Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část III.

KDE MOHOU SKINY FUNGOVAT A KDE NIKOLI

 

Co z toho tedy vyplývá? Mohérový pásek dobře funguje – tedy zajišťuje relativně spolehlivý odraz a relativně dobrý skluz – v relativně úzkém pásmu sněhových podmínek. 

 

Za jakých podmínek tedy mohér může dobře fungovat? 1. Sníh musí být tvořen spíše sněhovými krystaly, a nikoli zrny. Tedy nový nebo starší jemnozrnný sníh z částečně transformovanými krystaly (krystaly jsou spíše ostré a křehké, zrna jsou oblá a mají tendenci se stále zvětšovat). 2. Sníh by měl mít spíše nižší vlhkost, aby neměl tendenci namrzat. Tedy sněhové podmínky pří teplotách níže pod nulou (řekněme - 3 stupně C a nižší) a spíše nízké vzdušné vlhkosti. 3. Sníh by si měl i ve stopách zachovávat určitou tvarovou stálost. Tedy spíše stabilní než proměnlivé podmínky.

 

A za jakých podmínek tedy mohér fungovat nebude? 1. Kdykoli bude sníh tvořen velkými oblými zrny, a to bez ohledu, zda tato zrna plavou v láku volné vody (klasické jarní mokré sněhy) nebo jsou provázány pevnými ledovými krčky (zledovatělý transformovaný sníh). Chloupky nemají možnost se těchto velkých oblých zrn zachytit. 2. Kdykoli bude sníh tvořen hladkými nebo vysoce abrazivními ledovými plochami. Na hladkých plochách se nemají chloupky čeho zachytit, abrazivní druhy ledovatého sněhu navíc chloupky snadno odřou. 3. Kdykoli má sníh tendenci se při přejezdu lyží výrazně přetvářet, uhlazovat se, mydlit se, sklovatět. Výrazná transformace sněhových krystalů ve stopě vede zpravidla k vyhlazení stopy. Ve vyhlazené stopě mají chloupky mohéru pramalou šanci vázat se na sníh. 4. Kdykoli má sníh vysokou tendenci lepit se a namrzat. Zpravidla se jedná o vlhký sníh při teplotách kolem nuly a vyšší vzdušné vlhkosti. Za těchto podmínek je mohér nutné chránit prostředkem proti namrzání, ale ani ten namrzání zcela nezabrání. Namrzlý mohér nejenom, že neumožňuje prakticky žádný odraz, nýbrž také parádně drhne! 5. Kdykoli bude sníh obsahovat velké množství volné vody. Ta zpravidla vytvoří mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou relativně silný vodní film, který pak bohužel velmi efektivně omezuje funkci mohéru navazovat sněhové krystaly. 6. Kdykoli bude sníh výrazně znečištěný. Nečistoty relativně rychle ucpou chloupky mohéru, a tak výrazně omezí jeho schopnost vázat se na sněhové krystaly…

 

Jak je již z prostého výčtu různých sněhových podmínek, za kterých mohér spíše bude a spíše nebude fungovat, patrné, lyže s mohérovým páskem mohou nabídnout relativně spolehlivý odraz a relativně dobrý skluz v poměrně malém pásmu sněhových podmínek.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část II.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny…

JAK MOHÉR VLASTNĚ FUNGUJE?

 

Abychom si mohli na tuto otázku odpovědět, musíme si nejprve vysvětlit, jak takové skiny vlastně fungují. Mohérový pásek se nachází pouze v tzv. stoupací komoře, tedy v místech, kde se u běžných lyží na klasiku nanáší stoupací vosk. Mohérový pásek tedy nahrazuje stoupací vosk. Jak ale takový stoupací vosk, a tedy mohérový pásek má vlastně správně fungovat?

 

Stoupací vosk aplikovaný ve stoupací či odrazové komoře musí být dostatečně lepivý na to, aby na sebe ve fázi odrazu „navázal“ či „nalepil“ sněhové krystaly či zrna a umožnil tak odraz při plném zatížení lyže, zároveň však nesmí být příliš lepivý na to, aby umožnil ve fázi navazujícího skluzu snadné či hladké „setření“ sněhových krystalů, které se na stoupací vosk v předchozí fázi odrazu navázali.

 

Pokud je stoupací vosk málo lepivý, nenaváží se sněhové krystaly na stoupací vosk vůbec, nebo pouze nedostatečně a lyže podkluzuje, je-li stoupací vosk naopak příliš lepivý, naváží se sněhové krystaly vosk příliš intenzivně a nedojde k jejich následnému oddělení či setření ve fázi skluzu, v tomto případě lyže drhne – sníh nalepený na stoupací vosk zhoršuje nebo zcela znemožňuje skluz.

 

A ačkoli by si mnozí z nás přáli, aby mohérový pásek fungoval na jiném – hlubším či sofistikovanějším – principu, fungují také lyže s mohérovým páskem neboli skiny na úplně stejném principu. Chloupky mohéru musí krystaly sněhu ve fázi odrazu při plném zatížení lyže navázat a umožnit tak odraz, následně pak ve fázi skluzu snadno pustit a umožnit jejich setření, a tedy skluz.

 

V čem je tedy problém, stoupací vosk i mohér fungují na stejném principu, mohér ale na rozdíl od stoupacích vosků ani nepodkluzuje, ani nenamrzá… V čem je tedy problém?

 

Zatímco stoupací vosky reagují na nekonečnou paletu sněhových podmínek prakticky nekonečnou paletou různých stoupacích vosků, různými délkami stoupací komory a různými tloušťkami naneseného stoupacího vosku, má mohér k dispozici pro tutéž nekonečnou paletu sněhových podmínek – počínaje čerstvě napadlým prachovým sněhem při teplotách pod nulou, vlhkým či lehce mokrým novým vatovým sněhem při teplotách kolem nuly, přes staré znečištěné hrubozrnné mokré až vodou nasáklé jarňáky až po ledovaté, hladké či extrémně abrazivní firny – pouze a jenom jeden typ vlasu či chloupků, bez možnosti měnit délku pásu nebo výšku vlasu.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část I.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny…

 

ŠIRŠÍ KONTEXT LYŽÍ SKIN

 

Ano, skiny neboli lyže s mohérovým stoupacím páskem v posledních letech nebo možná dokonce dekádách dominují turistickým běžkám… Ale proč a kde se vlastně vzaly?

 

Řekl bych, že téma skinů je mnohem zajímavější a hlubší, než se může na první pohled zdát… V obecné rovině bych řekl, že skiny nejsou nic jiného než další pokus, jak vyřešit složitosti a komplikace spojené s mazáním stoupacích vosků, které zajišťují odraz u klasického stylu neboli klasiky.

