Jak používat lyže s mohérem?

Lyže se srstí/mohérem místo stoupacího vosku

Zajímavá alternativa pro ty, kdo chtějí vyzkoušet běžky, vědí, že začínat se má klasikou, ví, že dobrý odraz je základem úspěchu, ale neví, jak správně namazat pomocí klasických stoupacích vosků...

Dobrá volba, protože jednoduché věci prostě fungují. Hladit kočku po srsti je hladké a příjemné. Hladit kočku proti srsti je zásek. A o zásek tady jde. Přesněji řečeno o odraz. O odraz na rovině a ve stoupání. Při sjezdu z kopce je srst naopak krásně uhlazená. A jede, a to je příjemné…A co víc, nic tady nelepí!

Srst/mohér je pouze ve stoupací zóne, ve které dochází k odrazu na rovině a při stoupání. Naopak kluzné zóny, od Vaší paty směrem k patce lyže a od vázání směrem ke špičce zůstávají hladké.

Ale jako všechno přirozené a přírodní mají i lyže se srstí/mohérem svoje limity. Na rozdíl od hladké skluznice lyže se srstí/mohérem vždycky trochu drhne (lyže s integrovanou srstí/mohérem trochu míň, lyže s dodatečně nasazenou srstí/mohérem trochu víc), srst je prostě srst. Srst podobně jako stoupací vosk umí taky namrzat. A věřte, že namrzlá srst je to poslední, o co máte při vaší první vyjížďce v bílé stopě zájem. Podobně jako stoupací vosky má i srst největší tendenci namrzat v proměnlivých sněhových podmínkách kolem nuly nebo při přechodu od vlhkého sněhu k teplotám pod bodem mrazu. Především v takových podmínkách, ale lépe vždy je dobré srst/mohér ošetřit speciálním roztokem proti namrzání…

Lyže se srstí/mohérem tedy znamenají: dobrý odraz, přiměřený skluz, minimální přípravu, impregnaci (minimálně při teplotách kolem nuly)!

Co byste měli o lyžích se srstí určitě ještě vědět:

• Pokud se rozhodnete pro lyže s integrovanou srstí/mohérem, pak vězte, že se lyžování s kožíškem už nezbavíte… Srst je tam na pořád a nedá se bez poškození podstaty lyže odstranit. Časem by Vás mohla začít štvát, že to z kopce fakt moc nejede…

•      Pokud zvolíte dodatečně upevňované stoupací pásy se srstí/mohérem, pak byste se při nákupu měli zajímat především o to, jak se takový stoupací pás na lyži upevňuje. Bývá to podobné jako se sněhovými řetězy u aut: jsou takové, u kterých to jde náramně snadno, a takové stoupací pásy je možné před delšími sjezdy „zdemontovat“ a před delšími stoupáními opětovně namontovat. Jsou ale takové, kde už první montáž v teple chalupy je horor, a jakákoli další manipulace ve venkovních podmínkách je prakticky nemožná. Při nákupu vždy trvejte na názorném upevnění na lyži, nenechte se odradit argumenty, že stoupací pásy jsou v originálním uzavřeném obalu…

• Srst/mohér se upravuje pouze speciálními přípravky pro ni určenými (přípravek proti namrzání, přípravek pro lepší skluz, přípravek na čištění atd.), na srst nelze aplikovat běžné stoupací vosky, ani běžné mycí prostředky!  

Jak zlepšit skluz lyží pro klasický styl?

Existuje více důvodů, proč klasický styl vyžaduje hrubší a častější strukturování / drážkování než volný styl. Ty nejzásadnější jsou však obsah vody ve sněhu a stupeň transformace sněhu. Stopa pro klasický styl totiž zpravidla obsahuje větší množství vody než okolní sníh a sníh ve stopě pro klasický styl je zpravidla ve vyšším stupni transformace než okolní sníh. Okolním sněhem máme přitom na mysli jak zcela neupravený sníh mimo lyžařské tratě, tak sníh upravený v lyžařských tratích pro volný styl. 

