Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část III.

KDE MOHOU SKINY FUNGOVAT A KDE NIKOLI

 

Co z toho tedy vyplývá? Mohérový pásek dobře funguje – tedy zajišťuje relativně spolehlivý odraz a relativně dobrý skluz – v relativně úzkém pásmu sněhových podmínek. 

 

Za jakých podmínek tedy mohér může dobře fungovat? 1. Sníh musí být tvořen spíše sněhovými krystaly, a nikoli zrny. Tedy nový nebo starší jemnozrnný sníh z částečně transformovanými krystaly (krystaly jsou spíše ostré a křehké, zrna jsou oblá a mají tendenci se stále zvětšovat). 2. Sníh by měl mít spíše nižší vlhkost, aby neměl tendenci namrzat. Tedy sněhové podmínky pří teplotách níže pod nulou (řekněme - 3 stupně C a nižší) a spíše nízké vzdušné vlhkosti. 3. Sníh by si měl i ve stopách zachovávat určitou tvarovou stálost. Tedy spíše stabilní než proměnlivé podmínky.

 

A za jakých podmínek tedy mohér fungovat nebude? 1. Kdykoli bude sníh tvořen velkými oblými zrny, a to bez ohledu, zda tato zrna plavou v láku volné vody (klasické jarní mokré sněhy) nebo jsou provázány pevnými ledovými krčky (zledovatělý transformovaný sníh). Chloupky nemají možnost se těchto velkých oblých zrn zachytit. 2. Kdykoli bude sníh tvořen hladkými nebo vysoce abrazivními ledovými plochami. Na hladkých plochách se nemají chloupky čeho zachytit, abrazivní druhy ledovatého sněhu navíc chloupky snadno odřou. 3. Kdykoli má sníh tendenci se při přejezdu lyží výrazně přetvářet, uhlazovat se, mydlit se, sklovatět. Výrazná transformace sněhových krystalů ve stopě vede zpravidla k vyhlazení stopy. Ve vyhlazené stopě mají chloupky mohéru pramalou šanci vázat se na sníh. 4. Kdykoli má sníh vysokou tendenci lepit se a namrzat. Zpravidla se jedná o vlhký sníh při teplotách kolem nuly a vyšší vzdušné vlhkosti. Za těchto podmínek je mohér nutné chránit prostředkem proti namrzání, ale ani ten namrzání zcela nezabrání. Namrzlý mohér nejenom, že neumožňuje prakticky žádný odraz, nýbrž také parádně drhne! 5. Kdykoli bude sníh obsahovat velké množství volné vody. Ta zpravidla vytvoří mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou relativně silný vodní film, který pak bohužel velmi efektivně omezuje funkci mohéru navazovat sněhové krystaly. 6. Kdykoli bude sníh výrazně znečištěný. Nečistoty relativně rychle ucpou chloupky mohéru, a tak výrazně omezí jeho schopnost vázat se na sněhové krystaly…

 

Jak je již z prostého výčtu různých sněhových podmínek, za kterých mohér spíše bude a spíše nebude fungovat, patrné, lyže s mohérovým páskem mohou nabídnout relativně spolehlivý odraz a relativně dobrý skluz v poměrně malém pásmu sněhových podmínek.

Jak určit stoupací zónu běžeckých lyží?

Na rozdíl od běžeckých lyží na bruslení neboli volný styl, jejichž skluznice tvoří jenom jedna velká kluzná zóna sahající od špičky lyže až po její patku, tvoří skluznici běžeckých lyží na klasiku neboli klasický styl dvě zóny, a to zóna kluzná - stejně jako u lyží na bruslení - a zóna stoupací neboli odrazová. Kluzná zóna má přitom dvě části - horní a spodní, mezi horní a spodní kluznou zónou se pak nachází zóna stoupací.

