry.

Ano, je to tak, lyže s mohérovým páskem se opravdu nemusí - nebo lépe řečeno - NESMÍ mazat stoupacími vosky, a to ani v případech, a na to velký POZOR, kdy mohéry či skiny žádný dobrý odraz nenabízejí, respektive neumožňují prakticky žádný odraz.

Ano, takové situace opravdu existují, a bohužel jich není úplně málo.

Jak víme z předchozích příspěvků, vše začíná novým nebo čerstvě napadlým sněhem. Takový sníh je ostrý, má jasně viditelnou strukturu sněhových vloček. Tento čerstvě napadlý sníh se však vlivem mnoha podmínek začíná neprodleně po napadnutí přetvářet neboli transformovat. 

Jednotlivá sněhová zrna se začínají lámat a zaoblovat, ostrá struktura se vytrácí a vzniká nejprve transformovaný jemnozrnný a následně hrubozrnný sníh.

 

Lyže s mohérem vůbec, ale opravdu vůbec nefungují (tedy neumožňují prakticky žádný odraz) na starém hrubozrnném zledovatělém sněhu, někdy označovaném také jako „firn“. Na zledovatělém sněhu navíc hrozí relativně rychlý oděr mohérového stoupacího pásku. Pokud nemusíte, pak za těchto podmínek s mohéry raději nelyžujte!

 

Na starém jemnozrnném zledovatělém sněhu se možná lyže s mohérem tu a tam chytnou a nějaký ten drobný odraz přeci jen umožní, ale riziko vysokého oděru a nevratného poškození mohérového stoupacího pásku je zde stále hodně vysoké. Pokud to tedy půjde, pak ani za těchto podmínek své mohéry příliš netrapte!

 

Ani při klasickém jarňáku, neboli mokrém až velmi mokrém starém hrubozrnném sněhu se skiny příliš nepochodíte. Sněhová zrna jsou příliš velká a nasycenost vodou příliš vysoká, aby se mohérové „háčky“ mohly zaseknout a opět pustit. Mohéry Vám sice neumožní žádný dobrý odraz, ale alespoň se příliš neopotřebí, jako u ledovatého firnu. Zato se mohérový pásek asi pěkně ušpiní…

 

Žádná sláva to nebude ani na červě napadlém novém vlhkém až mokrém sněhu, který se ve stopách mydlí a vytváří skelný až ledovatý povrch. Na takovémto skle či ledu nemá mohér vůbec žádnou šanci. Mohl by ale relativně dobře fungovat mimo stopu, tedy na části lyžařských tratí určených pro volný styl, tedy za předpokladu, že nemarzne (pokud s lyžemi vstoupíte zcela mimo upravené trasy).

 

Namrzání se ale dá – celkem dobře – předcházet tím, že svůj mohér před použitím opatříte speciálním „proti-namrzajícím“ nástřikem.

 

A je to tu, i mohéry neboli skiny se musí mazat… A proti-namrzající nástřik je potřeba vždy, pokud své lyže s mohérovým páskem budete používat na nový sníh při teplotách kolem nuly. A teploty kolem nuly směrem do mínusu (cca - 0,5 až -1,5 stupňů C) jsou pro namrzání mohéru extrémně rizikové.

 

No, řekl bych, že to už by k situacím, kdy mohéry nejsou zdaleka to pravé ořechové, asi stačilo… Příště si raději povíme, kde mohéry naopak fungují výborně!

Jak zlepšit skluz lyží pro klasický styl?

Existuje více důvodů, proč klasický styl vyžaduje hrubší a častější strukturování / drážkování než volný styl. Ty nejzásadnější jsou však obsah vody ve sněhu a stupeň transformace sněhu. Stopa pro klasický styl totiž zpravidla obsahuje větší množství vody než okolní sníh a sníh ve stopě pro klasický styl je zpravidla ve vyšším stupni transformace než okolní sníh. Okolním sněhem máme přitom na mysli jak zcela neupravený sníh mimo lyžařské tratě, tak sníh upravený v lyžařských tratích pro volný styl. 

Důvodem pro vyšší obsah vody a vyšší stupeň transformace sněhových zrn ve stopě pro klasický styl je primárně skutečnost, že klasická stopa se při každém přejezdu lyží více a více zajíždí či uhlazuje. Pravděpodobně nejlépe viditelný je tento jev při teplotách kolem nuly, kdy padá čerstvý vlhký sníh (takové ty veliké nadýchané "vatové" vločky). Padající vlhký nový sníh má zřetelně viditelnou strukturu sněhových vloček, které se do sebe díky vlhkosti krásně zachytávají. Sníh je nadýchaný, připomíná vatu. Tentýž sníh se ve stopě pro klasický styl velmi rychle uhlazuje, získává nejprve mýdlový, následně skelný a ve finále čistě ledový povrch. Popsaný proces uhlazování se samozřejmě odehrává i na lyžařských tratích pro volný styl, ale výrazně pomaleji a méně extrémně. 

Větší množství vody a zaoblenější, a popř. také větší sněhová zrna znamenají hrubší, hlubší a častější strukturování. Zůstaneme-li tedy u strukturování pro klasický styl, pak můžeme bez obav formulovat níže uvedené zásady.

Nejhrubší a nejhlubší lineární struktura vůbec se používá pro nový mokrý sníh. Rozpětí vrcholů drážek 2 až 3 mm a velký tlak na drážkovací přípravek. Obdobná lineární struktura - hrubá a hluboká - se používá rovněž pro hrubozrnný mokrý až velmi mokrý sníh. U hrubozrnného mokrého až velmi mokrého sněhu však musíme věnovat zvýšenou pozornost podílu nečistot ve sněhu. Hrubozrnný sníh je - jak víme - sníh v terminálním stádiu transformace. Je to tedy zpravila velmi starý sníh, který již může být značně znečištěný. Velké množství vody v okolí velkých oblých sněhových zrn přináší silný vodní film a sací efekt. Vodu je tedy třeba odvést a hrubou strukturou narušit sací efekt. Nečistoty obsažené ve starém sněhu však mohou hluboké drážky zanést, plocha skluznice zvětšená hlubokými drážkami navíc "nebere" více nečistot. Pro hrubozrnný mokrý až velmi mokrý znečištěný sníh proto používáme mělčí struktury, nejlépe kombinaci lineární a přerušované či šípové struktury.