Důvodem pro vyšší obsah vody a vyšší stupeň transformace sněhových zrn ve stopě pro klasický styl je primárně skutečnost, že klasická stopa se při každém přejezdu lyží více a více zajíždí či uhlazuje. Pravděpodobně nejlépe viditelný je tento jev při teplotách kolem nuly, kdy padá čerstvý vlhký sníh (takové ty veliké nadýchané "vatové" vločky). Padající vlhký nový sníh má zřetelně viditelnou strukturu sněhových vloček, které se do sebe díky vlhkosti krásně zachytávají. Sníh je nadýchaný, připomíná vatu. Tentýž sníh se ve stopě pro klasický styl velmi rychle uhlazuje, získává nejprve mýdlový, následně skelný a ve finále čistě ledový povrch. Popsaný proces uhlazování se samozřejmě odehrává i na lyžařských tratích pro volný styl, ale výrazně pomaleji a méně extrémně. 

Větší množství vody a zaoblenější, a popř. také větší sněhová zrna znamenají hrubší, hlubší a častější strukturování. Zůstaneme-li tedy u strukturování pro klasický styl, pak můžeme bez obav formulovat níže uvedené zásady.

Nejhrubší a nejhlubší lineární struktura vůbec se používá pro nový mokrý sníh. Rozpětí vrcholů drážek 2 až 3 mm a velký tlak na drážkovací přípravek. Obdobná lineární struktura - hrubá a hluboká - se používá rovněž pro hrubozrnný mokrý až velmi mokrý sníh. U hrubozrnného mokrého až velmi mokrého sněhu však musíme věnovat zvýšenou pozornost podílu nečistot ve sněhu. Hrubozrnný sníh je - jak víme - sníh v terminálním stádiu transformace. Je to tedy zpravila velmi starý sníh, který již může být značně znečištěný. Velké množství vody v okolí velkých oblých sněhových zrn přináší silný vodní film a sací efekt. Vodu je tedy třeba odvést a hrubou strukturou narušit sací efekt. Nečistoty obsažené ve starém sněhu však mohou hluboké drážky zanést, plocha skluznice zvětšená hlubokými drážkami navíc "nebere" více nečistot. Pro hrubozrnný mokrý až velmi mokrý znečištěný sníh proto používáme mělčí struktury, nejlépe kombinaci lineární a přerušované či šípové struktury.

Naopak takřka žádná struktura - tedy hladká skluznice - je optimální pro suchý nový sníh při velmi nízkých teplotách (cca - 12 stupňů C a chladněji) a zpravidla nízké vlhkosti vzduchu. Pro suchý nový sníh při nízkých teplotách (přibližně - 4 až - 8 stupňů C) a bežné vlhkosti je optimální jemná lineární struktura (0,5 mm), za těchto podmínek se zpravidla vytváří pro skluz optimální tloušťka vodního filmu mezi povrchem skluznice a povrchem sněhu. Nový sníh při teplotách (cca 0 až - 4 stupně C) již pod skluznicí lyže vytváří relativně silný vodní film a tření narůstá. Nejvhodnější je pak jemnozrnná přerušovaná struktura (0,3 mm).

Pro jemnozrnný sníh při nízkých teplotách je výhodná střední lineární struktura, např. 0,75 mm. Pro jemnozrnný vlhký až mokrý sníh je pak výhodná hrubší lineární struktura (např. 1 mm) překrytá přerušovanou strukturou (např. 0,5 mm).

Kdy použít stoupací pásku, kdy lyže s mohérem a kdy běžné stoupací vosky?

Jak je zřejmé již z názvu našeho dnešního příspěvku, všechny tři uvedené možnosti platí pro klasiku, neboli klasický styl běhu na lyžích.

Zároveň půjde o začátečnické nebo čistě rekreační lyžování, kde nám jde primárně o prožitek z pohybu, a nikoli o rychlost nebo počet najetých kilometrů.

Kdy tedy použít stoupací pásku?

Ať už máte vlastní starší lyže, nebo lyže z půjčovny, jste na horách třeba jen na víkend a rádi byste opět vyzkoušeli bílou stopu... Nechcete se stresovat mazáním klasickými vosky a víte - možná, že i díky našim příspěvkům - kdy to jako začátečníci s bílou stopou zkoušet a kdy jít raději stavět sněhuláka (Jak začít mazat stoupacími vosky?).

