Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část II.

 Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část II.

V předchozí části příspěvku jsme si vysvětlili, že na kvalitu a parametry skluznice, a tedy skluzných vlastností lyže má vliv především technologický postup, kterým byla skluznice vyrobena, a materiál, který byl k výrobě skluznice lyže použit.

Další vlastnost, na kterou bychom se měli při výběru nových lyží s ohledem na skluznici zaměřit, jsou aditiva neboli další materiály, které byly do skluznice z různých důvodů přidány.

K základním aditivům přidávaným do skluznic běžeckých lyží patří:

·      Aditiva pro zlepšování skluzných vlastností

·      Aditiva pro zlepšování mechanických vlastností

·      Barviva

·      Antioxidační přípravky

·      UV-stabilizátory

·      Antistatické přípravky

Aditiva pro zlepšování skluzných a mechanických vlastností

Grafit

Grafit je asi nejčastějším aditivem ve kluznicích běžeckých lyží, a to možná také proto, že je velmi levný. Grafit propůjčuje společně s Carbon Black skluznici dnes typickou sytě černou barvu. Grafit je tzv. tuhý lubrikant, který má díky své lamelární struktuře velmi nízký koeficient tření. Díky své vynikající elektrické vodivosti zlepšuje grafit elektrostatické vlastnosti skluznice. Grafit je také velmi lehký, a proto při vyšší podílu v základním materiálu skluznice (UHMWPE) snižuje její hmotnost.

Grafit je bohužel také jeden z nejměkčích materiálů, a proto zásadním způsobem snižuje celkovou tvrdost skluznice, což je v tzv. hraničním režimu tření mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou extrémně nevýhodné, protože v hraničním režimu tření je právě tvrdost skluznice hlavním parametrem, který zlepšuje skluzné vlastnosti.

Bohužel primárně v hraničním režimu se na finální hodnotě tření mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou podílí také tzv. elektrostatické tření, které grafit díky své výborné elektrické vodivosti významně snižuje. V hraničním režimu tření je tedy využití grafitu rozporuplné.

Jsou-li sněhové podmínky spíše pouze agresivní a abrazivní, bez podílu elektrostatické třecí složky, pak za daných podmínek doporučujeme používat skluznice bez přídavku grafitu a usilovat o co nejvyšší tvrdost skluznice. Pokud naopak panují sněhové podmínky s vysokým podílem elektrostatické třecí složky (studený skřípavý sníh), doporučujeme skluznice s vysokým přídavkem grafitu, a to i přes klesající tvrdost skluznice.

V ostatních režimech tření (primárně hydrodynamickém, ale i teplém a studeném smíšeném třecím režimu) je skluznice s přídavkem grafitu vždy správná volba, pouze ve studeném smíšeném režimu musíme být obezřetní při sněhových podmínkách s narůstající abrazí.

Mějme prosím také na paměti, že primárně při abrazivních podmínkách se do prostředí grafit uvolňuje v podobě nanočástic, které se mají tendenci usazovat primárně v plicích.

Ve skluznicích závodních lyží může být použit také fluorizovaný grafit, jehož koeficient tření je ještě nižší než COF grafitu, a to především díky zvětšené vzdálenosti mezi jednotlivými vrstvami lamelové struktury grafitu. Fluorizovaný grafit však ztrácí elektrickou vodivost a nezlepšuje tedy elektrostatické vlastnosti skluznice.

Pokud by Vás tedy trenéři Vašich dětí přesvědčovali, že pro své ratolesti potřebujete různé lyže na studené a teplé podmínky, doporučujeme pro teplé podmínky skluznici s grafitem (tedy černou) a pro studené podmínky skluznici transparentní (tedy světlou). 

Fluor

Vedle fluorizovaného grafitu se můžete setkat i s fluorizovaným polyethylenem. Podobně jako vosky je také skluznice lyží tvořena uhlovodíkovými molekulárními řetězci. Molekulární řetězce C-H v základním materiálu moderních skluznic (UHMWPE) mohou být modifikovány takovým způsobem, že některé atomy vodíku jsou nahrazeny atomy fluoru. Jedná se tedy o tzv. částečně fluorizovaný UHMWPE, tedy určitou obdobu částečně fluorizovaných kluzných vosků.

V jiných případech byl fluor do skluznic lyží přidáván jako PTFE, neboli TEFLON. Granulovaný teflon se přidával do skluznic při procesu sintrování.

Předpokládalo se, že fluor obsažený ve struktuře skluznice je odolnější vůči sublimaci a vyčpívání než fluor obsažený v kluzných voscích. Je velká otázka, zda tomu tak opravdu bylo. Jedno je však jisté, fluor se do skluznic přidával a na rozdíl od vosků tam – alespoň na začátku – opravdu byl.

Nepředpokládáme, že byste dětem kupovali lyže s fluorizovaným grafitem, fluorizovaným UHMWPE nebo s přídavkem PTFE, ale kdyby nějakého šikovného obchodníčka v lokální speciálce napadlo se takových lyží na Váš účet zbavit, tak prosím vězte, že i přesto, že zákaz fluoru se Vašich dětí netýká, je fluor obsažený přímo ve struktuře skluznice stejně nebezpečný jako fluor obsažený ve fluorových voscích! Fluor je prostě FUJ!

Disulfid molybdenu

Disulfid molybdenu má vynikající lubrikační vlastnosti a jedinečné mechanické vlastnosti, jako jsou odolnost vůči oděru, pružnost, přilnavost a chemickou stálost. Vynikající lubrikační vlastnosti disulfidu molybdenu jsou dány jeho jedinečnou krystalickou mřížkou, kde jsou jednotlivé vrstvy či lamely spojeny slabými van der Waals vazbami, takže vykazují velmi nízký smykový odpor, zatímco síra a molybden jsou v rámci jednotlivých lamel provázány pevnými kovalentními vazbami, díky kterým jsou jednotlivé lamely velmi odolné proti oděru. Z těchto důvodů zlepšuje disulfid molybdenu jak kluzné, tak mechanické vlastnosti skluznic lyží. 

Carbon Black / Nylon / Graphen

Každý výrobce se snaží získat prakticky jakoukoli konkurenční výhodu spočívající ve zlepšení skluzných vlastností na straně jedné a zlepšení odolnosti vůči oděru na straně druhé. Jako aditiva ovlivňující primárně mechanické a sekundárně skluzné vlastnosti se ve skluznicích lyží mohou vyskytovat materiály jako Carbon Black, nylon či grafén.

