Jak zlepšit skluz běžeckých lyží? Strojní strukturování.

 Při běhu na lyžích – bez ohledu na to, zda při volném či klasickém stylu – vzniká mezi povrchem skluznice lyže a povrchem sněhu tření. Toto tření je tzv. kombinované tření, dílem se řídí zákonitostmi tření mezi dvěma suchými povrchy, dílem se řídí zákonitostmi tření s lubrikantem, v případě sněhu je lubrikantem přirozeně voda.

 

Působením tlaku a tření vzniká mezi skluznicí lyže a sněhem vodní film. Pro co nejnižší kinetické tření se optimální tloušťka vodního filmu mezi skluznicí a sněhem vytváří dle dostupné literatury při teplotách v rozmezí - 4 st. C až - 8 st. C při běžné vlhkosti vzduchu (cca 50 až 80 %).

 

S narůstající teplotou se tloušťka vodního filmu mezi skluznicí a sněhem zvětšuje. Pokud teplota stále roste, začíná docházet k tání sněhu a mezi jednotlivými sněhovými krystaly se začíná nacházet tzv. volná voda. S narůstající tloušťkou vodního filmu se zvětšuje kontaktní plocha mezi skluznicí lyže a sněhem, a kvůli tomu roste také tření. S narůstajícím množstvím volné vody mezi sněhovými krystaly se začíná vytvářet a růst tzv. sací efekt.

Naopak klesá-li teplota, popř. vlhkost vzduchu optimální tloušťka vodního filmu mezi skluznicí a sněhem slábne a začíná převládat tzv. suché tření (všichni si jistě vybavíme skřípající sníh).

 

Tření mezi skluznicí a sněhem je možné velmi účinně snížit strukturováním či drážkováním skluznice.

 

Existují dva, respektive tři základní druhy strukturování skluznice.

 

·      Strojní strukturování skluznice

·      Manuální strukturování skluznice

o   Vytlačované lineárním pohybem

o   Vytlačované rotačním pohybem

 

Strojní strukturování se provádí při výrobě. Je permanentní, je vybroušeno do vlastní skluznice. Aktuálně převládají následující strojní struktury: jemná, středně-jemná, středně-hrubá a hrubá. Pro volný styl se využívají takřka výhradně jemná a středně-jemná struktura. Středně-hrubá a hrubá struktura se používají takřka výhradně pro klasickou techniku, a to pro vlhký až mokrý hrubozrnný sníh a pro lesklou až ledovatou stopu u nového sněhu kolem nuly (středně-hrubá struktura) a pro mokrý až velmi mokrý hrubozrnný sníh a pro lesklou až ledovatou stopu u nového sněhu nad nulou (hrubá struktura). Jemná struktura se používá primárně pro nový a jemnozrnný sníh, nicméně pro nový suchý sníh s ostrými krystaly při teplotách hluboko pod bodem mrazu je nutné novou strojní strukturu lehce srazit či zaoblit, zatímco pro nový vlhký až mokrý sníh při teplotách kolem nuly je výhodnější ponechat strojní strukturu ostrou. Středně-jemná struktura se používá pro volný styl velmi universálně, a to pro suchý, vlhký až mokrý jemnozrnný i hrubozrnný sníh. Pro klasický styl slouží středně jemná struktura spíše pro suchý nový a jemnozrnný sníh.

 

Manuální strukturování se na skluznici lyže vytváří dodatečně, např. před vlastním závodem. Je dočasné, je možné jej opět „odstranit“ pomocí přežehlení. Používá se zpravidla pro „doladění“ strojní struktury pro aktuální sněhové a teplotní podmínky.

Proč nepoužívat univerzální stoupací vosky?

Neděláme to v našich příspěvcích příliš často, ale dnes se negativně vymezíme vůči jedné celé skupině stoupacích vosků, a to vůči tzv. univerzálům či univerzálním stoupacím voskům. Naštěstí není tato skupina stoupacích vosků nijak velká či početná, ale i tak by se dal z ostudy, kterou stoupacím voskům dělá, ušít nejeden kabát...

Proč tato příkrost a vyhraněnost?

Abychom mohli lépe porozumět tomu, proč jsou univerzální stoupací vosky (až na ojedinělé výjimky) tak škodlivé, musíme odbočit a povědět si nejprve něco málo o sněhu.

