Fluorové vosky, proč nenažranec kopající si vlastní hrob? Část I.

Všechno frčelo, fluor byl všude a co víc, fungoval... A fungoval výborně - minimálně při srovnání s běžnými uhlovodíkovými kluznými vosky. V čem byl tedy zádrhel, kde se již v největším rozkvětu flurových vosků rodil blížící se strmý pád?

Na tomto místě bychom měli vyjasnit, co považujeme za strmý pád flurových vosků. Strmý pád je pro nás plošný zákaz fluorových vosků definovaný v příslušeném nařízení EU a v příslušném nařízení Evropské komise, tedy zákaz vosků s řetězcem C8/PFOA.

Proč ale přicházíme s relativně velkohubou tezí, že tento strmý pád, tedy zákaz byl min. spolu-zapříčiněn výrobci fluorových vosků samotnými, což naznačujeme již relativně drsným názvem celého článku: "nenažranec kopající si vlastní hrob"?

Pokud již přicházíme s velkohubými tezemi, měli bych být schopni tyto teze také zdůvodnit či odůvodnit. Tak tedy svěže do toho:

1. Podíl aditiv na bázi fluoru nezbytný pro prokazatelné zlepšení kluzných vlastností

Existuje min. důvodné podezření, že s obsahem aditiv na bázi fluoru v kluzných voscích se od určitého obsahu těchto aditiv již nezlepšují kluzné vlastnosti. Dle zkoušek prováděných na padesáti různých druzích fluorových vosků od různých výrobců se mělo ukázat, že nejlepšího zlepšení kluzných vlastností bylo dosaženo při podílu aditiv na bázi fluoru ve výši 4%. Další zvyšování podílu aditiv na bázi fluoru již kluzné vlastnosti prakticky neovlivňovalo.

Co by to tedy znamenalo? Znamenalo by to, že tzv. HF-kluzné vosky = kluzné vosky s vysokým obsahem aditiv na bázi fluoru a tzv. čisté fluorové vosky (prášky, roztoky nebo bločky) již skluz prakticky nezlepšují. To by tedy znamenalo, že ty nejdražší fluorové vosky byly pouze "reklamní trik" či "bouda" či "chiméra", kterou výrobci vytvořili pro optimalizaci svých zisků. Protože jak všichni víme, HF-kluzné vosky a tzv. čisté fluorové vosky byly výrazně dražší než LF-kluzné vosky s obsahem aditiv na bázi fluoru okolo zmiňovaných 4 %. Jinými slovy: tahali nás tak trochu za nos nebo nás vodili na vařené nudli, jak kdo chce...

Čím ale přispěli výrobci k zákazu fluorových vosků?

Vysoký obsah aditiv na bázi fluoru pravděpodobně nezlepšoval kluzné vlastnosti, ale samozřejmě více a rychleji kontaminoval životní prostředí a výrazněji ohrožoval zdraví servisních pracovníků. Nicméně výrobcům pravděpodobně přinesl nemalé zisky...

2. Reálná možnost nanášet více vrstev kluzných vosků

Jak je všeobecně známo, neexistuje nic jako porézní skluznice. Moderní skluznice vyrobené z UHMWPE se s kluznými vosky propojují na molekulární bázi, kde vzniká jakási směs mezi materiálem skluznice a aplikovaným kluzným voskem.

Dale bylo prokázáno, že propojení mezi skluznicí a aplikovaným kluzným voskem na molekulární úrovni se odehrává ve velmi slabé vrstvičce, jejíž tloušťku navíc enormně ovlivňuje způsob aplikace kluzného vosku. Při aplikaci pomocí zažehlení penetruje kluzný vosk do skluznice do hloubky cca 800 nm, při aplikaci za studena pouze do hloubky cca 16 nm.

Pokud se nyní podíváme na návody výrobců fluorových kluzných vosků, jak tyto vosky správně aplikovat, pak se zpravidla dozvíme, že pro dosažení optimálních skluzných vlastností je nutné nanést nejlépe všechny typy fluorových kluzných vosků po sobě. Nejprve - jako podklad - LF kluzný vosk, následně - jako propojovací prvek - HF kluzný vosk a na závěr - jako zlatý hřeb - čistý fluorový vosk.

Pokusme se nyní představit si, co se ve skutečnosti stane: po nanesení a zažehlení LF kluzného vosku se velmi pravděpodobně vytvoří vazby mezi LF kluzným voskem a materiálem skluznice (UHMWPE) na molekulární úrovni. Molekulární vlásky či chloupky skluznice se propojí s molekulami LF kluzného vosku tvořeného molekulami uhlovodíku obohacenými molekulami fluoru. Důležité je konstatování, že se vytvoří vazby mezi skluznicí a LF voskem.

Následně dojde k odstranění přebytečného LF vosku z povrchu skluznice, opětovnému obnažení strukturování a vykartáčování povrchu skluznice lyže. Tímto je dle návodu výrobců fluorových vosků vytvořen základ.

Nyní návody výrobců fluorových vosků doporučují nanést druhou - propojovací - vrstvu fluorového vosku, tentokrát již HF fluorového vosku. Vosk bude nanesen na skluznici a zažehlen. Do jaké hloubky se ale penetruje, když volný prostor mezi chloupky či vlásky skluznice na molekulární úrovni je již obsazen molekulami LF kluzného vosku? Jaké vazby s chloupky či vlásky skluznice na molekulární úrovni HF kluzný vosk vytvoří, když naprostá většina z nich je již "obsazena" molekulami LF kluzného vosku?

Na tyto otázky nemáme bohužel žádnou seriózní odpověď, ale obáváme se, že to nebude žádná sláva. Obáváme se, že většina původních vazeb mezi skluznicí a LF kluzným voskem zůstane zachována a pouze tu a tam se utvoří nové vazby mezi skluznicí a HF voskem, např. v místech původně neobsazených nebo v místech, kde molekuly HF vosků vytlačily molekuly LF vosků. Obáváme se, že už aplikace HF kluzného vosku budou tak trochu vyhozený prachy - z pohledu zákazníka, nikoli z pohledu prodávajícího :-)

Ale čeká náš stále ještě zlatý hřeb - aplikace čistého fluorového vosku. Ale nepředbíhejme. Opět dojde k    odstranění přebytečného HF vosku z povrchu skluznice, opětovnému obnažení strukturování a vykartáčování povrchu skluznice lyže. Na povrch bude nasypán fluorový prášek a zažehlen. Do čeho se bude fluorový práše penetrovat? S čím bude vytvářet vazby? Jak velké procento vůbec nějaké vazby vytvoří a jak velké procento bude v následném kroku opět - bez jakéhokoli užitku - odstraněno? Jaká bude trvanlivost té části čistého fluorového vosku, která byla schopna penetrovat a vytvořit nějaké vazby?

Na tyto otázky nemáme už vůbec žádnou odpověď. Lehce nás ale děsí, že podstatná část tzv. čistého fluorového vosku bude odstraněna ještě na servisním stole a těch několik zbytků, kterým se přeci jen podařilo nějakou vazbu vytvořit, bude mít spíše jepičí život... Ale kdo ví, možná to jen vidíme příliš černě... 

Jedno je ale zcela jisté: čisté fluorové vosky byly vůbec nejdražší, měly největší potenciál kontaminovat životní prostředí a ohrožovat zdraví servisních pracovníků i závodníků samotných. Výrobcům ale pravděpodobně nějakou tu kačku vydělaly :-)

těšte se nebo děste se, to nejhorší teprve přijde...

to be continued = pokračování příště

Fluorové vosky - pýcha a pád, aneb jak si nenažranec svůj vlastní hrob vykopal!

Fluorové vosky - jeden z nerozporuplnějších fenoménů v rámci úsilí o zlepšení kluzných vlastností lyží.

Trocha historie

Snahy o zlepšení kluzných vlastností lyží jsou staré jako lyže sami, zpočátku - ještě když lyže bývaly celé ze dřeva se skluz a především vodoodpudivost - neboli hydrofobie - zlepšovaly primárně správnou volbou dřeva. Zvláště hydrofobie byla u celodřevěných lyží - hlavně těch nejstarších, které byly vyrobeny z jednoho kusu dřeva, zcela klíčovou vlastností... Bez dostatečné hydrofobie totiž dřevěná lyže začala po určité době trvalého kontaktu se sněhovou pokrývkou, respektive s vodním filmem na jejím povrchu nasákat vodou a v důsledku toho bobtnat. A dokážete si představit, že skluz na bobtnající lyži nebyl opravdu asi nic moc...

