⛷️

SKIING WITH A SMILE · FOUR-PART SERIES

The Secret of a Reliable Kick

PART 1 OF 4

 

The Secret of a Reliable Kick – Part 1: Choosing the Right Ski Length and Stiffness

There are many things that determine whether a classic cross-country ski will provide a reliable kick.

Unfortunately, not all of them can be fixed with another layer of wax.

Some factors are beyond the control of an ordinary recreational skier. Others, such as choosing the correct kick wax, are at least theoretically within everyone's reach.

So what do we actually need for a reliable kick?

⛷️

SKIING WITH A SMILE · FOUR-PART SERIES

The Secret of a Reliable Kick

PART 4 OF 4

The Secret of a Reliable Kick – Part 4: Choosing the Right Kick Wax

In the previous three parts, we discussed ski stiffness, ski base properties and the correct kick zone.

Now we finally arrive at the topic most recreational skiers consider responsible for absolutely everything.

Kick wax.

When the skis do not grip, it is the wax.

When they do not glide, it is the wax.

When snow starts sticking to the skis, it is definitely the wax.

And when your skiing partner becomes unpleasant, the wax is probably responsible for that as well.

Unfortunately, selecting the correct kick wax is not always easy.

⛷️

SKIING WITH A SMILE · FOUR-PART SERIES

The Secret of a Reliable Kick

PART 3 OF 4

The Secret of a Reliable Kick – Part 3: Finding the Perfect Kick Zone

In the previous two parts, we discussed ski stiffness and the importance of the ski base.

Now we arrive at a surprisingly sensitive subject.

Size.

More precisely, the length of the kick zone.

And here, as in many other areas of life, bigger is not necessarily better.

What Is the Kick Zone?

A classic cross-country ski has two glide zones, one towards the tip and another towards the tail.

Between them lies the kick zone.

During gliding, this middle section should remain sufficiently unloaded to avoid excessive contact with the snow.

During the kick, the skier transfers weight onto one ski, pressing the kick zone into the snow to generate grip.

The correct position and length of the kick zone are therefore essential.

When the Kick Zone Is Too Short

A short kick zone can preserve excellent gliding properties.

Unfortunately, it may provide insufficient grip.

The result is familiar to many classic skiers.

You push backwards.

The ski slides backwards.

You push harder.

The ski continues sliding backwards.

Eventually, you start wondering whether cross-country skiing was invented as a practical joke.

When the Kick Zone Is Too Long

A longer kick zone may improve grip, but it can also increase friction during gliding.

If too much kick wax remains in contact with the snow, the skis become slow.

Under certain snow conditions, the wax may also collect snow or ice.

Suddenly you have excellent grip.

In fact, you have so much grip that moving forwards becomes optional.

This is not quite the result we are looking for.

What If the Kick Zone Is in the Wrong Position?

The kick zone must correspond to the ski's camber, flex characteristics and the skier's weight.

A zone positioned incorrectly may produce poor grip, excessive drag or an unfortunate combination of both.

For this reason, the kick zone should ideally be determined using a suitable flex or pressure test.

The correct location is not identical for every ski or skier.

How to Adjust the Kick Zone

If you do not know the correct kick zone, begin with a conservative application area based on the ski's flex characteristics.

Test the skis under the actual snow conditions.

If grip is insufficient, first check whether the wax type and thickness are appropriate.

Only then consider extending the waxed area gradually.

Small adjustments are preferable to covering half the ski with kick wax in one enthusiastic attempt.

Also remember that the effective kick zone may change with skiing technique, weight transfer and the mechanical properties of the ski.

Conclusion

A reliable kick requires the right balance between grip and glide.

A kick zone that is too short may not provide sufficient grip.

A zone that is too long may produce excessive friction or icing.

And a zone in the wrong position can make even correctly selected wax perform poorly.

The aim is not to cover as much ski as possible with kick wax. The aim is to apply the right amount in the right place.

In Part 4, we will finally discuss kick wax itself – and why choosing the correct one can occasionally feel like predicting tomorrow's weather with a crystal ball.

The Secret of a Reliable Kick – Complete Series

Part 1 – Choosing the Right Ski Length and Stiffness (link to be added)

Part 2 – Why the Right Ski Base Matters

Part 3 – Finding the Perfect Kick Zone

Part 4 – Choosing the Right Kick Wax

⛷️

SKIING WITH A SMILE · FOUR-PART SERIES

The Secret of a Reliable Kick

PART 2 OF 4

The Secret of a Reliable Kick – Part 2: Why the Right Ski Base Matters

In Part 1, we discovered that choosing the correct ski stiffness is essential for a reliable kick.

We also learned that blaming your husband, the weather or your ancient skis may not necessarily solve the problem.

Today, let's look at the ski base.

One Ski, Two Completely Different Jobs

Classic cross-country skis have a rather complicated life.

The front and rear sections are supposed to glide with as little resistance as possible.

The middle section, on the other hand, must provide enough grip to stop the ski from slipping backwards during the kick.

In other words, the same ski must be slippery and sticky.

Preferably at exactly the right moments.

For traditional waxable classic skis, the middle section is treated with kick wax.

Other systems use mohair skins, mechanical grip patterns or specialised grip surfaces.

All these solutions have one goal: provide reliable grip without destroying the glide.

The Kick Zone Can Ruin Everything

Many recreational skiers focus on glide wax because everyone loves fast skis.

However, the kick zone often has a much greater influence on the overall skiing experience.

Imagine preparing the front and rear glide zones perfectly.

You select the right wax, carefully scrape the surface and brush it until everything looks beautiful.

Then you apply an excessively thick layer of kick wax.

Congratulations.

You have just created a very well-prepared pair of slow skis.

If the kick zone drags continuously or collects snow and ice, even excellent glide wax cannot compensate for the resulting friction.

For recreational classic skiing, reliable grip and a freely gliding kick zone between kicks are therefore often more important than small improvements in glide wax performance.

