Was bring uns eine zu enge Zusammenarbeit mit den Wachsherstellern und was nimmt uns diese weg?

Was bringt uns eine enge Zusammenarbeit mit den Wachsherstellern und was nimmt uns diese weg?

 

Jedem, wer egal was mit dem Präparieren von Ski zu tun hat, ist bewusst, dass ohne eine enge Zusammenarbeit mit den Wachsherstellern kein einziges Paar von Ski gewachsen werden kann. Das Präparieren von Renn-Ski ist so komplex geworden, dass die Forschung, Entwicklung und das Testen von Wachsen und dem dazugehörigen Zubehör, die von den Wachsherstellern unternommen wird, für einen präzis gewachsenen Ski unabdingbar ist. Von diesem enormen Aufwand an Geld und Ressourcen profitiert also nicht nur der Leistungssportler, der in der nächsten Saison wieder um ein paar Sekunden schneller sein kann, sondern auch der Hobby-Sportler und Tourist, die vielleicht weniger Probleme mit klebendem Schnee in der Steig- sowie Gleitzone haben.

 

Es ist relativ übersichtlich, was die Forschung, Entwicklung, Testen, was der enorme Aufwand an Geld und Ressource uns – Nutzern oder Sportlern – bringt. Ähnlich übersichtlich ist die Antwort auf die Frage, was der enorme Aufwand den Wachsherstellern bringt: neue und bessere Produkte, Vorsprung durch Technik, mehr Prestige, höhere Verkaufszahlen, bessere Gewinnspannen, mehr Geld… Wer klug investiert, kann besser verdienen!

 

Es entsteht also eine WIN-WIN Situation, von der eigentlich alle profitieren. Ist jedoch dieser – auf der Oberfläche – harmonische Eindruck auch wahr oder trügt er nur? Damit wir diese Frage beantworten können, müssen wir uns zuerst eine andere Frage stellen, und zwar: Sind die Ziele von den Wachsherstellern identisch oder mindestens im Einklang mit den Zielen der Sportler aller Art?

 

Die Antworten auf diese Fragen werden – befürchte ich – leider nicht so übersichtlich. Genug jedoch mit allgemeinen Aussagen. Ich fange mit einer Geschichte aus meiner Jugend an. Ich komme aus einem ehemaligen kommunistischen Land. Es ist zwar verwunderlich, aber auch hier wurden noch in der Zeit von Sozialismus Wachse und Zubehör von einem führenden Hersteller vertrieben. Ich war damals so 14 Jahre alt und mein Onkel war ein wichtiger Funktionär in einer Trainingsorganisation für junge Leistungssportler. Ich kann mich wie heute daran erinnern, wie bei jedem wichtigen Wettkampf der lokale Handelsvertreter von diesem führenden Hersteller aus Prag in seinem fetten Mercedes kam und kleine und größere Geschenke verteilte. Die Geschenke waren abgestuft, abhängig davon, wie hoch oder niedrig man in der Struktur der sozialistischen Organisation für Leistungssportler war. Die ganz niedrigen Funktionäre haben das bekannte  BE Steigwachs gekriegt, die ganz großen Tiere mussten dagegen in einer dunklen Ecke auf dem Parkplatz den Kofferraum des neuen LADAs aufmachen, weil in die Hosentasche die Geschenke nicht reingepasst hätten.

 

Wer denkt, dass die westliche Firma damals die armen Sportler im Osten mindestens auf diese Art und Weise unterstützen wollte, trifft daneben. Die Leistungssportler waren ein Schaukasten von sozialistischen Ländern und wurden auch dementsprechend unterstützt. Mein Onkel hatte für Wachse und Zubehör so ein Budget, von dem man heute nur träumen kann. Und genau auf dieses reiche Budget kann wohl auch der lokale Vertreter des führenden Herstellers abgezielt haben. Der Spruch „Wer klug investiert, kann besser verdienen!“ wäre auch hier zutreffend.

