Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část III.

KDE MOHOU SKINY FUNGOVAT A KDE NIKOLI

 

Co z toho tedy vyplývá? Mohérový pásek dobře funguje – tedy zajišťuje relativně spolehlivý odraz a relativně dobrý skluz – v relativně úzkém pásmu sněhových podmínek. 

 

Za jakých podmínek tedy mohér může dobře fungovat? 1. Sníh musí být tvořen spíše sněhovými krystaly, a nikoli zrny. Tedy nový nebo starší jemnozrnný sníh z částečně transformovanými krystaly (krystaly jsou spíše ostré a křehké, zrna jsou oblá a mají tendenci se stále zvětšovat). 2. Sníh by měl mít spíše nižší vlhkost, aby neměl tendenci namrzat. Tedy sněhové podmínky pří teplotách níže pod nulou (řekněme - 3 stupně C a nižší) a spíše nízké vzdušné vlhkosti. 3. Sníh by si měl i ve stopách zachovávat určitou tvarovou stálost. Tedy spíše stabilní než proměnlivé podmínky.

 

A za jakých podmínek tedy mohér fungovat nebude? 1. Kdykoli bude sníh tvořen velkými oblými zrny, a to bez ohledu, zda tato zrna plavou v láku volné vody (klasické jarní mokré sněhy) nebo jsou provázány pevnými ledovými krčky (zledovatělý transformovaný sníh). Chloupky nemají možnost se těchto velkých oblých zrn zachytit. 2. Kdykoli bude sníh tvořen hladkými nebo vysoce abrazivními ledovými plochami. Na hladkých plochách se nemají chloupky čeho zachytit, abrazivní druhy ledovatého sněhu navíc chloupky snadno odřou. 3. Kdykoli má sníh tendenci se při přejezdu lyží výrazně přetvářet, uhlazovat se, mydlit se, sklovatět. Výrazná transformace sněhových krystalů ve stopě vede zpravidla k vyhlazení stopy. Ve vyhlazené stopě mají chloupky mohéru pramalou šanci vázat se na sníh. 4. Kdykoli má sníh vysokou tendenci lepit se a namrzat. Zpravidla se jedná o vlhký sníh při teplotách kolem nuly a vyšší vzdušné vlhkosti. Za těchto podmínek je mohér nutné chránit prostředkem proti namrzání, ale ani ten namrzání zcela nezabrání. Namrzlý mohér nejenom, že neumožňuje prakticky žádný odraz, nýbrž také parádně drhne! 5. Kdykoli bude sníh obsahovat velké množství volné vody. Ta zpravidla vytvoří mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou relativně silný vodní film, který pak bohužel velmi efektivně omezuje funkci mohéru navazovat sněhové krystaly. 6. Kdykoli bude sníh výrazně znečištěný. Nečistoty relativně rychle ucpou chloupky mohéru, a tak výrazně omezí jeho schopnost vázat se na sněhové krystaly…

 

Jak je již z prostého výčtu různých sněhových podmínek, za kterých mohér spíše bude a spíše nebude fungovat, patrné, lyže s mohérovým páskem mohou nabídnout relativně spolehlivý odraz a relativně dobrý skluz v poměrně malém pásmu sněhových podmínek.

Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část III.

 Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část III.

V předchozím příspěvku jsme se věnovali aditivům zlepšujícím kluzné a mechanické vlastnosti skluznic běžeckých lyží, a to primárně grafitu a fluoru. Dnes jsou na pořadu dne barviva a antioxidační přípravky, které nám umožní se trochu zevrubněji podívat na fenomén oxidace skluznice jako takový.

Barviva

Barviva se přidávají do skluznic běžeckých lyží jednak z reklamních důvodů, jednak z důvodu rozdílného absorbování jednotlivých složek slunečního záření různě barevnými povrchy. Konkrétně se pak jedná o rozdílné absorbování viditelného světla, ultrafialového záření a infračerveného záření odraženého sněhovou pokrývkou.

Sníh velmi dobře odráží jak viditelné světlo, tak ultrafialové záření, o něco méně dobře záření infračervené, která na něj dopadají nejen během slunečných dnů, nýbrž i při zamračené obloze. Povrchem světlé, tedy neznečištěné sněhové pokrývky odražené viditelné světlo, ultrafialové a infračervené záření pak následně ovlivňuje kluzné vlastnosti skluznice lyže.

Tmavé barvy skluznice (např. černá) pak více světla a záření absorbují a méně odrážejí, naopak světlé barvy (např. transparentní) více světla a záření odrážejí a méně absorbují.

