Jak začít s běžkama v civilizaci?

Pro začátečníky, kteří si nechtějí lámat hlavu

Rádi byste vyzkoušeli běžky, ale to poslední, co byste chtěli, je nějaká sáhodlouhá příprava?! Chcete to prostě zkusit, a pak se uvidí… Máte málo času na to se nejprve zaobírat nějakou teorií …

Rozumím a chápu, proto jediná otázka: Jste v lyžařském středisku nebo spíše někde na samotě, mimo civilizaci?

Odpověď zní: v lyžařském středisku… 

Pro ty z Vás přímočarých, kteří se nacházíte v libovolném lyžařském středisku, mám jednoduchou radu: půjčte si lyže, nechte si namazat a zkuste klasiku! Pokud je ale kolem nuly a sněží, tak to nechte na jindy! Fakt! Tyhle podmínky jsou pro dobrou mázu, která stoupá a nenamrzá, pro začátečníky příliš složité.

Civilizace tedy znamená: půjčovna, skiservis, klasický styl, nezačínat, pokud sněží a teploty jsou kolem nuly!

Proč?

Půjčovna je nejjednodušší, nejrychlejší a nejlevnější způsob, jak si obstarat běžky. Vyberou Vám dobrou výšku, správnou tvrdost, a to je základ pro dobrou mázu. Dobrá máza je pak základní předpoklad pro příjemný zážitek z bílé stopy.

Skiservis je nejlepší způsob, jak si zajistit dobrou mázu, tedy spolehlivý odraz bez namrzání a rozumný skluz. Bez spolehlivého odrazu se jako začátečníci nepohnete dopředu. A pokud máza začne lepit a namrzat, tak se nepohnete už vůbec... Věřte mi! Proto to nechte, pokud máte tu možnost, na profících, ať máte aspoň na koho nadávat, kdyby se to náhodou stejně nepovedlo...

Klasický styl neboli klasika se dá totiž provozovat také ve formě tzv. „dupáka“ nebo „paní radové“, kdy se krajinou pohybujete pomalým pohybem vpřed, na rovinkách jen tak šoupete nohama dopředu dozadu, do mírného i prudšího stoupání můžete díky dobrému odrazu dělat totéž, jenom více či méně zkrátíte délku kroku, a do prudkého stoupání se vyškrábete stromečkem – opět podpořeným dobrým odrazem. A pokud vám stoupací vosk neboli máza nebude namrzat a lepit, pak budete za námahu spojenou s výstupy menších či větších vrcholků odměněni příjemným pocitem z klouzavého pohybu při sjezdu. Výsledek: příjemně strávený den s novými zážitky v bíle stopě a občerstvením třeba na „Hřebínku“…

Lehce vlhký až mokrý nový sníh a teploty kolem nuly patří k vůbec nejsložitějším podmínkám pro dobrou a spolehlivou mázu. A není náhoda, že většina renomovaných výrobců nabízí pro toto malé teplotní rozpětí třeba i dvě desítky různých vosků. Trefit dobrou mázu za těchto proměnlivých a nestabilních podmínek je složité i pro sehrané profíky (závodníka a servicemana). A proto byste to jako začátečníci neměli pokoušet, pokud tedy nejste vyznavači hesla: "Nezáleží na tom, jaký zažitek, hlavně, že byl silný..." Hamtání podél stop nebo přímo ve stopách v běžeckých botách a s bakulema namrzlého sněhu na lyžích totiž rozhodně silný zážitek bude.

Jaké základní druhy kluzných vosků rozlišujeme?

Při velkém zjednodušení existují tři základní druhy kluzných vosků z pohledu složení:

• hydro-karbonové kluzné vosky
• fluorované hydro-karbonové vosky
• fluoro-karbonové vosky

Hydro-karbonové kluzné vosky jsou tvořeny zpravidla třemi základními složkami: parafíny, mikrokrystaliny a syntetickými parafíny. Obsahují různé podíly olejů a syntetických tvrdidel, které určují jejich základní kluzné vlastnosti. Čím větší podíl olejů, tím lepší vodoodpudivost hydro-karbonový vosk má, tím je ale také měkčí a tím větší má tendenci vázat nečistoty. Hydro-karbonové vosky jsou technologicky nejstarší.

Fluoro-karbonové kluzné vosky jsou vosky obsahující perfluorové chemické složky, jejichž primárními vlastnostmi jsou extrémní vodoodpudivost a odpudivost vůči nečistotám. Čisté fluoru-karbonové vosky nepenetrují do porézních částí skluznice, nýbrž zůstávají na jejím povrchu. Čisté fluoro-karbonové vosky se "nesnášejí" s hydrokarbonovými vosky, navzájem se odpuzují. Fluoro-karbonové vosky se nabízí jako prášky, tuhé bločky nebo tekuté látky. Tzv. čisté fluory se objevily v osmdesátých letech dvacátého století. Prvním výrobkem tohoto druhu byla Cera F od firmy Swix.

Fluorované hydro-karbonové vosky jsou technologicky nejmladší. Nejedná se o pouhou směs hydro-karbonových a fluoro-karbonových vosků, k propojení dochází již na molekulární úrovni. Fluorované hydro-karbonové vosky penetrují obdobně jako hydro-karbonové vosky do porézních částí kluznice. Aplikují se tedy stejným způsobem jako hydro-karbonové vosky. Fluorované hydro-karbonové vosky slouží jako podkladní vosky pod čisté fluorové vosky a nabízejí se zpravidla ve dvou základních verzích: LF (low-fluoridated), tedy hydrokarbonové vosky s nízkým podílem aditiv na bázi fluoru, a HF (high-fluoridated), tedy hydrokarbonové vosky s vysokým podílem aditiv na bázi fluoru. Ve srovnání s čistými fluorovými vosky mají fluorované hydro-karbonové vosky výrazně vyšší trvanlivost, zároveň mají ve srovnání s běžnými hydro-karbonovými vosky výrazně vyšší vodoodpudivost a odpudivost vůči nečistotám. Nejvyšší odolnosti čistých fluorových vosků dosáhneme jejich aplikací na fluorované hydro-karbonové kluzné vosky.

Jednotlivé druhy vosků od sebe snadno odlišíme podle ceny. Čisté fluorové vosky jsou nejdražší, běžné hydro-karbonové vosky jsou zpravidla nejlevnější.

Aktuálně však byly kluzné vosky s aditivy na bázi fluoru světovou lyžařskou asociací zakázány. Hlavními důvody jsou negativní dopady fluorových vosků na životní prostřední a zdraví osob.

Tématu zákazu fluorových vosků se budeme podrobněji věnovat v dalším příspěvku.

Jak používat tekuté kluzné vosky?

Na prvním místě je nutné zdůraznit, že existují dvě základní skupiny tekutých kluzných vosků: na straně jedné jsou to "hobby" tekuté kluzné vosky, které bývají často označovány jako universální či kapesní, na straně druhé jsou to "profi" tekuté kluzné vosky, které obsahují větší či menší množství aditiv na bázi fluoru. Obě skupiny rozpoznáte velmi snadno, a to podle ceny. Fluorové tekuté kluzný vosky jsou mnohonásobně dražší...

