Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část I.

Blíží se nová lyžařská sezóna, tak začneme pěkně zvostra...

Máte také doma více dětí a potřebujete před blíží se sezónou obnovit lyžařskou výbavu - přirozeně zvláště tu dětskou, protože my dospělí už naštěstí nerosteme... Také vás děsí, co to všechno bude stát, a možná se - podobně jako my - obáváte, abyste se při nákupu nových lyží pro děti opět nespálili - podobně jako my...

Velký tlak na cenu - který se s ohledem na dění ve světě bude spíše dále zvyšovat - vede k tomu, že se na trhu objevu stále větší podíl nekvalitních výrobků. Tento trend se bohužel nevyhýbá ani renomovaným značkách. Z této skutečnosti tedy vyplývá první doporučení:

Nespoléhat pouze na kvalitní značku, i ty dnes - bohužel - nabízí vedle velmi kvalitních výrobků i "sračky".

Jinými slovy, ani ti, co nemají právě hluboko do žlabu, se nespasí tím, že pro své ratolesti pořídí blyštivou značku, protože se lyžuje na skluznici, a nikoli na reklamní ploše :-) A protože právě skluznice je asi vůbec nejdražší část lyže, nejčastěji a nejvíce se na ní šetří - je drahá a není vidět... Z této úvahy tedy vyplývá druhé doporučení:

Lyže - i ta pro děti - se kupuje primárně podle skluznice, a nikoli podle reklamní plochy na horní části.

Teď si mnozí z vás řeknou, že se jich to netýká, protože máte naštěstí speciálku, kde vám dobře poradí. Nechci vypadat jako škarohlíd a vysírka, ale i speciálky jsou nakonec jen obchody, a cílem obchodu bývá zpravidla zisk. A prodává se zpravidla to, co je a na čem se dá "vydělat"... Mentorování nahradím krátkým příběhem:

Loni nám koupila lyže pro kluky babička. Nevím, jestli hrálo nějakou roli, že k lokální speciálce přijela s dědou v nové X6, ale Matymu přivezla parádní běžky od renomované značky za nemalý peníz. Po několika málo trénincích lyže zešedla = povrch skluznice zoxidoval. V druhé půlce sezóny už nepomáhalo ani pravidelné napouštění voskem a v závěru sezóny se skluznice chovala jako struhadlo - na vosk již prakticky vůbec nereagovala. A věřte, že lyžování na struhadle není ani pro desetiletého kluka žádný příjemný zážitek... Klasický příklad rčení navrh HUJ, uvnitř FUJ z lokální speciálky...

V dalších úvahách se již dostávám na křehký led. Ani hromadné nákupy lyží přes sportovní kluby nemusí být totiž žádná výhra... Může, ale nemusí. Hodně záleží na serióznosti výrobce a odbornosti činovníků daného klubu. Zvláště u dětských lyží se může stát, že výrobce onu výraznou slevu potřebuje něčím vykompenzovat... A z našeho povídání už víme, že nejčastěji se šetří právě na skluznici...

A jaké doporučení tedy vyplývá z těchto úvah?

Nespoléhejme se na druhé (speciálky a kluby), ale sami požadujme informace, na základě kterých se budeme moci spolehlivě rozhodnout.

A jaké informace bychom tedy měli dostat, abychom se mohli dobře a spolehlivě rozhodnout?

1. výrobní postup, kterým byla skluznice lyže vyrobena

Existují základní dva postupy: extrudované a sintrované skluznice

Extrudované skluznice NEBRAT! Ve speciálkách a u sportovních klubů byste na ně neměli narazit, ale kdo ví, čeho se v nadcházející energetické krizi všeho ještě dočkáme... skluznice je koneckonců jen nějaký ropný derivát, k jehož výrobě je potřeba hodně tepla!

Na extrudované skluznice prakticky nelze aplikovat kluzné vosky a jsou určeny pouze k čistě rekreačním účelům!

Za své peníze požadujte výhradně sintrované skluznice. Pokud prodávající tyto informace nemá, pak bič a pryč! Jako laici nejste schopni na první pohled rozdíl mezi extrudovanou a sintrovanou skluznicí poznat. Musí to vědět prodejce. Jediná pomůcka pro vás je cena. Lyže s extrudovanou skluznicí bývají výrazně levnější...

