V čem byly fluorové vosky tak jedinečné a proč je nebude snadné nahradit?

 V čem byly fluorové vosky tak jedinečné a proč je nebude snadné nahradit?

 

Abychom mohli správně pochopit, v čem byly fluorové vosky při zlepšování kluzných vlastností mezi sněhovou pokrývkou a skluznicí závodních běžeckých lyží tak jedinečné, musíme si nejprve říci něco málo o tom, jak probíhá kontakt mezi skluznicí a sněhem.

 

Pro účely tohoto popisu budeme používat obecnou kategorii „sníh“, a to i přesto, že jsme si dobře vědomi toho, že nic jako „sníh“ neexistuje, existují pouze prakticky nekonečné druhy, typy a varianty sněhových podmínek, ovlivňované celou řadou faktorů jako je např. stáří sněhu, teplota, vlhkost, stupeň zhutnění, typ / velikost či tvar krystalů nebo zrn, podíl volné vody, sluneční svit atd. Např. v jazyce Eskymáků neexistuje žádné obecné označení pro sníh, ale existuje v něm několik tisíc názvů označujících základní kategorie sněhových podmínek. Ale zázraku jménem „sníh“ se budeme věnovat někdy příště…

 

Jak tedy probíhá kontakt mezi skluznicí a sněhem? Nijak. Ano, je to tak. Skluznice lyže a sníh v kontaktu zpravidla vůbec nejsou. Mezi skluznicí závodních lyží, při jejichž použití se  předpokládají strojově upravené lyžařské stopy, a sněhovou pokrývkou se ve většině případů nachází vrstvička vody, neboli vodní film. Kontakt skluznice lyží a sněhové pokrývky mimo strojově upravené stopy je mnohem komplexnější a pro účely našeho povídání o jedinečnosti fluorových vosků nerelevantní fenomén (kdo by taky jezdil s aplikovanými fluorovými vosky ve volném terénu, při jejich cenách), a proto se jím v tomto článku nebudeme zabývat.

 

Ale zpět k našemu tématu: mezi skluznicí závodních lyží a sněhem se ve většině případů nachází vodní film. V závislosti na okolních podmínkách může tento vodní film mít různou tloušťku. Pro účely hodnocení kluzných vlastností mezi skluznicí a sněhem rozlišujeme tři kategorie tloušťky vodního filmu:

 

·      optimální tloušťka vodního filmu, který funguje jako lubrikant mezi dvěma povrchy (povrchem skluznice a povrchem sněhové pokrývky)

·      příliš malá tloušťka vodního filmu, kdy oba povrchy vstupují do dílčího přímého kontaktu

·      příliš velká tloušťka vodního filmu, kdy mezi oběma povrchy oddělenými vodním filmem vznikají tzv. kapilární krčky

 

Velmi jednoduše řečeno se optimální tloušťka vodního filmu vyskytuje při běžných podmínkách vzdušné vlhkosti přibližně při teplotách přibližně - 3 až - 7 stupňů C. Příliš malá tloušťka vodního filmu se vyskytuje přibližně při teplotách pod - 13 stupňů C, kdy vodní film kolem jednotlivých zrn či krystalů je natolik slabý, že nevygeneruje dostatečné množství lubrikantu. Za těchto podmínek se vodní film vytváří až na základě tření mezi skluznicí a sněhovou pokrývkou a jím vytvořené energie a pohyb na lyžích je extrémně náročný. Příliš velká tloušťka vodního filmu vzniká primárně v důsledku tzv. volné vody mezi sněhovými zrny a projevuje se tzv. sacím efektem, který způsobuje maximální možné tření.

 

A protože je třetí kategorie, tedy příliš velká tloušťka vodního filmu pro naše povídání nejpodstatnější, a protože je tření na příliš silném vodním filmu naprosto nejvyšší, ilustrujeme si sílu tzv. sacího efektu na několika příkladech.

