Jaké vlastnosti by měl mít kartáč pro obnovování zalité struktury?

Jaké vlastnosti by měl mít kartáč pro obnovování zalité struktury?

 

V úvodním obecném článku jsme si řekli, že to musí být každopádně ruční kartáč, nikoli rotační… Lineární pohyb, kontrola přítlaku, dlouhé táhlé pohyby!

 

Pokud to ale s profesionálním servisem myslíme opravdu vážně, pak nám musí být jasné, že to rozhodně nemůže být jeden kartáč! Ano, bude to rozhodně celá sada kartáčů.

 

První parametr, který bude definovat jednu z vlastností našeho správného kartáče pro obnovu struktury je tvrdost kluzného vosku. Nechme zatím zcela stranou všechny prášky, urychlovače, aditiva, roztoky a mluvme pouze a jenom o za tepla aplikovaném uhlovodíkovém kluzném vosku, který však může být doplněn různými aditivy.

 

Tvrdost kluzného vosku je primárně dána délkou molekulárního uhlovodíkového řetězce, který tvoří jeho základ. Zde platí velmi jednoduché pravidlo: čím kratší molekulární řetězec, tím měkčí vosk, a naopak čím delší molekulární řetězec, tím delší vosk. 

 

Co z toho vyplývá? Měkčí vosky penetrují do skluznice o něco lépe, tvrdší vosky o něco hůře! Kratší řetězec se jaksi lépe „směstná“ v mezimolekulárním prostoru mezi extrémně dlouhými molekulárními řetězci UHMWPE. Na druhou stranu delší řetězce tvrdého kluzného vosku se lépe „zapletou“ do molekulární struktury skluznice, tedy i přesto, že tvrdé vosky penetrují do skluznice o něco mělčeji, lépe drží!

 

Co z toho vyplývá pro naši první vlastnost kartáče a pro naše první doporučení, jak obnovovat zalitou strukturu?

 

Kartáč pro obnovení struktury zalité tvrdým voskem musí mít sice jemný vlas (malý průměr jednotlivých vlasů), ale vlas by měl být o něco kratší, aby kartáč byl celkově o něco tvrdší, a bylo možné na něj o něco více tlačit, protože tvrdému vosku se 1) jednak z jemné struktury nebude chtít (jemný vlast proto, aby se dostal do jemné struktury a krátký vlas, aby umožnil přenést větší sílu a tlak) 2) jednak víme, že díky lepšímu propletení delších řetězců vosku s extrémně dlouhými řetězci UHMWPE vosk lépe drží, takže i lépe snese větší tlak.

 

Takže první vlastnost kartáče pro tvrdé vosky je jemný krátký vlas. První doporučení pro obnovování struktury zalité tvrdými vosky je vyšší tlak na kartáč.

 

Kartáč pro obnovení struktury zalité měkkým voskem by měl mít o něco hrubší vlas (tedy o něco větší průměr jednotlivých vlasů), ale vlas by měl být zároveň o něco delší. Měkké vosky – tedy vosky, které o něco lépe penetrují, ale o něco hůře drží – se totiž zpravidla aplikují na vlhké či mokré podmínky, kde struktura bývá hrubší (proto si můžeme dovolit o něco silnější vlas, díky kterému se kartáč tak rychle nezanáší odstraněným voskem). Delší vlas pak zajistí, že o něco silnější vlasy mohou šáhnout do hlubší struktury (hrubší struktura se automaticky rovná hlubší struktura). Delší vlas nás pak také tak trochu hlídá, abychom méně tlačili, protože když začneme tlačit moc, začne se prohýbat, a protože měkčí vosky s kratším řetězcem drží ve skluznici o něco hůře, je při obnovování zalité struktury nutné o něco méně tlačit!

 

Takže první vlastnost kartáče pro měkké vosky je o něco hrubší a delší vlas. První doporučení pro obnovování struktury zalité měkkými vosky je menší tlak na kartáč.

 

Druhý parametr, který bude definovat další z vlastností našeho správného kartáče pro obnovu struktury, je materiál skluznice.

 

Materiál skluznice pak ovlivňuje dva parametry, které jsou velmi důležité pro volbu správného kartáče pro obnovu struktury. Chemickou reakci mezi kartáčem a materiálem skluznice, byť zde zprostředkovanou voskem. Tvrdost kartáče ve vztahu k tvrdosti základního materiálu skluznice, byť opět zprostředkovanou voskem.

 

Chemická reakce mezi kartáčem a materiálem se zdá být důležitější, než by se na první dojem mohlo zdát. Pro obnovu zalité struktury se nejběžněji používají mosazné / bronzové / měděné nebo jemné ocelové kartáče.

 

Dlouho jsem byl osobně přesvědčen, že nejvhodnější jsou mosazné nebo bronzové kartáče, které jsou dostatečně jemné, ale zároveň dostatečně tuhé, aby na straně jedné odstranily vosk ze zalité struktury a na straně druhé nepoškodily zásadně provazby mezi voskem a skluznicí primárně ve flokati-koberci.

 

Bohužel se ale ukazuje, že měď – jako základní prvek mosazných / bronzových a měděných kartáčů – vyvolává na povrchu UHMWPE, tedy základního materiálu, reakci způsobující silnou oxidaci povrchu skluznice. Na povrchu skluznice se mohou tvořit tzv. volné radikály v důsledku porušení molekulárních chemických vazeb UHMWPE.

I přesto, že při obnovování zalité struktury se mezi povrchem kartáče a vlastním povrchem skluznice nachází vosk, je pravděpodobně lepší se komplikacím vyplývajícím ze zvýšené oxidace povrchu skluznice po kontaktu s mědí vyhnout.

 

Jako další materiál se nabízí nylon, tedy materiál, který se může přidávat do základního materiálu skluznice pro zlepšení celkových vlastností. Kontakt nylonu se povrchem skluznice je chemicky neutrální. Bohužel konce nylonových vlásků jsou oblé, a i tvrdší nylonový kartáč se bohužel zpravidla nedostane do vnitřních částí zalité struktury a je tedy pro obnovu zalité struktury nevhodný.

 

Jako nejvhodnější materiál kartáče pro obnovování voskem zalité struktury se jeví ocelový kartáč s jemným vlasem. U měkkých uhlovodíkových vosků s velmi krátkým molekulárním řetězcem by bylo možné testovat kartáče s vlasem z kančích štětin, které mají konce vlásků přirozeně zúžené a mají tedy výbornou prostupnost do zvláště jemné struktury. Zároveň jsou – např. ve srovnání s kartáčem z koňských žíní – relativně tuhé, ale zase výrazně měkčí než ocelový vlas. Kartáče s vlasem z kančích štětin navíc zabraňují tvorbě elektrostatického náboje.

 

Tvrdost skluznice ve vztahu k volbě správného kartáče je při aplikaci HC vosků spíše druhořadá, jelikož aplikovaný HC vosk tvrdost skluznice vždy pouze sníží. Běžná tvrdost skluznice závodních lyží s černou / transparentní i barevnou skluznicí se udává v rozmezí 62 až 65 shore D, zatímco nejtvrdší kluzné vosky dosahují tvrdosti na cca 55 shore D, měkké kluzné vosky mohou mít i pouze cca 10 až 15 shore D.

