Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část II.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny…

JAK MOHÉR VLASTNĚ FUNGUJE?

 

Abychom si mohli na tuto otázku odpovědět, musíme si nejprve vysvětlit, jak takové skiny vlastně fungují. Mohérový pásek se nachází pouze v tzv. stoupací komoře, tedy v místech, kde se u běžných lyží na klasiku nanáší stoupací vosk. Mohérový pásek tedy nahrazuje stoupací vosk. Jak ale takový stoupací vosk, a tedy mohérový pásek má vlastně správně fungovat?

 

Stoupací vosk aplikovaný ve stoupací či odrazové komoře musí být dostatečně lepivý na to, aby na sebe ve fázi odrazu „navázal“ či „nalepil“ sněhové krystaly či zrna a umožnil tak odraz při plném zatížení lyže, zároveň však nesmí být příliš lepivý na to, aby umožnil ve fázi navazujícího skluzu snadné či hladké „setření“ sněhových krystalů, které se na stoupací vosk v předchozí fázi odrazu navázali.

 

Pokud je stoupací vosk málo lepivý, nenaváží se sněhové krystaly na stoupací vosk vůbec, nebo pouze nedostatečně a lyže podkluzuje, je-li stoupací vosk naopak příliš lepivý, naváží se sněhové krystaly vosk příliš intenzivně a nedojde k jejich následnému oddělení či setření ve fázi skluzu, v tomto případě lyže drhne – sníh nalepený na stoupací vosk zhoršuje nebo zcela znemožňuje skluz.

 

A ačkoli by si mnozí z nás přáli, aby mohérový pásek fungoval na jiném – hlubším či sofistikovanějším – principu, fungují také lyže s mohérovým páskem neboli skiny na úplně stejném principu. Chloupky mohéru musí krystaly sněhu ve fázi odrazu při plném zatížení lyže navázat a umožnit tak odraz, následně pak ve fázi skluzu snadno pustit a umožnit jejich setření, a tedy skluz.

 

V čem je tedy problém, stoupací vosk i mohér fungují na stejném principu, mohér ale na rozdíl od stoupacích vosků ani nepodkluzuje, ani nenamrzá… V čem je tedy problém?

 

Zatímco stoupací vosky reagují na nekonečnou paletu sněhových podmínek prakticky nekonečnou paletou různých stoupacích vosků, různými délkami stoupací komory a různými tloušťkami naneseného stoupacího vosku, má mohér k dispozici pro tutéž nekonečnou paletu sněhových podmínek – počínaje čerstvě napadlým prachovým sněhem při teplotách pod nulou, vlhkým či lehce mokrým novým vatovým sněhem při teplotách kolem nuly, přes staré znečištěné hrubozrnné mokré až vodou nasáklé jarňáky až po ledovaté, hladké či extrémně abrazivní firny – pouze a jenom jeden typ vlasu či chloupků, bez možnosti měnit délku pásu nebo výšku vlasu.

Jak určit stoupací zónu běžeckých lyží?

Na rozdíl od běžeckých lyží na bruslení neboli volný styl, jejichž skluznice tvoří jenom jedna velká kluzná zóna sahající od špičky lyže až po její patku, tvoří skluznici běžeckých lyží na klasiku neboli klasický styl dvě zóny, a to zóna kluzná - stejně jako u lyží na bruslení - a zóna stoupací neboli odrazová. Kluzná zóna má přitom dvě části - horní a spodní, mezi horní a spodní kluznou zónou se pak nachází zóna stoupací.

A teď totéž názorněji: jistě jste si všimli, že běžecké lyže - zvláště ty na klasiku - jsou jaksi prohlé či vypouklé. Pokud lyže položíte na přiměřeně rovný a tvrdý povrch (v době mého mládí jsme na to vysazovali dveře od koupelny) a stoupnete si na ně tak, že rovnoměrně zatížíte obě lyže, zjistíte, že skluznice lyže se povrchu dotýká ve své spodní a horní části. Naopak v místech, kde máte botu s vázáním, zůstává mezi skluznicí lyže a povrchem drobná mezera. V místech, kde se lyže dotýká, jsou kluzné zóny, v místech, kde zůstává mezi skluznicí a povrchem mezera, se nachází stoupací zóna.

Výše popsaný jev nastane tedy pouze v případě, že Vaše hmotnost plus mínus odpovídá tvrdosti lyže. Stotřicetikilové chlapisko příliš měkké lyže úplně promáčkne, i při rovnoměrném rozložení váhy na obě lyže. Pokud se padesátikilový komár naopak postaví na příliš tvrdé lyže, bude stoupací zóna sahat s trochou nadsázky od špičky až po patku lyže.

První pravidlo tedy zní: Vaše váha musí plus mínus odpovídat tvrdosti lyže. 

Pokud nejste ani jeden extrém (ani stotřicetikilové chlapiskom, ani padesátikilový komár, váhu u žen se neodvážím komentovat), nemusíte této problematice věnovat žádnou velkou pozornost, jelikož běžné kategorie dnešních lyží jsou navrženy tak, aby pokryly takřka celé běžné váhové spektrum.

Pokud si ale chcete snadno a rychle ověřit, že tvrdost Vašich nových běžek odpovídá plus mínus Vaši hmotnosti, pak pro Vás máme jednoduchou radu: změřte si velikost stoupací zóny (jak se už za chvíli dozvíte), a pokud její velikost odpovídá přibližně 1/3 délky lyže, pak tvrdost lyže odpovídá Vaší hmotnosti.

Druhé pravidlo tedy zní: správná tvrdost lyže odpovídá správné velikosti stoupací zóny a naopak. Správná velikost stoupací zóny se přitom pohybuje mezi 50 až 70 cm a odpovídá přibližně 1/3 délky lyže.

Jak tedy určit stoupací zónu běžeckých lyží na klasiku?

Způsobů je hned několik, a tak si je projdeme jeden po druhém, od nejjednoduššího po nejpřesnější.

Rychlý způsob

Vezměte jednu z lyží do ruky a na boku lyže si např. fiksem označte místo, kde končí Vaše bota upnutá do vázání (když říkám, kde končí, tak myslím opravdu konec boty, a nikoli místo, kde na lyži dosedá Vaše pata). Teď od tohoto místa odměřte 50 až 70 cm směrem ke špičce lyže. 50 cm odměřte u krátkých lyží, jelikož jste menší postavy, 70 cm u dlouhých lyží, jelikož jste vysoké postavy. Toto druhé místo označte rovněž fiksem. Prostor mezi první a druhou značkou je mazací zóna. Hotovo! Do takto určené stoupací zóny mažeme jak tuhé, tak tekuté vosky i veškeré alternativní druhy mázy (např. tekuté vosky ve spreji, stoupací pásku).