Poté co byly vyčerpány možnosti zlepšovat skluz a hydrofobii volbou vhodného dřeva, se začaly zraky našich lyžařských předků obracet k látkám, po jejichž aplikaci na povrch skluznice by se jízdní vlastnosti stále ještě dřevěných lyží zlepšily. Jako první lubrikant byl využíván "lyžařský olej", tedy jakási směs lněného oleje a petroleje. Velmi brzy byl pak doplněn dehtem. Obě látky však byly využívány spíše jako určitá formy impregnace než jako výslovný prostředek ke zlepšení skluzu. Prvními opravdu skluz zlepšujícími látkami se stávají včelí vosk a tuhý parafín, které se velmi záhy začínají různě míchat a kombinovat do směsí.

V sedmdesátých letech se v kluzných voscích - parafínech - začal používat laurethsulfát sodný, tedy látka, která se dnes vyskytuje v mýdlech a jiných prostředcích pro osobní hygienu. Zanedlouho po laurethsulfátu sodném se na scéně objevují první uhlovodíky obohacené fluorem, tedy první fluorové vosky. Fluorové vosky nejprve existovaly v tekuté podobě, od konce osmdesátých let pak ve formě prášku. V roce 1990 pak byl na trh uveden první fluorový prášek, dodnes známý jako CERA F od firmy SWIX.

Jak to všechno začalo

A právě tady se začíná příběh prudkého vzestupu a strmého pádu, příběh velké nenasytnosti, která nakonec přivodila sama sobě zkázu... Jako již tolikrát v lidských dějinách!

Fluorové vosky byly jedinečné - buď jste je měly, nebo jste nevyhrávaly... opravdu tak jednoduché to bylo, tak propastný rozdíl byl mezi tehdy běžnými uhlovodíkovými kluznými vosky všech typů a značek a CEROU F.

Pamatuju si, jak jsme jednou skoro celou noc chystali lyže, myslím, že jsme tehdy kombinovali modrý REX se silikonovým HOLMENKOLEM, jenom správný poměr jsme ladili několik hodin, nekonečná práce, bezpočet testů... nejmenovaní kolegové z bohatšího klubu šli pařit a ráno ještě v kocovině nasypaly a jen tak bez zažehlování lehce rozleštili CERU F po skluznicích svých svěřenců. Na fotobuňkách měly čas v jiném řádu, ne o pár vteřin lepší, v jiném řádu, výsledek našich a jejich lyží se prostě nedal vůbec srovnat... takový byl nástup fluorových vosků - jednoduše neměly konkurenci.

Kdo neměl fluor, nevyhrával... Problém byl v tom, že fluor nejenom dosahoval časy v jiném řádu, ale taky v jiném řádu stál... Jestli normální uhlovodíkové vosky tehdy stály něco 10, 12, 15 nebo 20 západoněmeckých Marek, pak CERA F stála 400 Marek. Základní teze "kdo neměl fluor, nevyhrával" by se tedy dala upravit na "kdo neměl prachy, nevyhrával".

Zpočátku byla vysoká cena zřejmě dána vysokými výrobními náklady a nutností zaplatit nákladný vývoj a výzkum revolučního kluzného vosku. Brzy si však výrobci všimli, že fluorové vosky jdou na dračku a extrémní cena nikomu nevadí. Tak proč ji snižovat... Naopak, výrobci všech značek se začali předhánět v uvádění nových a nových fluorových vosků na trh... Začaly se tak nabízet LF = low-fluoridated = kluzné vosky s nízkým obsahem fluoru, HF = high-fluoridated = kluzné vosky s vysokým obsahem fluoru a tzv. čisté fluorové substance ve formě prášku či bločků... V další fázi se fluor začal přidávat do stoupacích vosků... A ceny rostly a s nimi pravděpodobně zisky korporací... Čím více fluoru, tím přirozeně vyšší cena... Vše běželo jako po drátkách. Ještě chvíli a fluor by se začal přidávat do kojeneckého mléka :-)

Ale jak to tak bývá, žádný strom neroste do nebe...

To be continued = pokračování příště

Jak vybrat lyže se správou skluznicí? Část III.

V předchozích příspěvcích jsme se o skluznici lyží bavili obecně, bez rozlišení, zda je lyže určena pro klasický nebo volný styl. Tak to tedy nyní napravme...

6. lyže na klasiku nebo skate

Pro děti jednoznačně lyže na klasiku... Tady se začínáme trochu montovat do práce trenérů, a to bychom rozhodně nechtěli, ale klasika je základ... A podobně jako se dům nestaví od střechy, ale od základů, je potřeba se nejprve naučit základy, a to je klasika, a pak pokračovat dál - k větší svobodě, volnému stylu - i jazyk sám tyto skutečnosti krásně odráží...

A když už tady kafráme do práce druhých, dovolme si ještě jednu poznámku: děti by mělo klouzání po sněhu hlavně bavit, měli by si ho užívat a měli by se na něj těšit... K tomu potřebují rodiče, které je nepřetěžují svými vlastními touhami a cíli, vlídné trenéry a trochu toho slušného vybavení... 

Skluznice na klasiku může být hladká, lineárně strukturovaná nebo přerušovaně-šípovitě strukturovaná. Pokud mohu doporučit - abychom se zase vrátili od mentorování druhých k vlastním tématům, pak buď úplně hladkou (samozřejmě s jedním středovým žlábkem), nebo s lineárním strukturováním, které je pro následnou údržbu a servisní práci podstatně jednodušší.

Jak je obecně známo, dělí se skluznice lyží na klasiku na tři části, v přední a zadní části jsou tzv. kluzné zóny, ve středové části je pak tzv. stoupací zóna. A právě stoupací zóna nás dostává k dalšímu - snad už poslednímu - tématu.

7. stoupací vosky nebo mohér nebo šupiny

Ano, mluvím o způsobu, jak dosáhnout na lyžích na klasiku spolehlivého odrazu, tedy jednoho ze základních způsobů pro pohyb vpřed při klasickém stylu.

Vezmeme to od konce:

Šupiny rozhodně ne. To je slepá cesta evoluce! Nebrat! Nic víc k tomu není třeba říkat.

Stoupací vosky jsou taky problém, kdo je bude mazat a jak - zvláště u složitých sněhových podmínek - zabránit u dětí, kteří na lyžích sotva stojí nebo když už stojí, tak jsou jako pytel blech, aby jim máza neklouzala, když ještě neumí číst stopu a odraz hledat, nebo hůř, nelepila nebo dokonce nenamrzala, když jsou rádi, že jsou rádi...

Jsem si vědom, že vás začínám tlačit do nejdražší verze a i tam budu mít ještě spoustu chytrejch řečí, na co si dát pozor, což bude znamenat, nekupovat to nejlevnější...

Proto si dovolím nabídnout alespoň částečnou alternativu... A tou je stoupací páska nebo stoupací vosky ve spreji. Obojí se aplikuje velmi snadno a celkem čistě - neupatláte se ani vy rodiče, ani děti - trenéři to rozhodně dělat nebudou a nemohou... mají dětí celou kupu a věnují se jim celý trénink, i když tedy někteří té vlídnosti úplně moc nepobrali, ale to už zase začínáme mentorovat :-) Stoupací páska a stoupací vosky ve spreji ale mají jednu velkou nevýhodu - nefungují při složitých sněhových podmínkách = typicky např. vlhký sníh kolem nuly (tam ale po pravdě řečeno nefunguje ani mohér).

Pokud tedy máte hluboko do kapsy, tak kupte hladké lyže a k tomu za pár stovek buď pásku nebo základní stoupací vosky ve spreji... no, a když bude sníh hodně blbej, tak to holt děti buď nějak přežijou, nebo se na trénink ten den vyprdnou - když na ně nebudeme mít příliš velké nároky, jako třeba ten tatínek, jehož dcerka musela vyjet bez pomoci i ty nejhorší kopce při 36 C ve stínu po - možná - první noci pod širákem na karimatce :-)

No, a vy co ty prachy máte, tak kupte mohér... a nešetřete na něm, mohér je pro děti super, a dobrý mohér je to nejlepší, co jim můžete dát, tedy co se skluzu a odrazu na běžkách týče.