Tvrdost skluznice začne být zajímavá ve chvíli, kdy – oproštěni od tezí výrobců vosků – se za podmínek tzv. hraničního režimu tření zaměříme na tři zásadní faktory, a to tvrdost skluznice, schopnost skluznice eliminovat či snižovat statický náboj a omezení oxidace povrchu vhodných ochranným prostředkem. Zde začne hrát správná volba kartáče pro vyladění struktury opět PRIM, ale tak daleko v naší osvětě přeci jen ještě nejsme 

 

Třetí parametr, který bude který bude definovat další z vlastností našeho správného kartáče pro obnovu struktury, je tvar skluznice, respektive tvar skluznice v různých částech lyže.

 

Ano, pro profesionální práci budeme potřebovat alespoň jeden vetší (delší a širší) kartáč pro plochy a jeden menší kartáč pro přechodové oblasti skluznice (žlábek, špička, patka atd.)

Čtvrtý parametr, který bude který bude definovat další z vlastností našeho správného kartáče pro obnovu struktury a který jsme ji nakously výše, je struktura, kterou obnovujeme.

 

Ano, mezi strukturami jsou obrovské rozdíly. Zvláště u hrubých a velmi hrubých struktur se ukazuje, že je nutné použít – alespoň pro úvodní = hrubovací fázi obnovování zalité struktury – hrubší či řidší kartáč, jelikož husté a jemné kartáče se velmi rychle zanáší odstraněným voskem. U jemných struktur musíme použít jemný kartáč hned od počátku. A u jemných struktur zalitých tvrdým voskem je obnova zalité struktury vždy velká alchymie!

 

Tak nám držím palce!

 

 

 

 

 

 

 

 

Proč bychom měli při obnovování zalité struktury používat výhradně ruční kartáče?

 Skluznice

 

Skluznice moderních závodních lyží je tvořena UHMWPE s různými aditivy, nejčastěji grafitem, naštěstí už nikoli fluorem, UHMWPE (polyetylén s ultra vysokou molekulární hmotností) je tvořen extrémně dlouhými molekulárními řetězci, tyto řetězce jsou v některých částech skluznice uspořádané či krystalické, v jiných částech amorfní či neuspořádané, pro příjem a navázání vosku jsou rozhodující oblasti amorfní či neuspořádané

 

Víme, že skluznice není pórovitá, jak se dříve věřilo, ale že příjem vosků do skluznice probíhá několika základními mechanismy:

 

1)    Hloubková aplikace = aplikace za tepla

 

Mezi etrémně dlouhými molekulárními řetězky UHMWPE, primárně v tzv. amorfních oblastech, jsou jakési drobné mezery či kavity (podobné volnému prostoru v míse se zamíchanými špagetami). Abychom však mohli molekuly kluzného vosku, dnes již opět molekuly uhlovodíků s různými aditivy do těchto mezimolekulárních kavit či mezer dostat, musíme systém – tedy molekulární řetězce skluznice a molekulární řetězce vosku – rozhýbat. Na straně nejdné musíme uvést vosk do kapalného nebo tekutého stavu, a to co nejblíže tzv. teplotě skápnutí, čímž se stanou molekulární řetězce vysoce mobilní a mohou jaksi „zatéct“ do mezimolekulárních kavit či mezer uvnitř UHMWPE. Na straně druhé musíme ale také rozpohybovat molekulární řetězce UHMWPE, čímž zvýšíme počet kavit a vytvoříme lepší podmínky pro „zatékání“ vosku. K oběma procesům = roztavení vosku a rozhýbání molekulárních řetězců materiálu skluznice potřebujeme teplo, ano, teplo žehličky. Jakmile začne UHMWPE a vosk opět chladnout = tuhnout, začnou se teplem rozhýbané řetězce UHMWPE opět „stahovat“ a uvězní mezi sebou molekuly vosku. Takovéto provazby mezi skluznicí a voskem vytvořené zažehlováním jsou tzv. hloubkové (údaje o skutečné hloubce penetrace vosku se hodně rozcházejí), ale víme,že takto vytvořené provazby jsou relativně stabilní = trvanlivé.

 

2)    Povrchová aplikace = aplikace za studena

 

Na povrchu skluznice vyčnívají volná zakončení molekulárních řetězců UHMWPE, které jsou sami o sobě flexibilní i bez přísunu tepla, jelikož to jsou volná zakončení. Tato volná zakončení existují sami o sobě, ale dle teorie prof. Schergeho je možné jejich množství a orientaci ovlivňovat správným kartáčováním. Vytvořením tzv. flokati-koberce v horní molekulární vrstvě skluznice zvýšíme nejenom schopnost přijímat vosk, nýbrž zlepšíme i nasměrování těchto volných zakončení či chloupků, což se pozitivně odrazí v kluzných vlastnostech. 

 

Právě v této povrchové vrstvičce o tloušťce namo-metrů se provazují za studena aplikované vosky. Smateriálem skluznice se vosky provazují na molekulární úrovni na základě podobných mechanismů, s ohledem na tloušťku této povrchové vrstvyčky a relativně slabé mezimolekulární síly, kterými jsou molekulární řetězceskluznice a vosku provázány (tzv. van der Waalschen síly), je odolnost této vrstvičky vůči abrazi velmi malá.

 

Jak to souvisí s kartáčováním a obnovováním zalité struktury?

 

Kartáčování pro flokati-koberec

 

Jak jsme uvedli výše, tzv. flokati-koberec ovlivňujeme nebo přímo tvoříme vhodným kartáčováním. Musí být použit ocelový kartáč s dlouhým jemným vlasem. Kartáčování musí probíhat výhradně ve směru jízdy – od špičky k patce a musí být prováděno dlouhými táhlými pohyby se spíše větším přítlakem (míra přítlaku se však odvozuje od tvrdosti skluznice). Hroty či háčky na konci jednotlivých vlásků kartáče umí šáhnou do mezimolekulárního prostoru UHMWPE a vytvářet další / urovnávat existující volná zakončení molekulárních řetězců. Kartáčování pro vytvoření flokati-koberce se vytváří neprodleně před aplikací vosku.

 

Kartáčování pro mechanické čištění

 

Jak ale víme, musíme před aplikací vosku – za tepla i za studena – skluznici nejprve vyčistit, zbavit starých vosků, zoxidovaného UHMWPE, oživit, otevřít… Jak to děláme? Chemicky a mechanicky. K chemickému čištění používáme různé smývače, které nejsou zcela neproblematické, ale o tom někdy jindy. K mechanickému čištění pak používáme opět kartáč. Zpravidla ocelový či mosazný či bronzový.

Ano, a právě kartáč používaný k mechanickému čištění skluznice před aplikací nového vosku umí opět „sáhnout“ svými vlásky až do mezimolekulárních kavit či mezer mezi jednotlivými řetězci, ze kterých umí vytáhnout zbytky starého vosku. Z povrchu pak umí odstranit zoxidovaná zakončení molekulárních zakončení UHMWPE.

K tomuto účelu je vhodný rotační kartáč, za mě ale vždy jemný s dlouhým vlasem, čím jemnější vlas, tím lepší „prostupnost“ do hlubokých částí skluznice. Hrubší ocelové kartáče pak slouží k odstraňování zoxidovaného materiálu na povrchu.

