Jaké základní druhy kluzných vosků rozlišujeme?

Při velkém zjednodušení existují tři základní druhy kluzných vosků z pohledu složení:

• hydro-karbonové kluzné vosky
• fluorované hydro-karbonové vosky
• fluoro-karbonové vosky

Hydro-karbonové kluzné vosky jsou tvořeny zpravidla třemi základními složkami: parafíny, mikrokrystaliny a syntetickými parafíny. Obsahují různé podíly olejů a syntetických tvrdidel, které určují jejich základní kluzné vlastnosti. Čím větší podíl olejů, tím lepší vodoodpudivost hydro-karbonový vosk má, tím je ale také měkčí a tím větší má tendenci vázat nečistoty. Hydro-karbonové vosky jsou technologicky nejstarší.

Fluoro-karbonové kluzné vosky jsou vosky obsahující perfluorové chemické složky, jejichž primárními vlastnostmi jsou extrémní vodoodpudivost a odpudivost vůči nečistotám. Čisté fluoru-karbonové vosky nepenetrují do porézních částí skluznice, nýbrž zůstávají na jejím povrchu. Čisté fluoro-karbonové vosky se "nesnášejí" s hydrokarbonovými vosky, navzájem se odpuzují. Fluoro-karbonové vosky se nabízí jako prášky, tuhé bločky nebo tekuté látky. Tzv. čisté fluory se objevily v osmdesátých letech dvacátého století. Prvním výrobkem tohoto druhu byla Cera F od firmy Swix.

Fluorované hydro-karbonové vosky jsou technologicky nejmladší. Nejedná se o pouhou směs hydro-karbonových a fluoro-karbonových vosků, k propojení dochází již na molekulární úrovni. Fluorované hydro-karbonové vosky penetrují obdobně jako hydro-karbonové vosky do porézních částí kluznice. Aplikují se tedy stejným způsobem jako hydro-karbonové vosky. Fluorované hydro-karbonové vosky slouží jako podkladní vosky pod čisté fluorové vosky a nabízejí se zpravidla ve dvou základních verzích: LF (low-fluoridated), tedy hydrokarbonové vosky s nízkým podílem aditiv na bázi fluoru, a HF (high-fluoridated), tedy hydrokarbonové vosky s vysokým podílem aditiv na bázi fluoru. Ve srovnání s čistými fluorovými vosky mají fluorované hydro-karbonové vosky výrazně vyšší trvanlivost, zároveň mají ve srovnání s běžnými hydro-karbonovými vosky výrazně vyšší vodoodpudivost a odpudivost vůči nečistotám. Nejvyšší odolnosti čistých fluorových vosků dosáhneme jejich aplikací na fluorované hydro-karbonové kluzné vosky.

Jednotlivé druhy vosků od sebe snadno odlišíme podle ceny. Čisté fluorové vosky jsou nejdražší, běžné hydro-karbonové vosky jsou zpravidla nejlevnější.

Aktuálně však byly kluzné vosky s aditivy na bázi fluoru světovou lyžařskou asociací zakázány. Hlavními důvody jsou negativní dopady fluorových vosků na životní prostřední a zdraví osob.

Tématu zákazu fluorových vosků se budeme podrobněji věnovat v dalším příspěvku.

Kdy (ne)používat lyže s mohérem?

Moje manželka je z lyží s mohérem nebo-li ze skinů úplně nadšená! Tvrdí, že je to pro ni jediná možnost, jak běžkovat. Jsou lyže s mohérovým odrazovým páskem opravdu tak úžasné?!?

První a zcela zásadní výhoda lyží s mohérem je, že jsou určené pro klasický styl, který je - jak víme z našich předchozích příspěvků - pro začátečníky mnohem lepší a pohodlnější než volný styl neboli bruslení. Klasickým stylem se při rozumném odrazu a bez namrzání stoupacího vosku "došoupu" bez velké námahy prakticky kamkoli... A co na tom, že přitom vypadám tak trochu jako paní radová!