Dobrej moher je vždycky zapuštěnej a je udělanej tak, aby šel měnit - von se totiž každej mohér dřív nebo později ošoupe - zvlášť na vostrým sněhu.

Tedy kupte dobrej mohér a pravidelně ho kontrolujte a měňte... jo, a čas vod času ho ošetřete takovým tím speciálním přípravkem, aby kolem nuly a vlhkým sněhu nenamrzal, von tedy stejně namrzat bude, ale ne tak hodně...

Tak a teď už dám s těma radama ohledně výběru skluznice a lyží už vopravdu pokoj!

Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část II.

Z předchozího příspěvku již víme, že dvě rozhodující vlastnosti, které ovlivňují kvalitu skluznice, a tím i celé lyže, jsou technologický postup výroby (kupovat pouze sintrované) a materiál (dle naditosti peněženky volit mezi UHMWPE, VHMWPE a HMWPE).

Na jaké další vlastnosti bychom si měli dát při nákupu nových lyží - zvláště těch pro děti - pozor?

3. černá nebo transparentní skluznice

Myslím, že je to celkem jedno. Přídavek grafitu do polyetylenu je celkem zajímavá záležitost, která by si asi zasloužila samostaný příspěvek. Jediné, čemu je dobré se vyhnout, je kombinovaná skluznice. Po přídavku grafitu do polyetylénové báze skluznice zčernala. A výrobci přišli o reklamní plochu ve spodní části lyže - zvláště markantní to bylo ve skocích na lyžích... V běžeckém lyžování to nehrálo zas tak zásadní roli, i tak se však našli výrobci, kteří začali nabízet lyže, u nichž je vrchní část skluznice (cca 30 cm od špičky směrem dolů) transparentní a dále již pokračuje černá skluznice s přídavkem grafitu.

Proč se těmto kombinovaným skluznicím vyhnout?

Jediný důvod, proč výrobci "cpou" transparentní část do vrchní části lyže, je reklama - na stupních vítězů nebo při rozhovoru v cíli se někteří závodníci (zvláště v cíli, asi vlivem vyčerpání) nechovají dle "sjednaných" sponzorských pravidel, tedy natočit lyže horní reklamní částí ke kameře. Výrobci tak přicházejí o cenné vteřiny reklamních spotů v hlavních časech. A někteří tedy nechtěli nechat nic náhodě a umístili reklamní plochu také na spodní stranu lyže, tedy na skluznici. Reklamu je však možné umístit pouze do transparentních skluznic.

Dobrá, nyní jsme si odpověděli na otázku, co získává výrobce díky transparentní = reklamní části skluznice. Co ale získáváte vy jako platící kupující?

Nic, vlastně ne, nic ne, za své peníze dostanete příčnou spáru v kluzné zóně... Co lepšího si v kluzné zóně přát než příčnou spáru, že...

Ale k tomu přídavku grafitu se někdy musíme vrátit...

4. jeden nebo tři žlábky

Za mě jednoznačně jeden! Za mě jsou tři žlábky - vyskytují se, myslím, výhradně u lyží na volný styl - nikoli právě šťastná snaha některých výrobců lyží se odlišit / zviditelnit...

Tři žlábky by mohly mít nějaký - byť i zde je to spíše velmi diskutabilní - význam u speciálních lyží určených na velmi mokré až vodou nasycené druhy sněhu s velkými oblými zrny a vysokým podílem volné vody. Ale i za těchto podmínek by dávaly smysl spíše u lyží na klasický styl, a nikoli u lyží na bruslení. Navíc tzv. sacímu efektu umíme zabránit vhodným strukturováním skluznice, které se navíc dá upravovat a měnit dle proměnlivých sněhových podmínek... Kdo by tedy chtěl mít ve skluznici trvale tři nesmyslné široké žlábky, když jeden bohatě stačí, že?

5. strojní strukturování

Strojní strukturování je dobrý sluha, ale špatný pán... Nic nevytvoří kvalitnější strukturování - zvláště pokud se bavíme o šípovitém či přerušovaném strukturování - lépe než brousící stroje ovládané profesionály. Je to geniální technologie, která ovlivňuje skluz daleko více, než si dokážeme a chceme připustit. Proč? Protože na ni nemáme prachy... Je to tak, profesionální strojní strukturování je doménou bohatých - zpravidla - národních týmů. A když něco nemůžeme mít, tak to alespoň pomlouváme nebo zpochybňujeme. To je - bohužel - přirozená lidská vlastnost.

Tedy, nikdo z nás si profesionální strojní strukturovaní nemůžou dovolit. V ČR prostě není tato služba dostupná... A i ve státech, kde dostupná je, je vyhrazená pro zpravidla velmi malý okruh vyvolených...

Na profesionální strojní strukturování tedy rovnou zapomeňme.

Běžné - main-streamové - strojní strukturování z výroby může mít různou kvalitu. Od vyloženě povedených struktur po vyloženě nepovedené struktury. Nebezpečné jsou zvláště výrazné hluboké struktury. Proč? Protože omezují dobrý skluz lyže jen na velmi "úzký" rozsah podmínek, což není u univerzální lyže dobrý směr...

Abychom se v tomto tématu ale úplně neutopili. Když u dětských lyží nějaké to strojní strukturování na skluznici je (jsou to buď lineární nebo šípovitě-přerušované drážky), pak by mělo být jemné, a to především s ohledem na hloubku. S ohledem na vzdálenost mezi vrcholy jednotlivých drážek by mělo být spíše střední (ani jemné, ani hrubé).

Proč? Aby nebylo vyhraněné = předurčené pro konkrétní sněhové podmínky. Nebudeme přece dětem kupovat na každý sníh jiné lyže...

Navíc: když už se nějaký trenér nebo rodič hodlá pohroužit do tajů strukturování, pak je mnohem vhodnější cesta manuální, neboli dodatečné strukturovaní, které se dá "zrušit" či "vyhladit" opakovaným přežehlením...

Závěr: bude-li to možné, kupte lyže bez strojní struktury. Pokud už tam strojní struktura bude, pak ať je jemná = není příliš výrazná!

Pokračování v Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část III.

Proč je správné kartáčování tak důležité pro dobrý skluz?

Abychom mohli správně odpovědět na tuto otázku, musíme si nejprve říci něco málo o tom, co se vlastně děje se skluznicí lyže při nanášení kluzného vosku.

Víme, že kluzný vosk se nanáší na vyčištěnou a pomocí mosazného kartáče "otevřenou" skluznici. Výraz "otevřená" skluznice možná ale není úplně nejvhodnější, protože evokuje představu "porézní" struktury, kterou "otevíráme" pomocí kartáče. Moderní skluznice z UHMWPE (polyetylen s ultra vysokou molekulární hmotností) však nemají žádnou porézní strukturu, která by se mohla otevírat, nýbrž mají na molekulární úrovni na povrchu drobné chloupky či vlásky. Mezi těmito chloupky či vlásky je dostatek místa pro molekuly kluzných vosků. 

Kluzný vosk se tedy na molekulární úrovni přímo propojuje se skluznicí, vzniká tedy jakási "směs" z polyetylenu s ultra vysokou molekulární hmotností a kluzného vosku.

Při kartáčování mosazným či jemným ocelovým kartáčem před nanášením kluzného vosku tedy skluznici "neotevíráme", ale spíše "urovnáváme" nebo "česáme" vlásky či chloupky skluznice na molekulární úrovni a zvyšujeme tak jejich schopnost "spojovat se" s kluzným voskem.

Tímto výkladem jsme se dostali k první části odpovědi na naši otázku: Proč je správné kartáčování tak důležité pro dobrý skluz?

Protože "směs" polyetylenu a kluzného vosku je zpravidla mnohem vodo-odpudivější než samotný polyetylen a protože "intenzivnější" propojení mezi skluznicí a kluzným voskem na molekulární úrovni zajišťuje výrazně větší trvanlivost kluzné vrstvy na povrchu skluznice, tedy lepší skluz po delší dobu.

