Abychom mohli správně rozumět tomu, proč je máza na odraz na prašanu tak jednoduchá a efektivní, musíme si nejprve osvěžit, co je to “prašan” a jak fungují stoupací vosky?
Prašan neboli prachový sníh je nový sníh, který padá při teplotách pod bodem mrazu, přibližně od teploty - 3 stupňů C do teploty přibližně - 12 stupňů C a nižší vzdušné vlhkosti. Tento sníh je suchý a velmi provzdušněný (= prachový), má ostré křehké tvary s větší či menší pravidelností (= prototyp sněhové vločky). Může padat v drobných vločkách (zpravidla jednotlivé sněhohové vločky nebo malé shluky vloček) nebo v jakýchsi chuchvalcích, kdy jednotlivé vločky jsou do sebe zaseknuté nebo zaháknuté.
Hlavní parametry prašanu tedy jsou: ostré a křehké tvary, vysoká provzdušněnost.
Základní princip fungování stoupacích vosků: sněhové krystaly se ve fázi odrazu musí zaseknout do vrstvy stoupacího vosku a umožnit tak odraz, ve fázi skluzu se pak musí stoupacího vosku opět “pustit”, aby mohly být skluzem lyže vpřed “setřeny”. Pokud je vrstva stoupacího vosku málo “lepivá”, nemohou se do ní sněhové krystaly zaseknout, pokud je naopak příliš “lepivá”, nemohou se jí sněhová zrna následně pustit a v navazující fázi skluzu “drhnou”.
Čím jsou tedy sněhové krystaly ostřejší, tím snadněji se do vrstvy stoupacího vosku zaseknou. Jsou-li sněhové krystaly navíc ještě křehké, narůstá při “rozlamování” jednotlivých sněhových krystalů jak množství ostrých hran a tvarů, tak jejich “ostrost”, což je proces, ke kterému přirozeně dochází při přípravě lyžařských stop na klasický styl. Ve stopách je navíc - na rozdíl od sněhové pokrývky v přirozeném terénu - ve sněhové vrstvě výrazně nižší množství vzduchu, který se ze sněhu uvolnil při vytlačování lyžařské stopy a který by jinak způsobil horší přilnavost sněhových krystalů k vrstvě stoupacího vosku, protože podstatná část energie odrazu by byla spotřebována na “kompresi” či stlačení sněhové pokrývky.
Při velkém zjednodušení tedy můžeme říci, že na prašan používáme málo “lepivé” tuhé vosky. Vosky nanášíme zásadně v tenkých vrstvách, které je třeba dobře rozetřít korkem. Vzhledem k tomu, že přilnavost ostrých hran ke stoupací vrstvě není prblém, je třeba aplikovat vždy chladnější vosk - třeba ve více vrstavách - než teplejší vosk, a zaměřit se primárně na bezproblémové “setření” sněhových krystalů ve fázi skluzu.
Na suchý prašan fungují dobře jak syntetické, tak dehtové tuhé vosky. Řekl bych dokonce, že efekt dehtových vosků nastupuje až u lehce vlhkého až vlhkého nového sněhu, což ale už není “prašan”.
Základem je tedy tenká, dobře rozetřená vrstva vosku a vosk min. o jeden stupeň chladnější než ten, který by odpovídal standardní stupnici. Nejprve vrstvit, pak změkčovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat