Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část II.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny…

JAK MOHÉR VLASTNĚ FUNGUJE?

 

Abychom si mohli na tuto otázku odpovědět, musíme si nejprve vysvětlit, jak takové skiny vlastně fungují. Mohérový pásek se nachází pouze v tzv. stoupací komoře, tedy v místech, kde se u běžných lyží na klasiku nanáší stoupací vosk. Mohérový pásek tedy nahrazuje stoupací vosk. Jak ale takový stoupací vosk, a tedy mohérový pásek má vlastně správně fungovat?

 

Stoupací vosk aplikovaný ve stoupací či odrazové komoře musí být dostatečně lepivý na to, aby na sebe ve fázi odrazu „navázal“ či „nalepil“ sněhové krystaly či zrna a umožnil tak odraz při plném zatížení lyže, zároveň však nesmí být příliš lepivý na to, aby umožnil ve fázi navazujícího skluzu snadné či hladké „setření“ sněhových krystalů, které se na stoupací vosk v předchozí fázi odrazu navázali.

 

Pokud je stoupací vosk málo lepivý, nenaváží se sněhové krystaly na stoupací vosk vůbec, nebo pouze nedostatečně a lyže podkluzuje, je-li stoupací vosk naopak příliš lepivý, naváží se sněhové krystaly vosk příliš intenzivně a nedojde k jejich následnému oddělení či setření ve fázi skluzu, v tomto případě lyže drhne – sníh nalepený na stoupací vosk zhoršuje nebo zcela znemožňuje skluz.

 

A ačkoli by si mnozí z nás přáli, aby mohérový pásek fungoval na jiném – hlubším či sofistikovanějším – principu, fungují také lyže s mohérovým páskem neboli skiny na úplně stejném principu. Chloupky mohéru musí krystaly sněhu ve fázi odrazu při plném zatížení lyže navázat a umožnit tak odraz, následně pak ve fázi skluzu snadno pustit a umožnit jejich setření, a tedy skluz.

 

V čem je tedy problém, stoupací vosk i mohér fungují na stejném principu, mohér ale na rozdíl od stoupacích vosků ani nepodkluzuje, ani nenamrzá… V čem je tedy problém?

 

Zatímco stoupací vosky reagují na nekonečnou paletu sněhových podmínek prakticky nekonečnou paletou různých stoupacích vosků, různými délkami stoupací komory a různými tloušťkami naneseného stoupacího vosku, má mohér k dispozici pro tutéž nekonečnou paletu sněhových podmínek – počínaje čerstvě napadlým prachovým sněhem při teplotách pod nulou, vlhkým či lehce mokrým novým vatovým sněhem při teplotách kolem nuly, přes staré znečištěné hrubozrnné mokré až vodou nasáklé jarňáky až po ledovaté, hladké či extrémně abrazivní firny – pouze a jenom jeden typ vlasu či chloupků, bez možnosti měnit délku pásu nebo výšku vlasu.

Proč je máza na odraz na prašanu tak jednoduchá?

Abychom mohli správně rozumět tomu, proč je máza na odraz na prašanu tak jednoduchá a efektivní, musíme si nejprve osvěžit, co je to “prašan” a jak fungují stoupací vosky?

Prašan neboli prachový sníh je nový sníh, který padá při teplotách pod bodem mrazu, přibližně od teploty - 3 stupňů C do teploty přibližně - 12 stupňů C a nižší vzdušné vlhkosti. Tento sníh je suchý a velmi provzdušněný (= prachový), má ostré křehké tvary s větší či menší pravidelností (= prototyp sněhové vločky). Může padat v drobných vločkách (zpravidla jednotlivé sněhohové vločky nebo malé shluky vloček) nebo v jakýchsi chuchvalcích, kdy jednotlivé vločky jsou do sebe zaseknuté nebo zaháknuté.

Hlavní parametry prašanu tedy jsou: ostré a křehké tvary, vysoká provzdušněnost.

Základní princip fungování stoupacích vosků: sněhové krystaly se ve fázi odrazu musí zaseknout do vrstvy stoupacího vosku a umožnit tak odraz, ve fázi skluzu se pak musí stoupacího vosku opět “pustit”, aby mohly být skluzem lyže vpřed “setřeny”. Pokud je vrstva stoupacího vosku málo “lepivá”, nemohou se do ní sněhové krystaly zaseknout, pokud je naopak příliš “lepivá”, nemohou se jí sněhová zrna následně pustit a v navazující fázi skluzu “drhnou”.