What Determines Kick Zone Performance?

Several factors matter:

• The length and position of the kick zone

• The thickness of the applied kick wax

• The suitability of the wax for current snow conditions

• The texture and preparation of the surface beneath the wax

• The skier's ability to transfer weight during the kick

These factors interact.

A perfectly selected kick wax may still perform poorly if the kick zone is too long or the skis are too soft.

Similarly, suitable skis will not provide reliable grip if the wax is wrong for the snow.

Is the Glide Zone Still Important?

Of course it is.

The ski base material, surface structure and preparation influence friction and glide performance.

Different UHMWPE formulations and surface treatments may interact differently with waxes and snow.

But remember that a classic ski is a complete mechanical system.

Excellent glide properties cannot rescue a ski whose kick zone is behaving like a parking brake.

Conclusion

When preparing classic cross-country skis, do not think about kick and glide as completely separate problems.

Both depend on the behaviour of the entire ski.

The kick zone must provide enough grip when needed and avoid unnecessary contact during the glide phase.

A perfect glide wax is wonderful. But first make sure your skis are willing to move.

In Part 3, we will look at the length and position of the kick zone – and why a few extra centimetres can make a surprisingly large difference.

The Secret of a Reliable Kick – Complete Series

Part 1 – Choosing the Right Ski Length and Stiffness (link to be added)

Part 2 – Why the Right Ski Base Matters

Part 3 – Finding the Perfect Kick Zone

Part 4 – Choosing the Right Kick Wax

Co je rozhodující pro spolehlivý odraz? Část II: správně zvolená skluznice.

Je to tak, i skluznici lyží je třeba správně zvolit... V první řadě si musíme odpovědět na otázku, k čemu budeme lyže používat. Je jasné, že pokud mluvíme o spolehlivém odrazu, pohybujeme se v oblasti lyží na klasiku, tedy delších lyží s ostřejší špičkou a skluznicí, která se člení na tři části, neboli zóny = dvě kluzné a jednu stoupací.

Stále zůstává otevřená otázka, k čemu plánujeme lyže používat? 

Pokud jste úplní turisté a víte, že se budete vedle strojně upravených lyžařských tratí pohybovat také v neupraveném terénu, tedy ve stopách prošláplých ostatními lyžaři nebo i v hlubokém neupraveném sněhu, pak Vám asi úplně nesejde na rychlosti, a tedy na tom, zda má lyže optimální skluz.

V takovém případě můžete bez problémů sáhnout k lyžím s levnými extrudovanými skluznicemi. Extrudované skluznice jsou takřka výhradně transparentní, jsou na omak tvrdší a jaksi lesklé. Nedají se prakticky preparovat kluznými vosky - nevytváří molekulární řetězce, na které by se mohly navazovat molekuly kluzného vosku. Na druhou stranu jsou výrazně odolnější vůči oxidaci (šedivění) způsobované primárně agresivní vodou stěpenou skluzem lyže po sněhové pokrývce, respektive vodním filmu na povrchu sněhovéí pokrývky. Po povrchu extrudovaných skluznic ulpývají hůře také stoupací vosky, a to z důvodu tvrdého a lesklého (sklovitého) povrchu skluznice. Ale ani to Vás jako úplné turisty úplně trápit nemusí. Stoupací zóna se dá lehce zdrsnit jemným smirkovým papírem nebo se dají použít základové vosky, které výrazně zlepší přilnavost a odlonost vlastních stoupacích vosků.

Při častém pohybu mimo strojně upravované lyžařské trasy bych nevolil ani tzv. lyže s mohérem, který je primárně určen do upravovaných stop. Obloukem bych se vyhnul lyžím s tzv. šupinami, které kromě toho že drhnou a vydávají nepříjemný zvuk nejsou vůbec k ničemu.

Hlavní přednosti lyží s extrudovanými skluznicemi: jsou levné a odolné. A co víc si může turista pohybující se mimo vyznačené trasy přát!

Pokud jste stále ještě spíše turisté, ale víte, že se budete pohybovat primárně a především po strojně upravených lyžařských trasách, ale zároveň Vám nejde o žádné trhání rychlostních rekordů, pak byste měli volit nižší řady lyží s tzv. sintrovanými skluznicemi, které jsou vyráběny z polyethylenu s vysokou nebo velmi vysokou molekulární hmotností. Na těchto lyžích by mělo být v kolonce materiál skluznice uvedeno: HMWPE = high molecular weight polyethylen, tedy polyethylen s vysokou molekulární hmotností nebo VHMWPE = very high molecular weight polyethylen, tedy polyethylen s velmi vysokou molekulární hmotností. Lyže s takovouto skluznicí by měly zajišťovat dobrý skluz, umožňují všechny způsoby preparace kluznými i stouacími vosky a dá se u nich spolehlivě určit stoupací zóna, a to jak pro tuhé, tak pro tekuté stoupací vosky. Na druhou stranu bude nutné skluznici vyrobenou z VHMWPE nebo HMWPE již pravidelně preparovat kluznými vosky, aby neoxidovala. A cena již nebude také úplně nejnižší.

V případě skluznice z VHMWPE nebo HMWPE bych se mohéru naopak vůbec nebál. Řekl bych, že tento typ lyží je pro kombinaci s mohérem úplně ideální. Lyže pojedou a za vybraných sněhových podmínek budou i dobře stoupat, a to bez složité preparace stoupacími vosky. Nicméně ale je třeba připomenout, že mohér bude vždy jenom pouze z nouze cnost.

Hlavní přednosti lyží se sintrovanými skluznicemi z VHMWPE a HMWPE: zaručují dobrý skluz ve strojně upravených stopách, v kombinaci s mohérem nabídnou za vybraných podmínek i dobrý odraz, je možné je preparovat kluznými vosky, a tak skluz ještě zlepšit v závislosti na sněhových podmínkách.