 

V ještě obecnější rovině by se dalo říci, že rovněž volný styl neboli bruslení není nic jiného než zatím nejzdařilejší pokus, jak vyřešit složitosti a komplikace stoupacích vosků… Ano, je to tak, mnoho hobby-lyžařů i zdatnějších turistů se uchyluje ke skatům především proto, že lyže na bruslení se nemusí mazat! No, nemusí mazat?!? Nemusí se mazat stoupacími vosky pro odraz. To ano! O to více se však musí mazat na skluz, nikoli snad pro to, aby jely lépe, i když i to se zvláště na tupém a pomalém sněhu šikne, ale především proto, aby neoxidovaly! Ano, je to tak, skluznice lyží oxiduje… A pozor! Nejvíce oxiduje právě při klouzání po sněhové pokrývce neboli při lyžování.

 

Ale je to tak, při volném stylu neboli bruslení odpadá úmorné mazání či patlání tuhých i tekutých stoupacích vosků v jakékoli formě a podobě… Kdo z nás to nezažil, upatlané ruce, upatlané lyže, lepící se sníh, namrzající lyže, zničená bunda nebo nové SWIX kalhoty…

 

Nejeden lyžař – při vzpomínce na tento hrůzný zážitek nebo při představě jeho opakování – se rychle a pokorně uchýlí ke skatům, a to bez ohledu na to, zda jeho fyzická kondice a/nebo dovednosti tento styl pohybu na běžkách umožňují či nikoli…

 

Mnozí z lyžařů turistů a méně zdatných hobíků však bohužel pouze vytloukají klín klínem nebo vyhání čerta ďáblem… Jak to myslím? Jak to říkám! Bruslení bohužel není pro každého. A kdo na to nemá, ten trpí, trpí jak zvíře…

 

Pokud nemáte na bruslení fyzičku a/nebo dovednosti, pak může Váš zážitek z bruslení vypadat následovně: na rovinkách a v mírném klesání to nemusí být vůbec špatné, zvlášť pokud Vám to na klasických bruslích na kluzáku nebo rybníku jde, jakmile to ale začne stoupat, začne být zle… Buď to budete muset urvat celé rukama, což by v případě mírnějších, a ne příliš dlouhých stoupání mohlo ještě nějak jít, nebo začne peklo. A čím větší bude stoupání, tím větší peklo to bude… Lyže Vás nepodrží a budou ujíždět do všech stran, ruce a břišní svaly tak velký nápor po čase také nezvládnou a začnou odpadat… Vrchol kopce v nedohlednu, zpocení až na prdeli, a ani stromeček Vás nezachrání… V krátkém sjezdu se trochu otřepete, ale po každém klesání přijde zákonitě zase kopec nahoru…

 

A právě pro ty z nás, kdo nemají dostatečnou fyzičku na to, aby elegantně vyklouzali i táhlé a prudké stoupáky, a zároveň netrpí úchylkou projevující se radostí či opojením z vůně dehtových stoupacích vosků (jinými slovy: nechtějí mazat stoupacími vosky, ať již jsou ve válečku, tubě, spreji nebo nanesené na pásce, zkrátka a dobře si nechtějí patlat ruce, lyže a oblečení tím lepivým svinstvem, které stejně většinou víc drhne, lepí a namrzá, než aby dělalo něco kloudného), ano právě pro nás jsou tady skiny neboli lyže s mohérovým páskem.

 

Skiny neboli lyže s mohérovým páskem jsou to správné řešení pro ty z nás – tedy turisty a rekreační hobby-lyžaře, kteří se nechtějí patlat se stoupacími vosky, ale zároveň nemají dostatečnou fyzičku a/nebo dovednosti na bruslení neboli volný styl. Je tomu ale opravdu tak?

Jak určit stoupací zónu běžeckých lyží?

Na rozdíl od běžeckých lyží na bruslení neboli volný styl, jejichž skluznice tvoří jenom jedna velká kluzná zóna sahající od špičky lyže až po její patku, tvoří skluznici běžeckých lyží na klasiku neboli klasický styl dvě zóny, a to zóna kluzná - stejně jako u lyží na bruslení - a zóna stoupací neboli odrazová. Kluzná zóna má přitom dvě části - horní a spodní, mezi horní a spodní kluznou zónou se pak nachází zóna stoupací.

A teď totéž názorněji: jistě jste si všimli, že běžecké lyže - zvláště ty na klasiku - jsou jaksi prohlé či vypouklé. Pokud lyže položíte na přiměřeně rovný a tvrdý povrch (v době mého mládí jsme na to vysazovali dveře od koupelny) a stoupnete si na ně tak, že rovnoměrně zatížíte obě lyže, zjistíte, že skluznice lyže se povrchu dotýká ve své spodní a horní části. Naopak v místech, kde máte botu s vázáním, zůstává mezi skluznicí lyže a povrchem drobná mezera. V místech, kde se lyže dotýká, jsou kluzné zóny, v místech, kde zůstává mezi skluznicí a povrchem mezera, se nachází stoupací zóna.

Výše popsaný jev nastane tedy pouze v případě, že Vaše hmotnost plus mínus odpovídá tvrdosti lyže. Stotřicetikilové chlapisko příliš měkké lyže úplně promáčkne, i při rovnoměrném rozložení váhy na obě lyže. Pokud se padesátikilový komár naopak postaví na příliš tvrdé lyže, bude stoupací zóna sahat s trochou nadsázky od špičky až po patku lyže.

První pravidlo tedy zní: Vaše váha musí plus mínus odpovídat tvrdosti lyže. 

Pokud nejste ani jeden extrém (ani stotřicetikilové chlapiskom, ani padesátikilový komár, váhu u žen se neodvážím komentovat), nemusíte této problematice věnovat žádnou velkou pozornost, jelikož běžné kategorie dnešních lyží jsou navrženy tak, aby pokryly takřka celé běžné váhové spektrum.

Pokud si ale chcete snadno a rychle ověřit, že tvrdost Vašich nových běžek odpovídá plus mínus Vaši hmotnosti, pak pro Vás máme jednoduchou radu: změřte si velikost stoupací zóny (jak se už za chvíli dozvíte), a pokud její velikost odpovídá přibližně 1/3 délky lyže, pak tvrdost lyže odpovídá Vaší hmotnosti.

Druhé pravidlo tedy zní: správná tvrdost lyže odpovídá správné velikosti stoupací zóny a naopak. Správná velikost stoupací zóny se přitom pohybuje mezi 50 až 70 cm a odpovídá přibližně 1/3 délky lyže.

Jak tedy určit stoupací zónu běžeckých lyží na klasiku?

Způsobů je hned několik, a tak si je projdeme jeden po druhém, od nejjednoduššího po nejpřesnější.

Rychlý způsob

Vezměte jednu z lyží do ruky a na boku lyže si např. fiksem označte místo, kde končí Vaše bota upnutá do vázání (když říkám, kde končí, tak myslím opravdu konec boty, a nikoli místo, kde na lyži dosedá Vaše pata). Teď od tohoto místa odměřte 50 až 70 cm směrem ke špičce lyže. 50 cm odměřte u krátkých lyží, jelikož jste menší postavy, 70 cm u dlouhých lyží, jelikož jste vysoké postavy. Toto druhé místo označte rovněž fiksem. Prostor mezi první a druhou značkou je mazací zóna. Hotovo! Do takto určené stoupací zóny mažeme jak tuhé, tak tekuté vosky i veškeré alternativní druhy mázy (např. tekuté vosky ve spreji, stoupací pásku).