Podmínky by neměly být nijak extrémní, tedy ani extrémně abrazivní zledovatělý zmrzlý sníh při teplotách vzduchu hluboko pod bodem mrazu (při těchto podmínkách stoupací páska pravděpodobně nezajistí příliš dobrý odraz a navíc se asi dost rychle ojede), ani příliš mokrý hrubozrnný až kašovitý sníh prosycený vodou při teplotách vzduchu vysoko nad nulou (při tomto promáčeném sněhu nebude páska pravděpodbně fungovat skoro vůbec), ani nový vlhký lepivý sníh, který ve stopách vlivem klouzavého pohybu běžečkých lyží vytváří velmi rychle sklovitý až ledovatý povrch, který je ve stopách extrémně hladký a kluzký, mimo stopy pak extrémně lepivý a náchylný k namrzání (při těchto extrémně proměnlivých podmínkách hrozí, že páska bude ve stopách "podkluzovat", mimo stopu naopak "lepit" či "namrzat").

Za všech více či méně běžných teplotních a sněhových podmínek by naopak stoupací páska měla na vlastních nebo půjčených lyžích celkem dobře fungovat a zajistit Vám příjemný lyžařský zážitek bez ulepených rukou a namrzání... Nezapomínejme ale prosím, že i páska je stále jenom univerzální vosk, byť inovovaný a s celou řadou dobrých vlastností, ale stále je to "univerzál"...

Jsem přesvědčený, že za výše uvedených podmínek je stoupací páska velmi rozumná alternativa k všemožným SKI Servisům a SKI shopům, kde Vám za nemalý peníz napatlají na lyži buď podobný "univerzál" (jenom v horší kvalitě), nebo nejběžnější a nejlevnější vosk pro dané teplotní a sněhové podmínky... ve více jak 50 procentech všech případů použijí ti slušnější SWIX modrý extra 😁

Kdy tedy použít lyže s mohérem neboli Skiny?

Tady je odpověď velmi jednoduchá: pokud máte vlastní... Ano, skiny si nemá moc smysl půjčovat! Kvalitní lyže s mohérem jsou jednak relativně drahé lyže, jednak mohér úplně moc dlouho nevydrží. Skiny z půjčovny tedy nebudou mít buď příliš kvalitní mohér, který pak ale úplně dobře nefunguje, nebo bude mohéř už dost opotřebovaný či ošoupaný a výsledek bude úplně stejný jako v prvním případě, tedy nebude moc dobře fungovat... Zkrátka a dobře kvalitní skiny nebo skiny s mohérem v dobré kvalitě se půjčovnám příliš nerentují.

Pokud již uvažujete o pořízení vlastních skinů, pak prosím nehleďte na nějakou tu kačku a kupte si kvalitní lyže s mohérem. Velkou pozornost věnujte správné tvrdosti a délce lyže, protože ani ten nejkvalitnější mohér nebude dobře fungovat, pokud nebude správně fungovat přenášení váhy. Doporučoval bych skiny s lehce zapuštěným mohérem, neboť právě ty se nejvíce přibližují chování běžných lyží na klasiku.

Nezapomínejte prosím ani na to, že i skiny se musí udržovat (čas od času bude nutné mohérový pásek vyměnit) a vyžadují určitou "servisní" péči (čas od času je mohér nutné omýt speciálním čistícím prostředkem, při sněhových podmínkách s extrémním sklonem k namrzání = zpravidla proměnlivé podmínky kolem nuly je nutné mohér ošetřit speciálním přípravkem proti namrzání atd.)

Jednou skin, navždy skin: na lyže s mohérem NIKDY nepoužívejte běžné stoupací vosky! A každá sranda něco stojí: vše na skiny je násobně dražší než na běžné lyže, a to včetně náhradních mohérových pásků!

Kdy tedy používat běžné stoupací vosky?