 

Je příjemné slunečné počasí na začátku jara, řekněme první polovina března, slunce už příjemně hřeje, ale ve stinných lesních úsecích je sníh ještě pořádně zmrzlý a jede jak čert. Zrovna si to svištíte z kopce dolů po zledovatělé stopě, dole pod kopcem je ale kratší úsek, kam už svítí slunce. Sníh je taky už pořádně mokrý až nasycený vodou. V plné rychlosti vlítnete do vodou nasyceného sněhu… A? Zůstanete stát skoro na místě a málem padnete na hubu  V lepším případě Vás to pěkně rozhodí a jste rádi, že jste to nějak vybrali.

 

Ano, ta neviditelná síla, která Vás z plné rychlosti málem na fleku zastavila, byly neviditelné kapilární krčky neboli sací efekt. Vodní film se přisál k povrchu Vaší skluznice a nechtěl se pustit…

 

Sedíte doma s přáteli, děti u stolu převrhly pití a Vaše žena stůl pohotově otřela mokrou utěrkou od sladkého džusu. Aby omyla sladkou šťávu ze stolu, nechala utěrku dost namočenou a na hladké desce stolu se vytvořil slabý vodní film. Po chvíli jste si na mokrou desku stolu postavil /-a skleničku s vínem. Chcete se napít, ale fuj, sklenička nejde vůbec odlepit od stolu, zaberete a skoro se polijete.

 

Ano, skoro jste se polil /-a, protože Vám skleničku na desce stolu přidržel sací efekt neboli kapilární krčky.

 

Jaké závěry plynou z první části našeho povídání? Největší tření, a tedy nejhorší kluzné podmínky nevznikají na přemrzlém suchém sněhu, jehož krystaly či zrna se přímo zařezávají do skluznice, nýbrž na vlhkém, mokrém či vodou prosyceném sněhu, kdy se mezi jednotlivými krystaly či zrny nachází velké množství volné vody, která vytváří silný vodní film, v důsledku něhož vznikají kapilární krčky a sací efekt, který dělá vše proto, aby nepustil lyži z místa.

 

Když nyní víme, že skluz lyže na povrchu sněhu se ve většině případů odehrává na vodním filmu, musíme se nyní říci něco málo o tom, jak fluorové vosky s tímto vodním filmem interagují, abychom mohli pochopit, proč byly tak jedinečné.

 

Jak tedy fluorové vosky interagují s vodním filmem?

 

·      Fluorové vosky jsou extrémně hydrofobní, tedy vodu-odpuzující, a snaží se tedy vodní film od povrchu skluznice odpuzovat.

·      Fluorové vosky zvyšují tzv. kontaktní úhel mezi vodními kapičkami, které tvoří vodní film, a povrchem skluznice.

·      Fluorové vosky snižují tzv. kontaktní plochu mezi povrchem sněhu a povrchem skluznice.

·      Fluorové vosky zlepšují odpudivost vůči nečistotám obsaženým primárně ve starém mokrém sněhu.

 

Hydrofobie a schopnost nepřijímat nečistoty spolu úzce souvisí a můžeme si je hezky ilustrovat na parketách. Dřevo jako typicky nasákavý materiál se voskuje, aby se chránil proti vodě a nečistotám. Navoskované parkety navíc krásně kloužou, což je tedy u parket – z pohledu dospělých – efekt nechtěný (naši kluci si ale klouzání po navoskovaných parketách v celém bytě parádně užívají), u lyží se ale o zlepšení skluzu snažíme. Hydrofobie tedy zlepšuje skluz na vodním filmu a jde ruku v ruce s odpuzováním nečistot.

 

Mnohem zajímavější a podstatnější jsou ale prostřední dvě vlastností fluorových kluzných vosků.

 

Fluor má tu zvláštní vlastnost, že umí měnit povrchové napětí vody, která se objeví v jeho blízkosti. Tím, že naneseme na povrch skluznice vosky s přídavkem aditiv na bázi fluoru, zajistíme, že u vodního filmu, po kterém – jak již víme lyže klouže – se začne měnit povrchové napětí, v důsledku čehož se z „plochých“ kapiček vody, stanou „kulaté“ kapičky vody, tedy změní se kontaktní úhel, který svírají kapičky vody tvořící vodní film s povrchem skluznice.

