Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část IV.

 JAK ZLEPŠIT ÚČINNOST LYŽÍ SKIN

 

Aby výrobci toto pásmo, kde mohér může fungovat, alespoň trochu rozšířili, uchylují se k opatřením, které bohužel zhoršují skluz.

 

Jedním z těchto opatření je prodloužení tzv. stoupací komory, tedy části skluznice, ve které je mohérový pásek aplikován (jako náhrada stoupacího vosku), i do těch oblastí skluznice, které zůstávají trvale v kontaktu se sněhovou pokrývkou, tedy do tzv. skluzných částí skluznice. Zní to nesrozumitelně, ale je to tak. Základní princip pohybu na běžeckých lyží při klasickém stylu je přenášení váhy. Při odrazu se převážná část hmotnosti lyžaře přenáší pouze na jednu lyži, primárně do její střední části, která se v důsledku tohoto zatížení dostává do kontaktu se sněhovou pokrývkou. Při následné fázi skluzu dojde k rovnoměrnému rozložení hmotnosti lyžaře na obě lyže, v důsledku čehož přestane být středová část lyže neboli stoupací komora neboli oblast, ve které se aplikují stoupací vosky nebo mohérový pásek, v kontaktu se sněhovou pokrývkou. Pokud se však stoupací vosky nebo mohérový pásek aplikují i mimo oblast stoupací komory, tedy mimo oblast skluznice, které má být v kontaktu se sněhovou pokrývkou pouze při plném zatížení lyže, pak stoupací vosk nebo mohérový pásek zůstává v trvalém kontaktu se sněhovou pokrývkou, což podstatným způsobem zlepší podmínky pro odraz, zároveň ale výrazně zhorší skluz lyže.

 

Další strategie, jak rozšířit účinnost skinů, je délka vlasu, respektive míra, jak moc či málo chloupky ze skluznice vyčnívají. Čím více chloupky ze skluznice vyčnívají, tím lépe mohou navazovat sněhové krystaly. Také stoupací vosky se mohou aplikovat ve více vrstvách. Toto opatření má hned dvě nevýhody. Čím více chloupky mohéru ze skluznice vyčnívají, tím větší je pravděpodobnost, že zůstanou v kontaktu se sněhovou pokrývkou také ve fázi skluzu, tedy že budou „dřít“. Čím delší jsou chloupky a čím více vyčnívají, tím rychleji se opotřebovávají. Není výjimkou, že po delší trase na velmi abrazivním firnu se vám chloupky mohéru odřou až na základ.

 

Výrobci se samozřejmě také snaží dále zdokonalovat tvar, hustotu, materiál a provedení mohérových pásků. Nový potenciál přinášejí lyže bez mazací komory, kde prakticky celá skluznice funguje jako odrazová i skluzná zóna. Jestli je to ale krok kupředu či zpět, ukáže až čas…

 

 

ZÁVĚR

Skiny nejsou nic víc, ani nic míň než relativně zdařilý pokus, jak zjednodušit mazání běžeckých lyží na odraz. Bohužel – nebo vlastně Bohu dík – je paleta sněhových podmínek tak široká a pestrá a transformace sněhu tak různorodá a rychlá, že žádný universální prostředek není schopen tuto paletu a variabilitu kvalitně a spolehlivě pokrýt. Proto i skiny neboli lyže s mohérovým páskem zůstanou pouze kompromisem s relativně úzkým pásmem sněhových podmínek, kde opravdu fungují. Ale ve srovnání s ostatními pokusy o universální řešení, jak zajistit spolehlivý odraz a rozumný skluz, jsou skiny pokusem relativně zdařilým, a to zvláště pro turistické účely.

 

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část III.

KDE MOHOU SKINY FUNGOVAT A KDE NIKOLI

 

Co z toho tedy vyplývá? Mohérový pásek dobře funguje – tedy zajišťuje relativně spolehlivý odraz a relativně dobrý skluz – v relativně úzkém pásmu sněhových podmínek. 

