SKIING WITH A SMILE
Tajemství spolehlivého odrazu
ČÁST IV ZE IV
Jak vybrat správný stoupací vosk
V předchozích třech dílech jsme si vysvětlili, proč jsou pro spolehlivý odraz důležité správná délka a tvrdost lyží, vhodná skluznice a správně vymezená stoupací zóna.
A nyní se konečně dostáváme k tomu, na co většina běžkařů myslí jako první.
Ke stoupacím voskům.
Možná vás trochu zklamu.
Stoupací vosky nejsou žádné zázračné přípravky, které by dokázaly napravit všechny naše předchozí chyby.
Ale pokud máme vhodné lyže a správně určenou stoupací zónu, mohou nám nabídnout mimořádně dobrý odraz při zachování velmi dobrého skluzu.
Jen musíme vědět, jaký vosk vybrat.
A jak s ním pracovat.
Což je někdy poněkud komplikovanější, než se na první pohled zdá.
Stoupací vosky nejsou pro každého. A to je v pořádku.
Práce se stoupacími vosky vyžaduje alespoň základní znalost sněhových podmínek, trochu zkušeností a ochotu experimentovat.
Právě proto dnes mnoho běžkařů používá různé alternativy.
Skin lyže se stoupacími pásy.
Lyže se šupinami.
Nebo jiné systémy odrazu, které nevyžadují každodenní aplikaci tradičních stoupacích vosků.
A já tomu naprosto rozumím.
Ne každý totiž považuje za ideální začátek zimního výletu půlhodinovou diskusi sám se sebou o tom, zda použít modrý, fialový nebo červený vosk.
Obzvlášť když ostatní členové výpravy už dávno stojí venku a čekají.
Nicméně stoupací vosky mají jednu velkou přednost.
Pokud je správně zvolíme a aplikujeme, můžeme jejich vlastnosti velmi přesně přizpůsobit konkrétním sněhovým podmínkám.
A právě to je důvod, proč mají v klasickém běžeckém lyžování stále své pevné místo.
Kdy je mazání stoupacími vosky nejjednodušší?
Pro začátečníky doporučuji především stabilní a předvídatelné sněhové podmínky.
Například několik dnů trvající mrazivé počasí, kdy se vlastnosti sněhu nemění příliš rychle.
V takových podmínkách bývá výběr vhodného stoupacího vosku poměrně jednoduchý.
Sníh má relativně stabilní strukturu a můžeme se spolehnout na zkušenosti z předchozích dnů.
Samozřejmě ani zde není úspěch zaručen.
Ale pravděpodobnost, že si místo lyžování užijeme několik hodin voskařského zoufalství, bývá podstatně nižší.
Naopak mnohem obtížnější mohou být podmínky, kdy se sněhová pokrývka rychle mění.
Například při čerstvém sněžení kolem bodu mrazu.
Nebo při střídání mrazu a oblevy.
Případně tehdy, když se na jedné trase střídají různé typy sněhu.
Právě v takových podmínkách může nesprávně zvolený vosk velmi rychle začít prokluzovat, lepit nebo namrzat.
Proto začátečníkům doporučuji, aby se zpočátku vyhýbali nejsložitějším voskařským situacím.
Ne proto, že by bylo nemožné je zvládnout.
Ale proto, že učení bývá příjemnější, když se člověk nemusí současně potýkat se všemi myslitelnými komplikacemi.
Začínejte tvrdším voskem
Jedno z mých základních doporučení zní:
Pokud si nejste jisti, začněte raději s tvrdším stoupacím voskem určeným pro o něco chladnější podmínky.
Tvrdší vosk zpravidla méně negativně ovlivňuje skluz a v některých podmínkách také snižuje riziko nadměrného lepení sněhu.
Pokud se ukáže, že odraz není dostatečný, můžeme postupně upravovat počet vrstev nebo přejít k měkčímu vosku.
Opačný postup bývá nepříjemnější.