Rychlý způsob pro tuhé a tekuté vosky

Tento způsob již vyžaduje spolupráci dvou osob a přiměřeně tvrdý a rovný povrch (dveře od koupelny). Lyžar se obuje do lyžařských bot. Obě lyže se položí na přiměřeně rovný a tvrdý povrch tak, jako by stály ve stopě. Lyžař se na ně postaví a upne boty do vázání (pozor na poškození skluznice!). Před tím, než lyžař lyže zatíží, zasune druhá osoba (doporučení: nikoli manželka) jednou přeložený list papíru pod střední část lyže. Lyžar zatíží rovnoměrně obě lyže a druhá osoba posunuje jednou přeložený list papíru směrem ke špičce lyže. V místech, kde už to nejde dál, udělá na boku lyže značku. Potom posunuje papírem ze středu lyže směrem k patce, v místech, kde se papír zastaví ještě značku neudělá, ale podívá se, jestli je za koncem boty, pokud ano, pak stoupací zóna končí nejdále koncem boty! Pokud ne, udělá značku. Takto zjištěná stoupací zóna slouží pro tuhé vosky. Pro tekuté vosky neboli klistry se použije stejný postup, avšak s tím rozdílem, že list papíru se přeloží 2x. Stoupací zóna pro klistry je tedy o něco kratší.

Přesná univerzální stoupací zóna

I tento způsob vyžaduje spolupráci dvou osob a přiměřeně tvrdý a rovný povrch (dveře od koupelny). Lyžar se obuje do lyžařských bot. Obě lyže se položí na přiměřeně rovný a tvrdý povrch tak, jako by stály ve stopě. Lyžař se na ně postaví a upne boty do vázání. Druhá osoba zasune nepřeložený list papíru pod střední část lyže. Lyžař zatíží rovnoměrně obě lyže (stojí např. jako při soupaži). Druhá osoba udělá značky na boku lyže tam, kde se papír zastaví. Druhá osoba vrátí list papíru opět do středu lyže. Lyžař zatíží jednu lyži celou váhou (jako při odrazu při stříďáku). Druhá osoba opět udělá značky na boku lyže tam, kde se papír zastaví. Nyní se obě zóny zprůměrují. Konec stoupací zóny je však vždy nejdále v místě, kde končí bota. Do takto určené stoupací zóny mažeme jak tuhé vosky, tak klistry.

Přesná stoupací zóna pro tuhé a tekuté vosky

Postup je stejný jako u přesné univerzální stoupací zóny. Rozdíl spočívá pouze v tom, že se celá operace (zatížit rovnoměrně, zatížit celou vahou, zprůměrovat, konec max. u konce boty) provede dvakrát, jednou s nepřeloženým listem papíru a podruhé s jednou přeloženým listem papíru, delší stoupací zóna je pro tuhé vosky, kratší je pro klistry.

Doporučení při nepříliš spolehlivém odrazu

Ještě před tím, než se rozhodnete zlepšit odraz tím, že přidáte další vrstvu vosku, nebo nanesete o stupeň měkčí vosk, můžete zkusit lehce prodloužit mazací zónu, a to především směrem k patce lyže (za konec boty).

Jak používat lyže s mohérem?

Lyže se srstí/mohérem místo stoupacího vosku

Zajímavá alternativa pro ty, kdo chtějí vyzkoušet běžky, vědí, že začínat se má klasikou, ví, že dobrý odraz je základem úspěchu, ale neví, jak správně namazat pomocí klasických stoupacích vosků...

Dobrá volba, protože jednoduché věci prostě fungují. Hladit kočku po srsti je hladké a příjemné. Hladit kočku proti srsti je zásek. A o zásek tady jde. Přesněji řečeno o odraz. O odraz na rovině a ve stoupání. Při sjezdu z kopce je srst naopak krásně uhlazená. A jede, a to je příjemné…A co víc, nic tady nelepí!

Srst/mohér je pouze ve stoupací zóne, ve které dochází k odrazu na rovině a při stoupání. Naopak kluzné zóny, od Vaší paty směrem k patce lyže a od vázání směrem ke špičce zůstávají hladké.

Ale jako všechno přirozené a přírodní mají i lyže se srstí/mohérem svoje limity. Na rozdíl od hladké skluznice lyže se srstí/mohérem vždycky trochu drhne (lyže s integrovanou srstí/mohérem trochu míň, lyže s dodatečně nasazenou srstí/mohérem trochu víc), srst je prostě srst. Srst podobně jako stoupací vosk umí taky namrzat. A věřte, že namrzlá srst je to poslední, o co máte při vaší první vyjížďce v bílé stopě zájem. Podobně jako stoupací vosky má i srst největší tendenci namrzat v proměnlivých sněhových podmínkách kolem nuly nebo při přechodu od vlhkého sněhu k teplotám pod bodem mrazu. Především v takových podmínkách, ale lépe vždy je dobré srst/mohér ošetřit speciálním roztokem proti namrzání…

Lyže se srstí/mohérem tedy znamenají: dobrý odraz, přiměřený skluz, minimální přípravu, impregnaci (minimálně při teplotách kolem nuly)!

Co byste měli o lyžích se srstí určitě ještě vědět:

• Pokud se rozhodnete pro lyže s integrovanou srstí/mohérem, pak vězte, že se lyžování s kožíškem už nezbavíte… Srst je tam na pořád a nedá se bez poškození podstaty lyže odstranit. Časem by Vás mohla začít štvát, že to z kopce fakt moc nejede…

•      Pokud zvolíte dodatečně upevňované stoupací pásy se srstí/mohérem, pak byste se při nákupu měli zajímat především o to, jak se takový stoupací pás na lyži upevňuje. Bývá to podobné jako se sněhovými řetězy u aut: jsou takové, u kterých to jde náramně snadno, a takové stoupací pásy je možné před delšími sjezdy „zdemontovat“ a před delšími stoupáními opětovně namontovat. Jsou ale takové, kde už první montáž v teple chalupy je horor, a jakákoli další manipulace ve venkovních podmínkách je prakticky nemožná. Při nákupu vždy trvejte na názorném upevnění na lyži, nenechte se odradit argumenty, že stoupací pásy jsou v originálním uzavřeném obalu…

• Srst/mohér se upravuje pouze speciálními přípravky pro ni určenými (přípravek proti namrzání, přípravek pro lepší skluz, přípravek na čištění atd.), na srst nelze aplikovat běžné stoupací vosky, ani běžné mycí prostředky!  

Kdy lyže s mohérem nebudou fungovat?

Ano, je to tak, ani lyže s mohérem nejsou “všespasitelné”...

Mohér vznikl jako alternativa k mazání stoupacími vosky - tedy vosky na odraz při klasickém stylu. Proč? Protože mazání stoupacími vosky je složité, zdlouhavé, člověk se přitom umaže nepříjemně lepkavou hmotou a nezřídkakdy nevede mazání stoupacími vosky k uspokojivému výsledku, nebo alespoň k výsledku, který by vykompenzoval všechnu tu námahu a komplikace.

Hledání alternativ ke stoupacím voskům je staré jako mazání stoupacími vosky samo. Ano, je to tak. Za jednu z nejúspěšnějších alternativ ke stoupacím voskům je možné považovat brulení nebo tzv. volný styl, který v současné době mezi profíky i hobíky jednoznačně převládá a při kterém se skluznice lyže maže výhradně na skluz.

