Jak na běžky v odlehlých končinách?

Pro začátečníky, kteří si nechtějí lámat hlavu

Rádi byste vyzkoušeli běžky, ale to poslední, co byste chtěli, je nějaká sáhodlouhá příprava?! Chcete to prostě zkusit, a pak se uvidí… Máte málo času na to se nejprve zaobírat nějakou teorií...

Rozumím a chápu, proto jediná otázka: Jste v lyžařském středisku nebo spíše někde na samotě, mimo civilizaci?

Odpověď zní: v odlehlých končinách...

Ti z Vás přímočarých, kteří jste si pro své začátky v bílé stopě vybrali spíše odlehlé končiny našich nebo cizích hor (odlehlé končiny jsou pro naše účely všechna místa mimo lyžařská střediska), se budou muset spolehnout více na sebe (na rozdíl od šťastnějších začátečníků v civilizaci). Ale i pro Vás mám několik jednoduchých rad: pro úplný začátek zkuste klasiku, nemažte, a pro spolehlivý odraz na rovině i ve stoupání vyzkoušejte:

• lyže se srstí, nebo
• stoupací pásku s mázou, nebo
• tekutý vosk pro stoupací zónu.

Pokud je ale kolem nuly a sněží, tak to nechte na jindy! Nebo alespoň dočtěte doporučení pro Vámi zvolenou variantu až do konce!

Odlehlé končiny znamenají: vlastní lyže, klasický styl, máza bez klasického vosku, nezačínat, pokud sněží a teploty jsou kolem nuly!

Proč?

Vlastní lyže jsou v odlehlých luzích a hájích nutnost. Erár z půdy nebrat! To se jděte raději jen tak projít!

Klasický styl neboli klasika se dá totiž provozovat také ve formě tzv. „dupáka“ nebo „paní radové“, kdy se krajinou pohybujete pomalým pohybem vpřed, na rovinkách jen tak šoupete nohama dopředu dozadu, do mírného i prudšího stoupání můžete díky dobrému odrazu dělat totéž, jenom více či méně zkrátíte délku kroku, a do prudkého stoupání se vyškrábete stromečkem – opět podpořeným dobrým odrazem. A pokud vám stoupací vosk neboli máza nebude namrzat a lepit, pak budete za námahu spojenou s výstupy menších či větších vrcholků odměněni příjemným pocitem z klouzavého pohybu při sjezdu. Výsledek: příjemně strávený den s novými zážitky v bíle stopě a občerstvením třeba na „Hřebínku“…

Lehce vlhký až mokrý nový sníh a teploty kolem nuly patří k vůbec nejsložitějším podmínkám pro dobrou a spolehlivou mázu. A není náhoda, že většina renomovaných výrobců nabízí pro toto malé teplotní rozpětí třeba i dvě desítky různých vosků. Trefit dobrou mázu za těchto proměnlivých a nestabilních podmínek je složité i pro sehrané profíky (závodníka a servicemana). A proto byste to jako začátečníci neměli pokoušet, pokud tedy nejste vyznavači hesla: "Nezáleží na tom, jaký zažitek, hlavně, že byl silný..." Hamtání podél stop nebo přímo ve stopách v běžeckých botách a s bakulema namrzlého sněhu na lyžích totiž rozhodně silný zážitek bude.

Máza bez klasického vosku: zajímavé alternativy jsou lyže se srstí, stoupací páska nebo stoupací vosky ve spreji. Každá z těchto alternativ stojí za vyzkoušení. Co byste naopak zkoušet neměli, jsou lyže se šupinami. Tahle alternativa ke klasickým stoupacím voskům se nepovedla. Slepá ulička evoluce alternativního mazání. Šupiny nezajistí spolehlivý odraz takřka nikdy a při jízdě z kopce tak děsivě suští a nejedou! Zlatá srst!

Jak rychle a snadno zlepšit skluz běžeckých lyží?

Znáte to... Chcete vyrazit s přáteli nebo s dětmi na běžky a co čert nechtěl, skluznice Vašich nových skateových lyží je úplně šedivá, což značí jediné: lyže nepojedou a možná budou dokonce namrzat...

Ano, je to tak! A pozor nemluvíme zde o namrzání v oblasti stoupací či mazací komory - např. z důvodu starých neodstraněných stoupacích vosků, nýbrž o namrzání v oblasti kluzných zón (což je u lyží na volný styl neboli skate lyží celá délka skluznice).

Ano, je to tak, i kluzné části běžeckých lyží mohou celkem slušně namrzat. A šedivá skluznice je prvním jasným příznakem namrzání skluznice v oblasti kluzných zón, které se projeví jak? Ano, extrémně špatným skluzem. Jinými slovy: lyže budou parádně drhnout, místo aby parádně klouzaly...

Šedivá skluznice totiž znamená, že skluznice je vysušená a zoxidovaná. Jak se něco takového stane? Jak víme z předchozích příspěvků, skluznice lyže klouže ve většině případů po slabším či silnějším vodním filmu, který se vytváří mezi skluznicí a povrchem lyže. Z předchozích příspěvků dále víme, že skluznice lyže je porézní. K vysoušení skluznice a jejímu následnému zoxidování dochází tak, že voda z vodního filmu mezi skluznicí a povrchem sněhu proniká do porézních částí skluznice, které opakovaně "vymývá" a vysušuje. Vysušený povrch má následně tendenci oxidovat, což se projevuje "šednutím" povrchu skluznice.

Šedivá = vysušená a zoxidovaná skluznice má velkou tendenci namrzat. Extrémní tendenci k namrzání vidíme např. u nového vlhkého či suchého sněhu při teplotách vzduchu 0 až - 3 stupňů C). Namrzání v kluzných zónách se projevuje tím, že sníh se lepí na skluznici (počáteční stádium) nebo že se na povrchu skluznice vytvářejí tenké vrstvičky ledu (pokročilé stádium).

Namrzající kluzné části skluznice skoro nejedou a dokážou zkazit i jinak parádní výlet s přáteli nebo dětmi. Ale znáte to, vybavení na aplikaci kluzných vosků jste nechali v Praze, za 20 min. se má vyrážet do stopy a děti už jsou oblečené a začínají si stěžovat, že jim je ve vytopené světnici na chalupě horko... Nejbližší skiservis je až na stadionu v Bedřichově...

V těchto situacích se nabízejí hned dvě možnosti: varianta A: tekuté kluzné vosky, varianta B: na sucho aplikovaný kluzný vosk.

Varianta A: tekuté kluzné vosky

Tekuté kluzné vosky jsou dobrá pomoc v nouzi. Pro vysušenou skluznici to není sice nic dobrého, ale dojezdové kolo v autě, také nemá ty nejlepší jízdní vlastnosti, že... Tekuté kluzné vosky jsou kluzné vosky rozpuštěné ve vhodném rozpouštědle. Díky tekuté konzistenci a aplikační houbičce se vsáknou či vpijí do porézních částí skluznice. rozpouštědlo se po krátké době odpaří a kluzný vosk "zaschne" v porézních částech skluznice a na jejím povrchu. Aby tekutý kluzný vosk "nedřel", je nutné přebytečný kluzný vosk, který zůstal na povrchu skluznice, a nikoli uvnitř porézní části skluznice buď setřít (nejlépe ještě v tekutém stavu), nebo rozleštit (v zaschlém stavu). 

K setření či rozetření tekutého vosku na povrchu skluznice se používá "filcová" houbička na druhé straně obalu tekutého vosku. Doporučujeme nezaschlý tekutý vosk stírat ve směru jízdy, tedy od špičky k patce. Snažte se nanášet co nejmenší množství tekutého kluzného vosku, aby vrstva vosku, která zaschne na povrchu skluznice byla co nejmenší, jelikož tento vosk bude do okamžiku, než se ojede, spíše lehce drhnout... Ale pořád lepší než namrzání!

K rozleštění tekutého kluzného vosku, který zaschl na povrchu skluznice, je dobré použít nesavou pevnou látku. Optimální jsou speciální "utěrky" na lyže. Při rozlešťování nejprve cukavým pohybem rozetřeme kluzný vosk zaschlý na povrchu skluznice a následně jej rozlešťujeme do hladkého a lesklého povrchu. Nejde to úplně snadno, především prvotní fáze, kde musíme lehce lepkavý vosk rozetřít a rozleštit. Ale tato námaha se určitě vyplatí. Lyže parádně pojedou... 