Po nanesení a zažehlení kluzného vosku je nutné z povrchu skluznice odstranit přebytečnou vrstvu kluzného vosku a opětovně uvolnit strukturování či drážkování skluznice. Také při finálním odstraňování kluzného vosku a uvolňování "zalitých" drážek strukturování sehrává kartáčování klíčovou roli.

Jako první se při finálním odstraňování přebytečného vosku a při uvolňování drážek strukturování používá jemný mosazný kartáč. Tento kartáč se však musí používat velmi opatrně a s mírným tlakem, jelikož při intenzivním použití a vysokém tlaku může dojít k odstranění veškerého vosku z prostoru mezi vlásky skluznice, tedy i toho kluzného vosku, který měl zajistit ve spojení se skluznicí dobrý a trvanlivý skluz. Zcela nevhodné jsou tedy elektrické rotační kartáče!

Finální kartáčování pomocí jemného mosazného kartáče musí být prováděno mírným tlakem, dlouhými pohyby pouze ve směru skluzu a celou skluznici doporučujeme přejet kartáčem pouze dvakrát, maximálně třikrát (u tvrdší vosků). Nikdy nepoužíváme rotační kartáč nebo pohyb proti směru skluzu!

Jak začít s běžkama v civilizaci?

Pro začátečníky, kteří si nechtějí lámat hlavu

Rádi byste vyzkoušeli běžky, ale to poslední, co byste chtěli, je nějaká sáhodlouhá příprava?! Chcete to prostě zkusit, a pak se uvidí… Máte málo času na to se nejprve zaobírat nějakou teorií …

Rozumím a chápu, proto jediná otázka: Jste v lyžařském středisku nebo spíše někde na samotě, mimo civilizaci?

Odpověď zní: v lyžařském středisku… 

Pro ty z Vás přímočarých, kteří se nacházíte v libovolném lyžařském středisku, mám jednoduchou radu: půjčte si lyže, nechte si namazat a zkuste klasiku! Pokud je ale kolem nuly a sněží, tak to nechte na jindy! Fakt! Tyhle podmínky jsou pro dobrou mázu, která stoupá a nenamrzá, pro začátečníky příliš složité.

Civilizace tedy znamená: půjčovna, skiservis, klasický styl, nezačínat, pokud sněží a teploty jsou kolem nuly!

Proč?

Půjčovna je nejjednodušší, nejrychlejší a nejlevnější způsob, jak si obstarat běžky. Vyberou Vám dobrou výšku, správnou tvrdost, a to je základ pro dobrou mázu. Dobrá máza je pak základní předpoklad pro příjemný zážitek z bílé stopy.

Skiservis je nejlepší způsob, jak si zajistit dobrou mázu, tedy spolehlivý odraz bez namrzání a rozumný skluz. Bez spolehlivého odrazu se jako začátečníci nepohnete dopředu. A pokud máza začne lepit a namrzat, tak se nepohnete už vůbec... Věřte mi! Proto to nechte, pokud máte tu možnost, na profících, ať máte aspoň na koho nadávat, kdyby se to náhodou stejně nepovedlo...

Klasický styl neboli klasika se dá totiž provozovat také ve formě tzv. „dupáka“ nebo „paní radové“, kdy se krajinou pohybujete pomalým pohybem vpřed, na rovinkách jen tak šoupete nohama dopředu dozadu, do mírného i prudšího stoupání můžete díky dobrému odrazu dělat totéž, jenom více či méně zkrátíte délku kroku, a do prudkého stoupání se vyškrábete stromečkem – opět podpořeným dobrým odrazem. A pokud vám stoupací vosk neboli máza nebude namrzat a lepit, pak budete za námahu spojenou s výstupy menších či větších vrcholků odměněni příjemným pocitem z klouzavého pohybu při sjezdu. Výsledek: příjemně strávený den s novými zážitky v bíle stopě a občerstvením třeba na „Hřebínku“…

Lehce vlhký až mokrý nový sníh a teploty kolem nuly patří k vůbec nejsložitějším podmínkám pro dobrou a spolehlivou mázu. A není náhoda, že většina renomovaných výrobců nabízí pro toto malé teplotní rozpětí třeba i dvě desítky různých vosků. Trefit dobrou mázu za těchto proměnlivých a nestabilních podmínek je složité i pro sehrané profíky (závodníka a servicemana). A proto byste to jako začátečníci neměli pokoušet, pokud tedy nejste vyznavači hesla: "Nezáleží na tom, jaký zažitek, hlavně, že byl silný..." Hamtání podél stop nebo přímo ve stopách v běžeckých botách a s bakulema namrzlého sněhu na lyžích totiž rozhodně silný zážitek bude.

Jaké základní druhy kluzných vosků rozlišujeme?

Při velkém zjednodušení existují tři základní druhy kluzných vosků z pohledu složení:

• hydro-karbonové kluzné vosky
• fluorované hydro-karbonové vosky
• fluoro-karbonové vosky

Hydro-karbonové kluzné vosky jsou tvořeny zpravidla třemi základními složkami: parafíny, mikrokrystaliny a syntetickými parafíny. Obsahují různé podíly olejů a syntetických tvrdidel, které určují jejich základní kluzné vlastnosti. Čím větší podíl olejů, tím lepší vodoodpudivost hydro-karbonový vosk má, tím je ale také měkčí a tím větší má tendenci vázat nečistoty. Hydro-karbonové vosky jsou technologicky nejstarší.

Fluoro-karbonové kluzné vosky jsou vosky obsahující perfluorové chemické složky, jejichž primárními vlastnostmi jsou extrémní vodoodpudivost a odpudivost vůči nečistotám. Čisté fluoru-karbonové vosky nepenetrují do porézních částí skluznice, nýbrž zůstávají na jejím povrchu. Čisté fluoro-karbonové vosky se "nesnášejí" s hydrokarbonovými vosky, navzájem se odpuzují. Fluoro-karbonové vosky se nabízí jako prášky, tuhé bločky nebo tekuté látky. Tzv. čisté fluory se objevily v osmdesátých letech dvacátého století. Prvním výrobkem tohoto druhu byla Cera F od firmy Swix.

Fluorované hydro-karbonové vosky jsou technologicky nejmladší. Nejedná se o pouhou směs hydro-karbonových a fluoro-karbonových vosků, k propojení dochází již na molekulární úrovni. Fluorované hydro-karbonové vosky penetrují obdobně jako hydro-karbonové vosky do porézních částí kluznice. Aplikují se tedy stejným způsobem jako hydro-karbonové vosky. Fluorované hydro-karbonové vosky slouží jako podkladní vosky pod čisté fluorové vosky a nabízejí se zpravidla ve dvou základních verzích: LF (low-fluoridated), tedy hydrokarbonové vosky s nízkým podílem aditiv na bázi fluoru, a HF (high-fluoridated), tedy hydrokarbonové vosky s vysokým podílem aditiv na bázi fluoru. Ve srovnání s čistými fluorovými vosky mají fluorované hydro-karbonové vosky výrazně vyšší trvanlivost, zároveň mají ve srovnání s běžnými hydro-karbonovými vosky výrazně vyšší vodoodpudivost a odpudivost vůči nečistotám. Nejvyšší odolnosti čistých fluorových vosků dosáhneme jejich aplikací na fluorované hydro-karbonové kluzné vosky.

Jednotlivé druhy vosků od sebe snadno odlišíme podle ceny. Čisté fluorové vosky jsou nejdražší, běžné hydro-karbonové vosky jsou zpravidla nejlevnější.

Aktuálně však byly kluzné vosky s aditivy na bázi fluoru světovou lyžařskou asociací zakázány. Hlavními důvody jsou negativní dopady fluorových vosků na životní prostřední a zdraví osob.

Tématu zákazu fluorových vosků se budeme podrobněji věnovat v dalším příspěvku.

Jak používat tekuté kluzné vosky?