Pokud patříte mezi výkonnostní hobíky polykající kilometry s časomírou na hodinkách, pak je pro Vás rychlost, a tedy optimální skluz za - pokud možno - všech sněhových podmínek nepostradatelný. V každém případě budete potřebovat lyže se sintrovanou skluznicí vyrobenou z polyethylenu s ultra vysokou molekulární hmotností, neboli UHMWPE. Pokud nemáte úplně hluboko do kapsy, měli byste navíc zvážit min. dva páry lyží na klasiku, a to lyže na vlhký, morký až velmi mokrý sníh na straně jedné, a lyže na prachový, přemrzlý, jemnozrnný hutný a ledovatý sníh na straně druhé. Těm, kterým na penězích opravdu nesejde, by se hodil ještě třetí pár lyží na klasiku, a to speciálky na umělý sníh. Skluznice z UHMWPE zaručuje optimální preparaci kluznými vosky, a tedy optimální možnost skluzu za daných sněhových podmínek, kdy lyže neklouže ani po skluznici, ani po kluzném vosku, nýbrž po kluzné vrstvě vytvořené na straně jedné molekulárními řetězci UHMWPE a na straně druhé molekolami kluzného vosku, které vyplnily volný prostor v molokulárních řetězcích UHMWPE. Různé typy skluznic pro teplé a studené podmínky a umělý sníh jsou určeny primárně odlišným strukturováním, které je z velké části neměnné.

Nemusím snad ani zdůrazňovat, že tento typ lyží se s mohérem nenabízí, kdo chce optimální rychlost u lyží na klasiku, musí mazat stoupacími vosky. Jinak to prostě nejde!

Hlavní přednosti lyží se sintrovanými skluznicemi z UHMWPE: optimální možnost preparace, optimální skluz za nejrůznějších podmínek, různé typy skluznic pro teplé a studené podmínky a umělý sníh, vysoká cena.

Jaký základový vosk zvolit?

Víme, že s ohledem na rychlou, snadnou a čistou aplikaci bez zažehlování a korkování, a zároveň slabý film základového vosku díky aplikaci pomocí spreje jsou tekuté základové vosky ve spreji jednoznačně nejlepší volba!

Co se ale vlastně na trhu nabízí?

Tekuté základové vosky ve spreji:

• SWIX, B20C Base klister spray
• SWIX, VGS35C Base binder spray
• Rex, 2901 Liquid Base Klister
• Start, Base klister spray
• Rode, Base klister spray
• Toko, Nordic KlisterSpray Base green
• SKIGO, Base Wax Spray

Jak je vidět, nabídka je velmi široká. S výjimkou speciálního základového vosku od firmy SWIX VGS35C se vždy jedná o různé alternativy téhož. Rozhodovat tedy bude primárně cena a preference té či oné značky. Relativní novinkou na trhu jsou tekuté klistry ve spreji od firmy Rex.

Tuhé základové vosky:

• Rex, 190 Base Wax
• Start, Base Wax
• Start, Base Wax Extra
• Rode, Black Base
• Toko, Nordic Base Wax green
• SKIGO, Base
• Holmenkol, Grip Base
• MAPLUS, Grip Wax Base

Nabídka opět velmi široká, s ohledem na relativně malé využití tohoto typu základového vosku možná až příliš široká. S výjimkou Start Base Wax Extra, který je určen pro extrémní podmínky oděru stoupacích vosků, můžete zvolit kterýkoli z nabízených základových vosků. Zajímavou novinkou může být Rode, Black Base.

Tekuté základové vosky:

• Rex, 290 Base Klister
• Start, Base Klister
• Rode, K90 Chola
• Toko, Nordic Base Klister green

Nabídka je menší, jelikož více výrobců nabízí odolný stoupací klistr zároveň jako tekutý základový vosk - viz také Toko, Nordic Base Klister green, který je zároveň základový vosk, ale také stoupací vosk zelený. Naprostá klasika je Rode, K90 Chola nebo Rex, Base Klister.

Odolné tekuté stoupací vosky používané jako základové vosky:

• Rode, K10 Blue special
• Rode, K20 Blue
• Holmenkol, Klister BLUE

Vedle zde uvedených značek lze využít i další "studené" klistry (zelený, modrý) jako základový vosk.

Závěr: nabídka je velmi široká, primárně bych volil tekuté základové vosky ve spreji, pak podle oblíbené značky a ceny!

Jak vytvořit základ ve stoupací zóně?

Víme, že základ ve stoupací zóně se používá pouze pro agresivní sníh při nízkých teplotách a dlouhé trasy nebo pro mokrý až kašovitý sníh při teplotách nad nulou, víme, že výborné vlastnosti mají základové vosky ve spreji, a víme také, že základové vosky lze obecně velmi dobře nahradit odolnými stoupacími vosky (běžnými nebo ve spreji).

Nyní si tedy řekneme něco k tomu, jak základ ve stoupací zóně správně vytvořit?

Abychom ale mohli tento postup správně popsat, musíme se nejprve vrátit k základnímu rozdělení základových vosků:

• tuhé základové vosky
• tekuté základové vosky
• tekuté základové vosky ve spreji

Postup pro tuhé základové vosky

1. označíme si stoupací zónu vymezovací páskou
2. zdrsníme povrch ve stoupací zóně smirkovým papírem (cca hrubost 100), nejprve v příčném směru, následně v podélném směru
3. odstraníme zbytky nečistot po zdrsnění
4. naneseme tuhý základový vosk v co nejslabší vrstvě, žlábek vždy vynecháme
5. před zažehlováním odstraníme vymezovací pásku
6. základový vosk zažehlíme odpovídající teplotou
7. případné přetoky vosku na boky lyže, popř. do žlábku za tepla otřeme
8. základový vosk necháme zatuhnout (nejlépe ve venkovním prostředí)
9. základový vosk zapracujeme syntetickým korkem, intenzivně a krátce, nejlépe ve venkovním prostředí, vosk se nesmí při tření korkem opět rozhřát, jinak začně okamžite lepit