 

Kartáčování pro odstraňování zalité struktury

 

Skluznici jsme vyčistili chemicky a mechanicky – hrubším rotačním ocelovým kartáčem jsme odstranili zoxidované části na povrchu, jemným rotačním ocelovým kartáčem s dlouhým vlasem jsme ze skluznice „vytáhli“ zbytky vosku a nečistot. Aplikovali jsme vhodnou manuální strukturu (chystáme lyže na mokré podmínky, tak můžeme aplikovat manuální struktury). Ručním ocelovým kartáčem s dlouhým vlasem jsme na povrchu skluznice vytvořili flokati-koberec. Skluznici jsme otřeli a aplikovali jsme (nejlépe v tuhém stavu) uhlovodíkový kluzný vosk, který jsme následně vhodnou teplotou zažehlili. Po vychladnutí při pokojové teplotě (výjimku tvoří kluzné vosky s velmi krátkým molekulárním řetězcem = extra měkké kluzné vosky, které je třeba před odstraňováním přebytečného vosku lehce schladit, aby se nemazaly) jsme plošnými a tvarovými škrabkami odstranili přebytečný vosk z plochy a ze žlábku (nejprve ze žlábku, následně z plochy), vždy pouze ve směru jízdy dlouhými táhlými pohyby. Tak a teď musíme uvolnit zalitou strukturu. Čím komplexnější struktura a čím tvrdší vosk, tím větší problém.

 

Kdo v tuto chvíli vezme do ruky rotační kartáč, ztratí veškerou kontrolu nad následným děním. Nemá šanci odhadnout, jestli vlasy rotačního kartáče obnoví „pouze“ zalitou strukturu, nebo zároveň „rozmašlují“ flokati-koberec, nebo ještě hůř „šáhnou“ i do kavit v mezimolekulárním prostoru mezi řetězci UHMWPE. Kartáč se točí moc rychle, vlasy obíhají kružnici, nikoli linku, ruční vrtačka s kartáčem je moc těžká na to, abyste odhadli správný tlak.

 

NEMÁTE ŽÁDNOU ŠANCI PROCES KARTÁČOVÁNÍ KONTROLOVAT.

 

Netvrdím, že použití ručního kartáče pro obnovování zalité struktury od přebytečného vosku je vše-spásné. To určitě ne, ale máte větší šanci, že se to povede, nebo jinak, máte nějakou šanci, že se to povede. U rotačního kartáče nemáte prakticky žádnou šanci!

 

U ručního kartáče opisují vlasy lineární křivku – základ pro správné nasměrování vlásků skluznice, díky přímému kontaktu můžete regulovat dobře tlak, díky dlouhým a táhlým pohybům máte šanci odstranit přebytečný vosk ze zalité struktury a zachovat jak vytvořené molekulární provazby na povrchu skluznice (flokati-koberec), tak uvnitř skluznice (molekuly vosku uvízlé v kavitách mezi řetězci UHMWPE).

 

Je to trochu pracnější, ale šance na dobrý výsledek je větší! A navíc, byly to Vaše ruce, co tvořily ten zázrak na skluznici!

 

Příště si zamyslíme nad tím, jaké by ten ruční kartáč pro obnovení struktury měl mít parametry…

 

 

 

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část IV.

 JAK ZLEPŠIT ÚČINNOST LYŽÍ SKIN

 

Aby výrobci toto pásmo, kde mohér může fungovat, alespoň trochu rozšířili, uchylují se k opatřením, které bohužel zhoršují skluz.

 

Jedním z těchto opatření je prodloužení tzv. stoupací komory, tedy části skluznice, ve které je mohérový pásek aplikován (jako náhrada stoupacího vosku), i do těch oblastí skluznice, které zůstávají trvale v kontaktu se sněhovou pokrývkou, tedy do tzv. skluzných částí skluznice. Zní to nesrozumitelně, ale je to tak. Základní princip pohybu na běžeckých lyží při klasickém stylu je přenášení váhy. Při odrazu se převážná část hmotnosti lyžaře přenáší pouze na jednu lyži, primárně do její střední části, která se v důsledku tohoto zatížení dostává do kontaktu se sněhovou pokrývkou. Při následné fázi skluzu dojde k rovnoměrnému rozložení hmotnosti lyžaře na obě lyže, v důsledku čehož přestane být středová část lyže neboli stoupací komora neboli oblast, ve které se aplikují stoupací vosky nebo mohérový pásek, v kontaktu se sněhovou pokrývkou. Pokud se však stoupací vosky nebo mohérový pásek aplikují i mimo oblast stoupací komory, tedy mimo oblast skluznice, které má být v kontaktu se sněhovou pokrývkou pouze při plném zatížení lyže, pak stoupací vosk nebo mohérový pásek zůstává v trvalém kontaktu se sněhovou pokrývkou, což podstatným způsobem zlepší podmínky pro odraz, zároveň ale výrazně zhorší skluz lyže.

 

Další strategie, jak rozšířit účinnost skinů, je délka vlasu, respektive míra, jak moc či málo chloupky ze skluznice vyčnívají. Čím více chloupky ze skluznice vyčnívají, tím lépe mohou navazovat sněhové krystaly. Také stoupací vosky se mohou aplikovat ve více vrstvách. Toto opatření má hned dvě nevýhody. Čím více chloupky mohéru ze skluznice vyčnívají, tím větší je pravděpodobnost, že zůstanou v kontaktu se sněhovou pokrývkou také ve fázi skluzu, tedy že budou „dřít“. Čím delší jsou chloupky a čím více vyčnívají, tím rychleji se opotřebovávají. Není výjimkou, že po delší trase na velmi abrazivním firnu se vám chloupky mohéru odřou až na základ.

 

Výrobci se samozřejmě také snaží dále zdokonalovat tvar, hustotu, materiál a provedení mohérových pásků. Nový potenciál přinášejí lyže bez mazací komory, kde prakticky celá skluznice funguje jako odrazová i skluzná zóna. Jestli je to ale krok kupředu či zpět, ukáže až čas…

 

 

ZÁVĚR

Skiny nejsou nic víc, ani nic míň než relativně zdařilý pokus, jak zjednodušit mazání běžeckých lyží na odraz. Bohužel – nebo vlastně Bohu dík – je paleta sněhových podmínek tak široká a pestrá a transformace sněhu tak různorodá a rychlá, že žádný universální prostředek není schopen tuto paletu a variabilitu kvalitně a spolehlivě pokrýt. Proto i skiny neboli lyže s mohérovým páskem zůstanou pouze kompromisem s relativně úzkým pásmem sněhových podmínek, kde opravdu fungují. Ale ve srovnání s ostatními pokusy o universální řešení, jak zajistit spolehlivý odraz a rozumný skluz, jsou skiny pokusem relativně zdařilým, a to zvláště pro turistické účely.

 

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část III.

KDE MOHOU SKINY FUNGOVAT A KDE NIKOLI

 

Co z toho tedy vyplývá? Mohérový pásek dobře funguje – tedy zajišťuje relativně spolehlivý odraz a relativně dobrý skluz – v relativně úzkém pásmu sněhových podmínek. 

 

Za jakých podmínek tedy mohér může dobře fungovat? 1. Sníh musí být tvořen spíše sněhovými krystaly, a nikoli zrny. Tedy nový nebo starší jemnozrnný sníh z částečně transformovanými krystaly (krystaly jsou spíše ostré a křehké, zrna jsou oblá a mají tendenci se stále zvětšovat). 2. Sníh by měl mít spíše nižší vlhkost, aby neměl tendenci namrzat. Tedy sněhové podmínky pří teplotách níže pod nulou (řekněme - 3 stupně C a nižší) a spíše nízké vzdušné vlhkosti. 3. Sníh by si měl i ve stopách zachovávat určitou tvarovou stálost. Tedy spíše stabilní než proměnlivé podmínky.