Efekt rozdílného absorbování viditelného světla a dalších složek slunečního záření odraženého od sněhové pokrývky se rovněž využívá pro zlepšení kluzných vlastností. Např. za velmi chladných, ale zároveň slunečných podmínek bude černá skluznice absorbovat větší množství jednotlivých komponent slunečního záření, které se odrazily od sněhové pokrývky, a může se tak lépe a rychleji „ohřát“. Ohřátá skluznice pak bude přispívat k produkci vodního filmu za chladných podmínek a díky tomu ke změně režimu tření mezi skluznicí a sněhovou pokrývkou, respektive vodním filmem. Změna třecího režimu z hraničního na chladný smíšený pak povede ke snížení koeficientu tření. Nižší koeficient tření pak znamená lepší skluz!

Až budete vybírat svým ratolestem lyže s barevnou skluznicí z pestré palety výrobci nabízených barev (vedle klasické černé a transparentní se nabízí zelená, modrá, žlutá, červená, fialová atd.), pak prosím nezapomínejte na to, že různé barvy rovněž různě ovlivňují kluzné vlastnosti. Ale dětem klidně dopřejte fialovou nebo červenou!

Antioxidační přípravky

Skluznice oxiduje, vlastní UHMWPE o něco méně, aditiva o něco více. Příčiny oxidace skluznice běžeckých lyží jsou různé, důsledky oxidace jsou ale vždy fatální.

Základní příčinou oxidace skluznice je kontakt s molekulami kyslíku obsaženými v běžné atmosféře, proto doporučujeme zvláště po sezóně před uskladněním lyží napustit skluznici dostatečně silnou vrstvou ochranného vosku, který zamezí přístupu kyslíku ke skluznici, a tím oxidaci v době uskladnění. Jednoduché a účinné! Kam kyslík nemůže, to nezoxiduje…

K oxidaci skluznice však dochází také při vlastním lyžování. Tření vytvářené při klouzání skluznice po povrchu sněhové pokrývky a vodního filmu vede – mimo jiné – ke štěpení vody na H+ a OH- s enormním chemickým potenciálem. OH- se díky negativnímu náboji velmi dobře váže na skluznici lyže, kde následně způsobuje oxidaci povrchu skluznice.

Oxidaci dále podporuje používání nevhodných servisních přípravků jako např. měděných, bronzových či mosazných kartáčů. Kontakt UHMWPE s mědí způsobuje na povrchu skluznice tvorbu tzv. volných radikálů, které následně způsobují silnou oxidaci.

Z předchozích příspěvků víme, že UHMWPE jako základní materiál skluznice je tvořen velmi dlouhými a navzájem propletenými molekulárními C-H řetězci. Uvnitř skluznice je mezi těmito molekulárními řetězci minimální volný prostor, nicméně na povrchu skluznice tvoří tyto řetězce jakési svazky či shluky, které volně vyčnívají na povrch. Tyto volně vyčnívající „vlásky“ či „chloupky“ mají délku cca 100 až 250 nm a je mezi dostatečný prostor pro molekuly kyslíku nebo hydroxidové ionty. A právě tyto volně vyčnívající vlásky molekulárních řetězců UHMWPE jsou nejrychleji a nejsnadněji zasaženy oxidací.

Zoxidované vlásky UHMWPE se následně extrémně dobře váží se sněhovými krystaly, čím ostřejší jsou sněhové krystaly, tím lépe se na ně zoxidované vlásky UHMWPE váží. Jakmile se na zoxidované vlásky UHMWPE naváží sněhové či ledové krystaly, skluznice začne drhnout, a kromě servisního zásahu nepomůže prakticky nic…

Základní způsob, jak zabraňujeme oxidaci povrchové nano-struktury skluznice je napouštění voskem. Je to tak, jeden z hlavních důvodů, proč na skluznici lyže aplikujeme kluzné vosky, je ochrana skluznice před oxidací při vlastním lyžování.

A protože i výrobci skluznic lyží jsou si velmi dobře vědomi fatálních důsledků oxidace na životnost a kluzné vlastnosti skluznice přidávají do základního materiálu různá aditiva omezující oxidaci UHMWPE. Častými antioxidanty používanými ve skluznicích běžeckých lyží jsou BHT, MBMBP nebo TDE, dále pak fosfitové estery nebo fenothiaziny. Volba a způsob použití vhodného antioxidačního prostředku však ovlivňuje celá řada faktorů, zvláště pak chemická struktura UHMWPE a způsob zpracování.

Bez ochrany skluznice pomocí kluzných vosků však ani nejlepší antioxidanty nezabrání relativně rychlé oxidaci povrchové nano-struktury skluznice.

Jakým způsobem je ale skluznice lyže chráněna voskem při vlastním lyžování?

Je samozřejmé, že při lyžování nemůžeme nechat na skluznici silný ochranný film vosku, který na skluznici lyže zůstane po napouštění skluznice voskem před uskladněním.

