Co je rozhodující pro spolehlivý odraz? Část I: správně zvolená délka a tvrdost lyží.

V předchozích příspěvcích jsme se dotkli toho, že spolehlivý odraz ovliňuje více různých faktorů. Zmínili jsme také, že některé z těchto faktorů není běžkař začátečník s velkou pravděpodobností schopen vůbec ovlivnit. Uvedli jsme dále, že dobrá máza, nebo alespoň pokus či snaha o dobrou mázu, je v možnostech každého z nás...

Co tedy patří mezi faktory rozhodující o spolehlivém odrazu při klasickém stylu?

• správně zvolená délka a tvrdost lyží
• správně zvolená skluznice lyže
  
• správně určená mazací zóna
• správně zvolená máza
• správně provedená máza
  
• alespoň základní schopnost lyžaře přenášet správně váhu
• alespoň základní schopnost lyžaře číst stopu

Všechny výše uvedené body se vztahují pro běh na lyžích klasickým stylem v upravených stopách. Upravenými stopami pak máme na mysli strojově upravované stopy, a to buď stopy tlačené nebo řezané.

Správně zvolená délka a tvrdost lyží

Délka a primárně tvrdost lyže ve vazbě na tělesnou hmotnost lyžaře rozhodují o správné funkce lyže jako takové. Lyžař nesmí lyži úplně promáčknout, v tomto případě by byla stoupací zóna v trvalém kontaktu se sněhovou pokrývkou (respektive s kontaktním vodním filmem), zároveň ale nesmí být příliš tvrdá, protože pak by se stoupací zóna nedostala do přímého kontaktu se sněhem ani ve fázi odrazu, tedy při jednostanném zatížení jedné z lyží.

Zkrátka a dobře musí být zachována funkce tří zón lyže na klasiku, a to přední a zadní kluzné zóny a stoupací zóny určené pro aplikaci stoupacích vosků - viz také náš příspěvek Jak určit stoupací zónu u běžek?

Samozřejmě i na lyžích neodpovídajících výšce a váze lyžaře se dá běžkovat, podobně jako se dá v zimě jezdit na ztvrdlých a ojetých pneumatikách. Nicméně si hned na úvod stanovíme celkem slušný handicap!

Častějším jevem jsou lyže promáčklé, protože lyže postupem času ztrácí své původní vlastnosti a primárně měknou. Promáčklé lyže se projevují tím, že i ve fázi skluzu více či méně drhnou. Trvalý kontakt stoupacího vosku se sněhem pak vede ke zvýšené tendenci namrzání stoupacího vosku. Namrznutý stoupací vosk pak buď zkazí veškerý skluz nebo - v horším případě - znemožní veškerý pohyb vpřed.

Až tedy budete ve stopě na lyžích zděděných ještě po otci svému manželovi nadávat, že jste to věděla, že to skončí přesně takhle a že jste měla jít raději s Jiřinkou na svařáčka a ne na ty debilní běžky (z genderového hlediska se - jak vidíte - držíme určitých zavedených stereotypů), pak vězte, že tento opětovný neúspěch byl zaviněn nejenom Vaším manželem (tím samozřejmě také a především), ale dílem také Vaší vrozenou šetrností. I přesto, že ty Artisky vypadají stále jako nové, zažily již bohužel příliš mnoho zim na to, aby s nimi bylo možné dosáhnout spolehlivého odrazu bez manrzání...

 

Proč nepoužívat univerzální stoupací vosky?

Neděláme to v našich příspěvcích příliš často, ale dnes se negativně vymezíme vůči jedné celé skupině stoupacích vosků, a to vůči tzv. univerzálům či univerzálním stoupacím voskům. Naštěstí není tato skupina stoupacích vosků nijak velká či početná, ale i tak by se dal z ostudy, kterou stoupacím voskům dělá, ušít nejeden kabát...

Proč tato příkrost a vyhraněnost?

Abychom mohli lépe porozumět tomu, proč jsou univerzální stoupací vosky (až na ojedinělé výjimky) tak škodlivé, musíme odbočit a povědět si nejprve něco málo o sněhu.

