Jaké vlastnosti by měl mít kartáč pro obnovování zalité struktury?

Jaké vlastnosti by měl mít kartáč pro obnovování zalité struktury?

 

V úvodním obecném článku jsme si řekli, že to musí být každopádně ruční kartáč, nikoli rotační… Lineární pohyb, kontrola přítlaku, dlouhé táhlé pohyby!

 

Pokud to ale s profesionálním servisem myslíme opravdu vážně, pak nám musí být jasné, že to rozhodně nemůže být jeden kartáč! Ano, bude to rozhodně celá sada kartáčů.

 

První parametr, který bude definovat jednu z vlastností našeho správného kartáče pro obnovu struktury je tvrdost kluzného vosku. Nechme zatím zcela stranou všechny prášky, urychlovače, aditiva, roztoky a mluvme pouze a jenom o za tepla aplikovaném uhlovodíkovém kluzném vosku, který však může být doplněn různými aditivy.

 

Tvrdost kluzného vosku je primárně dána délkou molekulárního uhlovodíkového řetězce, který tvoří jeho základ. Zde platí velmi jednoduché pravidlo: čím kratší molekulární řetězec, tím měkčí vosk, a naopak čím delší molekulární řetězec, tím delší vosk. 

 

Co z toho vyplývá? Měkčí vosky penetrují do skluznice o něco lépe, tvrdší vosky o něco hůře! Kratší řetězec se jaksi lépe „směstná“ v mezimolekulárním prostoru mezi extrémně dlouhými molekulárními řetězci UHMWPE. Na druhou stranu delší řetězce tvrdého kluzného vosku se lépe „zapletou“ do molekulární struktury skluznice, tedy i přesto, že tvrdé vosky penetrují do skluznice o něco mělčeji, lépe drží!

 

Co z toho vyplývá pro naši první vlastnost kartáče a pro naše první doporučení, jak obnovovat zalitou strukturu?

 

Kartáč pro obnovení struktury zalité tvrdým voskem musí mít sice jemný vlas (malý průměr jednotlivých vlasů), ale vlas by měl být o něco kratší, aby kartáč byl celkově o něco tvrdší, a bylo možné na něj o něco více tlačit, protože tvrdému vosku se 1) jednak z jemné struktury nebude chtít (jemný vlast proto, aby se dostal do jemné struktury a krátký vlas, aby umožnil přenést větší sílu a tlak) 2) jednak víme, že díky lepšímu propletení delších řetězců vosku s extrémně dlouhými řetězci UHMWPE vosk lépe drží, takže i lépe snese větší tlak.

 

Takže první vlastnost kartáče pro tvrdé vosky je jemný krátký vlas. První doporučení pro obnovování struktury zalité tvrdými vosky je vyšší tlak na kartáč.

 

Kartáč pro obnovení struktury zalité měkkým voskem by měl mít o něco hrubší vlas (tedy o něco větší průměr jednotlivých vlasů), ale vlas by měl být zároveň o něco delší. Měkké vosky – tedy vosky, které o něco lépe penetrují, ale o něco hůře drží – se totiž zpravidla aplikují na vlhké či mokré podmínky, kde struktura bývá hrubší (proto si můžeme dovolit o něco silnější vlas, díky kterému se kartáč tak rychle nezanáší odstraněným voskem). Delší vlas pak zajistí, že o něco silnější vlasy mohou šáhnout do hlubší struktury (hrubší struktura se automaticky rovná hlubší struktura). Delší vlas nás pak také tak trochu hlídá, abychom méně tlačili, protože když začneme tlačit moc, začne se prohýbat, a protože měkčí vosky s kratším řetězcem drží ve skluznici o něco hůře, je při obnovování zalité struktury nutné o něco méně tlačit!

 

Takže první vlastnost kartáče pro měkké vosky je o něco hrubší a delší vlas. První doporučení pro obnovování struktury zalité měkkými vosky je menší tlak na kartáč.