 

Tuto skoro až čarovnou vlastnost fluoru si můžeme obrazněji ukázat na chování běžné outdoorové bundy a outdoorové bundy s GORE-TEXem za deště. Při výrobě GORE-TEXu se používala identická látka PFOA/C8, která tvořila základ fluorových kluzných vosků. Pokud dopadne kapka dešťové vody na běžnou bundu, po dopadu se rozplácne a následně ve formě jakési placky pomalu sjede po povrchu dolů (v lepším případě) nebo se do bundy rovnou vsákne (v horším případě).  Pokud tatáž dešťová kapka spadne na bundu s GORE-TEXem vyrobeného za použití PFOA/C8, pak se tato kapička dešťové vody těsně před dopadem zabalí či sroluje do jakési kuličky, která následně hladce sklouzne po povrchu dolů.

 

Fluorové vosky tedy mění vodní film pod skluznicí lyže na jakési kuličky po jejichž vrcholcích lyže klouže.

 

Skluznice lyže klouže po „kuličkách“ mnohem lépe než po „placičkách“, stejně jako „kulaté“ nebo „placaté“ kapičky vody po bundě, ale kuličky také zásadním způsobem zmenšují kontaktní či styčnou plochu mezi lyží a vodním filmem, menší styčná plocha znamená menší tření a lepší kluzné vlastnosti.

 

Když už jsme ale nakousli téma kontaktní plochy, pojďme si o něm povědět trochu více.

 

Na vlhkém, mokrém či velmi mokrém sněhu snižují fluorové vosky kontaktní plochu mezi vodním filmem na povrchu sněhové pokrývky a povrchem skluznice tím, že kapičky vody, které vodní film tvoří, „zakulacují“. 

 

A není nic nového pod sluncem, že fluorové vosky zlepšují kluzné vlastnosti – díky hydrofobii, odpudivosti vůči nečistotám, zvyšování kontaktního úhlu a snižování kontaktní plochy – primárně a především na vlhkém, velmi vlhkém, mokrém, velmi mokrém až vodou nasyceném sněhu. To snad ví úplně každý.

 

Ale fluorové vosky zlepšují kluzné vlastnosti – a to už tak úplně jasné nebývá – také na suchém, ostrém a vysoce abrazivním sněhu. Také zde totiž fluorové vosky snižují kontaktní plochu mezi skluznicí a slabým vodním filmem na straně jedné a ostrými abrazivními sněhovými krystaly či zrny na straně druhé, které se za těchto podmínek dostávají do přímého kontaktu se skluznicí lyže. Za těchto podmínek totiž ostré a vysoce abrazivní sněhové krystaly pronikají přímo do skluznice. Díky tomu, že fluorové vosky jsou výrazně tvrdší než jakékoli běžné hydro-karbonové vosky, a díky tomu, že při správném provázání se základním materiálem skluznice zvyšují dokonce i tvrdost tzv. kluzné vrstvy sestávající z UHMWPE a vlastního kluzného vosku, zabraňují či alespoň omezují pronikání ostrých a vysoce abrazivních zrn do povrchu skluznice, čímž také snižují kontaktní plochu a tím celkové tření.

 

Při správném použití tedy fluorové vosky zlepšují kluzné vlastnosti také na suchém, přemrzlém, agresivním a vysoce abrazivním sněhu.

 

V čem jsou fluorové kluzné vosky tedy tak jedinečné? Jedinečnost fluorových vosků spočívá v takřka neuvěřitelné kombinaci extrémní hydrofobie, schopnosti měnit povrchové napětí vody, zvyšovat tvrdost skluznice a snižovat kontaktní plochu, čímž enormně zlepšují kluzné vlastnosti na vlhkém a mokrém sněhu a pomáhají snížit tření na suchém, agresivním a vysoce abrazivním sněhu.