Sníh, obecné označení bezpočtu forem a tvarů proměňujících se při prakticky nekonečné škále povětrnnostních a dalších doprovodných vlivů. V jazyku Eskymáků prý žádné obecné označení pro sníh neexstuje, existuje v něm prý bezpočet označení pro nejrůznější stavy či podoby či formy sněhu a pro změny stavu těchto podob či forem vyvolanými bezpočtem povětrnostních vlivů či dalšími okolnostmi.

Díky našemu smyslu pro řád, kterým se snažíme uspořádat vesmírný chaos, který nás pravděpodbně až příliš děsí na to, abychom se jej snažili pochopit takový jaký je, se snažíme sníh a jeho nekončené podoby a proměny utřídit a kategorizovat.

Víme, že vše začíná novým sněhem nebo čerstvě napadlým sněhem. Samozřejmě jsme si vědomi, že již kategorie "nový sníh" v sobě zahrnuje bezpočet "podkategorií", a to v závislosti na tom, za jakých podmínek ten konkrétní nový sníh padal. Jiný nový sníh padá při teplotách kolem nuly, kdy se z nebe snášejí velké těžké vločky tvořící jakési chuchvalce bezpočtu drobných sněhových vloček, jiný nový sníh padá při teplotách hluboko pod nulou, kdy vzduchem poletují křehké prachové vločky s velmi jasnými a ostrými konturami sněhových krystalů.

Nový sníh se však bezprostředně po napadnutí začíná proměňovat či transformovat... Křehké sněhové krystaly se lámou, jsou ovlivňovány podložím, na které dopadnou, vlivem slunečních paprsků neprodleně tají a zaoblují se, vlivem větru se hutní či nabalují, nabírají vlkost nebo se naopak dále vysušují a křehnou až zvoní či praskají...

Ano, mluvíme stále o novém či čerstvě napadlém sněhu...

Má někdo z Vás stále ještě pocit, že tuto paletu forem, tvarů, proměn a transformací je možné pokrýt či "vyřešit" jednou jedinou látkou, hmotou či substancí?

Pokud ano, pak je to buď blázen, nebo nakoukl za oponu vědění příliš daleko a bude za blázna tak jako tak považován...

Univerzální vosky se však neomezují na jednu jedinou kategorii "sněhu" zahrnující bezpočet "subkategorií", univerzální vosky si troufají rovnou na všechny kategorie "sněhu", počínaje čerstvě napadaným novým sněhem, přes jemnozrnný starý sníh, hrubozrnný starý sníh až po ledovatý abrazivní firn na staně jedné a mokrý až kašovitý vodou prosycený jarňák na straně druhé...

Univerzály si hrají na bohy a falešní proroci se odjakživa vyháněli bičem...

Abychom ale mohli ještě lépe porozumět tomu, proč je myšlenka univerzálních vosků tak pošetilá, musíme si také osvětlit, jak má takový stoupací vosk správně fungovat.

Stoupací vosky nanášíme do stoupací zóny pro docílení spolehlivého odrazu, který nám umožní pohyb vpřed na běžeckých lyžích na klasiku. Dobrý odraz - bohužel - ovlivňuje celá řada nejrůznějších faktorů, z nichž mnohé není lyžař začátečník - bohužel - schopen ovlivnit. O to důlěžitejsí proto je soustředit se na ty faktory, které je možné ovlivnit a které může ovlivnit každý z nás, tedy každý, kdo umí číst a psát, respektive alespoň číst 😀

A jedním z těchto faktorů je správná máza... Jak tedy správná máza funguje? Správná máza funguje tak, že při zatížení jedné lyže celou vahou lyžaře (zde samozřejmě opět zjednodušujeme) umožní spolehlivý odraz, ale při rovnoměrném zatížení obou lyží umožní a příliš negativně neovlivní dobrý skluz.