Vnímáte, že obecný výraz "sníh" označuje prakticky neomezenou paletu tvarů, forem a podob, které se navíc trvale proměňují vlivem povětrnnostních podmínek. Vnímáte, že něco tak rozmanitého a pestrého, něco tak jedinečného a osobitého jako je sníh (primárně ten přírodní) lze jenom těžko pokrýt jednou univerzální substancí! Pak vítejte do rodiny nadšenců, podivínů a bláznů, kteří se snaží na něco tak jedinečného, rozmanitého a osobitého "dobře" namazat, aby to jak dobře jelo, tak stoupalo.

Tato snaha je jednak zcela pošetilá (podobně jako touha člověka pochopit podstatu vesmíru či Boha), jednak má určité zákonitosti. A právě tyto zákonitosti nám poskytují něco jako pomocné "berle" v někonečné paletě tvarů a podob zmýtaných nevyčerpatelnou škálou změn a transformací. Více v našem příspěvku Jak začít mazat stoupacími vosky? nebo Jakou značku vosků si vybrat? nebo...

Na druhou stranu, kdo nic nezkusil, nic nezkazí... Je prostě třeba někde začít. Na úvod doporučuji si vybrat jednoho konkrétního výrobce lyžarských vosků a od něho si koupit pár základních stoupacích vosků. Dále je důležité dobře určit stoupací zónu, a pokud Vaše lyže na klasiku pamatují už příliš mnoho zim, pak zvážit nákup nových (při nákupu pak dbát na správnou výšku a tvrdost). A jdeme na to, jdeme mazat... Na tomto místě je dobré si připomenout, že existují podmínky, na které se prakticky dobře namazat nedá, a těm bychom se měli v našich mazacích začátcích spíše vyhnout, a naopak existují podmínky (stabilní a snadno rozpoznatelné), kde není dobrá máza žádný velký "kumšt", a při nich bychom to měli zkoušet, aby nás případné úspěchy posilnily k dalším pokusům...

Kdy používat kluzné vosky u lyží na klasiku?

 

Jak už víme, aplikujeme do kluzných zón lyží na klasiku kluzné vosky. Kluzné vosky používáme pro zlepšení kluzných vlastností skluznice, tedy pro zlepšení skluzu.

Kdy ale kluzné vosky u lyží na klasiku používáme?

Abychom mohli správně a cíleně odpovědět na tuto otázku, musíme si nejprve říci alespoň to nejzákladnější o vlastnostech skluznice a interakci sněhové pokrývky a skluznice lyže.

Skluznice většiny bežných lyží je tvořena porézním materiálem, zpravidla směsí polyethylenu a grafitu. Právě díky poréznosti, tedy mikro a makro pórům na povrchu a ve struktuře skluznice, je možné na skluznici nanášet vosky. Nicméně existují i skluznice s minimální porézností, a tedy s velmi omezenou schopností „přijímat“ kluzné vosky. Zpravidla se jedná o extrudované skluznice levných lyží.

Kluzné vosky tedy používáme primárně na porézní skluznice se schopností "absorbovat" kluzné vosky, neporézní skluznice nejsou schopny kluzné vosky "přijmout", jejich aplikace tedy zpravidla postrádá smysl.

O interakci sněhové pokrývky a skluznice lyže existují nesčetné odborné studie a články. Není také divu, jedná se o základní jev ovlivňující skluz, tedy kvalitu a rychlost pohybu jakéhokoli typu lyží. My se omezíme na jediné a velmi zjednodušené konstatování, že skluznice lyže není v přímém kontaktu se sněhovou pokrývkou, nýbrž klouže po vodním filmu, který se mezi oběma povrchy vytváří.

Není-li porézní povrch skluznice bežných lyží nějakou dobu penetrován kluzným voskem, začne "šedivět". Lesklá černá barva grafitu začne šedivět až bělat. Pokud lyže s takto "zašedivělou" skluznicí i nadále používáme, začnou dříve či později také kluzné zóny skluznice lepit či namrzat. Ano čtete správně! Také kluzné zóny lyží mohou lepit a namrzat. Lepení a namrzání tedy není doména pouze stoupacích vosků. Namrzání je způsobeno vodou, které z vodního filmu mezi povrchem skluznice a povrchem sněhu proniká do porézních částí skluznice a zde nejprve "lepí" a následně "namrzá".