 

A za jakých podmínek tedy mohér fungovat nebude? 1. Kdykoli bude sníh tvořen velkými oblými zrny, a to bez ohledu, zda tato zrna plavou v láku volné vody (klasické jarní mokré sněhy) nebo jsou provázány pevnými ledovými krčky (zledovatělý transformovaný sníh). Chloupky nemají možnost se těchto velkých oblých zrn zachytit. 2. Kdykoli bude sníh tvořen hladkými nebo vysoce abrazivními ledovými plochami. Na hladkých plochách se nemají chloupky čeho zachytit, abrazivní druhy ledovatého sněhu navíc chloupky snadno odřou. 3. Kdykoli má sníh tendenci se při přejezdu lyží výrazně přetvářet, uhlazovat se, mydlit se, sklovatět. Výrazná transformace sněhových krystalů ve stopě vede zpravidla k vyhlazení stopy. Ve vyhlazené stopě mají chloupky mohéru pramalou šanci vázat se na sníh. 4. Kdykoli má sníh vysokou tendenci lepit se a namrzat. Zpravidla se jedná o vlhký sníh při teplotách kolem nuly a vyšší vzdušné vlhkosti. Za těchto podmínek je mohér nutné chránit prostředkem proti namrzání, ale ani ten namrzání zcela nezabrání. Namrzlý mohér nejenom, že neumožňuje prakticky žádný odraz, nýbrž také parádně drhne! 5. Kdykoli bude sníh obsahovat velké množství volné vody. Ta zpravidla vytvoří mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou relativně silný vodní film, který pak bohužel velmi efektivně omezuje funkci mohéru navazovat sněhové krystaly. 6. Kdykoli bude sníh výrazně znečištěný. Nečistoty relativně rychle ucpou chloupky mohéru, a tak výrazně omezí jeho schopnost vázat se na sněhové krystaly…

 

Jak je již z prostého výčtu různých sněhových podmínek, za kterých mohér spíše bude a spíše nebude fungovat, patrné, lyže s mohérovým páskem mohou nabídnout relativně spolehlivý odraz a relativně dobrý skluz v poměrně malém pásmu sněhových podmínek.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část II.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny…

JAK MOHÉR VLASTNĚ FUNGUJE?

 

Abychom si mohli na tuto otázku odpovědět, musíme si nejprve vysvětlit, jak takové skiny vlastně fungují. Mohérový pásek se nachází pouze v tzv. stoupací komoře, tedy v místech, kde se u běžných lyží na klasiku nanáší stoupací vosk. Mohérový pásek tedy nahrazuje stoupací vosk. Jak ale takový stoupací vosk, a tedy mohérový pásek má vlastně správně fungovat?

 

Stoupací vosk aplikovaný ve stoupací či odrazové komoře musí být dostatečně lepivý na to, aby na sebe ve fázi odrazu „navázal“ či „nalepil“ sněhové krystaly či zrna a umožnil tak odraz při plném zatížení lyže, zároveň však nesmí být příliš lepivý na to, aby umožnil ve fázi navazujícího skluzu snadné či hladké „setření“ sněhových krystalů, které se na stoupací vosk v předchozí fázi odrazu navázali.

 

Pokud je stoupací vosk málo lepivý, nenaváží se sněhové krystaly na stoupací vosk vůbec, nebo pouze nedostatečně a lyže podkluzuje, je-li stoupací vosk naopak příliš lepivý, naváží se sněhové krystaly vosk příliš intenzivně a nedojde k jejich následnému oddělení či setření ve fázi skluzu, v tomto případě lyže drhne – sníh nalepený na stoupací vosk zhoršuje nebo zcela znemožňuje skluz.

 

A ačkoli by si mnozí z nás přáli, aby mohérový pásek fungoval na jiném – hlubším či sofistikovanějším – principu, fungují také lyže s mohérovým páskem neboli skiny na úplně stejném principu. Chloupky mohéru musí krystaly sněhu ve fázi odrazu při plném zatížení lyže navázat a umožnit tak odraz, následně pak ve fázi skluzu snadno pustit a umožnit jejich setření, a tedy skluz.

 

V čem je tedy problém, stoupací vosk i mohér fungují na stejném principu, mohér ale na rozdíl od stoupacích vosků ani nepodkluzuje, ani nenamrzá… V čem je tedy problém?

 

Zatímco stoupací vosky reagují na nekonečnou paletu sněhových podmínek prakticky nekonečnou paletou různých stoupacích vosků, různými délkami stoupací komory a různými tloušťkami naneseného stoupacího vosku, má mohér k dispozici pro tutéž nekonečnou paletu sněhových podmínek – počínaje čerstvě napadlým prachovým sněhem při teplotách pod nulou, vlhkým či lehce mokrým novým vatovým sněhem při teplotách kolem nuly, přes staré znečištěné hrubozrnné mokré až vodou nasáklé jarňáky až po ledovaté, hladké či extrémně abrazivní firny – pouze a jenom jeden typ vlasu či chloupků, bez možnosti měnit délku pásu nebo výšku vlasu.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část I.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny…

 

ŠIRŠÍ KONTEXT LYŽÍ SKIN

 

Ano, skiny neboli lyže s mohérovým stoupacím páskem v posledních letech nebo možná dokonce dekádách dominují turistickým běžkám… Ale proč a kde se vlastně vzaly?

 

Řekl bych, že téma skinů je mnohem zajímavější a hlubší, než se může na první pohled zdát… V obecné rovině bych řekl, že skiny nejsou nic jiného než další pokus, jak vyřešit složitosti a komplikace spojené s mazáním stoupacích vosků, které zajišťují odraz u klasického stylu neboli klasiky.

 

V ještě obecnější rovině by se dalo říci, že rovněž volný styl neboli bruslení není nic jiného než zatím nejzdařilejší pokus, jak vyřešit složitosti a komplikace stoupacích vosků… Ano, je to tak, mnoho hobby-lyžařů i zdatnějších turistů se uchyluje ke skatům především proto, že lyže na bruslení se nemusí mazat! No, nemusí mazat?!? Nemusí se mazat stoupacími vosky pro odraz. To ano! O to více se však musí mazat na skluz, nikoli snad pro to, aby jely lépe, i když i to se zvláště na tupém a pomalém sněhu šikne, ale především proto, aby neoxidovaly! Ano, je to tak, skluznice lyží oxiduje… A pozor! Nejvíce oxiduje právě při klouzání po sněhové pokrývce neboli při lyžování.