Pokud totiž začneme příliš měkkým voskem, může být výsledkem výrazné zhoršení skluzu nebo namrzání.
A takový vosk už není vždy jednoduché z lyže odstranit.
Zvlášť pokud jsme se právě rozhodli, že se nám vlastně nechce vracet domů pro škrabku a čistič.
Tenké vrstvy. A trpělivost.
Další důležitou zásadou je nanášet tuhé stoupací vosky v tenkých vrstvách.
Každou vrstvu rovnoměrně rozetřeme vhodným korkem.
Tím pomáháme vytvořit souvislou, dostatečně hladkou a funkční stoupací vrstvu.
Pokud odraz není dostatečný, nemusíme okamžitě přecházet k měkčímu vosku.
Někdy může pomoci přidání další tenké vrstvy stejného vosku.
Samozřejmě pouze do určité míry.
Další vrstvení totiž postupně mění tloušťku stoupací vrstvy a může zvyšovat odpor při skluzu.
Jako jednoduché výchozí pravidlo pro rekreační lyžaře doporučuji přibližně dvě až čtyři tenké vrstvy.
To však není žádná nepřekročitelná hranice.
Skutečný počet vrstev závisí na konkrétním vosku, sněhu, tvrdosti lyží i požadovaném výsledku.
A rozhodně neplatí, že čím více vosku na lyži naneseme, tím lépe bude držet.
Pokud by to tak fungovalo, mohli bychom stoupací zónu jednoduše obalit celou kostkou vosku.
A měli bychom vystaráno.
Bohužel výsledkem by pravděpodobně nebyl běh na lyžích.
Spíše velmi pomalá procházka.
Tuhé vosky, nebo klistry?
A nyní se dostáváme k jedné ze základních otázek klasického mazání.
Kdy použít tuhý stoupací vosk a kdy klistr?
Rozhodující není pouze teplota.
Velmi důležitý je především stav a struktura sněhu.
Tuhé stoupací vosky
Tuhé stoupací vosky jsou obecně vhodné především pro sněhové podmínky, ve kterých si krystaly zachovávají dostatečně výrazné hrany a strukturu.
Typickým příkladem může být čerstvý nebo relativně málo transformovaný sníh při mrazivých teplotách.
Ostré sněhové krystaly mohou při odrazu pronikat do vrstvy vhodně zvoleného vosku a vytvářet potřebný mechanický záběr.
Při skluzu se musí kontakt opět dostatečně snadno uvolnit.
Pokud je vosk příliš tvrdý, lyže mohou prokluzovat.
Pokud je příliš měkký, mohou drhnout nebo namrzat.
Proto je důležité vybírat nejen podle teplotního rozsahu uvedeného na obalu, ale také podle skutečného stavu sněhových krystalů.
Klistry
Klistry jsou naproti tomu určeny především pro transformovaný sníh, jehož původní krystalická struktura se výrazně změnila.
Například pro starý hrubozrnný sníh, firn nebo některé zledovatělé a mokré podmínky.
Sněhová zrna už v těchto situacích často nemají ostré hrany typické pro čerstvý mrazivý sníh.
Proto potřebujeme jiný mechanismus záběru a jinou kombinaci vlastností stoupací vrstvy.
Klistry mají zpravidla výrazně odlišnou konzistenci a adhezní i viskoelastické vlastnosti než tradiční tuhé stoupací vosky.
Za správných podmínek mohou nabídnout mimořádně spolehlivý odraz.
A někdy také překvapivě dobrý skluz.
Jenže pokud zvolíme nevhodný klistr, může se situace velmi rychle změnit.
Ze spolehlivého odrazu se stane nepříjemné lepení.
A z dobrého skluzu boj o každý metr.
Proto ani klistr není univerzálním řešením pro všechny typy transformovaného sněhu.
A co kombinování vosků?
Obecně doporučuji začátečníkům jednoduchý systém.
Vybrat vhodný typ stoupacího vosku, správně připravit stoupací zónu a postupovat podle doporučení výrobce.