A teď totéž názorněji: jistě jste si všimli, že běžecké lyže - zvláště ty na klasiku - jsou jaksi prohlé či vypouklé. Pokud lyže položíte na přiměřeně rovný a tvrdý povrch (v době mého mládí jsme na to vysazovali dveře od koupelny) a stoupnete si na ně tak, že rovnoměrně zatížíte obě lyže, zjistíte, že skluznice lyže se povrchu dotýká ve své spodní a horní části. Naopak v místech, kde máte botu s vázáním, zůstává mezi skluznicí lyže a povrchem drobná mezera. V místech, kde se lyže dotýká, jsou kluzné zóny, v místech, kde zůstává mezi skluznicí a povrchem mezera, se nachází stoupací zóna.

Výše popsaný jev nastane tedy pouze v případě, že Vaše hmotnost plus mínus odpovídá tvrdosti lyže. Stotřicetikilové chlapisko příliš měkké lyže úplně promáčkne, i při rovnoměrném rozložení váhy na obě lyže. Pokud se padesátikilový komár naopak postaví na příliš tvrdé lyže, bude stoupací zóna sahat s trochou nadsázky od špičky až po patku lyže.

První pravidlo tedy zní: Vaše váha musí plus mínus odpovídat tvrdosti lyže. 

Pokud nejste ani jeden extrém (ani stotřicetikilové chlapiskom, ani padesátikilový komár, váhu u žen se neodvážím komentovat), nemusíte této problematice věnovat žádnou velkou pozornost, jelikož běžné kategorie dnešních lyží jsou navrženy tak, aby pokryly takřka celé běžné váhové spektrum.

Pokud si ale chcete snadno a rychle ověřit, že tvrdost Vašich nových běžek odpovídá plus mínus Vaši hmotnosti, pak pro Vás máme jednoduchou radu: změřte si velikost stoupací zóny (jak se už za chvíli dozvíte), a pokud její velikost odpovídá přibližně 1/3 délky lyže, pak tvrdost lyže odpovídá Vaší hmotnosti.

Druhé pravidlo tedy zní: správná tvrdost lyže odpovídá správné velikosti stoupací zóny a naopak. Správná velikost stoupací zóny se přitom pohybuje mezi 50 až 70 cm a odpovídá přibližně 1/3 délky lyže.

Jak tedy určit stoupací zónu běžeckých lyží na klasiku?

Způsobů je hned několik, a tak si je projdeme jeden po druhém, od nejjednoduššího po nejpřesnější.

Rychlý způsob

Vezměte jednu z lyží do ruky a na boku lyže si např. fiksem označte místo, kde končí Vaše bota upnutá do vázání (když říkám, kde končí, tak myslím opravdu konec boty, a nikoli místo, kde na lyži dosedá Vaše pata). Teď od tohoto místa odměřte 50 až 70 cm směrem ke špičce lyže. 50 cm odměřte u krátkých lyží, jelikož jste menší postavy, 70 cm u dlouhých lyží, jelikož jste vysoké postavy. Toto druhé místo označte rovněž fiksem. Prostor mezi první a druhou značkou je mazací zóna. Hotovo! Do takto určené stoupací zóny mažeme jak tuhé, tak tekuté vosky i veškeré alternativní druhy mázy (např. tekuté vosky ve spreji, stoupací pásku).

Rychlý způsob pro tuhé a tekuté vosky

Tento způsob již vyžaduje spolupráci dvou osob a přiměřeně tvrdý a rovný povrch (dveře od koupelny). Lyžar se obuje do lyžařských bot. Obě lyže se položí na přiměřeně rovný a tvrdý povrch tak, jako by stály ve stopě. Lyžař se na ně postaví a upne boty do vázání (pozor na poškození skluznice!). Před tím, než lyžař lyže zatíží, zasune druhá osoba (doporučení: nikoli manželka) jednou přeložený list papíru pod střední část lyže. Lyžar zatíží rovnoměrně obě lyže a druhá osoba posunuje jednou přeložený list papíru směrem ke špičce lyže. V místech, kde už to nejde dál, udělá na boku lyže značku. Potom posunuje papírem ze středu lyže směrem k patce, v místech, kde se papír zastaví ještě značku neudělá, ale podívá se, jestli je za koncem boty, pokud ano, pak stoupací zóna končí nejdále koncem boty! Pokud ne, udělá značku. Takto zjištěná stoupací zóna slouží pro tuhé vosky. Pro tekuté vosky neboli klistry se použije stejný postup, avšak s tím rozdílem, že list papíru se přeloží 2x. Stoupací zóna pro klistry je tedy o něco kratší.

