Jak vytvořit základ ve stoupací zóně?

Víme, že základ ve stoupací zóně se používá pouze pro agresivní sníh při nízkých teplotách a dlouhé trasy nebo pro mokrý až kašovitý sníh při teplotách nad nulou, víme, že výborné vlastnosti mají základové vosky ve spreji, a víme také, že základové vosky lze obecně velmi dobře nahradit odolnými stoupacími vosky (běžnými nebo ve spreji).

Nyní si tedy řekneme něco k tomu, jak základ ve stoupací zóně správně vytvořit?

Abychom ale mohli tento postup správně popsat, musíme se nejprve vrátit k základnímu rozdělení základových vosků:

• tuhé základové vosky
• tekuté základové vosky
• tekuté základové vosky ve spreji

Postup pro tuhé základové vosky

1. označíme si stoupací zónu vymezovací páskou
2. zdrsníme povrch ve stoupací zóně smirkovým papírem (cca hrubost 100), nejprve v příčném směru, následně v podélném směru
3. odstraníme zbytky nečistot po zdrsnění
4. naneseme tuhý základový vosk v co nejslabší vrstvě, žlábek vždy vynecháme
5. před zažehlováním odstraníme vymezovací pásku
6. základový vosk zažehlíme odpovídající teplotou
7. případné přetoky vosku na boky lyže, popř. do žlábku za tepla otřeme
8. základový vosk necháme zatuhnout (nejlépe ve venkovním prostředí)
9. základový vosk zapracujeme syntetickým korkem, intenzivně a krátce, nejlépe ve venkovním prostředí, vosk se nesmí při tření korkem opět rozhřát, jinak začně okamžite lepit

Postup pro tekuté základové vosky / odolné stoupací tekuté vosky

1. označíme si stoupací zónu vymezovací páskou
2. zdrsníme povrch ve stoupací zóně smirkovým papírem (cca hrubost 100), nejprve v příčném směru, následně v podélném směru
3. odstraníme zbytky nečistot po zdrsnění
4. před vlastním nanášením tekutý vosk nahřejeme
5. naneseme tekutý základový vosk v co nejmenším množství, žlábek vždy vynecháme, vosk naneseme ve vzoru rybí kosti a rozetřeme dlaní ruky do slabé vrstvy
6. před zažehlováním odstraníme vymezovací pásku
7. základový vosk zažehlíme odpovídající teplotou
8. případné přetoky vosku na boky lyže, popř. do žlábku za tepla otřeme
9. základový vosk necháme zatuhnout (nejlépe ve venkovním prostředí)
10. základový vosk zapracujeme syntetickým korkem, intenzivně a krátce, nejlépe ve venkovním prostředí, vosk se nesmí při tření korkem opět rozhřát, jinak začně okamžite lepit

 Postup pro tekuté základové vosky ve spreji

1. označíme si stoupací zónu vymezovací páskou
2. zdrsníme povrch ve stoupací zóně smirkovým papírem (cca hrubost 100), nejprve v příčném směru, následně v podélném směru
3. odstraníme zbytky nečistot po zdrsnění
4. nastříkáme slabý film základového vosku do stoupací zóny
5. necháme zatuhnout (možné i ve vnitřním prostředí)
6. odstraníme vymezovací pásku

Závěr: s ohledem na rychlou, snadnou a čistou aplikaci bez zažehlování a korkování, a zároveň slabý film základového vosku díky aplikaci pomocí spreje jsou tekuté základové vosky ve spreji volba č. 1! 

Jak používat základové vosky pro stoupací zónu?

Víme, že základ se používá buď pro agresivní sníh pod nulou pro zvýšení odolnosti stoupacího vosku proti abrazi, nebo naopak pro mokrý až kašovitý sníh při teplotách vzduchu nad nulou pro zabránění tomu, aby měkké vosky "sjížděly" do stoupací zóny.

Víme, že základ má také svá úskalí a že výrobci ho někdy doporučují spíše jako svůj marketingový trik než reálnou pomoc.

Jaké ale vlastně existují základové vosky pro stoupací zónu a jak se správně používají?