Naopak takřka žádná struktura - tedy hladká skluznice - je optimální pro suchý nový sníh při velmi nízkých teplotách (cca - 12 stupňů C a chladněji) a zpravidla nízké vlhkosti vzduchu. Pro suchý nový sníh při nízkých teplotách (přibližně - 4 až - 8 stupňů C) a bežné vlhkosti je optimální jemná lineární struktura (0,5 mm), za těchto podmínek se zpravidla vytváří pro skluz optimální tloušťka vodního filmu mezi povrchem skluznice a povrchem sněhu. Nový sníh při teplotách (cca 0 až - 4 stupně C) již pod skluznicí lyže vytváří relativně silný vodní film a tření narůstá. Nejvhodnější je pak jemnozrnná přerušovaná struktura (0,3 mm).

Pro jemnozrnný sníh při nízkých teplotách je výhodná střední lineární struktura, např. 0,75 mm. Pro jemnozrnný vlhký až mokrý sníh je pak výhodná hrubší lineární struktura (např. 1 mm) překrytá přerušovanou strukturou (např. 0,5 mm).

Jak zlepšit skluz běžeckých lyží? Manuální strukturování.

Na rozdíl od permanentního strojního strukturování skluznice prováděného při výrobě běžeckých lyží je manuální strukturování dočasné a provádí se v rámci aplikace kluzných vosků.

Manuální strukturování umožňuje "doladit" základní strojně vytvořenou strukturu skluznice na aktuální sněhové a teplotní podmínky. Je však třeba myslet na to, že "dolaďování" funguje pouze jedním směrem - jemnou základní strojně vytvořenou strukturu skluznici můžeme doplnit středně-hrubou či hrubou manuální strukturou pro hrubozrnné a mokré druhy sněhu, není ale možné hrubou základní skluznici "zjemnit" velmi jemnou či jemnou manuální strukturou.

Manuální strukturování se pouze vytlačuje do povrchu skluznice. Při opakované aplikaci kluzných vosků horkou cestou (tedy pomocí zažehlování) manuálně vytlačená struktura opět vymizí a je možné do skluznice vytlačit novou manuální strukturu.

Manuální struktura se vytlačuje buď lineárním pohybem (lineární struktury), nebo rotačním pohybem (šípové struktury). Lineární struktury jsou běžnější a provádí se cenově dostupnými přípravky (prakticky každý výrobce lyžařských vosků nabízí lineární strukturovače). Šípové struktury jsou spíše doménou vrcholového sportu a provádí se relativně nákladnými přípravky.

Liniové struktury jsou v zásadě drážky s různými odstupy vrcholů jednotlivých drážek vytlačené do povrchu skluznice. Nejjemnější struktura má vzdálenost mezi vrcholy 0,25 mm, nejhrubší struktura pak 3,0 mm.

Šípové struktury jsou přerušované drážky ve tvaru "rybí kosti", odstupy jednotlivých rybích kůstek a jejich šířka jsou definovány válcovým vytlačovacím břitem. Rotační vytlačovací břity se nabízí pouze v několika variantách od 0,3 mm do 0,7 mm.

Podobně jako u strojně vytvářených struktur platí i pro manuální struktury následující základní pravidla: jemná struktura pro nový a jemnozrnný sníh za nízkých teplot a nízké vlhkosti vzduchu, hrubá struktura pro mokrý až velmi mokrý hrubozrnný sníh. Nicméně pozor! Existují i situace, kdy tyto základní pravidla bohužel neplatí - viz samostatný příspěvek.

Hrubé a velmi hrubé struktury jsou vhodné pouze pro klasický styl, pro volný styl se používají pouze jemné struktury. Pro volný styl se hodí lépe šípové než lineární struktury.

Aplikace manuálních struktur se provádí v rámci aplikace kluzných vosků. Obecně se doporučuje manuální struktury provádět po odstranění přebytečného vosku škrabkou a vykartáčování povrchu. V tomto případě je však také "tlačená" manuální struktura relativně ostrá, což může být za určitých sněhových podmínek výhodné, za jiných však bohužel problematické - viz samostatný příspěvek.

Aplikace manuálních struktur před nanesením a zažehlením kluzných vosků je také možná, je pak nicméně nezbytné strukturu zbavit přebytečného vosku a vykartáčovat, což může být pro tvrdé až velmi tvrdé vosky pro chladné podmínky problematické.

Jak zlepšit skluz běžeckých lyží? Strojní strukturování.

 Při běhu na lyžích – bez ohledu na to, zda při volném či klasickém stylu – vzniká mezi povrchem skluznice lyže a povrchem sněhu tření. Toto tření je tzv. kombinované tření, dílem se řídí zákonitostmi tření mezi dvěma suchými povrchy, dílem se řídí zákonitostmi tření s lubrikantem, v případě sněhu je lubrikantem přirozeně voda.

 

Působením tlaku a tření vzniká mezi skluznicí lyže a sněhem vodní film. Pro co nejnižší kinetické tření se optimální tloušťka vodního filmu mezi skluznicí a sněhem vytváří dle dostupné literatury při teplotách v rozmezí - 4 st. C až - 8 st. C při běžné vlhkosti vzduchu (cca 50 až 80 %).

 

S narůstající teplotou se tloušťka vodního filmu mezi skluznicí a sněhem zvětšuje. Pokud teplota stále roste, začíná docházet k tání sněhu a mezi jednotlivými sněhovými krystaly se začíná nacházet tzv. volná voda. S narůstající tloušťkou vodního filmu se zvětšuje kontaktní plocha mezi skluznicí lyže a sněhem, a kvůli tomu roste také tření. S narůstajícím množstvím volné vody mezi sněhovými krystaly se začíná vytvářet a růst tzv. sací efekt.

Naopak klesá-li teplota, popř. vlhkost vzduchu optimální tloušťka vodního filmu mezi skluznicí a sněhem slábne a začíná převládat tzv. suché tření (všichni si jistě vybavíme skřípající sníh).

 

Tření mezi skluznicí a sněhem je možné velmi účinně snížit strukturováním či drážkováním skluznice.

 

Existují dva, respektive tři základní druhy strukturování skluznice.