 

Ale je to tak, při volném stylu neboli bruslení odpadá úmorné mazání či patlání tuhých i tekutých stoupacích vosků v jakékoli formě a podobě… Kdo z nás to nezažil, upatlané ruce, upatlané lyže, lepící se sníh, namrzající lyže, zničená bunda nebo nové SWIX kalhoty…

 

Nejeden lyžař – při vzpomínce na tento hrůzný zážitek nebo při představě jeho opakování – se rychle a pokorně uchýlí ke skatům, a to bez ohledu na to, zda jeho fyzická kondice a/nebo dovednosti tento styl pohybu na běžkách umožňují či nikoli…

 

Mnozí z lyžařů turistů a méně zdatných hobíků však bohužel pouze vytloukají klín klínem nebo vyhání čerta ďáblem… Jak to myslím? Jak to říkám! Bruslení bohužel není pro každého. A kdo na to nemá, ten trpí, trpí jak zvíře…

 

Pokud nemáte na bruslení fyzičku a/nebo dovednosti, pak může Váš zážitek z bruslení vypadat následovně: na rovinkách a v mírném klesání to nemusí být vůbec špatné, zvlášť pokud Vám to na klasických bruslích na kluzáku nebo rybníku jde, jakmile to ale začne stoupat, začne být zle… Buď to budete muset urvat celé rukama, což by v případě mírnějších, a ne příliš dlouhých stoupání mohlo ještě nějak jít, nebo začne peklo. A čím větší bude stoupání, tím větší peklo to bude… Lyže Vás nepodrží a budou ujíždět do všech stran, ruce a břišní svaly tak velký nápor po čase také nezvládnou a začnou odpadat… Vrchol kopce v nedohlednu, zpocení až na prdeli, a ani stromeček Vás nezachrání… V krátkém sjezdu se trochu otřepete, ale po každém klesání přijde zákonitě zase kopec nahoru…

 

A právě pro ty z nás, kdo nemají dostatečnou fyzičku na to, aby elegantně vyklouzali i táhlé a prudké stoupáky, a zároveň netrpí úchylkou projevující se radostí či opojením z vůně dehtových stoupacích vosků (jinými slovy: nechtějí mazat stoupacími vosky, ať již jsou ve válečku, tubě, spreji nebo nanesené na pásce, zkrátka a dobře si nechtějí patlat ruce, lyže a oblečení tím lepivým svinstvem, které stejně většinou víc drhne, lepí a namrzá, než aby dělalo něco kloudného), ano právě pro nás jsou tady skiny neboli lyže s mohérovým páskem.

 

Skiny neboli lyže s mohérovým páskem jsou to správné řešení pro ty z nás – tedy turisty a rekreační hobby-lyžaře, kteří se nechtějí patlat se stoupacími vosky, ale zároveň nemají dostatečnou fyzičku a/nebo dovednosti na bruslení neboli volný styl. Je tomu ale opravdu tak?

Proč (ne)používat rotační kartáče?

Rotační karáče jsou efektivní, urychlují práci, odvedou stejnou nebo lepší práci za zlomek času ve srovnání s bežnými ručními kartáči... Tyto a další oslavné komentáře můžete mezi servisními pracovníky zaslechnout na adresu tzv. rotačních kartáčů.

Je tomu ale opravdu tak?

Jak asi správně tušíte, my si to nemyslíme, naopak považujeme tzv. rotační kartáče za spíše velmi problematické a vnímáme je v celkovém kontextu jako další projev ztráty řemeslného umu v naší profesi.

Proč?

Pokud začneme přípravnou fází, kde kartáče používáme jednak pro vyčištění skluznice, odstranění zbytků starých vosků a zoxidovaných částí skluznice, jednak pro vytvoření tzv. flokati-koberce, tedy vrstvy molekulárních řetězců UHMWPE, které umožní následné navázání molekul kluzného vosku a tím vytvoření kluzné vrstvy, pak můžeme s klidným svědomím prohlásit, že rotační kartáče se nehodí ani k jednomu z popsaných cílů.

Není nic jednoduššího než drahou skluznici z UHMWPE zničit nebo alespoň pořádně poškodit tvrdým ocelovým rotačním kartáčem. Proces vyčistění skluznice a odstranění zoxidované části je pro následnou preparaci kluznými vosky zcela zásadní, ale je nutné jej provádět s citem a správně, nikoli pouze rychle.

Pokud byste chtěli pro čistění skluznice přeci jen využít rotační kartáč, třeba proto že jako trenér dětského oddílu musíte za jedno odpoledne připravit několik desítek párů, pak prosím používejte jemné mosazné nebo bronzové kartáče, nastavte spíše nižší otáčky (max. 1500 ot/min.) a dávejte velký pozor...

Po vyčištění skluznice ale budete muset vzít ruční bronzový nebo mosazný kartáč stejně do ruky, protože tzv. flokati-koberec, který je pro vytvoření kvalitní kluzné vrstvy naprosto nepostradatelný, pomocí rotačního kartáče nikdy nevytvoříte, naopak po rotačním kartáči to bude spíše náročnější.

Aby mohl vzniknout správný flokati-koberec, tvořený bezpočtem molekulárních řetězců či vlásků UHMWPE, je nutné přejíždět po skluznici kartáčem s jemným dlouhým mosazným nebo bronzovým vlasem, a to dlouhými táhlými pohyby výhradně ve směru jízdy... A nic z toho rotačním kartáčem prostě neuděláte :-)

Nyní se podíváme trochu podrobněji na fázi odstraňování přebytečného vosku. Pro fázi odstraňování přebytečného vosku je kartáčování zcela zásadní. Jak víme, neexistuje jiný prostředek, jak odstranit přebytečný vosk ze struktury. A čím komplexnější struktura je, tím složitější a náročnější je odstraňování přebytečného vosku. Pokud se ještě nakombinuje složitá struktura (např. dvojitá šípová struktura) s tvrdým voskem, pak babo raď... Jak uvolnit zalitou strukturu a nezničit přitom vazby molekulárních řetězců UHMWPE na straně jedné a molekul kluzných vosků na straně druhé.

Jediné, co máme k dispozici, je bronzový nebo mosazný kartáč a naše schopnost a dovednost uvolnit zalitou strukturu, a přitom ze skluznice nevytáhnout veškerý vosk. Tedy kartáč a naše ruce! A kdo si myslí, že tento úkon může provádět nějakou rotující mrchou, ten by možná nemusel dělat vůbec nic, vyjde to totiž na stejno :-)

Ve fázi finálního leštění si omezené použití rotačních kartáčů dokážeme představit. Doporučujeme ale vždy používat jemné kartáče a postupovat velmi obezřetně.

Závěr:

V přípravné fázi se rotačním kartáčům obloukem vyhněte, ve fázi odstraňování přebytečného vosku na ně úplně zapomeňte a ve finální fázi leštění je používejte velmi obezřetně. A že Vám výrobci vosků a servisních prostředků vykládají něco jiného - to víte, jde vždy primárně o prachy!

Proč bude mohér vždy pouze z nouze cnost?

Odpověď je velmi jednoduchá: mohér se pokouší o totéž, co universální stoupací vosky, a sice zajistit spolehlivý odraz a dobrý skluz jedním jediným prostředkem na nekonečné paletě sněhových podmínek.

Sníh je stejně proměnlivý a má prakticky stejně nekonečnou paletu druhů, tvarů a podob jako počasí samo. Universální stopací vosky jsou stejně pošetilé jako ALL-WEATHER-CLOTHES (oděv, který se hodí do všech druhů počasí - saharskými vedřisky počínaje a arktickými krutomrazy konče).

Abychom ale nebyli k mohéru tak přísní, zkusíme si říci něco málo ke snahám zjednodušit mazání na odraz, tedy mazání stoupacími vosky obecně.

Snahy zjednodušit mazání na odraz jsou prakticky stejně staré jako voskování lyží samotné. Už naši lyžařští předci usilovali o co nejlepší skluz - tehdy ještě dřevěných lyží, zároveň potřebovali, aby lyže ve stoupání zaručovala dobrou oporu, tedy odraz.