2.  materiál, ze kterého byla skluznice vyrobena

U sintrovaných skluznic se nabízí následující typy materiálů

UHMWPE = ultra high molecular weight polyethylene = polyetylen s ultra vysokou molekulární hmotností

To je aktuálně nejlepší materiál, který můžete koupit. Pokud vám levnější značka nabídne UHMWPE, pak neváhejte a berte. Pamatujte, že na reklamní ploše se nelyžuje!

Jak zjistíte, že skluznice lyže je z UHMWPE? Požadujte technický list k nabízené lyži. Nic jiného. Žádné sladké řečičky, tenhle materiál je příliš drahý na to, abyste kupovali zajíce v pytli...

VHMWPE = very high molecular weight polyethylene = polyetylen s velmi vysokou molekulární hmotností

Stále výborný materiál. Pro děti naprosto dostačující. Opět neřiďte se tolik reklamním povrchem, i když každý můžeme preferovat určitého výrobce, někdo rád vdolky, jiný holky, proti gustu žádný dišputát, ale technický list rozhoduje. VHMWPE je pro děti dobrá volba.

HMWPE = high molecular weight polyethylene = polyetylen s vysokou molekulární hmotností

Slušný materiál, spíše pro tréninkové účely. Schopnost skluznice vytvářet vazby s aplikovaným kluzným voskem se ale s klesající molekulární hmotností snižuje. Nižší molekulární hmotnost, méně vazeb, horší spojení, horší celkové kluzné vlastnosti... Cena by měla být vlídnější pro vaši peněženku.

PE =  polyethylene = polyetylen 

Pokud je v technickém listu lyže uveden jako materiál skluznice pouze PE, pak rozhodně nekupovat. Je to podobné jako med z EU, nevíte o něm vůbec nic. Myslím, že naše babička koupila v lokální speciálce značkové lyže se skluznicí z PE. A pochybnému označení materiálu v technickém listu odpovídala také pochybná kvalita skluznice.

Pokračování v Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část II.

Jak vybrat lyže se správou skluznicí? Část III.

V předchozích příspěvcích jsme se o skluznici lyží bavili obecně, bez rozlišení, zda je lyže určena pro klasický nebo volný styl. Tak to tedy nyní napravme...

6. lyže na klasiku nebo skate

Pro děti jednoznačně lyže na klasiku... Tady se začínáme trochu montovat do práce trenérů, a to bychom rozhodně nechtěli, ale klasika je základ... A podobně jako se dům nestaví od střechy, ale od základů, je potřeba se nejprve naučit základy, a to je klasika, a pak pokračovat dál - k větší svobodě, volnému stylu - i jazyk sám tyto skutečnosti krásně odráží...

A když už tady kafráme do práce druhých, dovolme si ještě jednu poznámku: děti by mělo klouzání po sněhu hlavně bavit, měli by si ho užívat a měli by se na něj těšit... K tomu potřebují rodiče, které je nepřetěžují svými vlastními touhami a cíli, vlídné trenéry a trochu toho slušného vybavení... 

Skluznice na klasiku může být hladká, lineárně strukturovaná nebo přerušovaně-šípovitě strukturovaná. Pokud mohu doporučit - abychom se zase vrátili od mentorování druhých k vlastním tématům, pak buď úplně hladkou (samozřejmě s jedním středovým žlábkem), nebo s lineárním strukturováním, které je pro následnou údržbu a servisní práci podstatně jednodušší.

Jak je obecně známo, dělí se skluznice lyží na klasiku na tři části, v přední a zadní části jsou tzv. kluzné zóny, ve středové části je pak tzv. stoupací zóna. A právě stoupací zóna nás dostává k dalšímu - snad už poslednímu - tématu.

7. stoupací vosky nebo mohér nebo šupiny

Ano, mluvím o způsobu, jak dosáhnout na lyžích na klasiku spolehlivého odrazu, tedy jednoho ze základních způsobů pro pohyb vpřed při klasickém stylu.

Vezmeme to od konce:

Šupiny rozhodně ne. To je slepá cesta evoluce! Nebrat! Nic víc k tomu není třeba říkat.