 

·      Strojní strukturování skluznice

·      Manuální strukturování skluznice

o   Vytlačované lineárním pohybem

o   Vytlačované rotačním pohybem

 

Strojní strukturování se provádí při výrobě. Je permanentní, je vybroušeno do vlastní skluznice. Aktuálně převládají následující strojní struktury: jemná, středně-jemná, středně-hrubá a hrubá. Pro volný styl se využívají takřka výhradně jemná a středně-jemná struktura. Středně-hrubá a hrubá struktura se používají takřka výhradně pro klasickou techniku, a to pro vlhký až mokrý hrubozrnný sníh a pro lesklou až ledovatou stopu u nového sněhu kolem nuly (středně-hrubá struktura) a pro mokrý až velmi mokrý hrubozrnný sníh a pro lesklou až ledovatou stopu u nového sněhu nad nulou (hrubá struktura). Jemná struktura se používá primárně pro nový a jemnozrnný sníh, nicméně pro nový suchý sníh s ostrými krystaly při teplotách hluboko pod bodem mrazu je nutné novou strojní strukturu lehce srazit či zaoblit, zatímco pro nový vlhký až mokrý sníh při teplotách kolem nuly je výhodnější ponechat strojní strukturu ostrou. Středně-jemná struktura se používá pro volný styl velmi universálně, a to pro suchý, vlhký až mokrý jemnozrnný i hrubozrnný sníh. Pro klasický styl slouží středně jemná struktura spíše pro suchý nový a jemnozrnný sníh.

 

Manuální strukturování se na skluznici lyže vytváří dodatečně, např. před vlastním závodem. Je dočasné, je možné jej opět „odstranit“ pomocí přežehlení. Používá se zpravidla pro „doladění“ strojní struktury pro aktuální sněhové a teplotní podmínky.

Jak připravit nové lyže pro první použití?

Nové lyže je pro první použití nutné připravit. Ve specializovaných obchodech Vám tuto první přípravu provedou automaticky. V případě, že jste si nové lyže objednali např. přes internet nebo je zakoupili ve velkých prodejnách sportovních potřeb, budete si muset lyže pro první použití připravit sami… Platí zde jednoduchá zásada: Čím dražší lyže, tím důležitější příprava lyží pro první použití je!

 

Jak víme z jiných příspěvků o mazání běžeckých lyží, je skluznice většiny běžných lyží tvořena porézním materiálem, aktuálně zpravidla na bázi polyetylenu a grafitu. Tento porézní charakter skluznice umožňuje na straně jedné aplikaci kluzných vosků, na straně druhé je jedním z hlavních důvodů pro přípravu nových lyží pro první použití. Porézní části skluznice je před prvním použitím nutné „vyčistit“ od případných nečistot z výrobního procesu a zároveň „penetrovat“ či „nasytit“ látkou, která bude při dalším používání lyží „zlepšovat“ kluzné vlastnosti, respektive vytvářet „prostředníka“ mezi vodním filmem (sněhem) a vlastní skluznicí lyže.

 

Krok 1

Na povrchu sintrované skluznice se z výrobního procesu nachází drobná vlákna a drobné ostřejší částice či nečistoty, které je nutné jemně „strnout“ či odstranit. K tomuto účelu používáme materiál velmi podobný spodní straně houbičky na nádobí. Pokud si vypůjčíme názvosloví firmy SWIX, pak ho nejsnadněji označíme jako FIBERTEX. Materiálem FIBERTEX přejedeme skluznici lyže od špičky k patce přibližně 3x až 5x, přičemž na FIBERTEX středně tlačíme plochou dlaně. Následně povrch skluznice otřeme čistým hadříkem.

 

Krok 2

Na povrch skluznice naneseme dostatečné množství kluzného vosku. S ohledem na požadavek dostatečného množství doporučujeme na skluznici nakapat parafín roztavený na žehličce. Při nanášení „na sucho“ by nemuselo být množství dostatečné. Doporučujeme používat spíše měkké kluzné vosky (tedy zpravidla tedy žluté či červené barvy) nebo speciální „čistící“ či „napouštěcí“ vosky. Parafíny pro vyčištění a napuštění porézních částí skluznice by neměly obsahovat žádná aditiva (tedy žádný fluor, grafit, molybden atd.). 

 

Krok 3

Nanesený vosk zažehlíme odpovídající teplotou. Teplota zažehlování je zpravidla uvedena na obalu kluzného vosku. Neznáme-li teplotu zažehlování, řídíme se jednoduchým pravidlem: vosk nesmí při zažehlování kouřit nebo se pálit. Vosk zažehlujeme pomalým, ale stálým pohybem žehličky od špičky k patce. Neprodleně po zažehlení (vosk je stále měkký) odstraníme přebytečný vosk ze žlábku pomocí škrabky pro žlábky. Následně necháme zažehlený vosk zatuhnout. Doporučujeme nechat vosk zatuhnout při běžné pokojové teplotě (cca 20 stupňů C).

 

Krok 4

Pomocí ostré PLEXI škrabky odstraníme přebytečný vosk z povrchu skluznice. Vosk „strháváme“ od špičky k patce v krátkých cca 20 cm dlouhých záběrech rovnoměrným tlakem. Nikdy nepoužívat ocelovou planžetu. Rovnou PLEXI škrabkou odstraňovat přebytečný vosk z rovných ploch skluznice (nikdy ze žlábku, nikoli z hran, obezřetně u patky). Na závěr skluznici lehce otřeme a odstraníme tak spirálky strženého vosku.

 

Krok 5

Pomocí hustého bronzového kartáče „vykartáčujeme“ zbývající kluzný vosk. Skluznici kartáčujeme od špičky k patce táhlými pohyby a rovnoměrným tlakem. Celou skluznici přejedeme dvakrát až třikrát. Doporučujeme používat výhradně kartáče určené pro úpravu lyžařských skluznic. Na rozdíl od některých výrobců lyžařských vosků nedoporučujeme používat ocelový kartáč, dle našeho názoru způsobuje oděr vlastní skluznice a může narušovat drážkovou strukturu. Při kartáčování „vytahujeme“ ze skluznice drobné částečky vosku společně s nečistotami, které je nutné co nejdříve po kartáčování lehce otřít. Kartáč je vhodné před další preparací vyklepat.

 

Pro lyže na mokrý sníh opakujeme celý proces cca třikrát, pro lyže na studené podmínky cca pětkrát. Krok 1 při opakovaném procesu samozřejmě vynecháme.