Je to tak, přebytečný vosk musíme ze skluznice před vlastní jízdou odstranit, aby nebrzdil a nezvyšoval tření. Co tedy skluznici lyže chrání primárně před působením OH- a následnou oxidací?

Jak již víme, je povrch skluznice tvořen flexibilními svazky molekulárních řetězců UHMWPE, které jaksi volně vyčnívají z hmoty skluznice, mají délku cca 100 až 250 nm a je mezi nimi relativně velký volný prostor. A právě tento volný prostor mezi jednotlivými molekulárními nano-vlásky na povrchu skluznice je hlavním místem, kde ulpívají molekuly kluzného vosku, které se tímto způsobem provazují se základním materiálem skluznice. Na molekulární úrovni tedy vzniká jakási nová kluzná vrstva tvořená molekulárními řetězci základního materiálu skluznice na straně jedné a molekulárními řetězci kluzných vosků na straně druhé.

Tato nová kluzná vrstva nejenom zlepšuje kluzné vlastnosti skluznice vyladěné podílem kluzného vosku na konkrétní sněhové podmínky, nýbrž základní materiál skluznice, tedy UHMWPE účinně chrání před oxidací, která by zásadním způsobem zhoršila kluzné vlastnosti a životnost skluznice.

Ale pozor! U dětských lyží lze oxidaci využívat také pozitivně, tedy pokud Vás úplně netrápí kratší životnost skluznice. Pokud na skluznici dětských lyží nějakou dobu neaplikujete kluzný vosk, dojde k oxidaci molekulárních vlásků na povrchu skluznice. Na vlásky se pak budou dobře vázat sněhové a ledové krystaly a lyže nepojedou, ba co víc, při pokročilejší oxidaci budou dokonce stoupat do kopce i bez stoupacích vosků, budou děti lépe poslouchat a nebudou se soustavně rozjíždět do všech stran, zkrátka a dobře nepojedou… A vězte, že budou situace, kdy tuto vlastnost Vaše děti zcela jistě ocení! 

 

 

Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část II.

 Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část II.

V předchozí části příspěvku jsme si vysvětlili, že na kvalitu a parametry skluznice, a tedy skluzných vlastností lyže má vliv především technologický postup, kterým byla skluznice vyrobena, a materiál, který byl k výrobě skluznice lyže použit.

Další vlastnost, na kterou bychom se měli při výběru nových lyží s ohledem na skluznici zaměřit, jsou aditiva neboli další materiály, které byly do skluznice z různých důvodů přidány.

K základním aditivům přidávaným do skluznic běžeckých lyží patří:

·      Aditiva pro zlepšování skluzných vlastností

·      Aditiva pro zlepšování mechanických vlastností

·      Barviva

·      Antioxidační přípravky

·      UV-stabilizátory

·      Antistatické přípravky

Aditiva pro zlepšování skluzných a mechanických vlastností

Grafit

Grafit je asi nejčastějším aditivem ve kluznicích běžeckých lyží, a to možná také proto, že je velmi levný. Grafit propůjčuje společně s Carbon Black skluznici dnes typickou sytě černou barvu. Grafit je tzv. tuhý lubrikant, který má díky své lamelární struktuře velmi nízký koeficient tření. Díky své vynikající elektrické vodivosti zlepšuje grafit elektrostatické vlastnosti skluznice. Grafit je také velmi lehký, a proto při vyšší podílu v základním materiálu skluznice (UHMWPE) snižuje její hmotnost.

Grafit je bohužel také jeden z nejměkčích materiálů, a proto zásadním způsobem snižuje celkovou tvrdost skluznice, což je v tzv. hraničním režimu tření mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou extrémně nevýhodné, protože v hraničním režimu tření je právě tvrdost skluznice hlavním parametrem, který zlepšuje skluzné vlastnosti.

Bohužel primárně v hraničním režimu se na finální hodnotě tření mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou podílí také tzv. elektrostatické tření, které grafit díky své výborné elektrické vodivosti významně snižuje. V hraničním režimu tření je tedy využití grafitu rozporuplné.

Jsou-li sněhové podmínky spíše pouze agresivní a abrazivní, bez podílu elektrostatické třecí složky, pak za daných podmínek doporučujeme používat skluznice bez přídavku grafitu a usilovat o co nejvyšší tvrdost skluznice. Pokud naopak panují sněhové podmínky s vysokým podílem elektrostatické třecí složky (studený skřípavý sníh), doporučujeme skluznice s vysokým přídavkem grafitu, a to i přes klesající tvrdost skluznice.

V ostatních režimech tření (primárně hydrodynamickém, ale i teplém a studeném smíšeném třecím režimu) je skluznice s přídavkem grafitu vždy správná volba, pouze ve studeném smíšeném režimu musíme být obezřetní při sněhových podmínkách s narůstající abrazí.

