Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část I.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny…

 

ŠIRŠÍ KONTEXT LYŽÍ SKIN

 

Ano, skiny neboli lyže s mohérovým stoupacím páskem v posledních letech nebo možná dokonce dekádách dominují turistickým běžkám… Ale proč a kde se vlastně vzaly?

 

Řekl bych, že téma skinů je mnohem zajímavější a hlubší, než se může na první pohled zdát… V obecné rovině bych řekl, že skiny nejsou nic jiného než další pokus, jak vyřešit složitosti a komplikace spojené s mazáním stoupacích vosků, které zajišťují odraz u klasického stylu neboli klasiky.

 

V ještě obecnější rovině by se dalo říci, že rovněž volný styl neboli bruslení není nic jiného než zatím nejzdařilejší pokus, jak vyřešit složitosti a komplikace stoupacích vosků… Ano, je to tak, mnoho hobby-lyžařů i zdatnějších turistů se uchyluje ke skatům především proto, že lyže na bruslení se nemusí mazat! No, nemusí mazat?!? Nemusí se mazat stoupacími vosky pro odraz. To ano! O to více se však musí mazat na skluz, nikoli snad pro to, aby jely lépe, i když i to se zvláště na tupém a pomalém sněhu šikne, ale především proto, aby neoxidovaly! Ano, je to tak, skluznice lyží oxiduje… A pozor! Nejvíce oxiduje právě při klouzání po sněhové pokrývce neboli při lyžování.

 

Ale je to tak, při volném stylu neboli bruslení odpadá úmorné mazání či patlání tuhých i tekutých stoupacích vosků v jakékoli formě a podobě… Kdo z nás to nezažil, upatlané ruce, upatlané lyže, lepící se sníh, namrzající lyže, zničená bunda nebo nové SWIX kalhoty…

 

Nejeden lyžař – při vzpomínce na tento hrůzný zážitek nebo při představě jeho opakování – se rychle a pokorně uchýlí ke skatům, a to bez ohledu na to, zda jeho fyzická kondice a/nebo dovednosti tento styl pohybu na běžkách umožňují či nikoli…

 

Mnozí z lyžařů turistů a méně zdatných hobíků však bohužel pouze vytloukají klín klínem nebo vyhání čerta ďáblem… Jak to myslím? Jak to říkám! Bruslení bohužel není pro každého. A kdo na to nemá, ten trpí, trpí jak zvíře…

 

Pokud nemáte na bruslení fyzičku a/nebo dovednosti, pak může Váš zážitek z bruslení vypadat následovně: na rovinkách a v mírném klesání to nemusí být vůbec špatné, zvlášť pokud Vám to na klasických bruslích na kluzáku nebo rybníku jde, jakmile to ale začne stoupat, začne být zle… Buď to budete muset urvat celé rukama, což by v případě mírnějších, a ne příliš dlouhých stoupání mohlo ještě nějak jít, nebo začne peklo. A čím větší bude stoupání, tím větší peklo to bude… Lyže Vás nepodrží a budou ujíždět do všech stran, ruce a břišní svaly tak velký nápor po čase také nezvládnou a začnou odpadat… Vrchol kopce v nedohlednu, zpocení až na prdeli, a ani stromeček Vás nezachrání… V krátkém sjezdu se trochu otřepete, ale po každém klesání přijde zákonitě zase kopec nahoru…

 

A právě pro ty z nás, kdo nemají dostatečnou fyzičku na to, aby elegantně vyklouzali i táhlé a prudké stoupáky, a zároveň netrpí úchylkou projevující se radostí či opojením z vůně dehtových stoupacích vosků (jinými slovy: nechtějí mazat stoupacími vosky, ať již jsou ve válečku, tubě, spreji nebo nanesené na pásce, zkrátka a dobře si nechtějí patlat ruce, lyže a oblečení tím lepivým svinstvem, které stejně většinou víc drhne, lepí a namrzá, než aby dělalo něco kloudného), ano právě pro nás jsou tady skiny neboli lyže s mohérovým páskem.