Přesná univerzální stoupací zóna

I tento způsob vyžaduje spolupráci dvou osob a přiměřeně tvrdý a rovný povrch (dveře od koupelny). Lyžar se obuje do lyžařských bot. Obě lyže se položí na přiměřeně rovný a tvrdý povrch tak, jako by stály ve stopě. Lyžař se na ně postaví a upne boty do vázání. Druhá osoba zasune nepřeložený list papíru pod střední část lyže. Lyžař zatíží rovnoměrně obě lyže (stojí např. jako při soupaži). Druhá osoba udělá značky na boku lyže tam, kde se papír zastaví. Druhá osoba vrátí list papíru opět do středu lyže. Lyžař zatíží jednu lyži celou váhou (jako při odrazu při stříďáku). Druhá osoba opět udělá značky na boku lyže tam, kde se papír zastaví. Nyní se obě zóny zprůměrují. Konec stoupací zóny je však vždy nejdále v místě, kde končí bota. Do takto určené stoupací zóny mažeme jak tuhé vosky, tak klistry.

Přesná stoupací zóna pro tuhé a tekuté vosky

Postup je stejný jako u přesné univerzální stoupací zóny. Rozdíl spočívá pouze v tom, že se celá operace (zatížit rovnoměrně, zatížit celou vahou, zprůměrovat, konec max. u konce boty) provede dvakrát, jednou s nepřeloženým listem papíru a podruhé s jednou přeloženým listem papíru, delší stoupací zóna je pro tuhé vosky, kratší je pro klistry.

Doporučení při nepříliš spolehlivém odrazu

Ještě před tím, než se rozhodnete zlepšit odraz tím, že přidáte další vrstvu vosku, nebo nanesete o stupeň měkčí vosk, můžete zkusit lehce prodloužit mazací zónu, a to především směrem k patce lyže (za konec boty).

Čemu věnovat pozornost při koupi lyží s mohérem? Část I.

Lyže s mohérem neboli skiny jsou lyže na klasiku, tedy na klasický styl běžeckého lyžování, tedy lyžování ve stopách. Skiny nejsou tedy vhodné na bruslení, neboli volný styl. Ne že by se na nich nedal kousek odbruslit, ale mohér bude prostě drhnout...

Skiny jsou určeny pro klasický styl běžeckého lyžování.

Lyže tedy musí být o něco delší a jejich tvrdost musí přibližně odpovídat Vaší váhové kategorii.

Lyže s mohérem jsou primárně určeny pro strojově upravené stopy, a nikoli pro volný terén nebo ostatními lyžaři vyšláplé stopy. Aby mohér fungoval, potřebují se jeho vlákna při odrazu zachytit sněhových vloček nebo zrn a při následném skuzu se jich zase pustit. Tento předpoklad bude spíše fungovat ve strojově upravených lyžařských stopách. Ne že by se s mohérem nedalo jezdit ve volném terénu nebo v pouze “prošlápnutých” stopách, ale nebude fungovat zdaleka tak dobře...

Skiny jsou určeny primárně pro strojově upravené běžecké stopy.

Nemá tedy úplně smysl kupovat tzv. turistické skiny, tedy širší a robustnější běžky s levnými typy skluznice, určené primárně pro pohyb mimo strojově upravené lyžařské trasy. Skiny dávají větší smysl u lyží určených do upravených stop - užší subtilnější lyže s celkově lepší skluznicí.