Sníh, obecné označení bezpočtu forem a tvarů proměňujících se při prakticky nekonečné škále povětrnnostních a dalších doprovodných vlivů. V jazyku Eskymáků prý žádné obecné označení pro sníh neexstuje, existuje v něm prý bezpočet označení pro nejrůznější stavy či podoby či formy sněhu a pro změny stavu těchto podob či forem vyvolanými bezpočtem povětrnostních vlivů či dalšími okolnostmi.

Díky našemu smyslu pro řád, kterým se snažíme uspořádat vesmírný chaos, který nás pravděpodbně až příliš děsí na to, abychom se jej snažili pochopit takový jaký je, se snažíme sníh a jeho nekončené podoby a proměny utřídit a kategorizovat.

Víme, že vše začíná novým sněhem nebo čerstvě napadlým sněhem. Samozřejmě jsme si vědomi, že již kategorie "nový sníh" v sobě zahrnuje bezpočet "podkategorií", a to v závislosti na tom, za jakých podmínek ten konkrétní nový sníh padal. Jiný nový sníh padá při teplotách kolem nuly, kdy se z nebe snášejí velké těžké vločky tvořící jakési chuchvalce bezpočtu drobných sněhových vloček, jiný nový sníh padá při teplotách hluboko pod nulou, kdy vzduchem poletují křehké prachové vločky s velmi jasnými a ostrými konturami sněhových krystalů.

Nový sníh se však bezprostředně po napadnutí začíná proměňovat či transformovat... Křehké sněhové krystaly se lámou, jsou ovlivňovány podložím, na které dopadnou, vlivem slunečních paprsků neprodleně tají a zaoblují se, vlivem větru se hutní či nabalují, nabírají vlkost nebo se naopak dále vysušují a křehnou až zvoní či praskají...

Ano, mluvíme stále o novém či čerstvě napadlém sněhu...

Má někdo z Vás stále ještě pocit, že tuto paletu forem, tvarů, proměn a transformací je možné pokrýt či "vyřešit" jednou jedinou látkou, hmotou či substancí?

Pokud ano, pak je to buď blázen, nebo nakoukl za oponu vědění příliš daleko a bude za blázna tak jako tak považován...

Univerzální vosky se však neomezují na jednu jedinou kategorii "sněhu" zahrnující bezpočet "subkategorií", univerzální vosky si troufají rovnou na všechny kategorie "sněhu", počínaje čerstvě napadaným novým sněhem, přes jemnozrnný starý sníh, hrubozrnný starý sníh až po ledovatý abrazivní firn na staně jedné a mokrý až kašovitý vodou prosycený jarňák na straně druhé...

Univerzály si hrají na bohy a falešní proroci se odjakživa vyháněli bičem...

Abychom ale mohli ještě lépe porozumět tomu, proč je myšlenka univerzálních vosků tak pošetilá, musíme si také osvětlit, jak má takový stoupací vosk správně fungovat.

Stoupací vosky nanášíme do stoupací zóny pro docílení spolehlivého odrazu, který nám umožní pohyb vpřed na běžeckých lyžích na klasiku. Dobrý odraz - bohužel - ovlivňuje celá řada nejrůznějších faktorů, z nichž mnohé není lyžař začátečník - bohužel - schopen ovlivnit. O to důlěžitejsí proto je soustředit se na ty faktory, které je možné ovlivnit a které může ovlivnit každý z nás, tedy každý, kdo umí číst a psát, respektive alespoň číst 😀

A jedním z těchto faktorů je správná máza... Jak tedy správná máza funguje? Správná máza funguje tak, že při zatížení jedné lyže celou vahou lyžaře (zde samozřejmě opět zjednodušujeme) umožní spolehlivý odraz, ale při rovnoměrném zatížení obou lyží umožní a příliš negativně neovlivní dobrý skluz.