Volný styl je však pro začátečníky, občasné běžkaže nebo běžkažské turisty zcela nevhodný. Bruslení se totiž musí umět, a to relativně dobře, jinak se z pohybu na běžkách vpřed stane jedno velké utrpení.

A protože začátečníků, občasných běžkařů a turistů je stále dost, nevzdávají nejrůznější výrobci všemožné snahy o tom, vymyslet něco, co by umožnilo klasický styl, tedy odraz, bez stoupacích vosků.

Univerzální stoupací vosky, tekuté stoupací vosky, stoupací vosky ve spreji, stoupací pásky, stoupací šupiny, zdrsňování stoupací zóny a tzv. skiny neboli mohéry.

Jak ale víme z jiných příspěvků, je většína těchto snah buď přímo odsouzena k neúspěchu (např. univerzální stoupací vosky, stoupací šupiny), nebo má pouze omezený rozsah použití (stoupací pásky, skiny neboli mohéry). Příčina pro tento neúspěch nebo omezený rozsah použití spočívá v prakticky nekonečné paletě sněhových podmínek, která je stejně rozmanitá jako počasí samo. A podobně jako neexistuje na všechny druhy počací jeden jediný vhodný oděv, neexistuje také na všechny druhy sněhů jeden jediný vhodný vosk či jiný prostředek.

A najké podmínky se tedy lyže s mohérem hodí a kdy nebudou fungovat?

Abychom mohli lépe a srozumitelněji odpovědět na tuto otázku, musíme si nejprve ve stručnosti vysvětlit, jak mohér funguje. Mohér je při pohybu směrem vpřed hladký a kluzký, při odrazu se však tisíce drobných chloupků napřímí či naježí a zaseknout se do sněhové pokrývky tvořené sněhovými krystaly. Při opětovném pohybu vpřed se pak chloupky musí sněhu zase pustit a uhladit se do hladké a kluzké plochy, aby nepřkáželi ve skluzu.

Bohužel ale existuje vícero druhů sněhu, kdy budou mít chloupky problém se do sněhové pokrývky zaseknout. Do této skupiny patří jednak mokré a vodou nasycené druhy sněhu s velkými oblými sněhovými zrny a velkým podílem tzv. volné vody, např. typické jarňáky, jednak zledovatělé hladké druhy sněhu, kdy mokrý sníh s velkým podílem volné vody a velkými oblými zrny zmrzl a krajina připomíná jednu velkou skluzavku nebo ledovku, nebo zledovatělé agresivní druhy sněhu, na kterých mají s odrazem problém i nejhouževnatější klistry a které mohou jemné mohérové chloupky odřít či obrousit, nebo konečně tzv. mejdla, kde se lyžařská stopa uhlazuje častým přejížděním lyží až do čistého ledu či skla, a kde se ve stopě a mimo ni vyskytují radikálně rozdílné sněhové podmínky (ve stopě bude mohér smekat, mimo stopu namrzat).

Dále také existuje celá řada druhů sněhu, kdy budou mít chloupky mohéru problém se sněhové pokrývky zase pustit, protože sněhové krystaly budou mít tendeci se k mohérovým chloupkům přichytávat nebo na nich dokonce namrzat. V takovém případě se - při opětovném pohybu vpřed - nebudou chloupky moci uhladit či vrátit zpět a vytvořit tak hladkou a kluzkou plochu v mazací zóně. Tyto podmínky se budou vyskytovat zvláště u nových vlhkých sněhů s ostrými sněhovými krystaly při teplotách kolem nuly. Namrzání mohéru se dá omezit - nedá se mu ale zcela zabránit - pravidelnou péčí o mohér a aplikací přípravků proti namrzání.

Mohér tedy nebude fungovat v případech, kdy se jemné chloupky nebudou moci zaseknout do sněhové pokrývky (např. jarňáky, firny, mejdla, sklovitá stopa), nebo kdy se sníh jemných chloupků mohéru nebude chtít po odrazu pustit (např. vlhký kristalický sníh při teplotách kolem nuly, mejdlo mimo stopu). Namrzání mohéru se dá předcházet správnou péčí, agresivní firny mohér nenávratně poškodí.

Proč je máza na odraz na prašanu tak jednoduchá?

Abychom mohli správně rozumět tomu, proč je máza na odraz na prašanu tak jednoduchá a efektivní, musíme si nejprve osvěžit, co je to “prašan” a jak fungují stoupací vosky?

Prašan neboli prachový sníh je nový sníh, který padá při teplotách pod bodem mrazu, přibližně od teploty - 3 stupňů C do teploty přibližně - 12 stupňů C a nižší vzdušné vlhkosti. Tento sníh je suchý a velmi provzdušněný (= prachový), má ostré křehké tvary s větší či menší pravidelností (= prototyp sněhové vločky). Může padat v drobných vločkách (zpravidla jednotlivé sněhohové vločky nebo malé shluky vloček) nebo v jakýchsi chuchvalcích, kdy jednotlivé vločky jsou do sebe zaseknuté nebo zaháknuté.

Hlavní parametry prašanu tedy jsou: ostré a křehké tvary, vysoká provzdušněnost.

Základní princip fungování stoupacích vosků: sněhové krystaly se ve fázi odrazu musí zaseknout do vrstvy stoupacího vosku a umožnit tak odraz, ve fázi skluzu se pak musí stoupacího vosku opět “pustit”, aby mohly být skluzem lyže vpřed “setřeny”. Pokud je vrstva stoupacího vosku málo “lepivá”, nemohou se do ní sněhové krystaly zaseknout, pokud je naopak příliš “lepivá”, nemohou se jí sněhová zrna následně pustit a v navazující fázi skluzu “drhnou”.

Čím jsou tedy sněhové krystaly ostřejší, tím snadněji se do vrstvy stoupacího vosku zaseknou. Jsou-li sněhové krystaly navíc ještě křehké, narůstá při “rozlamování” jednotlivých sněhových krystalů jak množství ostrých hran a tvarů, tak jejich “ostrost”, což je proces, ke kterému přirozeně dochází při přípravě lyžařských stop na klasický styl. Ve stopách je navíc - na rozdíl od sněhové pokrývky v přirozeném terénu - ve sněhové vrstvě výrazně nižší množství vzduchu, který se ze sněhu uvolnil při vytlačování lyžařské stopy a který by jinak způsobil horší přilnavost sněhových krystalů k vrstvě stoupacího vosku, protože podstatná část energie odrazu by byla spotřebována na “kompresi” či stlačení sněhové pokrývky.

Při velkém zjednodušení tedy můžeme říci, že na prašan používáme málo “lepivé” tuhé vosky. Vosky nanášíme zásadně v tenkých vrstvách, které je třeba dobře rozetřít korkem. Vzhledem k tomu, že přilnavost ostrých hran ke stoupací vrstvě není prblém, je třeba aplikovat vždy chladnější vosk - třeba ve více vrstavách - než teplejší vosk, a zaměřit se primárně na bezproblémové “setření” sněhových krystalů ve fázi skluzu.

Na suchý prašan fungují dobře jak syntetické, tak dehtové tuhé vosky. Řekl bych dokonce, že efekt dehtových vosků nastupuje až u lehce vlhkého až vlhkého nového sněhu, což ale už není “prašan”.