Jedna z úplně prvních snah zjednodušit mazání na odraz byly odnímatelné tulení pásy (dodnes využívané při SKI-ALPINISMU, jen už nejsou - tak často - z pravé tulení srsti). Při stoupání zaručoval takový pás takžka ideální odraz a před sjezdem se sundal, aby nebrzdil.

Zásadní přelom v úsilí o zlepšení skluzu i odrazu představoval tvar lyží, který skluznici dělil do tří částí, dvou kluzných a jedné stoupací, z nichž prostřední, tedy stoupací se dostává do přímého kontaktu se sněhovou pokrývkou pouze při přenesení celkové váhy lyžaře na lyži určené k odrazu.

Po objevu lyží se třemi komorami se se snahami zjednodušit mazání stoupacími vosky roztrhl pytel - universální stoupací vosky, stoupací vosky ve spreji, stoupací pásky, integrovaný mohér, šupiny... 

Ale sníh zjednodušujícím snahám díky své nekonečné proměnlivosti statečně odolával, a tak se na scéně objevovaly stále rafinovanější a radikálnější techniky.

Asi nejradikálnějším přístupem, jak zjednodušit mazání na odraz, je vznik tzv. volného stylu. Ano, jsme přesvědčeni o tom, že se do značné míry jedná o snahu zrychlit jízdu na lyžích, a tedy také eliminovat zpomalující efekt stoupacích vosků, tedy eliminovat stoupací vosky zcela.

O tržním úspěchu či neúspěchu všemožných metod a technik pak rozhodly přirozené lidské vlastnosti dnešní doby: pohodlnost, lenost a uspěchanost.

A na vrcholu evolučního řetězce se tak usídlily techniky dvě: volný styl zcela eliminující použití stoupacích vosků a mohér, alternativa k universálnám stoupacím voskům.

Proč je správné kartáčování tak důležité pro dobrý skluz?

Abychom mohli správně odpovědět na tuto otázku, musíme si nejprve říci něco málo o tom, co se vlastně děje se skluznicí lyže při nanášení kluzného vosku.

Víme, že kluzný vosk se nanáší na vyčištěnou a pomocí mosazného kartáče "otevřenou" skluznici. Výraz "otevřená" skluznice možná ale není úplně nejvhodnější, protože evokuje představu "porézní" struktury, kterou "otevíráme" pomocí kartáče. Moderní skluznice z UHMWPE (polyetylen s ultra vysokou molekulární hmotností) však nemají žádnou porézní strukturu, která by se mohla otevírat, nýbrž mají na molekulární úrovni na povrchu drobné chloupky či vlásky. Mezi těmito chloupky či vlásky je dostatek místa pro molekuly kluzných vosků. 

Kluzný vosk se tedy na molekulární úrovni přímo propojuje se skluznicí, vzniká tedy jakási "směs" z polyetylenu s ultra vysokou molekulární hmotností a kluzného vosku.

Při kartáčování mosazným či jemným ocelovým kartáčem před nanášením kluzného vosku tedy skluznici "neotevíráme", ale spíše "urovnáváme" nebo "česáme" vlásky či chloupky skluznice na molekulární úrovni a zvyšujeme tak jejich schopnost "spojovat se" s kluzným voskem.

Tímto výkladem jsme se dostali k první části odpovědi na naši otázku: Proč je správné kartáčování tak důležité pro dobrý skluz?

Protože "směs" polyetylenu a kluzného vosku je zpravidla mnohem vodo-odpudivější než samotný polyetylen a protože "intenzivnější" propojení mezi skluznicí a kluzným voskem na molekulární úrovni zajišťuje výrazně větší trvanlivost kluzné vrstvy na povrchu skluznice, tedy lepší skluz po delší dobu.

Po nanesení a zažehlení kluzného vosku je nutné z povrchu skluznice odstranit přebytečnou vrstvu kluzného vosku a opětovně uvolnit strukturování či drážkování skluznice. Také při finálním odstraňování kluzného vosku a uvolňování "zalitých" drážek strukturování sehrává kartáčování klíčovou roli.

Jako první se při finálním odstraňování přebytečného vosku a při uvolňování drážek strukturování používá jemný mosazný kartáč. Tento kartáč se však musí používat velmi opatrně a s mírným tlakem, jelikož při intenzivním použití a vysokém tlaku může dojít k odstranění veškerého vosku z prostoru mezi vlásky skluznice, tedy i toho kluzného vosku, který měl zajistit ve spojení se skluznicí dobrý a trvanlivý skluz. Zcela nevhodné jsou tedy elektrické rotační kartáče!

Finální kartáčování pomocí jemného mosazného kartáče musí být prováděno mírným tlakem, dlouhými pohyby pouze ve směru skluzu a celou skluznici doporučujeme přejet kartáčem pouze dvakrát, maximálně třikrát (u tvrdší vosků). Nikdy nepoužíváme rotační kartáč nebo pohyb proti směru skluzu!

Kdy používat jaký kartáč? Část II.: Nylonový kartáč a kartáč z koňských žíní.

Jak již víme z předchozího příspěvku věnovanému ocelovému a bronzovému kartáči, používáme krátký leštící nylonový kartáč jako finální či dokončovací operaci po bronzovém kartáči pro dočištění a vyleštění finální struktury skluznice po aplikaci měkkých kluzných vosků. Stejnou dočišťovací a leštící funkci plní leštící kartáč z koňských žíní, pouze s tím rozdílem, že se používá pro dočištění a vyleštění finální struktury skluznice po aplikaci tvrdých kluzných vosků.

Jak nylonový leštící kartáč, tak leštící kartáč z koňských žíní se používá primárně ve směru jízdy, ale pro vosky aplikované do struktury skluznice je možné využít i cukavý pohyb tam a zpět. Tlak na kartáč je zpravidla střední. Cílem je této kartáčovací operace je vyleštit povrch skluznice.

Kartáč z koňských žíní je také jemný, ale na rozdíl od nylonového kartáče poměrně tuhý. Tato tuhost se výborně hodí pro odstranění posledních zbytků přebytečného vosku z povrchu skluznice a pro vyleštění tvrdých a velmi tvrdých kluzných vosků, aniž bychom se museli obávat, že vykartáčujeme ze skluznice veškerý vosk (i ten z porézních částí skluznice), což by se mohlo stát při použití bronzového kartáče.

Krátký nylonový leštící kartáč i kartáč z koňských žíní se dále používají pro aplikaci tzv. čistých fluorových vosků, bez ohledu na to, zda se aplikují ve formě prášku, kapaliny či tuhého bločku. Čisté fluorové vosky se nejprve zažehlí na povrchu skluznice, následně se vmasírují či vkartáčují cukavým pohybem vpřed a vzad tuhým nylonovým kartáčem do povrchu skluznice, následně se opět zažehlí, po druhém zažehlení se z povrchu skluznice odstraní přebytečné množství fluorového prášku pomocí jemného kartáče z koňských žíní. Finální vyleštění čistého fluorového vosku se provádí opět jemným, měkkým nylonovým kartáčem.

Jak odstraňování přebytečného fluorového prášku z povrchu skluznice pomocí kartáče z koňských žíní, tak finální leštění povrchu skluznice po aplikaci čistého fluorového vosku pomocí jemného nylonového kartáče se provádí zpravidla ve směru jízdy, a to jemným tlakem na kartáč a dlouhými táhlými pohyby.