Předně si musíme říci, že existují minimálně tři druhy základových vosků pro stoupací zónu běžeckých lyží na klasiku, a to:

• tuhé základové vosky
• tekuté základové vosky (klistry)
• tekuté základové vosky ve spreji

Vedle toho existuje ještě druhý způsob, jak dělit základové vosky pro stoupací zónu, a to na:

• základové vosky vyráběné a označované jako základové vosky
• odolné stoupací vosky používané jako základové vosky

Tuhé základové vosky jsou primárně určeny pro tuhé stoupací vosky, tekuté základové vosky jsou primárně určeny pro tekuté stoupací vosky, tekuté základové vosky ve spreji jsou vhodné jako pro tekuté, tak pro tuhé základové vosky.

Základové vosky vyráběné a označované jako základové vosky:

Tuhé základové vosky

Hlavní nevýhoda tuhých základových vosků je v rozsahu použití tuhých stoupacích vosků. Tuhé stoupací vosky totiž zřídka kdy slouží pro primárně agresivní a vysoce-abrazivní, nebo mokré až kašovité druhy sněhu, jelikož jejich hlavní sféra použití je spíše pro nový a čerstvý sníh a dále starý spíše jemnozrnný sníh. Tedy: i přesto, že výrobci je inzerují jako provázané, tuhé základové a tuhé stoupací vosky se v rozsahu svého použití příliš nekryjí.

Tuhé základové vosky mohou být ale na druhou stranu někdy rychlejší než tekuté základové vosky a bývá snadnější z nich vytvořit slabší vrstvu. Lze je tedy dobře využít také jako základ pro tekuté stoupací vosky. Toto může být důvod, proč někteří výrobci od tekutých základových vosků úplně ustoupili.

Tekuté základové vosky

Hlavní nevýhoda tekutých základových vosků spočívá v jejich spíše špatných kluzných vlastnostech. Proto se také často nahrazují velmi odolnými stoupacími tekutými vosky (klistry), které mají jen o trochu menší odolnost, ale výrazně lepší skluzné vlastnosti.

Hlavní doména tekutých základových vosků je tedy v extrémních podmínkách: velmi agresivní a abrazivní druhy sněhu, při velmi nízských teplotách a při dlouhých vzdálenostech pro zajištění dlouhodobého stabilního odrazu, tedy v podmínkách, kdy dochází k velkému oděru stoupacích vosků a není dobré "přimazávat" během jízdy (namazat stoupací klistr ve venkovních podmínkách při velkých mrazech je takřka nemožné).

Tekuté základové vosky ve spreji

Tekuté základové vosky ve spreji jsou reakcí výrobců na hlavní nevýhody základových vosků: relativně špatné kluzné vlastnosti, špinavá a komplikovaná aplikace, zpravidla se nepodaří nanést úplně slabou vrstvu = další zhoršení skluzných vlastností.

A nutno říci, že tekuté základové vosky ve spreji většinu z výše uvedených nevýhod efektivně odstraňují: snadno a rychle a čistě se nanáší (stačí nastříkat na lehce zdrsněný povrch a nechat zaschnout), umožňují vytvořit jemný "film" základového vosku, a tím snižují riziko zhoršení kluzných vlastností. Stále se ale jedná o základový vosk. Dají se využívat jak pro tuhé, tak pod tekuté stoupací vosky.

Odolné stoupací vosky používané jako základové vosky

Jak již bylo řečeno výše, neoplývají základové vosky právě ideálními kluznými vlastnostmi. A to je také hlavní důvod, proč se především tekuté základové vosky často nahrazují odolnými stoupacími vosky (zpravidla modrý nebo zelený klistr). S příchodem tekutých vosků ve spreji se jako alternativa základových vosků nabízí také odolné tekuté vosky ve spreji, které mají jednak lepší kluzné vlastnosti než základové vosky, a jednak se lépe nanáší, než běžné tekuté vosky.

Závěr: základ používat jen tehdy, je-li to třeba = agresivní sníh při nízkých teplotách a dlouhé trase nebo kašovitý sníh při teplotách nad nulou, výborné vlastnosti mají základové vosky ve spreji, základové vosky lze obecně velmi dobře nahradit odolnými stoupacími vosky (běžnými nebo ve spreji).

K čemu slouží základ ve stoupací zóně?

