Co mají společného lyžařské vosky, luxusní Mercedes, zbrusu nová Lada a schopnost samostatně přemýšlet? Víc, než by se na první pohled mohlo zdát.
Spolupráce, na které vydělají všichni?
Každý, kdo se alespoň trochu zabývá přípravou běžeckých lyží, ví, jak důležitá je spolupráce s výrobci lyžařských vosků.
Příprava závodních lyží je dnes natolik složitá, že výzkum, vývoj a testování prováděné výrobci vosků jsou téměř nepostradatelné.
Z jejich obrovských investic času, peněz a dalších prostředků těží nejen vrcholoví sportovci, kteří chtějí být v příští sezoně zase o několik sekund rychlejší, ale také rekreační běžkaři.
Ti si především přejí, aby jim lyže dobře klouzaly a aby se jim na stoupací zónu nelepil sníh.
Výhody pro lyžaře jsou tedy zřejmé.
Stejně zřejmé jsou i výhody pro výrobce: lepší výrobky, technologický náskok, větší prestiž, vyšší prodeje, lepší ziskové marže a nakonec samozřejmě více peněz.
Kdo chytře investuje, může více vydělávat!
Vypadá to jako dokonalá situace, ve které vyhrávají všichni.
Je ale tento na první pohled harmonický vztah skutečně tak dokonalý, jak se zdá?
Abychom na tuto otázku mohli odpovědět, měli bychom si nejprve položit jinou:
Jsou cíle výrobců lyžařských vosků skutečně v souladu s cíli samotných lyžařů?
Obávám se, že odpověď už nebude tak úplně jednoduchá.
Mercedes, Lada a spousta lyžařských vosků
Ale dost obecných úvah. Raději vám povím jeden příběh ze svého mládí.
Vyrůstal jsem v socialistickém Československu. Možná trochu překvapivě se i tehdy prodávaly lyžařské vosky a příslušenství jednoho z předních západních výrobců.
Bylo mi asi čtrnáct let.
Můj strýc zastával významnou funkci v organizaci, která se věnovala výchově mladých výkonnostních sportovců.
Dodnes si živě pamatuji, jak při každém významnějším závodě přijížděl z Prahy místní obchodní zástupce tohoto předního výrobce ve svém velkém Mercedesu a rozdával menší i větší dárky.
Hodnota dárků samozřejmě závisela na tom, jak vysoko dotyčný stál v hierarchii socialistické sportovní organizace.
Ti méně významní funkcionáři dostávali známý stoupací vosk BE.
Opravdu velká zvířata však musela v temném koutě parkoviště otevřít kufr své zbrusu nové Lady.
Jejich dárky se totiž do kapes zkrátka nevešly.
Kdo by si myslel, že se západní firma tímto způsobem pouze snažila pomáhat chudým sportovcům za železnou oponou, pravděpodobně by se mýlil.
Vrcholoví sportovci byli výkladní skříní socialistických zemí, a proto se jim dostávalo značné podpory.
Můj strýc měl na lyžařské vosky a příslušenství rozpočet, o jakém si dnes mnohé sportovní organizace mohou nechat jen zdát.
A právě tento štědrý rozpočet mohl být tím, co obchodního zástupce výrobce především zajímalo.
A jsme opět u našeho známého pravidla:
Kdo chytře investuje, může více vydělávat!
Jiná doba, jiné kulisy
Kdo si myslí, že podobné praktiky zmizely spolu se socialismem, možná se znovu mýlí.
Někdy mám totiž pocit, že se pouze vyměnily kulisy.
Dříve se vosky, kartáče, žehličky, rukavice, bundy, čepice, lyžařské hole a všelijaké další věci překládaly na opuštěném parkovišti z kufru velkého Mercedesu do kufru zbrusu nové Lady.
Dnes může všechno vypadat mnohem kultivovaněji.
Třeba jako odborné školení, seminář, prezentace nových výrobků nebo výzkumné setkání v prosluněném lyžařském středisku někde v nejkrásnějších koutech Evropy či Ameriky.
Kvůli náročné cestě je samozřejmě nezbytné přijet o několik dní dříve.
A po neméně vyčerpávající dvouhodinové prezentaci nejnovějšího skluzného vosku je přece zapotřebí několik dalších dní na zotavenou.
Nejlépe s celou rodinou.
Kdo by také chtěl být tak dlouho odloučený od svých nejbližších?
A protože nový vosk je samozřejmě nutné ještě důkladně otestovat v nejrůznějších sněhových podmínkách, odváží si každý účastník domů několik vzorků.
Časy se mění. Kulisy se mění. Ale mění se stejně zásadně i mechanismy, které za tím vším stojí?
Když spolupráce nahrazuje vlastní úsudek
Jaké důsledky může mít příliš těsné propojení servisních techniků s výzkumnými a testovacími programy výrobců lyžařských vosků?
Podle mého názoru mohou být důsledky velmi vážné. Možná ještě vážnější, než bychom si na první pohled připustili.
Uvedu další konkrétní příklad.
Před nějakou dobou jsem na internetu četl anketu týkající se zákazu fluorovaných lyžařských vosků.
Osloveni byli přední čeští servisní technici, včetně vedoucích reprezentačních servisních týmů a odborníků působících také u zahraničních národních týmů.
Nejvíce mě na jejich odpovědích znepokojila nápadná podobnost s tvrzeními a doporučeními výrobců lyžařských vosků.
Při jejich čtení jsem získal dojem, že i velmi zkušení odborníci někdy pouze opakují to, co jim výrobci předkládají.
Kde zůstalo nezávislé ověřování?
Kde zůstala kritická otázka, zda je určitý výrobek nebo způsob jeho použití skutečně potřebný, účinný či rozumný?
A právě v tom vidím skutečný problém.
Úzká spolupráce mezi výrobci a servisními techniky může nepochybně přinášet velmi cenné poznatky.
Může ale také vytvářet prostředí, ve kterém jsou doporučení výrobců postupně přijímána jako nezpochybnitelné odborné pravdy.
Vlastní experimenty, osobní zkušenosti a kritické otázky pak mohou ustupovat do pozadí.
A nejvíce z toho nakonec mohou těžit právě ti, jejichž hlavním cílem je prodávat více výrobků.
Možnými důsledky jsou nadměrná spotřeba vosků, zbytečné používání některých přípravků a další rizika pro životní prostředí a zdraví.
Za obzvlášť znepokojivé považuji, pokud se možným zdravotním rizikům pro servisní techniky a další zúčastněné věnuje menší pozornost než obchodním zájmům.
Závěr: O co můžeme skutečně přijít
Příliš těsný vztah s výrobci lyžařských vosků nás nakonec může připravit o něco mnohem cennějšího, než jsou peníze:
o schopnost samostatně přemýšlet.
Za trochu zlata se možná necháváme vodit jako loutky, aniž bychom si vůbec všimli, že postupně ztrácíme vlastní nezávislost.
Můj strýc tehdy přijal spoustu dárků.
Ale pokud si dobře vzpomínám, jednu věc nikdy nikomu nedal:
svůj vlastní úsudek.
Stále dokázal rozlišovat mezi tím, co je správné, a tím, co správné není.
A možná to bylo nakonec to nejcennější, co měl.