 

Druhý parametr, který bude definovat další z vlastností našeho správného kartáče pro obnovu struktury, je materiál skluznice.

 

Materiál skluznice pak ovlivňuje dva parametry, které jsou velmi důležité pro volbu správného kartáče pro obnovu struktury. Chemickou reakci mezi kartáčem a materiálem skluznice, byť zde zprostředkovanou voskem. Tvrdost kartáče ve vztahu k tvrdosti základního materiálu skluznice, byť opět zprostředkovanou voskem.

 

Chemická reakce mezi kartáčem a materiálem se zdá být důležitější, než by se na první dojem mohlo zdát. Pro obnovu zalité struktury se nejběžněji používají mosazné / bronzové / měděné nebo jemné ocelové kartáče.

 

Dlouho jsem byl osobně přesvědčen, že nejvhodnější jsou mosazné nebo bronzové kartáče, které jsou dostatečně jemné, ale zároveň dostatečně tuhé, aby na straně jedné odstranily vosk ze zalité struktury a na straně druhé nepoškodily zásadně provazby mezi voskem a skluznicí primárně ve flokati-koberci.

 

Bohužel se ale ukazuje, že měď – jako základní prvek mosazných / bronzových a měděných kartáčů – vyvolává na povrchu UHMWPE, tedy základního materiálu, reakci způsobující silnou oxidaci povrchu skluznice. Na povrchu skluznice se mohou tvořit tzv. volné radikály v důsledku porušení molekulárních chemických vazeb UHMWPE.

I přesto, že při obnovování zalité struktury se mezi povrchem kartáče a vlastním povrchem skluznice nachází vosk, je pravděpodobně lepší se komplikacím vyplývajícím ze zvýšené oxidace povrchu skluznice po kontaktu s mědí vyhnout.

 

Jako další materiál se nabízí nylon, tedy materiál, který se může přidávat do základního materiálu skluznice pro zlepšení celkových vlastností. Kontakt nylonu se povrchem skluznice je chemicky neutrální. Bohužel konce nylonových vlásků jsou oblé, a i tvrdší nylonový kartáč se bohužel zpravidla nedostane do vnitřních částí zalité struktury a je tedy pro obnovu zalité struktury nevhodný.

 

Jako nejvhodnější materiál kartáče pro obnovování voskem zalité struktury se jeví ocelový kartáč s jemným vlasem. U měkkých uhlovodíkových vosků s velmi krátkým molekulárním řetězcem by bylo možné testovat kartáče s vlasem z kančích štětin, které mají konce vlásků přirozeně zúžené a mají tedy výbornou prostupnost do zvláště jemné struktury. Zároveň jsou – např. ve srovnání s kartáčem z koňských žíní – relativně tuhé, ale zase výrazně měkčí než ocelový vlas. Kartáče s vlasem z kančích štětin navíc zabraňují tvorbě elektrostatického náboje.

 

Tvrdost skluznice ve vztahu k volbě správného kartáče je při aplikaci HC vosků spíše druhořadá, jelikož aplikovaný HC vosk tvrdost skluznice vždy pouze sníží. Běžná tvrdost skluznice závodních lyží s černou / transparentní i barevnou skluznicí se udává v rozmezí 62 až 65 shore D, zatímco nejtvrdší kluzné vosky dosahují tvrdosti na cca 55 shore D, měkké kluzné vosky mohou mít i pouze cca 10 až 15 shore D.

Tvrdost skluznice začne být zajímavá ve chvíli, kdy – oproštěni od tezí výrobců vosků – se za podmínek tzv. hraničního režimu tření zaměříme na tři zásadní faktory, a to tvrdost skluznice, schopnost skluznice eliminovat či snižovat statický náboj a omezení oxidace povrchu vhodných ochranným prostředkem. Zde začne hrát správná volba kartáče pro vyladění struktury opět PRIM, ale tak daleko v naší osvětě přeci jen ještě nejsme 

 

Třetí parametr, který bude který bude definovat další z vlastností našeho správného kartáče pro obnovu struktury, je tvar skluznice, respektive tvar skluznice v různých částech lyže.