Pro verzi A tedy potřebujeme dvě speciální věci: tekutý kluzný vosk a speciální utěrku na lyže. Doporučuji vozit někde v autě, podobně jako lékárničku. Nestojí tolik a může hodně pomoct!

Varianta B: na sucho aplikovaný kluzný vosk

Tohle je úplná nouzovka, která je ale extrémně funkční. Stačí vám jakýkoli kousek kluzného vosku, který se vždycky někde najde. Kluzný vosk na sucho vetřeme do skluznice, pozor netlačíme! Musíme totiž nanést co možná nejslabší vrstvu. Pokud jsou lyže extrémně vyschlé, pak je třeba celý postup několikrát zopakovat. Dále už postupujeme jako u zaschlého tekutého kluzného vosku. Především prvotní fáze, kde musíme lehce lepkavý vosk rozetřít a rozleštit, jde opravdu blbě. Ale výsledek je opravdu překvapivý... Lyže pojedou jak ďas, hlavně když skluz srovnáme s namrzající suchou skluznicí! Pro extrémně vyschlou skluznici postup zopakujeme. Nesnažíme se nanést silnou vrstvu vosku na sucho. Silnější vrstvu vosku nejsme totiž schopni rozleštit.

Pro verzi B tedy potřebujeme pouze kousek leštícího papíru. Místo kluzného vosku by šla v nejhorším případě použít i tvrdá svíčka!

Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část I.

Blíží se nová lyžařská sezóna, tak začneme pěkně zvostra...

Máte také doma více dětí a potřebujete před blíží se sezónou obnovit lyžařskou výbavu - přirozeně zvláště tu dětskou, protože my dospělí už naštěstí nerosteme... Také vás děsí, co to všechno bude stát, a možná se - podobně jako my - obáváte, abyste se při nákupu nových lyží pro děti opět nespálili - podobně jako my...

Velký tlak na cenu - který se s ohledem na dění ve světě bude spíše dále zvyšovat - vede k tomu, že se na trhu objevu stále větší podíl nekvalitních výrobků. Tento trend se bohužel nevyhýbá ani renomovaným značkách. Z této skutečnosti tedy vyplývá první doporučení:

Nespoléhat pouze na kvalitní značku, i ty dnes - bohužel - nabízí vedle velmi kvalitních výrobků i "sračky".

Jinými slovy, ani ti, co nemají právě hluboko do žlabu, se nespasí tím, že pro své ratolesti pořídí blyštivou značku, protože se lyžuje na skluznici, a nikoli na reklamní ploše :-) A protože právě skluznice je asi vůbec nejdražší část lyže, nejčastěji a nejvíce se na ní šetří - je drahá a není vidět... Z této úvahy tedy vyplývá druhé doporučení:

Lyže - i ta pro děti - se kupuje primárně podle skluznice, a nikoli podle reklamní plochy na horní části.

Teď si mnozí z vás řeknou, že se jich to netýká, protože máte naštěstí speciálku, kde vám dobře poradí. Nechci vypadat jako škarohlíd a vysírka, ale i speciálky jsou nakonec jen obchody, a cílem obchodu bývá zpravidla zisk. A prodává se zpravidla to, co je a na čem se dá "vydělat"... Mentorování nahradím krátkým příběhem:

Loni nám koupila lyže pro kluky babička. Nevím, jestli hrálo nějakou roli, že k lokální speciálce přijela s dědou v nové X6, ale Matymu přivezla parádní běžky od renomované značky za nemalý peníz. Po několika málo trénincích lyže zešedla = povrch skluznice zoxidoval. V druhé půlce sezóny už nepomáhalo ani pravidelné napouštění voskem a v závěru sezóny se skluznice chovala jako struhadlo - na vosk již prakticky vůbec nereagovala. A věřte, že lyžování na struhadle není ani pro desetiletého kluka žádný příjemný zážitek... Klasický příklad rčení navrh HUJ, uvnitř FUJ z lokální speciálky...

V dalších úvahách se již dostávám na křehký led. Ani hromadné nákupy lyží přes sportovní kluby nemusí být totiž žádná výhra... Může, ale nemusí. Hodně záleží na serióznosti výrobce a odbornosti činovníků daného klubu. Zvláště u dětských lyží se může stát, že výrobce onu výraznou slevu potřebuje něčím vykompenzovat... A z našeho povídání už víme, že nejčastěji se šetří právě na skluznici...

A jaké doporučení tedy vyplývá z těchto úvah?

Nespoléhejme se na druhé (speciálky a kluby), ale sami požadujme informace, na základě kterých se budeme moci spolehlivě rozhodnout.

A jaké informace bychom tedy měli dostat, abychom se mohli dobře a spolehlivě rozhodnout?

1. výrobní postup, kterým byla skluznice lyže vyrobena

Existují základní dva postupy: extrudované a sintrované skluznice

Extrudované skluznice NEBRAT! Ve speciálkách a u sportovních klubů byste na ně neměli narazit, ale kdo ví, čeho se v nadcházející energetické krizi všeho ještě dočkáme... skluznice je koneckonců jen nějaký ropný derivát, k jehož výrobě je potřeba hodně tepla!

Na extrudované skluznice prakticky nelze aplikovat kluzné vosky a jsou určeny pouze k čistě rekreačním účelům!

Za své peníze požadujte výhradně sintrované skluznice. Pokud prodávající tyto informace nemá, pak bič a pryč! Jako laici nejste schopni na první pohled rozdíl mezi extrudovanou a sintrovanou skluznicí poznat. Musí to vědět prodejce. Jediná pomůcka pro vás je cena. Lyže s extrudovanou skluznicí bývají výrazně levnější...

2.  materiál, ze kterého byla skluznice vyrobena

U sintrovaných skluznic se nabízí následující typy materiálů

UHMWPE = ultra high molecular weight polyethylene = polyetylen s ultra vysokou molekulární hmotností

To je aktuálně nejlepší materiál, který můžete koupit. Pokud vám levnější značka nabídne UHMWPE, pak neváhejte a berte. Pamatujte, že na reklamní ploše se nelyžuje!

Jak zjistíte, že skluznice lyže je z UHMWPE? Požadujte technický list k nabízené lyži. Nic jiného. Žádné sladké řečičky, tenhle materiál je příliš drahý na to, abyste kupovali zajíce v pytli...

VHMWPE = very high molecular weight polyethylene = polyetylen s velmi vysokou molekulární hmotností

Stále výborný materiál. Pro děti naprosto dostačující. Opět neřiďte se tolik reklamním povrchem, i když každý můžeme preferovat určitého výrobce, někdo rád vdolky, jiný holky, proti gustu žádný dišputát, ale technický list rozhoduje. VHMWPE je pro děti dobrá volba.

HMWPE = high molecular weight polyethylene = polyetylen s vysokou molekulární hmotností

Slušný materiál, spíše pro tréninkové účely. Schopnost skluznice vytvářet vazby s aplikovaným kluzným voskem se ale s klesající molekulární hmotností snižuje. Nižší molekulární hmotnost, méně vazeb, horší spojení, horší celkové kluzné vlastnosti... Cena by měla být vlídnější pro vaši peněženku.

PE =  polyethylene = polyetylen 

Pokud je v technickém listu lyže uveden jako materiál skluznice pouze PE, pak rozhodně nekupovat. Je to podobné jako med z EU, nevíte o něm vůbec nic. Myslím, že naše babička koupila v lokální speciálce značkové lyže se skluznicí z PE. A pochybnému označení materiálu v technickém listu odpovídala také pochybná kvalita skluznice.

Pokračování v Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část II.

Wie gut oder schlecht / wie haltbar oder unhaltbar sind die reinen Fluorwachse?

 Reine Fluor-Wachse

 

Mit den sog. reinen Fluor-Wachsen hat alles begonnen, mit dem weltbekannten CERA F, und es sieht so aus, dass es auch die sog. reinen Fluor-Wachsen waren, denen das absolute Verbot von Fluorwachsen von EU-Kommission und anschließend von FIS zu verdanken ist.