Grafén je tvořen jedinou vrstvou uhlíkových atomů uspořádaných ve struktuře včelí plástve, zlepšuje odolnost a pružnost, vykazuje extrémní elektrickou vodivost a má nízkou hmotnost. K nevýhodám grafénu jako aditiva do skluznic lyží patří především vysoká cena a velmi dobrá tepelná vodivost. Zvláště v tzv. hraničním režimu a studeném smíšeném režimu tření mezi skluznicí a sněhovou pokrývkou je vysoká tepelná vodivost velmi nevýhodná, jelikož odvádí teplo z místa kontaktních bodů, které by mohlo být využito pro produkci vodního filmu.

Carbon Black je jemný černý prášek, který primárně zvyšuje pevnost, houževnatost a odolnost vůči oděru. Přidává se spíše do skluznic sjezdových lyží, nicméně jeho použití pro běžecké lyže na studené a vysoce abrazivní podmínky je rovněž výhodné. Carbon Black také zvyšuje elektrickou vodivost skluznice.

Nylon se přidává do skluznic běžeckých lyží primárně za účelem zvýšení odolnosti vůči oděru, kdy se nylonová vlákna rozpustí do lineární mřížky polyethylenu. Nylon jako aditivum do běžeckých lyží je tedy vhodný primárně pro studené a abrazivní podmínky.

Na rozdíl od grafitu a fluoru uvádíme tato aditiva spíše pouze pro úplnost či celkový přehled. S jejich přítomností či nepřítomností v dětských lyžích si rozhodně hlavu lámat nemusíte… Oni tam pravděpodobně stejně nebudou 

Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část I.

 Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? Část I.  

Máte doma více dětí a potřebujete před novou sezónou obnovit lyžařskou výbavu - přirozeně zvláště tu dětskou, protože my dospělí už naštěstí nerosteme? Děsí vás, co všechno bude stát, když nakupujete opět na jednu či dvě sezóny, než z vybavení dítě vyroste? A možná se obáváte, abyste se při nákupu nových dětských lyží opět nespálili?

Velký tlak na cenu, který se s ohledem na dění ve světě bude spíše nadále zvyšovat, vede k tomu, že se na trhu objevuje stále větší podíl nekvalitních výrobků a trend se bohužel nevyhýbá ani renomovaným firmám, z čehož vyplývá první doporučení: Nespoléhat pouze na kvalitní značky, i ty dnes, bohužel, nabízí vedle velmi kvalitních výrobků i velmi nekvalitní.

Jinými slovy, ani ti, co nemají právě hluboko do žlabu, se nespasí tím, že pro své ratolesti pořídí blyštivou značku, protože se lyžuje na skluznici, a nikoli na reklamní ploše. A protože právě skluznice je asi vůbec nejdražší část lyže, nejčastěji a nejvíce se na ní šetří, je drahá a není vidět. Z této úvahy tedy vyplývá druhé doporučení: Lyže, včetně dětských, se kupují primárně podle skluznice a nikoli podle reklamní plochy na horní části.

Teď si mnozí z vás řeknou, že se jich to netýká, protože máte naštěstí speciální obchody, kde vám dobře poradí. Nechci vypadat jako škarohlíd, ale i některé z nich jsou nakonec jen obchody, jejich obživou bývá zisk a prodává se naskladněný materiál, na kterém je možné hodně vydělat. V některých případech ani hromadné nákupy lyží přes sportovní kluby nemusí být žádnou výhrou. Může, ale nejedná se o zásadu. Záleží tedy na serióznosti prodejce: Nespoléhejme se na druhé (speciální obchody a kluby), ale sami požadujme informace, na základě kterých se budeme moci spolehlivě rozhodnout.

V následujících odstavcích si tedy pojďme vysvětlit, jaké jsou možnosti výroby skluznic a použitých materiálů, a s tím související kvality skluznic. 

­__________________________________________________________________________________

1. Výrobní postup, kterým byla skluznice lyže vyrobena

Existují dva základní druhy skluznic: extrudované a sintrované 

 

Extrudované skluznice jsou spíše doménou rekreačního lyžování, zatímco sintrované skluznice slouží primárně pro výkonnostní či vrcholový sport. Jak extrudované, tak sintrované skluznice se zpravidla nabízejí v černé, transparentnía kolorované variantě. 

 

Černé zbarvení způsobuje primárně přídavek grafitu, zpravidla ve formě sazí.  Do černa zabarvuje jinak transparentní PE dále carbon black a grafén, které se však do skluznic běžeckých lyží přidávájí spíše vzácně. U sintrovaných skluznic může podíl grafitu dosahovat až 20 procent objemové hmotnosti, u extrudovaných bývá podíl grafitu v rozpětí 2 až 5 procent. S rostoucím podílem grafitu se zlepšují lubrikační vlastnosti skluznice (grafit je tzv. tuhý lubrikant s lamelární strukturou), narůstá elektrická, ale bohužel také teplená vodivost skluznice a může klesat tvrdost.

 

Transparentní či bíle zbarvené skluznice odkazují na barevnost základního materiálu, tedy polyetylenu. U transparentních skluznic se můžeme – pravděpodobně z důvodu menšího podílu plniv –  setkat s překvapivě lepší schopností absorbovat skluzné vosky. Schopnost skluznice absorbovat skluzný vosk se udává v gramech na mm2 a pohybuje se v rozpětí od cca 0,5 až 3 g na 1 mm2. Schopnost skluznice absorbovat vosk bychom neměli zaměňovat s tím, kolik skluzného vosku na skluznici před zažehlením (při aplikaci za tepla) nebo rozetřením (při aplikaci za studena) naneseme, ani s tím, jak dobře či špatně se absorbovaný vosk na skluznici naváže, a tedy jakou bude mít trvanlivost. Proto se můžeme setkat i s tím, že některé extrudované – zvláště transparentní – skluznice mohou mít podstatně vyšší hodnotu absorbce skluzného vosku než dražší a lepší skluznice sintrované.

 

Kolorování či probarvování skluznic do různých barev (modrá, červená, fialová, zelená, žlutá, a celá řada dalších barev) slouží primárně k reklamním účelům, a to zvláště u levnějších extrudovaných skluznic. Primárně u závodních lyží se různé zabarvení skluznice využívá pro ovlivňování absorbce jednotlivých viditelných i neviditelných složek slunečního záření, a tedy skluzných vlastností.

 

Extrudované skluznice jsou zpravidla levnější, z důvodu nižší molekulární hmotnosti však mají celkově horší mechanické a skluzné vlastnosti. Zpravidla jsou charakteristické také nižší schopností přijímat skluzné vosky, ale i zde existují výjimky (zvláště u transparentních skluznic). Extrudované skluznice se zkrátka a dobře používají na levnějších lyžích pro primárně rekreační účely, existují však i výrobky, kde se hranice mezi extrudovanými a sintrovanými skluznicemi mohou přiblížit (např. CROSS-LINKED PE).