Vedle výše uvedených dvou základních skupin existují ještě mezi mezistupně, jako např. tekuté kluzné vosky od firmy Rex, např. modrý nebo fialový, což jsou běžné hydro-karbonové vosky v tekuté formě, tedy běžné tréninkové a závodní vosky bez aditiv na bázi fluoru. Např. modrý Rex je legendární kluzný vosk z éry před-fluorové.

Tekuté kluzné vosky by se měly nanášet vždy na čistou skluznici. Před vlastní aplikací tekutého kluzného vosku doporučujeme skluznici vykartáčovat jemným hustým bronzovým kartáčem ve směru jízdy, kterým skluznici jednak vyčistíme, jednak otevřeme, takže skluznice bude kluzný vosk lépe absorbovat.

Před aplikací je nutné tekutý kluzný vosk dobře protřepat. Kluzný vosk naneseme pomocí aplikační houbičky. Naneseme dostatečné, ale přiměřené množství.

Profesionální tekuté kluzné vosky můžeme následně lehce zažehlit. Tekuté kluzné vosky však zažehlujeme zpravidla nízkou teplotou (max. do 100 stupňů C) a velmi opatrně, protože množství vosku je u tekutých vosků z důvodu podílu rozpouštěcího přípravku oproti běžným kluzným voskům výrazně menší. Po zažehlení tekutý kluzný vosk nejprve lehce vykartáčujeme pomocí nylonového leštícího kartáče a následně pomocí lyžařské utěrky.

Profesionální i universální tekuté kluzné vosky můžeme po zaschnutí zapracovat a rozleštit pomocí korku a následně pomocí lyžařské utěrky (např. fiberline). Cílem zapracování a rozleštění pomocí korku a lyžařské utěrky je zvýšení odolnosti (kluzný vosk nám vydrží na více kilometrů) a odstranění přebytečného vosku z povrchu skluznice, který by zpočátku skluz lyže zhoršoval.

Universální tekuté kluzné vosky můžeme před zaschnutím pouze rozetřít pomocí fliesové houbičky, která je zpravidla součástí balení. Následně necháme rozetřený vosk zaschnout a můžeme vyrazit do stopy. Musíme však počítat s tím, že v počátečních fázi bude skluz lyží zhoršován či zpomalován přebytečným voskem na povrchu skluznice, který se však po nějaké době "ojede" a skluz již bude optimální.

Za mě jsou tekuté kluzné vosky parádní prostředek pro rychlé a jednoduché zlepšení skluzu jak klasických lyží, tak lyží na volnou techniku. Jak víme z předchozích příspěvků, skluz lyže po sněhu se ve většině případů odehrává po vodním filmu, který vymývá a vysušuje porézní části skluznice, která následně oxiduje, což se projevuje šednutím povrchu skluznice. Vyschlá a zoxidovaná skluznice může namrzat. Ano, čtete správně, kluzné zóny lyží mohou namrzat. A pro skluz, zvláště při volném stylu není nic horšího než namrzající skluznice.

Malá krabička universálního nebo hydro-karbonového tekutého vosku může namrzání kluzných zón skluznice bez námahy zabránit... 

Kdy používat jaký kartáč? Část II.: Nylonový kartáč a kartáč z koňských žíní.

Jak již víme z předchozího příspěvku věnovanému ocelovému a bronzovému kartáči, používáme krátký leštící nylonový kartáč jako finální či dokončovací operaci po bronzovém kartáči pro dočištění a vyleštění finální struktury skluznice po aplikaci měkkých kluzných vosků. Stejnou dočišťovací a leštící funkci plní leštící kartáč z koňských žíní, pouze s tím rozdílem, že se používá pro dočištění a vyleštění finální struktury skluznice po aplikaci tvrdých kluzných vosků.

Jak nylonový leštící kartáč, tak leštící kartáč z koňských žíní se používá primárně ve směru jízdy, ale pro vosky aplikované do struktury skluznice je možné využít i cukavý pohyb tam a zpět. Tlak na kartáč je zpravidla střední. Cílem je této kartáčovací operace je vyleštit povrch skluznice.

Kartáč z koňských žíní je také jemný, ale na rozdíl od nylonového kartáče poměrně tuhý. Tato tuhost se výborně hodí pro odstranění posledních zbytků přebytečného vosku z povrchu skluznice a pro vyleštění tvrdých a velmi tvrdých kluzných vosků, aniž bychom se museli obávat, že vykartáčujeme ze skluznice veškerý vosk (i ten z porézních částí skluznice), což by se mohlo stát při použití bronzového kartáče.

Krátký nylonový leštící kartáč i kartáč z koňských žíní se dále používají pro aplikaci tzv. čistých fluorových vosků, bez ohledu na to, zda se aplikují ve formě prášku, kapaliny či tuhého bločku. Čisté fluorové vosky se nejprve zažehlí na povrchu skluznice, následně se vmasírují či vkartáčují cukavým pohybem vpřed a vzad tuhým nylonovým kartáčem do povrchu skluznice, následně se opět zažehlí, po druhém zažehlení se z povrchu skluznice odstraní přebytečné množství fluorového prášku pomocí jemného kartáče z koňských žíní. Finální vyleštění čistého fluorového vosku se provádí opět jemným, měkkým nylonovým kartáčem.

Jak odstraňování přebytečného fluorového prášku z povrchu skluznice pomocí kartáče z koňských žíní, tak finální leštění povrchu skluznice po aplikaci čistého fluorového vosku pomocí jemného nylonového kartáče se provádí zpravidla ve směru jízdy, a to jemným tlakem na kartáč a dlouhými táhlými pohyby.

Dříve se při aplikaci kluzných vosků hojně využíval běžný nylonový kartáč. Dodnes ho výrobci lyžařských vosků a doplňků relativně často nabízí. V profesionální servisní praxi však již tento kartáč nemá prakticky žádné místo. Pro otevírání a čištění skluznice se nehodí, protože jeho silné a tuhé vlasy se nejsou schopné dostat do vnitřní struktury lyže. Ani pro odstraňování přebytečného vosku po plexi škrabce se příliš nehodí. Kvůli silným a tuhým vlasům s ním nelze odstranit přebytečný vosk z jemných drážek a struktur ve skluznici. Pro leštění ze zase používá krátký jemný nylonový kartáč...

Jak správně používat bronzový kartáč pro odstranění přebytečného vosku?

Z předchozích příspěvků víme, že ocelové kartáče jsou pro přípravu běžeckých lyží nevhodné, a to bez ohledu na to, co nám nabízejí výrobci lyžařských vosků a doplňků v rámci svým marketingových strategií. Víme, že skluznici běžeckých lyží čistíme a otevíráme před nanášením kluzného vosku pomocí hustého bronzového kartáče s jemným vlasem.

Při čištění a otevírání skluznice přejíždíme bronzovým kartáčem od špičky k patce, táhlými pohyby a středním až velkým tlakem na kartáč zbavujeme skluznici starých vosků a otevíráme ji pro "příjem" či "napouštění" nových kluzných vosků. V úvodní fázi čištění skluznice pomocí bronzového kartáče můžeme použít i "cukavý" obousměrný pohyb, při kterém však smíme na kartáč tlačit pouze maximálně středním tlakem ruky. Následně musíme strukturu skluznice "srovnat" pohyby kartáče od špičky k patce, tedy ve směru pohybu lyže.