Wer denkt, dass diese Praktiken zusammen mit dem Sozialismus ausgestorben sind, täuscht sich leider wieder. Es sieht so aus, dass nur die Kulissen angepasst wurden. Anstelle einer dunklen Ecke auf dem verlassenen Parkplatz, wo Wachse, Bürsten, Bügeleisen, Handschuhe, Jacken, Mützen, Stöcke und ähnliches aus dem Kofferraum des fetten Mercedes in den Kofferraum des nagelneuen LADAs überladen wurden, kann es wohl Schulungen, Seminare, Vorstellungen von neuen Produkten in den sonnigen Skizentren in den schönsten Ecken Europas und Amerikas geben, wo man schon einige Tage früher wegen der anstrengenden Anreise ankommen muss und wo man noch ein paar Tage länger bleiben muss, um sich von dem anstrengenden zweistündigen Vorstellungsprogramm des neuen Gleitwachses zu erholen, natürlich mit allen Familienmitgliedern, man will sich von seinen nächsten doch für so eine lange Zeit nicht trennen! Da das neue Wachs noch ausreichend unter unterschiedlichen Bedingungen getestet werden muss, kriegt jeder Schulungsteilnehmer noch ein paar Packungen mit nach Hause.

 

Welche Konsequenzen hat diese enge Einbindung von Service-Technikern in die Forschungs- und Testprogramme von Wachsherstellern, wie die heutigen Praktiken genannt werden. Leider fatale und – befürchte ich – noch schlimmere als damals in den Zeiten von Sozialismus. Wieso? Ich fange wieder mit einer persönlichen Erfahrung an. Konkrete Beispiele sind immer anschaulicher als allgemeine Aussagen. Vor einer Zeit habe ich eine Umfrage zum Thema „Verbot von Fluor-Wachsen“ im Internet gelesen. Gefragt wurden die besten tschechischen Service-Techniker, lauter Chefs von nationalen Service-Teams, einige davon auch in nationalen Service-Teams in anderen westlichen Ländern tätig. Das Fatale in den Aussagen von den angesprochenen Fachleuten war nicht die Inkompetenz und mangelnde Kenntnis der sinnvollen Anwendung von Fluorwachsen und deren Interaktion mit dem Schnee, sondern die hundertprozentige Übereinstimmung der Aussagen von führenden Fachleuten mit den Angaben in den Anleitungen von Wachsherstellern. Auch die führenden Fachleute / Service-Techniker wiederholen 1:1 nur das, was ihnen von den Wachsherstellern erzählt wurde. Keiner prüft nach, ob es sinnvoll, zweckmäßig, richtig, gut ist… Und das ist das Fatale! Den Wachsherstellern ist es durch die enge Einbindung von Service-Technikern in die Forschungs- und Testprogramme und durch diverse Schulungs- und Vorstellungsprogramme zum großen Teil gelungen, das wirkliche Fachwissen zu vertreiben, damit Theorien und Ansätze in den breiten Fachkreisen verbreitet werden können, von denen an erster Stelle wohl die Wachshersteller profitieren und die zu übermäßigem Verbrauch von Gleitwachsen, sinnloser Anwendung von Fluorwachsen und vielen anderen Effekten führen, die Umwelt belasten und Gesundheit von nicht nur Service-Technikern beschädigen.

 

Fazit

Die zu enge Zusammenarbeit mit den Wachsherstellern nimmt uns wohl den eigenen Verstand weg. Wir lassen uns für bissel Gold wie Marionetten führen und es stört uns dabei nicht einmal, dass unsere eigene Gesundheit höchstwahrscheinlich größeren Gewinnen geopfert wird. Mein Onkel hat zwar viele Geschenke angenommen, hat jedoch nie aufgehört, seinen eigenen Verstand zu nutzen. Er wusste noch, was gut und schlecht ist!

Proč je máza na odraz na prašanu tak jednoduchá?

Abychom mohli správně rozumět tomu, proč je máza na odraz na prašanu tak jednoduchá a efektivní, musíme si nejprve osvěžit, co je to “prašan” a jak fungují stoupací vosky?

Prašan neboli prachový sníh je nový sníh, který padá při teplotách pod bodem mrazu, přibližně od teploty - 3 stupňů C do teploty přibližně - 12 stupňů C a nižší vzdušné vlhkosti. Tento sníh je suchý a velmi provzdušněný (= prachový), má ostré křehké tvary s větší či menší pravidelností (= prototyp sněhové vločky). Může padat v drobných vločkách (zpravidla jednotlivé sněhohové vločky nebo malé shluky vloček) nebo v jakýchsi chuchvalcích, kdy jednotlivé vločky jsou do sebe zaseknuté nebo zaháknuté.