 

Proč je nebude snadné nahradit? Protože aktuálně neexistuje známá chemická látka, která by nabízela takovouto kombinaci skluz zlepšujících vlastností mezi vodním filmem na povrchu sněhové pokrývky na straně jedné a UHMWPE na straně druhé.

 

Ale netruchleme, zatímco mezi chemickými látkami se alespoň zatím na lepší časy neblýská, vzbuzuje hned několik organických látek velkou naději na ještě lepší kluzné vlastnosti, v ještě širším pásmu použití, a navíc bez balastu ekologické a zdravotní zátěže!

 

Na co se můžeme těšit příště:

Co je Achillova pata fluorových vosků? Co asi výrobci nechtěli, abychom věděli?

Jsou fluorové vosky opravdu tak skvělé?

Jeden z předních odborníků na skluz, pan prof. Scherge, sepsal v roce 2021 krátký příspěvek k hlavním výhodám fluorových kluzných vosků, ke kterým dle prof. Schergeho patří:

• snižují kontaktní úhel mezi vodním filmem a povrchem skluznice, což zlepšuje kluzné vlastnosti především na mokrém sněhu s velkým množstvím volné vody, ale i všude tam, kde lyže klouže primárně po vodním filmu
• snižují kontaktní plochu mezi skluznicí a povrchem sněhovým zrn za velmi chladného a vysoce abrazivního sněhu tím, že zvyšují tvrdost skluznice a snižují tím, pronikání ostrých hran do skluznice
• účinnost fluorových vosků - zvláště tzv. čistých fluorů - je tak vysoká, že “upozaďují” či “devalvují” ostatní jemnější prostředky pro zlešování skluzu jako např. kartáčování, strukturování.

Pojdmě se nyní na jednotlivá tvrzení, proč mají být fluorové vosky tak skvělé, podívat trochu detailněji a komplexněji. Zcela přitom vynecháme hledisko zdravotní a ekologické, a sice že fluorové vosky ohrožují životy a zdraví všeho živého.

Snižování kontaktního úhlu mezi vodním filmem a povrchem skluznice

Souhlasíme, toto je primární efekt kluzných vosků na bázi fluoru. Možná bychom jen přidali, že fluorové vosky zlepšují také odpudivost kluzné vrstvy vůči nečistotám, což za podmínek mokrého sněhu s vysokým podílem volné vody bývá už také důležité téma.

Fluorové vosky bychom i za těchto podmínek ale vždy kombinovali se správným strukturováním a kartáčováním. Proč? Kvůli problematické životnosti fluorových vosků, zvláště tzv. čistých fluorů.

Snižování kontaktní plochy mezi sněhovými zrny a povrchem skluznice

Zvyšování tvrdosti skluznice pomocí fluorových vosků je spíše problematické. Jediný pozitivní efekt je v tom, že skluznice je díky spojení s tvrdým kluzným voskem odolnější vůči abrazi způsobované tvrdými a ostrými sněhovými zrny. Zvýšení tvrdosti skluznice však lze dosáhnout i hydrokarbonovými vosky bez přídavku aditiv na bázi fluoru. U extrémně tvrdých vosků navíc nastává problém se zpětným obnažováním zalité struktry, přičemž správná a kvalitní struktura má za těchto podmínek pravděpodbně větší význam než tvrdý fluorový vosk. Tvrdost skluznice navíc zvyšují pouze LF a HF fluorové vosky, čisté fluory mají prakticky nulovou odolnost vůči abrazi.

Devalvace ostatních prostředků pro zlepšování skluzu tzv. čistými fluory

Ano, zvláště tzv. čisté fluory jsou oproti ostatním prostředkům pro zlepšení skluzu zvláště na vlhkém či mokrém sněhu extrémně efektivní, s tím se nedá, než souhlasit. Problém však je životnost. Je poměrně pravděpodobné, že tzv. čisté fluory vydrží na skluznici několik set metrů, možná třeba kilometr a konec, nic, je pryč... A má opravdu smysl na skluznice nanášet za drahé peníze něco, co tam vydrží tak krátce? To už si musí srovnat v hlavě každý sám...