Víme, že každá lyže na klasiku má dvě základní zóny, kluznou zónu a stoupací zónu, víme, že do kluzné zóny se aplikují vosky zlepšující skluz lyže, a do stoupací zóny se aplikují vosky umožňující odraz, víme, že stoupací vosky musí být dostatečně přilnavé, aby umožnily odraz, a zároveň nesmí být příliš měkké, aby jednotlivé krystaly sněhu mohly opět odpadnout a vosk nelepil a nenamrzal, víme, že stoupací vosky dělíme na tuhé a tekuté (klistry), víme, jak určit velikost a polohu stoupací zóny na skluznici běžecké lyže...

Většina renomovaných výrobců stoupacích vosků doporučuje pro určité sněhové a teplotní podmínky vytvořit ve stoupací zóně nejprve tzv. základ před tím, než začnete nanášet stoupací vosky pro podmínky daného dne (typ sněhu, teplota, vlhkost).

Pro jaké sněhové a teplotní podmínky je dobré ve stoupací zóně vytvořit nejprve základ?

Základ ve stoupací zóně se doporučuje buď pro vysoce abrazivní a agresivní druhy sněhu při teplotách pod nulou, nebo naopak pro mokrý až kašovitý sníh při teplotách vzduchu vysoko nad nulou.

A k čemu takový základ ve stoupací zóně slouží?

U vysoce abrazivních a agresivních druhů sněhu snižuje opotřebení vlastního stoupacího vosku pro podmínky daného dne a prodlužuje tak dobu spolehlivého odrazu. U mokrého až kašovitého sněhu lépe váže měkký stoupací vosk ke skluznici a zabraňuje tak "sjíždění" stoupacího vosku do spodní kluzné zóny.

A co je pravda a co je marketing výrobců stoupacích vosků?

• Pravda je, že na agresivní a vysoce abrazivní druhy sněhu se tak jako tak používají zpravidla velmi odolné druhy vosků (především tekuté, ale i tuhé), které mohou samy o sobě sloužit jako základový vosk.
• Pravda je, že speciální základové vosky (jak tuhé, tak tekuté) neoplývají právě ideálními kluznými vlastnostmi (co výborně "lepí", může zároveň těžko výborně "klouzat").
• Pravda je, že základ vytváří ve stoupací zóně další vrstvu vosku, čím více vrstev vosku, tím vyšší máza, čím vyšší máza, tím vyšší riziko, že lyže nebudou optimálně klouzat a že máza může namrzat a lepit.
• Pravda je, že při agresivních a vysoce abrazivních druzích sněhu je nutné pro dlouhé vzdálenosti (nad 15 až 20 km) odolnost stoupacího vosku vylepšit základem
• Pravda je, že velmi měkké druhy stoupacích vosků (červený, hnědý, černý, žlutý atd.) mají poměrně velkou tendenci " sjíždět" ze stoupací zóny do spodní kluzné zóny a zde v trvalém kontaktu se sněhem v lepším případě drhnout, v horším případě namrzat

 

Jak začít mazat stoupacími vosky?

Rádi zkoušíte něco nového a nevadí Vám, že začátečník nemívá na růžích ustláno? Nebojíte se případné námahy a přívalu nových informací? Jste zvídaví a chcete přijít věcem „na kloub“?

Pak jste tu správně!

Pokud jste se rozhodli vyzkoušet si běžky, nikdy jste na nich pořádně nestáli, neumíte techniku, ale chtěli byste to zkusit – třeba proto, že je hezký zimní den a ostatní lidi z chalupy „jdou takyna běžky“, pak začínejte zásadně klasikou, neboli klasickým stylem…

Proč?