Hlavní parametry prašanu tedy jsou: ostré a křehké tvary, vysoká provzdušněnost.

Základní princip fungování stoupacích vosků: sněhové krystaly se ve fázi odrazu musí zaseknout do vrstvy stoupacího vosku a umožnit tak odraz, ve fázi skluzu se pak musí stoupacího vosku opět “pustit”, aby mohly být skluzem lyže vpřed “setřeny”. Pokud je vrstva stoupacího vosku málo “lepivá”, nemohou se do ní sněhové krystaly zaseknout, pokud je naopak příliš “lepivá”, nemohou se jí sněhová zrna následně pustit a v navazující fázi skluzu “drhnou”.

Čím jsou tedy sněhové krystaly ostřejší, tím snadněji se do vrstvy stoupacího vosku zaseknou. Jsou-li sněhové krystaly navíc ještě křehké, narůstá při “rozlamování” jednotlivých sněhových krystalů jak množství ostrých hran a tvarů, tak jejich “ostrost”, což je proces, ke kterému přirozeně dochází při přípravě lyžařských stop na klasický styl. Ve stopách je navíc - na rozdíl od sněhové pokrývky v přirozeném terénu - ve sněhové vrstvě výrazně nižší množství vzduchu, který se ze sněhu uvolnil při vytlačování lyžařské stopy a který by jinak způsobil horší přilnavost sněhových krystalů k vrstvě stoupacího vosku, protože podstatná část energie odrazu by byla spotřebována na “kompresi” či stlačení sněhové pokrývky.

Při velkém zjednodušení tedy můžeme říci, že na prašan používáme málo “lepivé” tuhé vosky. Vosky nanášíme zásadně v tenkých vrstvách, které je třeba dobře rozetřít korkem. Vzhledem k tomu, že přilnavost ostrých hran ke stoupací vrstvě není prblém, je třeba aplikovat vždy chladnější vosk - třeba ve více vrstavách - než teplejší vosk, a zaměřit se primárně na bezproblémové “setření” sněhových krystalů ve fázi skluzu.

Na suchý prašan fungují dobře jak syntetické, tak dehtové tuhé vosky. Řekl bych dokonce, že efekt dehtových vosků nastupuje až u lehce vlhkého až vlhkého nového sněhu, což ale už není “prašan”.

Základem je tedy tenká, dobře rozetřená vrstva vosku a vosk min. o jeden stupeň chladnější než ten, který by odpovídal standardní stupnici. Nejprve vrstvit, pak změkčovat!

Jaký smysl má vrstvení kluzných vosků?

Nanášení kluzných vosků v mnoha vrstvách je velmi rozšířený jev. Výrobci lyžařských vosků k této činnosti vybízí ve svých návodech, leckterý servisman od množství nanesených kluzných vrstev odvozuje míru kvality při přípravě lyží na skluz... Člověka nemůže nenapadnout slogan: "Čím více pruhů, tím více Adidas!”

Je to tak, vrstvení kluzných vosků je stejně absurdní jako tento slogan. Podobně jako značka se třemi pruhy je definována právě a pouze třemi pruhy, tak i skluznice lyží “umí” smysluplně přijmout právě a pouze jednu vrstvu kluzného vosku, vše ostatní je už mrhání časem a prostředků...

Jak je to možné? Skluznice moderních závodních a rekreačně závodních lyží je tvořena materiálem, který při správné přípravě (tedy správném kartáčování před nanesením kluzných vosků) vytváří s aplikovaným kluzným voskem tzv. kluznou vrstvu na molekulární úrovni. Zjednodušeně řečeno dojde k tomu, že se molekuly kluzného vosku propojí s molekulami materiálu UHMWPE a vznikne tak jakási směs tvořená na starně jedné materiálem skluznice (UHMWPE = Ultra High Molecular Weight Poly Ethylen), na straně druhé aplikovaným kluzným voskem, která představuje základ budoucí kluzné vrstvy.