Lyže s mohérem poskytnou spolehlivý odraz pouze za určitých podmínek - koneckoncců se pořád jedná o alternativu k universálním stoupacím voskům. Jak jsem zmínili již výše, aby mohér fungoval, potřebují se jeho vlákna při odrazu zachytit sněhových vloček nebo zrn a při následném skuzu se jich zase pustit. Sněhová zrna nesmí tedy být příliš velká a oblá, sníh nesmí obsahovat příliš velké množství volné vody, stopa nesmí být hladká mýdlovitá či dokonce sklněně ledovadá, stopa nesmí být čistý led... Skiny se primárně hodí pro hutné krystalické a jemnozrnné druhy sněhu. U nového vlhkého sněhu mají skiny tendenci namrzat, a proto je zde velmi důležitá preparace proti namrzání.

Skiny jsou primárně určeny pro kristalické a jemnozrnné druhy sněhu. U nového vlhkého sněhu preparovat proti namrzání!

Neočekávejte prosím proto, že skiny budou fungovat dobře za všech podmínek. Tak to není a nikdy nebude.

Kdy lyže s mohérem nebudou fungovat?

Ano, je to tak, ani lyže s mohérem nejsou “všespasitelné”...

Mohér vznikl jako alternativa k mazání stoupacími vosky - tedy vosky na odraz při klasickém stylu. Proč? Protože mazání stoupacími vosky je složité, zdlouhavé, člověk se přitom umaže nepříjemně lepkavou hmotou a nezřídkakdy nevede mazání stoupacími vosky k uspokojivému výsledku, nebo alespoň k výsledku, který by vykompenzoval všechnu tu námahu a komplikace.

Hledání alternativ ke stoupacím voskům je staré jako mazání stoupacími vosky samo. Ano, je to tak. Za jednu z nejúspěšnějších alternativ ke stoupacím voskům je možné považovat brulení nebo tzv. volný styl, který v současné době mezi profíky i hobíky jednoznačně převládá a při kterém se skluznice lyže maže výhradně na skluz.

Volný styl je však pro začátečníky, občasné běžkaže nebo běžkažské turisty zcela nevhodný. Bruslení se totiž musí umět, a to relativně dobře, jinak se z pohybu na běžkách vpřed stane jedno velké utrpení.

A protože začátečníků, občasných běžkařů a turistů je stále dost, nevzdávají nejrůznější výrobci všemožné snahy o tom, vymyslet něco, co by umožnilo klasický styl, tedy odraz, bez stoupacích vosků.

Univerzální stoupací vosky, tekuté stoupací vosky, stoupací vosky ve spreji, stoupací pásky, stoupací šupiny, zdrsňování stoupací zóny a tzv. skiny neboli mohéry.

Jak ale víme z jiných příspěvků, je většína těchto snah buď přímo odsouzena k neúspěchu (např. univerzální stoupací vosky, stoupací šupiny), nebo má pouze omezený rozsah použití (stoupací pásky, skiny neboli mohéry). Příčina pro tento neúspěch nebo omezený rozsah použití spočívá v prakticky nekonečné paletě sněhových podmínek, která je stejně rozmanitá jako počasí samo. A podobně jako neexistuje na všechny druhy počací jeden jediný vhodný oděv, neexistuje také na všechny druhy sněhů jeden jediný vhodný vosk či jiný prostředek.

A najké podmínky se tedy lyže s mohérem hodí a kdy nebudou fungovat?

Abychom mohli lépe a srozumitelněji odpovědět na tuto otázku, musíme si nejprve ve stručnosti vysvětlit, jak mohér funguje. Mohér je při pohybu směrem vpřed hladký a kluzký, při odrazu se však tisíce drobných chloupků napřímí či naježí a zaseknout se do sněhové pokrývky tvořené sněhovými krystaly. Při opětovném pohybu vpřed se pak chloupky musí sněhu zase pustit a uhladit se do hladké a kluzké plochy, aby nepřkáželi ve skluzu.