 

Ano, pro profesionální práci budeme potřebovat alespoň jeden vetší (delší a širší) kartáč pro plochy a jeden menší kartáč pro přechodové oblasti skluznice (žlábek, špička, patka atd.)

Čtvrtý parametr, který bude který bude definovat další z vlastností našeho správného kartáče pro obnovu struktury a který jsme ji nakously výše, je struktura, kterou obnovujeme.

 

Ano, mezi strukturami jsou obrovské rozdíly. Zvláště u hrubých a velmi hrubých struktur se ukazuje, že je nutné použít – alespoň pro úvodní = hrubovací fázi obnovování zalité struktury – hrubší či řidší kartáč, jelikož husté a jemné kartáče se velmi rychle zanáší odstraněným voskem. U jemných struktur musíme použít jemný kartáč hned od počátku. A u jemných struktur zalitých tvrdým voskem je obnova zalité struktury vždy velká alchymie!

 

Tak nám držím palce!

 

 

 

 

 

 

 

 

Proč bychom měli při obnovování zalité struktury používat výhradně ruční kartáče?

 Skluznice

 

Skluznice moderních závodních lyží je tvořena UHMWPE s různými aditivy, nejčastěji grafitem, naštěstí už nikoli fluorem, UHMWPE (polyetylén s ultra vysokou molekulární hmotností) je tvořen extrémně dlouhými molekulárními řetězci, tyto řetězce jsou v některých částech skluznice uspořádané či krystalické, v jiných částech amorfní či neuspořádané, pro příjem a navázání vosku jsou rozhodující oblasti amorfní či neuspořádané

 

Víme, že skluznice není pórovitá, jak se dříve věřilo, ale že příjem vosků do skluznice probíhá několika základními mechanismy:

 

1)    Hloubková aplikace = aplikace za tepla

 

Mezi etrémně dlouhými molekulárními řetězky UHMWPE, primárně v tzv. amorfních oblastech, jsou jakési drobné mezery či kavity (podobné volnému prostoru v míse se zamíchanými špagetami). Abychom však mohli molekuly kluzného vosku, dnes již opět molekuly uhlovodíků s různými aditivy do těchto mezimolekulárních kavit či mezer dostat, musíme systém – tedy molekulární řetězce skluznice a molekulární řetězce vosku – rozhýbat. Na straně nejdné musíme uvést vosk do kapalného nebo tekutého stavu, a to co nejblíže tzv. teplotě skápnutí, čímž se stanou molekulární řetězce vysoce mobilní a mohou jaksi „zatéct“ do mezimolekulárních kavit či mezer uvnitř UHMWPE. Na straně druhé musíme ale také rozpohybovat molekulární řetězce UHMWPE, čímž zvýšíme počet kavit a vytvoříme lepší podmínky pro „zatékání“ vosku. K oběma procesům = roztavení vosku a rozhýbání molekulárních řetězců materiálu skluznice potřebujeme teplo, ano, teplo žehličky. Jakmile začne UHMWPE a vosk opět chladnout = tuhnout, začnou se teplem rozhýbané řetězce UHMWPE opět „stahovat“ a uvězní mezi sebou molekuly vosku. Takovéto provazby mezi skluznicí a voskem vytvořené zažehlováním jsou tzv. hloubkové (údaje o skutečné hloubce penetrace vosku se hodně rozcházejí), ale víme,že takto vytvořené provazby jsou relativně stabilní = trvanlivé.

 

2)    Povrchová aplikace = aplikace za studena

 

Na povrchu skluznice vyčnívají volná zakončení molekulárních řetězců UHMWPE, které jsou sami o sobě flexibilní i bez přísunu tepla, jelikož to jsou volná zakončení. Tato volná zakončení existují sami o sobě, ale dle teorie prof. Schergeho je možné jejich množství a orientaci ovlivňovat správným kartáčováním. Vytvořením tzv. flokati-koberce v horní molekulární vrstvě skluznice zvýšíme nejenom schopnost přijímat vosk, nýbrž zlepšíme i nasměrování těchto volných zakončení či chloupků, což se pozitivně odrazí v kluzných vlastnostech. 

