Jak zlepšit skluz lyží pro klasický styl?

Existuje více důvodů, proč klasický styl vyžaduje hrubší a častější strukturování / drážkování než volný styl. Ty nejzásadnější jsou však obsah vody ve sněhu a stupeň transformace sněhu. Stopa pro klasický styl totiž zpravidla obsahuje větší množství vody než okolní sníh a sníh ve stopě pro klasický styl je zpravidla ve vyšším stupni transformace než okolní sníh. Okolním sněhem máme přitom na mysli jak zcela neupravený sníh mimo lyžařské tratě, tak sníh upravený v lyžařských tratích pro volný styl. 

Důvodem pro vyšší obsah vody a vyšší stupeň transformace sněhových zrn ve stopě pro klasický styl je primárně skutečnost, že klasická stopa se při každém přejezdu lyží více a více zajíždí či uhlazuje. Pravděpodobně nejlépe viditelný je tento jev při teplotách kolem nuly, kdy padá čerstvý vlhký sníh (takové ty veliké nadýchané "vatové" vločky). Padající vlhký nový sníh má zřetelně viditelnou strukturu sněhových vloček, které se do sebe díky vlhkosti krásně zachytávají. Sníh je nadýchaný, připomíná vatu. Tentýž sníh se ve stopě pro klasický styl velmi rychle uhlazuje, získává nejprve mýdlový, následně skelný a ve finále čistě ledový povrch. Popsaný proces uhlazování se samozřejmě odehrává i na lyžařských tratích pro volný styl, ale výrazně pomaleji a méně extrémně. 

Větší množství vody a zaoblenější, a popř. také větší sněhová zrna znamenají hrubší, hlubší a častější strukturování. Zůstaneme-li tedy u strukturování pro klasický styl, pak můžeme bez obav formulovat níže uvedené zásady.

Nejhrubší a nejhlubší lineární struktura vůbec se používá pro nový mokrý sníh. Rozpětí vrcholů drážek 2 až 3 mm a velký tlak na drážkovací přípravek. Obdobná lineární struktura - hrubá a hluboká - se používá rovněž pro hrubozrnný mokrý až velmi mokrý sníh. U hrubozrnného mokrého až velmi mokrého sněhu však musíme věnovat zvýšenou pozornost podílu nečistot ve sněhu. Hrubozrnný sníh je - jak víme - sníh v terminálním stádiu transformace. Je to tedy zpravila velmi starý sníh, který již může být značně znečištěný. Velké množství vody v okolí velkých oblých sněhových zrn přináší silný vodní film a sací efekt. Vodu je tedy třeba odvést a hrubou strukturou narušit sací efekt. Nečistoty obsažené ve starém sněhu však mohou hluboké drážky zanést, plocha skluznice zvětšená hlubokými drážkami navíc "nebere" více nečistot. Pro hrubozrnný mokrý až velmi mokrý znečištěný sníh proto používáme mělčí struktury, nejlépe kombinaci lineární a přerušované či šípové struktury.

Naopak takřka žádná struktura - tedy hladká skluznice - je optimální pro suchý nový sníh při velmi nízkých teplotách (cca - 12 stupňů C a chladněji) a zpravidla nízké vlhkosti vzduchu. Pro suchý nový sníh při nízkých teplotách (přibližně - 4 až - 8 stupňů C) a bežné vlhkosti je optimální jemná lineární struktura (0,5 mm), za těchto podmínek se zpravidla vytváří pro skluz optimální tloušťka vodního filmu mezi povrchem skluznice a povrchem sněhu. Nový sníh při teplotách (cca 0 až - 4 stupně C) již pod skluznicí lyže vytváří relativně silný vodní film a tření narůstá. Nejvhodnější je pak jemnozrnná přerušovaná struktura (0,3 mm).

Pro jemnozrnný sníh při nízkých teplotách je výhodná střední lineární struktura, např. 0,75 mm. Pro jemnozrnný vlhký až mokrý sníh je pak výhodná hrubší lineární struktura (např. 1 mm) překrytá přerušovanou strukturou (např. 0,5 mm).

Jak začít mazat stoupacími vosky?

Rádi zkoušíte něco nového a nevadí Vám, že začátečník nemívá na růžích ustláno? Nebojíte se případné námahy a přívalu nových informací? Jste zvídaví a chcete přijít věcem „na kloub“?

Pak jste tu správně!

Pokud jste se rozhodli vyzkoušet si běžky, nikdy jste na nich pořádně nestáli, neumíte techniku, ale chtěli byste to zkusit – třeba proto, že je hezký zimní den a ostatní lidi z chalupy „jdou takyna běžky“, pak začínejte zásadně klasikou, neboli klasickým stylem…

Proč?