Na prvním místě je nutné zdůraznit, že existují dvě základní skupiny tekutých kluzných vosků: na straně jedné jsou to "hobby" tekuté kluzné vosky, které bývají často označovány jako universální či kapesní, na straně druhé jsou to "profi" tekuté kluzné vosky, které obsahují větší či menší množství aditiv na bázi fluoru. Obě skupiny rozpoznáte velmi snadno, a to podle ceny. Fluorové tekuté kluzný vosky jsou mnohonásobně dražší...

Vedle výše uvedených dvou základních skupin existují ještě mezi mezistupně, jako např. tekuté kluzné vosky od firmy Rex, např. modrý nebo fialový, což jsou běžné hydro-karbonové vosky v tekuté formě, tedy běžné tréninkové a závodní vosky bez aditiv na bázi fluoru. Např. modrý Rex je legendární kluzný vosk z éry před-fluorové.

Tekuté kluzné vosky by se měly nanášet vždy na čistou skluznici. Před vlastní aplikací tekutého kluzného vosku doporučujeme skluznici vykartáčovat jemným hustým bronzovým kartáčem ve směru jízdy, kterým skluznici jednak vyčistíme, jednak otevřeme, takže skluznice bude kluzný vosk lépe absorbovat.

Před aplikací je nutné tekutý kluzný vosk dobře protřepat. Kluzný vosk naneseme pomocí aplikační houbičky. Naneseme dostatečné, ale přiměřené množství.

Profesionální tekuté kluzné vosky můžeme následně lehce zažehlit. Tekuté kluzné vosky však zažehlujeme zpravidla nízkou teplotou (max. do 100 stupňů C) a velmi opatrně, protože množství vosku je u tekutých vosků z důvodu podílu rozpouštěcího přípravku oproti běžným kluzným voskům výrazně menší. Po zažehlení tekutý kluzný vosk nejprve lehce vykartáčujeme pomocí nylonového leštícího kartáče a následně pomocí lyžařské utěrky.

Profesionální i universální tekuté kluzné vosky můžeme po zaschnutí zapracovat a rozleštit pomocí korku a následně pomocí lyžařské utěrky (např. fiberline). Cílem zapracování a rozleštění pomocí korku a lyžařské utěrky je zvýšení odolnosti (kluzný vosk nám vydrží na více kilometrů) a odstranění přebytečného vosku z povrchu skluznice, který by zpočátku skluz lyže zhoršoval.

Universální tekuté kluzné vosky můžeme před zaschnutím pouze rozetřít pomocí fliesové houbičky, která je zpravidla součástí balení. Následně necháme rozetřený vosk zaschnout a můžeme vyrazit do stopy. Musíme však počítat s tím, že v počátečních fázi bude skluz lyží zhoršován či zpomalován přebytečným voskem na povrchu skluznice, který se však po nějaké době "ojede" a skluz již bude optimální.

Za mě jsou tekuté kluzné vosky parádní prostředek pro rychlé a jednoduché zlepšení skluzu jak klasických lyží, tak lyží na volnou techniku. Jak víme z předchozích příspěvků, skluz lyže po sněhu se ve většině případů odehrává po vodním filmu, který vymývá a vysušuje porézní části skluznice, která následně oxiduje, což se projevuje šednutím povrchu skluznice. Vyschlá a zoxidovaná skluznice může namrzat. Ano, čtete správně, kluzné zóny lyží mohou namrzat. A pro skluz, zvláště při volném stylu není nic horšího než namrzající skluznice.

Malá krabička universálního nebo hydro-karbonového tekutého vosku může namrzání kluzných zón skluznice bez námahy zabránit... 

Kdy používat jaký kartáč? Část II.: Nylonový kartáč a kartáč z koňských žíní.

Jak již víme z předchozího příspěvku věnovanému ocelovému a bronzovému kartáči, používáme krátký leštící nylonový kartáč jako finální či dokončovací operaci po bronzovém kartáči pro dočištění a vyleštění finální struktury skluznice po aplikaci měkkých kluzných vosků. Stejnou dočišťovací a leštící funkci plní leštící kartáč z koňských žíní, pouze s tím rozdílem, že se používá pro dočištění a vyleštění finální struktury skluznice po aplikaci tvrdých kluzných vosků.

Jak nylonový leštící kartáč, tak leštící kartáč z koňských žíní se používá primárně ve směru jízdy, ale pro vosky aplikované do struktury skluznice je možné využít i cukavý pohyb tam a zpět. Tlak na kartáč je zpravidla střední. Cílem je této kartáčovací operace je vyleštit povrch skluznice.

Kartáč z koňských žíní je také jemný, ale na rozdíl od nylonového kartáče poměrně tuhý. Tato tuhost se výborně hodí pro odstranění posledních zbytků přebytečného vosku z povrchu skluznice a pro vyleštění tvrdých a velmi tvrdých kluzných vosků, aniž bychom se museli obávat, že vykartáčujeme ze skluznice veškerý vosk (i ten z porézních částí skluznice), což by se mohlo stát při použití bronzového kartáče.

Krátký nylonový leštící kartáč i kartáč z koňských žíní se dále používají pro aplikaci tzv. čistých fluorových vosků, bez ohledu na to, zda se aplikují ve formě prášku, kapaliny či tuhého bločku. Čisté fluorové vosky se nejprve zažehlí na povrchu skluznice, následně se vmasírují či vkartáčují cukavým pohybem vpřed a vzad tuhým nylonovým kartáčem do povrchu skluznice, následně se opět zažehlí, po druhém zažehlení se z povrchu skluznice odstraní přebytečné množství fluorového prášku pomocí jemného kartáče z koňských žíní. Finální vyleštění čistého fluorového vosku se provádí opět jemným, měkkým nylonovým kartáčem.

Jak odstraňování přebytečného fluorového prášku z povrchu skluznice pomocí kartáče z koňských žíní, tak finální leštění povrchu skluznice po aplikaci čistého fluorového vosku pomocí jemného nylonového kartáče se provádí zpravidla ve směru jízdy, a to jemným tlakem na kartáč a dlouhými táhlými pohyby.

Dříve se při aplikaci kluzných vosků hojně využíval běžný nylonový kartáč. Dodnes ho výrobci lyžařských vosků a doplňků relativně často nabízí. V profesionální servisní praxi však již tento kartáč nemá prakticky žádné místo. Pro otevírání a čištění skluznice se nehodí, protože jeho silné a tuhé vlasy se nejsou schopné dostat do vnitřní struktury lyže. Ani pro odstraňování přebytečného vosku po plexi škrabce se příliš nehodí. Kvůli silným a tuhým vlasům s ním nelze odstranit přebytečný vosk z jemných drážek a struktur ve skluznici. Pro leštění ze zase používá krátký jemný nylonový kartáč...

Jak správně používat bronzový kartáč pro odstranění přebytečného vosku?

Z předchozích příspěvků víme, že ocelové kartáče jsou pro přípravu běžeckých lyží nevhodné, a to bez ohledu na to, co nám nabízejí výrobci lyžařských vosků a doplňků v rámci svým marketingových strategií. Víme, že skluznici běžeckých lyží čistíme a otevíráme před nanášením kluzného vosku pomocí hustého bronzového kartáče s jemným vlasem.

Při čištění a otevírání skluznice přejíždíme bronzovým kartáčem od špičky k patce, táhlými pohyby a středním až velkým tlakem na kartáč zbavujeme skluznici starých vosků a otevíráme ji pro "příjem" či "napouštění" nových kluzných vosků. V úvodní fázi čištění skluznice pomocí bronzového kartáče můžeme použít i "cukavý" obousměrný pohyb, při kterém však smíme na kartáč tlačit pouze maximálně středním tlakem ruky. Následně musíme strukturu skluznice "srovnat" pohyby kartáče od špičky k patce, tedy ve směru pohybu lyže.

Tento způsob použití bronzového kartáče je jasný a jednoznačný. Z předchozích příspěvků však víme, že bronzový kartáč se používá jako první kartáčovací operace pro odstranění přebytečného vosku po plexi škrabce. Proč vlastně bronzový kartáč pro odstranění přebytečného vosku po plexi škrabce používáme? Protože potřebujeme odstranit přebytečný vosk ze struktury či drážkování lyže a z přechodových částí skluznice, kam se nedostaneme ani plochou plexi škrabkou, ani tvarovými žlábkovými škrabkami. 