 

Skiny neboli lyže s mohérovým páskem jsou to správné řešení pro ty z nás – tedy turisty a rekreační hobby-lyžaře, kteří se nechtějí patlat se stoupacími vosky, ale zároveň nemají dostatečnou fyzičku a/nebo dovednosti na bruslení neboli volný styl. Je tomu ale opravdu tak?

Jak určit stoupací zónu běžeckých lyží?

Na rozdíl od běžeckých lyží na bruslení neboli volný styl, jejichž skluznice tvoří jenom jedna velká kluzná zóna sahající od špičky lyže až po její patku, tvoří skluznici běžeckých lyží na klasiku neboli klasický styl dvě zóny, a to zóna kluzná - stejně jako u lyží na bruslení - a zóna stoupací neboli odrazová. Kluzná zóna má přitom dvě části - horní a spodní, mezi horní a spodní kluznou zónou se pak nachází zóna stoupací.

A teď totéž názorněji: jistě jste si všimli, že běžecké lyže - zvláště ty na klasiku - jsou jaksi prohlé či vypouklé. Pokud lyže položíte na přiměřeně rovný a tvrdý povrch (v době mého mládí jsme na to vysazovali dveře od koupelny) a stoupnete si na ně tak, že rovnoměrně zatížíte obě lyže, zjistíte, že skluznice lyže se povrchu dotýká ve své spodní a horní části. Naopak v místech, kde máte botu s vázáním, zůstává mezi skluznicí lyže a povrchem drobná mezera. V místech, kde se lyže dotýká, jsou kluzné zóny, v místech, kde zůstává mezi skluznicí a povrchem mezera, se nachází stoupací zóna.

Výše popsaný jev nastane tedy pouze v případě, že Vaše hmotnost plus mínus odpovídá tvrdosti lyže. Stotřicetikilové chlapisko příliš měkké lyže úplně promáčkne, i při rovnoměrném rozložení váhy na obě lyže. Pokud se padesátikilový komár naopak postaví na příliš tvrdé lyže, bude stoupací zóna sahat s trochou nadsázky od špičky až po patku lyže.

První pravidlo tedy zní: Vaše váha musí plus mínus odpovídat tvrdosti lyže. 

Pokud nejste ani jeden extrém (ani stotřicetikilové chlapiskom, ani padesátikilový komár, váhu u žen se neodvážím komentovat), nemusíte této problematice věnovat žádnou velkou pozornost, jelikož běžné kategorie dnešních lyží jsou navrženy tak, aby pokryly takřka celé běžné váhové spektrum.

Pokud si ale chcete snadno a rychle ověřit, že tvrdost Vašich nových běžek odpovídá plus mínus Vaši hmotnosti, pak pro Vás máme jednoduchou radu: změřte si velikost stoupací zóny (jak se už za chvíli dozvíte), a pokud její velikost odpovídá přibližně 1/3 délky lyže, pak tvrdost lyže odpovídá Vaší hmotnosti.

Druhé pravidlo tedy zní: správná tvrdost lyže odpovídá správné velikosti stoupací zóny a naopak. Správná velikost stoupací zóny se přitom pohybuje mezi 50 až 70 cm a odpovídá přibližně 1/3 délky lyže.

Jak tedy určit stoupací zónu běžeckých lyží na klasiku?

Způsobů je hned několik, a tak si je projdeme jeden po druhém, od nejjednoduššího po nejpřesnější.

Rychlý způsob

Vezměte jednu z lyží do ruky a na boku lyže si např. fiksem označte místo, kde končí Vaše bota upnutá do vázání (když říkám, kde končí, tak myslím opravdu konec boty, a nikoli místo, kde na lyži dosedá Vaše pata). Teď od tohoto místa odměřte 50 až 70 cm směrem ke špičce lyže. 50 cm odměřte u krátkých lyží, jelikož jste menší postavy, 70 cm u dlouhých lyží, jelikož jste vysoké postavy. Toto druhé místo označte rovněž fiksem. Prostor mezi první a druhou značkou je mazací zóna. Hotovo! Do takto určené stoupací zóny mažeme jak tuhé, tak tekuté vosky i veškeré alternativní druhy mázy (např. tekuté vosky ve spreji, stoupací pásku).