Čím jsou tedy sněhové krystaly ostřejší, tím snadněji se do vrstvy stoupacího vosku zaseknou. Jsou-li sněhové krystaly navíc ještě křehké, narůstá při “rozlamování” jednotlivých sněhových krystalů jak množství ostrých hran a tvarů, tak jejich “ostrost”, což je proces, ke kterému přirozeně dochází při přípravě lyžařských stop na klasický styl. Ve stopách je navíc - na rozdíl od sněhové pokrývky v přirozeném terénu - ve sněhové vrstvě výrazně nižší množství vzduchu, který se ze sněhu uvolnil při vytlačování lyžařské stopy a který by jinak způsobil horší přilnavost sněhových krystalů k vrstvě stoupacího vosku, protože podstatná část energie odrazu by byla spotřebována na “kompresi” či stlačení sněhové pokrývky.

Při velkém zjednodušení tedy můžeme říci, že na prašan používáme málo “lepivé” tuhé vosky. Vosky nanášíme zásadně v tenkých vrstvách, které je třeba dobře rozetřít korkem. Vzhledem k tomu, že přilnavost ostrých hran ke stoupací vrstvě není prblém, je třeba aplikovat vždy chladnější vosk - třeba ve více vrstavách - než teplejší vosk, a zaměřit se primárně na bezproblémové “setření” sněhových krystalů ve fázi skluzu.

Na suchý prašan fungují dobře jak syntetické, tak dehtové tuhé vosky. Řekl bych dokonce, že efekt dehtových vosků nastupuje až u lehce vlhkého až vlhkého nového sněhu, což ale už není “prašan”.

Základem je tedy tenká, dobře rozetřená vrstva vosku a vosk min. o jeden stupeň chladnější než ten, který by odpovídal standardní stupnici. Nejprve vrstvit, pak změkčovat!

Kdy (ne)používat lyže s mohérem?

Moje manželka je z lyží s mohérem nebo-li ze skinů úplně nadšená! Tvrdí, že je to pro ni jediná možnost, jak běžkovat. Jsou lyže s mohérovým odrazovým páskem opravdu tak úžasné?!?

První a zcela zásadní výhoda lyží s mohérem je, že jsou určené pro klasický styl, který je - jak víme z našich předchozích příspěvků - pro začátečníky mnohem lepší a pohodlnější než volný styl neboli bruslení. Klasickým stylem se při rozumném odrazu a bez namrzání stoupacího vosku "došoupu" bez velké námahy prakticky kamkoli... A co na tom, že přitom vypadám tak trochu jako paní radová!

Druhá a rovněž naprosto nesporná výhoda lyží s mohérem je, že se nemusí mazat stoupacími vosky. Jsou to totiž právě stoupací vosky - ať už tuhé, nebo tekuté, které dovedly mnoho začátečníků k rozhodnutí, začít své první běžkařské pokusy se skaty neboli lyžemi na volný styl. Při představě alchymie, patlání a namrzání stoupacích vosků se raději rozhodli trýznit se volným stylem... A v mnoha případech pak nechali raději běžkování úplně, nebo si - podobně jako moje manželka - pořídili raději mohéry.

Ano, je to tak, lyže s mohérovým páskem se opravdu nemusí - nebo lépe řečeno - NESMÍ mazat stoupacími vosky, a to ani v případech, a na to velký POZOR, kdy mohéry či skiny žádný dobrý odraz nenabízejí, respektive neumožňují prakticky žádný odraz.

Ano, takové situace opravdu existují, a bohužel jich není úplně málo.

Jak víme z předchozích příspěvků, vše začíná novým nebo čerstvě napadlým sněhem. Takový sníh je ostrý, má jasně viditelnou strukturu sněhových vloček. Tento čerstvě napadlý sníh se však vlivem mnoha podmínek začíná neprodleně po napadnutí přetvářet neboli transformovat. 

Jednotlivá sněhová zrna se začínají lámat a zaoblovat, ostrá struktura se vytrácí a vzniká nejprve transformovaný jemnozrnný a následně hrubozrnný sníh.

 

Lyže s mohérem vůbec, ale opravdu vůbec nefungují (tedy neumožňují prakticky žádný odraz) na starém hrubozrnném zledovatělém sněhu, někdy označovaném také jako „firn“. Na zledovatělém sněhu navíc hrozí relativně rychlý oděr mohérového stoupacího pásku. Pokud nemusíte, pak za těchto podmínek s mohéry raději nelyžujte!