 

Sintrované skluznice jsou zpravidla výrazně dražší než extrudované, ale existuje zde značný rozptyl v kvalitě a ceně, který je dán relativně velkým rozdílem molekulární hmotnosti základního materiálu (UHMWPE) a různými speciálními aditivy. Sintrované skluznice mají – ve srovnání s extrudovanými skluznicemi – lepší mechanické a skluzné vlastnosti a zpravidla také lepší schopnost vázat, a tedy udržet skluzný vosk. Mezi sintrovanými skluznicemi však můžeme narazit na průměrné univerzální skluznice na straně jedné, které nebudou nad dobrými extrudovanými skluznicemi nijak významně vyčnívat, na straně druhé můžeme sehnat špičkové univerzální, ale i vysoce specializované skluznice závodních lyží. 

 

Obrázek č. 1: Schematické znázornění výroby extrudované skluznice

 

 

Obrázek č. 2: Schematické zobrazení výroby sintrované skluznice. Granulovaný materiál se působením tepla a tlaku zformuje do bloku o příslušné šířce. Z tohoto bloku se následně „odřezávají“ pásky skluznice, které se následně lepí na tělo lyže. Velká část výrobců lyží, vyrábí pouze vlastní tělo lyže a skluznici nakupuje u specializovaných výrobců skluznic

 

 

 

__________________________________________________________________________________

 

2.  Materiál, ze kterého byla skluznice vyrobena

 

Jak extrudované, tak sintrované skluznice se dnes vyrábí z polyethylenu (PE), který se skládá z dlouhých řetězců etylenu a přetransformuje se na polyethylen v procesu nazývaném polymerizace.

 

 

Obrázek č. 3: Schematické zobrazení polymerizace. První část obrázku (a) zobrazuje molekulu etylenu. Zdvojená vazba mezi atomy uhlíku se při polymerizaci uvolňuje a reaguje s dalšími monomery etylenu (b). Tímto způsobem vznikají dlouhé molekulární řetězce polyethylenu (c). Čím delší molekulární řetězec, tím vyšší molekulární hmotnost.

 

 

 

Pokud polymery vytvářejí přímé, tedy nerozvětvené molekulární řetězce (c), jsou schopné krystalizovat a získávají tak mnohem kompaktnější strukturu. Polyethylen je však schopen vytvářet krystalickou strukturu pouze částečně, a proto ho také označujeme jako semi-krystalický polymer. Skluznice lyže tvořená polyethylenem s přímými a různě dlouhými molekulárními řetězci je pak tvořena, stejně jako základní materiál, krystalickými a amorfními oblastmi.

 

Obrázek č. 4: Krystalická a amorfní struktura polyetylenu. Krystalické části propůjčují polyethylenu tuhost a tvrdost, amorfní části pak elasticitu a odolnost vůči oděru

 

__________________________________________________________________________________

 

Typy polyetylenů a kvalita skluznic

 

 

Přehled jednotlivých typů polyethylenů   Existuje prakticky nepřeberné množství různých polyethylenů, v případě lyžařských skluznic se však nabízí primárně následující typy:   UHMWPE (Ultra High Molecular Weight Polyethylene) – polyetylen s ultra vysokou molekulární hmotností   CROSS-LINKED PE – křížově provázaný polyethylen   HMWPE (High Molecular Weight Polyethylene) – polyetylen s vysokou molekulární hmotností   HDPE (High Density Polyethylene) – polyetylen s vysokou hustotou   Upozornění: názvosloví jednotlivých materiálů se může u různých výrobců lišit!

 

 

V současnosti se nejkvalitnější skluznice běžeckých lyží vyrábí z UHMWPE, do kterého se dále přidávají různá zlepšující aditiva. Molekulární hmotnost tohoto materiálu dosahuje asi 3 až 12 milionů g/mol. UHMWPE se zpracovává prakticky výhradně technologií sintrování. I v případě sintrovaných skluznic z UHMWPE však existují značné rozdíly v kvalitě, jak je patrné právě z rozptylu molekulární hmotnosti. 

 

Zpravidla se nabízí jako černá skluznice, tedy s přídavkem grafitu, nabízí se ale i transparentní a kolorované verze. Neobvyklé nejsou ani skluznice s přídavkem aditiv, jako je např. fluor či disulfid molybdenu. Tady už si ale sáhnete do kapsy celkem hluboko.

 

CROSS-LINKED PE spadá svojí molekulární hmotností do kategorie HDPE a zpracovává se technologií extrudování. Nicméně díky křížovému provázání molekulárních řetězců se svými primárně mechanickými (nikoli kvalitními skluznými) vlastnostmi blíží sintrovanému UHMWPE. CROSS-LINKED PE je nejlepším materiálem, který můžete v kategorii extrudovaných skluznic pořídit.

 

HDPE je základní materiál extrudovaných, tedy primárně turistických skluznic. Molekulární hmotnost HDPE se pohybuje v rozmezí asi 300 až 600 tisíců g/mol. Nabízí se jak černé extrudované HDPE skluznice, kde však přídavek grafitu dosahuje maximálně 5 %, tak transparentní či kolorované. Zvláště u transparentních může být schopnost skluznice absorbovat vosk nadprůměrně dobrá, je však otázkou, zda nadprůměrná schopnost přijímat vosk zde také znamená, že skluznice vosk dostatečně naváže a udrží.

 

HMWPE je něco jako lepší HDPE, tedy HDPE na horní hranici molekulární hmotnosti. Může se však stát, že výrazy HMWPE a HDPE fungují jako synonyma ve skupině tzv. komoditních polymerů. HMWPE se zpracovává procesem extrudování a vedle CROSS PE bude použit u lyží s extrudovanou skluznicí vyšší kategorie.

 

Jak způsob výroby skluznice a jednotlivé druhy polyethylenu poznáte prostým pohledem? Nijak! Požadujte od prodejce technický list, kde by mělo být uvedeno, z jakého materiálu je skluznice lyže vyrobena a jaké jsou její základní vlastnosti. Údaj o použitém materiálu je zcela zásadní. K základním vlastnostem patří: tvrdost, podíl grafitu či jiných aditiv, hustota a schopnost absorbovat vosk. Je však velká otázka, zda budou tyto informace vždy k dispozici.

 

Pokud je v technickém listu lyže uveden jako materiál skluznice pouze PE (polyethylen), pak lyže rozhodně nepořizujte. Jedná se o podobnou situaci jako v případě nákupu medu z EU, nevíte o něm vůbec nic. 

 

 

 

 

V čem byly fluorové vosky tak jedinečné a proč je nebude snadné nahradit?

 V čem byly fluorové vosky tak jedinečné a proč je nebude snadné nahradit?