Za nás není fluorových vosků škoda, naopak jsme rádi, že zákaz vyloučil jejich použití alespoň z vrcholových soutěží. Do servisu lyžÍ se bude moci vrátit řemeslo a opravdový um.

Fluorové vosky, proč nenažranec kopající si vlastní hrob? Část II.

Pokračujme tedy v argumentech, na kterých zakládáme svoji tezi, že výrobci sami spolu-zapříčinili nebo min. výrazně urychlili zákaz fluorových vosků.

3. Kyselina perfluorooktanová (C8/PFOA)

Není žádným tajemstvím, že PFOA označovaná také jako C8 (kvůli 8 uhlíkům v řetězci) je neuvěřitelné svinstvo. PFOA je tak velké svinstvo, že se ho Evropská unie rozhodla od roku 2020 striktně regulovat, tedy až na nezbytné výjimky prakticky zakázat.

Kdo by měl pocit, že přeháním, tak ať si do libovolného internetového prohlížeče zadá "PFOA".

Do 4.7. 2020 była právě PFOA základem aditiv na bázi fluoru používaných pro výrobu tzv. fluorových vosků! Ano, slyšíte správně. Svinstvo označované jako PFOA bylo základem pro výrobu fluorových vosků. Evropská unie tedy nezakázala fluorové vosky, Evropská unie zakázala PFOA, tedy kyselinu, která však byla základem fluorových vosků.

PFOA se používala a zčásti - na základě výjimek - zčásti ještě používá i v jiných průmyslových odvětvích, použití v kluzných fluorových voscích však bylo zcela specifické v tom, že tyto vosky se v uzavřených místnostech zahřívaly relativně vysokou teplotou při procesu zažehlování do skluznice. Při zažehlování kluzných vosků s obsahem PFOA se pak z PFOA uvolňovaly toxické látky (ve formě dýmu, kouře, zápachu), které přímo a vážně ohrožovaly zdraví servisních pracovníků a ostatních přítomných osob.

Vedle přímého ohrožování zdraví servisních pracovníků kontaminovala PFOA rovněž životní prostředí tím, že se z lyží závodníků uvolňovala do sněhu v lyžařských stopách. Na jepičí život tzv. čistých fluorových vosků na povrchu skluznice jsme již upozorňovali výše...

A teď to nejděsivější: z mnoha odborných článků vyplývá, že k PFOA/C8 existovaly méně toxické a méně nebezpečné alternativy. Jinými slovy: PFOA/C8 nebylo nutné používat! Proč se PFOA i přes své toxické a životy a zdraví ohrožující vlastnosti používala? Protože byla pravděpodobně levnější než možné alternativy... Toto podezření potvrzuje také skutečnost, že prakticky neprodleně po zákazu PFOA/C8 přišla velká část výrobců fluorových kluzných vosků s alternativami, tedy s alternativními aditivy na bázi fluoru. Proč ale čekali výrobci až do zákazu ze strany EU, negativních dopadů PFOA na lidské zdraví i životní prostředí si byli zcela jistě vědomi... že by snad za tím byly prachy?

 

 

Fluorové vosky, proč nenažranec kopající si vlastní hrob? Část I.

Všechno frčelo, fluor byl všude a co víc, fungoval... A fungoval výborně - minimálně při srovnání s běžnými uhlovodíkovými kluznými vosky. V čem byl tedy zádrhel, kde se již v největším rozkvětu flurových vosků rodil blížící se strmý pád?

Na tomto místě bychom měli vyjasnit, co považujeme za strmý pád flurových vosků. Strmý pád je pro nás plošný zákaz fluorových vosků definovaný v příslušeném nařízení EU a v příslušném nařízení Evropské komise, tedy zákaz vosků s řetězcem C8/PFOA.