 

Na starém jemnozrnném zledovatělém sněhu se možná lyže s mohérem tu a tam chytnou a nějaký ten drobný odraz přeci jen umožní, ale riziko vysokého oděru a nevratného poškození mohérového stoupacího pásku je zde stále hodně vysoké. Pokud to tedy půjde, pak ani za těchto podmínek své mohéry příliš netrapte!

 

Ani při klasickém jarňáku, neboli mokrém až velmi mokrém starém hrubozrnném sněhu se skiny příliš nepochodíte. Sněhová zrna jsou příliš velká a nasycenost vodou příliš vysoká, aby se mohérové „háčky“ mohly zaseknout a opět pustit. Mohéry Vám sice neumožní žádný dobrý odraz, ale alespoň se příliš neopotřebí, jako u ledovatého firnu. Zato se mohérový pásek asi pěkně ušpiní…

 

Žádná sláva to nebude ani na červě napadlém novém vlhkém až mokrém sněhu, který se ve stopách mydlí a vytváří skelný až ledovatý povrch. Na takovémto skle či ledu nemá mohér vůbec žádnou šanci. Mohl by ale relativně dobře fungovat mimo stopu, tedy na části lyžařských tratí určených pro volný styl, tedy za předpokladu, že nemarzne (pokud s lyžemi vstoupíte zcela mimo upravené trasy).

 

Namrzání se ale dá – celkem dobře – předcházet tím, že svůj mohér před použitím opatříte speciálním „proti-namrzajícím“ nástřikem.

 

A je to tu, i mohéry neboli skiny se musí mazat… A proti-namrzající nástřik je potřeba vždy, pokud své lyže s mohérovým páskem budete používat na nový sníh při teplotách kolem nuly. A teploty kolem nuly směrem do mínusu (cca - 0,5 až -1,5 stupňů C) jsou pro namrzání mohéru extrémně rizikové.

 

No, řekl bych, že to už by k situacím, kdy mohéry nejsou zdaleka to pravé ořechové, asi stačilo… Příště si raději povíme, kde mohéry naopak fungují výborně!

Proč nepoužívat univerzální stoupací vosky?

Neděláme to v našich příspěvcích příliš často, ale dnes se negativně vymezíme vůči jedné celé skupině stoupacích vosků, a to vůči tzv. univerzálům či univerzálním stoupacím voskům. Naštěstí není tato skupina stoupacích vosků nijak velká či početná, ale i tak by se dal z ostudy, kterou stoupacím voskům dělá, ušít nejeden kabát...

Proč tato příkrost a vyhraněnost?

Abychom mohli lépe porozumět tomu, proč jsou univerzální stoupací vosky (až na ojedinělé výjimky) tak škodlivé, musíme odbočit a povědět si nejprve něco málo o sněhu.

Sníh, obecné označení bezpočtu forem a tvarů proměňujících se při prakticky nekonečné škále povětrnnostních a dalších doprovodných vlivů. V jazyku Eskymáků prý žádné obecné označení pro sníh neexstuje, existuje v něm prý bezpočet označení pro nejrůznější stavy či podoby či formy sněhu a pro změny stavu těchto podob či forem vyvolanými bezpočtem povětrnostních vlivů či dalšími okolnostmi.

Díky našemu smyslu pro řád, kterým se snažíme uspořádat vesmírný chaos, který nás pravděpodbně až příliš děsí na to, abychom se jej snažili pochopit takový jaký je, se snažíme sníh a jeho nekončené podoby a proměny utřídit a kategorizovat.

Víme, že vše začíná novým sněhem nebo čerstvě napadlým sněhem. Samozřejmě jsme si vědomi, že již kategorie "nový sníh" v sobě zahrnuje bezpočet "podkategorií", a to v závislosti na tom, za jakých podmínek ten konkrétní nový sníh padal. Jiný nový sníh padá při teplotách kolem nuly, kdy se z nebe snášejí velké těžké vločky tvořící jakési chuchvalce bezpočtu drobných sněhových vloček, jiný nový sníh padá při teplotách hluboko pod nulou, kdy vzduchem poletují křehké prachové vločky s velmi jasnými a ostrými konturami sněhových krystalů.