 

Es ist allgemein bekannt, dass die EU-Kommission nicht die Fluorwachse an sich, sondern eine Säure mit der Bezeichnung PFOA/C8 verboten hat, die nicht nur in Fluorwachsen, sondern auch in anderen Produkten verwendet wurde und zum Teil noch verwendet wird.

 

Es ist allgemein bekannt und für jeden denkenden Menschen verständlich, warum die PFOA/C8 verboten wurde (weil es einfach ein Mist ist, jeder kann im Internet selber nachlesen wie großer Mist) und warum diese in einigen Produkten auch weiterverwendet werden darf, obwohl dies die Fluorwachse nicht sind. Weil diese einige ausgewählten Produkte einfach größere gesellschaftliche Bedeutung haben, als Wachse, die hauptsächlich für die Unterhaltung einer relativ kleinen Gruppe von Skifahrern und Skiläufern verwendet werden. Zu diesen Produkten zählen z.B. Schäum-Mittel für Loesch-Schäume.

 

Wo kommt aber die seltsame Idee her, dass das absolute Verbot von Fluorwachsen durch EU-Kommission und FIS den Fluorwachsen selber, und an erster Stelle den sog. reinen Fluorwachsen zu verdanken ist?

 

Die Beantwortung dieser Frage ist nicht mehr so allgemein verständlich – mindestens auf den ersten Blick – und bedarf der Erklärung einiger Zusammenhänge.

 

Zusammenhang Nr. 1

 

Unmittelbar nach – oder sogar noch vor – dem Verbot von PFOA/C8 durch EU-Kommission kamen die Hersteller von Gleitwachsen mit neuen Varianten von Fluorwachsen, die keine Säuere PFOA/C8 enthalten und die – angeblich – gleiche Verbesserung von Gleiteigenschaften bieten wie die umwelt- und gesundheits-schädlicheren PFOA-C8-Fluorwachse.

An dieser Stelle muss sich jeder denkende Mensch die Frage stellen, warum denn die PFOA-C8-Fluorwachse überhaupt hergestellt wurden (mindestens die letzten 5 bis 10 Jahre), wenn es seit dutzenden Jahren allgemein bekannt ist, wie gefährlich die PFOA/C8 für die menschliche Gesundheit und wie belastend die PFOA/C8 für die Umwelt ist, wenn es weniger umwelt- und gesundheitsschädliche Alternativen offensichtlich gegeben hat.

Die Beantwortung dieser Frage wird dem nachdenkenden Leser überlassen.

 

Zusammenhang Nr. 2

 

Es wurde festgestellt, dass die Regenwürmer auf dem Sportstadion in Holmenkollen x-fache Fluoranteile in sich haben als Regenwürmer in anderen Gegenden. Interessant ist vor allem die Information, dass die x-fachen Fluoranteile bei Regenwürmern auf dem Sportstadion zu finden sind.

Worauf zielen wir ab? Von anderen Artikeln wissen wir, dass das Schichten von Gleitwachsen eher problematisch ist, obwohl dieses von eigentlich allen Wachsherstellern empfohlen wird. Keine Ausnahme gilt auch für die Fluorwachse. Bei den Fluorwachsen werden immer mindestens drei Schichten empfohlen. LH-Wachs als Basis, HF-Wachs als mittlere Verbindungschicht und reine Fluor-Wachse als die finale Gleitschicht. Dabei wird behauptet, dass die reinen Fluore nicht in den Belag penetrieren, sondern auf die Oberfläche des Belags aufgetragen werden. Bereits diese Behauptung ist mutig.

 

Schauen wir uns jetzt diese Behauptung etwas detaillierter an. Es wurde das zweite HF-Wachs eingebügelt. Es ist ein ungleichmäßig verteiltes Gemisch aus den molekularen Ketten von UHMWPE einerseits und den Molekülen des LF-Wachses (größerer Anteil) und den Molekülen des HF-Wachses (kleinerer Anteil) andererseits entstanden, welches die Basis für die Gleitschicht sowie die Basis für das Auftragen des reinen Fluorwachses darstellt. 

 

Wenn jetzt der Nano-Flokati-Teppich mit der Messing-Bürste nach der Beseitigung des überschüssigen Wachses mit den Kunststoff-Klinken nicht erneuert oder frisch erzeugt wird, dann gibt es zwischen den molekularen Ketten von UHMWPE, d.h. zwischen den einzelnen Fäden des Nano-Flokati-Teppichs, eigentlich gar keinen freien Raum für die Ansiedlung der Moleküle des reinen Fluorwachses. Dies würde also die Behauptung der Hersteller eher bestätigen. Das reine Fluorwachs ist kein Bestandteil der Gleitschicht.

 

Wo wird also das reine Fluorwachs aufgetragen? Kann es wirklich stimmen, dass dieses direkt auf der Oberfläche des Belags aufgetragen wird?

Auf diese Fragen können leider keine eindeutigen Antworten gegeben werden. Es können nur Annahmen angeboten werden. Es wird jedoch von den Fakten ausgegangen.

 

Der Belag wird mit dem reinen Fluorwachs in Form von Pulver bestreuet. Anschließend wird es – bei einer relativ hohen Temperatur – eingebügelt. Bei einer nicht ausreichenden Schicht des Pulvers besteht sogar das Risiko der Beschädigung des Belags, so warnen mindestens die Hersteller. Durch die Wärme-Einwirkung werden die Moleküle des Fluor-Pulvers beweglich und verbinden sich mit den Carbon-Molekülen der LF- und HF-Gleitwachse, die sich zwischen den UHMWPE in vorherigen Arbeitsschritten angesiedelt haben.

D.h. die reinen Fluorwachse werden doch zum Bestandteil der Gleitschicht, indem sich mit den Carbon-Molekülen der zwischen den molekularen Ketten von UMMWPE angesiedelten Molekülen der LF- und HF-Gleitwachse verbinden.

 

Warum sollten sich die Moleküle des reinen Fluorwachs gerade mit den Carbon-Molekülen der LF- und HF-Gleitwachse verbinden? Die Antwort ist ziemlich einfach: weil nichts anderes vorhanden ist! Zwischen den molekularen Ketten von UHMWPE ist kaum noch Platz. Es sei denn, die Fluor-Moleküle wären wesentlich kleiner als die Carbon-Moleküle von LF- und HF-Gleitwachsen. In LF-Wachsen sind nur ca. 2 bis 3 Prozent von Fluor-Aditiven, in HF-Wachsen dann nur ca. 3 bis 5 Prozent von Fluor-Aditiven. Sollten sich die Fluor-Moleküle in den reinen Fluor-Wachsen mit den Fluor-Molekülen in den LF- und HF-Wachsen verbinden, dann würden ganz wenige Verbindungsmöglichkeiten bestehen. Es bleiben also nur die Carbon-Moleküle übrig.

 

Jetzt stellt sich die wichtigste Frage: Wie fest sind diese Verbindungen? Oder: Wie lange kann die finale Schicht aus den reinen Fluorwachsen auf dem Belag halten?

Schwer zu sagen. Es gibt noch zu viele Unklarheiten bei diesem Thema. Die extremen Fluoranteile in den Körpern von Regenwürmern auf dem Sportstadion in Holmenkollen könnten jedoch ahnen lassen, dass es wahrscheinlich nicht sehr lange ist. Es kann sein, dass ein Großteil der Gleitschicht aus den reinen Fluorwachsen noch auf dem Sportstadion vom Belag verschwindet.

 

Eins steht jedoch fest. In den sog. reinen Fluorwachsen sind die größten Fluoranteile, d.h. die reinen Fluorwachse verseuchen die Umwelt am intensivsten und beschädigen die Gesundheit am stärksten.

 

Zusammenhang Nr. 3

 

Es wurden schon vielen Untersuchungen dazu gemacht, wie die Fluorwachse die Gleiteigenschaften von Ski auf dem Wasserfilm verbessern. Heute ist schon allgemein bekannt, dass die Fluorwachse einerseits extrem hydrophobisch und schmutzabweisend sind und andererseits die Viskosität des Wasserfilms verringen, auf dem sich der Kontakt des Ski-Belags mit dem Schnee abspielt. Beide Effekte führen zur Verbesserung von Gleiteigenschaften von Ski.