Jak tedy interaguje sníh a správná máza? Sněhové krystaly - ať již v jakékoli ze svých nekonečných podob a tvarů - se musí do stoupacího vosku při plném zatížení umět zamáčnout či zachytit (a umožnit tak odraz), zároveň se však do stoupacího vosku nesmí zamáčnout či zachytit příliš silně či hluboko, aby se při následném skluzu mohly vosku pustit a být opět setřeny, čímž umožní nerušený tedy dobrý skluz. Pokud se krystaly sněhu nemohou do stoupacího vosku zamáčnout či zachytit vůbec, pak máza prokluzuje, pokud se krystaly sněhu nemohou stoupacího vosku po odrazu naopak pustit a negativně tak narušují následný skluz, pak máza lepí či dokonce namrzá.

Kdo si tedy myslí, že nekonečná paleta sněhových forem a podob vystavená nekonečné paletě změn a transformací může ve výše popsaném mechnismu spolehlivého odrazu a dobrého skluzu fungovat s jednou látkou či substancí, je buď šílenec nebo výrobce univerzálních stoupacích vosků (ale ti si to rozhodně nemyslí).

Výjimka potvrzující pravidlo je RODE Klister Universal Multigrade. Toto ale není univerzální vosk, nýbrž naprosto skvělý klistr pro  specifické podmínky použití!

Kdy použít stoupací pásku, kdy lyže s mohérem a kdy běžné stoupací vosky?

Jak je zřejmé již z názvu našeho dnešního příspěvku, všechny tři uvedené možnosti platí pro klasiku, neboli klasický styl běhu na lyžích.

Zároveň půjde o začátečnické nebo čistě rekreační lyžování, kde nám jde primárně o prožitek z pohybu, a nikoli o rychlost nebo počet najetých kilometrů.

Kdy tedy použít stoupací pásku?

Ať už máte vlastní starší lyže, nebo lyže z půjčovny, jste na horách třeba jen na víkend a rádi byste opět vyzkoušeli bílou stopu... Nechcete se stresovat mazáním klasickými vosky a víte - možná, že i díky našim příspěvkům - kdy to jako začátečníci s bílou stopou zkoušet a kdy jít raději stavět sněhuláka (Jak začít mazat stoupacími vosky?).

Podmínky by neměly být nijak extrémní, tedy ani extrémně abrazivní zledovatělý zmrzlý sníh při teplotách vzduchu hluboko pod bodem mrazu (při těchto podmínkách stoupací páska pravděpodobně nezajistí příliš dobrý odraz a navíc se asi dost rychle ojede), ani příliš mokrý hrubozrnný až kašovitý sníh prosycený vodou při teplotách vzduchu vysoko nad nulou (při tomto promáčeném sněhu nebude páska pravděpodbně fungovat skoro vůbec), ani nový vlhký lepivý sníh, který ve stopách vlivem klouzavého pohybu běžečkých lyží vytváří velmi rychle sklovitý až ledovatý povrch, který je ve stopách extrémně hladký a kluzký, mimo stopy pak extrémně lepivý a náchylný k namrzání (při těchto extrémně proměnlivých podmínkách hrozí, že páska bude ve stopách "podkluzovat", mimo stopu naopak "lepit" či "namrzat").

Za všech více či méně běžných teplotních a sněhových podmínek by naopak stoupací páska měla na vlastních nebo půjčených lyžích celkem dobře fungovat a zajistit Vám příjemný lyžařský zážitek bez ulepených rukou a namrzání... Nezapomínejme ale prosím, že i páska je stále jenom univerzální vosk, byť inovovaný a s celou řadou dobrých vlastností, ale stále je to "univerzál"...

Jsem přesvědčený, že za výše uvedených podmínek je stoupací páska velmi rozumná alternativa k všemožným SKI Servisům a SKI shopům, kde Vám za nemalý peníz napatlají na lyži buď podobný "univerzál" (jenom v horší kvalitě), nebo nejběžnější a nejlevnější vosk pro dané teplotní a sněhové podmínky... ve více jak 50 procentech všech případů použijí ti slušnější SWIX modrý extra 😁

Kdy tedy použít lyže s mohérem neboli Skiny?