Pokud pracujeme s tuhými vosky, můžeme vytvářet více tenkých vrstev.
U klistrů je zase důležitá správná volba základové a funkční vrstvy.
V některých specifických podmínkách se používají také kombinace klistrů a tuhých vosků, například tuhá vosková vrstva nanesená na vychladlý klistr.
Takové postupy však už vyžadují určité zkušenosti.
Proto bych je začátečníkům rozhodně nedoporučoval jako první krok.
Stejně tak nemá smysl bez rozmyslu kombinovat klasické stoupací vosky s jinými systémy odrazu.
Mohli bychom si tím způsobit více problémů, než kolik jich vyřešíme.
A nakonec bychom možná zjistili, že jsme sice použili všechny přípravky z celé voskařské krabice, ale lyže stále nefungují.
Což je z technického hlediska jistě zajímavé.
Z lyžařského už poněkud méně.
Deset jednoduchých pravidel pro začátečníky
Pokud bych měl všechno dosavadní vysvětlování shrnout do několika praktických zásad, doporučil bych následující:
- Stoupací vosk nanášejte pouze do správně vymezené stoupací zóny.
- Vybírejte vosk především podle aktuální struktury a stavu sněhu, nikoli pouze podle teploty vzduchu.
- V jednoduchých mrazivých podmínkách začínejte raději tvrdším voskem.
- Tuhé stoupací vosky nanášejte v tenkých vrstvách a jednotlivé vrstvy rovnoměrně roztírejte korkem.
- Pokud odraz nestačí, nejprve ověřte techniku odrazu, délku stoupací zóny a správnost výběru vosku.
- Další tenká vrstva může pomoci, ale nadměrné vrstvení může zhoršit skluz.
- Pro čerstvý nebo málo transformovaný mrazivý sníh bývají vhodné především tuhé stoupací vosky.
- Pro výrazně transformovaný, hrubozrnný nebo zledovatělý sníh bývají často vhodnější klistry.
- Pokročilé kombinace různých vosků si nechte až na dobu, kdy získáte více zkušeností.
- Pokud si podmínkami nejste jisti, nebojte se použít jednodušší systém odrazu nebo požádat o pomoc zkušeného servismana.
A ještě jedno pravidlo navíc.
Pokud lyže fungují dobře, přestaňte je mazat a běžte lyžovat.
To je pravidlo, které se někdy dodržuje překvapivě obtížně.
Závěrem celé série
V průběhu čtyř dílů jsme si ukázali, že spolehlivý odraz není výsledkem jediného zázračného vosku.
Je výsledkem správné kombinace několika důležitých faktorů.
Vhodné délky, tvrdosti a geometrie lyží.
Správně zvolené skluznice a systému odrazu.
Dobře vymezené stoupací zóny.
A konečně vhodného stoupacího vosku a jeho správné aplikace.
Ani tím však nejsme úplně hotovi.
Stále potřebujeme alespoň základní lyžařskou techniku, schopnost přenášet tělesnou hmotnost a trochu rozumět tomu, co se děje se sněhem pod našimi lyžemi.
Protože ani dokonale připravené lyže nemohou spolehlivě odrážet místo lyžaře.
A naopak zkušený běžkař dokáže s vhodnými lyžemi a jednoduchou mázou často předvést mnohem lepší výkon než začátečník s nejdražším vybavením.
Takže až vám příště lyže nebudou držet, nezačněte okamžitě nadávat na vosk.
Možná za to opravdu může.
Ale možná také ne.
Spolehlivý odraz totiž nezačíná u vosku. Začíná u správně vybraných lyží a končí u člověka, který na nich stojí.
A pokud všechno funguje?
Pak už zbývá jediné.
Užít si krásný den na sněhu. 😀
Tajemství spolehlivého odrazu – kompletní série
Část I – Správná délka a tvrdost lyží
Část II – Proč záleží na správné skluznici
Část III – Jak správně určit stoupací zónu
Část IV – Jak vybrat správný stoupací vosk (aktuální článek)