Základem je tedy tenká, dobře rozetřená vrstva vosku a vosk min. o jeden stupeň chladnější než ten, který by odpovídal standardní stupnici. Nejprve vrstvit, pak změkčovat!

Proč je nutné ošetřovat mohérový pás?

Jak víme z jiných příspěvků věnovaných údržbě a servisu skluznic lyží z hlediska kluzných vlastností, je nutné na skluznice lyží - zvláště na ty vyrobené z materiálů s vysokou molekulární hmotností - pravidleně aplikovat kluzné vosky, a to ze dvou základních důvodů:

1. pro zlepšení kluzných vlastností - při správné přípravě skluznice lyže a při správné aplikaci kluzného vosku vytváří materiál skluznice a kluzný vosk na molekulární úrovni novou vrstu, která díky molekulám kluzného vosku navázaným na molekuly materiálu skluznice zlepšuje skluz lyží tím, že přizpůsobuje vlastnosti skluznice aktuálním sněhovým podmínkám.

2. pro ochranu materiálu skluznice před působením vody štěpené pohybem skluznice po povrchu sněhu - pro lepší srozumitelnost můžeme povrch skluznice lyže přirovnat pokožce na naších rukou, které si často myjeme, pokožka se vysuší, zhrubne, začne na povrchu oxidovat, je ztvrdlá a okoralá, pokud ji však namažeme krémem na ruce, získá opět vláčnost a jemnost. Se skluznící “vymývanou” kontaktem s vodním filmem je to podobné, efekt oxidace a degradace skluznice je však urychlen “agresivní” stěpenou vodou.

Mohér je přírodní materiál vyrobený ze srsti angorských koz. Nicméně i tato přírodní vlákna - vystavená intenzivnímu působení vody - začínají postupně měnit své vlastnosti. Základní vlastností mohérových vláken přitom je - podobně jako u vhodného stoupacího vosku - zaseknout se do sněhových krystalů při odrazu, a naopak pustit se sněhové pokrývky při navazujícím skluzu. Jakmile mohérová vlákna začnou jednu z těchto základních vlastností ztrácet, přestávají fungovat.

Na tomto místě je nutné zmínit, že klesající schopnost mohérových vláken “zaseknout se” do sněhové pokrývky je dána primárně opotřebením mohérových vláken nebo charakterem sněhových krystalů (např. velká oblá ledovatá zrna), zatímco klesající schopnost mohérových vláken “pustit se” sněhové pokrývky je dána primárně oxidací mohérových vláken v důsledku intenzivního působení štěpené vody.

Mohérové pásy je tedy nutné primárně impregnovat či chránit před oxidací způsobovanou intenzivním působením štěpené vody při pohybu skluznice po povrchu vodního filmu.

Jak začít s běžkama v civilizaci?

Pro začátečníky, kteří si nechtějí lámat hlavu

Rádi byste vyzkoušeli běžky, ale to poslední, co byste chtěli, je nějaká sáhodlouhá příprava?! Chcete to prostě zkusit, a pak se uvidí… Máte málo času na to se nejprve zaobírat nějakou teorií …

Rozumím a chápu, proto jediná otázka: Jste v lyžařském středisku nebo spíše někde na samotě, mimo civilizaci?

Odpověď zní: v lyžařském středisku… 

Pro ty z Vás přímočarých, kteří se nacházíte v libovolném lyžařském středisku, mám jednoduchou radu: půjčte si lyže, nechte si namazat a zkuste klasiku! Pokud je ale kolem nuly a sněží, tak to nechte na jindy! Fakt! Tyhle podmínky jsou pro dobrou mázu, která stoupá a nenamrzá, pro začátečníky příliš složité.

Civilizace tedy znamená: půjčovna, skiservis, klasický styl, nezačínat, pokud sněží a teploty jsou kolem nuly!

Proč?

Půjčovna je nejjednodušší, nejrychlejší a nejlevnější způsob, jak si obstarat běžky. Vyberou Vám dobrou výšku, správnou tvrdost, a to je základ pro dobrou mázu. Dobrá máza je pak základní předpoklad pro příjemný zážitek z bílé stopy.

Skiservis je nejlepší způsob, jak si zajistit dobrou mázu, tedy spolehlivý odraz bez namrzání a rozumný skluz. Bez spolehlivého odrazu se jako začátečníci nepohnete dopředu. A pokud máza začne lepit a namrzat, tak se nepohnete už vůbec... Věřte mi! Proto to nechte, pokud máte tu možnost, na profících, ať máte aspoň na koho nadávat, kdyby se to náhodou stejně nepovedlo...

Klasický styl neboli klasika se dá totiž provozovat také ve formě tzv. „dupáka“ nebo „paní radové“, kdy se krajinou pohybujete pomalým pohybem vpřed, na rovinkách jen tak šoupete nohama dopředu dozadu, do mírného i prudšího stoupání můžete díky dobrému odrazu dělat totéž, jenom více či méně zkrátíte délku kroku, a do prudkého stoupání se vyškrábete stromečkem – opět podpořeným dobrým odrazem. A pokud vám stoupací vosk neboli máza nebude namrzat a lepit, pak budete za námahu spojenou s výstupy menších či větších vrcholků odměněni příjemným pocitem z klouzavého pohybu při sjezdu. Výsledek: příjemně strávený den s novými zážitky v bíle stopě a občerstvením třeba na „Hřebínku“…

Lehce vlhký až mokrý nový sníh a teploty kolem nuly patří k vůbec nejsložitějším podmínkám pro dobrou a spolehlivou mázu. A není náhoda, že většina renomovaných výrobců nabízí pro toto malé teplotní rozpětí třeba i dvě desítky různých vosků. Trefit dobrou mázu za těchto proměnlivých a nestabilních podmínek je složité i pro sehrané profíky (závodníka a servicemana). A proto byste to jako začátečníci neměli pokoušet, pokud tedy nejste vyznavači hesla: "Nezáleží na tom, jaký zažitek, hlavně, že byl silný..." Hamtání podél stop nebo přímo ve stopách v běžeckých botách a s bakulema namrzlého sněhu na lyžích totiž rozhodně silný zážitek bude.

Kdy jsou lyže s mohérem ta správná volba?

V předchozím příspěvku jsme si řekli něco málo o tom, kdy lyže s mohérem nejsou to pravé ořechové. Kdy jsou tedy skiny ta správná volba?

Skiny jsou optimální lyže pro začátečníky - děti i dospělé. Skiny jsou vhodné na prakticky všechny druhy nového sněhu. Při použití na novém sněhu je však musíme vždy opatřit prostředkem proti namrzání. U nového vlhkého či mokrého sněhu kolem nuly se budeme muset smířit s tím, že lyže s mohérem nebudou fungovat příliš dobře ve zledovatělé stopě, ale mimo stopu by měl být odraz celkem slušný.