Klasický styl se dá totiž provozovat také ve formě tzv. „dupáka“ nebo „paní radové“, kdy se krajinou pohybujete pomalým pohybem vpřed, na rovinkách jen tak šoupete nohama dopředu dozadu, do mírného i prudšího stoupání můžete díky dobrému odrazu dělat totéž, jenom více či méně zkrátíte délku kroku, a do prudkého stoupání se vyškrábete stromečkem – opět podpořeným dobrým odrazem. A pokud vám stoupací vosk neboli máza nebude namrzat a lepit, pak budete za námahu spojenou s výstupy menších či větších vrcholků odměněni příjemným pocitem z klouzavého pohybu při sjezdu. Výsledek: příjemně strávený den s novými zážitky v bíle stopě a občerstvením třeba na „Hřebínku“…

Zajímává Vás, jak jiné bude naše líčení, pokud si pro své lyžařské začátky zvolíte bruslení neboli volný styl? Na rovinkách a v mírném klesání to nemusí být vůbec špatné, zvlášť pokud Vám to na klasických bruslích na kluzáku nebo rybníku jde, jakmile to ale začne stoupat, bude zle… Buď to budete muset urvat celé rukama, což by v případě mírnějších, a ne příliš dlouhých stoupání mohlo ještě nějak jít, nebo začne peklo. A čím větší bude stoupání, tím větší peklo to bude… Lyže Vás nepodrží a budou ujíždět do všech stran, ruce a břišní svaly tak velký nápor po čase také nezvládnou a začnou odpadat… Vrchol kopce v nedohlednu, zpocení až na prdeli a ani stromeček Vás nezachrání… V krátkém sjezdu se trochu otřepete, ale po každém klesání přijde zákonitě zase kopec nahoru…

První podmínka tedy zní: pro začátek zásadně klasika!

Klasika znamená odraz ze stoupací zóny lyže. Pro odraz je třeba stoupací vosk. A stoupací vosk bývá kamenem úrazu a důvod, proč mnoho lidí začíná bruslením (přes všechny výše vylíčené útrapy).

A co tedy s tím?

Nejprve se musíme vrátit alespoň o jeden krok zpět… Většina běžných lyží na klasiku má dvě základní zóny: stoupací a kluznou zónu. Kluzná zóna je tu proto, aby lyže příjemně klouzala z kopce dolů, stoupací zóna má naopak zajistit odraz při stoupání do kopce a všelikém šoupání nohama tam a zpět.

Jistě jste si všimli, že jsou lyže jaksi prohnuté, vypouklé… Pokud lyži položíte na přiměřeně tvrdý a rovný povrch, bude se lyže povrchu dotýkat v přední části u špičky a v zadní části u patky, zatímco střední část bude ve vzduchu. A právě tahle střední část, která zůstává ve vzduchu, je stoupací zóna. Obě zbývající části, kde se lyže dotýká povrchu, jsou kluzné zóny.

Tvrdost Vaší lyže musí tedy plus mínus odpovídat Vaší váze. Předpokládáme, že s tvrdostí lyže Vám poradí v půjčovně či obchodě, ale pro Váš klid: tvrdost lyže odpovídající Vaší hmotnosti se pozná tak, že si oběma nohama stoupnete na obě lyže položené na tvrdém a rovném povrchu. Pod lyže zasune druhá osoba ve střední část list papíru a budete jím pohybovat směrem ke špičce a následně směrem k patce lyže. Pokud velikost zóny, ve které se dá papírem pohybovat pod rovnoměrně zatíženými lyžemi, odpovídá cca 1/3 délky lyží (cca 50 až 70 cm), pak tvrdost lyže odpovídá Vaší hmotnosti. Podrobnější postup viz „Jak určit stoupací zónu u lyží pro klasický styl“.

A nyní zpět k odrazu a vosku ve stoupací zóně. Správná volba vosku pro stoupací zónu rozhoduje o výsledku Vašeho zážitku z bílé stopy. Pokud Vás lyže podrží a umožní Vám dobrý odraz pro pohyb na rovině a ve stoupání, pak je Vaše spokojenost takřka jistá – v závislosti na Vaší kondici se budete pomaleji či rychleji pohybovat směrem vpřed, hlavní díl námahy odpracují nohy, které jsou na to stavěné, a ruce se mohou věnovat udržování stability… Vaše tvář září.