Co je rozhodující pro spolehlivý odraz? Část I: správně zvolená délka a tvrdost lyží.

V předchozích příspěvcích jsme se dotkli toho, že spolehlivý odraz ovliňuje více různých faktorů. Zmínili jsme také, že některé z těchto faktorů není běžkař začátečník s velkou pravděpodobností schopen vůbec ovlivnit. Uvedli jsme dále, že dobrá máza, nebo alespoň pokus či snaha o dobrou mázu, je v možnostech každého z nás...

Co tedy patří mezi faktory rozhodující o spolehlivém odrazu při klasickém stylu?

• správně zvolená délka a tvrdost lyží
• správně zvolená skluznice lyže
  
• správně určená mazací zóna
• správně zvolená máza
• správně provedená máza
  
• alespoň základní schopnost lyžaře přenášet správně váhu
• alespoň základní schopnost lyžaře číst stopu

Všechny výše uvedené body se vztahují pro běh na lyžích klasickým stylem v upravených stopách. Upravenými stopami pak máme na mysli strojově upravované stopy, a to buď stopy tlačené nebo řezané.

Správně zvolená délka a tvrdost lyží

Délka a primárně tvrdost lyže ve vazbě na tělesnou hmotnost lyžaře rozhodují o správné funkce lyže jako takové. Lyžař nesmí lyži úplně promáčknout, v tomto případě by byla stoupací zóna v trvalém kontaktu se sněhovou pokrývkou (respektive s kontaktním vodním filmem), zároveň ale nesmí být příliš tvrdá, protože pak by se stoupací zóna nedostala do přímého kontaktu se sněhem ani ve fázi odrazu, tedy při jednostanném zatížení jedné z lyží.

Zkrátka a dobře musí být zachována funkce tří zón lyže na klasiku, a to přední a zadní kluzné zóny a stoupací zóny určené pro aplikaci stoupacích vosků - viz také náš příspěvek Jak určit stoupací zónu u běžek?

Samozřejmě i na lyžích neodpovídajících výšce a váze lyžaře se dá běžkovat, podobně jako se dá v zimě jezdit na ztvrdlých a ojetých pneumatikách. Nicméně si hned na úvod stanovíme celkem slušný handicap!

Častějším jevem jsou lyže promáčklé, protože lyže postupem času ztrácí své původní vlastnosti a primárně měknou. Promáčklé lyže se projevují tím, že i ve fázi skluzu více či méně drhnou. Trvalý kontakt stoupacího vosku se sněhem pak vede ke zvýšené tendenci namrzání stoupacího vosku. Namrznutý stoupací vosk pak buď zkazí veškerý skluz nebo - v horším případě - znemožní veškerý pohyb vpřed.

Až tedy budete ve stopě na lyžích zděděných ještě po otci svému manželovi nadávat, že jste to věděla, že to skončí přesně takhle a že jste měla jít raději s Jiřinkou na svařáčka a ne na ty debilní běžky (z genderového hlediska se - jak vidíte - držíme určitých zavedených stereotypů), pak vězte, že tento opětovný neúspěch byl zaviněn nejenom Vaším manželem (tím samozřejmě také a především), ale dílem také Vaší vrozenou šetrností. I přesto, že ty Artisky vypadají stále jako nové, zažily již bohužel příliš mnoho zim na to, aby s nimi bylo možné dosáhnout spolehlivého odrazu bez manrzání...

 

Proč nepoužívat univerzální stoupací vosky?

Neděláme to v našich příspěvcích příliš často, ale dnes se negativně vymezíme vůči jedné celé skupině stoupacích vosků, a to vůči tzv. univerzálům či univerzálním stoupacím voskům. Naštěstí není tato skupina stoupacích vosků nijak velká či početná, ale i tak by se dal z ostudy, kterou stoupacím voskům dělá, ušít nejeden kabát...

Proč tato příkrost a vyhraněnost?

Abychom mohli lépe porozumět tomu, proč jsou univerzální stoupací vosky (až na ojedinělé výjimky) tak škodlivé, musíme odbočit a povědět si nejprve něco málo o sněhu.

Sníh, obecné označení bezpočtu forem a tvarů proměňujících se při prakticky nekonečné škále povětrnnostních a dalších doprovodných vlivů. V jazyku Eskymáků prý žádné obecné označení pro sníh neexstuje, existuje v něm prý bezpočet označení pro nejrůznější stavy či podoby či formy sněhu a pro změny stavu těchto podob či forem vyvolanými bezpočtem povětrnostních vlivů či dalšími okolnostmi.

Díky našemu smyslu pro řád, kterým se snažíme uspořádat vesmírný chaos, který nás pravděpodbně až příliš děsí na to, abychom se jej snažili pochopit takový jaký je, se snažíme sníh a jeho nekončené podoby a proměny utřídit a kategorizovat.

Víme, že vše začíná novým sněhem nebo čerstvě napadlým sněhem. Samozřejmě jsme si vědomi, že již kategorie "nový sníh" v sobě zahrnuje bezpočet "podkategorií", a to v závislosti na tom, za jakých podmínek ten konkrétní nový sníh padal. Jiný nový sníh padá při teplotách kolem nuly, kdy se z nebe snášejí velké těžké vločky tvořící jakési chuchvalce bezpočtu drobných sněhových vloček, jiný nový sníh padá při teplotách hluboko pod nulou, kdy vzduchem poletují křehké prachové vločky s velmi jasnými a ostrými konturami sněhových krystalů.

Nový sníh se však bezprostředně po napadnutí začíná proměňovat či transformovat... Křehké sněhové krystaly se lámou, jsou ovlivňovány podložím, na které dopadnou, vlivem slunečních paprsků neprodleně tají a zaoblují se, vlivem větru se hutní či nabalují, nabírají vlkost nebo se naopak dále vysušují a křehnou až zvoní či praskají...

Ano, mluvíme stále o novém či čerstvě napadlém sněhu...

Má někdo z Vás stále ještě pocit, že tuto paletu forem, tvarů, proměn a transformací je možné pokrýt či "vyřešit" jednou jedinou látkou, hmotou či substancí?

Pokud ano, pak je to buď blázen, nebo nakoukl za oponu vědění příliš daleko a bude za blázna tak jako tak považován...