Tento způsob použití bronzového kartáče je jasný a jednoznačný. Z předchozích příspěvků však víme, že bronzový kartáč se používá jako první kartáčovací operace pro odstranění přebytečného vosku po plexi škrabce. Proč vlastně bronzový kartáč pro odstranění přebytečného vosku po plexi škrabce používáme? Protože potřebujeme odstranit přebytečný vosk ze struktury či drážkování lyže a z přechodových částí skluznice, kam se nedostaneme ani plochou plexi škrabkou, ani tvarovými žlábkovými škrabkami. 

Jak víme, existují dva základní druhy strukturování skluznic běžeckých lyží: strojní strukturování, které je permanentní součástí skluznice, a manuální či vytlačované strukturování, které se provádí pomocí manuálních strukturovačů pro dané sněhové a teplotní podmínky před vlastním závodem a které je možné - až na výjimky - opět odstranit pomocí zažehlování.

A právě tyto permanentní a vytlačené struktury musíme zbavit přebytečného vosku či obnovit pomocí bronzového kartáče. Po zažehlení kluzného vosku zůstane na povrchu skluznice větší či menší vrstva přebytečného vosku. Tento vosk odstraníme nejprve ze žlábku a následně z rovných ploch skluznice pomocí ostré plexi škrabky. Škrabky se však nedostanou do voskem zalitých drážek a struktur. Pokud bychom je neobnovili, tedy nezbavili přebytečné vosku, zhoršovali by pouze kluzné vlastnosti lyže.

A v čem je tedy problém? Problém je v tom, že pro odstranění přebytečného vosku z permanentních a vytlačených struktur používáme stejný nástroj, který používáme pro odstraňování starých vosků z porézních částí skluznice a pro otevírání skluznice pro aplikaci nového kluzného vosku. Pokud budeme drážky a struktury zbavovat přebytečného vosku či obnovovat příliš intenzivně, může se nám snadno stát, že ze skluznice bronzovým kartáčem vytáhneme veškerý kluzný vosk, tedy i ten, která jsme tam chtěli a potřebovali nechat pro zlepšení kluzných vlastností lyže. 

Tento problém by se navíc neprojevil ihned na startu, např. při testování skluzu lyží před vlastním  závodem, ale pravděpodobně po několika málo kilometrech závodu (v závislosti na sněhových podmínkách). Při prvním kontaktu skluznice lyže s vodním filmem by totiž fungovala základní penetrace kluzným voskem, kterou nelze žádným kartáčem odstranit. Tuto základní penetraci je možné si představit představit jako "nějaký" mastný film. Tento mastný film by se však velmi rychle vymyl či vyplavil kontaktem s vodním filmem na povrchu sněhu. Právě proto, je tento fenomén tak zákeřný. Není ho totiž možné snadno zjistit, a to ani testy skluzu před vlastním závodem.

Co tedy s tím? Pro odstranění přebytečného vosku z drážek, struktury a přechodových částí skluznice musíme použít bronzový kartáč. Musíme ale používat pouze táhlé pohyby ve směru jízdy a jemný až střední tlak na kartáč. Bronzovým kartáčem přejede skluznici ve směru pohybu pouze několikrát. Zbývající přebytečný vosk a konečnou úpravu povrchu pak provádíme buď kartáčem s vlasem z koňských žíní pro tvrdé kluzné vosky nebo leštícím nylonovým kartáčem pro měkké kluzné vosky.

Při studeném počasí můžeme pro jemné odstranění přebytečného vosku využít rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou. Odstraňování přebytečného vosku a kartáčování provádíme standardně při pokojové teplotě. Po vykartáčovaní lyže bronzovým kartáčem a následně kartáčem s vlasem s koňských žíní (pro měkké vosky nebývá rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou pro tento postup dostatečný) necháme lyže stát cca 30 min. venku na mraze. Skluznice se zpravidla pokryje jakýmsi přerušovaným šedivým filmem. Jedná se o vytlačený přebytečný vosk z porézních částí skluznice, který byl vytlačen na povrch z důvodu smršťování skluznice působením mrazu. Tento film následně na mrazu vykartáčujeme kartáčem s vlasem z koňských žíní.

S problematikou odstraňování přebytečného vosku z drážkování a struktury skluznice úzce souvisí téma, kdy provádět manuální strukturování skluznice? Před nanesením kluzného vosku nebo po jeho zažehlení a seškrábání? Ale o tom až někdy příště...

Kdy používat jaký kartáč? Část I.: Ocelový a bronzový kartáč.

Většina výrobců lyžařských vosků nabízí také základní sadu kartáčů. Ve většině případů se jedná o následující druhy kartáčů: nylonový kartáč, kartáč s vlasem z koňských žíní, ocelový kartáč a bronzový kartáč.

Většiny výrobců lyžařských vosků má v nabídce různé velikosti a tvary kartáčů. Velké oválné označované jako profesionální, střední hranaté a malé či kombinované označované jako ekonomické. Vedle manuálních kartáčů má většina výrobců v nabídce rovněž elektrické rotační kartáče.

Někteří výrobci dále rozlišující dvě až tři skupiny kartáčů: 1. kartáče před nanesením kluzného vosku, 2. kartáče po nenesení kluzného vosku, 3. kartáče pro finální fluorové přípravky

Kartáče před nanesením kluzného vosku slouží pro "otevření" a "vyčištění" skluznice. Před aplikací nového kluzného vosku do porézních částí skluznice je třeba odstranit starý kluzný vosk (vyčištění) a co nejvíce zpřístupnit porézní části skluznice pro aplikaci nového vosku (otevření).

Po nanesení a zažehlení a po odstranění hlavního množství přebytečného kluzného vosku ze žlábku a z povrchu skluznice pomocí plexi škrabky je třeba odstranit přebytečný kluzný vosk ze struktury / drážkování skluznice a z povrchu skluznice pomocí kartáče.

Finální fluorové přípravky mají jednu základní vlastnost: neaplikují se do skluznice (myšleno do vnitřních porézních částí skluznice), nýbrž na skluznici (myšleno na povrch skluznice zbavený přebytečného kluzného vosku pomocí plexi škrabky a kartáče). Finální fluorové přípravky je tedy nejprve nutné "vpravit" na povrch skluznice (zažehlením a vkartáčováním), následně je nutné přebytečný prášek odstranit kartáčem a ve finále je třeba povrch kartáčem vyleštit.

Ocelový kartáč

V nabídce výrobců lyžařských vosků jsou zpravidla dva druhy ocelových kartáčů. 1. kartáče s jemným a kratším ocelovým vlasem, kartáče s hrubším a delším ocelovým vlasem. Kartáče s jemným a kratším ocelovým vlasem se zpravidla doporučují pro otevření a vyčištění skluznice, kartáče s hrubším a delším ocelovým vlasem se zpravidla doporučují pro odstranění zbytků přebytečného vosku ze struktury a povrchu skluznice po aplikaci kluzného vosku.