Mějme prosím také na paměti, že primárně při abrazivních podmínkách se do prostředí grafit uvolňuje v podobě nanočástic, které se mají tendenci usazovat primárně v plicích.

Ve skluznicích závodních lyží může být použit také fluorizovaný grafit, jehož koeficient tření je ještě nižší než COF grafitu, a to především díky zvětšené vzdálenosti mezi jednotlivými vrstvami lamelové struktury grafitu. Fluorizovaný grafit však ztrácí elektrickou vodivost a nezlepšuje tedy elektrostatické vlastnosti skluznice.

Pokud by Vás tedy trenéři Vašich dětí přesvědčovali, že pro své ratolesti potřebujete různé lyže na studené a teplé podmínky, doporučujeme pro teplé podmínky skluznici s grafitem (tedy černou) a pro studené podmínky skluznici transparentní (tedy světlou). 

Fluor

Vedle fluorizovaného grafitu se můžete setkat i s fluorizovaným polyethylenem. Podobně jako vosky je také skluznice lyží tvořena uhlovodíkovými molekulárními řetězci. Molekulární řetězce C-H v základním materiálu moderních skluznic (UHMWPE) mohou být modifikovány takovým způsobem, že některé atomy vodíku jsou nahrazeny atomy fluoru. Jedná se tedy o tzv. částečně fluorizovaný UHMWPE, tedy určitou obdobu částečně fluorizovaných kluzných vosků.

V jiných případech byl fluor do skluznic lyží přidáván jako PTFE, neboli TEFLON. Granulovaný teflon se přidával do skluznic při procesu sintrování.

Předpokládalo se, že fluor obsažený ve struktuře skluznice je odolnější vůči sublimaci a vyčpívání než fluor obsažený v kluzných voscích. Je velká otázka, zda tomu tak opravdu bylo. Jedno je však jisté, fluor se do skluznic přidával a na rozdíl od vosků tam – alespoň na začátku – opravdu byl.

Nepředpokládáme, že byste dětem kupovali lyže s fluorizovaným grafitem, fluorizovaným UHMWPE nebo s přídavkem PTFE, ale kdyby nějakého šikovného obchodníčka v lokální speciálce napadlo se takových lyží na Váš účet zbavit, tak prosím vězte, že i přesto, že zákaz fluoru se Vašich dětí netýká, je fluor obsažený přímo ve struktuře skluznice stejně nebezpečný jako fluor obsažený ve fluorových voscích! Fluor je prostě FUJ!

Disulfid molybdenu

Disulfid molybdenu má vynikající lubrikační vlastnosti a jedinečné mechanické vlastnosti, jako jsou odolnost vůči oděru, pružnost, přilnavost a chemickou stálost. Vynikající lubrikační vlastnosti disulfidu molybdenu jsou dány jeho jedinečnou krystalickou mřížkou, kde jsou jednotlivé vrstvy či lamely spojeny slabými van der Waals vazbami, takže vykazují velmi nízký smykový odpor, zatímco síra a molybden jsou v rámci jednotlivých lamel provázány pevnými kovalentními vazbami, díky kterým jsou jednotlivé lamely velmi odolné proti oděru. Z těchto důvodů zlepšuje disulfid molybdenu jak kluzné, tak mechanické vlastnosti skluznic lyží. 

Carbon Black / Nylon / Graphen

Každý výrobce se snaží získat prakticky jakoukoli konkurenční výhodu spočívající ve zlepšení skluzných vlastností na straně jedné a zlepšení odolnosti vůči oděru na straně druhé. Jako aditiva ovlivňující primárně mechanické a sekundárně skluzné vlastnosti se ve skluznicích lyží mohou vyskytovat materiály jako Carbon Black, nylon či grafén.

Grafén je tvořen jedinou vrstvou uhlíkových atomů uspořádaných ve struktuře včelí plástve, zlepšuje odolnost a pružnost, vykazuje extrémní elektrickou vodivost a má nízkou hmotnost. K nevýhodám grafénu jako aditiva do skluznic lyží patří především vysoká cena a velmi dobrá tepelná vodivost. Zvláště v tzv. hraničním režimu a studeném smíšeném režimu tření mezi skluznicí a sněhovou pokrývkou je vysoká tepelná vodivost velmi nevýhodná, jelikož odvádí teplo z místa kontaktních bodů, které by mohlo být využito pro produkci vodního filmu.

Carbon Black je jemný černý prášek, který primárně zvyšuje pevnost, houževnatost a odolnost vůči oděru. Přidává se spíše do skluznic sjezdových lyží, nicméně jeho použití pro běžecké lyže na studené a vysoce abrazivní podmínky je rovněž výhodné. Carbon Black také zvyšuje elektrickou vodivost skluznice.