Postup pro tekuté základové vosky / odolné stoupací tekuté vosky

1. označíme si stoupací zónu vymezovací páskou
2. zdrsníme povrch ve stoupací zóně smirkovým papírem (cca hrubost 100), nejprve v příčném směru, následně v podélném směru
3. odstraníme zbytky nečistot po zdrsnění
4. před vlastním nanášením tekutý vosk nahřejeme
5. naneseme tekutý základový vosk v co nejmenším množství, žlábek vždy vynecháme, vosk naneseme ve vzoru rybí kosti a rozetřeme dlaní ruky do slabé vrstvy
6. před zažehlováním odstraníme vymezovací pásku
7. základový vosk zažehlíme odpovídající teplotou
8. případné přetoky vosku na boky lyže, popř. do žlábku za tepla otřeme
9. základový vosk necháme zatuhnout (nejlépe ve venkovním prostředí)
10. základový vosk zapracujeme syntetickým korkem, intenzivně a krátce, nejlépe ve venkovním prostředí, vosk se nesmí při tření korkem opět rozhřát, jinak začně okamžite lepit

 Postup pro tekuté základové vosky ve spreji

1. označíme si stoupací zónu vymezovací páskou
2. zdrsníme povrch ve stoupací zóně smirkovým papírem (cca hrubost 100), nejprve v příčném směru, následně v podélném směru
3. odstraníme zbytky nečistot po zdrsnění
4. nastříkáme slabý film základového vosku do stoupací zóny
5. necháme zatuhnout (možné i ve vnitřním prostředí)
6. odstraníme vymezovací pásku

Závěr: s ohledem na rychlou, snadnou a čistou aplikaci bez zažehlování a korkování, a zároveň slabý film základového vosku díky aplikaci pomocí spreje jsou tekuté základové vosky ve spreji volba č. 1! 

Jak používat základové vosky pro stoupací zónu?

Víme, že základ se používá buď pro agresivní sníh pod nulou pro zvýšení odolnosti stoupacího vosku proti abrazi, nebo naopak pro mokrý až kašovitý sníh při teplotách vzduchu nad nulou pro zabránění tomu, aby měkké vosky "sjížděly" do stoupací zóny.

Víme, že základ má také svá úskalí a že výrobci ho někdy doporučují spíše jako svůj marketingový trik než reálnou pomoc.

Jaké ale vlastně existují základové vosky pro stoupací zónu a jak se správně používají?

Předně si musíme říci, že existují minimálně tři druhy základových vosků pro stoupací zónu běžeckých lyží na klasiku, a to:

• tuhé základové vosky
• tekuté základové vosky (klistry)
• tekuté základové vosky ve spreji

Vedle toho existuje ještě druhý způsob, jak dělit základové vosky pro stoupací zónu, a to na:

• základové vosky vyráběné a označované jako základové vosky
• odolné stoupací vosky používané jako základové vosky

Tuhé základové vosky jsou primárně určeny pro tuhé stoupací vosky, tekuté základové vosky jsou primárně určeny pro tekuté stoupací vosky, tekuté základové vosky ve spreji jsou vhodné jako pro tekuté, tak pro tuhé základové vosky.

Základové vosky vyráběné a označované jako základové vosky:

Tuhé základové vosky

Hlavní nevýhoda tuhých základových vosků je v rozsahu použití tuhých stoupacích vosků. Tuhé stoupací vosky totiž zřídka kdy slouží pro primárně agresivní a vysoce-abrazivní, nebo mokré až kašovité druhy sněhu, jelikož jejich hlavní sféra použití je spíše pro nový a čerstvý sníh a dále starý spíše jemnozrnný sníh. Tedy: i přesto, že výrobci je inzerují jako provázané, tuhé základové a tuhé stoupací vosky se v rozsahu svého použití příliš nekryjí.

Tuhé základové vosky mohou být ale na druhou stranu někdy rychlejší než tekuté základové vosky a bývá snadnější z nich vytvořit slabší vrstvu. Lze je tedy dobře využít také jako základ pro tekuté stoupací vosky. Toto může být důvod, proč někteří výrobci od tekutých základových vosků úplně ustoupili.

Tekuté základové vosky

Hlavní nevýhoda tekutých základových vosků spočívá v jejich spíše špatných kluzných vlastnostech. Proto se také často nahrazují velmi odolnými stoupacími tekutými vosky (klistry), které mají jen o trochu menší odolnost, ale výrazně lepší skluzné vlastnosti.

Hlavní doména tekutých základových vosků je tedy v extrémních podmínkách: velmi agresivní a abrazivní druhy sněhu, při velmi nízských teplotách a při dlouhých vzdálenostech pro zajištění dlouhodobého stabilního odrazu, tedy v podmínkách, kdy dochází k velkému oděru stoupacích vosků a není dobré "přimazávat" během jízdy (namazat stoupací klistr ve venkovních podmínkách při velkých mrazech je takřka nemožné).

Tekuté základové vosky ve spreji

Tekuté základové vosky ve spreji jsou reakcí výrobců na hlavní nevýhody základových vosků: relativně špatné kluzné vlastnosti, špinavá a komplikovaná aplikace, zpravidla se nepodaří nanést úplně slabou vrstvu = další zhoršení skluzných vlastností.

A nutno říci, že tekuté základové vosky ve spreji většinu z výše uvedených nevýhod efektivně odstraňují: snadno a rychle a čistě se nanáší (stačí nastříkat na lehce zdrsněný povrch a nechat zaschnout), umožňují vytvořit jemný "film" základového vosku, a tím snižují riziko zhoršení kluzných vlastností. Stále se ale jedná o základový vosk. Dají se využívat jak pro tuhé, tak pod tekuté stoupací vosky.