 

Abychom mohli správně pochopit, v čem byly fluorové vosky při zlepšování kluzných vlastností mezi sněhovou pokrývkou a skluznicí závodních běžeckých lyží tak jedinečné, musíme si nejprve říci něco málo o tom, jak probíhá kontakt mezi skluznicí a sněhem.

 

Pro účely tohoto popisu budeme používat obecnou kategorii „sníh“, a to i přesto, že jsme si dobře vědomi toho, že nic jako „sníh“ neexistuje, existují pouze prakticky nekonečné druhy, typy a varianty sněhových podmínek, ovlivňované celou řadou faktorů jako je např. stáří sněhu, teplota, vlhkost, stupeň zhutnění, typ / velikost či tvar krystalů nebo zrn, podíl volné vody, sluneční svit atd. Např. v jazyce Eskymáků neexistuje žádné obecné označení pro sníh, ale existuje v něm několik tisíc názvů označujících základní kategorie sněhových podmínek. Ale zázraku jménem „sníh“ se budeme věnovat někdy příště…

 

Jak tedy probíhá kontakt mezi skluznicí a sněhem? Nijak. Ano, je to tak. Skluznice lyže a sníh v kontaktu zpravidla vůbec nejsou. Mezi skluznicí závodních lyží, při jejichž použití se  předpokládají strojově upravené lyžařské stopy, a sněhovou pokrývkou se ve většině případů nachází vrstvička vody, neboli vodní film. Kontakt skluznice lyží a sněhové pokrývky mimo strojově upravené stopy je mnohem komplexnější a pro účely našeho povídání o jedinečnosti fluorových vosků nerelevantní fenomén (kdo by taky jezdil s aplikovanými fluorovými vosky ve volném terénu, při jejich cenách), a proto se jím v tomto článku nebudeme zabývat.

 

Ale zpět k našemu tématu: mezi skluznicí závodních lyží a sněhem se ve většině případů nachází vodní film. V závislosti na okolních podmínkách může tento vodní film mít různou tloušťku. Pro účely hodnocení kluzných vlastností mezi skluznicí a sněhem rozlišujeme tři kategorie tloušťky vodního filmu:

 

·      optimální tloušťka vodního filmu, který funguje jako lubrikant mezi dvěma povrchy (povrchem skluznice a povrchem sněhové pokrývky)

·      příliš malá tloušťka vodního filmu, kdy oba povrchy vstupují do dílčího přímého kontaktu

·      příliš velká tloušťka vodního filmu, kdy mezi oběma povrchy oddělenými vodním filmem vznikají tzv. kapilární krčky

 

Velmi jednoduše řečeno se optimální tloušťka vodního filmu vyskytuje při běžných podmínkách vzdušné vlhkosti přibližně při teplotách přibližně - 3 až - 7 stupňů C. Příliš malá tloušťka vodního filmu se vyskytuje přibližně při teplotách pod - 13 stupňů C, kdy vodní film kolem jednotlivých zrn či krystalů je natolik slabý, že nevygeneruje dostatečné množství lubrikantu. Za těchto podmínek se vodní film vytváří až na základě tření mezi skluznicí a sněhovou pokrývkou a jím vytvořené energie a pohyb na lyžích je extrémně náročný. Příliš velká tloušťka vodního filmu vzniká primárně v důsledku tzv. volné vody mezi sněhovými zrny a projevuje se tzv. sacím efektem, který způsobuje maximální možné tření.

 

A protože je třetí kategorie, tedy příliš velká tloušťka vodního filmu pro naše povídání nejpodstatnější, a protože je tření na příliš silném vodním filmu naprosto nejvyšší, ilustrujeme si sílu tzv. sacího efektu na několika příkladech.

 

Je příjemné slunečné počasí na začátku jara, řekněme první polovina března, slunce už příjemně hřeje, ale ve stinných lesních úsecích je sníh ještě pořádně zmrzlý a jede jak čert. Zrovna si to svištíte z kopce dolů po zledovatělé stopě, dole pod kopcem je ale kratší úsek, kam už svítí slunce. Sníh je taky už pořádně mokrý až nasycený vodou. V plné rychlosti vlítnete do vodou nasyceného sněhu… A? Zůstanete stát skoro na místě a málem padnete na hubu  V lepším případě Vás to pěkně rozhodí a jste rádi, že jste to nějak vybrali.

 

Ano, ta neviditelná síla, která Vás z plné rychlosti málem na fleku zastavila, byly neviditelné kapilární krčky neboli sací efekt. Vodní film se přisál k povrchu Vaší skluznice a nechtěl se pustit…

 

Sedíte doma s přáteli, děti u stolu převrhly pití a Vaše žena stůl pohotově otřela mokrou utěrkou od sladkého džusu. Aby omyla sladkou šťávu ze stolu, nechala utěrku dost namočenou a na hladké desce stolu se vytvořil slabý vodní film. Po chvíli jste si na mokrou desku stolu postavil /-a skleničku s vínem. Chcete se napít, ale fuj, sklenička nejde vůbec odlepit od stolu, zaberete a skoro se polijete.

 

Ano, skoro jste se polil /-a, protože Vám skleničku na desce stolu přidržel sací efekt neboli kapilární krčky.

 

Jaké závěry plynou z první části našeho povídání? Největší tření, a tedy nejhorší kluzné podmínky nevznikají na přemrzlém suchém sněhu, jehož krystaly či zrna se přímo zařezávají do skluznice, nýbrž na vlhkém, mokrém či vodou prosyceném sněhu, kdy se mezi jednotlivými krystaly či zrny nachází velké množství volné vody, která vytváří silný vodní film, v důsledku něhož vznikají kapilární krčky a sací efekt, který dělá vše proto, aby nepustil lyži z místa.

 

Když nyní víme, že skluz lyže na povrchu sněhu se ve většině případů odehrává na vodním filmu, musíme se nyní říci něco málo o tom, jak fluorové vosky s tímto vodním filmem interagují, abychom mohli pochopit, proč byly tak jedinečné.

 

Jak tedy fluorové vosky interagují s vodním filmem?

 

·      Fluorové vosky jsou extrémně hydrofobní, tedy vodu-odpuzující, a snaží se tedy vodní film od povrchu skluznice odpuzovat.

·      Fluorové vosky zvyšují tzv. kontaktní úhel mezi vodními kapičkami, které tvoří vodní film, a povrchem skluznice.

·      Fluorové vosky snižují tzv. kontaktní plochu mezi povrchem sněhu a povrchem skluznice.

·      Fluorové vosky zlepšují odpudivost vůči nečistotám obsaženým primárně ve starém mokrém sněhu.