 

Za jakých podmínek tedy mohér může dobře fungovat? 1. Sníh musí být tvořen spíše sněhovými krystaly, a nikoli zrny. Tedy nový nebo starší jemnozrnný sníh z částečně transformovanými krystaly (krystaly jsou spíše ostré a křehké, zrna jsou oblá a mají tendenci se stále zvětšovat). 2. Sníh by měl mít spíše nižší vlhkost, aby neměl tendenci namrzat. Tedy sněhové podmínky pří teplotách níže pod nulou (řekněme - 3 stupně C a nižší) a spíše nízké vzdušné vlhkosti. 3. Sníh by si měl i ve stopách zachovávat určitou tvarovou stálost. Tedy spíše stabilní než proměnlivé podmínky.

 

A za jakých podmínek tedy mohér fungovat nebude? 1. Kdykoli bude sníh tvořen velkými oblými zrny, a to bez ohledu, zda tato zrna plavou v láku volné vody (klasické jarní mokré sněhy) nebo jsou provázány pevnými ledovými krčky (zledovatělý transformovaný sníh). Chloupky nemají možnost se těchto velkých oblých zrn zachytit. 2. Kdykoli bude sníh tvořen hladkými nebo vysoce abrazivními ledovými plochami. Na hladkých plochách se nemají chloupky čeho zachytit, abrazivní druhy ledovatého sněhu navíc chloupky snadno odřou. 3. Kdykoli má sníh tendenci se při přejezdu lyží výrazně přetvářet, uhlazovat se, mydlit se, sklovatět. Výrazná transformace sněhových krystalů ve stopě vede zpravidla k vyhlazení stopy. Ve vyhlazené stopě mají chloupky mohéru pramalou šanci vázat se na sníh. 4. Kdykoli má sníh vysokou tendenci lepit se a namrzat. Zpravidla se jedná o vlhký sníh při teplotách kolem nuly a vyšší vzdušné vlhkosti. Za těchto podmínek je mohér nutné chránit prostředkem proti namrzání, ale ani ten namrzání zcela nezabrání. Namrzlý mohér nejenom, že neumožňuje prakticky žádný odraz, nýbrž také parádně drhne! 5. Kdykoli bude sníh obsahovat velké množství volné vody. Ta zpravidla vytvoří mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou relativně silný vodní film, který pak bohužel velmi efektivně omezuje funkci mohéru navazovat sněhové krystaly. 6. Kdykoli bude sníh výrazně znečištěný. Nečistoty relativně rychle ucpou chloupky mohéru, a tak výrazně omezí jeho schopnost vázat se na sněhové krystaly…

 

Jak je již z prostého výčtu různých sněhových podmínek, za kterých mohér spíše bude a spíše nebude fungovat, patrné, lyže s mohérovým páskem mohou nabídnout relativně spolehlivý odraz a relativně dobrý skluz v poměrně malém pásmu sněhových podmínek.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část II.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny…

JAK MOHÉR VLASTNĚ FUNGUJE?

 

Abychom si mohli na tuto otázku odpovědět, musíme si nejprve vysvětlit, jak takové skiny vlastně fungují. Mohérový pásek se nachází pouze v tzv. stoupací komoře, tedy v místech, kde se u běžných lyží na klasiku nanáší stoupací vosk. Mohérový pásek tedy nahrazuje stoupací vosk. Jak ale takový stoupací vosk, a tedy mohérový pásek má vlastně správně fungovat?

 

Stoupací vosk aplikovaný ve stoupací či odrazové komoře musí být dostatečně lepivý na to, aby na sebe ve fázi odrazu „navázal“ či „nalepil“ sněhové krystaly či zrna a umožnil tak odraz při plném zatížení lyže, zároveň však nesmí být příliš lepivý na to, aby umožnil ve fázi navazujícího skluzu snadné či hladké „setření“ sněhových krystalů, které se na stoupací vosk v předchozí fázi odrazu navázali.

 

Pokud je stoupací vosk málo lepivý, nenaváží se sněhové krystaly na stoupací vosk vůbec, nebo pouze nedostatečně a lyže podkluzuje, je-li stoupací vosk naopak příliš lepivý, naváží se sněhové krystaly vosk příliš intenzivně a nedojde k jejich následnému oddělení či setření ve fázi skluzu, v tomto případě lyže drhne – sníh nalepený na stoupací vosk zhoršuje nebo zcela znemožňuje skluz.