Odolné stoupací vosky používané jako základové vosky

Jak již bylo řečeno výše, neoplývají základové vosky právě ideálními kluznými vlastnostmi. A to je také hlavní důvod, proč se především tekuté základové vosky často nahrazují odolnými stoupacími vosky (zpravidla modrý nebo zelený klistr). S příchodem tekutých vosků ve spreji se jako alternativa základových vosků nabízí také odolné tekuté vosky ve spreji, které mají jednak lepší kluzné vlastnosti než základové vosky, a jednak se lépe nanáší, než běžné tekuté vosky.

Závěr: základ používat jen tehdy, je-li to třeba = agresivní sníh při nízkých teplotách a dlouhé trase nebo kašovitý sníh při teplotách nad nulou, výborné vlastnosti mají základové vosky ve spreji, základové vosky lze obecně velmi dobře nahradit odolnými stoupacími vosky (běžnými nebo ve spreji).

K čemu slouží základ ve stoupací zóně?

Víme, že každá lyže na klasiku má dvě základní zóny, kluznou zónu a stoupací zónu, víme, že do kluzné zóny se aplikují vosky zlepšující skluz lyže, a do stoupací zóny se aplikují vosky umožňující odraz, víme, že stoupací vosky musí být dostatečně přilnavé, aby umožnily odraz, a zároveň nesmí být příliš měkké, aby jednotlivé krystaly sněhu mohly opět odpadnout a vosk nelepil a nenamrzal, víme, že stoupací vosky dělíme na tuhé a tekuté (klistry), víme, jak určit velikost a polohu stoupací zóny na skluznici běžecké lyže...

Většina renomovaných výrobců stoupacích vosků doporučuje pro určité sněhové a teplotní podmínky vytvořit ve stoupací zóně nejprve tzv. základ před tím, než začnete nanášet stoupací vosky pro podmínky daného dne (typ sněhu, teplota, vlhkost).

Pro jaké sněhové a teplotní podmínky je dobré ve stoupací zóně vytvořit nejprve základ?

Základ ve stoupací zóně se doporučuje buď pro vysoce abrazivní a agresivní druhy sněhu při teplotách pod nulou, nebo naopak pro mokrý až kašovitý sníh při teplotách vzduchu vysoko nad nulou.

A k čemu takový základ ve stoupací zóně slouží?

U vysoce abrazivních a agresivních druhů sněhu snižuje opotřebení vlastního stoupacího vosku pro podmínky daného dne a prodlužuje tak dobu spolehlivého odrazu. U mokrého až kašovitého sněhu lépe váže měkký stoupací vosk ke skluznici a zabraňuje tak "sjíždění" stoupacího vosku do spodní kluzné zóny.

A co je pravda a co je marketing výrobců stoupacích vosků?

• Pravda je, že na agresivní a vysoce abrazivní druhy sněhu se tak jako tak používají zpravidla velmi odolné druhy vosků (především tekuté, ale i tuhé), které mohou samy o sobě sloužit jako základový vosk.
• Pravda je, že speciální základové vosky (jak tuhé, tak tekuté) neoplývají právě ideálními kluznými vlastnostmi (co výborně "lepí", může zároveň těžko výborně "klouzat").
• Pravda je, že základ vytváří ve stoupací zóně další vrstvu vosku, čím více vrstev vosku, tím vyšší máza, čím vyšší máza, tím vyšší riziko, že lyže nebudou optimálně klouzat a že máza může namrzat a lepit.
• Pravda je, že při agresivních a vysoce abrazivních druzích sněhu je nutné pro dlouhé vzdálenosti (nad 15 až 20 km) odolnost stoupacího vosku vylepšit základem
• Pravda je, že velmi měkké druhy stoupacích vosků (červený, hnědý, černý, žlutý atd.) mají poměrně velkou tendenci " sjíždět" ze stoupací zóny do spodní kluzné zóny a zde v trvalém kontaktu se sněhem v lepším případě drhnout, v horším případě namrzat

 

Jak používat stoupací vosky ve spreji?

Chcete zkusit běžky, víte, že pro lyžařské začátky v bílé stopě je výhodnější klasika než bruslení, z nabízených alternativ pro stoupací vosky Vás nezaujaly ani lyže se srstí/mohérem, ani stoupací páska, zároveň se ale ještě necítíte na to zkusit vlastní mázu pomocí běžných stoupacích vosků?

Stoupací vosky ve spreji by mohla být ta správná volba právě pro Vás.

Stoupací vosky ve spreji, někdy označované také jako tekuté stoupací vosky (v případě tohoto označení hrozí záměna s klistry) jsou jakýsi mezistupeň mezi klasickými stoupacími vosky (tuhými vosky a klistry) a "čistými" alternativami ke stoupacím voskům, jako jsou např. lyže se srstí/mohérem, stoupací pásky nebo lyže se šupinami (které obecně nedoporučujeme).

Stoupací vosky ve spreji sledují dvě základní kritéria: jednoduchá, rychlá a čistá aplikace na straně jedné, universálnost, tedy jednoduchá a snadná volba na straně druhé.

Jednoduchá, rychlá a čistá aplikace se výrobcům takžka bez výhrad povedla. Vosky se protřebou, nastříkají nebo nanesou pomocí aplikátoru s houbičkou do stoupací zóny a nechají se zaschnout. Hotovo! Namazáno během několika minut a ruce zůstávají čisté.

Universálnost, tedy jednoduchá a snadná volba z několika málo vosků pro všechny druhy sněhu a teploty je někdy méně jindy více problematická. Doporučuji tedy: používejte stoupací vosky ve spreji na stabilní a čitelné podmínky, naopak složitým a proměnlivým podmínkám při teplotách kolem nuly a novém či čerstvém vlhkém až mokrém sněhu se vyhýbejte.

Při teplotách pod bodem mrazu a suchém sněhu tedy používejte stoupací vosk ve spreji na studené podmínky, při teplotách nad bodem mrazu a mokrém sněhu používejte naopak stoupací vosk ve spreji na teplé podmínky.