 

Es wurden jedoch auch mehrere Untersuchungen dazu gemacht, in welcher Relation die Hydrophobie und Schmutzabweisung mit dem Anteil von Fluor-Aditiven in den Fluorwachsen steht. Und diese Untersuchungen haben gezeigt, dass die Wasserabweisung und Schmutzabweisung die maximale Werte bei einem Anteil von ca. 4 Prozent von Fluor-Aditiven in den Fluorwachsen erreichen. Mit einem steigenden Anteil von Fluor-Aditiven in den Fluorwachsen haben sich die Wasserabweisung und Schmutzabweisung nicht mehr verbessert.

 

Die Ergebnisse dieser Untersuchungen widersprechen also den Behauptungen von Wachsherstellern, dass mit dem steigenden Fluoranteil (dieser deckt sich mit dem Preisanstieg) der wasserabstoßende und schmutzabweissende Effekt wächst.

 

Auch bei diesem Thema gibt es noch viele Unklarheiten, wie zum Beispiel: Wie beeinflusst der steigende Anteil an Fluor-Aditiven in den Fluorwachsen die Verringerung der Viskosität von Wasser? Aber auch hier gilt nicht: je mehr Streifen, desto mehr Adidas! 

 

Fazit

Es wird noch viele Diskussionen geben zum Thema „Verbot der Fluorwachse“. Es ist auch klar und eindeutig, dass es nicht einfach sein wird, diese kurzfristig mit anderen Stoffen zu ersetzen. Hoffentlich wurde jedoch ähnlich klar und deutlich gezeigt, dass das Verbot der Fluorwachse richtig und berechtigt ist und dass es – mindestens in einem gewissen Maße – den Fluorwachsen selber zu verdanken ist. Da jedoch für den Hund auch immer sein Männchen oder sein Weibchen verantwortlich ist, müssten auch hier die Wachshersteller an erster Stelle zur Verantwortung gezogen werden.

 

Wie sinnvoll oder sinnlos ist das Schichen von Gleitwachsen auf dem Belag?

Das Schichten von Gleitwachs

 

Für optimale Gleiteigenschaft werden mindestens drei Wachsschichten benötigt, dies geben die Anleitungen von den meisten Wachsherstellern bei Einsatz von Fluorwachsen an. LF-Wachs als Basis, LH-Wachs als mittlere Verbindungsschicht und reines Fluorwachs als finale Gleitschicht. Nur so können die optimalen Gleiteigenschaften erzielt werden.

 

Für lange Strecken müssen mindestens 6 Schichten von unterschiedlichen Gleitwachsen aufgetragen, eingebügelt und komplett präpariert werden. Dies hört man und liest man in diversen Fachartikeln von Service-Technikern aller Nationen. Oft dauert das Präparieren von Ski auch die ganze Nacht vor einem wichtigen Wettkampf, weil nur einige Wachsschichten im Vorfeld aufgetragen werden können, es sind eigentlich nur die Basiswachse, der ganze Rest muss erst kurzfristig vor dem Rennen draufkommen… Solche – berechtigt stolzen – Geschichten und Aussagen hört man fast in jedem Service-Zelt bei jedem wichtigen Wettkampf.

 

Enormer Einsatz von Ressourcen, enormer Aufwand an Geld. Techniker müssen bezahlt werden, inklusive Nachtzuschläge, Unmengen von den besten Wachsen werden für das finale Paar von Ski verbraucht. Geschweige von den ganzen Tests, Proben und Vergleichsvarianten… Warum? Für die bestmöglichen Gleiteigenschaften des finalen Paars von Ski, natürlich. Für die bestmögliche Leistung des Spitzensportlers, selbstverständlich, weil jeder Vorteil zählt…

 

Ist es wirklich so? Ist dies die einzige und volle Wahrheit? An dieser Stelle könnte die Diskussion mit Spinoza, Schiller und Hegel begonnen werden, was die einzige oder objektive Wahrheit sei, die es wahrscheinlich gar nicht gibt, da jede Wahrheit von der Perzeption, Erfahrung, Beschaffenheit usw. des Wahrnehmers mit-gestaltet wird… Dies wollen wir jedoch nicht tun, da wir nur Techniker sind und die Welt der absoluten Wahrheiten für uns zu weit entfernt liegt und zu fremd ist. Wir befassen uns lieber nur mit unserem technischen Kleinkram.

 

Sicherheitshalber fangen wir gleich am Anfang an. Wir haben einen sauberen Graphit-Belag mit entsprechender Steinschliff-Struktur und ohne graue Färbung. Nun wird der Nano-Flokati-Teppich mit einer Messing-Bürste erzeugt, vom Belag diverse Kleinpartikeln weggewischt und das erste Gleitwachs aufgetragen, sagen wir, dass im festen Zustand bei Raumtemperatur aufgerieben. Das erste Gleitwachs wird mit entsprechender Temperatur eingebügelt. Hier machen wir unseren ersten Halt.

 

Wir nehmen an, dass nach dem Einbügeln des Gleitwachses die Basis für die sog. Gleitschicht entsteht. Durch Wärme des Bügeleisens werden die Moleküle des Gleitwachses beweglich und siedeln sich unter den aus molekularen Ketten gebildeten Fäden des Nano-Flokati-Teppichs an. Auf diese Art und Weise verbindet sich das Material des Belags (UHMWPE) mit dem Gleitwachs zu einer Gleitschicht, die aus molekularen Ketten oder Fäden von UHMWPE einerseits und aus Molekülen des Gleitwachses andererseits gebildet ist. Nach dem Einbügeln reden wir nur von einer Basis für die Gleitschicht, da ohne eine weitere Nachbehandlung diese Verbindung aus UHMWPE und Gleitwachs noch lange nicht zum Gleiten geeignet ist. Wichtig ist jedoch, dass eine innige Verbindung aus UHMWPE und Gleitwachs auf molekularer Ebene entstanden ist.

 

Durch die weitere Nachbehandlung dieser Verbindung aus UHMWPE und Gleitwachs entsteht die Gleitschicht. Zuerst wird das überschüssige Wachs von der Rinne und flächigen Bereichen des Belags mit Kunststoff-Klinken beseitigt, nachher wird die zugesetzte Steinschliff-Struktur mit vorsichtigem Bürsten wieder freigelegt, eventuelle manuelle Strukturen ergänzt, dadurch entstandene scharfe Kanten abgestumpft. Final wird die Gleitschicht – als innige Verbindung aus Belag und Gleitwachs – mit Nylon-Bürste poliert.

 

Da ist die! Dies ist also die final polierte Gleitschicht. Aber Quatsch. Was reden wir hier für Unsinn! Dies war doch nur das Basis-Wachs. Die erste Schicht von vielen… Alles klar. Sorry! Wir fahren mit der Präparation von Renn-Ski weiter. Selbstverständlich.

 

Auf den polierten Belag oder auf die polierte Schicht des Basiswachses wird also das nächste Gleitwachs aufgerieben. Also gut. Die freigelegte Steinschliff-Struktur sowie die nachträglich eingedrückte manuelle Struktur werden mit dem aufgeriebenen Wachs wieder zugesetzt. Das muss sein. Anders geht es ja nicht. Das aufgeriebene zweite Gleitwachs – eigentlich das erste Gleitwachs, das erste Wachs war doch die Basis – wird nun eingebügelt. An dieser Stelle müssen wir unseren zweiten Halt machen!

 

Diesen Vorgang – das Einbügeln des zweiten Wachses – müssen wir uns etwas detaillierter anschauen. Was passiert denn nun eigentlich? Wir wissen, dass bei dem Einbügeln des Basiswachses eine innige Verbindung aus UHMWPE und Gleitwachs auf molekularer Ebene entstanden ist. In anderen Worten: die Moleküle des Basiswachses haben sich unter den aus molekularen Ketten gebildeten Fäden des Nano-Flokati-Teppichs angesiedelt. Noch in anderen Worten: die kleineren Moleküle des Basiswachses haben die Freiräume zwischen den molekularen Ketten oder Fäden des Nano-Flokati-Teppichs ausgefüllt.