Skiny jsou optimální volba na všechny druhy jemnozrnného sněhu - suchého prašanu, vlhkého i mokrého transformovaného sněhu. Jemnozrnný sníh neboli transformovaný sníh je sníh, který je zpravila několik dní starý a prošel již několika málo přeměnami způsobenými okolními podmínkami. Pokud bychom se chtěli orientovat podle toho, co mažou ostatní, pak na jemnozrnný sníh zpravila používáme tuhé syntetické sloupci vosky. Na skiny se ale žádné stoupací vosky aplikovat nesmí!

Chloupky na mohérovém pásku se postupně opotřebovávají. U zcela nového mohérového pásku jsou chloupky relativně dlouhé. Dlouhé chloupky nabízí lepší odraz, např. i na hrubozrnnějších druzích sněhu, kdy jsou jednotlivá zrna již větší a zaoblenější a kdy začíná být nutné používat tekuté stoupací vosky (např. překryté tuhým stoupacím voskem pro lepší skluz). Skiny s novým páskem pak budou relativně dobře fungovat na suchém a vlhkém hrubozrnném sněhu. Na mokrém až velmi mokrém hrubozrnném sněhu už to žádná hitparáda nebude. Delší chloupky zároveň ale znamenají horší skluz a také rychlejší znečištění pásku. Naopak kratší chloupky sebou přinášejí zlepšené kluzné vlastnosti. Jakmile přestane mohérový pásek fungovat i na novém a jemnozrnném sněhu, bude nutné ho vyměnit za nový.

Jak jsme již zmínili výše, při použití u nového či čerstvě napadlého sněhu je nutné mohérový pásek impregnovat proti namrzání, a to zvláště při teplotách kolem nuly. Pro impregnaci se používá speciální přípravek, který je možné buď zažehlit nízkou teplotou, nebo jej nechat pouze zaschnout. Nikdy ale nepoužívejte lyže s čerstvě naimpregnovaným mohérovým páskem! V případě, že nemáte právě k dispozici speciální impregnací přípravek, můžete mohérový pásek lehce "navoskovat" měkčím kluzným voskem se směru jízdy a následně vykartáčovat nylonovým kartáčem. Pozor: aplikací kluzného vosku se vždy lehce zhorší odraz.

Mohérový pásek je také nutné čistit, a to v závislosti na znečištění sněhu. Na novém a čerstvém sněhu prakticky k žádnému znečištění nedochází. Starší a starý sníh vždy obsahuje větší či menší množství nečistot, které však nemusí být viditelné běžným pohledem. Čištění se opět provádí speciálním čistícím přípravkem, který se nanese, nechá působit a následně otře i s nečistotami čistým hadrem. Následně se mohérový pásek vykartáčuje nylonovým kartáčem ve směru jízdy.

V poslední době se lyže s mohérovým páskem nabízejí s možností změny těžiště lyže. Znamená to, že pro lepší a spolehlivější odraz se vázání lyže posune kousek směrem ke špičce lyže. V tomto případě budou mít lyže o něco horší kluzné vlastnosti, ale o něco lepší odraz.

Kdy (ne)používat lyže s mohérem?

Moje manželka je z lyží s mohérem nebo-li ze skinů úplně nadšená! Tvrdí, že je to pro ni jediná možnost, jak běžkovat. Jsou lyže s mohérovým odrazovým páskem opravdu tak úžasné?!?

První a zcela zásadní výhoda lyží s mohérem je, že jsou určené pro klasický styl, který je - jak víme z našich předchozích příspěvků - pro začátečníky mnohem lepší a pohodlnější než volný styl neboli bruslení. Klasickým stylem se při rozumném odrazu a bez namrzání stoupacího vosku "došoupu" bez velké námahy prakticky kamkoli... A co na tom, že přitom vypadám tak trochu jako paní radová!

Druhá a rovněž naprosto nesporná výhoda lyží s mohérem je, že se nemusí mazat stoupacími vosky. Jsou to totiž právě stoupací vosky - ať už tuhé, nebo tekuté, které dovedly mnoho začátečníků k rozhodnutí, začít své první běžkařské pokusy se skaty neboli lyžemi na volný styl. Při představě alchymie, patlání a namrzání stoupacích vosků se raději rozhodli trýznit se volným stylem... A v mnoha případech pak nechali raději běžkování úplně, nebo si - podobně jako moje manželka - pořídili raději mohéry.

Ano, je to tak, lyže s mohérovým páskem se opravdu nemusí - nebo lépe řečeno - NESMÍ mazat stoupacími vosky, a to ani v případech, a na to velký POZOR, kdy mohéry či skiny žádný dobrý odraz nenabízejí, respektive neumožňují prakticky žádný odraz.

Ano, takové situace opravdu existují, a bohužel jich není úplně málo.

Jak víme z předchozích příspěvků, vše začíná novým nebo čerstvě napadlým sněhem. Takový sníh je ostrý, má jasně viditelnou strukturu sněhových vloček. Tento čerstvě napadlý sníh se však vlivem mnoha podmínek začíná neprodleně po napadnutí přetvářet neboli transformovat. 

Jednotlivá sněhová zrna se začínají lámat a zaoblovat, ostrá struktura se vytrácí a vzniká nejprve transformovaný jemnozrnný a následně hrubozrnný sníh.

 

Lyže s mohérem vůbec, ale opravdu vůbec nefungují (tedy neumožňují prakticky žádný odraz) na starém hrubozrnném zledovatělém sněhu, někdy označovaném také jako „firn“. Na zledovatělém sněhu navíc hrozí relativně rychlý oděr mohérového stoupacího pásku. Pokud nemusíte, pak za těchto podmínek s mohéry raději nelyžujte!

 

Na starém jemnozrnném zledovatělém sněhu se možná lyže s mohérem tu a tam chytnou a nějaký ten drobný odraz přeci jen umožní, ale riziko vysokého oděru a nevratného poškození mohérového stoupacího pásku je zde stále hodně vysoké. Pokud to tedy půjde, pak ani za těchto podmínek své mohéry příliš netrapte!

 

Ani při klasickém jarňáku, neboli mokrém až velmi mokrém starém hrubozrnném sněhu se skiny příliš nepochodíte. Sněhová zrna jsou příliš velká a nasycenost vodou příliš vysoká, aby se mohérové „háčky“ mohly zaseknout a opět pustit. Mohéry Vám sice neumožní žádný dobrý odraz, ale alespoň se příliš neopotřebí, jako u ledovatého firnu. Zato se mohérový pásek asi pěkně ušpiní…

 

Žádná sláva to nebude ani na červě napadlém novém vlhkém až mokrém sněhu, který se ve stopách mydlí a vytváří skelný až ledovatý povrch. Na takovémto skle či ledu nemá mohér vůbec žádnou šanci. Mohl by ale relativně dobře fungovat mimo stopu, tedy na části lyžařských tratí určených pro volný styl, tedy za předpokladu, že nemarzne (pokud s lyžemi vstoupíte zcela mimo upravené trasy).

 

Namrzání se ale dá – celkem dobře – předcházet tím, že svůj mohér před použitím opatříte speciálním „proti-namrzajícím“ nástřikem.

 

A je to tu, i mohéry neboli skiny se musí mazat… A proti-namrzající nástřik je potřeba vždy, pokud své lyže s mohérovým páskem budete používat na nový sníh při teplotách kolem nuly. A teploty kolem nuly směrem do mínusu (cca - 0,5 až -1,5 stupňů C) jsou pro namrzání mohéru extrémně rizikové.