Rychlý způsob pro tuhé a tekuté vosky

Tento způsob již vyžaduje spolupráci dvou osob a přiměřeně tvrdý a rovný povrch (dveře od koupelny). Lyžar se obuje do lyžařských bot. Obě lyže se položí na přiměřeně rovný a tvrdý povrch tak, jako by stály ve stopě. Lyžař se na ně postaví a upne boty do vázání (pozor na poškození skluznice!). Před tím, než lyžař lyže zatíží, zasune druhá osoba (doporučení: nikoli manželka) jednou přeložený list papíru pod střední část lyže. Lyžar zatíží rovnoměrně obě lyže a druhá osoba posunuje jednou přeložený list papíru směrem ke špičce lyže. V místech, kde už to nejde dál, udělá na boku lyže značku. Potom posunuje papírem ze středu lyže směrem k patce, v místech, kde se papír zastaví ještě značku neudělá, ale podívá se, jestli je za koncem boty, pokud ano, pak stoupací zóna končí nejdále koncem boty! Pokud ne, udělá značku. Takto zjištěná stoupací zóna slouží pro tuhé vosky. Pro tekuté vosky neboli klistry se použije stejný postup, avšak s tím rozdílem, že list papíru se přeloží 2x. Stoupací zóna pro klistry je tedy o něco kratší.

Přesná univerzální stoupací zóna

I tento způsob vyžaduje spolupráci dvou osob a přiměřeně tvrdý a rovný povrch (dveře od koupelny). Lyžar se obuje do lyžařských bot. Obě lyže se položí na přiměřeně rovný a tvrdý povrch tak, jako by stály ve stopě. Lyžař se na ně postaví a upne boty do vázání. Druhá osoba zasune nepřeložený list papíru pod střední část lyže. Lyžař zatíží rovnoměrně obě lyže (stojí např. jako při soupaži). Druhá osoba udělá značky na boku lyže tam, kde se papír zastaví. Druhá osoba vrátí list papíru opět do středu lyže. Lyžař zatíží jednu lyži celou váhou (jako při odrazu při stříďáku). Druhá osoba opět udělá značky na boku lyže tam, kde se papír zastaví. Nyní se obě zóny zprůměrují. Konec stoupací zóny je však vždy nejdále v místě, kde končí bota. Do takto určené stoupací zóny mažeme jak tuhé vosky, tak klistry.

Přesná stoupací zóna pro tuhé a tekuté vosky

Postup je stejný jako u přesné univerzální stoupací zóny. Rozdíl spočívá pouze v tom, že se celá operace (zatížit rovnoměrně, zatížit celou vahou, zprůměrovat, konec max. u konce boty) provede dvakrát, jednou s nepřeloženým listem papíru a podruhé s jednou přeloženým listem papíru, delší stoupací zóna je pro tuhé vosky, kratší je pro klistry.

Doporučení při nepříliš spolehlivém odrazu

Ještě před tím, než se rozhodnete zlepšit odraz tím, že přidáte další vrstvu vosku, nebo nanesete o stupeň měkčí vosk, můžete zkusit lehce prodloužit mazací zónu, a to především směrem k patce lyže (za konec boty).

Jak používat lyže s mohérem?

Lyže se srstí/mohérem místo stoupacího vosku

Zajímavá alternativa pro ty, kdo chtějí vyzkoušet běžky, vědí, že začínat se má klasikou, ví, že dobrý odraz je základem úspěchu, ale neví, jak správně namazat pomocí klasických stoupacích vosků...

Dobrá volba, protože jednoduché věci prostě fungují. Hladit kočku po srsti je hladké a příjemné. Hladit kočku proti srsti je zásek. A o zásek tady jde. Přesněji řečeno o odraz. O odraz na rovině a ve stoupání. Při sjezdu z kopce je srst naopak krásně uhlazená. A jede, a to je příjemné…A co víc, nic tady nelepí!

Srst/mohér je pouze ve stoupací zóne, ve které dochází k odrazu na rovině a při stoupání. Naopak kluzné zóny, od Vaší paty směrem k patce lyže a od vázání směrem ke špičce zůstávají hladké.

Ale jako všechno přirozené a přírodní mají i lyže se srstí/mohérem svoje limity. Na rozdíl od hladké skluznice lyže se srstí/mohérem vždycky trochu drhne (lyže s integrovanou srstí/mohérem trochu míň, lyže s dodatečně nasazenou srstí/mohérem trochu víc), srst je prostě srst. Srst podobně jako stoupací vosk umí taky namrzat. A věřte, že namrzlá srst je to poslední, o co máte při vaší první vyjížďce v bílé stopě zájem. Podobně jako stoupací vosky má i srst největší tendenci namrzat v proměnlivých sněhových podmínkách kolem nuly nebo při přechodu od vlhkého sněhu k teplotám pod bodem mrazu. Především v takových podmínkách, ale lépe vždy je dobré srst/mohér ošetřit speciálním roztokem proti namrzání…

Lyže se srstí/mohérem tedy znamenají: dobrý odraz, přiměřený skluz, minimální přípravu, impregnaci (minimálně při teplotách kolem nuly)!

Co byste měli o lyžích se srstí určitě ještě vědět:

• Pokud se rozhodnete pro lyže s integrovanou srstí/mohérem, pak vězte, že se lyžování s kožíškem už nezbavíte… Srst je tam na pořád a nedá se bez poškození podstaty lyže odstranit. Časem by Vás mohla začít štvát, že to z kopce fakt moc nejede…

•      Pokud zvolíte dodatečně upevňované stoupací pásy se srstí/mohérem, pak byste se při nákupu měli zajímat především o to, jak se takový stoupací pás na lyži upevňuje. Bývá to podobné jako se sněhovými řetězy u aut: jsou takové, u kterých to jde náramně snadno, a takové stoupací pásy je možné před delšími sjezdy „zdemontovat“ a před delšími stoupáními opětovně namontovat. Jsou ale takové, kde už první montáž v teple chalupy je horor, a jakákoli další manipulace ve venkovních podmínkách je prakticky nemožná. Při nákupu vždy trvejte na názorném upevnění na lyži, nenechte se odradit argumenty, že stoupací pásy jsou v originálním uzavřeném obalu…

• Srst/mohér se upravuje pouze speciálními přípravky pro ni určenými (přípravek proti namrzání, přípravek pro lepší skluz, přípravek na čištění atd.), na srst nelze aplikovat běžné stoupací vosky, ani běžné mycí prostředky!  

Čemu věnovat pozornost při koupi, používání a údržbě lyží s mohérem?

 Desatero pro mohéristy alias skinaře

 

Aneb čemu věnovat pozornost při koupi, používání a údržbě lyží s mohérem

1.    Skiny jsou určeny pro klasický styl běžeckého lyžování.

Lyže s mohérem neboli skiny jsou lyže na klasiku, tedy na klasický styl běžeckého lyžování, tedy lyžování ve stopách. Skiny nejsou tedy vhodné na bruslení, neboli volný styl. Ne že by se na nich nedal kousek odbruslit, ale mohér bude prostě drhnout...