Stoupací vosky jsou taky problém, kdo je bude mazat a jak - zvláště u složitých sněhových podmínek - zabránit u dětí, kteří na lyžích sotva stojí nebo když už stojí, tak jsou jako pytel blech, aby jim máza neklouzala, když ještě neumí číst stopu a odraz hledat, nebo hůř, nelepila nebo dokonce nenamrzala, když jsou rádi, že jsou rádi...

Jsem si vědom, že vás začínám tlačit do nejdražší verze a i tam budu mít ještě spoustu chytrejch řečí, na co si dát pozor, což bude znamenat, nekupovat to nejlevnější...

Proto si dovolím nabídnout alespoň částečnou alternativu... A tou je stoupací páska nebo stoupací vosky ve spreji. Obojí se aplikuje velmi snadno a celkem čistě - neupatláte se ani vy rodiče, ani děti - trenéři to rozhodně dělat nebudou a nemohou... mají dětí celou kupu a věnují se jim celý trénink, i když tedy někteří té vlídnosti úplně moc nepobrali, ale to už zase začínáme mentorovat :-) Stoupací páska a stoupací vosky ve spreji ale mají jednu velkou nevýhodu - nefungují při složitých sněhových podmínkách = typicky např. vlhký sníh kolem nuly (tam ale po pravdě řečeno nefunguje ani mohér).

Pokud tedy máte hluboko do kapsy, tak kupte hladké lyže a k tomu za pár stovek buď pásku nebo základní stoupací vosky ve spreji... no, a když bude sníh hodně blbej, tak to holt děti buď nějak přežijou, nebo se na trénink ten den vyprdnou - když na ně nebudeme mít příliš velké nároky, jako třeba ten tatínek, jehož dcerka musela vyjet bez pomoci i ty nejhorší kopce při 36 C ve stínu po - možná - první noci pod širákem na karimatce :-)

No, a vy co ty prachy máte, tak kupte mohér... a nešetřete na něm, mohér je pro děti super, a dobrý mohér je to nejlepší, co jim můžete dát, tedy co se skluzu a odrazu na běžkách týče.

Dobrej moher je vždycky zapuštěnej a je udělanej tak, aby šel měnit - von se totiž každej mohér dřív nebo později ošoupe - zvlášť na vostrým sněhu.

Tedy kupte dobrej mohér a pravidelně ho kontrolujte a měňte... jo, a čas vod času ho ošetřete takovým tím speciálním přípravkem, aby kolem nuly a vlhkým sněhu nenamrzal, von tedy stejně namrzat bude, ale ne tak hodně...

Tak a teď už dám s těma radama ohledně výběru skluznice a lyží už vopravdu pokoj!

Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část II.

Z předchozího příspěvku již víme, že dvě rozhodující vlastnosti, které ovlivňují kvalitu skluznice, a tím i celé lyže, jsou technologický postup výroby (kupovat pouze sintrované) a materiál (dle naditosti peněženky volit mezi UHMWPE, VHMWPE a HMWPE).

Na jaké další vlastnosti bychom si měli dát při nákupu nových lyží - zvláště těch pro děti - pozor?

3. černá nebo transparentní skluznice

Myslím, že je to celkem jedno. Přídavek grafitu do polyetylenu je celkem zajímavá záležitost, která by si asi zasloužila samostaný příspěvek. Jediné, čemu je dobré se vyhnout, je kombinovaná skluznice. Po přídavku grafitu do polyetylénové báze skluznice zčernala. A výrobci přišli o reklamní plochu ve spodní části lyže - zvláště markantní to bylo ve skocích na lyžích... V běžeckém lyžování to nehrálo zas tak zásadní roli, i tak se však našli výrobci, kteří začali nabízet lyže, u nichž je vrchní část skluznice (cca 30 cm od špičky směrem dolů) transparentní a dále již pokračuje černá skluznice s přídavkem grafitu.

Proč se těmto kombinovaným skluznicím vyhnout?