 

Hydrofobie a schopnost nepřijímat nečistoty spolu úzce souvisí a můžeme si je hezky ilustrovat na parketách. Dřevo jako typicky nasákavý materiál se voskuje, aby se chránil proti vodě a nečistotám. Navoskované parkety navíc krásně kloužou, což je tedy u parket – z pohledu dospělých – efekt nechtěný (naši kluci si ale klouzání po navoskovaných parketách v celém bytě parádně užívají), u lyží se ale o zlepšení skluzu snažíme. Hydrofobie tedy zlepšuje skluz na vodním filmu a jde ruku v ruce s odpuzováním nečistot.

 

Mnohem zajímavější a podstatnější jsou ale prostřední dvě vlastností fluorových kluzných vosků.

 

Fluor má tu zvláštní vlastnost, že umí měnit povrchové napětí vody, která se objeví v jeho blízkosti. Tím, že naneseme na povrch skluznice vosky s přídavkem aditiv na bázi fluoru, zajistíme, že u vodního filmu, po kterém – jak již víme lyže klouže – se začne měnit povrchové napětí, v důsledku čehož se z „plochých“ kapiček vody, stanou „kulaté“ kapičky vody, tedy změní se kontaktní úhel, který svírají kapičky vody tvořící vodní film s povrchem skluznice.

 

Tuto skoro až čarovnou vlastnost fluoru si můžeme obrazněji ukázat na chování běžné outdoorové bundy a outdoorové bundy s GORE-TEXem za deště. Při výrobě GORE-TEXu se používala identická látka PFOA/C8, která tvořila základ fluorových kluzných vosků. Pokud dopadne kapka dešťové vody na běžnou bundu, po dopadu se rozplácne a následně ve formě jakési placky pomalu sjede po povrchu dolů (v lepším případě) nebo se do bundy rovnou vsákne (v horším případě).  Pokud tatáž dešťová kapka spadne na bundu s GORE-TEXem vyrobeného za použití PFOA/C8, pak se tato kapička dešťové vody těsně před dopadem zabalí či sroluje do jakési kuličky, která následně hladce sklouzne po povrchu dolů.

 

Fluorové vosky tedy mění vodní film pod skluznicí lyže na jakési kuličky po jejichž vrcholcích lyže klouže.

 

Skluznice lyže klouže po „kuličkách“ mnohem lépe než po „placičkách“, stejně jako „kulaté“ nebo „placaté“ kapičky vody po bundě, ale kuličky také zásadním způsobem zmenšují kontaktní či styčnou plochu mezi lyží a vodním filmem, menší styčná plocha znamená menší tření a lepší kluzné vlastnosti.

 

Když už jsme ale nakousli téma kontaktní plochy, pojďme si o něm povědět trochu více.

 

Na vlhkém, mokrém či velmi mokrém sněhu snižují fluorové vosky kontaktní plochu mezi vodním filmem na povrchu sněhové pokrývky a povrchem skluznice tím, že kapičky vody, které vodní film tvoří, „zakulacují“. 

 

A není nic nového pod sluncem, že fluorové vosky zlepšují kluzné vlastnosti – díky hydrofobii, odpudivosti vůči nečistotám, zvyšování kontaktního úhlu a snižování kontaktní plochy – primárně a především na vlhkém, velmi vlhkém, mokrém, velmi mokrém až vodou nasyceném sněhu. To snad ví úplně každý.

 

Ale fluorové vosky zlepšují kluzné vlastnosti – a to už tak úplně jasné nebývá – také na suchém, ostrém a vysoce abrazivním sněhu. Také zde totiž fluorové vosky snižují kontaktní plochu mezi skluznicí a slabým vodním filmem na straně jedné a ostrými abrazivními sněhovými krystaly či zrny na straně druhé, které se za těchto podmínek dostávají do přímého kontaktu se skluznicí lyže. Za těchto podmínek totiž ostré a vysoce abrazivní sněhové krystaly pronikají přímo do skluznice. Díky tomu, že fluorové vosky jsou výrazně tvrdší než jakékoli běžné hydro-karbonové vosky, a díky tomu, že při správném provázání se základním materiálem skluznice zvyšují dokonce i tvrdost tzv. kluzné vrstvy sestávající z UHMWPE a vlastního kluzného vosku, zabraňují či alespoň omezují pronikání ostrých a vysoce abrazivních zrn do povrchu skluznice, čímž také snižují kontaktní plochu a tím celkové tření.

 

Při správném použití tedy fluorové vosky zlepšují kluzné vlastnosti také na suchém, přemrzlém, agresivním a vysoce abrazivním sněhu.

 

V čem jsou fluorové kluzné vosky tedy tak jedinečné? Jedinečnost fluorových vosků spočívá v takřka neuvěřitelné kombinaci extrémní hydrofobie, schopnosti měnit povrchové napětí vody, zvyšovat tvrdost skluznice a snižovat kontaktní plochu, čímž enormně zlepšují kluzné vlastnosti na vlhkém a mokrém sněhu a pomáhají snížit tření na suchém, agresivním a vysoce abrazivním sněhu.

 

Proč je nebude snadné nahradit? Protože aktuálně neexistuje známá chemická látka, která by nabízela takovouto kombinaci skluz zlepšujících vlastností mezi vodním filmem na povrchu sněhové pokrývky na straně jedné a UHMWPE na straně druhé.

 

Ale netruchleme, zatímco mezi chemickými látkami se alespoň zatím na lepší časy neblýská, vzbuzuje hned několik organických látek velkou naději na ještě lepší kluzné vlastnosti, v ještě širším pásmu použití, a navíc bez balastu ekologické a zdravotní zátěže!

 

Na co se můžeme těšit příště:

Co je Achillova pata fluorových vosků? Co asi výrobci nechtěli, abychom věděli?

Jak používat lyže s mohérem?

Lyže se srstí/mohérem místo stoupacího vosku

Zajímavá alternativa pro ty, kdo chtějí vyzkoušet běžky, vědí, že začínat se má klasikou, ví, že dobrý odraz je základem úspěchu, ale neví, jak správně namazat pomocí klasických stoupacích vosků...

Dobrá volba, protože jednoduché věci prostě fungují. Hladit kočku po srsti je hladké a příjemné. Hladit kočku proti srsti je zásek. A o zásek tady jde. Přesněji řečeno o odraz. O odraz na rovině a ve stoupání. Při sjezdu z kopce je srst naopak krásně uhlazená. A jede, a to je příjemné…A co víc, nic tady nelepí!

Srst/mohér je pouze ve stoupací zóne, ve které dochází k odrazu na rovině a při stoupání. Naopak kluzné zóny, od Vaší paty směrem k patce lyže a od vázání směrem ke špičce zůstávají hladké.