Jak tedy interaguje sníh a správná máza? Sněhové krystaly - ať již v jakékoli ze svých nekonečných podob a tvarů - se musí do stoupacího vosku při plném zatížení umět zamáčnout či zachytit (a umožnit tak odraz), zároveň se však do stoupacího vosku nesmí zamáčnout či zachytit příliš silně či hluboko, aby se při následném skluzu mohly vosku pustit a být opět setřeny, čímž umožní nerušený tedy dobrý skluz. Pokud se krystaly sněhu nemohou do stoupacího vosku zamáčnout či zachytit vůbec, pak máza prokluzuje, pokud se krystaly sněhu nemohou stoupacího vosku po odrazu naopak pustit a negativně tak narušují následný skluz, pak máza lepí či dokonce namrzá.

Kdo si tedy myslí, že nekonečná paleta sněhových forem a podob vystavená nekonečné paletě změn a transformací může ve výše popsaném mechnismu spolehlivého odrazu a dobrého skluzu fungovat s jednou látkou či substancí, je buď šílenec nebo výrobce univerzálních stoupacích vosků (ale ti si to rozhodně nemyslí).

Výjimka potvrzující pravidlo je RODE Klister Universal Multigrade. Toto ale není univerzální vosk, nýbrž naprosto skvělý klistr pro  specifické podmínky použití!

Kdy použít stoupací pásku, kdy lyže s mohérem a kdy běžné stoupací vosky?

Jak je zřejmé již z názvu našeho dnešního příspěvku, všechny tři uvedené možnosti platí pro klasiku, neboli klasický styl běhu na lyžích.

Zároveň půjde o začátečnické nebo čistě rekreační lyžování, kde nám jde primárně o prožitek z pohybu, a nikoli o rychlost nebo počet najetých kilometrů.

Kdy tedy použít stoupací pásku?

Ať už máte vlastní starší lyže, nebo lyže z půjčovny, jste na horách třeba jen na víkend a rádi byste opět vyzkoušeli bílou stopu... Nechcete se stresovat mazáním klasickými vosky a víte - možná, že i díky našim příspěvkům - kdy to jako začátečníci s bílou stopou zkoušet a kdy jít raději stavět sněhuláka (Jak začít mazat stoupacími vosky?).

Podmínky by neměly být nijak extrémní, tedy ani extrémně abrazivní zledovatělý zmrzlý sníh při teplotách vzduchu hluboko pod bodem mrazu (při těchto podmínkách stoupací páska pravděpodobně nezajistí příliš dobrý odraz a navíc se asi dost rychle ojede), ani příliš mokrý hrubozrnný až kašovitý sníh prosycený vodou při teplotách vzduchu vysoko nad nulou (při tomto promáčeném sněhu nebude páska pravděpodbně fungovat skoro vůbec), ani nový vlhký lepivý sníh, který ve stopách vlivem klouzavého pohybu běžečkých lyží vytváří velmi rychle sklovitý až ledovatý povrch, který je ve stopách extrémně hladký a kluzký, mimo stopy pak extrémně lepivý a náchylný k namrzání (při těchto extrémně proměnlivých podmínkách hrozí, že páska bude ve stopách "podkluzovat", mimo stopu naopak "lepit" či "namrzat").

Za všech více či méně běžných teplotních a sněhových podmínek by naopak stoupací páska měla na vlastních nebo půjčených lyžích celkem dobře fungovat a zajistit Vám příjemný lyžařský zážitek bez ulepených rukou a namrzání... Nezapomínejme ale prosím, že i páska je stále jenom univerzální vosk, byť inovovaný a s celou řadou dobrých vlastností, ale stále je to "univerzál"...

Jsem přesvědčený, že za výše uvedených podmínek je stoupací páska velmi rozumná alternativa k všemožným SKI Servisům a SKI shopům, kde Vám za nemalý peníz napatlají na lyži buď podobný "univerzál" (jenom v horší kvalitě), nebo nejběžnější a nejlevnější vosk pro dané teplotní a sněhové podmínky... ve více jak 50 procentech všech případů použijí ti slušnější SWIX modrý extra 😁

Kdy tedy použít lyže s mohérem neboli Skiny?

Tady je odpověď velmi jednoduchá: pokud máte vlastní... Ano, skiny si nemá moc smysl půjčovat! Kvalitní lyže s mohérem jsou jednak relativně drahé lyže, jednak mohér úplně moc dlouho nevydrží. Skiny z půjčovny tedy nebudou mít buď příliš kvalitní mohér, který pak ale úplně dobře nefunguje, nebo bude mohéř už dost opotřebovaný či ošoupaný a výsledek bude úplně stejný jako v prvním případě, tedy nebude moc dobře fungovat... Zkrátka a dobře kvalitní skiny nebo skiny s mohérem v dobré kvalitě se půjčovnám příliš nerentují.