Aby se z této směsi molekulárních řetězců materiálu skluznice vyplněných molekulami kluzného vosku stala skutečná kluzná vrstva, je nutné především obnovit připravenou strojní či manuální strukturu (tedy zbavit skluznici přebytečného vosku v plošných částech, ale především z předem vytvořené struktury).

Co se tedy stane, pokud na skluznici napatláme, zažehlíme a následně namáhavým a zdlouhavým procesem upravíme více vrstev kluzného vosku? V lepším případě nic, tedy situaci ani nezlepšíme, ale ani nezhoršíme... V horším případě, utratíme peníze za vosky, strávíme několik zbytečných hodin preparací kluzných vosků a lyže pojedou hůř než s jednou vhodně zvolenou vrstvou kluzného vosku...

Jak je to možné? Přemýšlejte s námi... Máme čistou skluznici zbavenou starých vosků a zoxidované vrstvy, pomocí mosazného kartáče vytvoříme na povrchu skluznice na molekulární úrovni koberec vlásků tvořených molekulárními řetězci UHMWPE, naneseme kluzný vosk v tuhé nebo tekuté podobě a zažehlíme ho odpovídající teplotou, molekuly kluzného vosku se působením tepla rozpohybují a vyplní volné prostory mezi molekulárními vlásky skluznice. Po zatuhnutí kluzného vosku odstraníme přebytečný vosk ze žlábku, plochy a následně ze struktury lyže. Při posledním kroku si musíme počínat velmi obezřetně, abychom společně s přebytečným voskem neodstranili také základ kluzné vrstvy, tedy směs molekul UHMWPE a kluzného vosku. Pokud se nám podaří základ kluzné vrstvy nepoškodit, máme hotovo a vyhráno...

Ten, kdo na takto preparovanou kluznou vrstvu napatlá další vosk, dosáhne maximálně toho, že se při následním zažehlení molekuly druhého kluzného vosku nanejvíš velmi nerovnoměrně a nehomogenně přimísí do původního základu kluzné vrstvy tvořené molekulárními řetězci UHMWPE a molekulami prvního kluzného vosku. Ledaže by si při odstraňování přebytečného vosku ze struktury lyže počínal natolik neopatrně, že by celý základ kluzné vrstvy ze skluznice odstranil, a začínal by tedy s druhým kluzným voskem opět od začátku...

Tak či tak, je druhá, třetí, čtvrtá, pátá nebo šestá vrstva kluzného vosku jen mrhání penezi, časem a kromě pocitu dobře odvedené práce některých servisních techniků není vůbec k ničemu...

Jaký smysl má tedy vrstvení kluzných vosků: vůbec žádný!

Proč je nutné ošetřovat mohérový pás?

Jak víme z jiných příspěvků věnovaných údržbě a servisu skluznic lyží z hlediska kluzných vlastností, je nutné na skluznice lyží - zvláště na ty vyrobené z materiálů s vysokou molekulární hmotností - pravidleně aplikovat kluzné vosky, a to ze dvou základních důvodů:

1. pro zlepšení kluzných vlastností - při správné přípravě skluznice lyže a při správné aplikaci kluzného vosku vytváří materiál skluznice a kluzný vosk na molekulární úrovni novou vrstu, která díky molekulám kluzného vosku navázaným na molekuly materiálu skluznice zlepšuje skluz lyží tím, že přizpůsobuje vlastnosti skluznice aktuálním sněhovým podmínkám.

2. pro ochranu materiálu skluznice před působením vody štěpené pohybem skluznice po povrchu sněhu - pro lepší srozumitelnost můžeme povrch skluznice lyže přirovnat pokožce na naších rukou, které si často myjeme, pokožka se vysuší, zhrubne, začne na povrchu oxidovat, je ztvrdlá a okoralá, pokud ji však namažeme krémem na ruce, získá opět vláčnost a jemnost. Se skluznící “vymývanou” kontaktem s vodním filmem je to podobné, efekt oxidace a degradace skluznice je však urychlen “agresivní” stěpenou vodou.

Mohér je přírodní materiál vyrobený ze srsti angorských koz. Nicméně i tato přírodní vlákna - vystavená intenzivnímu působení vody - začínají postupně měnit své vlastnosti. Základní vlastností mohérových vláken přitom je - podobně jako u vhodného stoupacího vosku - zaseknout se do sněhových krystalů při odrazu, a naopak pustit se sněhové pokrývky při navazujícím skluzu. Jakmile mohérová vlákna začnou jednu z těchto základních vlastností ztrácet, přestávají fungovat.