Ale jako všechno přirozené a přírodní mají i lyže se srstí/mohérem svoje limity. Na rozdíl od hladké skluznice lyže se srstí/mohérem vždycky trochu drhne (lyže s integrovanou srstí/mohérem trochu míň, lyže s dodatečně nasazenou srstí/mohérem trochu víc), srst je prostě srst. Srst podobně jako stoupací vosk umí taky namrzat. A věřte, že namrzlá srst je to poslední, o co máte při vaší první vyjížďce v bílé stopě zájem. Podobně jako stoupací vosky má i srst největší tendenci namrzat v proměnlivých sněhových podmínkách kolem nuly nebo při přechodu od vlhkého sněhu k teplotám pod bodem mrazu. Především v takových podmínkách, ale lépe vždy je dobré srst/mohér ošetřit speciálním roztokem proti namrzání…

Lyže se srstí/mohérem tedy znamenají: dobrý odraz, přiměřený skluz, minimální přípravu, impregnaci (minimálně při teplotách kolem nuly)!

Co byste měli o lyžích se srstí určitě ještě vědět:

• Pokud se rozhodnete pro lyže s integrovanou srstí/mohérem, pak vězte, že se lyžování s kožíškem už nezbavíte… Srst je tam na pořád a nedá se bez poškození podstaty lyže odstranit. Časem by Vás mohla začít štvát, že to z kopce fakt moc nejede…

•      Pokud zvolíte dodatečně upevňované stoupací pásy se srstí/mohérem, pak byste se při nákupu měli zajímat především o to, jak se takový stoupací pás na lyži upevňuje. Bývá to podobné jako se sněhovými řetězy u aut: jsou takové, u kterých to jde náramně snadno, a takové stoupací pásy je možné před delšími sjezdy „zdemontovat“ a před delšími stoupáními opětovně namontovat. Jsou ale takové, kde už první montáž v teple chalupy je horor, a jakákoli další manipulace ve venkovních podmínkách je prakticky nemožná. Při nákupu vždy trvejte na názorném upevnění na lyži, nenechte se odradit argumenty, že stoupací pásy jsou v originálním uzavřeném obalu…

• Srst/mohér se upravuje pouze speciálními přípravky pro ni určenými (přípravek proti namrzání, přípravek pro lepší skluz, přípravek na čištění atd.), na srst nelze aplikovat běžné stoupací vosky, ani běžné mycí prostředky!  

Mýty a omyly při strukturování, aneb jak správně používat manuální struktury - část II. silný vodní film

Mýty a omyly při strukturování, aneb jak správně používat manuální struktury

 

Část II. – mýty, omyly a paradoxy strukturování na mokrém sněhu

 

Začneme silným vodním filmem, který vytváří tzv. sací efekt, tedy kapilární krčky, které mají tendenci přisát se k hladkému povrchu skluznice a nepustit se.

 

Silný vodní film se vytváří v okamžiku, kdy se mezi jednotlivými sněhovými zrny či krystaly vytváří tzv. volná voda, tedy ve chvíli, kdy vodní film na povrchu jednotlivých sněhových zrn či krystalů je natolik silný, že se začíná „přelévat“ do volného – vzduchem vyplněného – prostoru mezi sněhovými zrny či krystaly.

 

Za těchto podmínek nám výrobci lyžařských vosků a servisních přípravků doporučují používat hrubé struktury. Dle jejich názoru umožňují tyto hrubé struktury, aby silný vodní film, který se mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou v dané chvíli nachází, lépe či snadněji „odtékal“ díky hrubým širokým drážkám. Tímto rychlejším a efektivnějším „odvodněním“ má být zlepšen skluz na silném vodním filmu. Klíčem k lepšímu skluzu je tedy dle výrobců vosků a přípravků lepší odtékání a efektivnější odvodnění.

 

Kam se ale poděl sací efekt, který je hlavní „brzdou“ při skluzu na silném vodním filmu?  Že by odtekl společně s efektivněji odvedenou vodou? Asi všichni tušíme, že toto nebude to správné vysvětlení.

 

Sací efekt nikam nezmizel, kapilární krčky se u silného vodního filmu mají tendenci přisávat k hladkému povrchu a držet lyži přisátou. A právě hrubá struktura, tedy široké a hluboké drážky zabraňují vytváření velkoplošných kapilárních krčků mezi povrchem skluznice a povrchem sněhové pokrývky tím, že hladkou plochu skluznice rozdělují ostrými hlubokými vrcholy. Díky tomu pak dochází k zásadnímu omezení sacího efektu, a tím k zásadnímu zlepšení kluzných podmínek. Klíčem k lepšímu skluzu na silném vodním filmu je tedy zabraňování tvorby velkoplošných kapilárních krčků.

 

U sněhu ale nebývá – bohužel, nebo možná bohudík – nic úplně jednoduché. Vytváření velkoplošných kapilárních krčků nejlépe zabraňují lineární struktury, které v podélném směru rozčleňují – jinak hladký – povrch skluznice na drážky a vrcholy, které nejsou kapilární krčky schopné překonat. Důležitá je přitom nejenom šířka a více, ale také hloubka. Čím širší a hlubší, tím efektivnější překážka. Pro klasický styl žádný problém, pro bruslení jsou však hluboké a široké lineární drážky nevhodné, a proto je zde nutné hledat kompromis, kterým mohou být hrubé šípovité struktury. Ty nezabraňují tvorbě velkoplošných kapilárních krčků zdaleka tak efektivně, jsou ale mnohem výhodnější pro šípovitý pohyb při volném stylu.

 

Struktury na mokrém sněhu u lyží pro klasický styl

 

Čím širší a hlubší drážky, tím efektivnější překážka pro tvorbu kapilárních krčků, a tím lepší skluz na silném vodním filmu u klasického stylu. Je tomu opravdu tak? Je i není! Neboli někdy je, ale jindy není 

 

O tom, kdy tomu tak je, a kdy tomu tak není, rozhodují dvě veličiny: velikost sněhových zrn či krystalů jako veličina číslo jedna a soudržnost či nesoudržnost sněhových zrn či krystalů jako veličina číslo dva.

 

Na vysoce soudržné sněhové pokrývce, kdy jsou jednotlivá sněhová zrna i přes velké množství volné vody silně provázána, nehraje velikost zrn žádnou zásadní roli, a platí zde: Čím širší a hlubší drážky, tím efektivnější překážka pro tvorbu kapilárních krčků, a tím lepší skluz na silném vodním filmu u klasického stylu. Tyto sněhové podmínky se mohou vyskytovat na silně zledovatělém sněhu, který náhle a prudce povolil. Sníh už obsahuje velké množství volné vody, ale sněhovou pokrývku tvoří stále spíše ledové plochy než jednotlivá – byť velká a oblá – sněhová zrna.