Dříve se při aplikaci kluzných vosků hojně využíval běžný nylonový kartáč. Dodnes ho výrobci lyžařských vosků a doplňků relativně často nabízí. V profesionální servisní praxi však již tento kartáč nemá prakticky žádné místo. Pro otevírání a čištění skluznice se nehodí, protože jeho silné a tuhé vlasy se nejsou schopné dostat do vnitřní struktury lyže. Ani pro odstraňování přebytečného vosku po plexi škrabce se příliš nehodí. Kvůli silným a tuhým vlasům s ním nelze odstranit přebytečný vosk z jemných drážek a struktur ve skluznici. Pro leštění ze zase používá krátký jemný nylonový kartáč...

Jak správně používat bronzový kartáč pro odstranění přebytečného vosku?

Z předchozích příspěvků víme, že ocelové kartáče jsou pro přípravu běžeckých lyží nevhodné, a to bez ohledu na to, co nám nabízejí výrobci lyžařských vosků a doplňků v rámci svým marketingových strategií. Víme, že skluznici běžeckých lyží čistíme a otevíráme před nanášením kluzného vosku pomocí hustého bronzového kartáče s jemným vlasem.

Při čištění a otevírání skluznice přejíždíme bronzovým kartáčem od špičky k patce, táhlými pohyby a středním až velkým tlakem na kartáč zbavujeme skluznici starých vosků a otevíráme ji pro "příjem" či "napouštění" nových kluzných vosků. V úvodní fázi čištění skluznice pomocí bronzového kartáče můžeme použít i "cukavý" obousměrný pohyb, při kterém však smíme na kartáč tlačit pouze maximálně středním tlakem ruky. Následně musíme strukturu skluznice "srovnat" pohyby kartáče od špičky k patce, tedy ve směru pohybu lyže.

Tento způsob použití bronzového kartáče je jasný a jednoznačný. Z předchozích příspěvků však víme, že bronzový kartáč se používá jako první kartáčovací operace pro odstranění přebytečného vosku po plexi škrabce. Proč vlastně bronzový kartáč pro odstranění přebytečného vosku po plexi škrabce používáme? Protože potřebujeme odstranit přebytečný vosk ze struktury či drážkování lyže a z přechodových částí skluznice, kam se nedostaneme ani plochou plexi škrabkou, ani tvarovými žlábkovými škrabkami. 

Jak víme, existují dva základní druhy strukturování skluznic běžeckých lyží: strojní strukturování, které je permanentní součástí skluznice, a manuální či vytlačované strukturování, které se provádí pomocí manuálních strukturovačů pro dané sněhové a teplotní podmínky před vlastním závodem a které je možné - až na výjimky - opět odstranit pomocí zažehlování.

A právě tyto permanentní a vytlačené struktury musíme zbavit přebytečného vosku či obnovit pomocí bronzového kartáče. Po zažehlení kluzného vosku zůstane na povrchu skluznice větší či menší vrstva přebytečného vosku. Tento vosk odstraníme nejprve ze žlábku a následně z rovných ploch skluznice pomocí ostré plexi škrabky. Škrabky se však nedostanou do voskem zalitých drážek a struktur. Pokud bychom je neobnovili, tedy nezbavili přebytečné vosku, zhoršovali by pouze kluzné vlastnosti lyže.

A v čem je tedy problém? Problém je v tom, že pro odstranění přebytečného vosku z permanentních a vytlačených struktur používáme stejný nástroj, který používáme pro odstraňování starých vosků z porézních částí skluznice a pro otevírání skluznice pro aplikaci nového kluzného vosku. Pokud budeme drážky a struktury zbavovat přebytečného vosku či obnovovat příliš intenzivně, může se nám snadno stát, že ze skluznice bronzovým kartáčem vytáhneme veškerý kluzný vosk, tedy i ten, která jsme tam chtěli a potřebovali nechat pro zlepšení kluzných vlastností lyže. 

Tento problém by se navíc neprojevil ihned na startu, např. při testování skluzu lyží před vlastním  závodem, ale pravděpodobně po několika málo kilometrech závodu (v závislosti na sněhových podmínkách). Při prvním kontaktu skluznice lyže s vodním filmem by totiž fungovala základní penetrace kluzným voskem, kterou nelze žádným kartáčem odstranit. Tuto základní penetraci je možné si představit představit jako "nějaký" mastný film. Tento mastný film by se však velmi rychle vymyl či vyplavil kontaktem s vodním filmem na povrchu sněhu. Právě proto, je tento fenomén tak zákeřný. Není ho totiž možné snadno zjistit, a to ani testy skluzu před vlastním závodem.

Co tedy s tím? Pro odstranění přebytečného vosku z drážek, struktury a přechodových částí skluznice musíme použít bronzový kartáč. Musíme ale používat pouze táhlé pohyby ve směru jízdy a jemný až střední tlak na kartáč. Bronzovým kartáčem přejede skluznici ve směru pohybu pouze několikrát. Zbývající přebytečný vosk a konečnou úpravu povrchu pak provádíme buď kartáčem s vlasem z koňských žíní pro tvrdé kluzné vosky nebo leštícím nylonovým kartáčem pro měkké kluzné vosky.

Při studeném počasí můžeme pro jemné odstranění přebytečného vosku využít rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou. Odstraňování přebytečného vosku a kartáčování provádíme standardně při pokojové teplotě. Po vykartáčovaní lyže bronzovým kartáčem a následně kartáčem s vlasem s koňských žíní (pro měkké vosky nebývá rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou pro tento postup dostatečný) necháme lyže stát cca 30 min. venku na mraze. Skluznice se zpravidla pokryje jakýmsi přerušovaným šedivým filmem. Jedná se o vytlačený přebytečný vosk z porézních částí skluznice, který byl vytlačen na povrch z důvodu smršťování skluznice působením mrazu. Tento film následně na mrazu vykartáčujeme kartáčem s vlasem z koňských žíní.

S problematikou odstraňování přebytečného vosku z drážkování a struktury skluznice úzce souvisí téma, kdy provádět manuální strukturování skluznice? Před nanesením kluzného vosku nebo po jeho zažehlení a seškrábání? Ale o tom až někdy příště...

Kdy používat jaký kartáč? Část I.: Ocelový a bronzový kartáč.

Většina výrobců lyžařských vosků nabízí také základní sadu kartáčů. Ve většině případů se jedná o následující druhy kartáčů: nylonový kartáč, kartáč s vlasem z koňských žíní, ocelový kartáč a bronzový kartáč.

Většiny výrobců lyžařských vosků má v nabídce různé velikosti a tvary kartáčů. Velké oválné označované jako profesionální, střední hranaté a malé či kombinované označované jako ekonomické. Vedle manuálních kartáčů má většina výrobců v nabídce rovněž elektrické rotační kartáče.

Někteří výrobci dále rozlišující dvě až tři skupiny kartáčů: 1. kartáče před nanesením kluzného vosku, 2. kartáče po nenesení kluzného vosku, 3. kartáče pro finální fluorové přípravky

Kartáče před nanesením kluzného vosku slouží pro "otevření" a "vyčištění" skluznice. Před aplikací nového kluzného vosku do porézních částí skluznice je třeba odstranit starý kluzný vosk (vyčištění) a co nejvíce zpřístupnit porézní části skluznice pro aplikaci nového vosku (otevření).

Po nanesení a zažehlení a po odstranění hlavního množství přebytečného kluzného vosku ze žlábku a z povrchu skluznice pomocí plexi škrabky je třeba odstranit přebytečný kluzný vosk ze struktury / drážkování skluznice a z povrchu skluznice pomocí kartáče.