 

A ačkoli by si mnozí z nás přáli, aby mohérový pásek fungoval na jiném – hlubším či sofistikovanějším – principu, fungují také lyže s mohérovým páskem neboli skiny na úplně stejném principu. Chloupky mohéru musí krystaly sněhu ve fázi odrazu při plném zatížení lyže navázat a umožnit tak odraz, následně pak ve fázi skluzu snadno pustit a umožnit jejich setření, a tedy skluz.

 

V čem je tedy problém, stoupací vosk i mohér fungují na stejném principu, mohér ale na rozdíl od stoupacích vosků ani nepodkluzuje, ani nenamrzá… V čem je tedy problém?

 

Zatímco stoupací vosky reagují na nekonečnou paletu sněhových podmínek prakticky nekonečnou paletou různých stoupacích vosků, různými délkami stoupací komory a různými tloušťkami naneseného stoupacího vosku, má mohér k dispozici pro tutéž nekonečnou paletu sněhových podmínek – počínaje čerstvě napadlým prachovým sněhem při teplotách pod nulou, vlhkým či lehce mokrým novým vatovým sněhem při teplotách kolem nuly, přes staré znečištěné hrubozrnné mokré až vodou nasáklé jarňáky až po ledovaté, hladké či extrémně abrazivní firny – pouze a jenom jeden typ vlasu či chloupků, bez možnosti měnit délku pásu nebo výšku vlasu.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část I.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny…

 

ŠIRŠÍ KONTEXT LYŽÍ SKIN

 

Ano, skiny neboli lyže s mohérovým stoupacím páskem v posledních letech nebo možná dokonce dekádách dominují turistickým běžkám… Ale proč a kde se vlastně vzaly?

 

Řekl bych, že téma skinů je mnohem zajímavější a hlubší, než se může na první pohled zdát… V obecné rovině bych řekl, že skiny nejsou nic jiného než další pokus, jak vyřešit složitosti a komplikace spojené s mazáním stoupacích vosků, které zajišťují odraz u klasického stylu neboli klasiky.

 

V ještě obecnější rovině by se dalo říci, že rovněž volný styl neboli bruslení není nic jiného než zatím nejzdařilejší pokus, jak vyřešit složitosti a komplikace stoupacích vosků… Ano, je to tak, mnoho hobby-lyžařů i zdatnějších turistů se uchyluje ke skatům především proto, že lyže na bruslení se nemusí mazat! No, nemusí mazat?!? Nemusí se mazat stoupacími vosky pro odraz. To ano! O to více se však musí mazat na skluz, nikoli snad pro to, aby jely lépe, i když i to se zvláště na tupém a pomalém sněhu šikne, ale především proto, aby neoxidovaly! Ano, je to tak, skluznice lyží oxiduje… A pozor! Nejvíce oxiduje právě při klouzání po sněhové pokrývce neboli při lyžování.

 

Ale je to tak, při volném stylu neboli bruslení odpadá úmorné mazání či patlání tuhých i tekutých stoupacích vosků v jakékoli formě a podobě… Kdo z nás to nezažil, upatlané ruce, upatlané lyže, lepící se sníh, namrzající lyže, zničená bunda nebo nové SWIX kalhoty…

 

Nejeden lyžař – při vzpomínce na tento hrůzný zážitek nebo při představě jeho opakování – se rychle a pokorně uchýlí ke skatům, a to bez ohledu na to, zda jeho fyzická kondice a/nebo dovednosti tento styl pohybu na běžkách umožňují či nikoli…

 

Mnozí z lyžařů turistů a méně zdatných hobíků však bohužel pouze vytloukají klín klínem nebo vyhání čerta ďáblem… Jak to myslím? Jak to říkám! Bruslení bohužel není pro každého. A kdo na to nemá, ten trpí, trpí jak zvíře…

 

Pokud nemáte na bruslení fyzičku a/nebo dovednosti, pak může Váš zážitek z bruslení vypadat následovně: na rovinkách a v mírném klesání to nemusí být vůbec špatné, zvlášť pokud Vám to na klasických bruslích na kluzáku nebo rybníku jde, jakmile to ale začne stoupat, začne být zle… Buď to budete muset urvat celé rukama, což by v případě mírnějších, a ne příliš dlouhých stoupání mohlo ještě nějak jít, nebo začne peklo. A čím větší bude stoupání, tím větší peklo to bude… Lyže Vás nepodrží a budou ujíždět do všech stran, ruce a břišní svaly tak velký nápor po čase také nezvládnou a začnou odpadat… Vrchol kopce v nedohlednu, zpocení až na prdeli, a ani stromeček Vás nezachrání… V krátkém sjezdu se trochu otřepete, ale po každém klesání přijde zákonitě zase kopec nahoru…