Lyže tedy musí být o něco delší a jejich tvrdost musí přibližně odpovídat Vaší váhové kategorii.

2.    Skiny jsou určeny primárně pro strojově upravené běžecké stopy.

Lyže s mohérem jsou primárně určeny pro strojově upravené stopy, a nikoli pro volný terén nebo ostatními lyžaři vyšláplé stopy. Aby mohér fungoval, potřebují se jeho vlákna při odrazu zachytit sněhových vloček nebo zrn a při následném skuzu se jich zase pustit. Tento předpoklad bude spíše fungovat ve strojově upravených lyžařských stopách. Ne že by se s mohérem nedalo jezdit ve volném terénu nebo v pouze “prošlápnutých” stopách, ale nebude fungovat zdaleka tak dobře...

Nemá tedy úplně smysl kupovat tzv. turistické skiny, tedy širší a robustnější běžky s levnými typy skluznice, určené primárně pro pohyb mimo strojově upravené lyžařské trasy. Skiny dávají větší smysl u lyží určených do upravených stop - užší subtilnější lyže s celkově lepší skluznicí.

3.    Skiny jsou primárně určeny pro kristalické a jemnozrnné druhy sněhu. U nového vlhkého sněhu preparovat proti namrzání!

Lyže s mohérem poskytnou spolehlivý odraz pouze za určitých podmínek - koneckoncců se pořád jedná o alternativu k universálním stoupacím voskům. Jak jsme zmínili již výše, aby mohér fungoval, potřebují se jeho vlákna při odrazu zachytit sněhových vloček nebo zrn a při následném skuzu se jich zase pustit. Sněhová zrna nesmí tedy být příliš velká a oblá, sníh nesmí obsahovat příliš velké množství volné vody, stopa nesmí být hladká mýdlovitá či dokonce sklněně ledovatá, stopa nesmí být čistý led... Skiny se primárně hodí pro krystalické a hutné jemnozrnné druhy sněhu. U nového vlhkého sněhu mají skiny tendenci namrzat, a proto je zde velmi důležitá preparace proti namrzání.

Neočekávejte prosím proto, že skiny budou fungovat dobře za všech podmínek. Tak to není a nikdy nebude.

4.    Na lyže s mohérem nikdy neaplikujte běžné stoupací vosky! Nikdy! Žádné! Na mohér je nutné aplikovat speciální prostředek proti namrzání! 

Na lyže s mohérem nelze aplikovat běžné stoupací vosky - ani tuhé, ani klistry, ani tekuté, ani stoupací pásku... A to ani v těch případech, kdy mohér jednoduše nefunguje, např. na vodou prosycených jarnácích nebo na ledovatých firnech. Jednou mohér, navrždy mohér! Lyže s mohérem je naopak nutné ošetřovat proti namrzání, a to speciálními přípravky.

5.    Na lyže s mohérem je nutné - alespoň tu a tam - aplikovat kluzné vosky, a to nejen pro zlepšení kluzných vlastností, ale také pro ochranu skluznice!

Lyže s mohérem jsou lyže na klasiku, tedy skluznice se dělí na tři části, dvě kluzné a jednu stoupací, ve stoupací části se nachází právě mohér. Zatímco na lyže s mohérem nikdy neaplikujeme běžné stoupací vosky, je nutné - alespoň tu a tam - ošetřit kluzné zóny kluzným voskem, zvlášť pokud skluznice začne šednout. Skluznice lyží s mohérem podléhá jako každá skluznice oxidaci a vysušování, je třeba na ni aplikovat kluzné vosky. Mohér je pouze náhrada za stoupací vosky, nikoli kluzné vosky!

6.    Přímo na mohér se nesmí aplikovat ani kluzný vosk! Nikdy! Žádný! Ani ten tekutý!

Kluzný vosk však smíme aplikovat pouze do kluzných zón, tedy do těch částí skluznice, kde není mohér. Na mohér se kluzný vosk nesmí aplikovat, ani ten tekutý, ani ten, který se zažehluje, ani ten který se nanáší nasucho. Na mohér se neaplikuje žádný kluzný vosk. Kluzný vosk patří pouze na hladké části skluznice, kde není mohér. Tam se naopak aplikovat musí.

7.    I volné části skluznice v okolí mohérového pásku v mazací komoře je nutné chránit proti oxidaci!

Trochu problém jsou části skluznice v okolí mohérového pásku. Ve středové části lyže, v tzv. mazací komoře jsou z výroby vyfrézovány dvě podélné drážky, do kterých se vkládají vlastní mohérové pásky. Okolo těchto podélných drážek se pak nachází běžná skluznice lyže, a to včetně žlábku. U běžných lyží na klasiku se také do tzv. mazací komory tu a tam aplikuje kluzný vosk, který se za účelem odrazu následně překryje stoupacím voskem. Kluzný vosk se do mazací komory aplikuje z důvody ochrany skluznice před působením oxidace. U mohérových lyží se tyto drobné části skluznice ve stoupací komoře v okolí mohérových pásku ošetřují velmi špatně. I tak ale doporučujeme tyto drobné oblasti skluznice preparovat alespoň tekutým kluzným voskem, aby se předešlo úplné degradaci těchto částí skluznice. Kluzný vosk by se však neměl dostat na mohér. Rozsáhlejší preparaci této oblasti můžete provést při výměně mohérového pásku, zde ale bude problém s přilnavostí lepidla na “navoskovaný” povrch.

8.    Na kluzné zóny lyží s mohérem můžeme použít běžný smývač, následně ale musíme aplikovat kluzný vosk, pro stoupací zónu s mohérovým páskem musíme použít speciální smývač.

 

I lyže s integrovaným mohérem se musí čas od času omýt, omýt je třeba jak kluzné zóny, tak stoupací zónu s mohérovým páskem. Kluzné zóny můžeme mýt běžným přípravkem na mytí skluznic, po omytí kluzných zón smývačem je však nutné na kluzné zóny aplikovat kluzný vosk, jelikož běžné smývače skluznici lyže enormě vysušují (skluznice po použití smývače více či méně zešedne). Pro stoupací zónu s mohérovými pásky je však nutné použít speciální smývače, které nerozpouštějí lepidlo, kterým jsou mohérové pásky přilepeny do podélných drážek. Po omytí mohérového pásku smývačem je nutné mohérový pásek naimpregnovat.

 

9.    Doporučujeme kupovat pouze takové lyže s mohérem, kde je možné mohérové pásky snadno a rychle vyměnit a kde jsou náhradní sady dostupné a cenově přijatelné. Informujte se dopředu!