Druhá a rovněž naprosto nesporná výhoda lyží s mohérem je, že se nemusí mazat stoupacími vosky. Jsou to totiž právě stoupací vosky - ať už tuhé, nebo tekuté, které dovedly mnoho začátečníků k rozhodnutí, začít své první běžkařské pokusy se skaty neboli lyžemi na volný styl. Při představě alchymie, patlání a namrzání stoupacích vosků se raději rozhodli trýznit se volným stylem... A v mnoha případech pak nechali raději běžkování úplně, nebo si - podobně jako moje manželka - pořídili raději mohéry.

Ano, je to tak, lyže s mohérovým páskem se opravdu nemusí - nebo lépe řečeno - NESMÍ mazat stoupacími vosky, a to ani v případech, a na to velký POZOR, kdy mohéry či skiny žádný dobrý odraz nenabízejí, respektive neumožňují prakticky žádný odraz.

Ano, takové situace opravdu existují, a bohužel jich není úplně málo.

Jak víme z předchozích příspěvků, vše začíná novým nebo čerstvě napadlým sněhem. Takový sníh je ostrý, má jasně viditelnou strukturu sněhových vloček. Tento čerstvě napadlý sníh se však vlivem mnoha podmínek začíná neprodleně po napadnutí přetvářet neboli transformovat. 

Jednotlivá sněhová zrna se začínají lámat a zaoblovat, ostrá struktura se vytrácí a vzniká nejprve transformovaný jemnozrnný a následně hrubozrnný sníh.

 

Lyže s mohérem vůbec, ale opravdu vůbec nefungují (tedy neumožňují prakticky žádný odraz) na starém hrubozrnném zledovatělém sněhu, někdy označovaném také jako „firn“. Na zledovatělém sněhu navíc hrozí relativně rychlý oděr mohérového stoupacího pásku. Pokud nemusíte, pak za těchto podmínek s mohéry raději nelyžujte!

 

Na starém jemnozrnném zledovatělém sněhu se možná lyže s mohérem tu a tam chytnou a nějaký ten drobný odraz přeci jen umožní, ale riziko vysokého oděru a nevratného poškození mohérového stoupacího pásku je zde stále hodně vysoké. Pokud to tedy půjde, pak ani za těchto podmínek své mohéry příliš netrapte!

 

Ani při klasickém jarňáku, neboli mokrém až velmi mokrém starém hrubozrnném sněhu se skiny příliš nepochodíte. Sněhová zrna jsou příliš velká a nasycenost vodou příliš vysoká, aby se mohérové „háčky“ mohly zaseknout a opět pustit. Mohéry Vám sice neumožní žádný dobrý odraz, ale alespoň se příliš neopotřebí, jako u ledovatého firnu. Zato se mohérový pásek asi pěkně ušpiní…

 

Žádná sláva to nebude ani na červě napadlém novém vlhkém až mokrém sněhu, který se ve stopách mydlí a vytváří skelný až ledovatý povrch. Na takovémto skle či ledu nemá mohér vůbec žádnou šanci. Mohl by ale relativně dobře fungovat mimo stopu, tedy na části lyžařských tratí určených pro volný styl, tedy za předpokladu, že nemarzne (pokud s lyžemi vstoupíte zcela mimo upravené trasy).

 

Namrzání se ale dá – celkem dobře – předcházet tím, že svůj mohér před použitím opatříte speciálním „proti-namrzajícím“ nástřikem.

 

A je to tu, i mohéry neboli skiny se musí mazat… A proti-namrzající nástřik je potřeba vždy, pokud své lyže s mohérovým páskem budete používat na nový sníh při teplotách kolem nuly. A teploty kolem nuly směrem do mínusu (cca - 0,5 až -1,5 stupňů C) jsou pro namrzání mohéru extrémně rizikové.

 

No, řekl bych, že to už by k situacím, kdy mohéry nejsou zdaleka to pravé ořechové, asi stačilo… Příště si raději povíme, kde mohéry naopak fungují výborně!