 

Das ist es! Die Freiräume im Nano-Flokati-Teppich wurden mit Molekülen des Basiswachses ausgefüllt. Was passiert also nun mit den Molekülen des Gleitwachses, die durch die Wärme des Bügeleisens beweglich geworden sind, für die jedoch kaum noch Freiräume im Nano-Flokati-Teppich übriggeblieben sind, da diese bereits mit den Molekülen des Basiswachses ausgefüllt wurden. Schwer zu schätzen. Wir nehmen jedoch an, dass einige Freiräume im Nano-Flokati-Teppich doch noch vorhanden sind und dass einige Moleküle des Basiswachses von den Molekülen des Gleitwachses verdrängt werden.

 

Ergebnis? Ungleichmäßig verteiltes Gemisch aus molekularen Ketten von UHMWPE (Nano-Flokati-Teppich) einerseits und Molekülen von Basiswachs und Gleitwachs andererseits. Welch eine neue tolle Basis für die Gleitschicht, die durch anschließende Nachbehandlung entsteht. Aber Quatsch. Was reden wir hier wieder für einen Unsinn! Dies war doch nur das erste Gleit-Wachs. Es kommen noch das zweite, dritte, vierte und mindestens noch das fünfte Gleitwachs drauf…

 

Ich gebe es auf. Kurz ist das Leben, lang ist die Kunst… 

 

Alles falsch! Wir haben einen wichtigen Schritt weggelassen. Natürlich! Wir haben gleich gedacht, dass so einen Chaos – so einen sinnlosen Brei aus unterschiedlich verteilten Gleitwachsen – kein denkender Mensch machen könnte. Klar, so eine Verschwendung wäre doch nicht möglich!

 

Wir haben ganz und gar vergessen, dass der Nano-Flokati-Teppich nach jeder Schicht erneuert werden muss. Richtig. Das war der Fehler! Nach jeder Schicht, egal ob Basiswachs oder Gleitwachs, egal ob Hydrokarbon-Wachs oder Fluor-Wachs, einfach nach jeder Schicht von Wachs muss der Nano-Flokati-Teppich erneuert / frisch erzeugt werden.

 

Wir haben also die Gleitschicht aus UHMWPE und Basiswachs final mit Nylon-Bürste poliert. Jetzt darf also nicht gleich das erste Gleitwachs aufgetragen werden, sondern die Messing- oder Kupferbürste in die Hand genommen werden und der Nano-Flokati-Teppich erneuert / frisch erzeugt werden. Die Oberfläche des Belags wird bei jeder Bewegung der Bürste mit kleinen Wachspartikeln überdeckt. Auf dem Belag liegen schon Millionen von diesen kleinen weißen Partikeln. Du, Lubor, fragt mich der Kollege: „Werden die zwischen den molekularen Fäden von UHMWPE angesiedelten Moleküle des Basiswachses bei der Erneuerung des Nano-Flokati-Teppichs zufällig nicht mit dabei weggebürstet?“ „Aber Quatsch.“ antworte ich kurz und deutlich. „In der Anleitung schreiben die doch, dass nach jeder Schicht der Nano-Flokati-Teppich erneuert werden muss…“ fahre ich fort. „Und reich mir doch die Roto-Stahl-Bürste! Mit der geht es wesentlich schneller… Wir haben doch nicht mehr die ganze Nacht!“ ergänze ich abschließend.

 

Ende gut, alles gut… Es entsteht eine wahre WIN-WIN Situation. Die Service-Techniker kriegen ihre Mühe bezahlt, auch mit Nachtzuschlägen, Spitzensportler können sich auf den präzis präparierten Ski bei ihrer Spitzenleistung verlassen, Wachshersteller können sich über die Unmengen von verbrauchten erstklassigen Gleitwachsen nur freuen und – wenn die Roto-Stahl-Bürste mit kurzen steifen Borsten zum Einsatz kommt – können auch die Skihersteller schone ein paar Tausend Euro dabei verdienen… Eine wahre WIN-WIN Situation!

 

 

 

Was sagt uns die graue Färbung auf dem Belag?

 Was sagt uns die graue Färbung des Belags?

 

Die graue Färbung des Belags sagt uns, dass etwas mit dem Belag nicht in Ordnung ist. Die graue Färbung sagt uns – ähnlich wie eine gelbe Kontrolllampe im Auto, dass wenn wir nichts tun, ein größeres Problem unausweichlich kommt.

 

Was sollten wir also tun?

 

In vielen Artikeln zum Thema „Ski-Wachsen“ wird die graue Färbung des Belags auf die sog. Oxidschicht auf der Oberfläche des Belags zurückgeführt. An dieser Stelle müssen wir noch hinzufügen, dass diese Oxidschicht auch auf der Oberfläche von transparenten Belägen entsteht, auf diesen ist die Oxidschicht jedoch nicht grau, sondern weiß und aus diesem Grund nicht sichtbar oder nur sehr schlecht sichtbar. Das Fazit: die Oxidschicht entsteht auf schwarzen sowie transparenten Belägen, auf den schwarzen ist diese jedoch einfacher zu sehen, da die graue Färbung auf dem schwarzen Untergrund gleich auffällt, wogegen die weiße Färbung auf dem transparenten Hintergrund mehr oder weniger verschwindet.  

 

Kommen wir jedoch zum Thema der Oxidschicht an sich zurück. In den meisten Artikeln wird empfohlen, diese Oxidschicht mit einer Stahlbürste vor dem Wachsen zu beseitigen, wobei die Stahlbürste mit kurzen steifen Borsten zum Einsatz kommen soll.

 

Ist dies richtig? Oder besteht eher ein Risiko einer weiteren Beschädigung des Belags?

 

Wenn wir auf diese Fragen eine verlässliche Antwort finden möchten, müssen wir zuerst eine weitere Frage stellen: Wieso eine weitere Beschädigung? Nehmen wir an, dass die graue Färbung auf der Oberfläche des Belags keine Oxidschicht ist. Warum?

 

Wenn die graue Färbung auf der Oberfläche des Belags keine Oxidschicht ist, die mit der Stahlbürste vor dem Wachsen zu beseitigen ist, was ist es denn? Wir nehmen an, dass diese graue Färbung auf der Oberfläche des Belags auf Veränderungen im Inneren des Belags zurückzuführen ist, die infolge eines langfristigen Kontakts des Belags mit Wasserfilm mit enormem chemischem Potenzial entstanden sind. Das chemische Potenzial des Wasserfilms entsteht so, dass die Reibleistungsdichte, die der Ski beim Gleiten auf Wasserfilm erzeugt, dafür ausreicht, um Wasser zu spalten. Damit entsteht H+ und OH-, also Stoffe mit einem enormen chemischen Potenzial.

 

Wenn der Ski gewachsen ist, greifen H+ und OH- zuerst das Gleitwachs an und lösen es langsam auf. Wenn der Ski jedoch nicht gewachsen ist oder wenn eine längere Strecke mit dem gewachsenen Ski zurückgelegt wurde, bei der die ganze Gleitschicht aufgelöst wurde, dann beginnen H+ und OH- auch das Basismaterial des Belags, also UHMWPE anzugreifen. Was passiert auf chemischer Ebene zwischen UHMWPE und H+ und OH-?

 

Der Verlust des Wachses und die anschließenden Änderungen im Inneren des Belags werden auf der Oberfläche durch graue Färbung des Belags mit Graphit-Zusatz deutlich. Wie jedoch bereits oben angedeutet ist die graue Färbung als eine Art Warnung zu verstehen, die selber jedoch schon praktische Konsequenzen hat. Die erste Konsequenz ist, dass Schnee mit geeigneten Eigenschaften (z.B. neuer feuchter Schnee mit eckigen deutlichen Kristallen) beginnt auch in den sog. Gleitzonen zu kleben. Dieses Kleben oder Anhaften kann unterschiedlich stark sein, der anhaftende Schnee kann immer noch relativ einfach vom Belag entfernt werden (mit Hand oder Hin- und Herbewegen des Skis an der Stelle). 