 

Musíme předpokládat, že také mohérový pásek se dříve či později “ojede” a ztratí své původní vlastnosti. Bude čím dál tím méně umožňovat spolehlivý odraz, a to i za ideálních podmínek pro mohérový pásek (krystalický či jemnozrnný sníh se stále ostrými krystaly nebo zrny a s vysokou hustotou). Čím více budeme běžkovat na ledových firnech či umělém sněhu, tím rychleji se mohérový pásek opotřebuje. Při koupi lyží s mohérem je tedy nutné dbát na možnost výměny mohérových pásků. Již před vlastní koupí se informujte na to, jak se pásek mění a zda je náhradní sada běžně dostupná a kolik stojí. Ano, zeptejte se také na to, kolik náhradní sada mohérových pásků pro daný typ lyží stojí...

 

10. Po odstranění starého pásku doporučujeme podélné drážky odmastit a lehce zdrsnit smirkovým papírem pro lepší přilnavost nového pásku.

 

Vlastní výměna mohérového pásku by neměla být složitá záležitost. Před odstraňováním starého mohéru doporučujeme pásek buď nahřát (např. horkovzdušnou pistolí) nebo lepidlo pásku narušit běžným smývačem pro snadnější odstranění. Po odstranění starého pásku doporučujeme podélnou drážku zbavit zbytků lepidla, odmastit a lehce zdrsnit smirkovým papírem, po zdrsnění je nutné podélnou drážku opět vyčistit. Mohérový pásek má zpravidla samolepící spodní stranu. Po vlepení pásku do drážky doporučujeme nějakou dobu počkat, než začneme lyže používat na sněhu.

 

Tolik asi k praktickým otázkám ohledně mohérového pásku. A na co se můžeme těšit příště? Kde se vlastně mohér vzal? A proč mohér je a zůstane pouze z nouze cnost…

 

 

 

Čemu věnovat pozornost při koupi lyží s mohérem? Část III.

I lyže s integrovaným mohérem se musí čas od času omýt, omýt je třeba jak kluzné zóny, tak stoupací zónu s mohérovým páskem. Kluzné zóny můžeme mýt běžným přípravkem na mytí skluznic, po omytí kluzných zón smývačem je však nutné na kluzné zóny aplikovat kluzný vosk, jelikož běžné smývače skluznici lyže enormě vysušují (skluznice po použití smývače více či méně zešedne). Pro stoupací zónu s mohérovými pásky je však nutné použít speciální smývače, které nerozpouštějí lepidlo, kterým jsou mohérové pásky přilepeny do podélných drážek. Po omytí mohérového pásku smývačem je nutné mohérový pásek naimpregnovat.

Na kluzné zóny lyží s mohérem můžeme použít běžný smývač, následně ale musíme aplikovat kluzný vosk, pro stoupací zónu s mohérovým páskem musíme použít speciální smývač.

Musíme předpokládat, že také mohérový pásek se dříve či později “ojede” a ztratí své původní vlastnosti. Bude čím dál tím méně umožňovat spolehlivý odraz, a to i za ideálních podmínek pro mohérový pásek (krystalický či jemnozrnný sníh se stále ostrými krystaly nebo zrny a s vysokou hustotou). Čím více budeme běžkovat na ledových firnech či umělém sněhu, tím rychleji se mohérový pásek opotřebuje. Při koupi lyží s mohérem je tedy nutné dbát na možnost výměny mohérových pásků. Již před vlastní koupí se informujte na to, jak se pásek mění a zda je náhradní sada běžně dostupná a kolik stojí. Ano, zeptejte se také na to, kolik náhradní sada mohérových pásků pro daný typ lyží stojí...

Doporučujeme kupovat pouze takové lyže s mohérem, kde je možné mohérové pásky snadno a rychle vyměnit a kde jsou náhradní sady dostupné a cenově přijatelné. Informujte se dopředu!

Vlastní výměna mohérového pásku by neměla být složitá záležitost. Před odstraňováním starého mohéru doporučujeme pásek buď nahřát (např. horkovzdušnou pistolí) nebo lepidlo pásku narušit běžným smývačem pro snadnější odstranění. Po odstranění starého pásku doporučujeme podélnou drážku zbavit zbytků lepidla, odmastit a lehce zdrsnit smirkovým papírem, po zdrsnění je nutné podélnou drážku opět vyčistit. Mohérový pásek má zpravidla samolepící spodní stranu. Po vlepení pásku do drážky doporučujeme nějakou dobu počkat, než začneme lyže používat na sněhu.

Po odstranění starého pásku doporučujeme podélné drážky odmastit a lehce zdrsnit smirkovým papírem pro lepší přilnavost nového pásku.

Čemu věnovat pozornost při koupi lyží s mohérem? Část II.

Na lyže s mohérem nelze aplikovat běžné stoupací vosky - ani tuhé, ani klistry, ani tekuté, ani stoupací pásku... A to ani v těch případech, kdy mohér jednoduše nefunguje, např. na vodou prosycených jarnácích nebo na ledovatých firnech. Jednou mohér, navrždy mohér! Lyže s mohérem je naopak nutné ošetřovat proti namrzání, a to speciálními přípravky.

Na lyže s mohérem nikdy neaplikujte běžné stoupací vosky! Nikdy! Žádné! Na mohér je nutné aplikovat speciální prostředek proti namrzání! 

Lyže s mohérem jsou lyže na klasiku, tedy skluznice se dělí na tři části, dvě kluzné a jednu stoupací, ve stoupací části se nachází právě mohér. Zatímco na lyže s mohérem nikdy neaplikujeme běžné stoupací vosky, je nutné - alespoň tu a tam - ošetřit kluzné zóny kluzným voskem, zvlášť pokud skluznice začne šednout. Skluznice lyží s mohérem podléhá jako každá skluznice oxidaci a vysušování, je třeba na ni aplikovat kluzné vosky. Mohér je pouze náhrada za stoupací vosky, nikoli kluzné vosky!

Na lyže s mohérem je nutné - alespoň tu a tam - aplikovat kluzné vosky, a to nejen pro zlepšení kluzných vlastností, ale také pro ochranu skluznice!

Kluzný vosk však smíme aplikovat pouze do kluzných zón, tedy do těch částí skluznice, kde není mohér. Na mohér se kluzný vosk nesmí aplikovat, ani ten tekutý, ani ten který se zažehluje, ani ten který se nanáší nasucho. Na mohér se neaplikuje žádný kluzný vosk. Kluzný vosk patří pouze na hladké části skluznice, kde není mohér. Tam se naopak aplikovat musí.

Přímo na mohér se nesmí aplikovat ani kluzný vosk! Nikdy! Žádný! Ani ten tekutý!

Trochu problém jsou části skluznice v okolí mohérového pásku. Ve středové části lyže, v tzv. mazací komoře jsou z výroby vyfrézovány dvě podélné drážky, do kterých se vkládají vlastní mohérové pásky. Okolo těchto podélných drážek se pak nachází běžná skluznice lyže, a to včetně žlábku. U běžných lyží na klasiku se také do tzv. mazací komory tu a tam aplikuje kluzný vosk, který se za účelem odrazu následně překryje stoupacím voskem. Kluzný vosk se do mazací komory aplikuje z důvody ochrany skluznice před působením tzv. stěpené vody, na které se ve většině případů odehrává skluz. U mohérových lyží se tyto drobné části skluznice ve stoupací komoře v okolí mohérových pásku ošetřují velmi špatně. I tak ale doporučujeme tyto drobné oblasti skluznice preparovat alespoň tekutým kluzným voskem, aby se předešlo úplné degradaci těchto částí skluznice. Kluzný vosk by se však neměl dostat na mohér. Rozsáhlejší preparaci této oblasti můžete provést při výměně mohérového pásku, zde ale bude problém s přilnavostí lepidla na “navoskovaný” povrch.