Rychlý způsob pro tuhé a tekuté vosky

Tento způsob již vyžaduje spolupráci dvou osob a přiměřeně tvrdý a rovný povrch (dveře od koupelny). Lyžar se obuje do lyžařských bot. Obě lyže se položí na přiměřeně rovný a tvrdý povrch tak, jako by stály ve stopě. Lyžař se na ně postaví a upne boty do vázání (pozor na poškození skluznice!). Před tím, než lyžař lyže zatíží, zasune druhá osoba (doporučení: nikoli manželka) jednou přeložený list papíru pod střední část lyže. Lyžar zatíží rovnoměrně obě lyže a druhá osoba posunuje jednou přeložený list papíru směrem ke špičce lyže. V místech, kde už to nejde dál, udělá na boku lyže značku. Potom posunuje papírem ze středu lyže směrem k patce, v místech, kde se papír zastaví ještě značku neudělá, ale podívá se, jestli je za koncem boty, pokud ano, pak stoupací zóna končí nejdále koncem boty! Pokud ne, udělá značku. Takto zjištěná stoupací zóna slouží pro tuhé vosky. Pro tekuté vosky neboli klistry se použije stejný postup, avšak s tím rozdílem, že list papíru se přeloží 2x. Stoupací zóna pro klistry je tedy o něco kratší.

Přesná univerzální stoupací zóna

I tento způsob vyžaduje spolupráci dvou osob a přiměřeně tvrdý a rovný povrch (dveře od koupelny). Lyžar se obuje do lyžařských bot. Obě lyže se položí na přiměřeně rovný a tvrdý povrch tak, jako by stály ve stopě. Lyžař se na ně postaví a upne boty do vázání. Druhá osoba zasune nepřeložený list papíru pod střední část lyže. Lyžař zatíží rovnoměrně obě lyže (stojí např. jako při soupaži). Druhá osoba udělá značky na boku lyže tam, kde se papír zastaví. Druhá osoba vrátí list papíru opět do středu lyže. Lyžař zatíží jednu lyži celou váhou (jako při odrazu při stříďáku). Druhá osoba opět udělá značky na boku lyže tam, kde se papír zastaví. Nyní se obě zóny zprůměrují. Konec stoupací zóny je však vždy nejdále v místě, kde končí bota. Do takto určené stoupací zóny mažeme jak tuhé vosky, tak klistry.

Přesná stoupací zóna pro tuhé a tekuté vosky

Postup je stejný jako u přesné univerzální stoupací zóny. Rozdíl spočívá pouze v tom, že se celá operace (zatížit rovnoměrně, zatížit celou vahou, zprůměrovat, konec max. u konce boty) provede dvakrát, jednou s nepřeloženým listem papíru a podruhé s jednou přeloženým listem papíru, delší stoupací zóna je pro tuhé vosky, kratší je pro klistry.

Doporučení při nepříliš spolehlivém odrazu

Ještě před tím, než se rozhodnete zlepšit odraz tím, že přidáte další vrstvu vosku, nebo nanesete o stupeň měkčí vosk, můžete zkusit lehce prodloužit mazací zónu, a to především směrem k patce lyže (za konec boty).

Kdy lyže s mohérem nebudou fungovat?

Ano, je to tak, ani lyže s mohérem nejsou “všespasitelné”...

Mohér vznikl jako alternativa k mazání stoupacími vosky - tedy vosky na odraz při klasickém stylu. Proč? Protože mazání stoupacími vosky je složité, zdlouhavé, člověk se přitom umaže nepříjemně lepkavou hmotou a nezřídkakdy nevede mazání stoupacími vosky k uspokojivému výsledku, nebo alespoň k výsledku, který by vykompenzoval všechnu tu námahu a komplikace.