Klasický styl se dá totiž provozovat také ve formě tzv. „dupáka“ nebo „paní radové“, kdy se krajinou pohybujete pomalým pohybem vpřed, na rovinkách jen tak šoupete nohama dopředu dozadu, do mírného i prudšího stoupání můžete díky dobrému odrazu dělat totéž, jenom více či méně zkrátíte délku kroku, a do prudkého stoupání se vyškrábete stromečkem – opět podpořeným dobrým odrazem. A pokud vám stoupací vosk neboli máza nebude namrzat a lepit, pak budete za námahu spojenou s výstupy menších či větších vrcholků odměněni příjemným pocitem z klouzavého pohybu při sjezdu. Výsledek: příjemně strávený den s novými zážitky v bíle stopě a občerstvením třeba na „Hřebínku“…

Zajímává Vás, jak jiné bude naše líčení, pokud si pro své lyžařské začátky zvolíte bruslení neboli volný styl? Na rovinkách a v mírném klesání to nemusí být vůbec špatné, zvlášť pokud Vám to na klasických bruslích na kluzáku nebo rybníku jde, jakmile to ale začne stoupat, bude zle… Buď to budete muset urvat celé rukama, což by v případě mírnějších, a ne příliš dlouhých stoupání mohlo ještě nějak jít, nebo začne peklo. A čím větší bude stoupání, tím větší peklo to bude… Lyže Vás nepodrží a budou ujíždět do všech stran, ruce a břišní svaly tak velký nápor po čase také nezvládnou a začnou odpadat… Vrchol kopce v nedohlednu, zpocení až na prdeli a ani stromeček Vás nezachrání… V krátkém sjezdu se trochu otřepete, ale po každém klesání přijde zákonitě zase kopec nahoru…

První podmínka tedy zní: pro začátek zásadně klasika!

Klasika znamená odraz ze stoupací zóny lyže. Pro odraz je třeba stoupací vosk. A stoupací vosk bývá kamenem úrazu a důvod, proč mnoho lidí začíná bruslením (přes všechny výše vylíčené útrapy).

A co tedy s tím?

Nejprve se musíme vrátit alespoň o jeden krok zpět… Většina běžných lyží na klasiku má dvě základní zóny: stoupací a kluznou zónu. Kluzná zóna je tu proto, aby lyže příjemně klouzala z kopce dolů, stoupací zóna má naopak zajistit odraz při stoupání do kopce a všelikém šoupání nohama tam a zpět.

Jistě jste si všimli, že jsou lyže jaksi prohnuté, vypouklé… Pokud lyži položíte na přiměřeně tvrdý a rovný povrch, bude se lyže povrchu dotýkat v přední části u špičky a v zadní části u patky, zatímco střední část bude ve vzduchu. A právě tahle střední část, která zůstává ve vzduchu, je stoupací zóna. Obě zbývající části, kde se lyže dotýká povrchu, jsou kluzné zóny.

Tvrdost Vaší lyže musí tedy plus mínus odpovídat Vaší váze. Předpokládáme, že s tvrdostí lyže Vám poradí v půjčovně či obchodě, ale pro Váš klid: tvrdost lyže odpovídající Vaší hmotnosti se pozná tak, že si oběma nohama stoupnete na obě lyže položené na tvrdém a rovném povrchu. Pod lyže zasune druhá osoba ve střední část list papíru a budete jím pohybovat směrem ke špičce a následně směrem k patce lyže. Pokud velikost zóny, ve které se dá papírem pohybovat pod rovnoměrně zatíženými lyžemi, odpovídá cca 1/3 délky lyží (cca 50 až 70 cm), pak tvrdost lyže odpovídá Vaší hmotnosti. Podrobnější postup viz „Jak určit stoupací zónu u lyží pro klasický styl“.

A nyní zpět k odrazu a vosku ve stoupací zóně. Správná volba vosku pro stoupací zónu rozhoduje o výsledku Vašeho zážitku z bílé stopy. Pokud Vás lyže podrží a umožní Vám dobrý odraz pro pohyb na rovině a ve stoupání, pak je Vaše spokojenost takřka jistá – v závislosti na Vaší kondici se budete pomaleji či rychleji pohybovat směrem vpřed, hlavní díl námahy odpracují nohy, které jsou na to stavěné, a ruce se mohou věnovat udržování stability… Vaše tvář září.

Slůvko takřka jsme nezdůraznili náhodou. Současně s jistým odrazem, který Vám umožnuje bezpečný pohyb vpřed, nesmí vosk lepit a namrzat. Přimrzlé baluke sněhu ve stoupací zóně (někdy bohužel také na celé lyži) znemožňují totiž jakýkoli pohyb. Pokud jste tedy někdy viděli běžkaře brodícího se v běžeckých botách v hlubokém sněhu podél stop, v horším případě hamtajícího přímo ve stopách, pak vězte, že za jeho zběsilým počínám budou zcela jistě sněhové bakule přimrzlé ve stoupací zóně.