Nylon se přidává do skluznic běžeckých lyží primárně za účelem zvýšení odolnosti vůči oděru, kdy se nylonová vlákna rozpustí do lineární mřížky polyethylenu. Nylon jako aditivum do běžeckých lyží je tedy vhodný primárně pro studené a abrazivní podmínky.

Na rozdíl od grafitu a fluoru uvádíme tato aditiva spíše pouze pro úplnost či celkový přehled. S jejich přítomností či nepřítomností v dětských lyžích si rozhodně hlavu lámat nemusíte… Oni tam pravděpodobně stejně nebudou 

Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část I.

 Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část I.  

Máte doma více dětí a potřebujete před novou sezónou obnovit lyžařskou výbavu - přirozeně zvláště tu dětskou, protože my dospělí už naštěstí nerosteme? Děsí vás, co všechno bude stát, když nakupujete opět na jednu či dvě sezóny, než z vybavení dítě vyroste? A možná se obáváte, abyste se při nákupu nových dětských lyží opět nespálili?

Velký tlak na cenu, který se s ohledem na dění ve světě bude spíše nadále zvyšovat, vede k tomu, že se na trhu objevuje stále větší podíl nekvalitních výrobků a trend se bohužel nevyhýbá ani renomovaným firmám, z čehož vyplývá první doporučení: Nespoléhat pouze na kvalitní značky, i ty dnes, bohužel, nabízí vedle velmi kvalitních výrobků i velmi nekvalitní.

Jinými slovy, ani ti, co nemají právě hluboko do žlabu, se nespasí tím, že pro své ratolesti pořídí blyštivou značku, protože se lyžuje na skluznici, a nikoli na reklamní ploše. A protože právě skluznice je asi vůbec nejdražší část lyže, nejčastěji a nejvíce se na ní šetří, je drahá a není vidět. Z této úvahy tedy vyplývá druhé doporučení: Lyže, včetně dětských, se kupují primárně podle skluznice a nikoli podle reklamní plochy na horní části.

Teď si mnozí z vás řeknou, že se jich to netýká, protože máte naštěstí speciální obchody, kde vám dobře poradí. Nechci vypadat jako škarohlíd, ale i některé z nich jsou nakonec jen obchody, jejich obživou bývá zisk a prodává se naskladněný materiál, na kterém je možné hodně vydělat. V některých případech ani hromadné nákupy lyží přes sportovní kluby nemusí být žádnou výhrou. Může, ale nejedná se o zásadu. Záleží tedy na serióznosti prodejce: Nespoléhejme se na druhé (speciální obchody a kluby), ale sami požadujme informace, na základě kterých se budeme moci spolehlivě rozhodnout.

V následujících odstavcích si tedy pojďme vysvětlit, jaké jsou možnosti výroby skluznic a použitých materiálů, a s tím související kvality skluznic. 

­__________________________________________________________________________________

1. Výrobní postup, kterým byla skluznice lyže vyrobena

Existují dva základní druhy skluznic: extrudované a sintrované 

 

Extrudované skluznice jsou spíše doménou rekreačního lyžování, zatímco sintrované skluznice slouží primárně pro výkonnostní či vrcholový sport. Jak extrudované, tak sintrované skluznice se zpravidla nabízejí v černé, transparentnía kolorované variantě. 

 

Černé zbarvení způsobuje primárně přídavek grafitu, zpravidla ve formě sazí.  Do černa zabarvuje jinak transparentní PE dále carbon black a grafén, které se však do skluznic běžeckých lyží přidávájí spíše vzácně. U sintrovaných skluznic může podíl grafitu dosahovat až 20 procent objemové hmotnosti, u extrudovaných bývá podíl grafitu v rozpětí 2 až 5 procent. S rostoucím podílem grafitu se zlepšují lubrikační vlastnosti skluznice (grafit je tzv. tuhý lubrikant s lamelární strukturou), narůstá elektrická, ale bohužel také teplená vodivost skluznice a může klesat tvrdost.

 

Transparentní či bíle zbarvené skluznice odkazují na barevnost základního materiálu, tedy polyetylenu. U transparentních skluznic se můžeme – pravděpodobně z důvodu menšího podílu plniv –  setkat s překvapivě lepší schopností absorbovat skluzné vosky. Schopnost skluznice absorbovat skluzný vosk se udává v gramech na mm2 a pohybuje se v rozpětí od cca 0,5 až 3 g na 1 mm2. Schopnost skluznice absorbovat vosk bychom neměli zaměňovat s tím, kolik skluzného vosku na skluznici před zažehlením (při aplikaci za tepla) nebo rozetřením (při aplikaci za studena) naneseme, ani s tím, jak dobře či špatně se absorbovaný vosk na skluznici naváže, a tedy jakou bude mít trvanlivost. Proto se můžeme setkat i s tím, že některé extrudované – zvláště transparentní – skluznice mohou mít podstatně vyšší hodnotu absorbce skluzného vosku než dražší a lepší skluznice sintrované.