I volné části skluznice v okolí mohérového pásku v mazací komoře je nutné chránit proti oxidaci!

Čemu věnovat pozornost při koupi lyží s mohérem? Část I.

Lyže s mohérem neboli skiny jsou lyže na klasiku, tedy na klasický styl běžeckého lyžování, tedy lyžování ve stopách. Skiny nejsou tedy vhodné na bruslení, neboli volný styl. Ne že by se na nich nedal kousek odbruslit, ale mohér bude prostě drhnout...

Skiny jsou určeny pro klasický styl běžeckého lyžování.

Lyže tedy musí být o něco delší a jejich tvrdost musí přibližně odpovídat Vaší váhové kategorii.

Lyže s mohérem jsou primárně určeny pro strojově upravené stopy, a nikoli pro volný terén nebo ostatními lyžaři vyšláplé stopy. Aby mohér fungoval, potřebují se jeho vlákna při odrazu zachytit sněhových vloček nebo zrn a při následném skuzu se jich zase pustit. Tento předpoklad bude spíše fungovat ve strojově upravených lyžařských stopách. Ne že by se s mohérem nedalo jezdit ve volném terénu nebo v pouze “prošlápnutých” stopách, ale nebude fungovat zdaleka tak dobře...

Skiny jsou určeny primárně pro strojově upravené běžecké stopy.

Nemá tedy úplně smysl kupovat tzv. turistické skiny, tedy širší a robustnější běžky s levnými typy skluznice, určené primárně pro pohyb mimo strojově upravené lyžařské trasy. Skiny dávají větší smysl u lyží určených do upravených stop - užší subtilnější lyže s celkově lepší skluznicí.

Lyže s mohérem poskytnou spolehlivý odraz pouze za určitých podmínek - koneckoncců se pořád jedná o alternativu k universálním stoupacím voskům. Jak jsem zmínili již výše, aby mohér fungoval, potřebují se jeho vlákna při odrazu zachytit sněhových vloček nebo zrn a při následném skuzu se jich zase pustit. Sněhová zrna nesmí tedy být příliš velká a oblá, sníh nesmí obsahovat příliš velké množství volné vody, stopa nesmí být hladká mýdlovitá či dokonce sklněně ledovadá, stopa nesmí být čistý led... Skiny se primárně hodí pro hutné krystalické a jemnozrnné druhy sněhu. U nového vlhkého sněhu mají skiny tendenci namrzat, a proto je zde velmi důležitá preparace proti namrzání.

Skiny jsou primárně určeny pro kristalické a jemnozrnné druhy sněhu. U nového vlhkého sněhu preparovat proti namrzání!

Neočekávejte prosím proto, že skiny budou fungovat dobře za všech podmínek. Tak to není a nikdy nebude.

Kdy lyže s mohérem nebudou fungovat?

Ano, je to tak, ani lyže s mohérem nejsou “všespasitelné”...

Mohér vznikl jako alternativa k mazání stoupacími vosky - tedy vosky na odraz při klasickém stylu. Proč? Protože mazání stoupacími vosky je složité, zdlouhavé, člověk se přitom umaže nepříjemně lepkavou hmotou a nezřídkakdy nevede mazání stoupacími vosky k uspokojivému výsledku, nebo alespoň k výsledku, který by vykompenzoval všechnu tu námahu a komplikace.

Hledání alternativ ke stoupacím voskům je staré jako mazání stoupacími vosky samo. Ano, je to tak. Za jednu z nejúspěšnějších alternativ ke stoupacím voskům je možné považovat brulení nebo tzv. volný styl, který v současné době mezi profíky i hobíky jednoznačně převládá a při kterém se skluznice lyže maže výhradně na skluz.

Volný styl je však pro začátečníky, občasné běžkaže nebo běžkažské turisty zcela nevhodný. Bruslení se totiž musí umět, a to relativně dobře, jinak se z pohybu na běžkách vpřed stane jedno velké utrpení.

A protože začátečníků, občasných běžkařů a turistů je stále dost, nevzdávají nejrůznější výrobci všemožné snahy o tom, vymyslet něco, co by umožnilo klasický styl, tedy odraz, bez stoupacích vosků.

Univerzální stoupací vosky, tekuté stoupací vosky, stoupací vosky ve spreji, stoupací pásky, stoupací šupiny, zdrsňování stoupací zóny a tzv. skiny neboli mohéry.

Jak ale víme z jiných příspěvků, je většína těchto snah buď přímo odsouzena k neúspěchu (např. univerzální stoupací vosky, stoupací šupiny), nebo má pouze omezený rozsah použití (stoupací pásky, skiny neboli mohéry). Příčina pro tento neúspěch nebo omezený rozsah použití spočívá v prakticky nekonečné paletě sněhových podmínek, která je stejně rozmanitá jako počasí samo. A podobně jako neexistuje na všechny druhy počací jeden jediný vhodný oděv, neexistuje také na všechny druhy sněhů jeden jediný vhodný vosk či jiný prostředek.

A najké podmínky se tedy lyže s mohérem hodí a kdy nebudou fungovat?

Abychom mohli lépe a srozumitelněji odpovědět na tuto otázku, musíme si nejprve ve stručnosti vysvětlit, jak mohér funguje. Mohér je při pohybu směrem vpřed hladký a kluzký, při odrazu se však tisíce drobných chloupků napřímí či naježí a zaseknout se do sněhové pokrývky tvořené sněhovými krystaly. Při opětovném pohybu vpřed se pak chloupky musí sněhu zase pustit a uhladit se do hladké a kluzké plochy, aby nepřkáželi ve skluzu.

Bohužel ale existuje vícero druhů sněhu, kdy budou mít chloupky problém se do sněhové pokrývky zaseknout. Do této skupiny patří jednak mokré a vodou nasycené druhy sněhu s velkými oblými sněhovými zrny a velkým podílem tzv. volné vody, např. typické jarňáky, jednak zledovatělé hladké druhy sněhu, kdy mokrý sníh s velkým podílem volné vody a velkými oblými zrny zmrzl a krajina připomíná jednu velkou skluzavku nebo ledovku, nebo zledovatělé agresivní druhy sněhu, na kterých mají s odrazem problém i nejhouževnatější klistry a které mohou jemné mohérové chloupky odřít či obrousit, nebo konečně tzv. mejdla, kde se lyžařská stopa uhlazuje častým přejížděním lyží až do čistého ledu či skla, a kde se ve stopě a mimo ni vyskytují radikálně rozdílné sněhové podmínky (ve stopě bude mohér smekat, mimo stopu namrzat).