 

Právě v této povrchové vrstvičce o tloušťce namo-metrů se provazují za studena aplikované vosky. Smateriálem skluznice se vosky provazují na molekulární úrovni na základě podobných mechanismů, s ohledem na tloušťku této povrchové vrstvyčky a relativně slabé mezimolekulární síly, kterými jsou molekulární řetězceskluznice a vosku provázány (tzv. van der Waalschen síly), je odolnost této vrstvičky vůči abrazi velmi malá.

 

Jak to souvisí s kartáčováním a obnovováním zalité struktury?

 

Kartáčování pro flokati-koberec

 

Jak jsme uvedli výše, tzv. flokati-koberec ovlivňujeme nebo přímo tvoříme vhodným kartáčováním. Musí být použit ocelový kartáč s dlouhým jemným vlasem. Kartáčování musí probíhat výhradně ve směru jízdy – od špičky k patce a musí být prováděno dlouhými táhlými pohyby se spíše větším přítlakem (míra přítlaku se však odvozuje od tvrdosti skluznice). Hroty či háčky na konci jednotlivých vlásků kartáče umí šáhnou do mezimolekulárního prostoru UHMWPE a vytvářet další / urovnávat existující volná zakončení molekulárních řetězců. Kartáčování pro vytvoření flokati-koberce se vytváří neprodleně před aplikací vosku.

 

Kartáčování pro mechanické čištění

 

Jak ale víme, musíme před aplikací vosku – za tepla i za studena – skluznici nejprve vyčistit, zbavit starých vosků, zoxidovaného UHMWPE, oživit, otevřít… Jak to děláme? Chemicky a mechanicky. K chemickému čištění používáme různé smývače, které nejsou zcela neproblematické, ale o tom někdy jindy. K mechanickému čištění pak používáme opět kartáč. Zpravidla ocelový či mosazný či bronzový.

Ano, a právě kartáč používaný k mechanickému čištění skluznice před aplikací nového vosku umí opět „sáhnout“ svými vlásky až do mezimolekulárních kavit či mezer mezi jednotlivými řetězci, ze kterých umí vytáhnout zbytky starého vosku. Z povrchu pak umí odstranit zoxidovaná zakončení molekulárních zakončení UHMWPE.

K tomuto účelu je vhodný rotační kartáč, za mě ale vždy jemný s dlouhým vlasem, čím jemnější vlas, tím lepší „prostupnost“ do hlubokých částí skluznice. Hrubší ocelové kartáče pak slouží k odstraňování zoxidovaného materiálu na povrchu.

 

Kartáčování pro odstraňování zalité struktury

 

Skluznici jsme vyčistili chemicky a mechanicky – hrubším rotačním ocelovým kartáčem jsme odstranili zoxidované části na povrchu, jemným rotačním ocelovým kartáčem s dlouhým vlasem jsme ze skluznice „vytáhli“ zbytky vosku a nečistot. Aplikovali jsme vhodnou manuální strukturu (chystáme lyže na mokré podmínky, tak můžeme aplikovat manuální struktury). Ručním ocelovým kartáčem s dlouhým vlasem jsme na povrchu skluznice vytvořili flokati-koberec. Skluznici jsme otřeli a aplikovali jsme (nejlépe v tuhém stavu) uhlovodíkový kluzný vosk, který jsme následně vhodnou teplotou zažehlili. Po vychladnutí při pokojové teplotě (výjimku tvoří kluzné vosky s velmi krátkým molekulárním řetězcem = extra měkké kluzné vosky, které je třeba před odstraňováním přebytečného vosku lehce schladit, aby se nemazaly) jsme plošnými a tvarovými škrabkami odstranili přebytečný vosk z plochy a ze žlábku (nejprve ze žlábku, následně z plochy), vždy pouze ve směru jízdy dlouhými táhlými pohyby. Tak a teď musíme uvolnit zalitou strukturu. Čím komplexnější struktura a čím tvrdší vosk, tím větší problém.