Nový sníh se však bezprostředně po napadnutí začíná proměňovat či transformovat... Křehké sněhové krystaly se lámou, jsou ovlivňovány podložím, na které dopadnou, vlivem slunečních paprsků neprodleně tají a zaoblují se, vlivem větru se hutní či nabalují, nabírají vlkost nebo se naopak dále vysušují a křehnou až zvoní či praskají...

Ano, mluvíme stále o novém či čerstvě napadlém sněhu...

Má někdo z Vás stále ještě pocit, že tuto paletu forem, tvarů, proměn a transformací je možné pokrýt či "vyřešit" jednou jedinou látkou, hmotou či substancí?

Pokud ano, pak je to buď blázen, nebo nakoukl za oponu vědění příliš daleko a bude za blázna tak jako tak považován...

Univerzální vosky se však neomezují na jednu jedinou kategorii "sněhu" zahrnující bezpočet "subkategorií", univerzální vosky si troufají rovnou na všechny kategorie "sněhu", počínaje čerstvě napadaným novým sněhem, přes jemnozrnný starý sníh, hrubozrnný starý sníh až po ledovatý abrazivní firn na staně jedné a mokrý až kašovitý vodou prosycený jarňák na straně druhé...

Univerzály si hrají na bohy a falešní proroci se odjakživa vyháněli bičem...

Abychom ale mohli ještě lépe porozumět tomu, proč je myšlenka univerzálních vosků tak pošetilá, musíme si také osvětlit, jak má takový stoupací vosk správně fungovat.

Stoupací vosky nanášíme do stoupací zóny pro docílení spolehlivého odrazu, který nám umožní pohyb vpřed na běžeckých lyžích na klasiku. Dobrý odraz - bohužel - ovlivňuje celá řada nejrůznějších faktorů, z nichž mnohé není lyžař začátečník - bohužel - schopen ovlivnit. O to důlěžitejsí proto je soustředit se na ty faktory, které je možné ovlivnit a které může ovlivnit každý z nás, tedy každý, kdo umí číst a psát, respektive alespoň číst 😀

A jedním z těchto faktorů je správná máza... Jak tedy správná máza funguje? Správná máza funguje tak, že při zatížení jedné lyže celou vahou lyžaře (zde samozřejmě opět zjednodušujeme) umožní spolehlivý odraz, ale při rovnoměrném zatížení obou lyží umožní a příliš negativně neovlivní dobrý skluz.

Jak tedy interaguje sníh a správná máza? Sněhové krystaly - ať již v jakékoli ze svých nekonečných podob a tvarů - se musí do stoupacího vosku při plném zatížení umět zamáčnout či zachytit (a umožnit tak odraz), zároveň se však do stoupacího vosku nesmí zamáčnout či zachytit příliš silně či hluboko, aby se při následném skluzu mohly vosku pustit a být opět setřeny, čímž umožní nerušený tedy dobrý skluz. Pokud se krystaly sněhu nemohou do stoupacího vosku zamáčnout či zachytit vůbec, pak máza prokluzuje, pokud se krystaly sněhu nemohou stoupacího vosku po odrazu naopak pustit a negativně tak narušují následný skluz, pak máza lepí či dokonce namrzá.

Kdo si tedy myslí, že nekonečná paleta sněhových forem a podob vystavená nekonečné paletě změn a transformací může ve výše popsaném mechnismu spolehlivého odrazu a dobrého skluzu fungovat s jednou látkou či substancí, je buď šílenec nebo výrobce univerzálních stoupacích vosků (ale ti si to rozhodně nemyslí).

Výjimka potvrzující pravidlo je RODE Klister Universal Multigrade. Toto ale není univerzální vosk, nýbrž naprosto skvělý klistr pro  specifické podmínky použití!

Co namazat na starý hrubozrnný sníh při teplotách kolem nuly od firmy RODE?

Rode

Protipól ke SWIXu. Malá rodinná italská firma. Tradice. Styl. Elegance. Primárně srdeční záležitost. Taková Alfa Romeo. Rode samozřejmě nemá a nikdy mít nebude takové prostředky na vývoj a výzkum, na nové trendy jako SWIX. Ale s Rode si kupujete kousek historie, tradice, vztahu… Podobně jako italský auta rychleji rezaví, mohou mít i vosky od Rode určité drobné technologické nedostatky, ale ten design, ta elegance… Zvláště u stoupacích vosků – co kus, to originál!

 

Co tedy mazat na starý hrubozrnný sníh při teplotách kolem nuly od firmy Rode?