Hledání alternativ ke stoupacím voskům je staré jako mazání stoupacími vosky samo. Ano, je to tak. Za jednu z nejúspěšnějších alternativ ke stoupacím voskům je možné považovat brulení nebo tzv. volný styl, který v současné době mezi profíky i hobíky jednoznačně převládá a při kterém se skluznice lyže maže výhradně na skluz.

Volný styl je však pro začátečníky, občasné běžkaže nebo běžkažské turisty zcela nevhodný. Bruslení se totiž musí umět, a to relativně dobře, jinak se z pohybu na běžkách vpřed stane jedno velké utrpení.

A protože začátečníků, občasných běžkařů a turistů je stále dost, nevzdávají nejrůznější výrobci všemožné snahy o tom, vymyslet něco, co by umožnilo klasický styl, tedy odraz, bez stoupacích vosků.

Univerzální stoupací vosky, tekuté stoupací vosky, stoupací vosky ve spreji, stoupací pásky, stoupací šupiny, zdrsňování stoupací zóny a tzv. skiny neboli mohéry.

Jak ale víme z jiných příspěvků, je většína těchto snah buď přímo odsouzena k neúspěchu (např. univerzální stoupací vosky, stoupací šupiny), nebo má pouze omezený rozsah použití (stoupací pásky, skiny neboli mohéry). Příčina pro tento neúspěch nebo omezený rozsah použití spočívá v prakticky nekonečné paletě sněhových podmínek, která je stejně rozmanitá jako počasí samo. A podobně jako neexistuje na všechny druhy počací jeden jediný vhodný oděv, neexistuje také na všechny druhy sněhů jeden jediný vhodný vosk či jiný prostředek.

A najké podmínky se tedy lyže s mohérem hodí a kdy nebudou fungovat?

Abychom mohli lépe a srozumitelněji odpovědět na tuto otázku, musíme si nejprve ve stručnosti vysvětlit, jak mohér funguje. Mohér je při pohybu směrem vpřed hladký a kluzký, při odrazu se však tisíce drobných chloupků napřímí či naježí a zaseknout se do sněhové pokrývky tvořené sněhovými krystaly. Při opětovném pohybu vpřed se pak chloupky musí sněhu zase pustit a uhladit se do hladké a kluzké plochy, aby nepřkáželi ve skluzu.

Bohužel ale existuje vícero druhů sněhu, kdy budou mít chloupky problém se do sněhové pokrývky zaseknout. Do této skupiny patří jednak mokré a vodou nasycené druhy sněhu s velkými oblými sněhovými zrny a velkým podílem tzv. volné vody, např. typické jarňáky, jednak zledovatělé hladké druhy sněhu, kdy mokrý sníh s velkým podílem volné vody a velkými oblými zrny zmrzl a krajina připomíná jednu velkou skluzavku nebo ledovku, nebo zledovatělé agresivní druhy sněhu, na kterých mají s odrazem problém i nejhouževnatější klistry a které mohou jemné mohérové chloupky odřít či obrousit, nebo konečně tzv. mejdla, kde se lyžařská stopa uhlazuje častým přejížděním lyží až do čistého ledu či skla, a kde se ve stopě a mimo ni vyskytují radikálně rozdílné sněhové podmínky (ve stopě bude mohér smekat, mimo stopu namrzat).

Dále také existuje celá řada druhů sněhu, kdy budou mít chloupky mohéru problém se sněhové pokrývky zase pustit, protože sněhové krystaly budou mít tendeci se k mohérovým chloupkům přichytávat nebo na nich dokonce namrzat. V takovém případě se - při opětovném pohybu vpřed - nebudou chloupky moci uhladit či vrátit zpět a vytvořit tak hladkou a kluzkou plochu v mazací zóně. Tyto podmínky se budou vyskytovat zvláště u nových vlhkých sněhů s ostrými sněhovými krystaly při teplotách kolem nuly. Namrzání mohéru se dá omezit - nedá se mu ale zcela zabránit - pravidelnou péčí o mohér a aplikací přípravků proti namrzání.