Doporučení: nepokoušejte se takového „lyžaře“ v dobrém, natož ve zlém upozorňovat, že svým počínáním ničí čerstvě najeté stopy. Z dlouhé běžecké hole s bodcem se může velmi rychle stát nebezpečná zbraň.

Druhá podmínka tedy zní: stoupací vosk se maže pouze do stoupací zóny, nikdy na celou lyži!

Základ tedy máme, víme, že spolehlivý odraz se omezuje pouze na stoupací zónu (do kluzné zóny nedáváme buď vůbec nic, nebo její vlastnosti vylepšíme kluzným voskem, ale k tomu až později…). Stále ale ještě nevíme, jakým stoupacím voskem docílíme dobrý a spolehlivý odraz a zároveň zabráníme tomu, aby lepil a namrzal.

Odpověď na tuhle otázku hledají snad všichni renomovaní výrobci lyžařských vosků již celá desetiletí. Jejich odpověď: universální vosk pro všechny druhy sněhu a všechny teploty. Výsledek: univerzální způsob, jak promazat, neboli v devíti z deseti případů docílit přimrzlých sněhových bakulí, v lepším případě smekavé mázi bez dobrého odrazu (na takových lyžích se dá sjet alespoň z kopce dolů).

Třetí podmínka tedy zní: universální stoupací vosky nebrat, nikdy!

Odpověď na otázku, jak dobře namazat, je tedy třeba hledat jinde. Kde? Třeba v okně. Ano, až budete ráno snídat ve vytopené světnici horské chalupy vykoukněte jednoduše z okna.

A pokud při tom pohledu uvidíte, že sněží (nebo poletuje cokoli blízké sněhu), teplota se motá někde kolem nuly (sníh je lehce vlhký, vlhký, velmi vlhký, lehce mokrý až mokrý), tedy jsou ideální podmínky pro stavění sněhuláka, pak to znamená jediné: dnes rozhodně nelyžujte! A jděte raději stavět toho sněhuláka…

Čtvrtá podmínka tedy zní: nesnažte se namazat na složité a velmi proměnlivé podmínky!

Je to tak, lehce vlhký až mokrý nový sníh a teploty kolem nuly patří k vůbec nejsložitějším podmínkám pro dobrou a spolehlivou mázu. A není náhoda, že většina renomovaných výrobců nabízí pro toto malé teplotní rozpětí třeba i dvě desítky různých vosků.

Víme tedy, kdy se jako začátečníci nemáme rozhodně pokoušet mazat. A nabízí se tedy otázka, kdy bychom se o to pokoušet mohli a měli? Odpověď je velmi jednoduchá: kdykoli při stabilních a předvídatelných podmínkách.

Pátá podmínka tedy zní: mazat při jednoduchých, stabilních a předvídatelných podmínkách!

Pokud se máme nyní bavit o tom, co jsou jednoduché, stabilní a předvídatelné podmínky pro mazání, pak musíme udělat ještě jeden malý úkrok zpět a říct si několik základních informací o sněhu a provázanosti mezi jednotlivými druhy sněhu a stoupacích vosků – žádné sáhodlouhé traktáty, několik základních informací bude stačit.

Všechno začíná novým sněhem, jak taky jinak. Nový sníh je ostrý, krystalický, křehký. Jako ale vše na zemi, začne i sníh bezprostředně po napadnutí stárnou. Při stárnutí se jednotlivé sněhové krystaly otupují, zaoblují, přetvářejí se na jakási zaoblená zrna. Proces stárnutí urychlují běžné jevy počasí jako výkyvy teplot, změny vlhkosti, stín a sluneční paprsky atd. Platí: čím větší výkyvy, tím rychlejší proces stárnutí. Starý sníh se proto dělí na dvě základní skupiny: starý jemnozrnný sníh (drobná sněhová zrnka, dílem zaoblená, dílem ještě se zbytky ostrých hran) a starý hrubozrnný sníh (větší až velká sněhová zrna, zaoblená, hladká – sníh prošel již velkým množstvím přeměn). Všechny druhy sněhu pak mohou být suché, vlhké i mokré, a to v závislosti na teplotě a vzdušné vlhkosti.