Ani pro jedno z výše uvedených použití nemůžeme ocelový kartáč doporučit. Ocelový kartáč má tendenci zanechávat na skluznici "vlásky" nebo "chloupky" tím, jak proniká hluboko do struktury skluznice a rozrušuje její strukturu. Tyto vlásky nebo chloupky se při následném zažehlování kluzného vosku roztavují a zpětně "uzavírají" porézní otevřenou strukturu skluznice. Vytahování a následné zatavování vlásků či chloupků skluznici navíc trvale poškozuje. Ocelové kartáče jsou pro skluznici jednoduše příliš hrubé. Pro otevření a vyčištění porézních částí skluznice doporučujeme používat bronzový kartáč, který zajistí stejně dobré vyčištění a otevření, ale "nevláskuje".

Bronzový kartáč

Výrobci lyžařských vosků a doplňků nabízí nejrůznější provedení bronzových kartáčů: bronzové kartáče lemované nylonovým okrajem, bronzové kartáče lemované ocelovým okrajem, ocelové kartáče lemované bronzovým okrajem, bronzovo-nylonový kombinovaný kartáč. Bronzové kartáče se zpravidla doporučují pro otevření a vyčištění skluznice před nanášením kluzného vosku a pro odstranění zbytků přebytečného vosku ze struktury a povrchu skluznice po aplikaci kluzného vosku.

S oběma uvedenými použitími bronzového kartáče zcela souhlasíme. Máme však jednu zcela zásadní připomínku k provedení bronzového kartáče: bronzový kartáč má být hustý, má mít jemný a dlouhý vlas, bronzový vlas nemá být ničím lemován (rozhodně nemá být lemován ocelovým okrajem), bronzový vlas nemá být kombinován s žádným dalším materiálem... Bronzový kartáč má být hustý bronzový kartáč s jemným dlouhým vlasem a tečka.

Bronzový kartáč se používá před nanášením kluzného vosku pro odstranění nečistot a starého vosku a pro otevření skluznice, aby přijímala lépe a více kluzného vosku. Bronzový kartáč s jemným vlasem nerozrušuje strukturu skluznice a "nevláskuje". Bronzový kartáč se dále používá po odstranění přebytečného kluzného vosku pomocí plexi škrabky pro "doodstranění" zbytků přebytečného kluzného vosku především ze struktury / drážek z přechodových částí skluznice. Při odstraňování zbytků přebytečného kluzného vosku pomocí bronzového kartáče na kartáč příliš netlačíme a nepřejíždíme skluznici příliš často. Po bronzovém kartáči následuje ještě finální vyleštění dalšími druhy kartáčů!

Kdy jsou lyže s mohérem ta správná volba?

V předchozím příspěvku jsme si řekli něco málo o tom, kdy lyže s mohérem nejsou to pravé ořechové. Kdy jsou tedy skiny ta správná volba?

Skiny jsou optimální lyže pro začátečníky - děti i dospělé. Skiny jsou vhodné na prakticky všechny druhy nového sněhu. Při použití na novém sněhu je však musíme vždy opatřit prostředkem proti namrzání. U nového vlhkého či mokrého sněhu kolem nuly se budeme muset smířit s tím, že lyže s mohérem nebudou fungovat příliš dobře ve zledovatělé stopě, ale mimo stopu by měl být odraz celkem slušný.

Skiny jsou optimální volba na všechny druhy jemnozrnného sněhu - suchého prašanu, vlhkého i mokrého transformovaného sněhu. Jemnozrnný sníh neboli transformovaný sníh je sníh, který je zpravila několik dní starý a prošel již několika málo přeměnami způsobenými okolními podmínkami. Pokud bychom se chtěli orientovat podle toho, co mažou ostatní, pak na jemnozrnný sníh zpravila používáme tuhé syntetické sloupci vosky. Na skiny se ale žádné stoupací vosky aplikovat nesmí!

Chloupky na mohérovém pásku se postupně opotřebovávají. U zcela nového mohérového pásku jsou chloupky relativně dlouhé. Dlouhé chloupky nabízí lepší odraz, např. i na hrubozrnnějších druzích sněhu, kdy jsou jednotlivá zrna již větší a zaoblenější a kdy začíná být nutné používat tekuté stoupací vosky (např. překryté tuhým stoupacím voskem pro lepší skluz). Skiny s novým páskem pak budou relativně dobře fungovat na suchém a vlhkém hrubozrnném sněhu. Na mokrém až velmi mokrém hrubozrnném sněhu už to žádná hitparáda nebude. Delší chloupky zároveň ale znamenají horší skluz a také rychlejší znečištění pásku. Naopak kratší chloupky sebou přinášejí zlepšené kluzné vlastnosti. Jakmile přestane mohérový pásek fungovat i na novém a jemnozrnném sněhu, bude nutné ho vyměnit za nový.

Jak jsme již zmínili výše, při použití u nového či čerstvě napadlého sněhu je nutné mohérový pásek impregnovat proti namrzání, a to zvláště při teplotách kolem nuly. Pro impregnaci se používá speciální přípravek, který je možné buď zažehlit nízkou teplotou, nebo jej nechat pouze zaschnout. Nikdy ale nepoužívejte lyže s čerstvě naimpregnovaným mohérovým páskem! V případě, že nemáte právě k dispozici speciální impregnací přípravek, můžete mohérový pásek lehce "navoskovat" měkčím kluzným voskem se směru jízdy a následně vykartáčovat nylonovým kartáčem. Pozor: aplikací kluzného vosku se vždy lehce zhorší odraz.

Mohérový pásek je také nutné čistit, a to v závislosti na znečištění sněhu. Na novém a čerstvém sněhu prakticky k žádnému znečištění nedochází. Starší a starý sníh vždy obsahuje větší či menší množství nečistot, které však nemusí být viditelné běžným pohledem. Čištění se opět provádí speciálním čistícím přípravkem, který se nanese, nechá působit a následně otře i s nečistotami čistým hadrem. Následně se mohérový pásek vykartáčuje nylonovým kartáčem ve směru jízdy.

V poslední době se lyže s mohérovým páskem nabízejí s možností změny těžiště lyže. Znamená to, že pro lepší a spolehlivější odraz se vázání lyže posune kousek směrem ke špičce lyže. V tomto případě budou mít lyže o něco horší kluzné vlastnosti, ale o něco lepší odraz.

Kdy (ne)používat lyže s mohérem?

Moje manželka je z lyží s mohérem nebo-li ze skinů úplně nadšená! Tvrdí, že je to pro ni jediná možnost, jak běžkovat. Jsou lyže s mohérovým odrazovým páskem opravdu tak úžasné?!?

První a zcela zásadní výhoda lyží s mohérem je, že jsou určené pro klasický styl, který je - jak víme z našich předchozích příspěvků - pro začátečníky mnohem lepší a pohodlnější než volný styl neboli bruslení. Klasickým stylem se při rozumném odrazu a bez namrzání stoupacího vosku "došoupu" bez velké námahy prakticky kamkoli... A co na tom, že přitom vypadám tak trochu jako paní radová!