 

A právě pro ty z nás, kdo nemají dostatečnou fyzičku na to, aby elegantně vyklouzali i táhlé a prudké stoupáky, a zároveň netrpí úchylkou projevující se radostí či opojením z vůně dehtových stoupacích vosků (jinými slovy: nechtějí mazat stoupacími vosky, ať již jsou ve válečku, tubě, spreji nebo nanesené na pásce, zkrátka a dobře si nechtějí patlat ruce, lyže a oblečení tím lepivým svinstvem, které stejně většinou víc drhne, lepí a namrzá, než aby dělalo něco kloudného), ano právě pro nás jsou tady skiny neboli lyže s mohérovým páskem.

 

Skiny neboli lyže s mohérovým páskem jsou to správné řešení pro ty z nás – tedy turisty a rekreační hobby-lyžaře, kteří se nechtějí patlat se stoupacími vosky, ale zároveň nemají dostatečnou fyzičku a/nebo dovednosti na bruslení neboli volný styl. Je tomu ale opravdu tak?

Proč bude mohér vždy pouze z nouze cnost?

Odpověď je velmi jednoduchá: mohér se pokouší o totéž, co universální stoupací vosky, a sice zajistit spolehlivý odraz a dobrý skluz jedním jediným prostředkem na nekonečné paletě sněhových podmínek.

Sníh je stejně proměnlivý a má prakticky stejně nekonečnou paletu druhů, tvarů a podob jako počasí samo. Universální stopací vosky jsou stejně pošetilé jako ALL-WEATHER-CLOTHES (oděv, který se hodí do všech druhů počasí - saharskými vedřisky počínaje a arktickými krutomrazy konče).

Abychom ale nebyli k mohéru tak přísní, zkusíme si říci něco málo ke snahám zjednodušit mazání na odraz, tedy mazání stoupacími vosky obecně.

Snahy zjednodušit mazání na odraz jsou prakticky stejně staré jako voskování lyží samotné. Už naši lyžařští předci usilovali o co nejlepší skluz - tehdy ještě dřevěných lyží, zároveň potřebovali, aby lyže ve stoupání zaručovala dobrou oporu, tedy odraz.

Jedna z úplně prvních snah zjednodušit mazání na odraz byly odnímatelné tulení pásy (dodnes využívané při SKI-ALPINISMU, jen už nejsou - tak často - z pravé tulení srsti). Při stoupání zaručoval takový pás takžka ideální odraz a před sjezdem se sundal, aby nebrzdil.

Zásadní přelom v úsilí o zlepšení skluzu i odrazu představoval tvar lyží, který skluznici dělil do tří částí, dvou kluzných a jedné stoupací, z nichž prostřední, tedy stoupací se dostává do přímého kontaktu se sněhovou pokrývkou pouze při přenesení celkové váhy lyžaře na lyži určené k odrazu.

Po objevu lyží se třemi komorami se se snahami zjednodušit mazání stoupacími vosky roztrhl pytel - universální stoupací vosky, stoupací vosky ve spreji, stoupací pásky, integrovaný mohér, šupiny... 

Ale sníh zjednodušujícím snahám díky své nekonečné proměnlivosti statečně odolával, a tak se na scéně objevovaly stále rafinovanější a radikálnější techniky.

Asi nejradikálnějším přístupem, jak zjednodušit mazání na odraz, je vznik tzv. volného stylu. Ano, jsme přesvědčeni o tom, že se do značné míry jedná o snahu zrychlit jízdu na lyžích, a tedy také eliminovat zpomalující efekt stoupacích vosků, tedy eliminovat stoupací vosky zcela.

O tržním úspěchu či neúspěchu všemožných metod a technik pak rozhodly přirozené lidské vlastnosti dnešní doby: pohodlnost, lenost a uspěchanost.