Proč ale přicházíme s relativně velkohubou tezí, že tento strmý pád, tedy zákaz byl min. spolu-zapříčiněn výrobci fluorových vosků samotnými, což naznačujeme již relativně drsným názvem celého článku: "nenažranec kopající si vlastní hrob"?

Pokud již přicházíme s velkohubými tezemi, měli bych být schopni tyto teze také zdůvodnit či odůvodnit. Tak tedy svěže do toho:

1. Podíl aditiv na bázi fluoru nezbytný pro prokazatelné zlepšení kluzných vlastností

Existuje min. důvodné podezření, že s obsahem aditiv na bázi fluoru v kluzných voscích se od určitého obsahu těchto aditiv již nezlepšují kluzné vlastnosti. Dle zkoušek prováděných na padesáti různých druzích fluorových vosků od různých výrobců se mělo ukázat, že nejlepšího zlepšení kluzných vlastností bylo dosaženo při podílu aditiv na bázi fluoru ve výši 4%. Další zvyšování podílu aditiv na bázi fluoru již kluzné vlastnosti prakticky neovlivňovalo.

Co by to tedy znamenalo? Znamenalo by to, že tzv. HF-kluzné vosky = kluzné vosky s vysokým obsahem aditiv na bázi fluoru a tzv. čisté fluorové vosky (prášky, roztoky nebo bločky) již skluz prakticky nezlepšují. To by tedy znamenalo, že ty nejdražší fluorové vosky byly pouze "reklamní trik" či "bouda" či "chiméra", kterou výrobci vytvořili pro optimalizaci svých zisků. Protože jak všichni víme, HF-kluzné vosky a tzv. čisté fluorové vosky byly výrazně dražší než LF-kluzné vosky s obsahem aditiv na bázi fluoru okolo zmiňovaných 4 %. Jinými slovy: tahali nás tak trochu za nos nebo nás vodili na vařené nudli, jak kdo chce...

Čím ale přispěli výrobci k zákazu fluorových vosků?

Vysoký obsah aditiv na bázi fluoru pravděpodobně nezlepšoval kluzné vlastnosti, ale samozřejmě více a rychleji kontaminoval životní prostředí a výrazněji ohrožoval zdraví servisních pracovníků. Nicméně výrobcům pravděpodobně přinesl nemalé zisky...

2. Reálná možnost nanášet více vrstev kluzných vosků

Jak je všeobecně známo, neexistuje nic jako porézní skluznice. Moderní skluznice vyrobené z UHMWPE se s kluznými vosky propojují na molekulární bázi, kde vzniká jakási směs mezi materiálem skluznice a aplikovaným kluzným voskem.

Dale bylo prokázáno, že propojení mezi skluznicí a aplikovaným kluzným voskem na molekulární úrovni se odehrává ve velmi slabé vrstvičce, jejíž tloušťku navíc enormně ovlivňuje způsob aplikace kluzného vosku. Při aplikaci pomocí zažehlení penetruje kluzný vosk do skluznice do hloubky cca 800 nm, při aplikaci za studena pouze do hloubky cca 16 nm.

Pokud se nyní podíváme na návody výrobců fluorových kluzných vosků, jak tyto vosky správně aplikovat, pak se zpravidla dozvíme, že pro dosažení optimálních skluzných vlastností je nutné nanést nejlépe všechny typy fluorových kluzných vosků po sobě. Nejprve - jako podklad - LF kluzný vosk, následně - jako propojovací prvek - HF kluzný vosk a na závěr - jako zlatý hřeb - čistý fluorový vosk.

Pokusme se nyní představit si, co se ve skutečnosti stane: po nanesení a zažehlení LF kluzného vosku se velmi pravděpodobně vytvoří vazby mezi LF kluzným voskem a materiálem skluznice (UHMWPE) na molekulární úrovni. Molekulární vlásky či chloupky skluznice se propojí s molekulami LF kluzného vosku tvořeného molekulami uhlovodíku obohacenými molekulami fluoru. Důležité je konstatování, že se vytvoří vazby mezi skluznicí a LF voskem.