Tady je odpověď velmi jednoduchá: pokud máte vlastní... Ano, skiny si nemá moc smysl půjčovat! Kvalitní lyže s mohérem jsou jednak relativně drahé lyže, jednak mohér úplně moc dlouho nevydrží. Skiny z půjčovny tedy nebudou mít buď příliš kvalitní mohér, který pak ale úplně dobře nefunguje, nebo bude mohéř už dost opotřebovaný či ošoupaný a výsledek bude úplně stejný jako v prvním případě, tedy nebude moc dobře fungovat... Zkrátka a dobře kvalitní skiny nebo skiny s mohérem v dobré kvalitě se půjčovnám příliš nerentují.

Pokud již uvažujete o pořízení vlastních skinů, pak prosím nehleďte na nějakou tu kačku a kupte si kvalitní lyže s mohérem. Velkou pozornost věnujte správné tvrdosti a délce lyže, protože ani ten nejkvalitnější mohér nebude dobře fungovat, pokud nebude správně fungovat přenášení váhy. Doporučoval bych skiny s lehce zapuštěným mohérem, neboť právě ty se nejvíce přibližují chování běžných lyží na klasiku.

Nezapomínejte prosím ani na to, že i skiny se musí udržovat (čas od času bude nutné mohérový pásek vyměnit) a vyžadují určitou "servisní" péči (čas od času je mohér nutné omýt speciálním čistícím prostředkem, při sněhových podmínkách s extrémním sklonem k namrzání = zpravidla proměnlivé podmínky kolem nuly je nutné mohér ošetřit speciálním přípravkem proti namrzání atd.)

Jednou skin, navždy skin: na lyže s mohérem NIKDY nepoužívejte běžné stoupací vosky! A každá sranda něco stojí: vše na skiny je násobně dražší než na běžné lyže, a to včetně náhradních mohérových pásků!

Kdy tedy používat běžné stoupací vosky?

Vnímáte, že obecný výraz "sníh" označuje prakticky neomezenou paletu tvarů, forem a podob, které se navíc trvale proměňují vlivem povětrnnostních podmínek. Vnímáte, že něco tak rozmanitého a pestrého, něco tak jedinečného a osobitého jako je sníh (primárně ten přírodní) lze jenom těžko pokrýt jednou univerzální substancí! Pak vítejte do rodiny nadšenců, podivínů a bláznů, kteří se snaží na něco tak jedinečného, rozmanitého a osobitého "dobře" namazat, aby to jak dobře jelo, tak stoupalo.

Tato snaha je jednak zcela pošetilá (podobně jako touha člověka pochopit podstatu vesmíru či Boha), jednak má určité zákonitosti. A právě tyto zákonitosti nám poskytují něco jako pomocné "berle" v někonečné paletě tvarů a podob zmýtaných nevyčerpatelnou škálou změn a transformací. Více v našem příspěvku Jak začít mazat stoupacími vosky? nebo Jakou značku vosků si vybrat? nebo...

Na druhou stranu, kdo nic nezkusil, nic nezkazí... Je prostě třeba někde začít. Na úvod doporučuji si vybrat jednoho konkrétního výrobce lyžarských vosků a od něho si koupit pár základních stoupacích vosků. Dále je důležité dobře určit stoupací zónu, a pokud Vaše lyže na klasiku pamatují už příliš mnoho zim, pak zvážit nákup nových (při nákupu pak dbát na správnou výšku a tvrdost). A jdeme na to, jdeme mazat... Na tomto místě je dobré si připomenout, že existují podmínky, na které se prakticky dobře namazat nedá, a těm bychom se měli v našich mazacích začátcích spíše vyhnout, a naopak existují podmínky (stabilní a snadno rozpoznatelné), kde není dobrá máza žádný velký "kumšt", a při nich bychom to měli zkoušet, aby nás případné úspěchy posilnily k dalším pokusům...