 

No, řekl bych, že to už by k situacím, kdy mohéry nejsou zdaleka to pravé ořechové, asi stačilo… Příště si raději povíme, kde mohéry naopak fungují výborně!

Kdy použít stoupací pásku, kdy lyže s mohérem a kdy běžné stoupací vosky?

Jak je zřejmé již z názvu našeho dnešního příspěvku, všechny tři uvedené možnosti platí pro klasiku, neboli klasický styl běhu na lyžích.

Zároveň půjde o začátečnické nebo čistě rekreační lyžování, kde nám jde primárně o prožitek z pohybu, a nikoli o rychlost nebo počet najetých kilometrů.

Kdy tedy použít stoupací pásku?

Ať už máte vlastní starší lyže, nebo lyže z půjčovny, jste na horách třeba jen na víkend a rádi byste opět vyzkoušeli bílou stopu... Nechcete se stresovat mazáním klasickými vosky a víte - možná, že i díky našim příspěvkům - kdy to jako začátečníci s bílou stopou zkoušet a kdy jít raději stavět sněhuláka (Jak začít mazat stoupacími vosky?).

Podmínky by neměly být nijak extrémní, tedy ani extrémně abrazivní zledovatělý zmrzlý sníh při teplotách vzduchu hluboko pod bodem mrazu (při těchto podmínkách stoupací páska pravděpodobně nezajistí příliš dobrý odraz a navíc se asi dost rychle ojede), ani příliš mokrý hrubozrnný až kašovitý sníh prosycený vodou při teplotách vzduchu vysoko nad nulou (při tomto promáčeném sněhu nebude páska pravděpodbně fungovat skoro vůbec), ani nový vlhký lepivý sníh, který ve stopách vlivem klouzavého pohybu běžečkých lyží vytváří velmi rychle sklovitý až ledovatý povrch, který je ve stopách extrémně hladký a kluzký, mimo stopy pak extrémně lepivý a náchylný k namrzání (při těchto extrémně proměnlivých podmínkách hrozí, že páska bude ve stopách "podkluzovat", mimo stopu naopak "lepit" či "namrzat").

Za všech více či méně běžných teplotních a sněhových podmínek by naopak stoupací páska měla na vlastních nebo půjčených lyžích celkem dobře fungovat a zajistit Vám příjemný lyžařský zážitek bez ulepených rukou a namrzání... Nezapomínejme ale prosím, že i páska je stále jenom univerzální vosk, byť inovovaný a s celou řadou dobrých vlastností, ale stále je to "univerzál"...

Jsem přesvědčený, že za výše uvedených podmínek je stoupací páska velmi rozumná alternativa k všemožným SKI Servisům a SKI shopům, kde Vám za nemalý peníz napatlají na lyži buď podobný "univerzál" (jenom v horší kvalitě), nebo nejběžnější a nejlevnější vosk pro dané teplotní a sněhové podmínky... ve více jak 50 procentech všech případů použijí ti slušnější SWIX modrý extra 😁

Kdy tedy použít lyže s mohérem neboli Skiny?

Tady je odpověď velmi jednoduchá: pokud máte vlastní... Ano, skiny si nemá moc smysl půjčovat! Kvalitní lyže s mohérem jsou jednak relativně drahé lyže, jednak mohér úplně moc dlouho nevydrží. Skiny z půjčovny tedy nebudou mít buď příliš kvalitní mohér, který pak ale úplně dobře nefunguje, nebo bude mohéř už dost opotřebovaný či ošoupaný a výsledek bude úplně stejný jako v prvním případě, tedy nebude moc dobře fungovat... Zkrátka a dobře kvalitní skiny nebo skiny s mohérem v dobré kvalitě se půjčovnám příliš nerentují.

Pokud již uvažujete o pořízení vlastních skinů, pak prosím nehleďte na nějakou tu kačku a kupte si kvalitní lyže s mohérem. Velkou pozornost věnujte správné tvrdosti a délce lyže, protože ani ten nejkvalitnější mohér nebude dobře fungovat, pokud nebude správně fungovat přenášení váhy. Doporučoval bych skiny s lehce zapuštěným mohérem, neboť právě ty se nejvíce přibližují chování běžných lyží na klasiku.

Nezapomínejte prosím ani na to, že i skiny se musí udržovat (čas od času bude nutné mohérový pásek vyměnit) a vyžadují určitou "servisní" péči (čas od času je mohér nutné omýt speciálním čistícím prostředkem, při sněhových podmínkách s extrémním sklonem k namrzání = zpravidla proměnlivé podmínky kolem nuly je nutné mohér ošetřit speciálním přípravkem proti namrzání atd.)

Jednou skin, navždy skin: na lyže s mohérem NIKDY nepoužívejte běžné stoupací vosky! A každá sranda něco stojí: vše na skiny je násobně dražší než na běžné lyže, a to včetně náhradních mohérových pásků!

Kdy tedy používat běžné stoupací vosky?

Vnímáte, že obecný výraz "sníh" označuje prakticky neomezenou paletu tvarů, forem a podob, které se navíc trvale proměňují vlivem povětrnnostních podmínek. Vnímáte, že něco tak rozmanitého a pestrého, něco tak jedinečného a osobitého jako je sníh (primárně ten přírodní) lze jenom těžko pokrýt jednou univerzální substancí! Pak vítejte do rodiny nadšenců, podivínů a bláznů, kteří se snaží na něco tak jedinečného, rozmanitého a osobitého "dobře" namazat, aby to jak dobře jelo, tak stoupalo.

Tato snaha je jednak zcela pošetilá (podobně jako touha člověka pochopit podstatu vesmíru či Boha), jednak má určité zákonitosti. A právě tyto zákonitosti nám poskytují něco jako pomocné "berle" v někonečné paletě tvarů a podob zmýtaných nevyčerpatelnou škálou změn a transformací. Více v našem příspěvku Jak začít mazat stoupacími vosky? nebo Jakou značku vosků si vybrat? nebo...

Na druhou stranu, kdo nic nezkusil, nic nezkazí... Je prostě třeba někde začít. Na úvod doporučuji si vybrat jednoho konkrétního výrobce lyžarských vosků a od něho si koupit pár základních stoupacích vosků. Dále je důležité dobře určit stoupací zónu, a pokud Vaše lyže na klasiku pamatují už příliš mnoho zim, pak zvážit nákup nových (při nákupu pak dbát na správnou výšku a tvrdost). A jdeme na to, jdeme mazat... Na tomto místě je dobré si připomenout, že existují podmínky, na které se prakticky dobře namazat nedá, a těm bychom se měli v našich mazacích začátcích spíše vyhnout, a naopak existují podmínky (stabilní a snadno rozpoznatelné), kde není dobrá máza žádný velký "kumšt", a při nich bychom to měli zkoušet, aby nás případné úspěchy posilnily k dalším pokusům...

Proč používat stoupací pásku?