Univerzální vosky se však neomezují na jednu jedinou kategorii "sněhu" zahrnující bezpočet "subkategorií", univerzální vosky si troufají rovnou na všechny kategorie "sněhu", počínaje čerstvě napadaným novým sněhem, přes jemnozrnný starý sníh, hrubozrnný starý sníh až po ledovatý abrazivní firn na staně jedné a mokrý až kašovitý vodou prosycený jarňák na straně druhé...

Univerzály si hrají na bohy a falešní proroci se odjakživa vyháněli bičem...

Abychom ale mohli ještě lépe porozumět tomu, proč je myšlenka univerzálních vosků tak pošetilá, musíme si také osvětlit, jak má takový stoupací vosk správně fungovat.

Stoupací vosky nanášíme do stoupací zóny pro docílení spolehlivého odrazu, který nám umožní pohyb vpřed na běžeckých lyžích na klasiku. Dobrý odraz - bohužel - ovlivňuje celá řada nejrůznějších faktorů, z nichž mnohé není lyžař začátečník - bohužel - schopen ovlivnit. O to důlěžitejsí proto je soustředit se na ty faktory, které je možné ovlivnit a které může ovlivnit každý z nás, tedy každý, kdo umí číst a psát, respektive alespoň číst 😀

A jedním z těchto faktorů je správná máza... Jak tedy správná máza funguje? Správná máza funguje tak, že při zatížení jedné lyže celou vahou lyžaře (zde samozřejmě opět zjednodušujeme) umožní spolehlivý odraz, ale při rovnoměrném zatížení obou lyží umožní a příliš negativně neovlivní dobrý skluz.

Jak tedy interaguje sníh a správná máza? Sněhové krystaly - ať již v jakékoli ze svých nekonečných podob a tvarů - se musí do stoupacího vosku při plném zatížení umět zamáčnout či zachytit (a umožnit tak odraz), zároveň se však do stoupacího vosku nesmí zamáčnout či zachytit příliš silně či hluboko, aby se při následném skluzu mohly vosku pustit a být opět setřeny, čímž umožní nerušený tedy dobrý skluz. Pokud se krystaly sněhu nemohou do stoupacího vosku zamáčnout či zachytit vůbec, pak máza prokluzuje, pokud se krystaly sněhu nemohou stoupacího vosku po odrazu naopak pustit a negativně tak narušují následný skluz, pak máza lepí či dokonce namrzá.

Kdo si tedy myslí, že nekonečná paleta sněhových forem a podob vystavená nekonečné paletě změn a transformací může ve výše popsaném mechnismu spolehlivého odrazu a dobrého skluzu fungovat s jednou látkou či substancí, je buď šílenec nebo výrobce univerzálních stoupacích vosků (ale ti si to rozhodně nemyslí).

Výjimka potvrzující pravidlo je RODE Klister Universal Multigrade. Toto ale není univerzální vosk, nýbrž naprosto skvělý klistr pro  specifické podmínky použití!

Kdy použít stoupací pásku, kdy lyže s mohérem a kdy běžné stoupací vosky?

Jak je zřejmé již z názvu našeho dnešního příspěvku, všechny tři uvedené možnosti platí pro klasiku, neboli klasický styl běhu na lyžích.

Zároveň půjde o začátečnické nebo čistě rekreační lyžování, kde nám jde primárně o prožitek z pohybu, a nikoli o rychlost nebo počet najetých kilometrů.

Kdy tedy použít stoupací pásku?

Ať už máte vlastní starší lyže, nebo lyže z půjčovny, jste na horách třeba jen na víkend a rádi byste opět vyzkoušeli bílou stopu... Nechcete se stresovat mazáním klasickými vosky a víte - možná, že i díky našim příspěvkům - kdy to jako začátečníci s bílou stopou zkoušet a kdy jít raději stavět sněhuláka (Jak začít mazat stoupacími vosky?).

Podmínky by neměly být nijak extrémní, tedy ani extrémně abrazivní zledovatělý zmrzlý sníh při teplotách vzduchu hluboko pod bodem mrazu (při těchto podmínkách stoupací páska pravděpodobně nezajistí příliš dobrý odraz a navíc se asi dost rychle ojede), ani příliš mokrý hrubozrnný až kašovitý sníh prosycený vodou při teplotách vzduchu vysoko nad nulou (při tomto promáčeném sněhu nebude páska pravděpodbně fungovat skoro vůbec), ani nový vlhký lepivý sníh, který ve stopách vlivem klouzavého pohybu běžečkých lyží vytváří velmi rychle sklovitý až ledovatý povrch, který je ve stopách extrémně hladký a kluzký, mimo stopy pak extrémně lepivý a náchylný k namrzání (při těchto extrémně proměnlivých podmínkách hrozí, že páska bude ve stopách "podkluzovat", mimo stopu naopak "lepit" či "namrzat").

Za všech více či méně běžných teplotních a sněhových podmínek by naopak stoupací páska měla na vlastních nebo půjčených lyžích celkem dobře fungovat a zajistit Vám příjemný lyžařský zážitek bez ulepených rukou a namrzání... Nezapomínejme ale prosím, že i páska je stále jenom univerzální vosk, byť inovovaný a s celou řadou dobrých vlastností, ale stále je to "univerzál"...

Jsem přesvědčený, že za výše uvedených podmínek je stoupací páska velmi rozumná alternativa k všemožným SKI Servisům a SKI shopům, kde Vám za nemalý peníz napatlají na lyži buď podobný "univerzál" (jenom v horší kvalitě), nebo nejběžnější a nejlevnější vosk pro dané teplotní a sněhové podmínky... ve více jak 50 procentech všech případů použijí ti slušnější SWIX modrý extra 😁

Kdy tedy použít lyže s mohérem neboli Skiny?

Tady je odpověď velmi jednoduchá: pokud máte vlastní... Ano, skiny si nemá moc smysl půjčovat! Kvalitní lyže s mohérem jsou jednak relativně drahé lyže, jednak mohér úplně moc dlouho nevydrží. Skiny z půjčovny tedy nebudou mít buď příliš kvalitní mohér, který pak ale úplně dobře nefunguje, nebo bude mohéř už dost opotřebovaný či ošoupaný a výsledek bude úplně stejný jako v prvním případě, tedy nebude moc dobře fungovat... Zkrátka a dobře kvalitní skiny nebo skiny s mohérem v dobré kvalitě se půjčovnám příliš nerentují.