Vrátíme se tedy k naší metodě otevřeného okna. Vykoukneme ven a pohledem na zasněženou pláň si zkusíme oživit, jak dlouho už nesněžilo a jestli bylo počasí v průběhu těch dní bez sněhových srážek spíše stálé nebo proměnlivé? Jak jen to bylo???

Pokud nesněžilo už několik dní a celou tu dobu mrzne, přes den míň a v noci víc, jak to tak bývá, pak ve stopách leží s velkou pravděpodobností starý jemnozrnný sníh. Pokud nasněžilo, a pak to šlo s počasím více dní – jak se říká – ode zdi ke zdi, teplo, zima, déšť a pak zase mráz, pak sníh už stačil pravděpodobně zhrubnout, a máme tedy co dělat se starým hrubozrnným sněhem.

Jak již víme, pro příjemný a pohodový pohyb na běžkách potřebujeme dobrý odraz a zároveň, aby sníh k vosku ve stoupací zóně nepřimrzal a nelepil. Vosk tedy musí umožnit jednotlivým sněhovým krystalkům, aby se do něho při odrazu vmáčkly a noha lyžaři nepodklouzla, zároveň se ale sněhové krystalky nesmí na vosk přilepit, aby se mohly po dokončení odrazu uvolnit a odpadnout, a lyže tak mohla nerušeně klouzat dále ve stopě.

Ve vztahu ke struktuře sněhu tedy platí: Čím je sníh ostřejší a více krystalický, tím méně lepivý a přilnavý vosk potřebujeme. A naopak: čím je sníh oblejší a čím jsou zrna větší, tím lepivější a přilnavější vosk je zapotřebí.

Ve vztahu k suchému, vlhkému a mokrému sněnu platí: Čím sušší sníh, tím tvrdší vosk. A naopak: čím mokřejší sníh, tím měkčí vosk.

Šestá podmínka tedy zní: nový a starý jemnozrnný sníh se rovná tuhé vosky, hrubozrnný sníh se rovná tekuté vosky neboli klistry!

Ale dost teorie! Vraťme se opět do reality všedních dnů. Jsme na horách, je ráno, lyže na klasiku máme, chceme vyrazit… Potřebujeme ale namazat?!!

Použijeme naši osvědčenou okenní metodu: vykoukneme z okna poprvé a ujistíme se, že venku neleží nový vlhký až mokrý sníh při teplotách kolem nuly. Dobře, pak můžeme pokračovat. Kdy naposledy sněžilo? A jaké bylo počasí – stálé nebo proměnlivé? A ještě poslední otázka: jaké teplo nebo zima má být dnes?

Pomocí struktury sněhu (nový, starý jemnozrnný, starý hrubozrnný) určíme balení vosku. Tvrdé vosky jsou jakési barevné válečky. Tekuté vosky jsou barevné tuby (podobné pastě na zuby nebo krému na boty). Pomocí aktuální teploty určíme barvu vosku. U všech výrobců se v zásadě dodržuje stejná struktura: zelená, modrá, fialová, červená, žlutá. Zelený je nejtvrdší, žlutý nejměkčí.

Sedmá podmínka tedy zní: mráz se rovná tvrdé vosky (zelený, modrý, fialový), teplé počasí se rovná měkké vosky (červený, žlutý).

Sněžilo před pár dny, více méně celou dobu mrzne, a dnes má být kolem - 3° C až - 5°C, možná lehké sněžení = suchý sníh s ostrými tvary = tuhý vosk, modrý

Už si ani nejde vzpomenout, kdy naposledy sněžilo, před týdnem k tomu byla navíc docela velká obleva, sníh úplně povolil a zase zmrzl, dnes má být ale zase docela chladno, prý až - 8°C = suchý hrubozrnný až ledovatý sníh s oblými až velmi oblými tvary = tekutý vosk, modrý

Další den se náhle výrazně oteplilo, přišla obleva, stopy změkly, místy je vidět i voda, teplota vzduchu je až + 6° C = mokrý hrubozrnný sníh, již tak oblé tvary ještě změkly a povolily = tekutý vosk, červený

Závěr: začínáme klasikou, stoupací vosky mažeme do stoupací zóny, zázračným universálním voskům se vyhýbáme, nesnažíme se mazat na složité a proměnlivé podmínky s novým sněhem a teplotami kolem nuly, na nový krystalický a starý jemnozrný sníh mažeme tuhé vosky, na hrubozrný sníh mažeme tekuté vosky neboli klistry, za mrazu používáme vosky černé, zelené, modré či fialové barvy, za tepla používáme vosky červené, hnědé nebo žluté barvy, konkrétní barvu vosku přiřadíme podle aktuální teploty.