Kluzné vosky tedy ve své základní funkci penetrují porézní povrch skluznice běžných lyží a zabraňují tak jejímu namrzání. Ve své sekundární funkci se kluzné vosky snaží zlepšit "stálé" či "dané" kluzné  vlastnosti skluznice tím, že vlastnosti jejího povrchu přizpůsobují proměnlivým sněhovým podmínkách (teplota, obsah vody, velikost sněhových zrn, množství nečistot atd.).

Namrzajícího efektu v oblasti kluzných zón u lyží na klasiku však můžeme v některých případech dobře využít. A sice: pro zlepšení odrazu. Ano, slyšíte správně. Ano, ke spolehlivému odrazu slouží primárně stoupací vosky nanášené do stoupací komory. Stoupací vosky však mohou lepit a namrzat až příliš, tak příliš, že toto lepení a namrzání může znemožnit veškerý pohyb vpřed... Ano, ošklivě namrzlé stoupací vosky již odradily nejednoho běžkaře-začátečníka od dalších pokusů s běžkami, popř. jej přinutily přejít na volný styl, neboli bruslení, čímž jeho ukončení běžkařské kariéry pouze dočasně odložily (z genderového hlediska označujeme běžkařem-začátečníkem jak ženské, tak můžské lidské bytosti).

Naopak lepení a namrzání v oblasti kluzných zón bývá relativně jemné a celkem snadno se odstranní pouhým setřením rukavicí či "zašoupáním" lyže o sněhovou pokrývku. Tento lepící či namrzající efekt můžeme tedy velmi dobře využít pro jemné zlepšení odrazu, a to zvláště v úplných začátcích našich běžkařských pokusů - lyže jsou lehce lepivé, neujíždí všemi směry a propůjčí Vám - práve v začátcích - tolik potřebnou jistotu a stabilitu... A že to tolik nejede! To Vám v této fázi pravděpodobně nebude vůbec vadit...

Proč mazat lyže na klasiku na skluz?

Jak již víme, je skluznice lyží na klasiku rozdělena na tři části, a sice na stoupací zónu uprostřed lyže přibližně pod vázáním, a na kluzné zóny v přední části lyže, neboli ve špičce, a v zádní části lyže, neboli v patce.

Víme také, jak určit stoupací zónu, tedy tu část lyže, do které se nanáší stoupací vosky, a víme, že tato stoupací zóna tvoří přibližně jednu třetinu délky lyže, tedy cca 50 až 70 cm v závislosti na celkové délce lyže běžného lyžaře.

Víme tedy také, že kluzné zóny lyže na klasiku se nijak neurčují, kluzné zóny jsou prostě to, co zbude, jakmile stanovíme stoupací zónu neboli stoupací komoru ve střední části skluznice. Přední kluzná zóna je část kluznice mezi mazací komorou a špičkou lyže, zadní kluzná zóna pak ta část kluznice mezi mazací komorou a patkou lyže.

Odpovídá-li tvrdost lyže na klasiku Vaší hmotnosti a je-li stoupací zóna správně určena, pak - při rovnoměrném zatížení lyží - jsou to právě kluzné zóny, které jsou v kontaktu se stopou nebo sněhovou pokrývkou. Právě tato skutečnost, tedy že - při rovnoměrném zatížení lyží - jsou v kontaktu se sněhovou pokrývkou pouze kluzné zóny skluznice, je zásadní pro dobrý skluz, tedy dobrý a rychlý pohyb vpřed.

Dobrý skluz je totiž to, proč se pouštíme do onoho nejistého podniku nazývaného "bežkování". Dobrý skluz, doplněný navíc spolehlivým odrazem je základem euforického prožitku z běžkování. Ano, je to tak, bez dobrého skluzu a spolehlivého odrazu to nejde, tedy alespoň při klasice.

A protože víme, že do stoupací zóny se aplikují stoupací vosky, zajišťující spolehlivý odraz, pak pro nás nebude žádným překvapením, že do kluzných zón se nanášejí kluzné vosky, zlepšující skluz bežeckých lyží na klasiku.