Vlhký až mokrý hrubozrnný sníh, + 3 °C až - 3 °C
Starý hrubozrnný sníh při teplotách kole nuly je na rozhraní mezi mokrým až kašovitým hrubozrnným sněhem a zledovatělým abrazivním hrubozrnným sněhem. Jednotlivá zrna jsou velká, oblá. Sníh je vlhký až mokrý. Není ale prosycený vodou jako mokrý až kašovitý hrubozrnný sníh, a není ani zledovatělý a velmi abrazivní jako zledovatělý hrubozrnný sníh. Vzhledem k obsahu vody zde působí sací efekt, kinetické tření je díky oblým tvarům a malé abrazi spíše menší.

Rode Violet Klister +1 °C až -3 °C

Klistr pro starý hrubozrnný sníh, který se proměňuje ze zledovatělého na vlhký až mokrý sníh. Teplota vzduchu zpravidla stoupá a sníh měkne a uvolňuje vodu. Violet Klister si poradí jak se suchým zledovatělým sněhem, tak s vlhkým až mokrým hrubozrným sněhem. Nevadí mu ani jemnější zrna blížící se svoji strukturou starému jemnozrnému sněhu. Skrátka ideální vosk pro přechodové podmínky kolem nuly! Za deštivého  počasí nad nulou vyzkoušejte Violet Klister překrýt tenkou vrstvou Rode Silver Klister. U jemnozrnnější struktury sněhu a s rostoucí vlhkostí sněhu je možné Violet Klister zjemnit trochou Rossa Klister. Naopak u výrazně hrubozrnné struktury je možné přidat trochu Klister Multigrade Universal.

Rode Rossa Klister +4 °C až -2°C

Klistr pro primárně pro vlhký až mokrý sníh, hrubozrnný i jemnozrnný sníh a proměnlivé sněhové podmínky kolem nuly. Výborný rovněž pro mokrou ledovatou stopu a mokrý hrubozrnný sníh.

Rossa Klister je ideální příměsí do ostatních klistrů, kde zlepšuje odraz a zabraňuje namrzání ve velmi široké paletě podmínek. Ideální příměs představuje pro Violet Klister nebo Klister Multigrade universal - viz výše Violet Klister.

 

Rode Silver Klister Extra +4 °C až 0 °C

Primárně pro proměnlivé sněhové podmínky kolem nuly. Pro vlhký až mokrý hrubozrnný sníh se přidává spíše jako příměs. Pro stopy s mokrými a suchými zónymi, které se střídají. Vosk, který funguje tam, kde nefunguje žádný jiný! Hlavní těžiště však není v hrubozrnném starém sněhu, nýbrž ve vlhkém až mokrém novém a jemnozrnném sněhu, speciálně pak v novém, padajícím vlhkém sněhu, který se mydlí a přechází do mokré uježděné - ale nikoli zledovatělé - stopy.

Rode Multigrade Klister +6 °C až - 6 °C

Jeden z nejlepších klistrů vůbec! Ideální klistr pro mokrý hrubozrnný sníh, ideální pro proměnlivé podmínky mezi morkým, vlhkým až suchým hrubozrnným sněhem a zledovatělými stopami. Optimální odraz a skluz. Kombinaci Multigrade Klister a Rossa Klister musíte zkusit vždycky, když mokrý hrubozrnný sníh přechází do zledovatělé stopy.

Jak mazat na starý jemnozrnný sníh? (Profíci)

Jak mazat na starý jemnozrnný sníh?

Přibližně 48 hodin po napadnutí hovoříme již o starém sněhu. Tento sníh již prošel působením vnějších vlivů jedním či více transformačními procesy. V důsledku těchto procesů se ostré hrany a tvary sněhových krystalů zaoblily nebo ulámaly a krystaly se přeměnily na zrnitou strukturu. Při zaoblování a olamování sněhových krystalů dochází zároveň k jejich zmenšování, v první fázi starý sníh vytváří jemnozrnnou strukturu s malými zrny a vysokou hustotou.

Ve srovnání s novým sněhem má starý jemnozrnný sníh již zaoblenější a neostré tvary. Vzhledem k tomu, že se sněhové krystaly zmenšují, roste výrazně hustota tohoto druhu sněhu. Vyšší hustota sněhu znamená větší kontaktní plochu mezi skluznicí lyže a sněhem, větší kontaktní plocha znamená vyšší tření.