Pokud již uvažujete o pořízení vlastních skinů, pak prosím nehleďte na nějakou tu kačku a kupte si kvalitní lyže s mohérem. Velkou pozornost věnujte správné tvrdosti a délce lyže, protože ani ten nejkvalitnější mohér nebude dobře fungovat, pokud nebude správně fungovat přenášení váhy. Doporučoval bych skiny s lehce zapuštěným mohérem, neboť právě ty se nejvíce přibližují chování běžných lyží na klasiku.

Nezapomínejte prosím ani na to, že i skiny se musí udržovat (čas od času bude nutné mohérový pásek vyměnit) a vyžadují určitou "servisní" péči (čas od času je mohér nutné omýt speciálním čistícím prostředkem, při sněhových podmínkách s extrémním sklonem k namrzání = zpravidla proměnlivé podmínky kolem nuly je nutné mohér ošetřit speciálním přípravkem proti namrzání atd.)

Jednou skin, navždy skin: na lyže s mohérem NIKDY nepoužívejte běžné stoupací vosky! A každá sranda něco stojí: vše na skiny je násobně dražší než na běžné lyže, a to včetně náhradních mohérových pásků!

Kdy tedy používat běžné stoupací vosky?

Vnímáte, že obecný výraz "sníh" označuje prakticky neomezenou paletu tvarů, forem a podob, které se navíc trvale proměňují vlivem povětrnnostních podmínek. Vnímáte, že něco tak rozmanitého a pestrého, něco tak jedinečného a osobitého jako je sníh (primárně ten přírodní) lze jenom těžko pokrýt jednou univerzální substancí! Pak vítejte do rodiny nadšenců, podivínů a bláznů, kteří se snaží na něco tak jedinečného, rozmanitého a osobitého "dobře" namazat, aby to jak dobře jelo, tak stoupalo.

Tato snaha je jednak zcela pošetilá (podobně jako touha člověka pochopit podstatu vesmíru či Boha), jednak má určité zákonitosti. A právě tyto zákonitosti nám poskytují něco jako pomocné "berle" v někonečné paletě tvarů a podob zmýtaných nevyčerpatelnou škálou změn a transformací. Více v našem příspěvku Jak začít mazat stoupacími vosky? nebo Jakou značku vosků si vybrat? nebo...

Na druhou stranu, kdo nic nezkusil, nic nezkazí... Je prostě třeba někde začít. Na úvod doporučuji si vybrat jednoho konkrétního výrobce lyžarských vosků a od něho si koupit pár základních stoupacích vosků. Dále je důležité dobře určit stoupací zónu, a pokud Vaše lyže na klasiku pamatují už příliš mnoho zim, pak zvážit nákup nových (při nákupu pak dbát na správnou výšku a tvrdost). A jdeme na to, jdeme mazat... Na tomto místě je dobré si připomenout, že existují podmínky, na které se prakticky dobře namazat nedá, a těm bychom se měli v našich mazacích začátcích spíše vyhnout, a naopak existují podmínky (stabilní a snadno rozpoznatelné), kde není dobrá máza žádný velký "kumšt", a při nich bychom to měli zkoušet, aby nás případné úspěchy posilnily k dalším pokusům...

Jaké používat vosky na skluz?

Naše dnešní úvahy k tématu "Jaké vosky na skluz používat" začneme velmi zjednodušeným základním rozlišením vosků na ty, které neobsahují fluor, a ty, které fluor obsahují.

Ty bez přídavku fluoru zpravidla označujeme jako konvenční či běžné vosky, ty s přídavkem aditiv na bázi fluoru standardně označujeme jako vosky "fluorové". Rozdíl poznáte nejen podle označení, ale také podle ceny. Vosky s aditivy na bázi fluoru jsou výrazně dražší.