 

Kdo v tuto chvíli vezme do ruky rotační kartáč, ztratí veškerou kontrolu nad následným děním. Nemá šanci odhadnout, jestli vlasy rotačního kartáče obnoví „pouze“ zalitou strukturu, nebo zároveň „rozmašlují“ flokati-koberec, nebo ještě hůř „šáhnou“ i do kavit v mezimolekulárním prostoru mezi řetězci UHMWPE. Kartáč se točí moc rychle, vlasy obíhají kružnici, nikoli linku, ruční vrtačka s kartáčem je moc těžká na to, abyste odhadli správný tlak.

 

NEMÁTE ŽÁDNOU ŠANCI PROCES KARTÁČOVÁNÍ KONTROLOVAT.

 

Netvrdím, že použití ručního kartáče pro obnovování zalité struktury od přebytečného vosku je vše-spásné. To určitě ne, ale máte větší šanci, že se to povede, nebo jinak, máte nějakou šanci, že se to povede. U rotačního kartáče nemáte prakticky žádnou šanci!

 

U ručního kartáče opisují vlasy lineární křivku – základ pro správné nasměrování vlásků skluznice, díky přímému kontaktu můžete regulovat dobře tlak, díky dlouhým a táhlým pohybům máte šanci odstranit přebytečný vosk ze zalité struktury a zachovat jak vytvořené molekulární provazby na povrchu skluznice (flokati-koberec), tak uvnitř skluznice (molekuly vosku uvízlé v kavitách mezi řetězci UHMWPE).

 

Je to trochu pracnější, ale šance na dobrý výsledek je větší! A navíc, byly to Vaše ruce, co tvořily ten zázrak na skluznici!

 

Příště si zamyslíme nad tím, jaké by ten ruční kartáč pro obnovení struktury měl mít parametry…

 

 

 

Proč (ne)používat rotační kartáče?

Rotační karáče jsou efektivní, urychlují práci, odvedou stejnou nebo lepší práci za zlomek času ve srovnání s bežnými ručními kartáči... Tyto a další oslavné komentáře můžete mezi servisními pracovníky zaslechnout na adresu tzv. rotačních kartáčů.

Je tomu ale opravdu tak?

Jak asi správně tušíte, my si to nemyslíme, naopak považujeme tzv. rotační kartáče za spíše velmi problematické a vnímáme je v celkovém kontextu jako další projev ztráty řemeslného umu v naší profesi.

Proč?

Pokud začneme přípravnou fází, kde kartáče používáme jednak pro vyčištění skluznice, odstranění zbytků starých vosků a zoxidovaných částí skluznice, jednak pro vytvoření tzv. flokati-koberce, tedy vrstvy molekulárních řetězců UHMWPE, které umožní následné navázání molekul kluzného vosku a tím vytvoření kluzné vrstvy, pak můžeme s klidným svědomím prohlásit, že rotační kartáče se nehodí ani k jednomu z popsaných cílů.

Není nic jednoduššího než drahou skluznici z UHMWPE zničit nebo alespoň pořádně poškodit tvrdým ocelovým rotačním kartáčem. Proces vyčistění skluznice a odstranění zoxidované části je pro následnou preparaci kluznými vosky zcela zásadní, ale je nutné jej provádět s citem a správně, nikoli pouze rychle.

Pokud byste chtěli pro čistění skluznice přeci jen využít rotační kartáč, třeba proto že jako trenér dětského oddílu musíte za jedno odpoledne připravit několik desítek párů, pak prosím používejte jemné mosazné nebo bronzové kartáče, nastavte spíše nižší otáčky (max. 1500 ot/min.) a dávejte velký pozor...