Dnes půjdeme rovnou k věci. Níže uvádíme hlavní přednosti stoupací pásky:

• Stoupací páska se velmi snadno aplikuje.
• Stoupací páska umožňuje nanést velmi slabou a rovnoměrnou vrstvu stoupacího vosku.
• Stoupací páska má díky tenké, rovnoměrné a homogenní vrstvě menší tendenci namrzat.
• Stoupací páska se ve srovnání s bežnými stoupacími vosky snadněji odstraňuje.

Současně ale nijak nepopíráme, že stoupací páska patří do kategorie "univerzálních" vosků. A pokud si zvědomíme, jak proměnlivý sníh je a kolik podob a forem může mít, pak nám musí být jasné, že žádný univerzální vosk nemůže tuto paletu forem, podob a proměn pokrýt...

Nicméně:

Stoupací páska se velmi snadno aplikuje.

Vzpomeňme si, jak složitě se nanáší takové RODE Klister Blue nebo REX Klister Brown či START Klister Violet. Nebo prakticky jakýkoli jiný klistr či tekutý stoupací vosk. S tuhými stoupacími vosky je aplikace o něco snadnější, ale ani tak to není žádná sláva...

Ve srovnání s bežnými stoupacími vosky, včetně variant stoupacích vosků ve spreji, se stoupací páska nanáší opravdu snadno. Prostě se nalepí a hotovo... Stoupací páska navíc drží na skuznici dobře i bez doporučeného zdrsnění.

Stoupací páska umožňuje nanést velmi slabou a rovnoměrnou vrstvu stoupacího vosku.

Vzpomeňme si, jak složitě se vytváří u tekutých i tuhých stoupacích vosků slabá a rovnoměrná vrstva. Tekuté vosky je nutné částo zahřát a rozetřít v tekutém stavu. Ale i v tomto případě vzniká na krajích silnější vrstva, zvláště pokud nechcete přetahovat do kluzných zón... Ani roztírání tuchých vosků korkem nebo dlaní není bez problémů... Zvláště měkčí vosky ulpívají na skluznici v jakýchsi chuchvalcích, které je pak možné maximálně roztáhnout do délky, o nějaké rovnoměrnosti však nemůže být ani řeč...

Ve srovnání s bežnými stopuacími vosky vytváří stoupací páska slabou a rovnoměrnou vrstvu, tedy základní předpoklad pro dobrý odraz bez lepení a namrzání.

Stoupací páska má díky tenké, rovnoměrné a homogenní vrstvě menší tendenci namrzat.

Asi nemusím nikomu z Vás připomínat, jaké to je, když začnou stoupací vosky namrzat... Peklo, mírnější, nebo horší, ale vždycky je to peklo. A kde začnou stoupací vosky namrzat? Tam kde je silná, nerovnoměrná, nehomogenní vrstva. Někdy lepení a namrzání nezabrání ani slabá, rovnoměrná a homogenní vrstva. To je pak velké peklo! Ale ve většině případů začíná namrzání tam, kde je vosku příliš, kde vystupuje, kde není vrstva homogenní.

Ve srovnání s bežnými stopuacími vosky má stoupací páska menší tendenci namrzat, a to díky velmi tenké, rovnoměrné a homogenní vrstvě stoupacího vosku. Netvrdím, že stoupací páska namrzat nebude, Bůh chraň! Ale nebude to tak často, jako u nerovnoměrné a nehomogenní vrstvy klistru nebo tuhého stoupacího vosku.

Stoupací páska se ve srovnání s bežnými stoupacími vosky snadněji odstraňuje.

Představte si skluznici se zbytky tuhého klistru, který se navíc roztáhl i do zadní kluzné komory... Nebo znečištěné zbytky směsi červeného klistru a stříbra, s jehličím a odlomky z šišek... Nebo - Bože chraň - pěkně namzrlou fialku (např. RODE Klister Violet) přímo ve stopě... To, aby člověk zul lyže a raději to došel.

Ve srovnání s bežnými stopuacími vosky se páska díky tenké a roznoměrné vrstvě odstraňuje relativně snadno a rychle, a to i ve venkovních podmínkách... Ne, že by namrzlá páska nedokázala ve stopě pěkně potrápit, ale agrese namrzlé fialky tam určitě nebude!

Proč mazat lyže na klasiku na skluz?

Jak již víme, je skluznice lyží na klasiku rozdělena na tři části, a sice na stoupací zónu uprostřed lyže přibližně pod vázáním, a na kluzné zóny v přední části lyže, neboli ve špičce, a v zádní části lyže, neboli v patce.

Víme také, jak určit stoupací zónu, tedy tu část lyže, do které se nanáší stoupací vosky, a víme, že tato stoupací zóna tvoří přibližně jednu třetinu délky lyže, tedy cca 50 až 70 cm v závislosti na celkové délce lyže běžného lyžaře.

Víme tedy také, že kluzné zóny lyže na klasiku se nijak neurčují, kluzné zóny jsou prostě to, co zbude, jakmile stanovíme stoupací zónu neboli stoupací komoru ve střední části skluznice. Přední kluzná zóna je část kluznice mezi mazací komorou a špičkou lyže, zadní kluzná zóna pak ta část kluznice mezi mazací komorou a patkou lyže.

Odpovídá-li tvrdost lyže na klasiku Vaší hmotnosti a je-li stoupací zóna správně určena, pak - při rovnoměrném zatížení lyží - jsou to právě kluzné zóny, které jsou v kontaktu se stopou nebo sněhovou pokrývkou. Právě tato skutečnost, tedy že - při rovnoměrném zatížení lyží - jsou v kontaktu se sněhovou pokrývkou pouze kluzné zóny skluznice, je zásadní pro dobrý skluz, tedy dobrý a rychlý pohyb vpřed.

Dobrý skluz je totiž to, proč se pouštíme do onoho nejistého podniku nazývaného "bežkování". Dobrý skluz, doplněný navíc spolehlivým odrazem je základem euforického prožitku z běžkování. Ano, je to tak, bez dobrého skluzu a spolehlivého odrazu to nejde, tedy alespoň při klasice.

A protože víme, že do stoupací zóny se aplikují stoupací vosky, zajišťující spolehlivý odraz, pak pro nás nebude žádným překvapením, že do kluzných zón se nanášejí kluzné vosky, zlepšující skluz bežeckých lyží na klasiku.

Teď bohužel doposud velmi jednoduchou logiku trochu zkomplikujeme...

Jistě jste si povšimli rozdílu ve zvolených výrazech u stoupacích a kluzných vosků. Stoupací vosky primárně zajišťují spolehlivý odraz, zatímco kluzné vosky pouze zlepšují skluz. Ano, je to tak, dobrý skluz lyží na klasiku je primárně ovlivněn tím, zda při skluzu neboli klouzavém pohybu vpřed je skluznice lyže v kontaktu se stopou pouze v přední a zadní části lyže, tedy v kluzných zónách, a nikoli ve střední části lyže, tedy stoupací komoře. Tuto skutečnost však ovlivňuje více pomínek (správná tvrdost lyží, správně určená stoupací komora, správné přenášení váhy mezi rovnoměrným zatížení obou lyží a plným zatížením jedné lyže při odrazu, povrch sněhové pokrývky atd.)