Bohužel ale existuje vícero druhů sněhu, kdy budou mít chloupky problém se do sněhové pokrývky zaseknout. Do této skupiny patří jednak mokré a vodou nasycené druhy sněhu s velkými oblými sněhovými zrny a velkým podílem tzv. volné vody, např. typické jarňáky, jednak zledovatělé hladké druhy sněhu, kdy mokrý sníh s velkým podílem volné vody a velkými oblými zrny zmrzl a krajina připomíná jednu velkou skluzavku nebo ledovku, nebo zledovatělé agresivní druhy sněhu, na kterých mají s odrazem problém i nejhouževnatější klistry a které mohou jemné mohérové chloupky odřít či obrousit, nebo konečně tzv. mejdla, kde se lyžařská stopa uhlazuje častým přejížděním lyží až do čistého ledu či skla, a kde se ve stopě a mimo ni vyskytují radikálně rozdílné sněhové podmínky (ve stopě bude mohér smekat, mimo stopu namrzat).

Dále také existuje celá řada druhů sněhu, kdy budou mít chloupky mohéru problém se sněhové pokrývky zase pustit, protože sněhové krystaly budou mít tendeci se k mohérovým chloupkům přichytávat nebo na nich dokonce namrzat. V takovém případě se - při opětovném pohybu vpřed - nebudou chloupky moci uhladit či vrátit zpět a vytvořit tak hladkou a kluzkou plochu v mazací zóně. Tyto podmínky se budou vyskytovat zvláště u nových vlhkých sněhů s ostrými sněhovými krystaly při teplotách kolem nuly. Namrzání mohéru se dá omezit - nedá se mu ale zcela zabránit - pravidelnou péčí o mohér a aplikací přípravků proti namrzání.

Mohér tedy nebude fungovat v případech, kdy se jemné chloupky nebudou moci zaseknout do sněhové pokrývky (např. jarňáky, firny, mejdla, sklovitá stopa), nebo kdy se sníh jemných chloupků mohéru nebude chtít po odrazu pustit (např. vlhký kristalický sníh při teplotách kolem nuly, mejdlo mimo stopu). Namrzání mohéru se dá předcházet správnou péčí, agresivní firny mohér nenávratně poškodí.

Proč bude mohér vždy pouze z nouze cnost?

Odpověď je velmi jednoduchá: mohér se pokouší o totéž, co universální stoupací vosky, a sice zajistit spolehlivý odraz a dobrý skluz jedním jediným prostředkem na nekonečné paletě sněhových podmínek.

Sníh je stejně proměnlivý a má prakticky stejně nekonečnou paletu druhů, tvarů a podob jako počasí samo. Universální stopací vosky jsou stejně pošetilé jako ALL-WEATHER-CLOTHES (oděv, který se hodí do všech druhů počasí - saharskými vedřisky počínaje a arktickými krutomrazy konče).

Abychom ale nebyli k mohéru tak přísní, zkusíme si říci něco málo ke snahám zjednodušit mazání na odraz, tedy mazání stoupacími vosky obecně.

Snahy zjednodušit mazání na odraz jsou prakticky stejně staré jako voskování lyží samotné. Už naši lyžařští předci usilovali o co nejlepší skluz - tehdy ještě dřevěných lyží, zároveň potřebovali, aby lyže ve stoupání zaručovala dobrou oporu, tedy odraz.

Jedna z úplně prvních snah zjednodušit mazání na odraz byly odnímatelné tulení pásy (dodnes využívané při SKI-ALPINISMU, jen už nejsou - tak často - z pravé tulení srsti). Při stoupání zaručoval takový pás takžka ideální odraz a před sjezdem se sundal, aby nebrzdil.