 

Kolorování či probarvování skluznic do různých barev (modrá, červená, fialová, zelená, žlutá, a celá řada dalších barev) slouží primárně k reklamním účelům, a to zvláště u levnějších extrudovaných skluznic. Primárně u závodních lyží se různé zabarvení skluznice využívá pro ovlivňování absorbce jednotlivých viditelných i neviditelných složek slunečního záření, a tedy skluzných vlastností.

 

Extrudované skluznice jsou zpravidla levnější, z důvodu nižší molekulární hmotnosti však mají celkově horší mechanické a skluzné vlastnosti. Zpravidla jsou charakteristické také nižší schopností přijímat skluzné vosky, ale i zde existují výjimky (zvláště u transparentních skluznic). Extrudované skluznice se zkrátka a dobře používají na levnějších lyžích pro primárně rekreační účely, existují však i výrobky, kde se hranice mezi extrudovanými a sintrovanými skluznicemi mohou přiblížit (např. CROSS-LINKED PE).

 

Sintrované skluznice jsou zpravidla výrazně dražší než extrudované, ale existuje zde značný rozptyl v kvalitě a ceně, který je dán relativně velkým rozdílem molekulární hmotnosti základního materiálu (UHMWPE) a různými speciálními aditivy. Sintrované skluznice mají – ve srovnání s extrudovanými skluznicemi – lepší mechanické a skluzné vlastnosti a zpravidla také lepší schopnost vázat, a tedy udržet skluzný vosk. Mezi sintrovanými skluznicemi však můžeme narazit na průměrné univerzální skluznice na straně jedné, které nebudou nad dobrými extrudovanými skluznicemi nijak významně vyčnívat, na straně druhé můžeme sehnat špičkové univerzální, ale i vysoce specializované skluznice závodních lyží. 

 

Obrázek č. 1: Schematické znázornění výroby extrudované skluznice

 

 

Obrázek č. 2: Schematické zobrazení výroby sintrované skluznice. Granulovaný materiál se působením tepla a tlaku zformuje do bloku o příslušné šířce. Z tohoto bloku se následně „odřezávají“ pásky skluznice, které se následně lepí na tělo lyže. Velká část výrobců lyží, vyrábí pouze vlastní tělo lyže a skluznici nakupuje u specializovaných výrobců skluznic

 

 

 

__________________________________________________________________________________

 

2.  Materiál, ze kterého byla skluznice vyrobena

 

Jak extrudované, tak sintrované skluznice se dnes vyrábí z polyethylenu (PE), který se skládá z dlouhých řetězců etylenu a přetransformuje se na polyethylen v procesu nazývaném polymerizace.

 

 

Obrázek č. 3: Schematické zobrazení polymerizace. První část obrázku (a) zobrazuje molekulu etylenu. Zdvojená vazba mezi atomy uhlíku se při polymerizaci uvolňuje a reaguje s dalšími monomery etylenu (b). Tímto způsobem vznikají dlouhé molekulární řetězce polyethylenu (c). Čím delší molekulární řetězec, tím vyšší molekulární hmotnost.

 

 

 

Pokud polymery vytvářejí přímé, tedy nerozvětvené molekulární řetězce (c), jsou schopné krystalizovat a získávají tak mnohem kompaktnější strukturu. Polyethylen je však schopen vytvářet krystalickou strukturu pouze částečně, a proto ho také označujeme jako semi-krystalický polymer. Skluznice lyže tvořená polyethylenem s přímými a různě dlouhými molekulárními řetězci je pak tvořena, stejně jako základní materiál, krystalickými a amorfními oblastmi.

 

Obrázek č. 4: Krystalická a amorfní struktura polyetylenu. Krystalické části propůjčují polyethylenu tuhost a tvrdost, amorfní části pak elasticitu a odolnost vůči oděru

 

__________________________________________________________________________________

 

Typy polyetylenů a kvalita skluznic

 

 

Přehled jednotlivých typů polyethylenů   Existuje prakticky nepřeberné množství různých polyethylenů, v případě lyžařských skluznic se však nabízí primárně následující typy:   UHMWPE (Ultra High Molecular Weight Polyethylene) – polyetylen s ultra vysokou molekulární hmotností   CROSS-LINKED PE – křížově provázaný polyethylen   HMWPE (High Molecular Weight Polyethylene) – polyetylen s vysokou molekulární hmotností   HDPE (High Density Polyethylene) – polyetylen s vysokou hustotou   Upozornění: názvosloví jednotlivých materiálů se může u různých výrobců lišit!