 

Wird jedoch diese gelbe Kontrollleute nicht beachtet, kommt es früher oder später zum Stillstand – im wahren Sinne des Wortes. An den Stellen, wo vor einigen Kilometern noch Schnee nur geklebt hat, haben sich inzwischen kleine „Eisinseln“ gebildet, die schon richtig bremsen. Wird weitergefahren, vergrößern sich diese „Eisinseln“ zu größeren „Eisflecken“, die das Weiterfahren bald unmöglich machen. 

 

Hier helfen weder Wachsentferner noch Bürsten, da die Eisbildung auf Veränderungen im Inneren des Belags infolge eines langfristigen Kontakts des Belags mit Wasserfilm, der beim Fahren in H+ und OH- gespalten wurde.

 

Was hilft also? Bei Beantwortung dieser Frage müssen wir zwischen der ersten Hilfe und Nachbehandlung unterscheiden.

 

Erste Hilfe

Skier warm machen. Es reicht aus, die Skier in die warme Stube einer Berghütte mitzunehmen. Wenn die Suppe aufgegessen ist, sollten die Eisbildungen im Inneren des Belags auftauen. Bevor sich neues Eis bildet, sollte der Ski wieder gut fahren. Es hält jedoch nicht lange.

 

Nachbehandlung

Wenn unsere Annahmen richtig sind, hilft kein Wachsentferner und eine Stahl-Bürste würde die Lage nur verschlechtern, im schlimmsten Fall den Ski dauerhaft beschädigen. Der Belag wurde grau, Schnee hat darauf geklebt und Eis hat sich drinnen gebildet, da das Basismaterial UHMWPE zuerst die schützende Wachsschicht verloren hat und nachher durch H+ und OH- angegriffen wurde, bis es „ausgetrocknet“ und „rau“ wie die Haut nach einem heufigen Händewaschen geworden ist. Abhilfe ist also ganz einfach: der Ski muss möglichst schnell – wenn möglich – mit einem weichen Wachs gewachsen werden.

 

Fazit

Graue Färbung auf schwarzem Belag ist eine Warnung, die beachtet werden sollte. Wird diese Warnung nicht beachtet, wird das Gleiten des Skis durch Eisbildungen verhindert. Graue Färbung ist also keine Oxidschicht und sollte also nicht mit Stahl-Bürste vor dem Wachsen beseitigt werden. Ganz im Gegenteil: Belag mit grauer Färbung sollte mit weichem Wachs gewachsen werden. Das Wachs funktioniert nämlich als Schutz gegen Angriffe von H+ und OH-, die beim Gleiten durch Spalten des Wasserfilm gebildet werden. Bei transparenten Belägen gibt es diese Warnung leider nicht. Der Belag muss auf Ausgetrocknet-Sein geprüft werden.

 

Paradox

Bei kleineren Kindern, die normalerweise Skier mit Fell brauchen, da ihnen die Bewegung auf Skier noch schwerfällt, kann die Phase, wo der Schnee auf der Oberfläche des Belags klebt, auch positiv genutzt werden. Der Ski ist dann für die Kinder einfacher zu kontrollieren und braucht fast kein Fell. Das Ausgetrocknet-Sein des Belags sollte jedoch nicht in die zweite Phase übergehen, wo sich Eisinseln bilden.

Wie sind die Ski-Bürsten richtig zu benutzen?

 Bürsten – das ist hier das Thema!

 

Es ist allgemein bekannt, dass das Bürsten und die Bürsten eine wichtige Rolle bei der Präparation von Ski spielen. Dieser Artikel widmet sich einigen wichtigen Themen, wo unter den Ski-Läufern und Service-Technikern Unklarheit herrscht.

 

Roto-Bürsten

Die Roto-Bürsten beschleunigen das Präparieren von Ski, das ist unbestritten. Ob der Einsatz von Roto-Bürsten zu einem guten Ergebnis führt, ist eher fraglich. Warum?

Beim Bürsten sind Erfahrung und Gefühl enorm wichtig. Dass Erfahrung und Gefühl mit Praxis kommen, ist auch klar. Wenn jedoch Praxis zur Erfahrung und Gefühl führen soll, darf keine maschinelle Einrichtung dazwischen gestellt werden.

Wie soll einer rotierenden Bürste im Akku-Schrauber der Unterschied zwischen großem und mäßigem Druck vermittelt werden? Wie soll mit einer rotierenden Bürste nur in der Fahrrichtung gebürstet werden, wenn sich diese dreht und die einzelnen Borsten immer unter einem gewissen Winkel in den Belag reinfahren?

Wir sind davon überzeugt, dass das richtige Bürsten für ein gutes Ergebnis der Ski-Präparation unabdingbar ist und dass nur die menschliche Hand die dafür nötige Erfahrung und Gefühl durch richtige Anweisung und ausreichende Praxis sammeln kann… Die Praxis muss jeder selber machen, wir können mit einigen Anweisungen und Tipps helfen, schneller und vielleicht einfacher zu einem besseren Ergebnis zu kommen.

Die erste Anweisung also lautet: keine Roto-Bürsten!

 

Graue Färbung

Bei grauer Färbung des schwarzen Graphit-Belags (und bei weißer – kaum sichtbarer – Färbung des transparenten Belags) soll keine Bürste zwecks der Beseitigung der angeblichen Oxidschicht verwendet werden. Geschweige denn vom Einsatz einer Stahl-Bürste! Es gibt nichts wie eine Oxidschicht! Der Belag mit grauer Färbung muss an erster Stelle gewachsen werden. Erst nach dem Wachsen darf dieser gebürstet werden. Mehr dazu in unserem Artikel: „Was sagt uns die graue Färbung des Belags?“

 

Bürsten vor dem Wachsen

Wer gute Gleiteigenschaften von Ski erzielen will, muss eine gute Gleitschicht erzeugen. Wer eine gute Gleitschicht erzeugen will, muss einen reichen Nano-Flokati-Teppich erzeugen. Ohne den Nano-Flokati-Teppich gibt es keine gute Gleitschicht. Der Nano-Flokati-Teppich wird durch das Bürsten erzeugt wird, genauer durch das Bürsten mit einer Messing- oder Kupferbürste vor dem Wachsen. Erzeugt wird der Nano-Flokati-Teppich mit langen Bewegungen in der Fahrrichtung, wo mit einer Messing- oder Kupferbürste mit langen weichen Borsten über den Belag mit mäßigem Druck gefahren wird. Die Borsten erzeugen Tausende von Fäden, die aus molekularen Ketten von UHMWPE gebildet sind. Diese Fäden sind die Basis für die künftige Gleitschicht. Vor dem Bürsten sollte der Belag natürlich sauber sein. Nach dem Bürsten sollten die möglichen Partikeln des alten Wachses, Schmutzpartikeln sowie Partikeln des abgelösten Belags mit einem sauberen Tuch weggewischt werden.

 

Stahl-Bürsten

Auf Stahl-Bürsten sollte verzichtet werden. Bei Einsatz von Stahl-Bürsten besteht ein relativ großes Risiko, dass kleine Fäden aus dem Belag herausgerissen werden, die bei dem späteren Einbügeln des Gleitwachses aufgeschmolzen oder sogar verbrannt werden. Das Material von den aufgeschmolzenen Fäden oder die Verbrennungsprodukte werden die Gleitschicht vergiften.

Anstelle von Stahl-Bürsten sollten Messing- oder Kupferbürsten verwendet werden. Wenn jemand auf den Einsatz von Stahl-Bürste nicht verzichten möchte, dann empfehlen wir Stahl-Bürsten mit langem feinem Haar zu verwenden und nur vor dem Wachsen, nicht nach dem Wachsen. Bei Einsatz von Stahl-Bürsten mit kurzen steifen Borsten ist das Risiko der Beschädigung des Belags – unserer Meinung nach – einfach zu groß.

 

Bürsten nach dem Wachsen

Nach dem trockenen oder nassen Auftragen des Wachses und dem Einbügeln muss das überschüssige Wachs vom Belag wieder entfernt werden. Zuerst mit diversen Kunststoff-Klinken, später mit den Bürsten. Es sind nämlich Bereiche auf dem Belag, die für Klinken – egal wie geformt – nicht zugänglich sind. Zu diesen Bereichen gehören vor allem Übergangsbereiche zwischen dem flachen Teil des Belags und der Rinne und – natürlich – die Steinschliff-Struktur.