Jak používat stoupací pásku?

Stoupací páska jako náhrada za stoupací vosky

Jedna z velmi zajímavých alternativ ke klasickým stoupacím voskům. Hlavní výhoda: extrémně snadná aplikace. Jednodušší to snad už ani nemůže být...

Stoupací páska vypadá úplně stejně jako běžná lepicí páska. Pouze s tím rozdílem, že je napustěná speciálními stoupacími vosky. Její aplikace do stoupací zóny lyže tak nahrazuje použití klasických stoupací vosků, ať už tuhých nebo klistrů.

Hlavní nevýhoda je univerzálnost. Vyrábí se více méně jeden druh stoupací pásky na všechny druhy sněhu a velký rozsah teplot, což je vždycky tak trochu problém. Stoupací pásky ale fungují kupodivu velmi dobře.

Stoupací pásky napuštěné stoupacími vosky jsou primárně doménou severských výrobců, svůj původ mají ve Finsku, a možná i proto jsou vhodné především na chladnější podmínky a jemnější druhy sněhu. Díky přídavku dehtu ale zvládají i vlhký sníh a teploty nad nulou.

Za mě parádní věc. Speciální lepicí páska napuštěná stoupacími vosky se jednoduše nalepí na lehce zdrsněný povrch ve stoupací zóně, odstraní se krycí fólie a hotovo, můžete vyrazit.

Stoupací zónu zdrsníte smirkovým papírem (drsnost cca 100), kousek smirkového papíru je ale také součástí balení. Nevíte, co je stoupací zóna? Nevadí, stoupněte si na lyže a podívejte se, kde se Vaše pata dotýká lyže. Od tohoto místa naměřte cca 50 až 70 cm směrem ke špičce. Tato část lyže je tzv. stoupací zóna. Do stoupací zóny tedy nalepíte dva stejné proužky stoupací pásky o délce cca 50 až 70 cm (v případě Rex TapeGrip se lepí oba pásky najednou). Žlábek zůstává volný. Přejedete šrabkou, aby páska dobře přilnula k lehce zdrsněné skluznici lyže. Odstraníte krycí fólii (tuto si můžete schovat pro případné další použití) a můžete vyrazit!

Stoupací páska napuštěná stoupacími vosky znamená: rychlou a snadnou aplikaci, dobrý skluz, spolehlivý odraz za stabilních (spíše chladnějších) podmínek.

Co byste měli o stoupací pásce jako náhradě za stoupací vosky ješte určitě vědět:

• Jak snadno se aplikuje, tak snadno se i odstraňuje, stačí škrabka a běžný smývač na vosky. Všichni výrobci sice nabízí také speciální smývač na stoupací pásek, ale to je pouze marketinkový trik. Běžný smývač stačí!
• Pokud ji po lyžování zakryjete krycí fólií, můžete ji opět použít (třeba druhý den).
• Výrobci: např. SWIX N10 GRIPTAPE, Rex TapeGrip, Start Grip Tape
• Doporučuji Rex nebo Start, Finové to prostě umí. U Rex TapeGrip je navíc přídavek dehtu pro vlhký sníh a přechody mezi vlhkým a suchým sněhem.
• Rex je průkopníkem lepících pásek napuštěných stoupacím voskem, za mě volba no. 1.
• Start nabízí standardní verzi i verzi s přídavkem fluoru (pro lepší kluzné vlastnosti), za mě je varianta s fluorem zbytečně drahá, ale pokud Vám to nevadí, pak je to určitě dobrá volba.
• V obalu Start Grip Tape je integrován jak smirkový papír, tak škrabka pro přimáčknutí pásky ke skluznici.