 

 

V současnosti se nejkvalitnější skluznice běžeckých lyží vyrábí z UHMWPE, do kterého se dále přidávají různá zlepšující aditiva. Molekulární hmotnost tohoto materiálu dosahuje asi 3 až 12 milionů g/mol. UHMWPE se zpracovává prakticky výhradně technologií sintrování. I v případě sintrovaných skluznic z UHMWPE však existují značné rozdíly v kvalitě, jak je patrné právě z rozptylu molekulární hmotnosti. 

 

Zpravidla se nabízí jako černá skluznice, tedy s přídavkem grafitu, nabízí se ale i transparentní a kolorované verze. Neobvyklé nejsou ani skluznice s přídavkem aditiv, jako je např. fluor či disulfid molybdenu. Tady už si ale sáhnete do kapsy celkem hluboko.

 

CROSS-LINKED PE spadá svojí molekulární hmotností do kategorie HDPE a zpracovává se technologií extrudování. Nicméně díky křížovému provázání molekulárních řetězců se svými primárně mechanickými (nikoli kvalitními skluznými) vlastnostmi blíží sintrovanému UHMWPE. CROSS-LINKED PE je nejlepším materiálem, který můžete v kategorii extrudovaných skluznic pořídit.

 

HDPE je základní materiál extrudovaných, tedy primárně turistických skluznic. Molekulární hmotnost HDPE se pohybuje v rozmezí asi 300 až 600 tisíců g/mol. Nabízí se jak černé extrudované HDPE skluznice, kde však přídavek grafitu dosahuje maximálně 5 %, tak transparentní či kolorované. Zvláště u transparentních může být schopnost skluznice absorbovat vosk nadprůměrně dobrá, je však otázkou, zda nadprůměrná schopnost přijímat vosk zde také znamená, že skluznice vosk dostatečně naváže a udrží.

 

HMWPE je něco jako lepší HDPE, tedy HDPE na horní hranici molekulární hmotnosti. Může se však stát, že výrazy HMWPE a HDPE fungují jako synonyma ve skupině tzv. komoditních polymerů. HMWPE se zpracovává procesem extrudování a vedle CROSS PE bude použit u lyží s extrudovanou skluznicí vyšší kategorie.

 

Jak způsob výroby skluznice a jednotlivé druhy polyethylenu poznáte prostým pohledem? Nijak! Požadujte od prodejce technický list, kde by mělo být uvedeno, z jakého materiálu je skluznice lyže vyrobena a jaké jsou její základní vlastnosti. Údaj o použitém materiálu je zcela zásadní. K základním vlastnostem patří: tvrdost, podíl grafitu či jiných aditiv, hustota a schopnost absorbovat vosk. Je však velká otázka, zda budou tyto informace vždy k dispozici.

 

Pokud je v technickém listu lyže uveden jako materiál skluznice pouze PE (polyethylen), pak lyže rozhodně nepořizujte. Jedná se o podobnou situaci jako v případě nákupu medu z EU, nevíte o něm vůbec nic. 

 

 

 

 

Co je rozhodující pro spolehlivý odraz? Část II: správně zvolená skluznice.

Je to tak, i skluznici lyží je třeba správně zvolit... V první řadě si musíme odpovědět na otázku, k čemu budeme lyže používat. Je jasné, že pokud mluvíme o spolehlivém odrazu, pohybujeme se v oblasti lyží na klasiku, tedy delších lyží s ostřejší špičkou a skluznicí, která se člení na tři části, neboli zóny = dvě kluzné a jednu stoupací.

Stále zůstává otevřená otázka, k čemu plánujeme lyže používat? 

Pokud jste úplní turisté a víte, že se budete vedle strojně upravených lyžařských tratí pohybovat také v neupraveném terénu, tedy ve stopách prošláplých ostatními lyžaři nebo i v hlubokém neupraveném sněhu, pak Vám asi úplně nesejde na rychlosti, a tedy na tom, zda má lyže optimální skluz.

V takovém případě můžete bez problémů sáhnout k lyžím s levnými extrudovanými skluznicemi. Extrudované skluznice jsou takřka výhradně transparentní, jsou na omak tvrdší a jaksi lesklé. Nedají se prakticky preparovat kluznými vosky - nevytváří molekulární řetězce, na které by se mohly navazovat molekuly kluzného vosku. Na druhou stranu jsou výrazně odolnější vůči oxidaci (šedivění) způsobované primárně agresivní vodou stěpenou skluzem lyže po sněhové pokrývce, respektive vodním filmu na povrchu sněhovéí pokrývky. Po povrchu extrudovaných skluznic ulpývají hůře také stoupací vosky, a to z důvodu tvrdého a lesklého (sklovitého) povrchu skluznice. Ale ani to Vás jako úplné turisty úplně trápit nemusí. Stoupací zóna se dá lehce zdrsnit jemným smirkovým papírem nebo se dají použít základové vosky, které výrazně zlepší přilnavost a odlonost vlastních stoupacích vosků.