Dále také existuje celá řada druhů sněhu, kdy budou mít chloupky mohéru problém se sněhové pokrývky zase pustit, protože sněhové krystaly budou mít tendeci se k mohérovým chloupkům přichytávat nebo na nich dokonce namrzat. V takovém případě se - při opětovném pohybu vpřed - nebudou chloupky moci uhladit či vrátit zpět a vytvořit tak hladkou a kluzkou plochu v mazací zóně. Tyto podmínky se budou vyskytovat zvláště u nových vlhkých sněhů s ostrými sněhovými krystaly při teplotách kolem nuly. Namrzání mohéru se dá omezit - nedá se mu ale zcela zabránit - pravidelnou péčí o mohér a aplikací přípravků proti namrzání.

Mohér tedy nebude fungovat v případech, kdy se jemné chloupky nebudou moci zaseknout do sněhové pokrývky (např. jarňáky, firny, mejdla, sklovitá stopa), nebo kdy se sníh jemných chloupků mohéru nebude chtít po odrazu pustit (např. vlhký kristalický sníh při teplotách kolem nuly, mejdlo mimo stopu). Namrzání mohéru se dá předcházet správnou péčí, agresivní firny mohér nenávratně poškodí.

Co je rozhodující pro spolehlivý odraz? Část II: správně zvolená skluznice.

Je to tak, i skluznici lyží je třeba správně zvolit... V první řadě si musíme odpovědět na otázku, k čemu budeme lyže používat. Je jasné, že pokud mluvíme o spolehlivém odrazu, pohybujeme se v oblasti lyží na klasiku, tedy delších lyží s ostřejší špičkou a skluznicí, která se člení na tři části, neboli zóny = dvě kluzné a jednu stoupací.

Stále zůstává otevřená otázka, k čemu plánujeme lyže používat? 

Pokud jste úplní turisté a víte, že se budete vedle strojně upravených lyžařských tratí pohybovat také v neupraveném terénu, tedy ve stopách prošláplých ostatními lyžaři nebo i v hlubokém neupraveném sněhu, pak Vám asi úplně nesejde na rychlosti, a tedy na tom, zda má lyže optimální skluz.

V takovém případě můžete bez problémů sáhnout k lyžím s levnými extrudovanými skluznicemi. Extrudované skluznice jsou takřka výhradně transparentní, jsou na omak tvrdší a jaksi lesklé. Nedají se prakticky preparovat kluznými vosky - nevytváří molekulární řetězce, na které by se mohly navazovat molekuly kluzného vosku. Na druhou stranu jsou výrazně odolnější vůči oxidaci (šedivění) způsobované primárně agresivní vodou stěpenou skluzem lyže po sněhové pokrývce, respektive vodním filmu na povrchu sněhovéí pokrývky. Po povrchu extrudovaných skluznic ulpývají hůře také stoupací vosky, a to z důvodu tvrdého a lesklého (sklovitého) povrchu skluznice. Ale ani to Vás jako úplné turisty úplně trápit nemusí. Stoupací zóna se dá lehce zdrsnit jemným smirkovým papírem nebo se dají použít základové vosky, které výrazně zlepší přilnavost a odlonost vlastních stoupacích vosků.

Při častém pohybu mimo strojně upravované lyžařské trasy bych nevolil ani tzv. lyže s mohérem, který je primárně určen do upravovaných stop. Obloukem bych se vyhnul lyžím s tzv. šupinami, které kromě toho že drhnou a vydávají nepříjemný zvuk nejsou vůbec k ničemu.

Hlavní přednosti lyží s extrudovanými skluznicemi: jsou levné a odolné. A co víc si může turista pohybující se mimo vyznačené trasy přát!

Pokud jste stále ještě spíše turisté, ale víte, že se budete pohybovat primárně a především po strojně upravených lyžařských trasách, ale zároveň Vám nejde o žádné trhání rychlostních rekordů, pak byste měli volit nižší řady lyží s tzv. sintrovanými skluznicemi, které jsou vyráběny z polyethylenu s vysokou nebo velmi vysokou molekulární hmotností. Na těchto lyžích by mělo být v kolonce materiál skluznice uvedeno: HMWPE = high molecular weight polyethylen, tedy polyethylen s vysokou molekulární hmotností nebo VHMWPE = very high molecular weight polyethylen, tedy polyethylen s velmi vysokou molekulární hmotností. Lyže s takovouto skluznicí by měly zajišťovat dobrý skluz, umožňují všechny způsoby preparace kluznými i stouacími vosky a dá se u nich spolehlivě určit stoupací zóna, a to jak pro tuhé, tak pro tekuté stoupací vosky. Na druhou stranu bude nutné skluznici vyrobenou z VHMWPE nebo HMWPE již pravidelně preparovat kluznými vosky, aby neoxidovala. A cena již nebude také úplně nejnižší.

V případě skluznice z VHMWPE nebo HMWPE bych se mohéru naopak vůbec nebál. Řekl bych, že tento typ lyží je pro kombinaci s mohérem úplně ideální. Lyže pojedou a za vybraných sněhových podmínek budou i dobře stoupat, a to bez složité preparace stoupacími vosky. Nicméně ale je třeba připomenout, že mohér bude vždy jenom pouze z nouze cnost.

Hlavní přednosti lyží se sintrovanými skluznicemi z VHMWPE a HMWPE: zaručují dobrý skluz ve strojně upravených stopách, v kombinaci s mohérem nabídnou za vybraných podmínek i dobrý odraz, je možné je preparovat kluznými vosky, a tak skluz ještě zlepšit v závislosti na sněhových podmínkách.

Pokud patříte mezi výkonnostní hobíky polykající kilometry s časomírou na hodinkách, pak je pro Vás rychlost, a tedy optimální skluz za - pokud možno - všech sněhových podmínek nepostradatelný. V každém případě budete potřebovat lyže se sintrovanou skluznicí vyrobenou z polyethylenu s ultra vysokou molekulární hmotností, neboli UHMWPE. Pokud nemáte úplně hluboko do kapsy, měli byste navíc zvážit min. dva páry lyží na klasiku, a to lyže na vlhký, morký až velmi mokrý sníh na straně jedné, a lyže na prachový, přemrzlý, jemnozrnný hutný a ledovatý sníh na straně druhé. Těm, kterým na penězích opravdu nesejde, by se hodil ještě třetí pár lyží na klasiku, a to speciálky na umělý sníh. Skluznice z UHMWPE zaručuje optimální preparaci kluznými vosky, a tedy optimální možnost skluzu za daných sněhových podmínek, kdy lyže neklouže ani po skluznici, ani po kluzném vosku, nýbrž po kluzné vrstvě vytvořené na straně jedné molekulárními řetězci UHMWPE a na straně druhé molekolami kluzného vosku, které vyplnily volný prostor v molokulárních řetězcích UHMWPE. Různé typy skluznic pro teplé a studené podmínky a umělý sníh jsou určeny primárně odlišným strukturováním, které je z velké části neměnné.

Nemusím snad ani zdůrazňovat, že tento typ lyží se s mohérem nenabízí, kdo chce optimální rychlost u lyží na klasiku, musí mazat stoupacími vosky. Jinak to prostě nejde!