Zásadní přelom v úsilí o zlepšení skluzu i odrazu představoval tvar lyží, který skluznici dělil do tří částí, dvou kluzných a jedné stoupací, z nichž prostřední, tedy stoupací se dostává do přímého kontaktu se sněhovou pokrývkou pouze při přenesení celkové váhy lyžaře na lyži určené k odrazu.

Po objevu lyží se třemi komorami se se snahami zjednodušit mazání stoupacími vosky roztrhl pytel - universální stoupací vosky, stoupací vosky ve spreji, stoupací pásky, integrovaný mohér, šupiny... 

Ale sníh zjednodušujícím snahám díky své nekonečné proměnlivosti statečně odolával, a tak se na scéně objevovaly stále rafinovanější a radikálnější techniky.

Asi nejradikálnějším přístupem, jak zjednodušit mazání na odraz, je vznik tzv. volného stylu. Ano, jsme přesvědčeni o tom, že se do značné míry jedná o snahu zrychlit jízdu na lyžích, a tedy také eliminovat zpomalující efekt stoupacích vosků, tedy eliminovat stoupací vosky zcela.

O tržním úspěchu či neúspěchu všemožných metod a technik pak rozhodly přirozené lidské vlastnosti dnešní doby: pohodlnost, lenost a uspěchanost.

A na vrcholu evolučního řetězce se tak usídlily techniky dvě: volný styl zcela eliminující použití stoupacích vosků a mohér, alternativa k universálnám stoupacím voskům.

Proč je nutné ošetřovat mohérový pás?

Jak víme z jiných příspěvků věnovaných údržbě a servisu skluznic lyží z hlediska kluzných vlastností, je nutné na skluznice lyží - zvláště na ty vyrobené z materiálů s vysokou molekulární hmotností - pravidleně aplikovat kluzné vosky, a to ze dvou základních důvodů:

1. pro zlepšení kluzných vlastností - při správné přípravě skluznice lyže a při správné aplikaci kluzného vosku vytváří materiál skluznice a kluzný vosk na molekulární úrovni novou vrstu, která díky molekulám kluzného vosku navázaným na molekuly materiálu skluznice zlepšuje skluz lyží tím, že přizpůsobuje vlastnosti skluznice aktuálním sněhovým podmínkám.

2. pro ochranu materiálu skluznice před působením vody štěpené pohybem skluznice po povrchu sněhu - pro lepší srozumitelnost můžeme povrch skluznice lyže přirovnat pokožce na naších rukou, které si často myjeme, pokožka se vysuší, zhrubne, začne na povrchu oxidovat, je ztvrdlá a okoralá, pokud ji však namažeme krémem na ruce, získá opět vláčnost a jemnost. Se skluznící “vymývanou” kontaktem s vodním filmem je to podobné, efekt oxidace a degradace skluznice je však urychlen “agresivní” stěpenou vodou.

Mohér je přírodní materiál vyrobený ze srsti angorských koz. Nicméně i tato přírodní vlákna - vystavená intenzivnímu působení vody - začínají postupně měnit své vlastnosti. Základní vlastností mohérových vláken přitom je - podobně jako u vhodného stoupacího vosku - zaseknout se do sněhových krystalů při odrazu, a naopak pustit se sněhové pokrývky při navazujícím skluzu. Jakmile mohérová vlákna začnou jednu z těchto základních vlastností ztrácet, přestávají fungovat.

Na tomto místě je nutné zmínit, že klesající schopnost mohérových vláken “zaseknout se” do sněhové pokrývky je dána primárně opotřebením mohérových vláken nebo charakterem sněhových krystalů (např. velká oblá ledovatá zrna), zatímco klesající schopnost mohérových vláken “pustit se” sněhové pokrývky je dána primárně oxidací mohérových vláken v důsledku intenzivního působení štěpené vody.