 

Jsou-li sněhová zrna nesoudržná, tedy volně pohyblivá, ale jsou-li velká a oblá, pak i zde platí: Čím širší a hlubší drážky, tím efektivnější překážka pro tvorbu kapilárních krčků, a tím lepší skluz na silném vodním filmu u klasického stylu. Max. rozteč vrcholů u nejhrubší struktury jsou 3 mm, což je naprosto běžná velikost jednotlivých zrn u tzv. hrubozrnného sněhu, kdy jednotlivá velká oblá sněhová zrna plavou v jakémsi láku tzv. volné vody. Jednotlivá zrna jsou tedy dostatečně velká na to, aby i přes svou značnou pohyblivost neucpala široké a hluboké drážky, které by v důsledku toho přestaly plnit svoji funkci při zabraňování tvorby velkoplošných kapilárních krčků, ale navíc by bylo znemožněno i výrobci vosků a servisních přípravků vyzdvihované odvádění vody. K těmto sněhovým podmínkám patří např. klasické jarňáky, tedy hrubozrnný sníh s velkými oblými zrny a velkým podílem volné vody.

 

Mnohem napínavější začne být celá situace ohledně hrubých struktur, tedy širokých a hlubokých drážek pro silný vodní film u mokrého sněhu ve chvíli, kdy se začne průměrná velikost sněhových zrn zmenšovat. A jsou-li tato drobnější zrna navíc ještě dostatečně pohyblivá, pak je s hrubými strukturami na silném vodním filmu na průser zaděláno. Drobnější pohyblivá sněhová zrna velmi rychle ucpou široké a hluboké drážky a jakýkoli dobrý skluz je v hajzlu! Jediná možnost, jak zabránit této tragédii, je použít na starém mokrém jemnozrnném sněhu takovou strukturu, jejíž rozteč mezi jednotlivými vrcholy je menší, než je průměrná velikost jednotlivých sněhových zrn, aby nedošlo k ucpání či zanesení drážek, a to bez ohledu na to, zda jemnější struktura ne zcela efektivně zbraňuje tvorbě velkoplošných kapilárních krčků.

 

Pokud jde zmenšování sněhových zrn ruku v ruce se soudržností, a tedy nepohyblivostí sněhových zrn, pak stojí za to riskovat a zvolit i na jemnozrnném mokrém sněhu hluboké a široké drážky, které efektivně zabrání velkoplošným kapilárním krčkům a dobře odvedou vodu. Tato situace může např. nastat, když do hutného a velmi hustého jemnozrnného sněhu začne náhle pršet, ale sníh se ještě nerozmočil natolik, aby se vazby mezi jednotlivými zrny rozpustili.

 

Naopak opravdu krušno začne být, pokud je efekt drobných sněhových zrn, tedy vlastně krystalů zesílen ostrými hranami nového krystalického sněhu, který je ale dostatečně mokrý na to, aby vytvářel silný vodní film. Ostré sněhové krystaly bezpečně ucpou i relativně jemné drážky, které už budou pouze a jenom drhnout. V takové situaci je lepší nechat skluznici úplně bez drážek a se silným sacím efektem bojovat raději jinými prostředky. Tyto sněhové podmínky mohou nastat, když do nového čerstvého sněhu začne náhle pršet.

 

Nový krystalický sníh, který se nelepí a vlivem přejíždějících lyží se neuhlazuje do skleněné až ledovaté stopy, se – bohudík – vyskytuje opravdu velmi zřídka!

 

Struktury na mokrém sněhu u lyží pro volný styl

 

Problematika struktur na mokrém sněhu, tedy na silném vodním filmu u lyží pro volný styl se řídí stejnými fenomény a veličinami jako problematika struktur na silném vodním filmu u lyží na klasický styl, avšak s tou výjimkou, že paleta nástrojů, tedy struktur, kterými můžeme na danou problematiku reagovat je mnohem menší.

 

Tato skutečnost, tedy menší paleta možných struktur nám umožňuje následující generalizaci: kluzné podmínky u lyží na volný styl budou na silném vodním filmu vždy o něco horší než u lyží na klasiku!

 

Hrubé lineární struktury jsou u lyží na volný styl nepoužitelné. U středních lineárních struktur je použití u lyží na volný styl nutné dobře testovat, stejně jako použití hrubých šípových struktur. Zbývají nám tedy střední a jemné šípové struktury a těmi žádnou díru do světa – tedy alespoň co se zlepšení kluzných podmínek na silném vodním filmu pro lyže na volný styl – neuděláme!

 

A na co se můžeme těšit příště? Podíváme se na některé mýty a paradoxy strukturování na slabém vodním filmu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čemu věnovat pozornost při koupi, používání a údržbě lyží s mohérem?

 Desatero pro mohéristy alias skinaře

 

Aneb čemu věnovat pozornost při koupi, používání a údržbě lyží s mohérem

1.    Skiny jsou určeny pro klasický styl běžeckého lyžování.

Lyže s mohérem neboli skiny jsou lyže na klasiku, tedy na klasický styl běžeckého lyžování, tedy lyžování ve stopách. Skiny nejsou tedy vhodné na bruslení, neboli volný styl. Ne že by se na nich nedal kousek odbruslit, ale mohér bude prostě drhnout...

Lyže tedy musí být o něco delší a jejich tvrdost musí přibližně odpovídat Vaší váhové kategorii.

2.    Skiny jsou určeny primárně pro strojově upravené běžecké stopy.

Lyže s mohérem jsou primárně určeny pro strojově upravené stopy, a nikoli pro volný terén nebo ostatními lyžaři vyšláplé stopy. Aby mohér fungoval, potřebují se jeho vlákna při odrazu zachytit sněhových vloček nebo zrn a při následném skuzu se jich zase pustit. Tento předpoklad bude spíše fungovat ve strojově upravených lyžařských stopách. Ne že by se s mohérem nedalo jezdit ve volném terénu nebo v pouze “prošlápnutých” stopách, ale nebude fungovat zdaleka tak dobře...

Nemá tedy úplně smysl kupovat tzv. turistické skiny, tedy širší a robustnější běžky s levnými typy skluznice, určené primárně pro pohyb mimo strojově upravené lyžařské trasy. Skiny dávají větší smysl u lyží určených do upravených stop - užší subtilnější lyže s celkově lepší skluznicí.

3.    Skiny jsou primárně určeny pro kristalické a jemnozrnné druhy sněhu. U nového vlhkého sněhu preparovat proti namrzání!

Lyže s mohérem poskytnou spolehlivý odraz pouze za určitých podmínek - koneckoncců se pořád jedná o alternativu k universálním stoupacím voskům. Jak jsme zmínili již výše, aby mohér fungoval, potřebují se jeho vlákna při odrazu zachytit sněhových vloček nebo zrn a při následném skuzu se jich zase pustit. Sněhová zrna nesmí tedy být příliš velká a oblá, sníh nesmí obsahovat příliš velké množství volné vody, stopa nesmí být hladká mýdlovitá či dokonce sklněně ledovatá, stopa nesmí být čistý led... Skiny se primárně hodí pro krystalické a hutné jemnozrnné druhy sněhu. U nového vlhkého sněhu mají skiny tendenci namrzat, a proto je zde velmi důležitá preparace proti namrzání.