Proč používat stoupací pásku?

Dnes půjdeme rovnou k věci. Níže uvádíme hlavní přednosti stoupací pásky:

• Stoupací páska se velmi snadno aplikuje.
• Stoupací páska umožňuje nanést velmi slabou a rovnoměrnou vrstvu stoupacího vosku.
• Stoupací páska má díky tenké, rovnoměrné a homogenní vrstvě menší tendenci namrzat.
• Stoupací páska se ve srovnání s bežnými stoupacími vosky snadněji odstraňuje.

Současně ale nijak nepopíráme, že stoupací páska patří do kategorie "univerzálních" vosků. A pokud si zvědomíme, jak proměnlivý sníh je a kolik podob a forem může mít, pak nám musí být jasné, že žádný univerzální vosk nemůže tuto paletu forem, podob a proměn pokrýt...

Nicméně:

Stoupací páska se velmi snadno aplikuje.

Vzpomeňme si, jak složitě se nanáší takové RODE Klister Blue nebo REX Klister Brown či START Klister Violet. Nebo prakticky jakýkoli jiný klistr či tekutý stoupací vosk. S tuhými stoupacími vosky je aplikace o něco snadnější, ale ani tak to není žádná sláva...

Ve srovnání s bežnými stoupacími vosky, včetně variant stoupacích vosků ve spreji, se stoupací páska nanáší opravdu snadno. Prostě se nalepí a hotovo... Stoupací páska navíc drží na skuznici dobře i bez doporučeného zdrsnění.

Stoupací páska umožňuje nanést velmi slabou a rovnoměrnou vrstvu stoupacího vosku.

Vzpomeňme si, jak složitě se vytváří u tekutých i tuhých stoupacích vosků slabá a rovnoměrná vrstva. Tekuté vosky je nutné částo zahřát a rozetřít v tekutém stavu. Ale i v tomto případě vzniká na krajích silnější vrstva, zvláště pokud nechcete přetahovat do kluzných zón... Ani roztírání tuchých vosků korkem nebo dlaní není bez problémů... Zvláště měkčí vosky ulpívají na skluznici v jakýchsi chuchvalcích, které je pak možné maximálně roztáhnout do délky, o nějaké rovnoměrnosti však nemůže být ani řeč...

Ve srovnání s bežnými stopuacími vosky vytváří stoupací páska slabou a rovnoměrnou vrstvu, tedy základní předpoklad pro dobrý odraz bez lepení a namrzání.

Stoupací páska má díky tenké, rovnoměrné a homogenní vrstvě menší tendenci namrzat.

Asi nemusím nikomu z Vás připomínat, jaké to je, když začnou stoupací vosky namrzat... Peklo, mírnější, nebo horší, ale vždycky je to peklo. A kde začnou stoupací vosky namrzat? Tam kde je silná, nerovnoměrná, nehomogenní vrstva. Někdy lepení a namrzání nezabrání ani slabá, rovnoměrná a homogenní vrstva. To je pak velké peklo! Ale ve většině případů začíná namrzání tam, kde je vosku příliš, kde vystupuje, kde není vrstva homogenní.

Ve srovnání s bežnými stopuacími vosky má stoupací páska menší tendenci namrzat, a to díky velmi tenké, rovnoměrné a homogenní vrstvě stoupacího vosku. Netvrdím, že stoupací páska namrzat nebude, Bůh chraň! Ale nebude to tak často, jako u nerovnoměrné a nehomogenní vrstvy klistru nebo tuhého stoupacího vosku.

Stoupací páska se ve srovnání s bežnými stoupacími vosky snadněji odstraňuje.

Představte si skluznici se zbytky tuhého klistru, který se navíc roztáhl i do zadní kluzné komory... Nebo znečištěné zbytky směsi červeného klistru a stříbra, s jehličím a odlomky z šišek... Nebo - Bože chraň - pěkně namzrlou fialku (např. RODE Klister Violet) přímo ve stopě... To, aby člověk zul lyže a raději to došel.