Při častém pohybu mimo strojně upravované lyžařské trasy bych nevolil ani tzv. lyže s mohérem, který je primárně určen do upravovaných stop. Obloukem bych se vyhnul lyžím s tzv. šupinami, které kromě toho že drhnou a vydávají nepříjemný zvuk nejsou vůbec k ničemu.

Hlavní přednosti lyží s extrudovanými skluznicemi: jsou levné a odolné. A co víc si může turista pohybující se mimo vyznačené trasy přát!

Pokud jste stále ještě spíše turisté, ale víte, že se budete pohybovat primárně a především po strojně upravených lyžařských trasách, ale zároveň Vám nejde o žádné trhání rychlostních rekordů, pak byste měli volit nižší řady lyží s tzv. sintrovanými skluznicemi, které jsou vyráběny z polyethylenu s vysokou nebo velmi vysokou molekulární hmotností. Na těchto lyžích by mělo být v kolonce materiál skluznice uvedeno: HMWPE = high molecular weight polyethylen, tedy polyethylen s vysokou molekulární hmotností nebo VHMWPE = very high molecular weight polyethylen, tedy polyethylen s velmi vysokou molekulární hmotností. Lyže s takovouto skluznicí by měly zajišťovat dobrý skluz, umožňují všechny způsoby preparace kluznými i stouacími vosky a dá se u nich spolehlivě určit stoupací zóna, a to jak pro tuhé, tak pro tekuté stoupací vosky. Na druhou stranu bude nutné skluznici vyrobenou z VHMWPE nebo HMWPE již pravidelně preparovat kluznými vosky, aby neoxidovala. A cena již nebude také úplně nejnižší.

V případě skluznice z VHMWPE nebo HMWPE bych se mohéru naopak vůbec nebál. Řekl bych, že tento typ lyží je pro kombinaci s mohérem úplně ideální. Lyže pojedou a za vybraných sněhových podmínek budou i dobře stoupat, a to bez složité preparace stoupacími vosky. Nicméně ale je třeba připomenout, že mohér bude vždy jenom pouze z nouze cnost.

Hlavní přednosti lyží se sintrovanými skluznicemi z VHMWPE a HMWPE: zaručují dobrý skluz ve strojně upravených stopách, v kombinaci s mohérem nabídnou za vybraných podmínek i dobrý odraz, je možné je preparovat kluznými vosky, a tak skluz ještě zlepšit v závislosti na sněhových podmínkách.

Pokud patříte mezi výkonnostní hobíky polykající kilometry s časomírou na hodinkách, pak je pro Vás rychlost, a tedy optimální skluz za - pokud možno - všech sněhových podmínek nepostradatelný. V každém případě budete potřebovat lyže se sintrovanou skluznicí vyrobenou z polyethylenu s ultra vysokou molekulární hmotností, neboli UHMWPE. Pokud nemáte úplně hluboko do kapsy, měli byste navíc zvážit min. dva páry lyží na klasiku, a to lyže na vlhký, morký až velmi mokrý sníh na straně jedné, a lyže na prachový, přemrzlý, jemnozrnný hutný a ledovatý sníh na straně druhé. Těm, kterým na penězích opravdu nesejde, by se hodil ještě třetí pár lyží na klasiku, a to speciálky na umělý sníh. Skluznice z UHMWPE zaručuje optimální preparaci kluznými vosky, a tedy optimální možnost skluzu za daných sněhových podmínek, kdy lyže neklouže ani po skluznici, ani po kluzném vosku, nýbrž po kluzné vrstvě vytvořené na straně jedné molekulárními řetězci UHMWPE a na straně druhé molekolami kluzného vosku, které vyplnily volný prostor v molokulárních řetězcích UHMWPE. Různé typy skluznic pro teplé a studené podmínky a umělý sníh jsou určeny primárně odlišným strukturováním, které je z velké části neměnné.

Nemusím snad ani zdůrazňovat, že tento typ lyží se s mohérem nenabízí, kdo chce optimální rychlost u lyží na klasiku, musí mazat stoupacími vosky. Jinak to prostě nejde!

Hlavní přednosti lyží se sintrovanými skluznicemi z UHMWPE: optimální možnost preparace, optimální skluz za nejrůznějších podmínek, různé typy skluznic pro teplé a studené podmínky a umělý sníh, vysoká cena.