Teď bohužel doposud velmi jednoduchou logiku trochu zkomplikujeme...

Jistě jste si povšimli rozdílu ve zvolených výrazech u stoupacích a kluzných vosků. Stoupací vosky primárně zajišťují spolehlivý odraz, zatímco kluzné vosky pouze zlepšují skluz. Ano, je to tak, dobrý skluz lyží na klasiku je primárně ovlivněn tím, zda při skluzu neboli klouzavém pohybu vpřed je skluznice lyže v kontaktu se stopou pouze v přední a zadní části lyže, tedy v kluzných zónách, a nikoli ve střední části lyže, tedy stoupací komoře. Tuto skutečnost však ovlivňuje více pomínek (správná tvrdost lyží, správně určená stoupací komora, správné přenášení váhy mezi rovnoměrným zatížení obou lyží a plným zatížením jedné lyže při odrazu, povrch sněhové pokrývky atd.)

Soubor výše popsaných spolu-působících podmínek se neovlivňuje úplně snadno, zvláště pokud s běžkováním spíše začínáme... Co ale ovlivnit můžeme, a navíc celkem snadno, je dobrý skluz v kluzných zónách. Jinak řečeno: můžeme celkem snadno a spolehlivě zajistit, že to, co má dobře klouzat, bude dobře klouzat...

A jak toho dosáhneme? Jednoduše: do kluzných zón aplikujeme správně zvolený kluzný vosk!

Shrnutí: do kluzných zón v přední a zadní části lyže aplikujeme kluzné vosky, kluzné vosky zlepšují skluz lyží, pro dobrý skluz je důležité, aby při rovnoměrném zatížení lyží byly v kontaktu se sněhovou pokrývkou pouze kluzné zóny

Jaké druhy sněhu rozlišujeme a jak na ně mažeme? (Začátečníci)

Jaké druhy sněhu rozlišujeme a jak na ně mažeme?

Jako začátečníky nás nemusí zajímat příliš mnoho... Potřebujeme rychle a jednoduše namazat a vydat se poprvé do stopy.

Všechno začíná novým sněhem, jak taky jinak. Nový sníh je buď suchý (při teplotách pod bodem mrazu), vlhký a lepivý (při teplotách kolem nuly) nebo mokrý (při teplotách vzduchu nad nulou).

Jako začátečníci mažeme pouze na suchý nový sníh. Venku mrzne a přesto poletuje sníh nebo včera mrzlo napadl sníh a dnes ráno je krásná modrá obloha, sníh se třpití, mrzne a sluníčko svítí... To všechno jsou ideální podmínky pro spolehlivou začátečnickou mázu! Potřebujem tuhý vosk, zpravidla modré nebo zelené barvy...

Na vlhký a lepivý nový sníh při teplotách kolem nuly, při vyskové vzdušné vlhkosti také při teplotách do cca -2 °C se jako začátečníci mazat nesnažíme. Tento sníh je velmi proměnlivý a velmi zrádný. Tady hrozí fiasko nebo rovnou průšvih!

Nový mokrý sníh se nejčastěji vyskytuje ve formě deště se sněhem. Prší a zároveň sněží... Teplota vzduchu je hodně nad nulou. Komu by se v takovém počasí chtělo ven a komu by se v takovém počasí chtěly mazat běžky?!?

Pokud by nějaký začátečník chtěl přeci jen běžkování za takovýchto podmínek vyzkoušet, pak bude potřebovat hodně lepivý vosk, tedy klistr, zpravidla žluté nebo červené barvy... V ideálním případě s trochou fluoru, protože ve stopách bude spoustu vody...

Jako ale vše na zemi, začne i sníh bezprostředně po napadnutí stárnou. A z nového sněhu se stane starý. A podle stáří starého sněhu pak rozlišujeme buď starý jemnozrnný, nebo starý hrubozrnný sníh.