Ve srovnání s bežnými stopuacími vosky se páska díky tenké a roznoměrné vrstvě odstraňuje relativně snadno a rychle, a to i ve venkovních podmínkách... Ne, že by namrzlá páska nedokázala ve stopě pěkně potrápit, ale agrese namrzlé fialky tam určitě nebude!

Jaké používat vosky na skluz?

Naše dnešní úvahy k tématu "Jaké vosky na skluz používat" začneme velmi zjednodušeným základním rozlišením vosků na ty, které neobsahují fluor, a ty, které fluor obsahují.

Ty bez přídavku fluoru zpravidla označujeme jako konvenční či běžné vosky, ty s přídavkem aditiv na bázi fluoru standardně označujeme jako vosky "fluorové". Rozdíl poznáte nejen podle označení, ale také podle ceny. Vosky s aditivy na bázi fluoru jsou výrazně dražší.

Jak konveční, tak fluorové kluzné vosky jsou ropné deriváty tvořené nasycenými uhlovodíky bez násobných vazeb. Fluorové vosky navíc obsahují určitý podíl aditiv na bázi fluoru. Na trhu jsou k dispozici fluorové vosky s nízkým a vysokým obsahem aditiv na bázi fluoru a tzv. čisté fluorové prášky. V kluzných voscích s nízkým obsahem fluoru jsou obsažena cca 4 procenta aditiv, ve voscích s vysokým obsahem fluoru pak cca 8 procent aditiv a v tzv. čistých fluorových prášcích je obsaženo cca 50 procent aditiv na bázi fluoru.

Aditiva na bázi fluoru se do kluzných vosků přidávají primárně pro vlký, morký až velmi morký sníh. Důvodem je primárně zvýšení přirozené vodoodpudivosti povrchu skluznice díky aditivům na bázi fluoru.

Na základě vlastního rozdělení fluorových vosků na vosky s nízkým obsahem fluoru, vysokým obsahem fluoru a tzv. čisté fluorové prášky, kdy s narůstajícím podílem fluoru roste rovněž cena daného výrobku, ale i na základě marketingových strategií jednotlivých výrobců lyžařských vosků vzniká dojem, že vyšší podíl aditiv na bázi fluoru znamená lepší skluz. 

Dle studie vlivu aditiv na bázi fluoru na fyzikální a fyzikálně-chemické vlastnosti kluzných vosků (I. Rogowski 2007) se však ukazuje, že zvyšování vodoodpudivosti pomocí aditiv na bázi fluoru má své limity. Je až zarážející, že nejlepší vodoodpudivosti bylo docíleno u kluzných vosků s obsahem aditiv ve výši cca 4 procent, tedy u tzv. fluorových vosků s nízkým obsahem fluoru. Smáčivost a propustnost kluzných vosků významně narůstala mezi obsahem aditiv ve výši 0 až 4 procent, následně podstatně klesala mezi obsahem aditiv ve výši 4 až 10 procent a neměnila se při obsahu aditiv ve výši 10 až 50 procent.

Závěr: pro suchý sníh při teplotách pod bodem marazu (řekněme - 5 °C a méně) bez ohledu na strukturu sněhu je výhodnější používat bežné kluzné vosky bez přídavku fluoru, jelikož za těchto podmínek nehraje zvyšování vodoodpudivosti žádnou významnou roli. Pro vlhký, mokrý až velmi morký sníh je výhodné používat tzv. fluorové vosky pro zlepšení přirozené vodoodpudivosti povrchu skluznice. Zcela dostatečné jsou však kluzné vosky s nízkým obsahem aditiv na bázi fluoru, jelikož nejlepších kluzných vlastností bylo dosaženo u obsahu aditiv na bázi fluoru ve výši 4 procent. Vyšší podíl aditiv v kluzných voscích již kluzné vlastnosti nezlepšoval.

Kdy používat kluzné vosky u lyží na klasiku?

 

Jak už víme, aplikujeme do kluzných zón lyží na klasiku kluzné vosky. Kluzné vosky používáme pro zlepšení kluzných vlastností skluznice, tedy pro zlepšení skluzu.