Na tomto místě je nutné zmínit, že klesající schopnost mohérových vláken “zaseknout se” do sněhové pokrývky je dána primárně opotřebením mohérových vláken nebo charakterem sněhových krystalů (např. velká oblá ledovatá zrna), zatímco klesající schopnost mohérových vláken “pustit se” sněhové pokrývky je dána primárně oxidací mohérových vláken v důsledku intenzivního působení štěpené vody.

Mohérové pásy je tedy nutné primárně impregnovat či chránit před oxidací způsobovanou intenzivním působením štěpené vody při pohybu skluznice po povrchu vodního filmu.

Jak na běžky v odlehlých končinách?

Pro začátečníky, kteří si nechtějí lámat hlavu

Rádi byste vyzkoušeli běžky, ale to poslední, co byste chtěli, je nějaká sáhodlouhá příprava?! Chcete to prostě zkusit, a pak se uvidí… Máte málo času na to se nejprve zaobírat nějakou teorií...

Rozumím a chápu, proto jediná otázka: Jste v lyžařském středisku nebo spíše někde na samotě, mimo civilizaci?

Odpověď zní: v odlehlých končinách...

Ti z Vás přímočarých, kteří jste si pro své začátky v bílé stopě vybrali spíše odlehlé končiny našich nebo cizích hor (odlehlé končiny jsou pro naše účely všechna místa mimo lyžařská střediska), se budou muset spolehnout více na sebe (na rozdíl od šťastnějších začátečníků v civilizaci). Ale i pro Vás mám několik jednoduchých rad: pro úplný začátek zkuste klasiku, nemažte, a pro spolehlivý odraz na rovině i ve stoupání vyzkoušejte:

• lyže se srstí, nebo
• stoupací pásku s mázou, nebo
• tekutý vosk pro stoupací zónu.

Pokud je ale kolem nuly a sněží, tak to nechte na jindy! Nebo alespoň dočtěte doporučení pro Vámi zvolenou variantu až do konce!

Odlehlé končiny znamenají: vlastní lyže, klasický styl, máza bez klasického vosku, nezačínat, pokud sněží a teploty jsou kolem nuly!

Proč?

Vlastní lyže jsou v odlehlých luzích a hájích nutnost. Erár z půdy nebrat! To se jděte raději jen tak projít!

Klasický styl neboli klasika se dá totiž provozovat také ve formě tzv. „dupáka“ nebo „paní radové“, kdy se krajinou pohybujete pomalým pohybem vpřed, na rovinkách jen tak šoupete nohama dopředu dozadu, do mírného i prudšího stoupání můžete díky dobrému odrazu dělat totéž, jenom více či méně zkrátíte délku kroku, a do prudkého stoupání se vyškrábete stromečkem – opět podpořeným dobrým odrazem. A pokud vám stoupací vosk neboli máza nebude namrzat a lepit, pak budete za námahu spojenou s výstupy menších či větších vrcholků odměněni příjemným pocitem z klouzavého pohybu při sjezdu. Výsledek: příjemně strávený den s novými zážitky v bíle stopě a občerstvením třeba na „Hřebínku“…

Lehce vlhký až mokrý nový sníh a teploty kolem nuly patří k vůbec nejsložitějším podmínkám pro dobrou a spolehlivou mázu. A není náhoda, že většina renomovaných výrobců nabízí pro toto malé teplotní rozpětí třeba i dvě desítky různých vosků. Trefit dobrou mázu za těchto proměnlivých a nestabilních podmínek je složité i pro sehrané profíky (závodníka a servicemana). A proto byste to jako začátečníci neměli pokoušet, pokud tedy nejste vyznavači hesla: "Nezáleží na tom, jaký zažitek, hlavně, že byl silný..." Hamtání podél stop nebo přímo ve stopách v běžeckých botách a s bakulema namrzlého sněhu na lyžích totiž rozhodně silný zážitek bude.