Vor allem die Steinschliff-Struktur muss nach dem Wachsen wieder freigelegt werden, damit diese ihre Funktion beim Kontakt mit Wasserfilm ausüben kann. Ein präzises Freilegen der mit Gleitwachs zugesetzten Struktur ist um so wichtiger, wenn die Wichtigkeit der Steinschliff-Struktur für die finalen Gleiteigenschaften des Belags in Betrag gezogen wird.

Zum Freilegen der Struktur – vor allem bei härteren Typen von Gleitwachsen – kommt die Messing- oder Kupferbürste wieder zum Einsatz. Genau, die gleiche Bürste, die zur Erzeugung des Nano-Flokati-Teppichs verwendet wird, der nachher – beim Auftragen und Einbügeln des Wachses mit Molekülen des Gleitwachses gefüllt oder verbunden wird. Durch die Verbindung des Nano-Flokati-Teppichs mit den kleineren Molekülen des Gleitwachses entsteht also die Gleitschicht, die jetzt in den Riefen der Steinschliff-Struktur freigelegt werden muss. Da jedoch die gleiche Messing- oder Kupferbürste mit langem und weichem Haar zum Freilegen verwendet wird, muss diese enorm vorsichtig verwendet werden, damit die Gleitschicht und Struktur einerseits freigelegt werden können, die Gleitschicht andererseits nicht beschädigt wird durch ein zu tiefes Eindringen von einzelnen Borsten in die Gleitschicht.

Einfach gesagt, schwer gemacht. Wer bei diesem Vorgang die Roto-Bürste verwendet, musste mit der Präparation von Ski gar nicht beginnen. Alles wird umsonst. Auch der Einsatz von manuellen Bürsten ist nicht einfach und benötigt Gefühl und Erfahrung, die durch Praxis gewonnen werden. Empfohlen werden lange Bewegungen, immer nur in der Fahrrichtung, mit gemäßigtem Druck auf die Bürste. Über den Belag sollte zweimal bis dreimal mit der Bürste gefahren werden.

Wer das Freilegen von linearen Steinschliff-Strukturen ohne Beschädigung der Gleitschicht beherrscht, kann mit dem nächsten Abendteuer beginnen: Freilegen von unterbrochenen Steinschliff-Strukturen, wo Riefen mit flachen Bereichen des Belags alle ein paar Millimeter  auch in der Fahrrichtung wechseln und wo kein gleichmäßiger Druck auf die Bürste deswegen möglich ist – bei gleichmäßigem Druck ist das Eindringen der Borsten in den Belag in den Riefen zu flach und in den flachen Bereichen zu tief… Entweder werden die Riefen nicht vollständig freigelegt oder aber die Gleitschicht in den flachen Bereichen beschädigt… 

Aus den oben beschriebenen Komplikationen wird empfohlen, die manuellen Strukturen (Strukturen, die mit manuellen Strukturgeräten erzeugt werden) erst danach zu erzeugen, was das überschüssige Wachs vom Belag beseitigt wurde, und dies trotz der möglichen Bildung von scharfen Kanten in den nachträglich erzeugten Riefen.

 

Aus gleichem Grund wird empfohlen, auf härtere und harte Gleitwachse in Kombination mit unterbrochenen Steinschliff-Strukturen zu verzichten und bei derartigen Schneekonditionen auf manuelle Strukturen auszuweichen.

 

Was passiert, wenn die Gleitschicht beschädigt oder komplett weggebürstet wird? 

 

Ist das Bürsten nach dem Wachsen zu intensiv, kann passieren, dass die Gleitwachsmolekülen aus den Freiräumen zwischen den molekularen Ketten von UHMWPE „gejagt“ werden und der ursprüngliche Nano-Flokati-Teppich wieder hergestellt wird. Da jedoch der Belag mit Gleitwachs konditioniert wurde, zeigt sich dies bei den Gleittests gleich nach dem Präparieren von Ski nicht. Die beschädigte oder weggebürstete Gleitschicht verschlechtert die Gleiteigenschaften von Ski erst nach einer gewissen zurückgelegten Strecke. Da ist jedoch zu spät, da die Veränderungsprozesse im Inneren des Belags infolge des Verlusts der schützenden Funktion des Wachses bereits begonnen haben. Mehr dazu in unserem Artikel: „Was sagt uns die graue Färbung des Belags?“

Kdy zvolit jaké manuální strukturování? Část I.: Hrubé lineární manuální struktury.

Hrubé lineární manuální strukturování

Hrubé lineární manuální strukturování není vhodné pro volný styl, a to především z důvodu pohybu lyže směrem do stran.

Hrubé lineární strukturování má nejenom větší osovou vzdálenost mezi jednotlivými vrcholy drážek (např. 1 mm), ale je - ve srovnání s jemným lineárním strukturováním - také hlubší. Široké a hluboké drážky, které u mokrého a vodou nasyceného sněhu zlepšují skluz lyže tím, že snižují tzv. sací efekt, který zpravidla představuje hlavní zdroj tření na mokrých a vodou nasycených druzích sněhu, zhoršují skluz při pohybu lyže směrem do stran.

Hrubé a hluboké lineární strukturování je tedy primárně vhodné pro klasický styl, velmi vlhký, mokrý, velmi mokrý až vodou nasycený ne příliš znečištěný hrubozrnný sníh, kde široké a hluboké drážky, přerušují kapilární síly vodního filmu a kde jednotlivá sněhová zrna jsou natolik velká a oblá, že nemohou zanášet či ucpávat široké a hluboké drážky. 

Mokrý až vodou nasycený sníh s velkými a oblými sněhovými zrny je standardní situace (klasické jarní sněhy na konci sezóny). Objevují se ale také situace, kdy je sníh velmi mokrý, obsahuje velký podíl volné vody, ale sněhová zrna jsou buď stále ještě malá, ale již celkem oblá, nebo jsou stále ještě malá, a k tomu ještě docela ostrá (nový či jemnozrnný sníh za deště nebo po náhlé velké oblevě). V těchto situacích může hrubé hluboké strukturování skluz naopak zhoršovat, a to zvláště v situacích, kdy je osová vzdálenost mezi vrcholy drážek větší než velikost jednotlivých sněhových zrn. A jsou-li tato malá sněhová zrna ještě navíc ostrá, pak je na průšvih zaděláno. Malá ostrá zrna ucpou široké drážky, zvětší se kontaktní plocha, zmizí předěly přerušující kapilární síly vodního filmu a lyže se bude přímo "přicucávat" ke sněhu s vysokým podílem volné vody. V těchto situacích je - přes obecné poučky výrobců - nutné zvolit jemnější drážkování, a to tak jemné, aby osová vzdálenost mezi vrcholy drážek byla vždy menší než průměrná velikost sněhových zrn. Jemné drážky budou přerušovat kapilární síly vodního filmu a sněhová zrna nebudou moci pronikat a usazovat se v jemné struktuře.

Samostatnou pozornost je nezbytné věnovat znečištění. U sněhu jsou okolnosti zpravidla velmi komplexní. Mokrý, velmi mokrý až vodou nasycený hrubozrnný sníh s velkými oblými sněhovými zrny a velkým podílem volné vody, kdy jednotlivá sněhová zrna plavou v jakémsi vodním "láku", se typicky objevuje na konci lyžařské sezóny (tzv. jarňáky). Tato skupina sněhových druhů však bývá - zcela přirozeně - také velmi znečištěná. A právě v tom je zakopaný pes... Nečistoty totiž mohou zanést či ucpat drážky a efekt je podobný, jako u mokrého jemnozrnné sněhu, skluznice lyže se "přicucává" k vodnímu filmu. V této situaci je však každá rada drahá. Jemné drážky by se ucpaly ještě rychleji, bez drážek se bude skluznice k vodnímu filmu "přicucávat" hned od startu... Jediná možnost je tedy co možná nejvíce oddálit ucpání drážek nečistotami a zde nám mohou pomoci vysoce hydrofobní a nečistoty odpuzující kluzné vosky.