Jediný důvod, proč výrobci "cpou" transparentní část do vrchní části lyže, je reklama - na stupních vítězů nebo při rozhovoru v cíli se někteří závodníci (zvláště v cíli, asi vlivem vyčerpání) nechovají dle "sjednaných" sponzorských pravidel, tedy natočit lyže horní reklamní částí ke kameře. Výrobci tak přicházejí o cenné vteřiny reklamních spotů v hlavních časech. A někteří tedy nechtěli nechat nic náhodě a umístili reklamní plochu také na spodní stranu lyže, tedy na skluznici. Reklamu je však možné umístit pouze do transparentních skluznic.

Dobrá, nyní jsme si odpověděli na otázku, co získává výrobce díky transparentní = reklamní části skluznice. Co ale získáváte vy jako platící kupující?

Nic, vlastně ne, nic ne, za své peníze dostanete příčnou spáru v kluzné zóně... Co lepšího si v kluzné zóně přát než příčnou spáru, že...

Ale k tomu přídavku grafitu se někdy musíme vrátit...

4. jeden nebo tři žlábky

Za mě jednoznačně jeden! Za mě jsou tři žlábky - vyskytují se, myslím, výhradně u lyží na volný styl - nikoli právě šťastná snaha některých výrobců lyží se odlišit / zviditelnit...

Tři žlábky by mohly mít nějaký - byť i zde je to spíše velmi diskutabilní - význam u speciálních lyží určených na velmi mokré až vodou nasycené druhy sněhu s velkými oblými zrny a vysokým podílem volné vody. Ale i za těchto podmínek by dávaly smysl spíše u lyží na klasický styl, a nikoli u lyží na bruslení. Navíc tzv. sacímu efektu umíme zabránit vhodným strukturováním skluznice, které se navíc dá upravovat a měnit dle proměnlivých sněhových podmínek... Kdo by tedy chtěl mít ve skluznici trvale tři nesmyslné široké žlábky, když jeden bohatě stačí, že?

5. strojní strukturování

Strojní strukturování je dobrý sluha, ale špatný pán... Nic nevytvoří kvalitnější strukturování - zvláště pokud se bavíme o šípovitém či přerušovaném strukturování - lépe než brousící stroje ovládané profesionály. Je to geniální technologie, která ovlivňuje skluz daleko více, než si dokážeme a chceme připustit. Proč? Protože na ni nemáme prachy... Je to tak, profesionální strojní strukturování je doménou bohatých - zpravidla - národních týmů. A když něco nemůžeme mít, tak to alespoň pomlouváme nebo zpochybňujeme. To je - bohužel - přirozená lidská vlastnost.

Tedy, nikdo z nás si profesionální strojní strukturovaní nemůžou dovolit. V ČR prostě není tato služba dostupná... A i ve státech, kde dostupná je, je vyhrazená pro zpravidla velmi malý okruh vyvolených...

Na profesionální strojní strukturování tedy rovnou zapomeňme.

Běžné - main-streamové - strojní strukturování z výroby může mít různou kvalitu. Od vyloženě povedených struktur po vyloženě nepovedené struktury. Nebezpečné jsou zvláště výrazné hluboké struktury. Proč? Protože omezují dobrý skluz lyže jen na velmi "úzký" rozsah podmínek, což není u univerzální lyže dobrý směr...

Abychom se v tomto tématu ale úplně neutopili. Když u dětských lyží nějaké to strojní strukturování na skluznici je (jsou to buď lineární nebo šípovitě-přerušované drážky), pak by mělo být jemné, a to především s ohledem na hloubku. S ohledem na vzdálenost mezi vrcholy jednotlivých drážek by mělo být spíše střední (ani jemné, ani hrubé).

Proč? Aby nebylo vyhraněné = předurčené pro konkrétní sněhové podmínky. Nebudeme přece dětem kupovat na každý sníh jiné lyže...

Navíc: když už se nějaký trenér nebo rodič hodlá pohroužit do tajů strukturování, pak je mnohem vhodnější cesta manuální, neboli dodatečné strukturovaní, které se dá "zrušit" či "vyhladit" opakovaným přežehlením...

Závěr: bude-li to možné, kupte lyže bez strojní struktury. Pokud už tam strojní struktura bude, pak ať je jemná = není příliš výrazná!

Pokračování v Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část III.