Máza bez klasického vosku: zajímavé alternativy jsou lyže se srstí, stoupací páska nebo stoupací vosky ve spreji. Každá z těchto alternativ stojí za vyzkoušení. Co byste naopak zkoušet neměli, jsou lyže se šupinami. Tahle alternativa ke klasickým stoupacím voskům se nepovedla. Slepá ulička evoluce alternativního mazání. Šupiny nezajistí spolehlivý odraz takřka nikdy a při jízdě z kopce tak děsivě suští a nejedou! Zlatá srst!

Jak rychle a snadno zlepšit skluz běžeckých lyží?

Znáte to... Chcete vyrazit s přáteli nebo s dětmi na běžky a co čert nechtěl, skluznice Vašich nových skateových lyží je úplně šedivá, což značí jediné: lyže nepojedou a možná budou dokonce namrzat...

Ano, je to tak! A pozor nemluvíme zde o namrzání v oblasti stoupací či mazací komory - např. z důvodu starých neodstraněných stoupacích vosků, nýbrž o namrzání v oblasti kluzných zón (což je u lyží na volný styl neboli skate lyží celá délka skluznice).

Ano, je to tak, i kluzné části běžeckých lyží mohou celkem slušně namrzat. A šedivá skluznice je prvním jasným příznakem namrzání skluznice v oblasti kluzných zón, které se projeví jak? Ano, extrémně špatným skluzem. Jinými slovy: lyže budou parádně drhnout, místo aby parádně klouzaly...

Šedivá skluznice totiž znamená, že skluznice je vysušená a zoxidovaná. Jak se něco takového stane? Jak víme z předchozích příspěvků, skluznice lyže klouže ve většině případů po slabším či silnějším vodním filmu, který se vytváří mezi skluznicí a povrchem lyže. Z předchozích příspěvků dále víme, že skluznice lyže je porézní. K vysoušení skluznice a jejímu následnému zoxidování dochází tak, že voda z vodního filmu mezi skluznicí a povrchem sněhu proniká do porézních částí skluznice, které opakovaně "vymývá" a vysušuje. Vysušený povrch má následně tendenci oxidovat, což se projevuje "šednutím" povrchu skluznice.

Šedivá = vysušená a zoxidovaná skluznice má velkou tendenci namrzat. Extrémní tendenci k namrzání vidíme např. u nového vlhkého či suchého sněhu při teplotách vzduchu 0 až - 3 stupňů C). Namrzání v kluzných zónách se projevuje tím, že sníh se lepí na skluznici (počáteční stádium) nebo že se na povrchu skluznice vytvářejí tenké vrstvičky ledu (pokročilé stádium).

Namrzající kluzné části skluznice skoro nejedou a dokážou zkazit i jinak parádní výlet s přáteli nebo dětmi. Ale znáte to, vybavení na aplikaci kluzných vosků jste nechali v Praze, za 20 min. se má vyrážet do stopy a děti už jsou oblečené a začínají si stěžovat, že jim je ve vytopené světnici na chalupě horko... Nejbližší skiservis je až na stadionu v Bedřichově...

V těchto situacích se nabízejí hned dvě možnosti: varianta A: tekuté kluzné vosky, varianta B: na sucho aplikovaný kluzný vosk.

Varianta A: tekuté kluzné vosky

Tekuté kluzné vosky jsou dobrá pomoc v nouzi. Pro vysušenou skluznici to není sice nic dobrého, ale dojezdové kolo v autě, také nemá ty nejlepší jízdní vlastnosti, že... Tekuté kluzné vosky jsou kluzné vosky rozpuštěné ve vhodném rozpouštědle. Díky tekuté konzistenci a aplikační houbičce se vsáknou či vpijí do porézních částí skluznice. rozpouštědlo se po krátké době odpaří a kluzný vosk "zaschne" v porézních částech skluznice a na jejím povrchu. Aby tekutý kluzný vosk "nedřel", je nutné přebytečný kluzný vosk, který zůstal na povrchu skluznice, a nikoli uvnitř porézní části skluznice buď setřít (nejlépe ještě v tekutém stavu), nebo rozleštit (v zaschlém stavu). 

K setření či rozetření tekutého vosku na povrchu skluznice se používá "filcová" houbička na druhé straně obalu tekutého vosku. Doporučujeme nezaschlý tekutý vosk stírat ve směru jízdy, tedy od špičky k patce. Snažte se nanášet co nejmenší množství tekutého kluzného vosku, aby vrstva vosku, která zaschne na povrchu skluznice byla co nejmenší, jelikož tento vosk bude do okamžiku, než se ojede, spíše lehce drhnout... Ale pořád lepší než namrzání!