A na vrcholu evolučního řetězce se tak usídlily techniky dvě: volný styl zcela eliminující použití stoupacích vosků a mohér, alternativa k universálnám stoupacím voskům.

Jak používat tekuté kluzné vosky?

Na prvním místě je nutné zdůraznit, že existují dvě základní skupiny tekutých kluzných vosků: na straně jedné jsou to "hobby" tekuté kluzné vosky, které bývají často označovány jako universální či kapesní, na straně druhé jsou to "profi" tekuté kluzné vosky, které obsahují větší či menší množství aditiv na bázi fluoru. Obě skupiny rozpoznáte velmi snadno, a to podle ceny. Fluorové tekuté kluzný vosky jsou mnohonásobně dražší...

Vedle výše uvedených dvou základních skupin existují ještě mezi mezistupně, jako např. tekuté kluzné vosky od firmy Rex, např. modrý nebo fialový, což jsou běžné hydro-karbonové vosky v tekuté formě, tedy běžné tréninkové a závodní vosky bez aditiv na bázi fluoru. Např. modrý Rex je legendární kluzný vosk z éry před-fluorové.

Tekuté kluzné vosky by se měly nanášet vždy na čistou skluznici. Před vlastní aplikací tekutého kluzného vosku doporučujeme skluznici vykartáčovat jemným hustým bronzovým kartáčem ve směru jízdy, kterým skluznici jednak vyčistíme, jednak otevřeme, takže skluznice bude kluzný vosk lépe absorbovat.

Před aplikací je nutné tekutý kluzný vosk dobře protřepat. Kluzný vosk naneseme pomocí aplikační houbičky. Naneseme dostatečné, ale přiměřené množství.

Profesionální tekuté kluzné vosky můžeme následně lehce zažehlit. Tekuté kluzné vosky však zažehlujeme zpravidla nízkou teplotou (max. do 100 stupňů C) a velmi opatrně, protože množství vosku je u tekutých vosků z důvodu podílu rozpouštěcího přípravku oproti běžným kluzným voskům výrazně menší. Po zažehlení tekutý kluzný vosk nejprve lehce vykartáčujeme pomocí nylonového leštícího kartáče a následně pomocí lyžařské utěrky.

Profesionální i universální tekuté kluzné vosky můžeme po zaschnutí zapracovat a rozleštit pomocí korku a následně pomocí lyžařské utěrky (např. fiberline). Cílem zapracování a rozleštění pomocí korku a lyžařské utěrky je zvýšení odolnosti (kluzný vosk nám vydrží na více kilometrů) a odstranění přebytečného vosku z povrchu skluznice, který by zpočátku skluz lyže zhoršoval.

Universální tekuté kluzné vosky můžeme před zaschnutím pouze rozetřít pomocí fliesové houbičky, která je zpravidla součástí balení. Následně necháme rozetřený vosk zaschnout a můžeme vyrazit do stopy. Musíme však počítat s tím, že v počátečních fázi bude skluz lyží zhoršován či zpomalován přebytečným voskem na povrchu skluznice, který se však po nějaké době "ojede" a skluz již bude optimální.

Za mě jsou tekuté kluzné vosky parádní prostředek pro rychlé a jednoduché zlepšení skluzu jak klasických lyží, tak lyží na volnou techniku. Jak víme z předchozích příspěvků, skluz lyže po sněhu se ve většině případů odehrává po vodním filmu, který vymývá a vysušuje porézní části skluznice, která následně oxiduje, což se projevuje šednutím povrchu skluznice. Vyschlá a zoxidovaná skluznice může namrzat. Ano, čtete správně, kluzné zóny lyží mohou namrzat. A pro skluz, zvláště při volném stylu není nic horšího než namrzající skluznice.

Malá krabička universálního nebo hydro-karbonového tekutého vosku může namrzání kluzných zón skluznice bez námahy zabránit... 

Kdy (ne)používat lyže s mohérem?

Moje manželka je z lyží s mohérem nebo-li ze skinů úplně nadšená! Tvrdí, že je to pro ni jediná možnost, jak běžkovat. Jsou lyže s mohérovým odrazovým páskem opravdu tak úžasné?!?