Mohérové pásy je tedy nutné primárně impregnovat či chránit před oxidací způsobovanou intenzivním působením štěpené vody při pohybu skluznice po povrchu vodního filmu.

Kdy jsou lyže s mohérem ta správná volba?

V předchozím příspěvku jsme si řekli něco málo o tom, kdy lyže s mohérem nejsou to pravé ořechové. Kdy jsou tedy skiny ta správná volba?

Skiny jsou optimální lyže pro začátečníky - děti i dospělé. Skiny jsou vhodné na prakticky všechny druhy nového sněhu. Při použití na novém sněhu je však musíme vždy opatřit prostředkem proti namrzání. U nového vlhkého či mokrého sněhu kolem nuly se budeme muset smířit s tím, že lyže s mohérem nebudou fungovat příliš dobře ve zledovatělé stopě, ale mimo stopu by měl být odraz celkem slušný.

Skiny jsou optimální volba na všechny druhy jemnozrnného sněhu - suchého prašanu, vlhkého i mokrého transformovaného sněhu. Jemnozrnný sníh neboli transformovaný sníh je sníh, který je zpravila několik dní starý a prošel již několika málo přeměnami způsobenými okolními podmínkami. Pokud bychom se chtěli orientovat podle toho, co mažou ostatní, pak na jemnozrnný sníh zpravila používáme tuhé syntetické sloupci vosky. Na skiny se ale žádné stoupací vosky aplikovat nesmí!

Chloupky na mohérovém pásku se postupně opotřebovávají. U zcela nového mohérového pásku jsou chloupky relativně dlouhé. Dlouhé chloupky nabízí lepší odraz, např. i na hrubozrnnějších druzích sněhu, kdy jsou jednotlivá zrna již větší a zaoblenější a kdy začíná být nutné používat tekuté stoupací vosky (např. překryté tuhým stoupacím voskem pro lepší skluz). Skiny s novým páskem pak budou relativně dobře fungovat na suchém a vlhkém hrubozrnném sněhu. Na mokrém až velmi mokrém hrubozrnném sněhu už to žádná hitparáda nebude. Delší chloupky zároveň ale znamenají horší skluz a také rychlejší znečištění pásku. Naopak kratší chloupky sebou přinášejí zlepšené kluzné vlastnosti. Jakmile přestane mohérový pásek fungovat i na novém a jemnozrnném sněhu, bude nutné ho vyměnit za nový.

Jak jsme již zmínili výše, při použití u nového či čerstvě napadlého sněhu je nutné mohérový pásek impregnovat proti namrzání, a to zvláště při teplotách kolem nuly. Pro impregnaci se používá speciální přípravek, který je možné buď zažehlit nízkou teplotou, nebo jej nechat pouze zaschnout. Nikdy ale nepoužívejte lyže s čerstvě naimpregnovaným mohérovým páskem! V případě, že nemáte právě k dispozici speciální impregnací přípravek, můžete mohérový pásek lehce "navoskovat" měkčím kluzným voskem se směru jízdy a následně vykartáčovat nylonovým kartáčem. Pozor: aplikací kluzného vosku se vždy lehce zhorší odraz.

Mohérový pásek je také nutné čistit, a to v závislosti na znečištění sněhu. Na novém a čerstvém sněhu prakticky k žádnému znečištění nedochází. Starší a starý sníh vždy obsahuje větší či menší množství nečistot, které však nemusí být viditelné běžným pohledem. Čištění se opět provádí speciálním čistícím přípravkem, který se nanese, nechá působit a následně otře i s nečistotami čistým hadrem. Následně se mohérový pásek vykartáčuje nylonovým kartáčem ve směru jízdy.

V poslední době se lyže s mohérovým páskem nabízejí s možností změny těžiště lyže. Znamená to, že pro lepší a spolehlivější odraz se vázání lyže posune kousek směrem ke špičce lyže. V tomto případě budou mít lyže o něco horší kluzné vlastnosti, ale o něco lepší odraz.