Jak víme, existují dva základní druhy strukturování skluznic běžeckých lyží: strojní strukturování, které je permanentní součástí skluznice, a manuální či vytlačované strukturování, které se provádí pomocí manuálních strukturovačů pro dané sněhové a teplotní podmínky před vlastním závodem a které je možné - až na výjimky - opět odstranit pomocí zažehlování.

A právě tyto permanentní a vytlačené struktury musíme zbavit přebytečného vosku či obnovit pomocí bronzového kartáče. Po zažehlení kluzného vosku zůstane na povrchu skluznice větší či menší vrstva přebytečného vosku. Tento vosk odstraníme nejprve ze žlábku a následně z rovných ploch skluznice pomocí ostré plexi škrabky. Škrabky se však nedostanou do voskem zalitých drážek a struktur. Pokud bychom je neobnovili, tedy nezbavili přebytečné vosku, zhoršovali by pouze kluzné vlastnosti lyže.

A v čem je tedy problém? Problém je v tom, že pro odstranění přebytečného vosku z permanentních a vytlačených struktur používáme stejný nástroj, který používáme pro odstraňování starých vosků z porézních částí skluznice a pro otevírání skluznice pro aplikaci nového kluzného vosku. Pokud budeme drážky a struktury zbavovat přebytečného vosku či obnovovat příliš intenzivně, může se nám snadno stát, že ze skluznice bronzovým kartáčem vytáhneme veškerý kluzný vosk, tedy i ten, která jsme tam chtěli a potřebovali nechat pro zlepšení kluzných vlastností lyže. 

Tento problém by se navíc neprojevil ihned na startu, např. při testování skluzu lyží před vlastním  závodem, ale pravděpodobně po několika málo kilometrech závodu (v závislosti na sněhových podmínkách). Při prvním kontaktu skluznice lyže s vodním filmem by totiž fungovala základní penetrace kluzným voskem, kterou nelze žádným kartáčem odstranit. Tuto základní penetraci je možné si představit představit jako "nějaký" mastný film. Tento mastný film by se však velmi rychle vymyl či vyplavil kontaktem s vodním filmem na povrchu sněhu. Právě proto, je tento fenomén tak zákeřný. Není ho totiž možné snadno zjistit, a to ani testy skluzu před vlastním závodem.

Co tedy s tím? Pro odstranění přebytečného vosku z drážek, struktury a přechodových částí skluznice musíme použít bronzový kartáč. Musíme ale používat pouze táhlé pohyby ve směru jízdy a jemný až střední tlak na kartáč. Bronzovým kartáčem přejede skluznici ve směru pohybu pouze několikrát. Zbývající přebytečný vosk a konečnou úpravu povrchu pak provádíme buď kartáčem s vlasem z koňských žíní pro tvrdé kluzné vosky nebo leštícím nylonovým kartáčem pro měkké kluzné vosky.

Při studeném počasí můžeme pro jemné odstranění přebytečného vosku využít rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou. Odstraňování přebytečného vosku a kartáčování provádíme standardně při pokojové teplotě. Po vykartáčovaní lyže bronzovým kartáčem a následně kartáčem s vlasem s koňských žíní (pro měkké vosky nebývá rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou pro tento postup dostatečný) necháme lyže stát cca 30 min. venku na mraze. Skluznice se zpravidla pokryje jakýmsi přerušovaným šedivým filmem. Jedná se o vytlačený přebytečný vosk z porézních částí skluznice, který byl vytlačen na povrch z důvodu smršťování skluznice působením mrazu. Tento film následně na mrazu vykartáčujeme kartáčem s vlasem z koňských žíní.

S problematikou odstraňování přebytečného vosku z drážkování a struktury skluznice úzce souvisí téma, kdy provádět manuální strukturování skluznice? Před nanesením kluzného vosku nebo po jeho zažehlení a seškrábání? Ale o tom až někdy příště...

Kdy používat jaký kartáč? Část I.: Ocelový a bronzový kartáč.

Většina výrobců lyžařských vosků nabízí také základní sadu kartáčů. Ve většině případů se jedná o následující druhy kartáčů: nylonový kartáč, kartáč s vlasem z koňských žíní, ocelový kartáč a bronzový kartáč.

Většiny výrobců lyžařských vosků má v nabídce různé velikosti a tvary kartáčů. Velké oválné označované jako profesionální, střední hranaté a malé či kombinované označované jako ekonomické. Vedle manuálních kartáčů má většina výrobců v nabídce rovněž elektrické rotační kartáče.

Někteří výrobci dále rozlišující dvě až tři skupiny kartáčů: 1. kartáče před nanesením kluzného vosku, 2. kartáče po nenesení kluzného vosku, 3. kartáče pro finální fluorové přípravky

Kartáče před nanesením kluzného vosku slouží pro "otevření" a "vyčištění" skluznice. Před aplikací nového kluzného vosku do porézních částí skluznice je třeba odstranit starý kluzný vosk (vyčištění) a co nejvíce zpřístupnit porézní části skluznice pro aplikaci nového vosku (otevření).

Po nanesení a zažehlení a po odstranění hlavního množství přebytečného kluzného vosku ze žlábku a z povrchu skluznice pomocí plexi škrabky je třeba odstranit přebytečný kluzný vosk ze struktury / drážkování skluznice a z povrchu skluznice pomocí kartáče.

Finální fluorové přípravky mají jednu základní vlastnost: neaplikují se do skluznice (myšleno do vnitřních porézních částí skluznice), nýbrž na skluznici (myšleno na povrch skluznice zbavený přebytečného kluzného vosku pomocí plexi škrabky a kartáče). Finální fluorové přípravky je tedy nejprve nutné "vpravit" na povrch skluznice (zažehlením a vkartáčováním), následně je nutné přebytečný prášek odstranit kartáčem a ve finále je třeba povrch kartáčem vyleštit.

Ocelový kartáč

V nabídce výrobců lyžařských vosků jsou zpravidla dva druhy ocelových kartáčů. 1. kartáče s jemným a kratším ocelovým vlasem, kartáče s hrubším a delším ocelovým vlasem. Kartáče s jemným a kratším ocelovým vlasem se zpravidla doporučují pro otevření a vyčištění skluznice, kartáče s hrubším a delším ocelovým vlasem se zpravidla doporučují pro odstranění zbytků přebytečného vosku ze struktury a povrchu skluznice po aplikaci kluzného vosku.

Ani pro jedno z výše uvedených použití nemůžeme ocelový kartáč doporučit. Ocelový kartáč má tendenci zanechávat na skluznici "vlásky" nebo "chloupky" tím, jak proniká hluboko do struktury skluznice a rozrušuje její strukturu. Tyto vlásky nebo chloupky se při následném zažehlování kluzného vosku roztavují a zpětně "uzavírají" porézní otevřenou strukturu skluznice. Vytahování a následné zatavování vlásků či chloupků skluznici navíc trvale poškozuje. Ocelové kartáče jsou pro skluznici jednoduše příliš hrubé. Pro otevření a vyčištění porézních částí skluznice doporučujeme používat bronzový kartáč, který zajistí stejně dobré vyčištění a otevření, ale "nevláskuje".

Bronzový kartáč

Výrobci lyžařských vosků a doplňků nabízí nejrůznější provedení bronzových kartáčů: bronzové kartáče lemované nylonovým okrajem, bronzové kartáče lemované ocelovým okrajem, ocelové kartáče lemované bronzovým okrajem, bronzovo-nylonový kombinovaný kartáč. Bronzové kartáče se zpravidla doporučují pro otevření a vyčištění skluznice před nanášením kluzného vosku a pro odstranění zbytků přebytečného vosku ze struktury a povrchu skluznice po aplikaci kluzného vosku.

S oběma uvedenými použitími bronzového kartáče zcela souhlasíme. Máme však jednu zcela zásadní připomínku k provedení bronzového kartáče: bronzový kartáč má být hustý, má mít jemný a dlouhý vlas, bronzový vlas nemá být ničím lemován (rozhodně nemá být lemován ocelovým okrajem), bronzový vlas nemá být kombinován s žádným dalším materiálem... Bronzový kartáč má být hustý bronzový kartáč s jemným dlouhým vlasem a tečka.