Druhá a rovněž naprosto nesporná výhoda lyží s mohérem je, že se nemusí mazat stoupacími vosky. Jsou to totiž právě stoupací vosky - ať už tuhé, nebo tekuté, které dovedly mnoho začátečníků k rozhodnutí, začít své první běžkařské pokusy se skaty neboli lyžemi na volný styl. Při představě alchymie, patlání a namrzání stoupacích vosků se raději rozhodli trýznit se volným stylem... A v mnoha případech pak nechali raději běžkování úplně, nebo si - podobně jako moje manželka - pořídili raději mohéry.

Ano, je to tak, lyže s mohérovým páskem se opravdu nemusí - nebo lépe řečeno - NESMÍ mazat stoupacími vosky, a to ani v případech, a na to velký POZOR, kdy mohéry či skiny žádný dobrý odraz nenabízejí, respektive neumožňují prakticky žádný odraz.

Ano, takové situace opravdu existují, a bohužel jich není úplně málo.

Jak víme z předchozích příspěvků, vše začíná novým nebo čerstvě napadlým sněhem. Takový sníh je ostrý, má jasně viditelnou strukturu sněhových vloček. Tento čerstvě napadlý sníh se však vlivem mnoha podmínek začíná neprodleně po napadnutí přetvářet neboli transformovat. 

Jednotlivá sněhová zrna se začínají lámat a zaoblovat, ostrá struktura se vytrácí a vzniká nejprve transformovaný jemnozrnný a následně hrubozrnný sníh.

 

Lyže s mohérem vůbec, ale opravdu vůbec nefungují (tedy neumožňují prakticky žádný odraz) na starém hrubozrnném zledovatělém sněhu, někdy označovaném také jako „firn“. Na zledovatělém sněhu navíc hrozí relativně rychlý oděr mohérového stoupacího pásku. Pokud nemusíte, pak za těchto podmínek s mohéry raději nelyžujte!

 

Na starém jemnozrnném zledovatělém sněhu se možná lyže s mohérem tu a tam chytnou a nějaký ten drobný odraz přeci jen umožní, ale riziko vysokého oděru a nevratného poškození mohérového stoupacího pásku je zde stále hodně vysoké. Pokud to tedy půjde, pak ani za těchto podmínek své mohéry příliš netrapte!

 

Ani při klasickém jarňáku, neboli mokrém až velmi mokrém starém hrubozrnném sněhu se skiny příliš nepochodíte. Sněhová zrna jsou příliš velká a nasycenost vodou příliš vysoká, aby se mohérové „háčky“ mohly zaseknout a opět pustit. Mohéry Vám sice neumožní žádný dobrý odraz, ale alespoň se příliš neopotřebí, jako u ledovatého firnu. Zato se mohérový pásek asi pěkně ušpiní…

 

Žádná sláva to nebude ani na červě napadlém novém vlhkém až mokrém sněhu, který se ve stopách mydlí a vytváří skelný až ledovatý povrch. Na takovémto skle či ledu nemá mohér vůbec žádnou šanci. Mohl by ale relativně dobře fungovat mimo stopu, tedy na části lyžařských tratí určených pro volný styl, tedy za předpokladu, že nemarzne (pokud s lyžemi vstoupíte zcela mimo upravené trasy).

 

Namrzání se ale dá – celkem dobře – předcházet tím, že svůj mohér před použitím opatříte speciálním „proti-namrzajícím“ nástřikem.

 

A je to tu, i mohéry neboli skiny se musí mazat… A proti-namrzající nástřik je potřeba vždy, pokud své lyže s mohérovým páskem budete používat na nový sníh při teplotách kolem nuly. A teploty kolem nuly směrem do mínusu (cca - 0,5 až -1,5 stupňů C) jsou pro namrzání mohéru extrémně rizikové.

 

No, řekl bych, že to už by k situacím, kdy mohéry nejsou zdaleka to pravé ořechové, asi stačilo… Příště si raději povíme, kde mohéry naopak fungují výborně!

Jak zlepšit skluz lyží pro klasický styl?

Existuje více důvodů, proč klasický styl vyžaduje hrubší a častější strukturování / drážkování než volný styl. Ty nejzásadnější jsou však obsah vody ve sněhu a stupeň transformace sněhu. Stopa pro klasický styl totiž zpravidla obsahuje větší množství vody než okolní sníh a sníh ve stopě pro klasický styl je zpravidla ve vyšším stupni transformace než okolní sníh. Okolním sněhem máme přitom na mysli jak zcela neupravený sníh mimo lyžařské tratě, tak sníh upravený v lyžařských tratích pro volný styl. 

Důvodem pro vyšší obsah vody a vyšší stupeň transformace sněhových zrn ve stopě pro klasický styl je primárně skutečnost, že klasická stopa se při každém přejezdu lyží více a více zajíždí či uhlazuje. Pravděpodobně nejlépe viditelný je tento jev při teplotách kolem nuly, kdy padá čerstvý vlhký sníh (takové ty veliké nadýchané "vatové" vločky). Padající vlhký nový sníh má zřetelně viditelnou strukturu sněhových vloček, které se do sebe díky vlhkosti krásně zachytávají. Sníh je nadýchaný, připomíná vatu. Tentýž sníh se ve stopě pro klasický styl velmi rychle uhlazuje, získává nejprve mýdlový, následně skelný a ve finále čistě ledový povrch. Popsaný proces uhlazování se samozřejmě odehrává i na lyžařských tratích pro volný styl, ale výrazně pomaleji a méně extrémně. 

Větší množství vody a zaoblenější, a popř. také větší sněhová zrna znamenají hrubší, hlubší a častější strukturování. Zůstaneme-li tedy u strukturování pro klasický styl, pak můžeme bez obav formulovat níže uvedené zásady.

Nejhrubší a nejhlubší lineární struktura vůbec se používá pro nový mokrý sníh. Rozpětí vrcholů drážek 2 až 3 mm a velký tlak na drážkovací přípravek. Obdobná lineární struktura - hrubá a hluboká - se používá rovněž pro hrubozrnný mokrý až velmi mokrý sníh. U hrubozrnného mokrého až velmi mokrého sněhu však musíme věnovat zvýšenou pozornost podílu nečistot ve sněhu. Hrubozrnný sníh je - jak víme - sníh v terminálním stádiu transformace. Je to tedy zpravila velmi starý sníh, který již může být značně znečištěný. Velké množství vody v okolí velkých oblých sněhových zrn přináší silný vodní film a sací efekt. Vodu je tedy třeba odvést a hrubou strukturou narušit sací efekt. Nečistoty obsažené ve starém sněhu však mohou hluboké drážky zanést, plocha skluznice zvětšená hlubokými drážkami navíc "nebere" více nečistot. Pro hrubozrnný mokrý až velmi mokrý znečištěný sníh proto používáme mělčí struktury, nejlépe kombinaci lineární a přerušované či šípové struktury.