Zatímco u nového sněhu je kinetické tření způsobováno primárně ostrými tvary a hranami jednotlivých sněhových vloček, je hlavním zdrojem tření u starého jemnozrnného sněhu jeho vysoká hustota. Vysoká hustota je také důvodem pro vysokou abrazi.

Vlhký až mokrý starý jemnozrnný sníh, + 3 °C až - 3 °C
S rostoucí teplotou vzduchu nebo vzdušnou vlhkostí roste vlhkost starého jemnozrnného sněhu. U starého vlhkého jemnozrnného sněhu klesá díky vodě působící jako lubrikant na straně jedné kinetické tření a tím také abraze, na straně druhé se však přidává sací efekt neboli mokré tření. Stopy bývají zpočátku zrnité a vlhké, s postupem času – s přibývajícím počtem přejezdů lyžemi – ale začínají „mýdlovatět“ a získávat „skleněný“ povrch, který sníh ještě zrychluje.

Stoupací vosky
Sněhové krystaly již ztratily svoji ideální podobu sněhové vločky a přeměnily se na oblá jemná zrna a ledové částečky. Za těchto podmínek budou tedy stoupací vosky zřídkakdy namrzat. Je-li to možné, jsou primární volba tuhé syntetické vosky. S ohledem na oblé tvary, obsah vody a ledové plošky vytvářející se na povrchu stop se však často stává, že bude nutné pro spolehlivý odraz použít klistry. V tomto případě je vhodné klistr překrýt slabou vrstvou syntetického tuhého vosku.

Kluzné vosky
Vlhký až mokrý sníh má zaoblené tvary. Na druhou stranu vysoká hustota starého jemnozrnného sněhu může způsobovat abrazi i při vyšší vlhkosti. Hlavním úkolem kluzných vosků a strukturování je dostat pryč vodu, která se nachází na povrchu sněhu, a odpuzovat nečistoty, které se ve sněhu ve velké míře nacházejí. Primární vlastností kluzných vosků je tedy hydrofobie a odpuzování nečistot. Vynikající volba jsou vosky s fluorem. Strukturování: hrubý vzorek strukturování umožňující odvádět vodu.

Suchý, ledovatý jemnozrnný sníh, s „cukrovou“ strukturou, -3°C až -12 °C
Při teplotách pod bodem mrazu a nízké vzdušné vlhkosti je sníh suchý a bývá také velmi rychlý. Ve srovnání s vlhkým starým jemnozrnným sněhem je velmi abrazivní.

Stoupací vosky
S ohledem na oblá jemná sněhová zrna a vysokou hustotu sněhu jsou vhodné tuhé syntetické vosky (nikoli vosky na dehtovém základu), a to z důvodu vysokého oděru. Vosky je vhodné nanášet ve více slabších vrstvách. Zvláště při delších trasách je vhodné použít základ. Při vyšším znečištění sněhu použít nečistoty odpuzující vosky.

Kluzné vosky
Sací efekt je při těchto podmínkách minimální. Kinetické tření je dáno abrazivními vlastnostmi jemnozrnného sněhu s vysokou hustotou. Je nezbytné použít kluzné proti oděru, tedy fyzikálně tvrdé vosky doplněné navíc o syntetická tvrdidla. Strukturování žádné nebo jemné.

Jak mazat na starý hrubozrnný sníh? (Profíci)

Jak mazat na starý hrubozrnný sníh?

Pokračující transformace starého jemnozrnného sněhu vede ke vzniku hrubozrnné struktury. Hrubozrnný sníh zcela ztratil svoji původní krystalickou strukturu a četnými procesy zmrznutí a roztání se přeměnil na jednotlivá sněhová zrna. Nejběžnější velikost zrn se pohybuje mezi 1 až 3 mm. Ve srovnáním se starým jemnozrnným sněhem se sněhová zrna zvětšují a dále zaoblují. Klesá tedy hustota a ztrácejí se i poslední zbytky ostrých tvarů. Soudržnost mezi jednotlivými sněhovými zrny je zcela uvolněná. Sníh bývá také již poměrně dost znečištěný.

Morký až kašovitý hrubozrnný sníh, +10 °C až 0 °C
Při teplotách vzduchu nad nulou je sníh nasycený vodou. Sníh je mokrý až kašovitý. Díky velkým sněhovým zrnům může ale voda relativně dobře odtékat. Kinetické tření je díky velkým a oblým sněhovým zrnům a díky velkému množství vody, které působí jako lubrikant, velmi nízké. Hlavním zdrojem tření je tedy voda nacházející se mezi povrchem skluznice a povrchem sněhu. Starý hrubozrnný sníh bývá také velmi znečištěný.