Hlavní přednosti lyží se sintrovanými skluznicemi z UHMWPE: optimální možnost preparace, optimální skluz za nejrůznějších podmínek, různé typy skluznic pro teplé a studené podmínky a umělý sníh, vysoká cena.

Proč běžky na prašanu nejedou aneb jak zlepšit skluz na prašanu?

Vysvětlit důvody a souvislosti, proč lyže na prašanu nejedou, nebude úplně jednoduché... Zlepšení skluzu na pomalém, tupém sněhu bude ale úplná vyšší dívčí...

Proč tedy lyže na prašanu nejedou? Protože hlavní parametry prašanu jsou křehké sněhové krystaly s ostrýmu hranami a tvary, jejichž množství a ostrost se při rozlamování jednotlivých sněhových krystalů zvětšuje. Skluznice lyže tedy klouže po bezpočtu drobných ostrých hranek, špičatých vrcholů a úlomků.

Hrany a vrchoky úlomků sněhových krystalů jsou pravděpodobně natolik ostré a členité, že skluz lyže zásadním způsobem nezlepší ani optimální tloušťka vodního filmu, který by za běžných podmínek prachového sněhu dosahoval prakticky optimální tlušťky.

Otázka ale je, zda se vodní film mezi povrchem skluznice a sněhové pokrývky v případě prašanu opravdu vytváří v optimální tloušťce. Na tvorbu a tlouštku vodního filmu může mít totiž vliv vysoký podíl vzduchu v prachovém sněhu. Část energie, která by u sněhu s vysokou hustotou byla využita na tvorbu vodního filmu, se u prachového sněhu pravděpodobně spotřebuje na stlačení a deformaci sněhových krystalů a vytlačení vzduchu ze sněhové pokrývky.

Při teplotách mezi cca - 3 stupni C a - 7 stupni C by měla skluznice klouzat po vodním filmu s optimální tloušťkou: vodní film by měl být dostatečně silný na to, aby zabránil tzv. suchému tření mezi skluznicí lyže a povrchem sněhové pokrývky, a zároveň dostatečně slabý, aby nevytvářel tzv. sací efekt způsobovaný tvorbou kapilárních krčků. I přesto, ale lyže na prašanu praktycky nejednou.

Jsme přesvědčeni, že velmi špatný skluz na prachovém sněhu je tedy způsoben

• ostrými křehkými sněhovými krystaly s velkým množstvím ostrých hranek a vrcholků, které se jako malé nože zapichují do skluznice lyže
• problematickou tvorbou vodního filmu mezi skluznicí lyže a povrchem sněhové pokrýky z důvodu vysokého podílu vzduchu v prachovém sněhu

Jsme přesvědčeni, že zlepšení skluzu na prachovém sněhu není vůbec jednoduchá záležitost.

Naše doporučení:

• použít jemnou strukturu, která zvýší tlak na sněhovou pokrývku, a podpoří tak tvorbu vodního filmu o optimální tloušťce
• struktura by měla být opravdu jemná, aby nedocházelo k tomu, že se drobné ostré sněhové krystaly budou zasekávat do vytvořených drážek a budou je ucpávat - pokud by k tomu přeci jen docházelo, pak je vhodnější od struktury zcela upustit a ponechat skluznici hladkou
• použít tvrdé kluzné vosky - tvrdší než odpovídá teplotní stupnici, tvrdé kluzné vosky vytvoří společně se základním materiálem skluznice kluznou vrstvu, která bude ostrým hrankám a špičatým vrcholkům sněhových krystalů lépe zabraňovat v pronikání do kluzné vrstvy lyže
• fluorové vosky nemají za daných podmínek prakticky žádný smysl
• 
  

Proč je máza na odraz na prašanu tak jednoduchá?

Abychom mohli správně rozumět tomu, proč je máza na odraz na prašanu tak jednoduchá a efektivní, musíme si nejprve osvěžit, co je to “prašan” a jak fungují stoupací vosky?

Prašan neboli prachový sníh je nový sníh, který padá při teplotách pod bodem mrazu, přibližně od teploty - 3 stupňů C do teploty přibližně - 12 stupňů C a nižší vzdušné vlhkosti. Tento sníh je suchý a velmi provzdušněný (= prachový), má ostré křehké tvary s větší či menší pravidelností (= prototyp sněhové vločky). Může padat v drobných vločkách (zpravidla jednotlivé sněhohové vločky nebo malé shluky vloček) nebo v jakýchsi chuchvalcích, kdy jednotlivé vločky jsou do sebe zaseknuté nebo zaháknuté.

Hlavní parametry prašanu tedy jsou: ostré a křehké tvary, vysoká provzdušněnost.

Základní princip fungování stoupacích vosků: sněhové krystaly se ve fázi odrazu musí zaseknout do vrstvy stoupacího vosku a umožnit tak odraz, ve fázi skluzu se pak musí stoupacího vosku opět “pustit”, aby mohly být skluzem lyže vpřed “setřeny”. Pokud je vrstva stoupacího vosku málo “lepivá”, nemohou se do ní sněhové krystaly zaseknout, pokud je naopak příliš “lepivá”, nemohou se jí sněhová zrna následně pustit a v navazující fázi skluzu “drhnou”.

Čím jsou tedy sněhové krystaly ostřejší, tím snadněji se do vrstvy stoupacího vosku zaseknou. Jsou-li sněhové krystaly navíc ještě křehké, narůstá při “rozlamování” jednotlivých sněhových krystalů jak množství ostrých hran a tvarů, tak jejich “ostrost”, což je proces, ke kterému přirozeně dochází při přípravě lyžařských stop na klasický styl. Ve stopách je navíc - na rozdíl od sněhové pokrývky v přirozeném terénu - ve sněhové vrstvě výrazně nižší množství vzduchu, který se ze sněhu uvolnil při vytlačování lyžařské stopy a který by jinak způsobil horší přilnavost sněhových krystalů k vrstvě stoupacího vosku, protože podstatná část energie odrazu by byla spotřebována na “kompresi” či stlačení sněhové pokrývky.

Při velkém zjednodušení tedy můžeme říci, že na prašan používáme málo “lepivé” tuhé vosky. Vosky nanášíme zásadně v tenkých vrstvách, které je třeba dobře rozetřít korkem. Vzhledem k tomu, že přilnavost ostrých hran ke stoupací vrstvě není prblém, je třeba aplikovat vždy chladnější vosk - třeba ve více vrstavách - než teplejší vosk, a zaměřit se primárně na bezproblémové “setření” sněhových krystalů ve fázi skluzu.

Na suchý prašan fungují dobře jak syntetické, tak dehtové tuhé vosky. Řekl bych dokonce, že efekt dehtových vosků nastupuje až u lehce vlhkého až vlhkého nového sněhu, což ale už není “prašan”.

Základem je tedy tenká, dobře rozetřená vrstva vosku a vosk min. o jeden stupeň chladnější než ten, který by odpovídal standardní stupnici. Nejprve vrstvit, pak změkčovat!