Kdy ale kluzné vosky u lyží na klasiku používáme?

Abychom mohli správně a cíleně odpovědět na tuto otázku, musíme si nejprve říci alespoň to nejzákladnější o vlastnostech skluznice a interakci sněhové pokrývky a skluznice lyže.

Skluznice většiny bežných lyží je tvořena porézním materiálem, zpravidla směsí polyethylenu a grafitu. Právě díky poréznosti, tedy mikro a makro pórům na povrchu a ve struktuře skluznice, je možné na skluznici nanášet vosky. Nicméně existují i skluznice s minimální porézností, a tedy s velmi omezenou schopností „přijímat“ kluzné vosky. Zpravidla se jedná o extrudované skluznice levných lyží.

Kluzné vosky tedy používáme primárně na porézní skluznice se schopností "absorbovat" kluzné vosky, neporézní skluznice nejsou schopny kluzné vosky "přijmout", jejich aplikace tedy zpravidla postrádá smysl.

O interakci sněhové pokrývky a skluznice lyže existují nesčetné odborné studie a články. Není také divu, jedná se o základní jev ovlivňující skluz, tedy kvalitu a rychlost pohybu jakéhokoli typu lyží. My se omezíme na jediné a velmi zjednodušené konstatování, že skluznice lyže není v přímém kontaktu se sněhovou pokrývkou, nýbrž klouže po vodním filmu, který se mezi oběma povrchy vytváří.

Není-li porézní povrch skluznice bežných lyží nějakou dobu penetrován kluzným voskem, začne "šedivět". Lesklá černá barva grafitu začne šedivět až bělat. Pokud lyže s takto "zašedivělou" skluznicí i nadále používáme, začnou dříve či později také kluzné zóny skluznice lepit či namrzat. Ano čtete správně! Také kluzné zóny lyží mohou lepit a namrzat. Lepení a namrzání tedy není doména pouze stoupacích vosků. Namrzání je způsobeno vodou, které z vodního filmu mezi povrchem skluznice a povrchem sněhu proniká do porézních částí skluznice a zde nejprve "lepí" a následně "namrzá".

Kluzné vosky tedy ve své základní funkci penetrují porézní povrch skluznice běžných lyží a zabraňují tak jejímu namrzání. Ve své sekundární funkci se kluzné vosky snaží zlepšit "stálé" či "dané" kluzné  vlastnosti skluznice tím, že vlastnosti jejího povrchu přizpůsobují proměnlivým sněhovým podmínkách (teplota, obsah vody, velikost sněhových zrn, množství nečistot atd.).

Namrzajícího efektu v oblasti kluzných zón u lyží na klasiku však můžeme v některých případech dobře využít. A sice: pro zlepšení odrazu. Ano, slyšíte správně. Ano, ke spolehlivému odrazu slouží primárně stoupací vosky nanášené do stoupací komory. Stoupací vosky však mohou lepit a namrzat až příliš, tak příliš, že toto lepení a namrzání může znemožnit veškerý pohyb vpřed... Ano, ošklivě namrzlé stoupací vosky již odradily nejednoho běžkaře-začátečníka od dalších pokusů s běžkami, popř. jej přinutily přejít na volný styl, neboli bruslení, čímž jeho ukončení běžkařské kariéry pouze dočasně odložily (z genderového hlediska označujeme běžkařem-začátečníkem jak ženské, tak můžské lidské bytosti).

Naopak lepení a namrzání v oblasti kluzných zón bývá relativně jemné a celkem snadno se odstranní pouhým setřením rukavicí či "zašoupáním" lyže o sněhovou pokrývku. Tento lepící či namrzající efekt můžeme tedy velmi dobře využít pro jemné zlepšení odrazu, a to zvláště v úplných začátcích našich běžkařských pokusů - lyže jsou lehce lepivé, neujíždí všemi směry a propůjčí Vám - práve v začátcích - tolik potřebnou jistotu a stabilitu... A že to tolik nejede! To Vám v této fázi pravděpodobně nebude vůbec vadit...