Neočekávejte prosím proto, že skiny budou fungovat dobře za všech podmínek. Tak to není a nikdy nebude.

4.    Na lyže s mohérem nikdy neaplikujte běžné stoupací vosky! Nikdy! Žádné! Na mohér je nutné aplikovat speciální prostředek proti namrzání! 

Na lyže s mohérem nelze aplikovat běžné stoupací vosky - ani tuhé, ani klistry, ani tekuté, ani stoupací pásku... A to ani v těch případech, kdy mohér jednoduše nefunguje, např. na vodou prosycených jarnácích nebo na ledovatých firnech. Jednou mohér, navrždy mohér! Lyže s mohérem je naopak nutné ošetřovat proti namrzání, a to speciálními přípravky.

5.    Na lyže s mohérem je nutné - alespoň tu a tam - aplikovat kluzné vosky, a to nejen pro zlepšení kluzných vlastností, ale také pro ochranu skluznice!

Lyže s mohérem jsou lyže na klasiku, tedy skluznice se dělí na tři části, dvě kluzné a jednu stoupací, ve stoupací části se nachází právě mohér. Zatímco na lyže s mohérem nikdy neaplikujeme běžné stoupací vosky, je nutné - alespoň tu a tam - ošetřit kluzné zóny kluzným voskem, zvlášť pokud skluznice začne šednout. Skluznice lyží s mohérem podléhá jako každá skluznice oxidaci a vysušování, je třeba na ni aplikovat kluzné vosky. Mohér je pouze náhrada za stoupací vosky, nikoli kluzné vosky!

6.    Přímo na mohér se nesmí aplikovat ani kluzný vosk! Nikdy! Žádný! Ani ten tekutý!

Kluzný vosk však smíme aplikovat pouze do kluzných zón, tedy do těch částí skluznice, kde není mohér. Na mohér se kluzný vosk nesmí aplikovat, ani ten tekutý, ani ten, který se zažehluje, ani ten který se nanáší nasucho. Na mohér se neaplikuje žádný kluzný vosk. Kluzný vosk patří pouze na hladké části skluznice, kde není mohér. Tam se naopak aplikovat musí.

7.    I volné části skluznice v okolí mohérového pásku v mazací komoře je nutné chránit proti oxidaci!

Trochu problém jsou části skluznice v okolí mohérového pásku. Ve středové části lyže, v tzv. mazací komoře jsou z výroby vyfrézovány dvě podélné drážky, do kterých se vkládají vlastní mohérové pásky. Okolo těchto podélných drážek se pak nachází běžná skluznice lyže, a to včetně žlábku. U běžných lyží na klasiku se také do tzv. mazací komory tu a tam aplikuje kluzný vosk, který se za účelem odrazu následně překryje stoupacím voskem. Kluzný vosk se do mazací komory aplikuje z důvody ochrany skluznice před působením oxidace. U mohérových lyží se tyto drobné části skluznice ve stoupací komoře v okolí mohérových pásku ošetřují velmi špatně. I tak ale doporučujeme tyto drobné oblasti skluznice preparovat alespoň tekutým kluzným voskem, aby se předešlo úplné degradaci těchto částí skluznice. Kluzný vosk by se však neměl dostat na mohér. Rozsáhlejší preparaci této oblasti můžete provést při výměně mohérového pásku, zde ale bude problém s přilnavostí lepidla na “navoskovaný” povrch.

8.    Na kluzné zóny lyží s mohérem můžeme použít běžný smývač, následně ale musíme aplikovat kluzný vosk, pro stoupací zónu s mohérovým páskem musíme použít speciální smývač.

 

I lyže s integrovaným mohérem se musí čas od času omýt, omýt je třeba jak kluzné zóny, tak stoupací zónu s mohérovým páskem. Kluzné zóny můžeme mýt běžným přípravkem na mytí skluznic, po omytí kluzných zón smývačem je však nutné na kluzné zóny aplikovat kluzný vosk, jelikož běžné smývače skluznici lyže enormě vysušují (skluznice po použití smývače více či méně zešedne). Pro stoupací zónu s mohérovými pásky je však nutné použít speciální smývače, které nerozpouštějí lepidlo, kterým jsou mohérové pásky přilepeny do podélných drážek. Po omytí mohérového pásku smývačem je nutné mohérový pásek naimpregnovat.

 

9.    Doporučujeme kupovat pouze takové lyže s mohérem, kde je možné mohérové pásky snadno a rychle vyměnit a kde jsou náhradní sady dostupné a cenově přijatelné. Informujte se dopředu!

 

Musíme předpokládat, že také mohérový pásek se dříve či později “ojede” a ztratí své původní vlastnosti. Bude čím dál tím méně umožňovat spolehlivý odraz, a to i za ideálních podmínek pro mohérový pásek (krystalický či jemnozrnný sníh se stále ostrými krystaly nebo zrny a s vysokou hustotou). Čím více budeme běžkovat na ledových firnech či umělém sněhu, tím rychleji se mohérový pásek opotřebuje. Při koupi lyží s mohérem je tedy nutné dbát na možnost výměny mohérových pásků. Již před vlastní koupí se informujte na to, jak se pásek mění a zda je náhradní sada běžně dostupná a kolik stojí. Ano, zeptejte se také na to, kolik náhradní sada mohérových pásků pro daný typ lyží stojí...

 

10. Po odstranění starého pásku doporučujeme podélné drážky odmastit a lehce zdrsnit smirkovým papírem pro lepší přilnavost nového pásku.

 

Vlastní výměna mohérového pásku by neměla být složitá záležitost. Před odstraňováním starého mohéru doporučujeme pásek buď nahřát (např. horkovzdušnou pistolí) nebo lepidlo pásku narušit běžným smývačem pro snadnější odstranění. Po odstranění starého pásku doporučujeme podélnou drážku zbavit zbytků lepidla, odmastit a lehce zdrsnit smirkovým papírem, po zdrsnění je nutné podélnou drážku opět vyčistit. Mohérový pásek má zpravidla samolepící spodní stranu. Po vlepení pásku do drážky doporučujeme nějakou dobu počkat, než začneme lyže používat na sněhu.

 

Tolik asi k praktickým otázkám ohledně mohérového pásku. A na co se můžeme těšit příště? Kde se vlastně mohér vzal? A proč mohér je a zůstane pouze z nouze cnost…