Po vyčištění skluznice ale budete muset vzít ruční bronzový nebo mosazný kartáč stejně do ruky, protože tzv. flokati-koberec, který je pro vytvoření kvalitní kluzné vrstvy naprosto nepostradatelný, pomocí rotačního kartáče nikdy nevytvoříte, naopak po rotačním kartáči to bude spíše náročnější.

Aby mohl vzniknout správný flokati-koberec, tvořený bezpočtem molekulárních řetězců či vlásků UHMWPE, je nutné přejíždět po skluznici kartáčem s jemným dlouhým mosazným nebo bronzovým vlasem, a to dlouhými táhlými pohyby výhradně ve směru jízdy... A nic z toho rotačním kartáčem prostě neuděláte :-)

Nyní se podíváme trochu podrobněji na fázi odstraňování přebytečného vosku. Pro fázi odstraňování přebytečného vosku je kartáčování zcela zásadní. Jak víme, neexistuje jiný prostředek, jak odstranit přebytečný vosk ze struktury. A čím komplexnější struktura je, tím složitější a náročnější je odstraňování přebytečného vosku. Pokud se ještě nakombinuje složitá struktura (např. dvojitá šípová struktura) s tvrdým voskem, pak babo raď... Jak uvolnit zalitou strukturu a nezničit přitom vazby molekulárních řetězců UHMWPE na straně jedné a molekul kluzných vosků na straně druhé.

Jediné, co máme k dispozici, je bronzový nebo mosazný kartáč a naše schopnost a dovednost uvolnit zalitou strukturu, a přitom ze skluznice nevytáhnout veškerý vosk. Tedy kartáč a naše ruce! A kdo si myslí, že tento úkon může provádět nějakou rotující mrchou, ten by možná nemusel dělat vůbec nic, vyjde to totiž na stejno :-)

Ve fázi finálního leštění si omezené použití rotačních kartáčů dokážeme představit. Doporučujeme ale vždy používat jemné kartáče a postupovat velmi obezřetně.

Závěr:

V přípravné fázi se rotačním kartáčům obloukem vyhněte, ve fázi odstraňování přebytečného vosku na ně úplně zapomeňte a ve finální fázi leštění je používejte velmi obezřetně. A že Vám výrobci vosků a servisních prostředků vykládají něco jiného - to víte, jde vždy primárně o prachy!

Jaký smysl má vrstvení kluzných vosků?

Nanášení kluzných vosků v mnoha vrstvách je velmi rozšířený jev. Výrobci lyžařských vosků k této činnosti vybízí ve svých návodech, leckterý servisman od množství nanesených kluzných vrstev odvozuje míru kvality při přípravě lyží na skluz... Člověka nemůže nenapadnout slogan: "Čím více pruhů, tím více Adidas!”

Je to tak, vrstvení kluzných vosků je stejně absurdní jako tento slogan. Podobně jako značka se třemi pruhy je definována právě a pouze třemi pruhy, tak i skluznice lyží “umí” smysluplně přijmout právě a pouze jednu vrstvu kluzného vosku, vše ostatní je už mrhání časem a prostředků...

Jak je to možné? Skluznice moderních závodních a rekreačně závodních lyží je tvořena materiálem, který při správné přípravě (tedy správném kartáčování před nanesením kluzných vosků) vytváří s aplikovaným kluzným voskem tzv. kluznou vrstvu na molekulární úrovni. Zjednodušeně řečeno dojde k tomu, že se molekuly kluzného vosku propojí s molekulami materiálu UHMWPE a vznikne tak jakási směs tvořená na starně jedné materiálem skluznice (UHMWPE = Ultra High Molecular Weight Poly Ethylen), na straně druhé aplikovaným kluzným voskem, která představuje základ budoucí kluzné vrstvy.

Aby se z této směsi molekulárních řetězců materiálu skluznice vyplněných molekulami kluzného vosku stala skutečná kluzná vrstva, je nutné především obnovit připravenou strojní či manuální strukturu (tedy zbavit skluznici přebytečného vosku v plošných částech, ale především z předem vytvořené struktury).