Soubor výše popsaných spolu-působících podmínek se neovlivňuje úplně snadno, zvláště pokud s běžkováním spíše začínáme... Co ale ovlivnit můžeme, a navíc celkem snadno, je dobrý skluz v kluzných zónách. Jinak řečeno: můžeme celkem snadno a spolehlivě zajistit, že to, co má dobře klouzat, bude dobře klouzat...

A jak toho dosáhneme? Jednoduše: do kluzných zón aplikujeme správně zvolený kluzný vosk!

Shrnutí: do kluzných zón v přední a zadní části lyže aplikujeme kluzné vosky, kluzné vosky zlepšují skluz lyží, pro dobrý skluz je důležité, aby při rovnoměrném zatížení lyží byly v kontaktu se sněhovou pokrývkou pouze kluzné zóny

Jaké druhy sněhu rozlišujeme a jak na ně mažeme? (Začátečníci)

Jaké druhy sněhu rozlišujeme a jak na ně mažeme?

Jako začátečníky nás nemusí zajímat příliš mnoho... Potřebujeme rychle a jednoduše namazat a vydat se poprvé do stopy.

Všechno začíná novým sněhem, jak taky jinak. Nový sníh je buď suchý (při teplotách pod bodem mrazu), vlhký a lepivý (při teplotách kolem nuly) nebo mokrý (při teplotách vzduchu nad nulou).

Jako začátečníci mažeme pouze na suchý nový sníh. Venku mrzne a přesto poletuje sníh nebo včera mrzlo napadl sníh a dnes ráno je krásná modrá obloha, sníh se třpití, mrzne a sluníčko svítí... To všechno jsou ideální podmínky pro spolehlivou začátečnickou mázu! Potřebujem tuhý vosk, zpravidla modré nebo zelené barvy...

Na vlhký a lepivý nový sníh při teplotách kolem nuly, při vyskové vzdušné vlhkosti také při teplotách do cca -2 °C se jako začátečníci mazat nesnažíme. Tento sníh je velmi proměnlivý a velmi zrádný. Tady hrozí fiasko nebo rovnou průšvih!

Nový mokrý sníh se nejčastěji vyskytuje ve formě deště se sněhem. Prší a zároveň sněží... Teplota vzduchu je hodně nad nulou. Komu by se v takovém počasí chtělo ven a komu by se v takovém počasí chtěly mazat běžky?!?

Pokud by nějaký začátečník chtěl přeci jen běžkování za takovýchto podmínek vyzkoušet, pak bude potřebovat hodně lepivý vosk, tedy klistr, zpravidla žluté nebo červené barvy... V ideálním případě s trochou fluoru, protože ve stopách bude spoustu vody...

Jako ale vše na zemi, začne i sníh bezprostředně po napadnutí stárnou. A z nového sněhu se stane starý. A podle stáří starého sněhu pak rozlišujeme buď starý jemnozrnný, nebo starý hrubozrnný sníh.

Starý jemnozrnný sníh je mladší, než starý hrubozrnný sníh. Ne vždy však rozhoduje pouze čas, důležitá je také proměnlisvost počasí. Čím více změn, tím rychlejší stárnutí. Jinýmy slovy: výkyvy počasí, změny teplotích i povětrnostních podmínek i jejich rychlost proces stárnutí sněhu výrazně urychlují.

Starý jemnozrnných sníh je jakýkoli sníh starší než několik málo dní (třeba 2 dny), a to dokonce i při stálém a nepromnělivém počasí. Důvod je velmi prostý: nový sníh je velmi křehký. A jak víme, každá křehká věc se velmi stadno poruší...

Starý jemnozsrnný sníh může být suchý (při teplotách pod bodem mrazu), vlhký (při teplotách kolem nuly) nebo mokrý (při teplotách vzduchu nad nulou).

Nejsnadněji se maže na starý jemnozrnný suchý sníh. Jednoduše zjistíme, jak moc asi mrzne, a podle zjištěné teploty použijeme tuhý neboli tvrdý vosk, zpravidla bude modré či zelené barvy. Celou věc ještě usnadňuje skutečnost, že velká část výrobců stoupacích vosků doporučuje pro nový i starý jemnozrnný sníh identický druh tuhého vosku v odpovídající barvě.

U starého jemnozrnného sněhu se jako začátečníci nemusíme ani bát mazat na vlhké varianty při teplotách kolem nuly. Sníh může sice také lepit - podobně jako nový vlhký sníh - ale není už tak zrádný a nevypočítatelný... Zpravidla použijeme tuhý vost v odstínech fialové a červené, popř. jejich nejrůznější kombinace.

Naopak větší pozornost si vyžádá starý jemnozrnný mokrý sníh. Tady primárně záleží na tom, jak moc nebo jak mnoholi je starý jemnozrnný sníh mokrý. Běžně mokrý starý jemnozrnný sníh by neměl představovat žádný zásadní problém. Použijeme tuhý vosk v barvě červené či žluté. Avšak pozor! U některých výrobců je tuhý žlutý vosk vyhrazen jako speciální vosk pro nové vlhké a mokré druhy sněhu!

Naopak promáčený až kašovitý starý jemnozrnný sníh může z důvodu vysokého podílu volné vody vyžadovat již použití tekutého vosku neboli klistru. Zde však může nastat obtíž v tom, že klistr může v sušších či méně mokrých partiích trati namrzat. Jinými slovy řečeno: s klistrem musíme být coby začítečníci u starého jemnozrnné sněhu velmi opatrní...

Starý hrubozrnný sníh není nic jiného než další fáze stárnutí starého jemnozrnného sněhu. S rostoucí velikostí sněhových zrn a s postupujícím zaoblováním je nutné přejít - pro dosažení odrazu - na lepivější druhy vosků, tedy vosky tekuté neboli klistry.

Starý hrubozrnný sníh se zpravidla vyskytuje ve dvou základních variantách. Starý tvrdý, zmrzlý hrubozrnných sníh při teplotách pod nulou (již 14 dni nesněžilo, teploty vzduchu jsou chvíli nad nulou, a pak zase mrzne). Starý mokrý hrubozrnný sníh, který je více či méně nasycený vodou. Přechodová fáze vlhkého hrubozrnného sněhu není úplně běžná, ale vyskytnout se může také.

Na obě krajní varianty - tvrdou zmrzlou i mokrou měkkou - se maže celkem snadno a přehledně. Na tvrdý hrubozrnný sníh se maže tekutý vosk modré a zelené barvy. Problém může představovat pouze extrémní oděr způsobovaný tímto sněhem. A zledovatělý sníh tohoto druhu je extrémně rychlý! Pozor na tvrdé pády!!! Na mokrý hrubozrný sníh se maže také tekutý vosk, v tomto případě se jedná o odstíny červené, hnědé a černé. Problémem může být vysoké znečištění tohoto druhu sněhu a vysoký podíl vody. Přechodová varianta vlhkého sněhu je pak zpravidla pokryta tekutými fialovými vosky, které ale mají tendenci namrzat... A bohužel není moc horších situací než taková mamrzlá fialka na Vaší skluznici!