K rozleštění tekutého kluzného vosku, který zaschl na povrchu skluznice, je dobré použít nesavou pevnou látku. Optimální jsou speciální "utěrky" na lyže. Při rozlešťování nejprve cukavým pohybem rozetřeme kluzný vosk zaschlý na povrchu skluznice a následně jej rozlešťujeme do hladkého a lesklého povrchu. Nejde to úplně snadno, především prvotní fáze, kde musíme lehce lepkavý vosk rozetřít a rozleštit. Ale tato námaha se určitě vyplatí. Lyže parádně pojedou... 

Pro verzi A tedy potřebujeme dvě speciální věci: tekutý kluzný vosk a speciální utěrku na lyže. Doporučuji vozit někde v autě, podobně jako lékárničku. Nestojí tolik a může hodně pomoct!

Varianta B: na sucho aplikovaný kluzný vosk

Tohle je úplná nouzovka, která je ale extrémně funkční. Stačí vám jakýkoli kousek kluzného vosku, který se vždycky někde najde. Kluzný vosk na sucho vetřeme do skluznice, pozor netlačíme! Musíme totiž nanést co možná nejslabší vrstvu. Pokud jsou lyže extrémně vyschlé, pak je třeba celý postup několikrát zopakovat. Dále už postupujeme jako u zaschlého tekutého kluzného vosku. Především prvotní fáze, kde musíme lehce lepkavý vosk rozetřít a rozleštit, jde opravdu blbě. Ale výsledek je opravdu překvapivý... Lyže pojedou jak ďas, hlavně když skluz srovnáme s namrzající suchou skluznicí! Pro extrémně vyschlou skluznici postup zopakujeme. Nesnažíme se nanést silnou vrstvu vosku na sucho. Silnější vrstvu vosku nejsme totiž schopni rozleštit.

Pro verzi B tedy potřebujeme pouze kousek leštícího papíru. Místo kluzného vosku by šla v nejhorším případě použít i tvrdá svíčka!

Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část I.

Blíží se nová lyžařská sezóna, tak začneme pěkně zvostra...

Máte také doma více dětí a potřebujete před blíží se sezónou obnovit lyžařskou výbavu - přirozeně zvláště tu dětskou, protože my dospělí už naštěstí nerosteme... Také vás děsí, co to všechno bude stát, a možná se - podobně jako my - obáváte, abyste se při nákupu nových lyží pro děti opět nespálili - podobně jako my...

Velký tlak na cenu - který se s ohledem na dění ve světě bude spíše dále zvyšovat - vede k tomu, že se na trhu objevu stále větší podíl nekvalitních výrobků. Tento trend se bohužel nevyhýbá ani renomovaným značkách. Z této skutečnosti tedy vyplývá první doporučení:

Nespoléhat pouze na kvalitní značku, i ty dnes - bohužel - nabízí vedle velmi kvalitních výrobků i "sračky".

Jinými slovy, ani ti, co nemají právě hluboko do žlabu, se nespasí tím, že pro své ratolesti pořídí blyštivou značku, protože se lyžuje na skluznici, a nikoli na reklamní ploše :-) A protože právě skluznice je asi vůbec nejdražší část lyže, nejčastěji a nejvíce se na ní šetří - je drahá a není vidět... Z této úvahy tedy vyplývá druhé doporučení:

Lyže - i ta pro děti - se kupuje primárně podle skluznice, a nikoli podle reklamní plochy na horní části.

Teď si mnozí z vás řeknou, že se jich to netýká, protože máte naštěstí speciálku, kde vám dobře poradí. Nechci vypadat jako škarohlíd a vysírka, ale i speciálky jsou nakonec jen obchody, a cílem obchodu bývá zpravidla zisk. A prodává se zpravidla to, co je a na čem se dá "vydělat"... Mentorování nahradím krátkým příběhem:

Loni nám koupila lyže pro kluky babička. Nevím, jestli hrálo nějakou roli, že k lokální speciálce přijela s dědou v nové X6, ale Matymu přivezla parádní běžky od renomované značky za nemalý peníz. Po několika málo trénincích lyže zešedla = povrch skluznice zoxidoval. V druhé půlce sezóny už nepomáhalo ani pravidelné napouštění voskem a v závěru sezóny se skluznice chovala jako struhadlo - na vosk již prakticky vůbec nereagovala. A věřte, že lyžování na struhadle není ani pro desetiletého kluka žádný příjemný zážitek... Klasický příklad rčení navrh HUJ, uvnitř FUJ z lokální speciálky...