Naopak takřka žádná struktura - tedy hladká skluznice - je optimální pro suchý nový sníh při velmi nízkých teplotách (cca - 12 stupňů C a chladněji) a zpravidla nízké vlhkosti vzduchu. Pro suchý nový sníh při nízkých teplotách (přibližně - 4 až - 8 stupňů C) a bežné vlhkosti je optimální jemná lineární struktura (0,5 mm), za těchto podmínek se zpravidla vytváří pro skluz optimální tloušťka vodního filmu mezi povrchem skluznice a povrchem sněhu. Nový sníh při teplotách (cca 0 až - 4 stupně C) již pod skluznicí lyže vytváří relativně silný vodní film a tření narůstá. Nejvhodnější je pak jemnozrnná přerušovaná struktura (0,3 mm).

Pro jemnozrnný sníh při nízkých teplotách je výhodná střední lineární struktura, např. 0,75 mm. Pro jemnozrnný vlhký až mokrý sníh je pak výhodná hrubší lineární struktura (např. 1 mm) překrytá přerušovanou strukturou (např. 0,5 mm).

Jak zlepšit skluz běžeckých lyží? Manuální strukturování.

Na rozdíl od permanentního strojního strukturování skluznice prováděného při výrobě běžeckých lyží je manuální strukturování dočasné a provádí se v rámci aplikace kluzných vosků.

Manuální strukturování umožňuje "doladit" základní strojně vytvořenou strukturu skluznice na aktuální sněhové a teplotní podmínky. Je však třeba myslet na to, že "dolaďování" funguje pouze jedním směrem - jemnou základní strojně vytvořenou strukturu skluznici můžeme doplnit středně-hrubou či hrubou manuální strukturou pro hrubozrnné a mokré druhy sněhu, není ale možné hrubou základní skluznici "zjemnit" velmi jemnou či jemnou manuální strukturou.

Manuální strukturování se pouze vytlačuje do povrchu skluznice. Při opakované aplikaci kluzných vosků horkou cestou (tedy pomocí zažehlování) manuálně vytlačená struktura opět vymizí a je možné do skluznice vytlačit novou manuální strukturu.

Manuální struktura se vytlačuje buď lineárním pohybem (lineární struktury), nebo rotačním pohybem (šípové struktury). Lineární struktury jsou běžnější a provádí se cenově dostupnými přípravky (prakticky každý výrobce lyžařských vosků nabízí lineární strukturovače). Šípové struktury jsou spíše doménou vrcholového sportu a provádí se relativně nákladnými přípravky.

Liniové struktury jsou v zásadě drážky s různými odstupy vrcholů jednotlivých drážek vytlačené do povrchu skluznice. Nejjemnější struktura má vzdálenost mezi vrcholy 0,25 mm, nejhrubší struktura pak 3,0 mm.

Šípové struktury jsou přerušované drážky ve tvaru "rybí kosti", odstupy jednotlivých rybích kůstek a jejich šířka jsou definovány válcovým vytlačovacím břitem. Rotační vytlačovací břity se nabízí pouze v několika variantách od 0,3 mm do 0,7 mm.

Podobně jako u strojně vytvářených struktur platí i pro manuální struktury následující základní pravidla: jemná struktura pro nový a jemnozrnný sníh za nízkých teplot a nízké vlhkosti vzduchu, hrubá struktura pro mokrý až velmi mokrý hrubozrnný sníh. Nicméně pozor! Existují i situace, kdy tyto základní pravidla bohužel neplatí - viz samostatný příspěvek.

Hrubé a velmi hrubé struktury jsou vhodné pouze pro klasický styl, pro volný styl se používají pouze jemné struktury. Pro volný styl se hodí lépe šípové než lineární struktury.

Aplikace manuálních struktur se provádí v rámci aplikace kluzných vosků. Obecně se doporučuje manuální struktury provádět po odstranění přebytečného vosku škrabkou a vykartáčování povrchu. V tomto případě je však také "tlačená" manuální struktura relativně ostrá, což může být za určitých sněhových podmínek výhodné, za jiných však bohužel problematické - viz samostatný příspěvek.

Aplikace manuálních struktur před nanesením a zažehlením kluzných vosků je také možná, je pak nicméně nezbytné strukturu zbavit přebytečného vosku a vykartáčovat, což může být pro tvrdé až velmi tvrdé vosky pro chladné podmínky problematické.

Jak zlepšit skluz běžeckých lyží? Strojní strukturování.

 Při běhu na lyžích – bez ohledu na to, zda při volném či klasickém stylu – vzniká mezi povrchem skluznice lyže a povrchem sněhu tření. Toto tření je tzv. kombinované tření, dílem se řídí zákonitostmi tření mezi dvěma suchými povrchy, dílem se řídí zákonitostmi tření s lubrikantem, v případě sněhu je lubrikantem přirozeně voda.

 

Působením tlaku a tření vzniká mezi skluznicí lyže a sněhem vodní film. Pro co nejnižší kinetické tření se optimální tloušťka vodního filmu mezi skluznicí a sněhem vytváří dle dostupné literatury při teplotách v rozmezí - 4 st. C až - 8 st. C při běžné vlhkosti vzduchu (cca 50 až 80 %).

 

S narůstající teplotou se tloušťka vodního filmu mezi skluznicí a sněhem zvětšuje. Pokud teplota stále roste, začíná docházet k tání sněhu a mezi jednotlivými sněhovými krystaly se začíná nacházet tzv. volná voda. S narůstající tloušťkou vodního filmu se zvětšuje kontaktní plocha mezi skluznicí lyže a sněhem, a kvůli tomu roste také tření. S narůstajícím množstvím volné vody mezi sněhovými krystaly se začíná vytvářet a růst tzv. sací efekt.

Naopak klesá-li teplota, popř. vlhkost vzduchu optimální tloušťka vodního filmu mezi skluznicí a sněhem slábne a začíná převládat tzv. suché tření (všichni si jistě vybavíme skřípající sníh).

 

Tření mezi skluznicí a sněhem je možné velmi účinně snížit strukturováním či drážkováním skluznice.

 

Existují dva, respektive tři základní druhy strukturování skluznice.

 

·      Strojní strukturování skluznice

·      Manuální strukturování skluznice

o   Vytlačované lineárním pohybem

o   Vytlačované rotačním pohybem

 

Strojní strukturování se provádí při výrobě. Je permanentní, je vybroušeno do vlastní skluznice. Aktuálně převládají následující strojní struktury: jemná, středně-jemná, středně-hrubá a hrubá. Pro volný styl se využívají takřka výhradně jemná a středně-jemná struktura. Středně-hrubá a hrubá struktura se používají takřka výhradně pro klasickou techniku, a to pro vlhký až mokrý hrubozrnný sníh a pro lesklou až ledovatou stopu u nového sněhu kolem nuly (středně-hrubá struktura) a pro mokrý až velmi mokrý hrubozrnný sníh a pro lesklou až ledovatou stopu u nového sněhu nad nulou (hrubá struktura). Jemná struktura se používá primárně pro nový a jemnozrnný sníh, nicméně pro nový suchý sníh s ostrými krystaly při teplotách hluboko pod bodem mrazu je nutné novou strojní strukturu lehce srazit či zaoblit, zatímco pro nový vlhký až mokrý sníh při teplotách kolem nuly je výhodnější ponechat strojní strukturu ostrou. Středně-jemná struktura se používá pro volný styl velmi universálně, a to pro suchý, vlhký až mokrý jemnozrnný i hrubozrnný sníh. Pro klasický styl slouží středně jemná struktura spíše pro suchý nový a jemnozrnný sníh.