První a zcela zásadní výhoda lyží s mohérem je, že jsou určené pro klasický styl, který je - jak víme z našich předchozích příspěvků - pro začátečníky mnohem lepší a pohodlnější než volný styl neboli bruslení. Klasickým stylem se při rozumném odrazu a bez namrzání stoupacího vosku "došoupu" bez velké námahy prakticky kamkoli... A co na tom, že přitom vypadám tak trochu jako paní radová!

Druhá a rovněž naprosto nesporná výhoda lyží s mohérem je, že se nemusí mazat stoupacími vosky. Jsou to totiž právě stoupací vosky - ať už tuhé, nebo tekuté, které dovedly mnoho začátečníků k rozhodnutí, začít své první běžkařské pokusy se skaty neboli lyžemi na volný styl. Při představě alchymie, patlání a namrzání stoupacích vosků se raději rozhodli trýznit se volným stylem... A v mnoha případech pak nechali raději běžkování úplně, nebo si - podobně jako moje manželka - pořídili raději mohéry.

Ano, je to tak, lyže s mohérovým páskem se opravdu nemusí - nebo lépe řečeno - NESMÍ mazat stoupacími vosky, a to ani v případech, a na to velký POZOR, kdy mohéry či skiny žádný dobrý odraz nenabízejí, respektive neumožňují prakticky žádný odraz.

Ano, takové situace opravdu existují, a bohužel jich není úplně málo.

Jak víme z předchozích příspěvků, vše začíná novým nebo čerstvě napadlým sněhem. Takový sníh je ostrý, má jasně viditelnou strukturu sněhových vloček. Tento čerstvě napadlý sníh se však vlivem mnoha podmínek začíná neprodleně po napadnutí přetvářet neboli transformovat. 

Jednotlivá sněhová zrna se začínají lámat a zaoblovat, ostrá struktura se vytrácí a vzniká nejprve transformovaný jemnozrnný a následně hrubozrnný sníh.

 

Lyže s mohérem vůbec, ale opravdu vůbec nefungují (tedy neumožňují prakticky žádný odraz) na starém hrubozrnném zledovatělém sněhu, někdy označovaném také jako „firn“. Na zledovatělém sněhu navíc hrozí relativně rychlý oděr mohérového stoupacího pásku. Pokud nemusíte, pak za těchto podmínek s mohéry raději nelyžujte!

 

Na starém jemnozrnném zledovatělém sněhu se možná lyže s mohérem tu a tam chytnou a nějaký ten drobný odraz přeci jen umožní, ale riziko vysokého oděru a nevratného poškození mohérového stoupacího pásku je zde stále hodně vysoké. Pokud to tedy půjde, pak ani za těchto podmínek své mohéry příliš netrapte!

 

Ani při klasickém jarňáku, neboli mokrém až velmi mokrém starém hrubozrnném sněhu se skiny příliš nepochodíte. Sněhová zrna jsou příliš velká a nasycenost vodou příliš vysoká, aby se mohérové „háčky“ mohly zaseknout a opět pustit. Mohéry Vám sice neumožní žádný dobrý odraz, ale alespoň se příliš neopotřebí, jako u ledovatého firnu. Zato se mohérový pásek asi pěkně ušpiní…

 

Žádná sláva to nebude ani na červě napadlém novém vlhkém až mokrém sněhu, který se ve stopách mydlí a vytváří skelný až ledovatý povrch. Na takovémto skle či ledu nemá mohér vůbec žádnou šanci. Mohl by ale relativně dobře fungovat mimo stopu, tedy na části lyžařských tratí určených pro volný styl, tedy za předpokladu, že nemarzne (pokud s lyžemi vstoupíte zcela mimo upravené trasy).

 

Namrzání se ale dá – celkem dobře – předcházet tím, že svůj mohér před použitím opatříte speciálním „proti-namrzajícím“ nástřikem.

 

A je to tu, i mohéry neboli skiny se musí mazat… A proti-namrzající nástřik je potřeba vždy, pokud své lyže s mohérovým páskem budete používat na nový sníh při teplotách kolem nuly. A teploty kolem nuly směrem do mínusu (cca - 0,5 až -1,5 stupňů C) jsou pro namrzání mohéru extrémně rizikové.

 

No, řekl bych, že to už by k situacím, kdy mohéry nejsou zdaleka to pravé ořechové, asi stačilo… Příště si raději povíme, kde mohéry naopak fungují výborně!