Bronzový kartáč se používá před nanášením kluzného vosku pro odstranění nečistot a starého vosku a pro otevření skluznice, aby přijímala lépe a více kluzného vosku. Bronzový kartáč s jemným vlasem nerozrušuje strukturu skluznice a "nevláskuje". Bronzový kartáč se dále používá po odstranění přebytečného kluzného vosku pomocí plexi škrabky pro "doodstranění" zbytků přebytečného kluzného vosku především ze struktury / drážek z přechodových částí skluznice. Při odstraňování zbytků přebytečného kluzného vosku pomocí bronzového kartáče na kartáč příliš netlačíme a nepřejíždíme skluznici příliš často. Po bronzovém kartáči následuje ještě finální vyleštění dalšími druhy kartáčů!

Kdy jsou lyže s mohérem ta správná volba?

V předchozím příspěvku jsme si řekli něco málo o tom, kdy lyže s mohérem nejsou to pravé ořechové. Kdy jsou tedy skiny ta správná volba?

Skiny jsou optimální lyže pro začátečníky - děti i dospělé. Skiny jsou vhodné na prakticky všechny druhy nového sněhu. Při použití na novém sněhu je však musíme vždy opatřit prostředkem proti namrzání. U nového vlhkého či mokrého sněhu kolem nuly se budeme muset smířit s tím, že lyže s mohérem nebudou fungovat příliš dobře ve zledovatělé stopě, ale mimo stopu by měl být odraz celkem slušný.

Skiny jsou optimální volba na všechny druhy jemnozrnného sněhu - suchého prašanu, vlhkého i mokrého transformovaného sněhu. Jemnozrnný sníh neboli transformovaný sníh je sníh, který je zpravila několik dní starý a prošel již několika málo přeměnami způsobenými okolními podmínkami. Pokud bychom se chtěli orientovat podle toho, co mažou ostatní, pak na jemnozrnný sníh zpravila používáme tuhé syntetické sloupci vosky. Na skiny se ale žádné stoupací vosky aplikovat nesmí!

Chloupky na mohérovém pásku se postupně opotřebovávají. U zcela nového mohérového pásku jsou chloupky relativně dlouhé. Dlouhé chloupky nabízí lepší odraz, např. i na hrubozrnnějších druzích sněhu, kdy jsou jednotlivá zrna již větší a zaoblenější a kdy začíná být nutné používat tekuté stoupací vosky (např. překryté tuhým stoupacím voskem pro lepší skluz). Skiny s novým páskem pak budou relativně dobře fungovat na suchém a vlhkém hrubozrnném sněhu. Na mokrém až velmi mokrém hrubozrnném sněhu už to žádná hitparáda nebude. Delší chloupky zároveň ale znamenají horší skluz a také rychlejší znečištění pásku. Naopak kratší chloupky sebou přinášejí zlepšené kluzné vlastnosti. Jakmile přestane mohérový pásek fungovat i na novém a jemnozrnném sněhu, bude nutné ho vyměnit za nový.

Jak jsme již zmínili výše, při použití u nového či čerstvě napadlého sněhu je nutné mohérový pásek impregnovat proti namrzání, a to zvláště při teplotách kolem nuly. Pro impregnaci se používá speciální přípravek, který je možné buď zažehlit nízkou teplotou, nebo jej nechat pouze zaschnout. Nikdy ale nepoužívejte lyže s čerstvě naimpregnovaným mohérovým páskem! V případě, že nemáte právě k dispozici speciální impregnací přípravek, můžete mohérový pásek lehce "navoskovat" měkčím kluzným voskem se směru jízdy a následně vykartáčovat nylonovým kartáčem. Pozor: aplikací kluzného vosku se vždy lehce zhorší odraz.

Mohérový pásek je také nutné čistit, a to v závislosti na znečištění sněhu. Na novém a čerstvém sněhu prakticky k žádnému znečištění nedochází. Starší a starý sníh vždy obsahuje větší či menší množství nečistot, které však nemusí být viditelné běžným pohledem. Čištění se opět provádí speciálním čistícím přípravkem, který se nanese, nechá působit a následně otře i s nečistotami čistým hadrem. Následně se mohérový pásek vykartáčuje nylonovým kartáčem ve směru jízdy.

V poslední době se lyže s mohérovým páskem nabízejí s možností změny těžiště lyže. Znamená to, že pro lepší a spolehlivější odraz se vázání lyže posune kousek směrem ke špičce lyže. V tomto případě budou mít lyže o něco horší kluzné vlastnosti, ale o něco lepší odraz.

Kdy (ne)používat lyže s mohérem?

Moje manželka je z lyží s mohérem nebo-li ze skinů úplně nadšená! Tvrdí, že je to pro ni jediná možnost, jak běžkovat. Jsou lyže s mohérovým odrazovým páskem opravdu tak úžasné?!?

První a zcela zásadní výhoda lyží s mohérem je, že jsou určené pro klasický styl, který je - jak víme z našich předchozích příspěvků - pro začátečníky mnohem lepší a pohodlnější než volný styl neboli bruslení. Klasickým stylem se při rozumném odrazu a bez namrzání stoupacího vosku "došoupu" bez velké námahy prakticky kamkoli... A co na tom, že přitom vypadám tak trochu jako paní radová!

Druhá a rovněž naprosto nesporná výhoda lyží s mohérem je, že se nemusí mazat stoupacími vosky. Jsou to totiž právě stoupací vosky - ať už tuhé, nebo tekuté, které dovedly mnoho začátečníků k rozhodnutí, začít své první běžkařské pokusy se skaty neboli lyžemi na volný styl. Při představě alchymie, patlání a namrzání stoupacích vosků se raději rozhodli trýznit se volným stylem... A v mnoha případech pak nechali raději běžkování úplně, nebo si - podobně jako moje manželka - pořídili raději mohéry.

Ano, je to tak, lyže s mohérovým páskem se opravdu nemusí - nebo lépe řečeno - NESMÍ mazat stoupacími vosky, a to ani v případech, a na to velký POZOR, kdy mohéry či skiny žádný dobrý odraz nenabízejí, respektive neumožňují prakticky žádný odraz.

Ano, takové situace opravdu existují, a bohužel jich není úplně málo.

Jak víme z předchozích příspěvků, vše začíná novým nebo čerstvě napadlým sněhem. Takový sníh je ostrý, má jasně viditelnou strukturu sněhových vloček. Tento čerstvě napadlý sníh se však vlivem mnoha podmínek začíná neprodleně po napadnutí přetvářet neboli transformovat. 

Jednotlivá sněhová zrna se začínají lámat a zaoblovat, ostrá struktura se vytrácí a vzniká nejprve transformovaný jemnozrnný a následně hrubozrnný sníh.

 

Lyže s mohérem vůbec, ale opravdu vůbec nefungují (tedy neumožňují prakticky žádný odraz) na starém hrubozrnném zledovatělém sněhu, někdy označovaném také jako „firn“. Na zledovatělém sněhu navíc hrozí relativně rychlý oděr mohérového stoupacího pásku. Pokud nemusíte, pak za těchto podmínek s mohéry raději nelyžujte!

 

Na starém jemnozrnném zledovatělém sněhu se možná lyže s mohérem tu a tam chytnou a nějaký ten drobný odraz přeci jen umožní, ale riziko vysokého oděru a nevratného poškození mohérového stoupacího pásku je zde stále hodně vysoké. Pokud to tedy půjde, pak ani za těchto podmínek své mohéry příliš netrapte!

 

Ani při klasickém jarňáku, neboli mokrém až velmi mokrém starém hrubozrnném sněhu se skiny příliš nepochodíte. Sněhová zrna jsou příliš velká a nasycenost vodou příliš vysoká, aby se mohérové „háčky“ mohly zaseknout a opět pustit. Mohéry Vám sice neumožní žádný dobrý odraz, ale alespoň se příliš neopotřebí, jako u ledovatého firnu. Zato se mohérový pásek asi pěkně ušpiní…

 

Žádná sláva to nebude ani na červě napadlém novém vlhkém až mokrém sněhu, který se ve stopách mydlí a vytváří skelný až ledovatý povrch. Na takovémto skle či ledu nemá mohér vůbec žádnou šanci. Mohl by ale relativně dobře fungovat mimo stopu, tedy na části lyžařských tratí určených pro volný styl, tedy za předpokladu, že nemarzne (pokud s lyžemi vstoupíte zcela mimo upravené trasy).