 

Manuální strukturování se na skluznici lyže vytváří dodatečně, např. před vlastním závodem. Je dočasné, je možné jej opět „odstranit“ pomocí přežehlení. Používá se zpravidla pro „doladění“ strojní struktury pro aktuální sněhové a teplotní podmínky.

Jak připravit nové lyže pro první použití?

Nové lyže je pro první použití nutné připravit. Ve specializovaných obchodech Vám tuto první přípravu provedou automaticky. V případě, že jste si nové lyže objednali např. přes internet nebo je zakoupili ve velkých prodejnách sportovních potřeb, budete si muset lyže pro první použití připravit sami… Platí zde jednoduchá zásada: Čím dražší lyže, tím důležitější příprava lyží pro první použití je!

 

Jak víme z jiných příspěvků o mazání běžeckých lyží, je skluznice většiny běžných lyží tvořena porézním materiálem, aktuálně zpravidla na bázi polyetylenu a grafitu. Tento porézní charakter skluznice umožňuje na straně jedné aplikaci kluzných vosků, na straně druhé je jedním z hlavních důvodů pro přípravu nových lyží pro první použití. Porézní části skluznice je před prvním použitím nutné „vyčistit“ od případných nečistot z výrobního procesu a zároveň „penetrovat“ či „nasytit“ látkou, která bude při dalším používání lyží „zlepšovat“ kluzné vlastnosti, respektive vytvářet „prostředníka“ mezi vodním filmem (sněhem) a vlastní skluznicí lyže.

 

Krok 1

Na povrchu sintrované skluznice se z výrobního procesu nachází drobná vlákna a drobné ostřejší částice či nečistoty, které je nutné jemně „strnout“ či odstranit. K tomuto účelu používáme materiál velmi podobný spodní straně houbičky na nádobí. Pokud si vypůjčíme názvosloví firmy SWIX, pak ho nejsnadněji označíme jako FIBERTEX. Materiálem FIBERTEX přejedeme skluznici lyže od špičky k patce přibližně 3x až 5x, přičemž na FIBERTEX středně tlačíme plochou dlaně. Následně povrch skluznice otřeme čistým hadříkem.

 

Krok 2

Na povrch skluznice naneseme dostatečné množství kluzného vosku. S ohledem na požadavek dostatečného množství doporučujeme na skluznici nakapat parafín roztavený na žehličce. Při nanášení „na sucho“ by nemuselo být množství dostatečné. Doporučujeme používat spíše měkké kluzné vosky (tedy zpravidla tedy žluté či červené barvy) nebo speciální „čistící“ či „napouštěcí“ vosky. Parafíny pro vyčištění a napuštění porézních částí skluznice by neměly obsahovat žádná aditiva (tedy žádný fluor, grafit, molybden atd.). 

 

Krok 3

Nanesený vosk zažehlíme odpovídající teplotou. Teplota zažehlování je zpravidla uvedena na obalu kluzného vosku. Neznáme-li teplotu zažehlování, řídíme se jednoduchým pravidlem: vosk nesmí při zažehlování kouřit nebo se pálit. Vosk zažehlujeme pomalým, ale stálým pohybem žehličky od špičky k patce. Neprodleně po zažehlení (vosk je stále měkký) odstraníme přebytečný vosk ze žlábku pomocí škrabky pro žlábky. Následně necháme zažehlený vosk zatuhnout. Doporučujeme nechat vosk zatuhnout při běžné pokojové teplotě (cca 20 stupňů C).

 

Krok 4

Pomocí ostré PLEXI škrabky odstraníme přebytečný vosk z povrchu skluznice. Vosk „strháváme“ od špičky k patce v krátkých cca 20 cm dlouhých záběrech rovnoměrným tlakem. Nikdy nepoužívat ocelovou planžetu. Rovnou PLEXI škrabkou odstraňovat přebytečný vosk z rovných ploch skluznice (nikdy ze žlábku, nikoli z hran, obezřetně u patky). Na závěr skluznici lehce otřeme a odstraníme tak spirálky strženého vosku.

 

Krok 5

Pomocí hustého bronzového kartáče „vykartáčujeme“ zbývající kluzný vosk. Skluznici kartáčujeme od špičky k patce táhlými pohyby a rovnoměrným tlakem. Celou skluznici přejedeme dvakrát až třikrát. Doporučujeme používat výhradně kartáče určené pro úpravu lyžařských skluznic. Na rozdíl od některých výrobců lyžařských vosků nedoporučujeme používat ocelový kartáč, dle našeho názoru způsobuje oděr vlastní skluznice a může narušovat drážkovou strukturu. Při kartáčování „vytahujeme“ ze skluznice drobné částečky vosku společně s nečistotami, které je nutné co nejdříve po kartáčování lehce otřít. Kartáč je vhodné před další preparací vyklepat.

 

Pro lyže na mokrý sníh opakujeme celý proces cca třikrát, pro lyže na studené podmínky cca pětkrát. Krok 1 při opakovaném procesu samozřejmě vynecháme.

Co je rozhodující pro spolehlivý odraz? Část I: správně zvolená délka a tvrdost lyží.

V předchozích příspěvcích jsme se dotkli toho, že spolehlivý odraz ovliňuje více různých faktorů. Zmínili jsme také, že některé z těchto faktorů není běžkař začátečník s velkou pravděpodobností schopen vůbec ovlivnit. Uvedli jsme dále, že dobrá máza, nebo alespoň pokus či snaha o dobrou mázu, je v možnostech každého z nás...

Co tedy patří mezi faktory rozhodující o spolehlivém odrazu při klasickém stylu?

• správně zvolená délka a tvrdost lyží
• správně zvolená skluznice lyže
  
• správně určená mazací zóna
• správně zvolená máza
• správně provedená máza
  
• alespoň základní schopnost lyžaře přenášet správně váhu
• alespoň základní schopnost lyžaře číst stopu

Všechny výše uvedené body se vztahují pro běh na lyžích klasickým stylem v upravených stopách. Upravenými stopami pak máme na mysli strojově upravované stopy, a to buď stopy tlačené nebo řezané.

Správně zvolená délka a tvrdost lyží

Délka a primárně tvrdost lyže ve vazbě na tělesnou hmotnost lyžaře rozhodují o správné funkce lyže jako takové. Lyžař nesmí lyži úplně promáčknout, v tomto případě by byla stoupací zóna v trvalém kontaktu se sněhovou pokrývkou (respektive s kontaktním vodním filmem), zároveň ale nesmí být příliš tvrdá, protože pak by se stoupací zóna nedostala do přímého kontaktu se sněhem ani ve fázi odrazu, tedy při jednostanném zatížení jedné z lyží.

Zkrátka a dobře musí být zachována funkce tří zón lyže na klasiku, a to přední a zadní kluzné zóny a stoupací zóny určené pro aplikaci stoupacích vosků - viz také náš příspěvek Jak určit stoupací zónu u běžek?