Jak konveční, tak fluorové kluzné vosky jsou ropné deriváty tvořené nasycenými uhlovodíky bez násobných vazeb. Fluorové vosky navíc obsahují určitý podíl aditiv na bázi fluoru. Na trhu jsou k dispozici fluorové vosky s nízkým a vysokým obsahem aditiv na bázi fluoru a tzv. čisté fluorové prášky. V kluzných voscích s nízkým obsahem fluoru jsou obsažena cca 4 procenta aditiv, ve voscích s vysokým obsahem fluoru pak cca 8 procent aditiv a v tzv. čistých fluorových prášcích je obsaženo cca 50 procent aditiv na bázi fluoru.

Aditiva na bázi fluoru se do kluzných vosků přidávají primárně pro vlký, morký až velmi morký sníh. Důvodem je primárně zvýšení přirozené vodoodpudivosti povrchu skluznice díky aditivům na bázi fluoru.

Na základě vlastního rozdělení fluorových vosků na vosky s nízkým obsahem fluoru, vysokým obsahem fluoru a tzv. čisté fluorové prášky, kdy s narůstajícím podílem fluoru roste rovněž cena daného výrobku, ale i na základě marketingových strategií jednotlivých výrobců lyžařských vosků vzniká dojem, že vyšší podíl aditiv na bázi fluoru znamená lepší skluz. 

Dle studie vlivu aditiv na bázi fluoru na fyzikální a fyzikálně-chemické vlastnosti kluzných vosků (I. Rogowski 2007) se však ukazuje, že zvyšování vodoodpudivosti pomocí aditiv na bázi fluoru má své limity. Je až zarážející, že nejlepší vodoodpudivosti bylo docíleno u kluzných vosků s obsahem aditiv ve výši cca 4 procent, tedy u tzv. fluorových vosků s nízkým obsahem fluoru. Smáčivost a propustnost kluzných vosků významně narůstala mezi obsahem aditiv ve výši 0 až 4 procent, následně podstatně klesala mezi obsahem aditiv ve výši 4 až 10 procent a neměnila se při obsahu aditiv ve výši 10 až 50 procent.

Závěr: pro suchý sníh při teplotách pod bodem marazu (řekněme - 5 °C a méně) bez ohledu na strukturu sněhu je výhodnější používat bežné kluzné vosky bez přídavku fluoru, jelikož za těchto podmínek nehraje zvyšování vodoodpudivosti žádnou významnou roli. Pro vlhký, mokrý až velmi morký sníh je výhodné používat tzv. fluorové vosky pro zlepšení přirozené vodoodpudivosti povrchu skluznice. Zcela dostatečné jsou však kluzné vosky s nízkým obsahem aditiv na bázi fluoru, jelikož nejlepších kluzných vlastností bylo dosaženo u obsahu aditiv na bázi fluoru ve výši 4 procent. Vyšší podíl aditiv v kluzných voscích již kluzné vlastnosti nezlepšoval.

Jak mazat na starý jemnozrnný sníh? (Profíci)

Jak mazat na starý jemnozrnný sníh?

Přibližně 48 hodin po napadnutí hovoříme již o starém sněhu. Tento sníh již prošel působením vnějších vlivů jedním či více transformačními procesy. V důsledku těchto procesů se ostré hrany a tvary sněhových krystalů zaoblily nebo ulámaly a krystaly se přeměnily na zrnitou strukturu. Při zaoblování a olamování sněhových krystalů dochází zároveň k jejich zmenšování, v první fázi starý sníh vytváří jemnozrnnou strukturu s malými zrny a vysokou hustotou.

Ve srovnání s novým sněhem má starý jemnozrnný sníh již zaoblenější a neostré tvary. Vzhledem k tomu, že se sněhové krystaly zmenšují, roste výrazně hustota tohoto druhu sněhu. Vyšší hustota sněhu znamená větší kontaktní plochu mezi skluznicí lyže a sněhem, větší kontaktní plocha znamená vyšší tření.

Zatímco u nového sněhu je kinetické tření způsobováno primárně ostrými tvary a hranami jednotlivých sněhových vloček, je hlavním zdrojem tření u starého jemnozrnného sněhu jeho vysoká hustota. Vysoká hustota je také důvodem pro vysokou abrazi.