Slůvko takřka jsme nezdůraznili náhodou. Současně s jistým odrazem, který Vám umožnuje bezpečný pohyb vpřed, nesmí vosk lepit a namrzat. Přimrzlé baluke sněhu ve stoupací zóně (někdy bohužel také na celé lyži) znemožňují totiž jakýkoli pohyb. Pokud jste tedy někdy viděli běžkaře brodícího se v běžeckých botách v hlubokém sněhu podél stop, v horším případě hamtajícího přímo ve stopách, pak vězte, že za jeho zběsilým počínám budou zcela jistě sněhové bakule přimrzlé ve stoupací zóně.

Doporučení: nepokoušejte se takového „lyžaře“ v dobrém, natož ve zlém upozorňovat, že svým počínáním ničí čerstvě najeté stopy. Z dlouhé běžecké hole s bodcem se může velmi rychle stát nebezpečná zbraň.

Druhá podmínka tedy zní: stoupací vosk se maže pouze do stoupací zóny, nikdy na celou lyži!

Základ tedy máme, víme, že spolehlivý odraz se omezuje pouze na stoupací zónu (do kluzné zóny nedáváme buď vůbec nic, nebo její vlastnosti vylepšíme kluzným voskem, ale k tomu až později…). Stále ale ještě nevíme, jakým stoupacím voskem docílíme dobrý a spolehlivý odraz a zároveň zabráníme tomu, aby lepil a namrzal.

Odpověď na tuhle otázku hledají snad všichni renomovaní výrobci lyžařských vosků již celá desetiletí. Jejich odpověď: universální vosk pro všechny druhy sněhu a všechny teploty. Výsledek: univerzální způsob, jak promazat, neboli v devíti z deseti případů docílit přimrzlých sněhových bakulí, v lepším případě smekavé mázi bez dobrého odrazu (na takových lyžích se dá sjet alespoň z kopce dolů).

Třetí podmínka tedy zní: universální stoupací vosky nebrat, nikdy!

Odpověď na otázku, jak dobře namazat, je tedy třeba hledat jinde. Kde? Třeba v okně. Ano, až budete ráno snídat ve vytopené světnici horské chalupy vykoukněte jednoduše z okna.

A pokud při tom pohledu uvidíte, že sněží (nebo poletuje cokoli blízké sněhu), teplota se motá někde kolem nuly (sníh je lehce vlhký, vlhký, velmi vlhký, lehce mokrý až mokrý), tedy jsou ideální podmínky pro stavění sněhuláka, pak to znamená jediné: dnes rozhodně nelyžujte! A jděte raději stavět toho sněhuláka…

Čtvrtá podmínka tedy zní: nesnažte se namazat na složité a velmi proměnlivé podmínky!

Je to tak, lehce vlhký až mokrý nový sníh a teploty kolem nuly patří k vůbec nejsložitějším podmínkám pro dobrou a spolehlivou mázu. A není náhoda, že většina renomovaných výrobců nabízí pro toto malé teplotní rozpětí třeba i dvě desítky různých vosků.

Víme tedy, kdy se jako začátečníci nemáme rozhodně pokoušet mazat. A nabízí se tedy otázka, kdy bychom se o to pokoušet mohli a měli? Odpověď je velmi jednoduchá: kdykoli při stabilních a předvídatelných podmínkách.

Pátá podmínka tedy zní: mazat při jednoduchých, stabilních a předvídatelných podmínkách!

Pokud se máme nyní bavit o tom, co jsou jednoduché, stabilní a předvídatelné podmínky pro mazání, pak musíme udělat ještě jeden malý úkrok zpět a říct si několik základních informací o sněhu a provázanosti mezi jednotlivými druhy sněhu a stoupacích vosků – žádné sáhodlouhé traktáty, několik základních informací bude stačit.

Všechno začíná novým sněhem, jak taky jinak. Nový sníh je ostrý, krystalický, křehký. Jako ale vše na zemi, začne i sníh bezprostředně po napadnutí stárnou. Při stárnutí se jednotlivé sněhové krystaly otupují, zaoblují, přetvářejí se na jakási zaoblená zrna. Proces stárnutí urychlují běžné jevy počasí jako výkyvy teplot, změny vlhkosti, stín a sluneční paprsky atd. Platí: čím větší výkyvy, tím rychlejší proces stárnutí. Starý sníh se proto dělí na dvě základní skupiny: starý jemnozrnný sníh (drobná sněhová zrnka, dílem zaoblená, dílem ještě se zbytky ostrých hran) a starý hrubozrnný sníh (větší až velká sněhová zrna, zaoblená, hladká – sníh prošel již velkým množstvím přeměn). Všechny druhy sněhu pak mohou být suché, vlhké i mokré, a to v závislosti na teplotě a vzdušné vlhkosti.