Na rozdíl od běžných univerzálních stoupacích vosků (ať už tuhých nebo klistrů) mají stoupací vosky ve spreji menší tendenci namrzat a lepit, případný neúspěch v máze se proto projeví spíše nespolehlivým odrazem (podkluzováním, smekáním) než namrzlými bakulemi.

Stoupací vosky ve spreji tedy znamenají: snadnou, rychlou a čistou aplikaci, jednoduchou volbu: jeden vosk na studené a jeden vosk na teplé podmínky, nepoužívat při teplotách kolem nuly a vlhkém až mokrém sněhu.

Jak aplikovat stoupací vosky ve spreji?

1. lehce zdrsnit stoupací zónu smirkovým papírem (zrnitost cca 100) nejprve v příčném a následně v podélném směru
2. stoupací zónu lehce otřít čistým hadrem a zbavit ji tak zbytků po broušení
3. stoupací vosk protřebat
4. nastříkat stoupací vosk ve spreji (např. SWIX), nanést stoupací vosk pomocí aplikátoru s houbičkou (např. Rex nebo Start)
5. nechat zaschnout cca 3 až 5 min.

Při aplikaci ve venkovních podmínkách body 1 a 2 vynechat, ale zároveň se pokusit skluznici lyže osušit před vlastní aplikací stoupacího vosku ve spreji.

Co byste měli o stoupacích voscích ve spreji ještě určitě vědět:

• stoupací vosky ve spreji jsou vždy směs stoupacího vosku a rozpouštědla, nezapomeňte vosk před použitím dobře protřepat (platí zvláště pro vosky s aplikátorem s houbičkou)
  
• vzhledem k jednoduchému výběru (studené nebo teplé podmínky) doporučujeme provést první aplikace uvnitř ve vytopené chalupě, a to nejlépe ve vodorovné poloze:
  
• vosk před zatuhnutím nestéká do spodní kluzné zóny
• v teple vosk lépe zasychá
• k suché, čisté (a pokud možno zdrsněné) lyži vosk lépe přilne
  
• při studených podmínkách a hrubém až velmi hrubém sněhu se bude tekutý vosk ve spreji pravděpodobně velmi rychle ojíždět, oděr vosku se dá snížit tak, že před aplikací vlastního stoupacího vosku ve spreji naneseme do stoupací zóny tzv. základ (viz článek "Základ ve stoupací zóně"), ten je však možné nanášet pouze ve vnitřních podmínkách a je k tomu již zapotřebí nějaké vybavení
  
• při teplých podmínkách a mokrém až velmi mokrém sněhu se dá odraz zlepšit tak, že naneseme více vrstev tekutého stoupacího vosku ve spreji po sobě, každou vrstvu však musíme nechat dobře zaschnout!
  
• firma Start vyrábí tekuté stoupací vosky s aplikátorem s houbičkou také s přídavkem fluoru. Nevím, jestli u tohoto druhu stoupacích vosků je to opodstatněné, ale pokud Vás neodradí vyšší cena, přídavek fluoru věc určitě nezhorší!
  
• firmy SWIX vyrábí tekutý stoupací vosk ve spreji pro podmínky kolem nuly (V50 LC Violet grip spray), zkusit to můžete, ale podmínky kolem nuly v kombinaci s novým a vlhkým sněhem jsou pro začátečnickou mázu velmi zrádné!

  
  

Jak začít mazat stoupacími vosky?

Rádi zkoušíte něco nového a nevadí Vám, že začátečník nemívá na růžích ustláno? Nebojíte se případné námahy a přívalu nových informací? Jste zvídaví a chcete přijít věcem „na kloub“?

Pak jste tu správně!

Pokud jste se rozhodli vyzkoušet si běžky, nikdy jste na nich pořádně nestáli, neumíte techniku, ale chtěli byste to zkusit – třeba proto, že je hezký zimní den a ostatní lidi z chalupy „jdou takyna běžky“, pak začínejte zásadně klasikou, neboli klasickým stylem…

Proč?

Klasický styl se dá totiž provozovat také ve formě tzv. „dupáka“ nebo „paní radové“, kdy se krajinou pohybujete pomalým pohybem vpřed, na rovinkách jen tak šoupete nohama dopředu dozadu, do mírného i prudšího stoupání můžete díky dobrému odrazu dělat totéž, jenom více či méně zkrátíte délku kroku, a do prudkého stoupání se vyškrábete stromečkem – opět podpořeným dobrým odrazem. A pokud vám stoupací vosk neboli máza nebude namrzat a lepit, pak budete za námahu spojenou s výstupy menších či větších vrcholků odměněni příjemným pocitem z klouzavého pohybu při sjezdu. Výsledek: příjemně strávený den s novými zážitky v bíle stopě a občerstvením třeba na „Hřebínku“…

Zajímává Vás, jak jiné bude naše líčení, pokud si pro své lyžařské začátky zvolíte bruslení neboli volný styl? Na rovinkách a v mírném klesání to nemusí být vůbec špatné, zvlášť pokud Vám to na klasických bruslích na kluzáku nebo rybníku jde, jakmile to ale začne stoupat, bude zle… Buď to budete muset urvat celé rukama, což by v případě mírnějších, a ne příliš dlouhých stoupání mohlo ještě nějak jít, nebo začne peklo. A čím větší bude stoupání, tím větší peklo to bude… Lyže Vás nepodrží a budou ujíždět do všech stran, ruce a břišní svaly tak velký nápor po čase také nezvládnou a začnou odpadat… Vrchol kopce v nedohlednu, zpocení až na prdeli a ani stromeček Vás nezachrání… V krátkém sjezdu se trochu otřepete, ale po každém klesání přijde zákonitě zase kopec nahoru…

První podmínka tedy zní: pro začátek zásadně klasika!

Klasika znamená odraz ze stoupací zóny lyže. Pro odraz je třeba stoupací vosk. A stoupací vosk bývá kamenem úrazu a důvod, proč mnoho lidí začíná bruslením (přes všechny výše vylíčené útrapy).