Následně dojde k odstranění přebytečného LF vosku z povrchu skluznice, opětovnému obnažení strukturování a vykartáčování povrchu skluznice lyže. Tímto je dle návodu výrobců fluorových vosků vytvořen základ.

Nyní návody výrobců fluorových vosků doporučují nanést druhou - propojovací - vrstvu fluorového vosku, tentokrát již HF fluorového vosku. Vosk bude nanesen na skluznici a zažehlen. Do jaké hloubky se ale penetruje, když volný prostor mezi chloupky či vlásky skluznice na molekulární úrovni je již obsazen molekulami LF kluzného vosku? Jaké vazby s chloupky či vlásky skluznice na molekulární úrovni HF kluzný vosk vytvoří, když naprostá většina z nich je již "obsazena" molekulami LF kluzného vosku?

Na tyto otázky nemáme bohužel žádnou seriózní odpověď, ale obáváme se, že to nebude žádná sláva. Obáváme se, že většina původních vazeb mezi skluznicí a LF kluzným voskem zůstane zachována a pouze tu a tam se utvoří nové vazby mezi skluznicí a HF voskem, např. v místech původně neobsazených nebo v místech, kde molekuly HF vosků vytlačily molekuly LF vosků. Obáváme se, že už aplikace HF kluzného vosku budou tak trochu vyhozený prachy - z pohledu zákazníka, nikoli z pohledu prodávajícího :-)

Ale čeká náš stále ještě zlatý hřeb - aplikace čistého fluorového vosku. Ale nepředbíhejme. Opět dojde k    odstranění přebytečného HF vosku z povrchu skluznice, opětovnému obnažení strukturování a vykartáčování povrchu skluznice lyže. Na povrch bude nasypán fluorový prášek a zažehlen. Do čeho se bude fluorový práše penetrovat? S čím bude vytvářet vazby? Jak velké procento vůbec nějaké vazby vytvoří a jak velké procento bude v následném kroku opět - bez jakéhokoli užitku - odstraněno? Jaká bude trvanlivost té části čistého fluorového vosku, která byla schopna penetrovat a vytvořit nějaké vazby?

Na tyto otázky nemáme už vůbec žádnou odpověď. Lehce nás ale děsí, že podstatná část tzv. čistého fluorového vosku bude odstraněna ještě na servisním stole a těch několik zbytků, kterým se přeci jen podařilo nějakou vazbu vytvořit, bude mít spíše jepičí život... Ale kdo ví, možná to jen vidíme příliš černě... 

Jedno je ale zcela jisté: čisté fluorové vosky byly vůbec nejdražší, měly největší potenciál kontaminovat životní prostředí a ohrožovat zdraví servisních pracovníků i závodníků samotných. Výrobcům ale pravděpodobně nějakou tu kačku vydělaly :-)

těšte se nebo děste se, to nejhorší teprve přijde...

to be continued = pokračování příště

Fluorové vosky - pýcha a pád, aneb jak si nenažranec svůj vlastní hrob vykopal!

Fluorové vosky - jeden z nerozporuplnějších fenoménů v rámci úsilí o zlepšení kluzných vlastností lyží.

Trocha historie

Snahy o zlepšení kluzných vlastností lyží jsou staré jako lyže sami, zpočátku - ještě když lyže bývaly celé ze dřeva se skluz a především vodoodpudivost - neboli hydrofobie - zlepšovaly primárně správnou volbou dřeva. Zvláště hydrofobie byla u celodřevěných lyží - hlavně těch nejstarších, které byly vyrobeny z jednoho kusu dřeva, zcela klíčovou vlastností... Bez dostatečné hydrofobie totiž dřevěná lyže začala po určité době trvalého kontaktu se sněhovou pokrývkou, respektive s vodním filmem na jejím povrchu nasákat vodou a v důsledku toho bobtnat. A dokážete si představit, že skluz na bobtnající lyži nebyl opravdu asi nic moc...