Mohér tedy nebude fungovat v případech, kdy se jemné chloupky nebudou moci zaseknout do sněhové pokrývky (např. jarňáky, firny, mejdla, sklovitá stopa), nebo kdy se sníh jemných chloupků mohéru nebude chtít po odrazu pustit (např. vlhký kristalický sníh při teplotách kolem nuly, mejdlo mimo stopu). Namrzání mohéru se dá předcházet správnou péčí, agresivní firny mohér nenávratně poškodí.

Jak začít s běžkama v civilizaci?

Pro začátečníky, kteří si nechtějí lámat hlavu

Rádi byste vyzkoušeli běžky, ale to poslední, co byste chtěli, je nějaká sáhodlouhá příprava?! Chcete to prostě zkusit, a pak se uvidí… Máte málo času na to se nejprve zaobírat nějakou teorií …

Rozumím a chápu, proto jediná otázka: Jste v lyžařském středisku nebo spíše někde na samotě, mimo civilizaci?

Odpověď zní: v lyžařském středisku… 

Pro ty z Vás přímočarých, kteří se nacházíte v libovolném lyžařském středisku, mám jednoduchou radu: půjčte si lyže, nechte si namazat a zkuste klasiku! Pokud je ale kolem nuly a sněží, tak to nechte na jindy! Fakt! Tyhle podmínky jsou pro dobrou mázu, která stoupá a nenamrzá, pro začátečníky příliš složité.

Civilizace tedy znamená: půjčovna, skiservis, klasický styl, nezačínat, pokud sněží a teploty jsou kolem nuly!

Proč?

Půjčovna je nejjednodušší, nejrychlejší a nejlevnější způsob, jak si obstarat běžky. Vyberou Vám dobrou výšku, správnou tvrdost, a to je základ pro dobrou mázu. Dobrá máza je pak základní předpoklad pro příjemný zážitek z bílé stopy.

Skiservis je nejlepší způsob, jak si zajistit dobrou mázu, tedy spolehlivý odraz bez namrzání a rozumný skluz. Bez spolehlivého odrazu se jako začátečníci nepohnete dopředu. A pokud máza začne lepit a namrzat, tak se nepohnete už vůbec... Věřte mi! Proto to nechte, pokud máte tu možnost, na profících, ať máte aspoň na koho nadávat, kdyby se to náhodou stejně nepovedlo...

Klasický styl neboli klasika se dá totiž provozovat také ve formě tzv. „dupáka“ nebo „paní radové“, kdy se krajinou pohybujete pomalým pohybem vpřed, na rovinkách jen tak šoupete nohama dopředu dozadu, do mírného i prudšího stoupání můžete díky dobrému odrazu dělat totéž, jenom více či méně zkrátíte délku kroku, a do prudkého stoupání se vyškrábete stromečkem – opět podpořeným dobrým odrazem. A pokud vám stoupací vosk neboli máza nebude namrzat a lepit, pak budete za námahu spojenou s výstupy menších či větších vrcholků odměněni příjemným pocitem z klouzavého pohybu při sjezdu. Výsledek: příjemně strávený den s novými zážitky v bíle stopě a občerstvením třeba na „Hřebínku“…

Lehce vlhký až mokrý nový sníh a teploty kolem nuly patří k vůbec nejsložitějším podmínkám pro dobrou a spolehlivou mázu. A není náhoda, že většina renomovaných výrobců nabízí pro toto malé teplotní rozpětí třeba i dvě desítky různých vosků. Trefit dobrou mázu za těchto proměnlivých a nestabilních podmínek je složité i pro sehrané profíky (závodníka a servicemana). A proto byste to jako začátečníci neměli pokoušet, pokud tedy nejste vyznavači hesla: "Nezáleží na tom, jaký zažitek, hlavně, že byl silný..." Hamtání podél stop nebo přímo ve stopách v běžeckých botách a s bakulema namrzlého sněhu na lyžích totiž rozhodně silný zážitek bude.