Vlhký až mokrý starý jemnozrnný sníh, + 3 °C až - 3 °C
S rostoucí teplotou vzduchu nebo vzdušnou vlhkostí roste vlhkost starého jemnozrnného sněhu. U starého vlhkého jemnozrnného sněhu klesá díky vodě působící jako lubrikant na straně jedné kinetické tření a tím také abraze, na straně druhé se však přidává sací efekt neboli mokré tření. Stopy bývají zpočátku zrnité a vlhké, s postupem času – s přibývajícím počtem přejezdů lyžemi – ale začínají „mýdlovatět“ a získávat „skleněný“ povrch, který sníh ještě zrychluje.

Stoupací vosky
Sněhové krystaly již ztratily svoji ideální podobu sněhové vločky a přeměnily se na oblá jemná zrna a ledové částečky. Za těchto podmínek budou tedy stoupací vosky zřídkakdy namrzat. Je-li to možné, jsou primární volba tuhé syntetické vosky. S ohledem na oblé tvary, obsah vody a ledové plošky vytvářející se na povrchu stop se však často stává, že bude nutné pro spolehlivý odraz použít klistry. V tomto případě je vhodné klistr překrýt slabou vrstvou syntetického tuhého vosku.

Kluzné vosky
Vlhký až mokrý sníh má zaoblené tvary. Na druhou stranu vysoká hustota starého jemnozrnného sněhu může způsobovat abrazi i při vyšší vlhkosti. Hlavním úkolem kluzných vosků a strukturování je dostat pryč vodu, která se nachází na povrchu sněhu, a odpuzovat nečistoty, které se ve sněhu ve velké míře nacházejí. Primární vlastností kluzných vosků je tedy hydrofobie a odpuzování nečistot. Vynikající volba jsou vosky s fluorem. Strukturování: hrubý vzorek strukturování umožňující odvádět vodu.

Suchý, ledovatý jemnozrnný sníh, s „cukrovou“ strukturou, -3°C až -12 °C
Při teplotách pod bodem mrazu a nízké vzdušné vlhkosti je sníh suchý a bývá také velmi rychlý. Ve srovnání s vlhkým starým jemnozrnným sněhem je velmi abrazivní.

Stoupací vosky
S ohledem na oblá jemná sněhová zrna a vysokou hustotu sněhu jsou vhodné tuhé syntetické vosky (nikoli vosky na dehtovém základu), a to z důvodu vysokého oděru. Vosky je vhodné nanášet ve více slabších vrstvách. Zvláště při delších trasách je vhodné použít základ. Při vyšším znečištění sněhu použít nečistoty odpuzující vosky.

Kluzné vosky
Sací efekt je při těchto podmínkách minimální. Kinetické tření je dáno abrazivními vlastnostmi jemnozrnného sněhu s vysokou hustotou. Je nezbytné použít kluzné proti oděru, tedy fyzikálně tvrdé vosky doplněné navíc o syntetická tvrdidla. Strukturování žádné nebo jemné.

Jak mazat na starý hrubozrnný sníh? (Profíci)

Jak mazat na starý hrubozrnný sníh?

Pokračující transformace starého jemnozrnného sněhu vede ke vzniku hrubozrnné struktury. Hrubozrnný sníh zcela ztratil svoji původní krystalickou strukturu a četnými procesy zmrznutí a roztání se přeměnil na jednotlivá sněhová zrna. Nejběžnější velikost zrn se pohybuje mezi 1 až 3 mm. Ve srovnáním se starým jemnozrnným sněhem se sněhová zrna zvětšují a dále zaoblují. Klesá tedy hustota a ztrácejí se i poslední zbytky ostrých tvarů. Soudržnost mezi jednotlivými sněhovými zrny je zcela uvolněná. Sníh bývá také již poměrně dost znečištěný.

Morký až kašovitý hrubozrnný sníh, +10 °C až 0 °C
Při teplotách vzduchu nad nulou je sníh nasycený vodou. Sníh je mokrý až kašovitý. Díky velkým sněhovým zrnům může ale voda relativně dobře odtékat. Kinetické tření je díky velkým a oblým sněhovým zrnům a díky velkému množství vody, které působí jako lubrikant, velmi nízké. Hlavním zdrojem tření je tedy voda nacházející se mezi povrchem skluznice a povrchem sněhu. Starý hrubozrnný sníh bývá také velmi znečištěný.

