Z předchozího příspěvku již víme, že dvě rozhodující vlastnosti, které ovlivňují kvalitu skluznice, a tím i celé lyže, jsou technologický postup výroby (kupovat pouze sintrované) a materiál (dle naditosti peněženky volit mezi UHMWPE, VHMWPE a HMWPE).
Na jaké další vlastnosti bychom si měli dát při nákupu nových lyží - zvláště těch pro děti - pozor?
3. černá nebo transparentní skluznice
Myslím, že je to celkem jedno. Přídavek grafitu do polyetylenu je celkem zajímavá záležitost, která by si asi zasloužila samostaný příspěvek. Jediné, čemu je dobré se vyhnout, je kombinovaná skluznice. Po přídavku grafitu do polyetylénové báze skluznice zčernala. A výrobci přišli o reklamní plochu ve spodní části lyže - zvláště markantní to bylo ve skocích na lyžích... V běžeckém lyžování to nehrálo zas tak zásadní roli, i tak se však našli výrobci, kteří začali nabízet lyže, u nichž je vrchní část skluznice (cca 30 cm od špičky směrem dolů) transparentní a dále již pokračuje černá skluznice s přídavkem grafitu.
Proč se těmto kombinovaným skluznicím vyhnout?
Jediný důvod, proč výrobci "cpou" transparentní část do vrchní části lyže, je reklama - na stupních vítězů nebo při rozhovoru v cíli se někteří závodníci (zvláště v cíli, asi vlivem vyčerpání) nechovají dle "sjednaných" sponzorských pravidel, tedy natočit lyže horní reklamní částí ke kameře. Výrobci tak přicházejí o cenné vteřiny reklamních spotů v hlavních časech. A někteří tedy nechtěli nechat nic náhodě a umístili reklamní plochu také na spodní stranu lyže, tedy na skluznici. Reklamu je však možné umístit pouze do transparentních skluznic.
Dobrá, nyní jsme si odpověděli na otázku, co získává výrobce díky transparentní = reklamní části skluznice. Co ale získáváte vy jako platící kupující?
Nic, vlastně ne, nic ne, za své peníze dostanete příčnou spáru v kluzné zóně... Co lepšího si v kluzné zóně přát než příčnou spáru, že...
Ale k tomu přídavku grafitu se někdy musíme vrátit...
4. jeden nebo tři žlábky
Za mě jednoznačně jeden! Za mě jsou tři žlábky - vyskytují se, myslím, výhradně u lyží na volný styl - nikoli právě šťastná snaha některých výrobců lyží se odlišit / zviditelnit...
Tři žlábky by mohly mít nějaký - byť i zde je to spíše velmi diskutabilní - význam u speciálních lyží určených na velmi mokré až vodou nasycené druhy sněhu s velkými oblými zrny a vysokým podílem volné vody. Ale i za těchto podmínek by dávaly smysl spíše u lyží na klasický styl, a nikoli u lyží na bruslení. Navíc tzv. sacímu efektu umíme zabránit vhodným strukturováním skluznice, které se navíc dá upravovat a měnit dle proměnlivých sněhových podmínek... Kdo by tedy chtěl mít ve skluznici trvale tři nesmyslné široké žlábky, když jeden bohatě stačí, že?
5. strojní strukturování
Strojní strukturování je dobrý sluha, ale špatný pán... Nic nevytvoří kvalitnější strukturování - zvláště pokud se bavíme o šípovitém či přerušovaném strukturování - lépe než brousící stroje ovládané profesionály. Je to geniální technologie, která ovlivňuje skluz daleko více, než si dokážeme a chceme připustit. Proč? Protože na ni nemáme prachy... Je to tak, profesionální strojní strukturování je doménou bohatých - zpravidla - národních týmů. A když něco nemůžeme mít, tak to alespoň pomlouváme nebo zpochybňujeme. To je - bohužel - přirozená lidská vlastnost.
Tedy, nikdo z nás si profesionální strojní strukturovaní nemůžou dovolit. V ČR prostě není tato služba dostupná... A i ve státech, kde dostupná je, je vyhrazená pro zpravidla velmi malý okruh vyvolených...
Na profesionální strojní strukturování tedy rovnou zapomeňme.
Běžné - main-streamové - strojní strukturování z výroby může mít různou kvalitu. Od vyloženě povedených struktur po vyloženě nepovedené struktury. Nebezpečné jsou zvláště výrazné hluboké struktury. Proč? Protože omezují dobrý skluz lyže jen na velmi "úzký" rozsah podmínek, což není u univerzální lyže dobrý směr...
Abychom se v tomto tématu ale úplně neutopili. Když u dětských lyží nějaké to strojní strukturování na skluznici je (jsou to buď lineární nebo šípovitě-přerušované drážky), pak by mělo být jemné, a to především s ohledem na hloubku. S ohledem na vzdálenost mezi vrcholy jednotlivých drážek by mělo být spíše střední (ani jemné, ani hrubé).
Proč? Aby nebylo vyhraněné = předurčené pro konkrétní sněhové podmínky. Nebudeme přece dětem kupovat na každý sníh jiné lyže...
Navíc: když už se nějaký trenér nebo rodič hodlá pohroužit do tajů strukturování, pak je mnohem vhodnější cesta manuální, neboli dodatečné strukturovaní, které se dá "zrušit" či "vyhladit" opakovaným přežehlením...
Závěr: bude-li to možné, kupte lyže bez strojní struktury. Pokud už tam strojní struktura bude, pak ať je jemná = není příliš výrazná!
Žádné komentáře:
Okomentovat