Pokud již uvažujete o pořízení vlastních skinů, pak prosím nehleďte na nějakou tu kačku a kupte si kvalitní lyže s mohérem. Velkou pozornost věnujte správné tvrdosti a délce lyže, protože ani ten nejkvalitnější mohér nebude dobře fungovat, pokud nebude správně fungovat přenášení váhy. Doporučoval bych skiny s lehce zapuštěným mohérem, neboť právě ty se nejvíce přibližují chování běžných lyží na klasiku.

Nezapomínejte prosím ani na to, že i skiny se musí udržovat (čas od času bude nutné mohérový pásek vyměnit) a vyžadují určitou "servisní" péči (čas od času je mohér nutné omýt speciálním čistícím prostředkem, při sněhových podmínkách s extrémním sklonem k namrzání = zpravidla proměnlivé podmínky kolem nuly je nutné mohér ošetřit speciálním přípravkem proti namrzání atd.)

Jednou skin, navždy skin: na lyže s mohérem NIKDY nepoužívejte běžné stoupací vosky! A každá sranda něco stojí: vše na skiny je násobně dražší než na běžné lyže, a to včetně náhradních mohérových pásků!

Kdy tedy používat běžné stoupací vosky?

Vnímáte, že obecný výraz "sníh" označuje prakticky neomezenou paletu tvarů, forem a podob, které se navíc trvale proměňují vlivem povětrnnostních podmínek. Vnímáte, že něco tak rozmanitého a pestrého, něco tak jedinečného a osobitého jako je sníh (primárně ten přírodní) lze jenom těžko pokrýt jednou univerzální substancí! Pak vítejte do rodiny nadšenců, podivínů a bláznů, kteří se snaží na něco tak jedinečného, rozmanitého a osobitého "dobře" namazat, aby to jak dobře jelo, tak stoupalo.

Tato snaha je jednak zcela pošetilá (podobně jako touha člověka pochopit podstatu vesmíru či Boha), jednak má určité zákonitosti. A právě tyto zákonitosti nám poskytují něco jako pomocné "berle" v někonečné paletě tvarů a podob zmýtaných nevyčerpatelnou škálou změn a transformací. Více v našem příspěvku Jak začít mazat stoupacími vosky? nebo Jakou značku vosků si vybrat? nebo...

Na druhou stranu, kdo nic nezkusil, nic nezkazí... Je prostě třeba někde začít. Na úvod doporučuji si vybrat jednoho konkrétního výrobce lyžarských vosků a od něho si koupit pár základních stoupacích vosků. Dále je důležité dobře určit stoupací zónu, a pokud Vaše lyže na klasiku pamatují už příliš mnoho zim, pak zvážit nákup nových (při nákupu pak dbát na správnou výšku a tvrdost). A jdeme na to, jdeme mazat... Na tomto místě je dobré si připomenout, že existují podmínky, na které se prakticky dobře namazat nedá, a těm bychom se měli v našich mazacích začátcích spíše vyhnout, a naopak existují podmínky (stabilní a snadno rozpoznatelné), kde není dobrá máza žádný velký "kumšt", a při nich bychom to měli zkoušet, aby nás případné úspěchy posilnily k dalším pokusům...

Proč používat stoupací pásku?

Dnes půjdeme rovnou k věci. Níže uvádíme hlavní přednosti stoupací pásky:

• Stoupací páska se velmi snadno aplikuje.
• Stoupací páska umožňuje nanést velmi slabou a rovnoměrnou vrstvu stoupacího vosku.
• Stoupací páska má díky tenké, rovnoměrné a homogenní vrstvě menší tendenci namrzat.
• Stoupací páska se ve srovnání s bežnými stoupacími vosky snadněji odstraňuje.

Současně ale nijak nepopíráme, že stoupací páska patří do kategorie "univerzálních" vosků. A pokud si zvědomíme, jak proměnlivý sníh je a kolik podob a forem může mít, pak nám musí být jasné, že žádný univerzální vosk nemůže tuto paletu forem, podob a proměn pokrýt...

Nicméně:

Stoupací páska se velmi snadno aplikuje.

Vzpomeňme si, jak složitě se nanáší takové RODE Klister Blue nebo REX Klister Brown či START Klister Violet. Nebo prakticky jakýkoli jiný klistr či tekutý stoupací vosk. S tuhými stoupacími vosky je aplikace o něco snadnější, ale ani tak to není žádná sláva...

Ve srovnání s bežnými stoupacími vosky, včetně variant stoupacích vosků ve spreji, se stoupací páska nanáší opravdu snadno. Prostě se nalepí a hotovo... Stoupací páska navíc drží na skuznici dobře i bez doporučeného zdrsnění.

Stoupací páska umožňuje nanést velmi slabou a rovnoměrnou vrstvu stoupacího vosku.

Vzpomeňme si, jak složitě se vytváří u tekutých i tuhých stoupacích vosků slabá a rovnoměrná vrstva. Tekuté vosky je nutné částo zahřát a rozetřít v tekutém stavu. Ale i v tomto případě vzniká na krajích silnější vrstva, zvláště pokud nechcete přetahovat do kluzných zón... Ani roztírání tuchých vosků korkem nebo dlaní není bez problémů... Zvláště měkčí vosky ulpívají na skluznici v jakýchsi chuchvalcích, které je pak možné maximálně roztáhnout do délky, o nějaké rovnoměrnosti však nemůže být ani řeč...

Ve srovnání s bežnými stopuacími vosky vytváří stoupací páska slabou a rovnoměrnou vrstvu, tedy základní předpoklad pro dobrý odraz bez lepení a namrzání.

Stoupací páska má díky tenké, rovnoměrné a homogenní vrstvě menší tendenci namrzat.

Asi nemusím nikomu z Vás připomínat, jaké to je, když začnou stoupací vosky namrzat... Peklo, mírnější, nebo horší, ale vždycky je to peklo. A kde začnou stoupací vosky namrzat? Tam kde je silná, nerovnoměrná, nehomogenní vrstva. Někdy lepení a namrzání nezabrání ani slabá, rovnoměrná a homogenní vrstva. To je pak velké peklo! Ale ve většině případů začíná namrzání tam, kde je vosku příliš, kde vystupuje, kde není vrstva homogenní.