Finální fluorové přípravky mají jednu základní vlastnost: neaplikují se do skluznice (myšleno do vnitřních porézních částí skluznice), nýbrž na skluznici (myšleno na povrch skluznice zbavený přebytečného kluzného vosku pomocí plexi škrabky a kartáče). Finální fluorové přípravky je tedy nejprve nutné "vpravit" na povrch skluznice (zažehlením a vkartáčováním), následně je nutné přebytečný prášek odstranit kartáčem a ve finále je třeba povrch kartáčem vyleštit.

Ocelový kartáč

V nabídce výrobců lyžařských vosků jsou zpravidla dva druhy ocelových kartáčů. 1. kartáče s jemným a kratším ocelovým vlasem, kartáče s hrubším a delším ocelovým vlasem. Kartáče s jemným a kratším ocelovým vlasem se zpravidla doporučují pro otevření a vyčištění skluznice, kartáče s hrubším a delším ocelovým vlasem se zpravidla doporučují pro odstranění zbytků přebytečného vosku ze struktury a povrchu skluznice po aplikaci kluzného vosku.

Ani pro jedno z výše uvedených použití nemůžeme ocelový kartáč doporučit. Ocelový kartáč má tendenci zanechávat na skluznici "vlásky" nebo "chloupky" tím, jak proniká hluboko do struktury skluznice a rozrušuje její strukturu. Tyto vlásky nebo chloupky se při následném zažehlování kluzného vosku roztavují a zpětně "uzavírají" porézní otevřenou strukturu skluznice. Vytahování a následné zatavování vlásků či chloupků skluznici navíc trvale poškozuje. Ocelové kartáče jsou pro skluznici jednoduše příliš hrubé. Pro otevření a vyčištění porézních částí skluznice doporučujeme používat bronzový kartáč, který zajistí stejně dobré vyčištění a otevření, ale "nevláskuje".

Bronzový kartáč

Výrobci lyžařských vosků a doplňků nabízí nejrůznější provedení bronzových kartáčů: bronzové kartáče lemované nylonovým okrajem, bronzové kartáče lemované ocelovým okrajem, ocelové kartáče lemované bronzovým okrajem, bronzovo-nylonový kombinovaný kartáč. Bronzové kartáče se zpravidla doporučují pro otevření a vyčištění skluznice před nanášením kluzného vosku a pro odstranění zbytků přebytečného vosku ze struktury a povrchu skluznice po aplikaci kluzného vosku.

S oběma uvedenými použitími bronzového kartáče zcela souhlasíme. Máme však jednu zcela zásadní připomínku k provedení bronzového kartáče: bronzový kartáč má být hustý, má mít jemný a dlouhý vlas, bronzový vlas nemá být ničím lemován (rozhodně nemá být lemován ocelovým okrajem), bronzový vlas nemá být kombinován s žádným dalším materiálem... Bronzový kartáč má být hustý bronzový kartáč s jemným dlouhým vlasem a tečka.

Bronzový kartáč se používá před nanášením kluzného vosku pro odstranění nečistot a starého vosku a pro otevření skluznice, aby přijímala lépe a více kluzného vosku. Bronzový kartáč s jemným vlasem nerozrušuje strukturu skluznice a "nevláskuje". Bronzový kartáč se dále používá po odstranění přebytečného kluzného vosku pomocí plexi škrabky pro "doodstranění" zbytků přebytečného kluzného vosku především ze struktury / drážek z přechodových částí skluznice. Při odstraňování zbytků přebytečného kluzného vosku pomocí bronzového kartáče na kartáč příliš netlačíme a nepřejíždíme skluznici příliš často. Po bronzovém kartáči následuje ještě finální vyleštění dalšími druhy kartáčů!

Kdy jsou lyže s mohérem ta správná volba?

V předchozím příspěvku jsme si řekli něco málo o tom, kdy lyže s mohérem nejsou to pravé ořechové. Kdy jsou tedy skiny ta správná volba?

Skiny jsou optimální lyže pro začátečníky - děti i dospělé. Skiny jsou vhodné na prakticky všechny druhy nového sněhu. Při použití na novém sněhu je však musíme vždy opatřit prostředkem proti namrzání. U nového vlhkého či mokrého sněhu kolem nuly se budeme muset smířit s tím, že lyže s mohérem nebudou fungovat příliš dobře ve zledovatělé stopě, ale mimo stopu by měl být odraz celkem slušný.

Skiny jsou optimální volba na všechny druhy jemnozrnného sněhu - suchého prašanu, vlhkého i mokrého transformovaného sněhu. Jemnozrnný sníh neboli transformovaný sníh je sníh, který je zpravila několik dní starý a prošel již několika málo přeměnami způsobenými okolními podmínkami. Pokud bychom se chtěli orientovat podle toho, co mažou ostatní, pak na jemnozrnný sníh zpravila používáme tuhé syntetické sloupci vosky. Na skiny se ale žádné stoupací vosky aplikovat nesmí!

Chloupky na mohérovém pásku se postupně opotřebovávají. U zcela nového mohérového pásku jsou chloupky relativně dlouhé. Dlouhé chloupky nabízí lepší odraz, např. i na hrubozrnnějších druzích sněhu, kdy jsou jednotlivá zrna již větší a zaoblenější a kdy začíná být nutné používat tekuté stoupací vosky (např. překryté tuhým stoupacím voskem pro lepší skluz). Skiny s novým páskem pak budou relativně dobře fungovat na suchém a vlhkém hrubozrnném sněhu. Na mokrém až velmi mokrém hrubozrnném sněhu už to žádná hitparáda nebude. Delší chloupky zároveň ale znamenají horší skluz a také rychlejší znečištění pásku. Naopak kratší chloupky sebou přinášejí zlepšené kluzné vlastnosti. Jakmile přestane mohérový pásek fungovat i na novém a jemnozrnném sněhu, bude nutné ho vyměnit za nový.

Jak jsme již zmínili výše, při použití u nového či čerstvě napadlého sněhu je nutné mohérový pásek impregnovat proti namrzání, a to zvláště při teplotách kolem nuly. Pro impregnaci se používá speciální přípravek, který je možné buď zažehlit nízkou teplotou, nebo jej nechat pouze zaschnout. Nikdy ale nepoužívejte lyže s čerstvě naimpregnovaným mohérovým páskem! V případě, že nemáte právě k dispozici speciální impregnací přípravek, můžete mohérový pásek lehce "navoskovat" měkčím kluzným voskem se směru jízdy a následně vykartáčovat nylonovým kartáčem. Pozor: aplikací kluzného vosku se vždy lehce zhorší odraz.

Mohérový pásek je také nutné čistit, a to v závislosti na znečištění sněhu. Na novém a čerstvém sněhu prakticky k žádnému znečištění nedochází. Starší a starý sníh vždy obsahuje větší či menší množství nečistot, které však nemusí být viditelné běžným pohledem. Čištění se opět provádí speciálním čistícím přípravkem, který se nanese, nechá působit a následně otře i s nečistotami čistým hadrem. Následně se mohérový pásek vykartáčuje nylonovým kartáčem ve směru jízdy.

V poslední době se lyže s mohérovým páskem nabízejí s možností změny těžiště lyže. Znamená to, že pro lepší a spolehlivější odraz se vázání lyže posune kousek směrem ke špičce lyže. V tomto případě budou mít lyže o něco horší kluzné vlastnosti, ale o něco lepší odraz.