Poté co byly vyčerpány možnosti zlepšovat skluz a hydrofobii volbou vhodného dřeva, se začaly zraky našich lyžařských předků obracet k látkám, po jejichž aplikaci na povrch skluznice by se jízdní vlastnosti stále ještě dřevěných lyží zlepšily. Jako první lubrikant byl využíván "lyžařský olej", tedy jakási směs lněného oleje a petroleje. Velmi brzy byl pak doplněn dehtem. Obě látky však byly využívány spíše jako určitá formy impregnace než jako výslovný prostředek ke zlepšení skluzu. Prvními opravdu skluz zlepšujícími látkami se stávají včelí vosk a tuhý parafín, které se velmi záhy začínají různě míchat a kombinovat do směsí.

V sedmdesátých letech se v kluzných voscích - parafínech - začal používat laurethsulfát sodný, tedy látka, která se dnes vyskytuje v mýdlech a jiných prostředcích pro osobní hygienu. Zanedlouho po laurethsulfátu sodném se na scéně objevují první uhlovodíky obohacené fluorem, tedy první fluorové vosky. Fluorové vosky nejprve existovaly v tekuté podobě, od konce osmdesátých let pak ve formě prášku. V roce 1990 pak byl na trh uveden první fluorový prášek, dodnes známý jako CERA F od firmy SWIX.

Jak to všechno začalo

A právě tady se začíná příběh prudkého vzestupu a strmého pádu, příběh velké nenasytnosti, která nakonec přivodila sama sobě zkázu... Jako již tolikrát v lidských dějinách!

Fluorové vosky byly jedinečné - buď jste je měly, nebo jste nevyhrávaly... opravdu tak jednoduché to bylo, tak propastný rozdíl byl mezi tehdy běžnými uhlovodíkovými kluznými vosky všech typů a značek a CEROU F.

Pamatuju si, jak jsme jednou skoro celou noc chystali lyže, myslím, že jsme tehdy kombinovali modrý REX se silikonovým HOLMENKOLEM, jenom správný poměr jsme ladili několik hodin, nekonečná práce, bezpočet testů... nejmenovaní kolegové z bohatšího klubu šli pařit a ráno ještě v kocovině nasypaly a jen tak bez zažehlování lehce rozleštili CERU F po skluznicích svých svěřenců. Na fotobuňkách měly čas v jiném řádu, ne o pár vteřin lepší, v jiném řádu, výsledek našich a jejich lyží se prostě nedal vůbec srovnat... takový byl nástup fluorových vosků - jednoduše neměly konkurenci.

Kdo neměl fluor, nevyhrával... Problém byl v tom, že fluor nejenom dosahoval časy v jiném řádu, ale taky v jiném řádu stál... Jestli normální uhlovodíkové vosky tehdy stály něco 10, 12, 15 nebo 20 západoněmeckých Marek, pak CERA F stála 400 Marek. Základní teze "kdo neměl fluor, nevyhrával" by se tedy dala upravit na "kdo neměl prachy, nevyhrával".

Zpočátku byla vysoká cena zřejmě dána vysokými výrobními náklady a nutností zaplatit nákladný vývoj a výzkum revolučního kluzného vosku. Brzy si však výrobci všimli, že fluorové vosky jdou na dračku a extrémní cena nikomu nevadí. Tak proč ji snižovat... Naopak, výrobci všech značek se začali předhánět v uvádění nových a nových fluorových vosků na trh... Začaly se tak nabízet LF = low-fluoridated = kluzné vosky s nízkým obsahem fluoru, HF = high-fluoridated = kluzné vosky s vysokým obsahem fluoru a tzv. čisté fluorové substance ve formě prášku či bločků... V další fázi se fluor začal přidávat do stoupacích vosků... A ceny rostly a s nimi pravděpodobně zisky korporací... Čím více fluoru, tím přirozeně vyšší cena... Vše běželo jako po drátkách. Ještě chvíli a fluor by se začal přidávat do kojeneckého mléka :-)

Ale jak to tak bývá, žádný strom neroste do nebe...

To be continued = pokračování příště