Samozřejmě i na lyžích neodpovídajících výšce a váze lyžaře se dá běžkovat, podobně jako se dá v zimě jezdit na ztvrdlých a ojetých pneumatikách. Nicméně si hned na úvod stanovíme celkem slušný handicap!

Častějším jevem jsou lyže promáčklé, protože lyže postupem času ztrácí své původní vlastnosti a primárně měknou. Promáčklé lyže se projevují tím, že i ve fázi skluzu více či méně drhnou. Trvalý kontakt stoupacího vosku se sněhem pak vede ke zvýšené tendenci namrzání stoupacího vosku. Namrznutý stoupací vosk pak buď zkazí veškerý skluz nebo - v horším případě - znemožní veškerý pohyb vpřed.

Až tedy budete ve stopě na lyžích zděděných ještě po otci svému manželovi nadávat, že jste to věděla, že to skončí přesně takhle a že jste měla jít raději s Jiřinkou na svařáčka a ne na ty debilní běžky (z genderového hlediska se - jak vidíte - držíme určitých zavedených stereotypů), pak vězte, že tento opětovný neúspěch byl zaviněn nejenom Vaším manželem (tím samozřejmě také a především), ale dílem také Vaší vrozenou šetrností. I přesto, že ty Artisky vypadají stále jako nové, zažily již bohužel příliš mnoho zim na to, aby s nimi bylo možné dosáhnout spolehlivého odrazu bez manrzání...

 

Proč nepoužívat univerzální stoupací vosky?

Neděláme to v našich příspěvcích příliš často, ale dnes se negativně vymezíme vůči jedné celé skupině stoupacích vosků, a to vůči tzv. univerzálům či univerzálním stoupacím voskům. Naštěstí není tato skupina stoupacích vosků nijak velká či početná, ale i tak by se dal z ostudy, kterou stoupacím voskům dělá, ušít nejeden kabát...

Proč tato příkrost a vyhraněnost?

Abychom mohli lépe porozumět tomu, proč jsou univerzální stoupací vosky (až na ojedinělé výjimky) tak škodlivé, musíme odbočit a povědět si nejprve něco málo o sněhu.

Sníh, obecné označení bezpočtu forem a tvarů proměňujících se při prakticky nekonečné škále povětrnnostních a dalších doprovodných vlivů. V jazyku Eskymáků prý žádné obecné označení pro sníh neexstuje, existuje v něm prý bezpočet označení pro nejrůznější stavy či podoby či formy sněhu a pro změny stavu těchto podob či forem vyvolanými bezpočtem povětrnostních vlivů či dalšími okolnostmi.

Díky našemu smyslu pro řád, kterým se snažíme uspořádat vesmírný chaos, který nás pravděpodbně až příliš děsí na to, abychom se jej snažili pochopit takový jaký je, se snažíme sníh a jeho nekončené podoby a proměny utřídit a kategorizovat.

Víme, že vše začíná novým sněhem nebo čerstvě napadlým sněhem. Samozřejmě jsme si vědomi, že již kategorie "nový sníh" v sobě zahrnuje bezpočet "podkategorií", a to v závislosti na tom, za jakých podmínek ten konkrétní nový sníh padal. Jiný nový sníh padá při teplotách kolem nuly, kdy se z nebe snášejí velké těžké vločky tvořící jakési chuchvalce bezpočtu drobných sněhových vloček, jiný nový sníh padá při teplotách hluboko pod nulou, kdy vzduchem poletují křehké prachové vločky s velmi jasnými a ostrými konturami sněhových krystalů.

Nový sníh se však bezprostředně po napadnutí začíná proměňovat či transformovat... Křehké sněhové krystaly se lámou, jsou ovlivňovány podložím, na které dopadnou, vlivem slunečních paprsků neprodleně tají a zaoblují se, vlivem větru se hutní či nabalují, nabírají vlkost nebo se naopak dále vysušují a křehnou až zvoní či praskají...

Ano, mluvíme stále o novém či čerstvě napadlém sněhu...

Má někdo z Vás stále ještě pocit, že tuto paletu forem, tvarů, proměn a transformací je možné pokrýt či "vyřešit" jednou jedinou látkou, hmotou či substancí?

Pokud ano, pak je to buď blázen, nebo nakoukl za oponu vědění příliš daleko a bude za blázna tak jako tak považován...

Univerzální vosky se však neomezují na jednu jedinou kategorii "sněhu" zahrnující bezpočet "subkategorií", univerzální vosky si troufají rovnou na všechny kategorie "sněhu", počínaje čerstvě napadaným novým sněhem, přes jemnozrnný starý sníh, hrubozrnný starý sníh až po ledovatý abrazivní firn na staně jedné a mokrý až kašovitý vodou prosycený jarňák na straně druhé...

Univerzály si hrají na bohy a falešní proroci se odjakživa vyháněli bičem...

Abychom ale mohli ještě lépe porozumět tomu, proč je myšlenka univerzálních vosků tak pošetilá, musíme si také osvětlit, jak má takový stoupací vosk správně fungovat.

Stoupací vosky nanášíme do stoupací zóny pro docílení spolehlivého odrazu, který nám umožní pohyb vpřed na běžeckých lyžích na klasiku. Dobrý odraz - bohužel - ovlivňuje celá řada nejrůznějších faktorů, z nichž mnohé není lyžař začátečník - bohužel - schopen ovlivnit. O to důlěžitejsí proto je soustředit se na ty faktory, které je možné ovlivnit a které může ovlivnit každý z nás, tedy každý, kdo umí číst a psát, respektive alespoň číst 😀

A jedním z těchto faktorů je správná máza... Jak tedy správná máza funguje? Správná máza funguje tak, že při zatížení jedné lyže celou vahou lyžaře (zde samozřejmě opět zjednodušujeme) umožní spolehlivý odraz, ale při rovnoměrném zatížení obou lyží umožní a příliš negativně neovlivní dobrý skluz.

Jak tedy interaguje sníh a správná máza? Sněhové krystaly - ať již v jakékoli ze svých nekonečných podob a tvarů - se musí do stoupacího vosku při plném zatížení umět zamáčnout či zachytit (a umožnit tak odraz), zároveň se však do stoupacího vosku nesmí zamáčnout či zachytit příliš silně či hluboko, aby se při následném skluzu mohly vosku pustit a být opět setřeny, čímž umožní nerušený tedy dobrý skluz. Pokud se krystaly sněhu nemohou do stoupacího vosku zamáčnout či zachytit vůbec, pak máza prokluzuje, pokud se krystaly sněhu nemohou stoupacího vosku po odrazu naopak pustit a negativně tak narušují následný skluz, pak máza lepí či dokonce namrzá.

Kdo si tedy myslí, že nekonečná paleta sněhových forem a podob vystavená nekonečné paletě změn a transformací může ve výše popsaném mechnismu spolehlivého odrazu a dobrého skluzu fungovat s jednou látkou či substancí, je buď šílenec nebo výrobce univerzálních stoupacích vosků (ale ti si to rozhodně nemyslí).

Výjimka potvrzující pravidlo je RODE Klister Universal Multigrade. Toto ale není univerzální vosk, nýbrž naprosto skvělý klistr pro  specifické podmínky použití!