Blíží se nová lyžařská sezóna, tak začneme pěkně zvostra...
Máte také doma více dětí a potřebujete před blíží se sezónou obnovit lyžařskou výbavu - přirozeně zvláště tu dětskou, protože my dospělí už naštěstí nerosteme... Také vás děsí, co to všechno bude stát, a možná se - podobně jako my - obáváte, abyste se při nákupu nových lyží pro děti opět nespálili - podobně jako my...
Velký tlak na cenu - který se s ohledem na dění ve světě bude spíše dále zvyšovat - vede k tomu, že se na trhu objevu stále větší podíl nekvalitních výrobků. Tento trend se bohužel nevyhýbá ani renomovaným značkách. Z této skutečnosti tedy vyplývá první doporučení:
Nespoléhat pouze na kvalitní značku, i ty dnes - bohužel - nabízí vedle velmi kvalitních výrobků i "sračky".
Jinými slovy, ani ti, co nemají právě hluboko do žlabu, se nespasí tím, že pro své ratolesti pořídí blyštivou značku, protože se lyžuje na skluznici, a nikoli na reklamní ploše :-) A protože právě skluznice je asi vůbec nejdražší část lyže, nejčastěji a nejvíce se na ní šetří - je drahá a není vidět... Z této úvahy tedy vyplývá druhé doporučení:
Lyže - i ta pro děti - se kupuje primárně podle skluznice, a nikoli podle reklamní plochy na horní části.
Teď si mnozí z vás řeknou, že se jich to netýká, protože máte naštěstí speciálku, kde vám dobře poradí. Nechci vypadat jako škarohlíd a vysírka, ale i speciálky jsou nakonec jen obchody, a cílem obchodu bývá zpravidla zisk. A prodává se zpravidla to, co je a na čem se dá "vydělat"... Mentorování nahradím krátkým příběhem:
Loni nám koupila lyže pro kluky babička. Nevím, jestli hrálo nějakou roli, že k lokální speciálce přijela s dědou v nové X6, ale Matymu přivezla parádní běžky od renomované značky za nemalý peníz. Po několika málo trénincích lyže zešedla = povrch skluznice zoxidoval. V druhé půlce sezóny už nepomáhalo ani pravidelné napouštění voskem a v závěru sezóny se skluznice chovala jako struhadlo - na vosk již prakticky vůbec nereagovala. A věřte, že lyžování na struhadle není ani pro desetiletého kluka žádný příjemný zážitek... Klasický příklad rčení navrh HUJ, uvnitř FUJ z lokální speciálky...
V dalších úvahách se již dostávám na křehký led. Ani hromadné nákupy lyží přes sportovní kluby nemusí být totiž žádná výhra... Může, ale nemusí. Hodně záleží na serióznosti výrobce a odbornosti činovníků daného klubu. Zvláště u dětských lyží se může stát, že výrobce onu výraznou slevu potřebuje něčím vykompenzovat... A z našeho povídání už víme, že nejčastěji se šetří právě na skluznici...
A jaké doporučení tedy vyplývá z těchto úvah?
Nespoléhejme se na druhé (speciálky a kluby), ale sami požadujme informace, na základě kterých se budeme moci spolehlivě rozhodnout.
A jaké informace bychom tedy měli dostat, abychom se mohli dobře a spolehlivě rozhodnout?
1. výrobní postup, kterým byla skluznice lyže vyrobena
Žádné komentáře:
Okomentovat