A co tedy s tím?

Nejprve se musíme vrátit alespoň o jeden krok zpět… Většina běžných lyží na klasiku má dvě základní zóny: stoupací a kluznou zónu. Kluzná zóna je tu proto, aby lyže příjemně klouzala z kopce dolů, stoupací zóna má naopak zajistit odraz při stoupání do kopce a všelikém šoupání nohama tam a zpět.

Jistě jste si všimli, že jsou lyže jaksi prohnuté, vypouklé… Pokud lyži položíte na přiměřeně tvrdý a rovný povrch, bude se lyže povrchu dotýkat v přední části u špičky a v zadní části u patky, zatímco střední část bude ve vzduchu. A právě tahle střední část, která zůstává ve vzduchu, je stoupací zóna. Obě zbývající části, kde se lyže dotýká povrchu, jsou kluzné zóny.

Tvrdost Vaší lyže musí tedy plus mínus odpovídat Vaší váze. Předpokládáme, že s tvrdostí lyže Vám poradí v půjčovně či obchodě, ale pro Váš klid: tvrdost lyže odpovídající Vaší hmotnosti se pozná tak, že si oběma nohama stoupnete na obě lyže položené na tvrdém a rovném povrchu. Pod lyže zasune druhá osoba ve střední část list papíru a budete jím pohybovat směrem ke špičce a následně směrem k patce lyže. Pokud velikost zóny, ve které se dá papírem pohybovat pod rovnoměrně zatíženými lyžemi, odpovídá cca 1/3 délky lyží (cca 50 až 70 cm), pak tvrdost lyže odpovídá Vaší hmotnosti. Podrobnější postup viz „Jak určit stoupací zónu u lyží pro klasický styl“.

A nyní zpět k odrazu a vosku ve stoupací zóně. Správná volba vosku pro stoupací zónu rozhoduje o výsledku Vašeho zážitku z bílé stopy. Pokud Vás lyže podrží a umožní Vám dobrý odraz pro pohyb na rovině a ve stoupání, pak je Vaše spokojenost takřka jistá – v závislosti na Vaší kondici se budete pomaleji či rychleji pohybovat směrem vpřed, hlavní díl námahy odpracují nohy, které jsou na to stavěné, a ruce se mohou věnovat udržování stability… Vaše tvář září.

Slůvko takřka jsme nezdůraznili náhodou. Současně s jistým odrazem, který Vám umožnuje bezpečný pohyb vpřed, nesmí vosk lepit a namrzat. Přimrzlé baluke sněhu ve stoupací zóně (někdy bohužel také na celé lyži) znemožňují totiž jakýkoli pohyb. Pokud jste tedy někdy viděli běžkaře brodícího se v běžeckých botách v hlubokém sněhu podél stop, v horším případě hamtajícího přímo ve stopách, pak vězte, že za jeho zběsilým počínám budou zcela jistě sněhové bakule přimrzlé ve stoupací zóně.

Doporučení: nepokoušejte se takového „lyžaře“ v dobrém, natož ve zlém upozorňovat, že svým počínáním ničí čerstvě najeté stopy. Z dlouhé běžecké hole s bodcem se může velmi rychle stát nebezpečná zbraň.

Druhá podmínka tedy zní: stoupací vosk se maže pouze do stoupací zóny, nikdy na celou lyži!

Základ tedy máme, víme, že spolehlivý odraz se omezuje pouze na stoupací zónu (do kluzné zóny nedáváme buď vůbec nic, nebo její vlastnosti vylepšíme kluzným voskem, ale k tomu až později…). Stále ale ještě nevíme, jakým stoupacím voskem docílíme dobrý a spolehlivý odraz a zároveň zabráníme tomu, aby lepil a namrzal.

Odpověď na tuhle otázku hledají snad všichni renomovaní výrobci lyžařských vosků již celá desetiletí. Jejich odpověď: universální vosk pro všechny druhy sněhu a všechny teploty. Výsledek: univerzální způsob, jak promazat, neboli v devíti z deseti případů docílit přimrzlých sněhových bakulí, v lepším případě smekavé mázi bez dobrého odrazu (na takových lyžích se dá sjet alespoň z kopce dolů).

Třetí podmínka tedy zní: universální stoupací vosky nebrat, nikdy!

Odpověď na otázku, jak dobře namazat, je tedy třeba hledat jinde. Kde? Třeba v okně. Ano, až budete ráno snídat ve vytopené světnici horské chalupy vykoukněte jednoduše z okna.

A pokud při tom pohledu uvidíte, že sněží (nebo poletuje cokoli blízké sněhu), teplota se motá někde kolem nuly (sníh je lehce vlhký, vlhký, velmi vlhký, lehce mokrý až mokrý), tedy jsou ideální podmínky pro stavění sněhuláka, pak to znamená jediné: dnes rozhodně nelyžujte! A jděte raději stavět toho sněhuláka…

Čtvrtá podmínka tedy zní: nesnažte se namazat na složité a velmi proměnlivé podmínky!

Je to tak, lehce vlhký až mokrý nový sníh a teploty kolem nuly patří k vůbec nejsložitějším podmínkám pro dobrou a spolehlivou mázu. A není náhoda, že většina renomovaných výrobců nabízí pro toto malé teplotní rozpětí třeba i dvě desítky různých vosků.

Víme tedy, kdy se jako začátečníci nemáme rozhodně pokoušet mazat. A nabízí se tedy otázka, kdy bychom se o to pokoušet mohli a měli? Odpověď je velmi jednoduchá: kdykoli při stabilních a předvídatelných podmínkách.

Pátá podmínka tedy zní: mazat při jednoduchých, stabilních a předvídatelných podmínkách!