V dalších úvahách se již dostávám na křehký led. Ani hromadné nákupy lyží přes sportovní kluby nemusí být totiž žádná výhra... Může, ale nemusí. Hodně záleží na serióznosti výrobce a odbornosti činovníků daného klubu. Zvláště u dětských lyží se může stát, že výrobce onu výraznou slevu potřebuje něčím vykompenzovat... A z našeho povídání už víme, že nejčastěji se šetří právě na skluznici...

A jaké doporučení tedy vyplývá z těchto úvah?

Nespoléhejme se na druhé (speciálky a kluby), ale sami požadujme informace, na základě kterých se budeme moci spolehlivě rozhodnout.

A jaké informace bychom tedy měli dostat, abychom se mohli dobře a spolehlivě rozhodnout?

1. výrobní postup, kterým byla skluznice lyže vyrobena

Existují základní dva postupy: extrudované a sintrované skluznice

Extrudované skluznice NEBRAT! Ve speciálkách a u sportovních klubů byste na ně neměli narazit, ale kdo ví, čeho se v nadcházející energetické krizi všeho ještě dočkáme... skluznice je koneckonců jen nějaký ropný derivát, k jehož výrobě je potřeba hodně tepla!

Na extrudované skluznice prakticky nelze aplikovat kluzné vosky a jsou určeny pouze k čistě rekreačním účelům!

Za své peníze požadujte výhradně sintrované skluznice. Pokud prodávající tyto informace nemá, pak bič a pryč! Jako laici nejste schopni na první pohled rozdíl mezi extrudovanou a sintrovanou skluznicí poznat. Musí to vědět prodejce. Jediná pomůcka pro vás je cena. Lyže s extrudovanou skluznicí bývají výrazně levnější...

2.  materiál, ze kterého byla skluznice vyrobena

U sintrovaných skluznic se nabízí následující typy materiálů

UHMWPE = ultra high molecular weight polyethylene = polyetylen s ultra vysokou molekulární hmotností

To je aktuálně nejlepší materiál, který můžete koupit. Pokud vám levnější značka nabídne UHMWPE, pak neváhejte a berte. Pamatujte, že na reklamní ploše se nelyžuje!

Jak zjistíte, že skluznice lyže je z UHMWPE? Požadujte technický list k nabízené lyži. Nic jiného. Žádné sladké řečičky, tenhle materiál je příliš drahý na to, abyste kupovali zajíce v pytli...

VHMWPE = very high molecular weight polyethylene = polyetylen s velmi vysokou molekulární hmotností

Stále výborný materiál. Pro děti naprosto dostačující. Opět neřiďte se tolik reklamním povrchem, i když každý můžeme preferovat určitého výrobce, někdo rád vdolky, jiný holky, proti gustu žádný dišputát, ale technický list rozhoduje. VHMWPE je pro děti dobrá volba.

HMWPE = high molecular weight polyethylene = polyetylen s vysokou molekulární hmotností

Slušný materiál, spíše pro tréninkové účely. Schopnost skluznice vytvářet vazby s aplikovaným kluzným voskem se ale s klesající molekulární hmotností snižuje. Nižší molekulární hmotnost, méně vazeb, horší spojení, horší celkové kluzné vlastnosti... Cena by měla být vlídnější pro vaši peněženku.

PE =  polyethylene = polyetylen 

Pokud je v technickém listu lyže uveden jako materiál skluznice pouze PE, pak rozhodně nekupovat. Je to podobné jako med z EU, nevíte o něm vůbec nic. Myslím, že naše babička koupila v lokální speciálce značkové lyže se skluznicí z PE. A pochybnému označení materiálu v technickém listu odpovídala také pochybná kvalita skluznice.

Pokračování v Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část II.