Stoupací vosky
S ohledem na velká oblá zrna musí být stoupací vosk velmi lepivý. Jediná volba je tedy klistr. Vzhledem k velkému množství vody by měl být vosk co možná nejvíce hydrofobní. Z důvodu velkého znečištění starého hrubozrnného sněhu by měl vosk také odpuzovat nečistoty. Vosky s fluorem a aditivy pro odpuzování vody a nečistot jsou výborná volba. Základ má omezit snížení stoupacího vosku do spodní kluzné zóny.

Kluzné vosky
Mokrý sníh má zaoblené tvary. Kinetické tření je tedy nízké, a proto nejsou potřeba tvrdé a oděru odolné vosky. Hlavním zdrojem tření za těchto podmínek je tzv. mokré tření. Hlavním úkolem kluzných vosků a strukturování je dostat pryč vodu, která se nachází na povrchu sněhu, a odpuzovat nečistoty, které se ve sněhu ve velké míře nacházejí. Primární vlastností kluzných vosků je tedy hydrofobie a odpuzování nečistot. Vynikající volba jsou vosky s fluorem. Strukturování: hrubý vzorek strukturování umožňující odvádět vodu.

Zledovatělý hrubozrnný sníh, -3°C až -12 °C
Při teplotách vzduchu pod bodem mrazu je starý hrubozrnný sníh extrémně abrazivní a extrémně rychlý. Díky zmrzlému až zledovatělému povrchu nebývá významný ani sací efekt. Rozhodující vlastností je tedy extrémní abrazivnost.

Stoupací vosky
S ohledem na oblá sněhová zrna, led a extrémní oděr je zpravidla nutné použít klistr. Klistr je vhodné – zvláště při delších trasách – kombinovat se základem. Při těchto podmínkách nebývá problém s vodou, sníh ale může být významně znečištěný.

Kluzné vosky
Sací efekt je při těchto podmínkách minimální. Kinetické tření je dáno abrazivními vlastnostmi zledovatělého hrubozrnného sněhu. Je nezbytné použít kluzné proti oděru, tedy fyzikálně tvrdé vosky doplněné navíc o syntetická tvrdidla. Strukturování žádné nebo jemné.

Vlhký až mokrý hrubozrnný sníh, + 3 °C až - 3 °C
Starý hrubozrnný sníh při teplotách kole nuly je na rozhraní mezi mokrým až kašovitým hrubozrnným sněhem a zledovatělým abrazivním hrubozrnným sněhem. Jednotlivá zrna jsou velká, oblá. Sníh je vlhký až mokrý. Není ale prosycený vodou jako mokrý až kašovitý hrubozrnný sníh, a není ani zledovatělý a velmi abrazivní jako zledovatělý hrubozrnný sníh. Vzhledem k obsahu vody zde působí sací efekt, kinetické tření je díky oblým tvarům a malé abrazi spíše menší.

Stoupací vosky
Vzhledem k hrubozrnné struktuře a oblým zrnům a přítomnosti vody jako lubrikantu je nutné použít velmi lepivý vosk, tedy klistr. Vzhledem k vodě a nečistotám ve starém sněhu by měly být stoupací vosky hydrofobní a obsahovat aditiva na odpuzování nečistot. Překrytí klistru tuhým voskem může snížit riziko namrzání v případných sušších partiích trasy. Základ zpravidla není nutný, pouze proti sjíždění stoupacího vosku do kluzné zóny.

Kluzné vosky
Vlhký až mokrý sníh má zaoblené tvary. Kinetické tření je tedy nízké, a proto nejsou potřeba tvrdé a oděru odolné vosky. Hlavním zdrojem tření za těchto podmínek je tzv. mokré tření. Hlavním úkolem kluzných vosků a strukturování je dostat pryč vodu, která se nachází na povrchu sněhu, a odpuzovat nečistoty, které se ve sněhu ve velké míře nacházejí. Primární vlastností kluzných vosků je tedy hydrofobie a odpuzování nečistot. Vynikající volba jsou vosky s fluorem. Strukturování: hrubý vzorek strukturování umožňující odvádět vodu (strukturování by ale mělo být o stupeň jemnější než u mokrého až kašovitého sněhu).