Nanášení kluzných vosků v mnoha vrstvách je velmi rozšířený jev. Výrobci lyžařských vosků k této činnosti vybízí ve svých návodech, leckterý servisman od množství nanesených kluzných vrstev odvozuje míru kvality při přípravě lyží na skluz... Člověka nemůže nenapadnout slogan: "Čím více pruhů, tím více Adidas!”
Je to tak, vrstvení kluzných vosků je stejně absurdní jako tento slogan. Podobně jako značka se třemi pruhy je definována právě a pouze třemi pruhy, tak i skluznice lyží “umí” smysluplně přijmout právě a pouze jednu vrstvu kluzného vosku, vše ostatní je už mrhání časem a prostředků...
Jak je to možné? Skluznice moderních závodních a rekreačně závodních lyží je tvořena materiálem, který při správné přípravě (tedy správném kartáčování před nanesením kluzných vosků) vytváří s aplikovaným kluzným voskem tzv. kluznou vrstvu na molekulární úrovni. Zjednodušeně řečeno dojde k tomu, že se molekuly kluzného vosku propojí s molekulami materiálu UHMWPE a vznikne tak jakási směs tvořená na starně jedné materiálem skluznice (UHMWPE = Ultra High Molecular Weight Poly Ethylen), na straně druhé aplikovaným kluzným voskem, která představuje základ budoucí kluzné vrstvy.
Aby se z této směsi molekulárních řetězců materiálu skluznice vyplněných molekulami kluzného vosku stala skutečná kluzná vrstva, je nutné především obnovit připravenou strojní či manuální strukturu (tedy zbavit skluznici přebytečného vosku v plošných částech, ale především z předem vytvořené struktury).
Co se tedy stane, pokud na skluznici napatláme, zažehlíme a následně namáhavým a zdlouhavým procesem upravíme více vrstev kluzného vosku? V lepším případě nic, tedy situaci ani nezlepšíme, ale ani nezhoršíme... V horším případě, utratíme peníze za vosky, strávíme několik zbytečných hodin preparací kluzných vosků a lyže pojedou hůř než s jednou vhodně zvolenou vrstvou kluzného vosku...
Jak je to možné? Přemýšlejte s námi... Máme čistou skluznici zbavenou starých vosků a zoxidované vrstvy, pomocí mosazného kartáče vytvoříme na povrchu skluznice na molekulární úrovni koberec vlásků tvořených molekulárními řetězci UHMWPE, naneseme kluzný vosk v tuhé nebo tekuté podobě a zažehlíme ho odpovídající teplotou, molekuly kluzného vosku se působením tepla rozpohybují a vyplní volné prostory mezi molekulárními vlásky skluznice. Po zatuhnutí kluzného vosku odstraníme přebytečný vosk ze žlábku, plochy a následně ze struktury lyže. Při posledním kroku si musíme počínat velmi obezřetně, abychom společně s přebytečným voskem neodstranili také základ kluzné vrstvy, tedy směs molekul UHMWPE a kluzného vosku. Pokud se nám podaří základ kluzné vrstvy nepoškodit, máme hotovo a vyhráno...
Ten, kdo na takto preparovanou kluznou vrstvu napatlá další vosk, dosáhne maximálně toho, že se při následním zažehlení molekuly druhého kluzného vosku nanejvíš velmi nerovnoměrně a nehomogenně přimísí do původního základu kluzné vrstvy tvořené molekulárními řetězci UHMWPE a molekulami prvního kluzného vosku. Ledaže by si při odstraňování přebytečného vosku ze struktury lyže počínal natolik neopatrně, že by celý základ kluzné vrstvy ze skluznice odstranil, a začínal by tedy s druhým kluzným voskem opět od začátku...
Tak či tak, je druhá, třetí, čtvrtá, pátá nebo šestá vrstva kluzného vosku jen mrhání penezi, časem a kromě pocitu dobře odvedené práce některých servisních techniků není vůbec k ničemu...
Jaký smysl má tedy vrstvení kluzných vosků: vůbec žádný!
Žádné komentáře:
Okomentovat