SKIING WITH A SMILE
Tajemství spolehlivého odrazu
ČÁST III ZE IV
Jak správně určit stoupací zónu
V prvním dílu jsme si vysvětlili, proč je pro spolehlivý odraz důležitá správná délka, tvrdost a geometrie běžeckých lyží.
Ve druhém jsme se věnovali skluznici lyže a výběru vhodného systému odrazu.
Nyní předpokládejme, že máme správně vybrané lyže, kvalitní skluznici a dokonce i vhodný stoupací vosk.
Mohlo by se tedy zdát, že nám už nic nebrání v dokonalém běžkařském zážitku.
Jenže stále ještě zbývá jedna drobnost.
Kam vlastně ten stoupací vosk nanést?
Možná vás překvapí, jak velký vliv může mít několik centimetrů vosku naneseného na správné nebo nesprávné místo.
A jak rychle mohou právě tyto centimetry rozhodnout, zda si užijeme krásný zimní výlet, nebo začneme v lese přemýšlet o prodeji běžek.
Tři zóny jedné lyže
Jak už víme, klasická běžecká lyže má tři základní funkční oblasti:
- Přední skluznou zónu.
- Střední stoupací zónu.
- Zadní skluznou zónu.
Při skluzu, kdy lyžař rozkládá svoji hmotnost mezi obě lyže, by měla být stoupací zóna dostatečně odlehčená, aby zbytečně nezvyšovala odpor při pohybu vpřed.
Při odrazu, kdy lyžař přenese hmotnost na jednu lyži, musí být naopak schopna dostatečného kontaktu se sněhem.
Právě tento rozdíl v zatížení umožňuje skloubit dvě na první pohled protichůdné funkce.
Při odrazu držet. Při skluzu pustit.
Jenže aby všechno fungovalo, musí stoupací vosk pokrývat odpovídající část skluznice.
Ne příliš krátkou.
Ne příliš dlouhou.
A samozřejmě na správném místě.
Když je stoupací zóna příliš krátká
Začněme nejjednodušší situací.
Máme správně zvolené lyže i vhodný stoupací vosk, ale naneseme jej na příliš krátký úsek skluznice.
Výsledkem může být nedostatečný odraz.
Stoupací vosk totiž nemusí vytvořit dostatečně velkou funkční kontaktní oblast, která by při zatížení lyže poskytla potřebný odpor proti proklouznutí.
Lyže mohou přitom velmi dobře klouzat.
Dokonce výborně.
Jenže také dozadu.
A to už bývá poněkud nepříjemné.
Obzvlášť ve chvíli, kdy před námi stojí dlouhé stoupání a za námi skupina turistů, kteří se zjevně rozhodli sledovat naše technické schopnosti.
Řešení může být poměrně jednoduché.
Pokud je skutečně problém v délce namazané oblasti, můžeme stoupací zónu postupně prodloužit.
Ale pozor.
To neznamená, že každé prokluzování lyží vyřešíme přidáním dalšího vosku.
Problém může být také v příliš tvrdých lyžích, nevhodně zvoleném vosku nebo nedostatečném přenosu tělesné hmotnosti při odrazu.
Když je stoupací zóna příliš dlouhá
Opačný případ může být ještě nepříjemnější.
Pokud naneseme stoupací vosk na příliš dlouhý úsek skluznice, může se při skluzu dostávat do kontaktu se sněhem i tam, kde bychom potřebovali co nejmenší odpor.
Výsledkem bývá zhoršený skluz.
Někdy pouze mírně.
Jindy velmi výrazně.
A za určitých sněhových podmínek se na příliš rozsáhlé stoupací vrstvě může začít hromadit nebo namrzat sníh.
V takovém případě už lyže nejen špatně kloužou, ale mohou přestat fungovat téměř úplně.
Jistě, pohyb vpřed zůstává teoreticky možný.
Například pokud lyže sundáme, vezmeme do ruky a půjdeme pěšky.
Jenže takový způsob běžeckého lyžování není právě tím, co jsme původně plánovali.
A když je stoupací zóna na nesprávném místě?
Správná délka sama o sobě nestačí.
Stejně důležité je umístění stoupací zóny vzhledem ke skutečnému průhybu a rozložení zatížení lyže.