Ve srovnání s bežnými stopuacími vosky má stoupací páska menší tendenci namrzat, a to díky velmi tenké, rovnoměrné a homogenní vrstvě stoupacího vosku. Netvrdím, že stoupací páska namrzat nebude, Bůh chraň! Ale nebude to tak často, jako u nerovnoměrné a nehomogenní vrstvy klistru nebo tuhého stoupacího vosku.

Stoupací páska se ve srovnání s bežnými stoupacími vosky snadněji odstraňuje.

Představte si skluznici se zbytky tuhého klistru, který se navíc roztáhl i do zadní kluzné komory... Nebo znečištěné zbytky směsi červeného klistru a stříbra, s jehličím a odlomky z šišek... Nebo - Bože chraň - pěkně namzrlou fialku (např. RODE Klister Violet) přímo ve stopě... To, aby člověk zul lyže a raději to došel.

Ve srovnání s bežnými stopuacími vosky se páska díky tenké a roznoměrné vrstvě odstraňuje relativně snadno a rychle, a to i ve venkovních podmínkách... Ne, že by namrzlá páska nedokázala ve stopě pěkně potrápit, ale agrese namrzlé fialky tam určitě nebude!

Jaké používat vosky na skluz?

Naše dnešní úvahy k tématu "Jaké vosky na skluz používat" začneme velmi zjednodušeným základním rozlišením vosků na ty, které neobsahují fluor, a ty, které fluor obsahují.

Ty bez přídavku fluoru zpravidla označujeme jako konvenční či běžné vosky, ty s přídavkem aditiv na bázi fluoru standardně označujeme jako vosky "fluorové". Rozdíl poznáte nejen podle označení, ale také podle ceny. Vosky s aditivy na bázi fluoru jsou výrazně dražší.

Jak konveční, tak fluorové kluzné vosky jsou ropné deriváty tvořené nasycenými uhlovodíky bez násobných vazeb. Fluorové vosky navíc obsahují určitý podíl aditiv na bázi fluoru. Na trhu jsou k dispozici fluorové vosky s nízkým a vysokým obsahem aditiv na bázi fluoru a tzv. čisté fluorové prášky. V kluzných voscích s nízkým obsahem fluoru jsou obsažena cca 4 procenta aditiv, ve voscích s vysokým obsahem fluoru pak cca 8 procent aditiv a v tzv. čistých fluorových prášcích je obsaženo cca 50 procent aditiv na bázi fluoru.

Aditiva na bázi fluoru se do kluzných vosků přidávají primárně pro vlký, morký až velmi morký sníh. Důvodem je primárně zvýšení přirozené vodoodpudivosti povrchu skluznice díky aditivům na bázi fluoru.

Na základě vlastního rozdělení fluorových vosků na vosky s nízkým obsahem fluoru, vysokým obsahem fluoru a tzv. čisté fluorové prášky, kdy s narůstajícím podílem fluoru roste rovněž cena daného výrobku, ale i na základě marketingových strategií jednotlivých výrobců lyžařských vosků vzniká dojem, že vyšší podíl aditiv na bázi fluoru znamená lepší skluz. 

Dle studie vlivu aditiv na bázi fluoru na fyzikální a fyzikálně-chemické vlastnosti kluzných vosků (I. Rogowski 2007) se však ukazuje, že zvyšování vodoodpudivosti pomocí aditiv na bázi fluoru má své limity. Je až zarážející, že nejlepší vodoodpudivosti bylo docíleno u kluzných vosků s obsahem aditiv ve výši cca 4 procent, tedy u tzv. fluorových vosků s nízkým obsahem fluoru. Smáčivost a propustnost kluzných vosků významně narůstala mezi obsahem aditiv ve výši 0 až 4 procent, následně podstatně klesala mezi obsahem aditiv ve výši 4 až 10 procent a neměnila se při obsahu aditiv ve výši 10 až 50 procent.

Závěr: pro suchý sníh při teplotách pod bodem marazu (řekněme - 5 °C a méně) bez ohledu na strukturu sněhu je výhodnější používat bežné kluzné vosky bez přídavku fluoru, jelikož za těchto podmínek nehraje zvyšování vodoodpudivosti žádnou významnou roli. Pro vlhký, mokrý až velmi morký sníh je výhodné používat tzv. fluorové vosky pro zlepšení přirozené vodoodpudivosti povrchu skluznice. Zcela dostatečné jsou však kluzné vosky s nízkým obsahem aditiv na bázi fluoru, jelikož nejlepších kluzných vlastností bylo dosaženo u obsahu aditiv na bázi fluoru ve výši 4 procent. Vyšší podíl aditiv v kluzných voscích již kluzné vlastnosti nezlepšoval.

Kdy používat kluzné vosky u lyží na klasiku?

 

Jak už víme, aplikujeme do kluzných zón lyží na klasiku kluzné vosky. Kluzné vosky používáme pro zlepšení kluzných vlastností skluznice, tedy pro zlepšení skluzu.

Kdy ale kluzné vosky u lyží na klasiku používáme?

Abychom mohli správně a cíleně odpovědět na tuto otázku, musíme si nejprve říci alespoň to nejzákladnější o vlastnostech skluznice a interakci sněhové pokrývky a skluznice lyže.

Skluznice většiny bežných lyží je tvořena porézním materiálem, zpravidla směsí polyethylenu a grafitu. Právě díky poréznosti, tedy mikro a makro pórům na povrchu a ve struktuře skluznice, je možné na skluznici nanášet vosky. Nicméně existují i skluznice s minimální porézností, a tedy s velmi omezenou schopností „přijímat“ kluzné vosky. Zpravidla se jedná o extrudované skluznice levných lyží.

Kluzné vosky tedy používáme primárně na porézní skluznice se schopností "absorbovat" kluzné vosky, neporézní skluznice nejsou schopny kluzné vosky "přijmout", jejich aplikace tedy zpravidla postrádá smysl.

O interakci sněhové pokrývky a skluznice lyže existují nesčetné odborné studie a články. Není také divu, jedná se o základní jev ovlivňující skluz, tedy kvalitu a rychlost pohybu jakéhokoli typu lyží. My se omezíme na jediné a velmi zjednodušené konstatování, že skluznice lyže není v přímém kontaktu se sněhovou pokrývkou, nýbrž klouže po vodním filmu, který se mezi oběma povrchy vytváří.