Proč mazat lyže na klasiku na skluz?

Jak již víme, je skluznice lyží na klasiku rozdělena na tři části, a sice na stoupací zónu uprostřed lyže přibližně pod vázáním, a na kluzné zóny v přední části lyže, neboli ve špičce, a v zádní části lyže, neboli v patce.

Víme také, jak určit stoupací zónu, tedy tu část lyže, do které se nanáší stoupací vosky, a víme, že tato stoupací zóna tvoří přibližně jednu třetinu délky lyže, tedy cca 50 až 70 cm v závislosti na celkové délce lyže běžného lyžaře.

Víme tedy také, že kluzné zóny lyže na klasiku se nijak neurčují, kluzné zóny jsou prostě to, co zbude, jakmile stanovíme stoupací zónu neboli stoupací komoru ve střední části skluznice. Přední kluzná zóna je část kluznice mezi mazací komorou a špičkou lyže, zadní kluzná zóna pak ta část kluznice mezi mazací komorou a patkou lyže.

Odpovídá-li tvrdost lyže na klasiku Vaší hmotnosti a je-li stoupací zóna správně určena, pak - při rovnoměrném zatížení lyží - jsou to právě kluzné zóny, které jsou v kontaktu se stopou nebo sněhovou pokrývkou. Právě tato skutečnost, tedy že - při rovnoměrném zatížení lyží - jsou v kontaktu se sněhovou pokrývkou pouze kluzné zóny skluznice, je zásadní pro dobrý skluz, tedy dobrý a rychlý pohyb vpřed.

Dobrý skluz je totiž to, proč se pouštíme do onoho nejistého podniku nazývaného "bežkování". Dobrý skluz, doplněný navíc spolehlivým odrazem je základem euforického prožitku z běžkování. Ano, je to tak, bez dobrého skluzu a spolehlivého odrazu to nejde, tedy alespoň při klasice.

A protože víme, že do stoupací zóny se aplikují stoupací vosky, zajišťující spolehlivý odraz, pak pro nás nebude žádným překvapením, že do kluzných zón se nanášejí kluzné vosky, zlepšující skluz bežeckých lyží na klasiku.

Teď bohužel doposud velmi jednoduchou logiku trochu zkomplikujeme...

Jistě jste si povšimli rozdílu ve zvolených výrazech u stoupacích a kluzných vosků. Stoupací vosky primárně zajišťují spolehlivý odraz, zatímco kluzné vosky pouze zlepšují skluz. Ano, je to tak, dobrý skluz lyží na klasiku je primárně ovlivněn tím, zda při skluzu neboli klouzavém pohybu vpřed je skluznice lyže v kontaktu se stopou pouze v přední a zadní části lyže, tedy v kluzných zónách, a nikoli ve střední části lyže, tedy stoupací komoře. Tuto skutečnost však ovlivňuje více pomínek (správná tvrdost lyží, správně určená stoupací komora, správné přenášení váhy mezi rovnoměrným zatížení obou lyží a plným zatížením jedné lyže při odrazu, povrch sněhové pokrývky atd.)

Soubor výše popsaných spolu-působících podmínek se neovlivňuje úplně snadno, zvláště pokud s běžkováním spíše začínáme... Co ale ovlivnit můžeme, a navíc celkem snadno, je dobrý skluz v kluzných zónách. Jinak řečeno: můžeme celkem snadno a spolehlivě zajistit, že to, co má dobře klouzat, bude dobře klouzat...

A jak toho dosáhneme? Jednoduše: do kluzných zón aplikujeme správně zvolený kluzný vosk!

Shrnutí: do kluzných zón v přední a zadní části lyže aplikujeme kluzné vosky, kluzné vosky zlepšují skluz lyží, pro dobrý skluz je důležité, aby při rovnoměrném zatížení lyží byly v kontaktu se sněhovou pokrývkou pouze kluzné zóny