Starý jemnozrnný sníh je mladší, než starý hrubozrnný sníh. Ne vždy však rozhoduje pouze čas, důležitá je také proměnlisvost počasí. Čím více změn, tím rychlejší stárnutí. Jinýmy slovy: výkyvy počasí, změny teplotích i povětrnostních podmínek i jejich rychlost proces stárnutí sněhu výrazně urychlují.

Starý jemnozrnných sníh je jakýkoli sníh starší než několik málo dní (třeba 2 dny), a to dokonce i při stálém a nepromnělivém počasí. Důvod je velmi prostý: nový sníh je velmi křehký. A jak víme, každá křehká věc se velmi stadno poruší...

Starý jemnozsrnný sníh může být suchý (při teplotách pod bodem mrazu), vlhký (při teplotách kolem nuly) nebo mokrý (při teplotách vzduchu nad nulou).

Nejsnadněji se maže na starý jemnozrnný suchý sníh. Jednoduše zjistíme, jak moc asi mrzne, a podle zjištěné teploty použijeme tuhý neboli tvrdý vosk, zpravidla bude modré či zelené barvy. Celou věc ještě usnadňuje skutečnost, že velká část výrobců stoupacích vosků doporučuje pro nový i starý jemnozrnný sníh identický druh tuhého vosku v odpovídající barvě.

U starého jemnozrnného sněhu se jako začátečníci nemusíme ani bát mazat na vlhké varianty při teplotách kolem nuly. Sníh může sice také lepit - podobně jako nový vlhký sníh - ale není už tak zrádný a nevypočítatelný... Zpravidla použijeme tuhý vost v odstínech fialové a červené, popř. jejich nejrůznější kombinace.

Naopak větší pozornost si vyžádá starý jemnozrnný mokrý sníh. Tady primárně záleží na tom, jak moc nebo jak mnoholi je starý jemnozrnný sníh mokrý. Běžně mokrý starý jemnozrnný sníh by neměl představovat žádný zásadní problém. Použijeme tuhý vosk v barvě červené či žluté. Avšak pozor! U některých výrobců je tuhý žlutý vosk vyhrazen jako speciální vosk pro nové vlhké a mokré druhy sněhu!

Naopak promáčený až kašovitý starý jemnozrnný sníh může z důvodu vysokého podílu volné vody vyžadovat již použití tekutého vosku neboli klistru. Zde však může nastat obtíž v tom, že klistr může v sušších či méně mokrých partiích trati namrzat. Jinými slovy řečeno: s klistrem musíme být coby začítečníci u starého jemnozrnné sněhu velmi opatrní...

Starý hrubozrnný sníh není nic jiného než další fáze stárnutí starého jemnozrnného sněhu. S rostoucí velikostí sněhových zrn a s postupujícím zaoblováním je nutné přejít - pro dosažení odrazu - na lepivější druhy vosků, tedy vosky tekuté neboli klistry.

Starý hrubozrnný sníh se zpravidla vyskytuje ve dvou základních variantách. Starý tvrdý, zmrzlý hrubozrnných sníh při teplotách pod nulou (již 14 dni nesněžilo, teploty vzduchu jsou chvíli nad nulou, a pak zase mrzne). Starý mokrý hrubozrnný sníh, který je více či méně nasycený vodou. Přechodová fáze vlhkého hrubozrnného sněhu není úplně běžná, ale vyskytnout se může také.

Na obě krajní varianty - tvrdou zmrzlou i mokrou měkkou - se maže celkem snadno a přehledně. Na tvrdý hrubozrnný sníh se maže tekutý vosk modré a zelené barvy. Problém může představovat pouze extrémní oděr způsobovaný tímto sněhem. A zledovatělý sníh tohoto druhu je extrémně rychlý! Pozor na tvrdé pády!!! Na mokrý hrubozrný sníh se maže také tekutý vosk, v tomto případě se jedná o odstíny červené, hnědé a černé. Problémem může být vysoké znečištění tohoto druhu sněhu a vysoký podíl vody. Přechodová varianta vlhkého sněhu je pak zpravidla pokryta tekutými fialovými vosky, které ale mají tendenci namrzat... A bohužel není moc horších situací než taková mamrzlá fialka na Vaší skluznici!