Stoupací vosky
S ohledem na velká oblá zrna musí být stoupací vosk velmi lepivý. Jediná volba je tedy klistr. Vzhledem k velkému množství vody by měl být vosk co možná nejvíce hydrofobní. Z důvodu velkého znečištění starého hrubozrnného sněhu by měl vosk také odpuzovat nečistoty. Vosky s fluorem a aditivy pro odpuzování vody a nečistot jsou výborná volba. Základ má omezit snížení stoupacího vosku do spodní kluzné zóny.

Kluzné vosky
Mokrý sníh má zaoblené tvary. Kinetické tření je tedy nízké, a proto nejsou potřeba tvrdé a oděru odolné vosky. Hlavním zdrojem tření za těchto podmínek je tzv. mokré tření. Hlavním úkolem kluzných vosků a strukturování je dostat pryč vodu, která se nachází na povrchu sněhu, a odpuzovat nečistoty, které se ve sněhu ve velké míře nacházejí. Primární vlastností kluzných vosků je tedy hydrofobie a odpuzování nečistot. Vynikající volba jsou vosky s fluorem. Strukturování: hrubý vzorek strukturování umožňující odvádět vodu.

Zledovatělý hrubozrnný sníh, -3°C až -12 °C
Při teplotách vzduchu pod bodem mrazu je starý hrubozrnný sníh extrémně abrazivní a extrémně rychlý. Díky zmrzlému až zledovatělému povrchu nebývá významný ani sací efekt. Rozhodující vlastností je tedy extrémní abrazivnost.

Stoupací vosky
S ohledem na oblá sněhová zrna, led a extrémní oděr je zpravidla nutné použít klistr. Klistr je vhodné – zvláště při delších trasách – kombinovat se základem. Při těchto podmínkách nebývá problém s vodou, sníh ale může být významně znečištěný.

Kluzné vosky
Sací efekt je při těchto podmínkách minimální. Kinetické tření je dáno abrazivními vlastnostmi zledovatělého hrubozrnného sněhu. Je nezbytné použít kluzné proti oděru, tedy fyzikálně tvrdé vosky doplněné navíc o syntetická tvrdidla. Strukturování žádné nebo jemné.

Vlhký až mokrý hrubozrnný sníh, + 3 °C až - 3 °C
Starý hrubozrnný sníh při teplotách kole nuly je na rozhraní mezi mokrým až kašovitým hrubozrnným sněhem a zledovatělým abrazivním hrubozrnným sněhem. Jednotlivá zrna jsou velká, oblá. Sníh je vlhký až mokrý. Není ale prosycený vodou jako mokrý až kašovitý hrubozrnný sníh, a není ani zledovatělý a velmi abrazivní jako zledovatělý hrubozrnný sníh. Vzhledem k obsahu vody zde působí sací efekt, kinetické tření je díky oblým tvarům a malé abrazi spíše menší.

Stoupací vosky
Vzhledem k hrubozrnné struktuře a oblým zrnům a přítomnosti vody jako lubrikantu je nutné použít velmi lepivý vosk, tedy klistr. Vzhledem k vodě a nečistotám ve starém sněhu by měly být stoupací vosky hydrofobní a obsahovat aditiva na odpuzování nečistot. Překrytí klistru tuhým voskem může snížit riziko namrzání v případných sušších partiích trasy. Základ zpravidla není nutný, pouze proti sjíždění stoupacího vosku do kluzné zóny.

Kluzné vosky
Vlhký až mokrý sníh má zaoblené tvary. Kinetické tření je tedy nízké, a proto nejsou potřeba tvrdé a oděru odolné vosky. Hlavním zdrojem tření za těchto podmínek je tzv. mokré tření. Hlavním úkolem kluzných vosků a strukturování je dostat pryč vodu, která se nachází na povrchu sněhu, a odpuzovat nečistoty, které se ve sněhu ve velké míře nacházejí. Primární vlastností kluzných vosků je tedy hydrofobie a odpuzování nečistot. Vynikající volba jsou vosky s fluorem. Strukturování: hrubý vzorek strukturování umožňující odvádět vodu (strukturování by ale mělo být o stupeň jemnější než u mokrého až kašovitého sněhu).