Kdy jsou lyže s mohérem ta správná volba?

V předchozím příspěvku jsme si řekli něco málo o tom, kdy lyže s mohérem nejsou to pravé ořechové. Kdy jsou tedy skiny ta správná volba?

Skiny jsou optimální lyže pro začátečníky - děti i dospělé. Skiny jsou vhodné na prakticky všechny druhy nového sněhu. Při použití na novém sněhu je však musíme vždy opatřit prostředkem proti namrzání. U nového vlhkého či mokrého sněhu kolem nuly se budeme muset smířit s tím, že lyže s mohérem nebudou fungovat příliš dobře ve zledovatělé stopě, ale mimo stopu by měl být odraz celkem slušný.

Skiny jsou optimální volba na všechny druhy jemnozrnného sněhu - suchého prašanu, vlhkého i mokrého transformovaného sněhu. Jemnozrnný sníh neboli transformovaný sníh je sníh, který je zpravila několik dní starý a prošel již několika málo přeměnami způsobenými okolními podmínkami. Pokud bychom se chtěli orientovat podle toho, co mažou ostatní, pak na jemnozrnný sníh zpravila používáme tuhé syntetické sloupci vosky. Na skiny se ale žádné stoupací vosky aplikovat nesmí!

Chloupky na mohérovém pásku se postupně opotřebovávají. U zcela nového mohérového pásku jsou chloupky relativně dlouhé. Dlouhé chloupky nabízí lepší odraz, např. i na hrubozrnnějších druzích sněhu, kdy jsou jednotlivá zrna již větší a zaoblenější a kdy začíná být nutné používat tekuté stoupací vosky (např. překryté tuhým stoupacím voskem pro lepší skluz). Skiny s novým páskem pak budou relativně dobře fungovat na suchém a vlhkém hrubozrnném sněhu. Na mokrém až velmi mokrém hrubozrnném sněhu už to žádná hitparáda nebude. Delší chloupky zároveň ale znamenají horší skluz a také rychlejší znečištění pásku. Naopak kratší chloupky sebou přinášejí zlepšené kluzné vlastnosti. Jakmile přestane mohérový pásek fungovat i na novém a jemnozrnném sněhu, bude nutné ho vyměnit za nový.

Jak jsme již zmínili výše, při použití u nového či čerstvě napadlého sněhu je nutné mohérový pásek impregnovat proti namrzání, a to zvláště při teplotách kolem nuly. Pro impregnaci se používá speciální přípravek, který je možné buď zažehlit nízkou teplotou, nebo jej nechat pouze zaschnout. Nikdy ale nepoužívejte lyže s čerstvě naimpregnovaným mohérovým páskem! V případě, že nemáte právě k dispozici speciální impregnací přípravek, můžete mohérový pásek lehce "navoskovat" měkčím kluzným voskem se směru jízdy a následně vykartáčovat nylonovým kartáčem. Pozor: aplikací kluzného vosku se vždy lehce zhorší odraz.

Mohérový pásek je také nutné čistit, a to v závislosti na znečištění sněhu. Na novém a čerstvém sněhu prakticky k žádnému znečištění nedochází. Starší a starý sníh vždy obsahuje větší či menší množství nečistot, které však nemusí být viditelné běžným pohledem. Čištění se opět provádí speciálním čistícím přípravkem, který se nanese, nechá působit a následně otře i s nečistotami čistým hadrem. Následně se mohérový pásek vykartáčuje nylonovým kartáčem ve směru jízdy.

V poslední době se lyže s mohérovým páskem nabízejí s možností změny těžiště lyže. Znamená to, že pro lepší a spolehlivější odraz se vázání lyže posune kousek směrem ke špičce lyže. V tomto případě budou mít lyže o něco horší kluzné vlastnosti, ale o něco lepší odraz.