U jemnozrnného mokrého až vodou nasyceného sněhu zpravidla zásadní problém s nečistotami nebývá, jelikož se tyto druhy sněhu vyskytují v situacích, kdy sníh ještě přirozeně znečištěný nebývá (nový či jemnozrnný sníh za deště, prudká silná obleva krátce po napadnutí čerstvého sněhu).

Fluorové vosky, proč nenažranec kopající si vlastní hrob? Část II.

Pokračujme tedy v argumentech, na kterých zakládáme svoji tezi, že výrobci sami spolu-zapříčinili nebo min. výrazně urychlili zákaz fluorových vosků.

3. Kyselina perfluorooktanová (C8/PFOA)

Není žádným tajemstvím, že PFOA označovaná také jako C8 (kvůli 8 uhlíkům v řetězci) je neuvěřitelné svinstvo. PFOA je tak velké svinstvo, že se ho Evropská unie rozhodla od roku 2020 striktně regulovat, tedy až na nezbytné výjimky prakticky zakázat.

Kdo by měl pocit, že přeháním, tak ať si do libovolného internetového prohlížeče zadá "PFOA".

Do 4.7. 2020 była právě PFOA základem aditiv na bázi fluoru používaných pro výrobu tzv. fluorových vosků! Ano, slyšíte správně. Svinstvo označované jako PFOA bylo základem pro výrobu fluorových vosků. Evropská unie tedy nezakázala fluorové vosky, Evropská unie zakázala PFOA, tedy kyselinu, která však byla základem fluorových vosků.

PFOA se používala a zčásti - na základě výjimek - zčásti ještě používá i v jiných průmyslových odvětvích, použití v kluzných fluorových voscích však bylo zcela specifické v tom, že tyto vosky se v uzavřených místnostech zahřívaly relativně vysokou teplotou při procesu zažehlování do skluznice. Při zažehlování kluzných vosků s obsahem PFOA se pak z PFOA uvolňovaly toxické látky (ve formě dýmu, kouře, zápachu), které přímo a vážně ohrožovaly zdraví servisních pracovníků a ostatních přítomných osob.

Vedle přímého ohrožování zdraví servisních pracovníků kontaminovala PFOA rovněž životní prostředí tím, že se z lyží závodníků uvolňovala do sněhu v lyžařských stopách. Na jepičí život tzv. čistých fluorových vosků na povrchu skluznice jsme již upozorňovali výše...

A teď to nejděsivější: z mnoha odborných článků vyplývá, že k PFOA/C8 existovaly méně toxické a méně nebezpečné alternativy. Jinými slovy: PFOA/C8 nebylo nutné používat! Proč se PFOA i přes své toxické a životy a zdraví ohrožující vlastnosti používala? Protože byla pravděpodobně levnější než možné alternativy... Toto podezření potvrzuje také skutečnost, že prakticky neprodleně po zákazu PFOA/C8 přišla velká část výrobců fluorových kluzných vosků s alternativami, tedy s alternativními aditivy na bázi fluoru. Proč ale čekali výrobci až do zákazu ze strany EU, negativních dopadů PFOA na lidské zdraví i životní prostředí si byli zcela jistě vědomi... že by snad za tím byly prachy?

 

 

Proč nepoužívat fluorové vosky?

Důvodů je mnoho... Možná nejlépe se všechny důvody dají shrnout do jediné věty z úst Elišky Balcarové z filmu Román pro ženy: "Ty né, ty jsou fuj!"

Ale zpět z výšin umělecké zkratky k tvrdé realitě.

Vosky s aditivy na bázi fluoru jsou škodlivé pro životní prostředí. Jejich křivka biologické odbouratelnosti je údajně extrémně dlouhá a ze sněhu, do kterého se uvolňují ze skluznic lyží, se přirozeně dostávají do vody a do půdy. Hory, řeky a údolí tak při jejich používání zanášíme chemickou látkou, která je pravděpodobně mnohem nebezpečnější, než se na první pohled zdá.

Vosky s aditivy na bázi fluoru jsou škodlivé pro lidské zdraví. Četné průzkumy ukázaly, že v krvi servisních týmů profesionálních lyžařů i pracovníků produkčních závodů, kde se fluorové vosky vyrábí, se nachází toxické látky způsobující celou řadu závažných onemocnění. Zdrojem těchto toxických látek je kyselina perfluorooktanová (PFOA), která vzniká jako vedlejší produkt (nečistota) při výrobě fluorových vosků. Po zahřátí se z kyseliny perfluorooktanové uvolňují smrtelně jedovaté plyny (proto na reklamních fotkách nosí servisní pracovníci celo-obličejové dýchací masky).

To nejděsivější na celé věci je ale to, že kyselina perfluorooktanová vzniká jako vedlejší produkt při výrobě fluorových aditiv, které se přimíchávání do kluzných vosků. Existují ale údajně výrobní postupy a procesy, které umí tento vedlejší produkt nebo nečistotu, chcete-li, odstranit či vyčistit...

Na tomto místě se bohužel nabízí děsivá otázka: Proč se tedy kyselina perfluorooktanová neodstraňuje z fluorových aditiv dříve, než se dostanou do kluzných vosků, které se následně zažehlují, a tím se z nich uvolňuje smrtelně jedovatý plyn? Není to snad proto, že by to stálo nějakou tu kačku při výrobě navíc? Věřme, že nikoli...

Další celkem znepokojující informace zveřejnila Isabelle Rogowski společně se svými kolegy v článku "Vliv obsahu aditiv na bázi fluoru na fyzikální a fyzikálně-chemické vlastnosti kluzných vosků". Pokud se zaměříme na tvrzení výrobců lyžařských vosků, že s rostoucím podílem aditiv na bázi fluoru se zlepšují kluzné vlastnosti flurových vosků, a pokud zohledníme skutečnost, že fluorové vosky zlepšují kluzné vlastnosti díky tomu, že odpuzují vodu a nečistoty lépe, než uhlovodíkové vosky, pak nás zjištění I. Rogowski, že optimální vodoodpudivost byla naměřena při obsahu aditiv na bázi fluoru ve výši 4 procent a že při zvyšujícím se obsahu aditiv na bázi fluoru se již vodoodpudivost fluorových vosků dále nezlepšovala, musí minimálně zarazit či znepokojit.

Na tomto místě se bohužel nabízí opět děsivá otázka: Nesouvisí rétorika výrobců fluorových vosků proklamující, že kluzné vlastnosti fluorových vosků se zlepšují s narůstajícím podílem aditiv na bázi fluoru náhodou s tím, že s narůstajícím podílem aditiv na bázi fluoru zároveň prudce roste cena flurových produktů? Nejde pouze o nebezpečný byznys? Není to náhodou tak, že 4 procenta aditiv na bázi fluoru obsahují už i nejběžnější LF fluorované uhlovodíkové vosky? Věřme, že nikoli...

Další znepokojující souvislosti se týkají "trvanlivosti" tzv. vrchních krycích vrstev z čistých fluorových vosků. Jak víme, nepenetrují tyto vrchní krycí vrstvy do vnitřních porézních částí skluznice, nýbrž zůstávají pouze na povrchu skluznice. Tato krycí fluorová vrstva musí být extrémně tenká a měla by být - pokud možno - na molekulární bázi navázána na fluorovaný uhlovodíkový vosk uvnitř porézních částí skluznice. Již z výše uvedeného popisu vyplývá, že "životnost" či "trvanlivost" nejdražší vrchní fluorové vrstvičky na povrchu skluznice je velkým mystériem. Obávám se, že nikdo přesně neví, jestli se na povrchu skluznice udrží několik málo stovek metrů nebo několik málo kilometrů... Velmi bude pravděpodobně záležet na konkrétních sněhových a teplotních podmínkách. Nějakou základní životnost tato vrstvička asi mít bude, jestli jsou ale náklady na její vytvoření a zdravotní a obecná rizika s ní spojená v relaci s jejím přínosem je z našeho pohledu přinejmenším sporné... Že ale právě tato vrstvička generovala výrobcům lyžařských vosků nemalé zisky, je naopak nesporné...

Influence of fluorine-based additive content on the physical and

physicochemical properties of ski gliding wax

I