Pokud vosk naneseme příliš daleko dopředu nebo dozadu, může zasahovat do oblastí, které při skluzu přenášejí významnou část zatížení.
A výsledkem opět bývá zbytečný odpor, zhoršený skluz nebo vyšší riziko namrzání.
Současně se může stát, že vosk nebude dostatečně pokrývat oblast, ve které bychom při odrazu potřebovali vytvořit účinný kontakt se sněhem.
Takže máme správné lyže.
Správný vosk.
Správnou délku namazané oblasti.
A přesto to nefunguje.
Protože jsme vosk nanesli jinam, než bylo potřeba.
Někdy je lyžařský servis opravdu krásně jednoduchý. 😀
Jak tedy stoupací zónu správně určit?
Nejspolehlivější je nechat si stoupací zónu určit při výběru lyží nebo při odborném servisu.
Její délka a poloha totiž závisí na konkrétním páru lyží, hmotnosti lyžaře, rozložení zatížení i způsobu použití.
Orientačně ji lze určit také pomocí takzvaného papírového testu na rovné a pevné podložce.
Lyžař stojí v botách připnutých do vázání a pomocí tenkého papíru se zjišťuje, v jaké oblasti je skluznice při různém zatížení odlehčená.
Test se provádí při zatížení obou lyží a následně při přenesení hmotnosti na jednu lyži.
Takto získáme představu o délce a poloze funkční stoupací oblasti.
Je však důležité připomenout, že jde pouze o orientační statické měření.
Skutečný kontakt lyže se sněhem se při pohybu dynamicky mění a může se lišit podle sněhových podmínek i lyžařské techniky.
Výsledek měření je proto vhodným výchozím bodem, nikoli nezměnitelným zákonem.
Co když přesnou stoupací zónu neznáme?
V takovém případě doporučuji začít raději s kratší, rozumně umístěnou stoupací zónou a její délku podle potřeby postupně upravovat.
Krátkou zónu totiž můžeme prodloužit.
Odstranit zbytečně dlouhou vrstvu stoupacího vosku uprostřed lyžařského výletu už bývá méně příjemné.
Pokud lyže nedrží a víme, že používáme vhodný vosk, můžeme stoupací zónu po menších úsecích prodlužovat.
U mnoha tradičních klasických lyží se při dolaďování nejprve pracuje se zadním koncem stoupací oblasti směrem k patě, případně k zadní části lyžařské boty.
To ale není univerzální hranice platná pro všechny lyže.
Konkrétní poloha stoupací zóny vždy závisí na konstrukci, průhybu a skutečném zatížení daného páru.
Pokud další prodlužování dozadu nedává smysl, může být vhodné upravit také přední část zóny.
Vždy však postupně, po malých krocích a s kontrolou skutečného chování lyží.
A pokud ani poté odraz nefunguje?
Pak je možná načase přestat přidávat vosk a začít hledat skutečnou příčinu.
Protože problém nemusí být vůbec v délce stoupací zóny.
Závěrem
Správně vymezená stoupací zóna je jedním ze základních předpokladů spolehlivého odrazu a dobrého skluzu.
Pokud je příliš krátká, lyže mohou prokluzovat.
Pokud je příliš dlouhá, mohou zbytečně drhnout nebo dokonce namrzat.
A pokud je nesprávně umístěná, může nám způsobit obě potíže současně.
Proto bychom si před prvním voskováním měli být alespoň přibližně jisti, kde stoupací zóna našich lyží začíná a kde končí.
Stoupací vosk totiž nemusí být jen správně vybraný. Musí být také na správném místě.
A někdy právě několik centimetrů rozhoduje o tom, zda budeme na lyžích krásně klouzat, nebo pochodovat lesem s dvěma dlouhými prkny na nohách.
Ve čtvrtém a posledním dílu se podíváme na další důležitou otázku:
Jak vybrat správný stoupací vosk podle sněhových podmínek?
Tajemství spolehlivého odrazu – kompletní série
Část I – Správná délka a tvrdost lyží
Část II – Proč záleží na správné skluznici
Část III – Jak správně určit stoupací zónu (aktuální článek)
Část IV – Jak vybrat správný stoupací vosk