Proč používat stoupací pásku?

Dnes půjdeme rovnou k věci. Níže uvádíme hlavní přednosti stoupací pásky:

• Stoupací páska se velmi snadno aplikuje.
• Stoupací páska umožňuje nanést velmi slabou a rovnoměrnou vrstvu stoupacího vosku.
• Stoupací páska má díky tenké, rovnoměrné a homogenní vrstvě menší tendenci namrzat.
• Stoupací páska se ve srovnání s bežnými stoupacími vosky snadněji odstraňuje.

Současně ale nijak nepopíráme, že stoupací páska patří do kategorie "univerzálních" vosků. A pokud si zvědomíme, jak proměnlivý sníh je a kolik podob a forem může mít, pak nám musí být jasné, že žádný univerzální vosk nemůže tuto paletu forem, podob a proměn pokrýt...

Nicméně:

Stoupací páska se velmi snadno aplikuje.

Vzpomeňme si, jak složitě se nanáší takové RODE Klister Blue nebo REX Klister Brown či START Klister Violet. Nebo prakticky jakýkoli jiný klistr či tekutý stoupací vosk. S tuhými stoupacími vosky je aplikace o něco snadnější, ale ani tak to není žádná sláva...

Ve srovnání s bežnými stoupacími vosky, včetně variant stoupacích vosků ve spreji, se stoupací páska nanáší opravdu snadno. Prostě se nalepí a hotovo... Stoupací páska navíc drží na skuznici dobře i bez doporučeného zdrsnění.

Stoupací páska umožňuje nanést velmi slabou a rovnoměrnou vrstvu stoupacího vosku.

Vzpomeňme si, jak složitě se vytváří u tekutých i tuhých stoupacích vosků slabá a rovnoměrná vrstva. Tekuté vosky je nutné částo zahřát a rozetřít v tekutém stavu. Ale i v tomto případě vzniká na krajích silnější vrstva, zvláště pokud nechcete přetahovat do kluzných zón... Ani roztírání tuchých vosků korkem nebo dlaní není bez problémů... Zvláště měkčí vosky ulpívají na skluznici v jakýchsi chuchvalcích, které je pak možné maximálně roztáhnout do délky, o nějaké rovnoměrnosti však nemůže být ani řeč...

Ve srovnání s bežnými stopuacími vosky vytváří stoupací páska slabou a rovnoměrnou vrstvu, tedy základní předpoklad pro dobrý odraz bez lepení a namrzání.

Stoupací páska má díky tenké, rovnoměrné a homogenní vrstvě menší tendenci namrzat.

Asi nemusím nikomu z Vás připomínat, jaké to je, když začnou stoupací vosky namrzat... Peklo, mírnější, nebo horší, ale vždycky je to peklo. A kde začnou stoupací vosky namrzat? Tam kde je silná, nerovnoměrná, nehomogenní vrstva. Někdy lepení a namrzání nezabrání ani slabá, rovnoměrná a homogenní vrstva. To je pak velké peklo! Ale ve většině případů začíná namrzání tam, kde je vosku příliš, kde vystupuje, kde není vrstva homogenní.

Ve srovnání s bežnými stopuacími vosky má stoupací páska menší tendenci namrzat, a to díky velmi tenké, rovnoměrné a homogenní vrstvě stoupacího vosku. Netvrdím, že stoupací páska namrzat nebude, Bůh chraň! Ale nebude to tak často, jako u nerovnoměrné a nehomogenní vrstvy klistru nebo tuhého stoupacího vosku.

Stoupací páska se ve srovnání s bežnými stoupacími vosky snadněji odstraňuje.

Představte si skluznici se zbytky tuhého klistru, který se navíc roztáhl i do zadní kluzné komory... Nebo znečištěné zbytky směsi červeného klistru a stříbra, s jehličím a odlomky z šišek... Nebo - Bože chraň - pěkně namzrlou fialku (např. RODE Klister Violet) přímo ve stopě... To, aby člověk zul lyže a raději to došel.