 

Namrzání se ale dá – celkem dobře – předcházet tím, že svůj mohér před použitím opatříte speciálním „proti-namrzajícím“ nástřikem.

 

A je to tu, i mohéry neboli skiny se musí mazat… A proti-namrzající nástřik je potřeba vždy, pokud své lyže s mohérovým páskem budete používat na nový sníh při teplotách kolem nuly. A teploty kolem nuly směrem do mínusu (cca - 0,5 až -1,5 stupňů C) jsou pro namrzání mohéru extrémně rizikové.

 

No, řekl bych, že to už by k situacím, kdy mohéry nejsou zdaleka to pravé ořechové, asi stačilo… Příště si raději povíme, kde mohéry naopak fungují výborně!

Jak zlepšit skluz lyží pro klasický styl?

Existuje více důvodů, proč klasický styl vyžaduje hrubší a častější strukturování / drážkování než volný styl. Ty nejzásadnější jsou však obsah vody ve sněhu a stupeň transformace sněhu. Stopa pro klasický styl totiž zpravidla obsahuje větší množství vody než okolní sníh a sníh ve stopě pro klasický styl je zpravidla ve vyšším stupni transformace než okolní sníh. Okolním sněhem máme přitom na mysli jak zcela neupravený sníh mimo lyžařské tratě, tak sníh upravený v lyžařských tratích pro volný styl. 

Důvodem pro vyšší obsah vody a vyšší stupeň transformace sněhových zrn ve stopě pro klasický styl je primárně skutečnost, že klasická stopa se při každém přejezdu lyží více a více zajíždí či uhlazuje. Pravděpodobně nejlépe viditelný je tento jev při teplotách kolem nuly, kdy padá čerstvý vlhký sníh (takové ty veliké nadýchané "vatové" vločky). Padající vlhký nový sníh má zřetelně viditelnou strukturu sněhových vloček, které se do sebe díky vlhkosti krásně zachytávají. Sníh je nadýchaný, připomíná vatu. Tentýž sníh se ve stopě pro klasický styl velmi rychle uhlazuje, získává nejprve mýdlový, následně skelný a ve finále čistě ledový povrch. Popsaný proces uhlazování se samozřejmě odehrává i na lyžařských tratích pro volný styl, ale výrazně pomaleji a méně extrémně. 

Větší množství vody a zaoblenější, a popř. také větší sněhová zrna znamenají hrubší, hlubší a častější strukturování. Zůstaneme-li tedy u strukturování pro klasický styl, pak můžeme bez obav formulovat níže uvedené zásady.

Nejhrubší a nejhlubší lineární struktura vůbec se používá pro nový mokrý sníh. Rozpětí vrcholů drážek 2 až 3 mm a velký tlak na drážkovací přípravek. Obdobná lineární struktura - hrubá a hluboká - se používá rovněž pro hrubozrnný mokrý až velmi mokrý sníh. U hrubozrnného mokrého až velmi mokrého sněhu však musíme věnovat zvýšenou pozornost podílu nečistot ve sněhu. Hrubozrnný sníh je - jak víme - sníh v terminálním stádiu transformace. Je to tedy zpravila velmi starý sníh, který již může být značně znečištěný. Velké množství vody v okolí velkých oblých sněhových zrn přináší silný vodní film a sací efekt. Vodu je tedy třeba odvést a hrubou strukturou narušit sací efekt. Nečistoty obsažené ve starém sněhu však mohou hluboké drážky zanést, plocha skluznice zvětšená hlubokými drážkami navíc "nebere" více nečistot. Pro hrubozrnný mokrý až velmi mokrý znečištěný sníh proto používáme mělčí struktury, nejlépe kombinaci lineární a přerušované či šípové struktury.

Naopak takřka žádná struktura - tedy hladká skluznice - je optimální pro suchý nový sníh při velmi nízkých teplotách (cca - 12 stupňů C a chladněji) a zpravidla nízké vlhkosti vzduchu. Pro suchý nový sníh při nízkých teplotách (přibližně - 4 až - 8 stupňů C) a bežné vlhkosti je optimální jemná lineární struktura (0,5 mm), za těchto podmínek se zpravidla vytváří pro skluz optimální tloušťka vodního filmu mezi povrchem skluznice a povrchem sněhu. Nový sníh při teplotách (cca 0 až - 4 stupně C) již pod skluznicí lyže vytváří relativně silný vodní film a tření narůstá. Nejvhodnější je pak jemnozrnná přerušovaná struktura (0,3 mm).

Pro jemnozrnný sníh při nízkých teplotách je výhodná střední lineární struktura, např. 0,75 mm. Pro jemnozrnný vlhký až mokrý sníh je pak výhodná hrubší lineární struktura (např. 1 mm) překrytá přerušovanou strukturou (např. 0,5 mm).

Jak zlepšit skluz běžeckých lyží? Manuální strukturování.

Na rozdíl od permanentního strojního strukturování skluznice prováděného při výrobě běžeckých lyží je manuální strukturování dočasné a provádí se v rámci aplikace kluzných vosků.

Manuální strukturování umožňuje "doladit" základní strojně vytvořenou strukturu skluznice na aktuální sněhové a teplotní podmínky. Je však třeba myslet na to, že "dolaďování" funguje pouze jedním směrem - jemnou základní strojně vytvořenou strukturu skluznici můžeme doplnit středně-hrubou či hrubou manuální strukturou pro hrubozrnné a mokré druhy sněhu, není ale možné hrubou základní skluznici "zjemnit" velmi jemnou či jemnou manuální strukturou.

Manuální strukturování se pouze vytlačuje do povrchu skluznice. Při opakované aplikaci kluzných vosků horkou cestou (tedy pomocí zažehlování) manuálně vytlačená struktura opět vymizí a je možné do skluznice vytlačit novou manuální strukturu.

Manuální struktura se vytlačuje buď lineárním pohybem (lineární struktury), nebo rotačním pohybem (šípové struktury). Lineární struktury jsou běžnější a provádí se cenově dostupnými přípravky (prakticky každý výrobce lyžařských vosků nabízí lineární strukturovače). Šípové struktury jsou spíše doménou vrcholového sportu a provádí se relativně nákladnými přípravky.

Liniové struktury jsou v zásadě drážky s různými odstupy vrcholů jednotlivých drážek vytlačené do povrchu skluznice. Nejjemnější struktura má vzdálenost mezi vrcholy 0,25 mm, nejhrubší struktura pak 3,0 mm.

Šípové struktury jsou přerušované drážky ve tvaru "rybí kosti", odstupy jednotlivých rybích kůstek a jejich šířka jsou definovány válcovým vytlačovacím břitem. Rotační vytlačovací břity se nabízí pouze v několika variantách od 0,3 mm do 0,7 mm.

Podobně jako u strojně vytvářených struktur platí i pro manuální struktury následující základní pravidla: jemná struktura pro nový a jemnozrnný sníh za nízkých teplot a nízké vlhkosti vzduchu, hrubá struktura pro mokrý až velmi mokrý hrubozrnný sníh. Nicméně pozor! Existují i situace, kdy tyto základní pravidla bohužel neplatí - viz samostatný příspěvek.

Hrubé a velmi hrubé struktury jsou vhodné pouze pro klasický styl, pro volný styl se používají pouze jemné struktury. Pro volný styl se hodí lépe šípové než lineární struktury.

Aplikace manuálních struktur se provádí v rámci aplikace kluzných vosků. Obecně se doporučuje manuální struktury provádět po odstranění přebytečného vosku škrabkou a vykartáčování povrchu. V tomto případě je však také "tlačená" manuální struktura relativně ostrá, což může být za určitých sněhových podmínek výhodné, za jiných však bohužel problematické - viz samostatný příspěvek.

Aplikace manuálních struktur před nanesením a zažehlením kluzných vosků je také možná, je pak nicméně nezbytné strukturu zbavit přebytečného vosku a vykartáčovat, což může být pro tvrdé až velmi tvrdé vosky pro chladné podmínky problematické.