Není-li porézní povrch skluznice bežných lyží nějakou dobu penetrován kluzným voskem, začne "šedivět". Lesklá černá barva grafitu začne šedivět až bělat. Pokud lyže s takto "zašedivělou" skluznicí i nadále používáme, začnou dříve či později také kluzné zóny skluznice lepit či namrzat. Ano čtete správně! Také kluzné zóny lyží mohou lepit a namrzat. Lepení a namrzání tedy není doména pouze stoupacích vosků. Namrzání je způsobeno vodou, které z vodního filmu mezi povrchem skluznice a povrchem sněhu proniká do porézních částí skluznice a zde nejprve "lepí" a následně "namrzá".

Kluzné vosky tedy ve své základní funkci penetrují porézní povrch skluznice běžných lyží a zabraňují tak jejímu namrzání. Ve své sekundární funkci se kluzné vosky snaží zlepšit "stálé" či "dané" kluzné  vlastnosti skluznice tím, že vlastnosti jejího povrchu přizpůsobují proměnlivým sněhovým podmínkách (teplota, obsah vody, velikost sněhových zrn, množství nečistot atd.).

Namrzajícího efektu v oblasti kluzných zón u lyží na klasiku však můžeme v některých případech dobře využít. A sice: pro zlepšení odrazu. Ano, slyšíte správně. Ano, ke spolehlivému odrazu slouží primárně stoupací vosky nanášené do stoupací komory. Stoupací vosky však mohou lepit a namrzat až příliš, tak příliš, že toto lepení a namrzání může znemožnit veškerý pohyb vpřed... Ano, ošklivě namrzlé stoupací vosky již odradily nejednoho běžkaře-začátečníka od dalších pokusů s běžkami, popř. jej přinutily přejít na volný styl, neboli bruslení, čímž jeho ukončení běžkařské kariéry pouze dočasně odložily (z genderového hlediska označujeme běžkařem-začátečníkem jak ženské, tak můžské lidské bytosti).

Naopak lepení a namrzání v oblasti kluzných zón bývá relativně jemné a celkem snadno se odstranní pouhým setřením rukavicí či "zašoupáním" lyže o sněhovou pokrývku. Tento lepící či namrzající efekt můžeme tedy velmi dobře využít pro jemné zlepšení odrazu, a to zvláště v úplných začátcích našich běžkařských pokusů - lyže jsou lehce lepivé, neujíždí všemi směry a propůjčí Vám - práve v začátcích - tolik potřebnou jistotu a stabilitu... A že to tolik nejede! To Vám v této fázi pravděpodobně nebude vůbec vadit...

Proč mazat lyže na klasiku na skluz?

Jak již víme, je skluznice lyží na klasiku rozdělena na tři části, a sice na stoupací zónu uprostřed lyže přibližně pod vázáním, a na kluzné zóny v přední části lyže, neboli ve špičce, a v zádní části lyže, neboli v patce.

Víme také, jak určit stoupací zónu, tedy tu část lyže, do které se nanáší stoupací vosky, a víme, že tato stoupací zóna tvoří přibližně jednu třetinu délky lyže, tedy cca 50 až 70 cm v závislosti na celkové délce lyže běžného lyžaře.

Víme tedy také, že kluzné zóny lyže na klasiku se nijak neurčují, kluzné zóny jsou prostě to, co zbude, jakmile stanovíme stoupací zónu neboli stoupací komoru ve střední části skluznice. Přední kluzná zóna je část kluznice mezi mazací komorou a špičkou lyže, zadní kluzná zóna pak ta část kluznice mezi mazací komorou a patkou lyže.

Odpovídá-li tvrdost lyže na klasiku Vaší hmotnosti a je-li stoupací zóna správně určena, pak - při rovnoměrném zatížení lyží - jsou to právě kluzné zóny, které jsou v kontaktu se stopou nebo sněhovou pokrývkou. Právě tato skutečnost, tedy že - při rovnoměrném zatížení lyží - jsou v kontaktu se sněhovou pokrývkou pouze kluzné zóny skluznice, je zásadní pro dobrý skluz, tedy dobrý a rychlý pohyb vpřed.

Dobrý skluz je totiž to, proč se pouštíme do onoho nejistého podniku nazývaného "bežkování". Dobrý skluz, doplněný navíc spolehlivým odrazem je základem euforického prožitku z běžkování. Ano, je to tak, bez dobrého skluzu a spolehlivého odrazu to nejde, tedy alespoň při klasice.

A protože víme, že do stoupací zóny se aplikují stoupací vosky, zajišťující spolehlivý odraz, pak pro nás nebude žádným překvapením, že do kluzných zón se nanášejí kluzné vosky, zlepšující skluz bežeckých lyží na klasiku.

Teď bohužel doposud velmi jednoduchou logiku trochu zkomplikujeme...

Jistě jste si povšimli rozdílu ve zvolených výrazech u stoupacích a kluzných vosků. Stoupací vosky primárně zajišťují spolehlivý odraz, zatímco kluzné vosky pouze zlepšují skluz. Ano, je to tak, dobrý skluz lyží na klasiku je primárně ovlivněn tím, zda při skluzu neboli klouzavém pohybu vpřed je skluznice lyže v kontaktu se stopou pouze v přední a zadní části lyže, tedy v kluzných zónách, a nikoli ve střední části lyže, tedy stoupací komoře. Tuto skutečnost však ovlivňuje více pomínek (správná tvrdost lyží, správně určená stoupací komora, správné přenášení váhy mezi rovnoměrným zatížení obou lyží a plným zatížením jedné lyže při odrazu, povrch sněhové pokrývky atd.)

Soubor výše popsaných spolu-působících podmínek se neovlivňuje úplně snadno, zvláště pokud s běžkováním spíše začínáme... Co ale ovlivnit můžeme, a navíc celkem snadno, je dobrý skluz v kluzných zónách. Jinak řečeno: můžeme celkem snadno a spolehlivě zajistit, že to, co má dobře klouzat, bude dobře klouzat...

A jak toho dosáhneme? Jednoduše: do kluzných zón aplikujeme správně zvolený kluzný vosk!

Shrnutí: do kluzných zón v přední a zadní části lyže aplikujeme kluzné vosky, kluzné vosky zlepšují skluz lyží, pro dobrý skluz je důležité, aby při rovnoměrném zatížení lyží byly v kontaktu se sněhovou pokrývkou pouze kluzné zóny