Ve srovnání s bežnými stopuacími vosky se páska díky tenké a roznoměrné vrstvě odstraňuje relativně snadno a rychle, a to i ve venkovních podmínkách... Ne, že by namrzlá páska nedokázala ve stopě pěkně potrápit, ale agrese namrzlé fialky tam určitě nebude!

Jak používat stoupací pásku?

Stoupací páska jako náhrada za stoupací vosky

Jedna z velmi zajímavých alternativ ke klasickým stoupacím voskům. Hlavní výhoda: extrémně snadná aplikace. Jednodušší to snad už ani nemůže být...

Stoupací páska vypadá úplně stejně jako běžná lepicí páska. Pouze s tím rozdílem, že je napustěná speciálními stoupacími vosky. Její aplikace do stoupací zóny lyže tak nahrazuje použití klasických stoupací vosků, ať už tuhých nebo klistrů.

Hlavní nevýhoda je univerzálnost. Vyrábí se více méně jeden druh stoupací pásky na všechny druhy sněhu a velký rozsah teplot, což je vždycky tak trochu problém. Stoupací pásky ale fungují kupodivu velmi dobře.

Stoupací pásky napuštěné stoupacími vosky jsou primárně doménou severských výrobců, svůj původ mají ve Finsku, a možná i proto jsou vhodné především na chladnější podmínky a jemnější druhy sněhu. Díky přídavku dehtu ale zvládají i vlhký sníh a teploty nad nulou.

Za mě parádní věc. Speciální lepicí páska napuštěná stoupacími vosky se jednoduše nalepí na lehce zdrsněný povrch ve stoupací zóně, odstraní se krycí fólie a hotovo, můžete vyrazit.

Stoupací zónu zdrsníte smirkovým papírem (drsnost cca 100), kousek smirkového papíru je ale také součástí balení. Nevíte, co je stoupací zóna? Nevadí, stoupněte si na lyže a podívejte se, kde se Vaše pata dotýká lyže. Od tohoto místa naměřte cca 50 až 70 cm směrem ke špičce. Tato část lyže je tzv. stoupací zóna. Do stoupací zóny tedy nalepíte dva stejné proužky stoupací pásky o délce cca 50 až 70 cm (v případě Rex TapeGrip se lepí oba pásky najednou). Žlábek zůstává volný. Přejedete šrabkou, aby páska dobře přilnula k lehce zdrsněné skluznici lyže. Odstraníte krycí fólii (tuto si můžete schovat pro případné další použití) a můžete vyrazit!

Stoupací páska napuštěná stoupacími vosky znamená: rychlou a snadnou aplikaci, dobrý skluz, spolehlivý odraz za stabilních (spíše chladnějších) podmínek.

Co byste měli o stoupací pásce jako náhradě za stoupací vosky ješte určitě vědět:

• Jak snadno se aplikuje, tak snadno se i odstraňuje, stačí škrabka a běžný smývač na vosky. Všichni výrobci sice nabízí také speciální smývač na stoupací pásek, ale to je pouze marketinkový trik. Běžný smývač stačí!
• Pokud ji po lyžování zakryjete krycí fólií, můžete ji opět použít (třeba druhý den).
• Výrobci: např. SWIX N10 GRIPTAPE, Rex TapeGrip, Start Grip Tape
• Doporučuji Rex nebo Start, Finové to prostě umí. U Rex TapeGrip je navíc přídavek dehtu pro vlhký sníh a přechody mezi vlhkým a suchým sněhem.
• Rex je průkopníkem lepících pásek napuštěných stoupacím voskem, za mě volba no. 1.
• Start nabízí standardní verzi i verzi s přídavkem fluoru (pro lepší kluzné vlastnosti), za mě je varianta s fluorem zbytečně drahá, ale pokud Vám to nevadí, pak je to určitě dobrá volba.
• V obalu Start Grip Tape je integrován jak smirkový papír, tak škrabka pro přimáčknutí pásky ke skluznici.