Pokud se máme nyní bavit o tom, co jsou jednoduché, stabilní a předvídatelné podmínky pro mazání, pak musíme udělat ještě jeden malý úkrok zpět a říct si několik základních informací o sněhu a provázanosti mezi jednotlivými druhy sněhu a stoupacích vosků – žádné sáhodlouhé traktáty, několik základních informací bude stačit.

Všechno začíná novým sněhem, jak taky jinak. Nový sníh je ostrý, krystalický, křehký. Jako ale vše na zemi, začne i sníh bezprostředně po napadnutí stárnou. Při stárnutí se jednotlivé sněhové krystaly otupují, zaoblují, přetvářejí se na jakási zaoblená zrna. Proces stárnutí urychlují běžné jevy počasí jako výkyvy teplot, změny vlhkosti, stín a sluneční paprsky atd. Platí: čím větší výkyvy, tím rychlejší proces stárnutí. Starý sníh se proto dělí na dvě základní skupiny: starý jemnozrnný sníh (drobná sněhová zrnka, dílem zaoblená, dílem ještě se zbytky ostrých hran) a starý hrubozrnný sníh (větší až velká sněhová zrna, zaoblená, hladká – sníh prošel již velkým množstvím přeměn). Všechny druhy sněhu pak mohou být suché, vlhké i mokré, a to v závislosti na teplotě a vzdušné vlhkosti.

Vrátíme se tedy k naší metodě otevřeného okna. Vykoukneme ven a pohledem na zasněženou pláň si zkusíme oživit, jak dlouho už nesněžilo a jestli bylo počasí v průběhu těch dní bez sněhových srážek spíše stálé nebo proměnlivé? Jak jen to bylo???

Pokud nesněžilo už několik dní a celou tu dobu mrzne, přes den míň a v noci víc, jak to tak bývá, pak ve stopách leží s velkou pravděpodobností starý jemnozrnný sníh. Pokud nasněžilo, a pak to šlo s počasím více dní – jak se říká – ode zdi ke zdi, teplo, zima, déšť a pak zase mráz, pak sníh už stačil pravděpodobně zhrubnout, a máme tedy co dělat se starým hrubozrnným sněhem.

Jak již víme, pro příjemný a pohodový pohyb na běžkách potřebujeme dobrý odraz a zároveň, aby sníh k vosku ve stoupací zóně nepřimrzal a nelepil. Vosk tedy musí umožnit jednotlivým sněhovým krystalkům, aby se do něho při odrazu vmáčkly a noha lyžaři nepodklouzla, zároveň se ale sněhové krystalky nesmí na vosk přilepit, aby se mohly po dokončení odrazu uvolnit a odpadnout, a lyže tak mohla nerušeně klouzat dále ve stopě.

Ve vztahu ke struktuře sněhu tedy platí: Čím je sníh ostřejší a více krystalický, tím méně lepivý a přilnavý vosk potřebujeme. A naopak: čím je sníh oblejší a čím jsou zrna větší, tím lepivější a přilnavější vosk je zapotřebí.

Ve vztahu k suchému, vlhkému a mokrému sněnu platí: Čím sušší sníh, tím tvrdší vosk. A naopak: čím mokřejší sníh, tím měkčí vosk.

Šestá podmínka tedy zní: nový a starý jemnozrnný sníh se rovná tuhé vosky, hrubozrnný sníh se rovná tekuté vosky neboli klistry!

Ale dost teorie! Vraťme se opět do reality všedních dnů. Jsme na horách, je ráno, lyže na klasiku máme, chceme vyrazit… Potřebujeme ale namazat?!!

Použijeme naši osvědčenou okenní metodu: vykoukneme z okna poprvé a ujistíme se, že venku neleží nový vlhký až mokrý sníh při teplotách kolem nuly. Dobře, pak můžeme pokračovat. Kdy naposledy sněžilo? A jaké bylo počasí – stálé nebo proměnlivé? A ještě poslední otázka: jaké teplo nebo zima má být dnes?

Pomocí struktury sněhu (nový, starý jemnozrnný, starý hrubozrnný) určíme balení vosku. Tvrdé vosky jsou jakési barevné válečky. Tekuté vosky jsou barevné tuby (podobné pastě na zuby nebo krému na boty). Pomocí aktuální teploty určíme barvu vosku. U všech výrobců se v zásadě dodržuje stejná struktura: zelená, modrá, fialová, červená, žlutá. Zelený je nejtvrdší, žlutý nejměkčí.

Sedmá podmínka tedy zní: mráz se rovná tvrdé vosky (zelený, modrý, fialový), teplé počasí se rovná měkké vosky (červený, žlutý).

Sněžilo před pár dny, více méně celou dobu mrzne, a dnes má být kolem - 3° C až - 5°C, možná lehké sněžení = suchý sníh s ostrými tvary = tuhý vosk, modrý

Už si ani nejde vzpomenout, kdy naposledy sněžilo, před týdnem k tomu byla navíc docela velká obleva, sníh úplně povolil a zase zmrzl, dnes má být ale zase docela chladno, prý až - 8°C = suchý hrubozrnný až ledovatý sníh s oblými až velmi oblými tvary = tekutý vosk, modrý

Další den se náhle výrazně oteplilo, přišla obleva, stopy změkly, místy je vidět i voda, teplota vzduchu je až + 6° C = mokrý hrubozrnný sníh, již tak oblé tvary ještě změkly a povolily = tekutý vosk, červený

Závěr: začínáme klasikou, stoupací vosky mažeme do stoupací zóny, zázračným universálním voskům se vyhýbáme, nesnažíme se mazat na složité a proměnlivé podmínky s novým sněhem a teplotami kolem nuly, na nový krystalický a starý jemnozrný sníh mažeme tuhé vosky, na hrubozrný sníh mažeme tekuté vosky neboli klistry, za mrazu používáme vosky černé, zelené, modré či fialové barvy, za tepla používáme vosky červené, hnědé nebo žluté barvy, konkrétní barvu vosku přiřadíme podle aktuální teploty.