Vrátíme se tedy k naší metodě otevřeného okna. Vykoukneme ven a pohledem na zasněženou pláň si zkusíme oživit, jak dlouho už nesněžilo a jestli bylo počasí v průběhu těch dní bez sněhových srážek spíše stálé nebo proměnlivé? Jak jen to bylo???

Pokud nesněžilo už několik dní a celou tu dobu mrzne, přes den míň a v noci víc, jak to tak bývá, pak ve stopách leží s velkou pravděpodobností starý jemnozrnný sníh. Pokud nasněžilo, a pak to šlo s počasím více dní – jak se říká – ode zdi ke zdi, teplo, zima, déšť a pak zase mráz, pak sníh už stačil pravděpodobně zhrubnout, a máme tedy co dělat se starým hrubozrnným sněhem.

Jak již víme, pro příjemný a pohodový pohyb na běžkách potřebujeme dobrý odraz a zároveň, aby sníh k vosku ve stoupací zóně nepřimrzal a nelepil. Vosk tedy musí umožnit jednotlivým sněhovým krystalkům, aby se do něho při odrazu vmáčkly a noha lyžaři nepodklouzla, zároveň se ale sněhové krystalky nesmí na vosk přilepit, aby se mohly po dokončení odrazu uvolnit a odpadnout, a lyže tak mohla nerušeně klouzat dále ve stopě.

Ve vztahu ke struktuře sněhu tedy platí: Čím je sníh ostřejší a více krystalický, tím méně lepivý a přilnavý vosk potřebujeme. A naopak: čím je sníh oblejší a čím jsou zrna větší, tím lepivější a přilnavější vosk je zapotřebí.

Ve vztahu k suchému, vlhkému a mokrému sněnu platí: Čím sušší sníh, tím tvrdší vosk. A naopak: čím mokřejší sníh, tím měkčí vosk.

Šestá podmínka tedy zní: nový a starý jemnozrnný sníh se rovná tuhé vosky, hrubozrnný sníh se rovná tekuté vosky neboli klistry!

Ale dost teorie! Vraťme se opět do reality všedních dnů. Jsme na horách, je ráno, lyže na klasiku máme, chceme vyrazit… Potřebujeme ale namazat?!!

Použijeme naši osvědčenou okenní metodu: vykoukneme z okna poprvé a ujistíme se, že venku neleží nový vlhký až mokrý sníh při teplotách kolem nuly. Dobře, pak můžeme pokračovat. Kdy naposledy sněžilo? A jaké bylo počasí – stálé nebo proměnlivé? A ještě poslední otázka: jaké teplo nebo zima má být dnes?

Pomocí struktury sněhu (nový, starý jemnozrnný, starý hrubozrnný) určíme balení vosku. Tvrdé vosky jsou jakési barevné válečky. Tekuté vosky jsou barevné tuby (podobné pastě na zuby nebo krému na boty). Pomocí aktuální teploty určíme barvu vosku. U všech výrobců se v zásadě dodržuje stejná struktura: zelená, modrá, fialová, červená, žlutá. Zelený je nejtvrdší, žlutý nejměkčí.

Sedmá podmínka tedy zní: mráz se rovná tvrdé vosky (zelený, modrý, fialový), teplé počasí se rovná měkké vosky (červený, žlutý).

Sněžilo před pár dny, více méně celou dobu mrzne, a dnes má být kolem - 3° C až - 5°C, možná lehké sněžení = suchý sníh s ostrými tvary = tuhý vosk, modrý

Už si ani nejde vzpomenout, kdy naposledy sněžilo, před týdnem k tomu byla navíc docela velká obleva, sníh úplně povolil a zase zmrzl, dnes má být ale zase docela chladno, prý až - 8°C = suchý hrubozrnný až ledovatý sníh s oblými až velmi oblými tvary = tekutý vosk, modrý

Další den se náhle výrazně oteplilo, přišla obleva, stopy změkly, místy je vidět i voda, teplota vzduchu je až + 6° C = mokrý hrubozrnný sníh, již tak oblé tvary ještě změkly a povolily = tekutý vosk, červený

Závěr: začínáme klasikou, stoupací vosky mažeme do stoupací zóny, zázračným universálním voskům se vyhýbáme, nesnažíme se mazat na složité a proměnlivé podmínky s novým sněhem a teplotami kolem nuly, na nový krystalický a starý jemnozrný sníh mažeme tuhé vosky, na hrubozrný sníh mažeme tekuté vosky neboli klistry, za mrazu používáme vosky černé, zelené, modré či fialové barvy, za tepla používáme vosky červené, hnědé nebo žluté barvy, konkrétní barvu vosku přiřadíme podle aktuální teploty.