Co se tedy stane, pokud na skluznici napatláme, zažehlíme a následně namáhavým a zdlouhavým procesem upravíme více vrstev kluzného vosku? V lepším případě nic, tedy situaci ani nezlepšíme, ale ani nezhoršíme... V horším případě, utratíme peníze za vosky, strávíme několik zbytečných hodin preparací kluzných vosků a lyže pojedou hůř než s jednou vhodně zvolenou vrstvou kluzného vosku...

Jak je to možné? Přemýšlejte s námi... Máme čistou skluznici zbavenou starých vosků a zoxidované vrstvy, pomocí mosazného kartáče vytvoříme na povrchu skluznice na molekulární úrovni koberec vlásků tvořených molekulárními řetězci UHMWPE, naneseme kluzný vosk v tuhé nebo tekuté podobě a zažehlíme ho odpovídající teplotou, molekuly kluzného vosku se působením tepla rozpohybují a vyplní volné prostory mezi molekulárními vlásky skluznice. Po zatuhnutí kluzného vosku odstraníme přebytečný vosk ze žlábku, plochy a následně ze struktury lyže. Při posledním kroku si musíme počínat velmi obezřetně, abychom společně s přebytečným voskem neodstranili také základ kluzné vrstvy, tedy směs molekul UHMWPE a kluzného vosku. Pokud se nám podaří základ kluzné vrstvy nepoškodit, máme hotovo a vyhráno...

Ten, kdo na takto preparovanou kluznou vrstvu napatlá další vosk, dosáhne maximálně toho, že se při následním zažehlení molekuly druhého kluzného vosku nanejvíš velmi nerovnoměrně a nehomogenně přimísí do původního základu kluzné vrstvy tvořené molekulárními řetězci UHMWPE a molekulami prvního kluzného vosku. Ledaže by si při odstraňování přebytečného vosku ze struktury lyže počínal natolik neopatrně, že by celý základ kluzné vrstvy ze skluznice odstranil, a začínal by tedy s druhým kluzným voskem opět od začátku...

Tak či tak, je druhá, třetí, čtvrtá, pátá nebo šestá vrstva kluzného vosku jen mrhání penezi, časem a kromě pocitu dobře odvedené práce některých servisních techniků není vůbec k ničemu...

Jaký smysl má tedy vrstvení kluzných vosků: vůbec žádný!

Proč je správné kartáčování tak důležité pro dobrý skluz?

Abychom mohli správně odpovědět na tuto otázku, musíme si nejprve říci něco málo o tom, co se vlastně děje se skluznicí lyže při nanášení kluzného vosku.

Víme, že kluzný vosk se nanáší na vyčištěnou a pomocí mosazného kartáče "otevřenou" skluznici. Výraz "otevřená" skluznice možná ale není úplně nejvhodnější, protože evokuje představu "porézní" struktury, kterou "otevíráme" pomocí kartáče. Moderní skluznice z UHMWPE (polyetylen s ultra vysokou molekulární hmotností) však nemají žádnou porézní strukturu, která by se mohla otevírat, nýbrž mají na molekulární úrovni na povrchu drobné chloupky či vlásky. Mezi těmito chloupky či vlásky je dostatek místa pro molekuly kluzných vosků. 

Kluzný vosk se tedy na molekulární úrovni přímo propojuje se skluznicí, vzniká tedy jakási "směs" z polyetylenu s ultra vysokou molekulární hmotností a kluzného vosku.

Při kartáčování mosazným či jemným ocelovým kartáčem před nanášením kluzného vosku tedy skluznici "neotevíráme", ale spíše "urovnáváme" nebo "česáme" vlásky či chloupky skluznice na molekulární úrovni a zvyšujeme tak jejich schopnost "spojovat se" s kluzným voskem.

Tímto výkladem jsme se dostali k první části odpovědi na naši otázku: Proč je správné kartáčování tak důležité pro dobrý skluz?

Protože "směs" polyetylenu a kluzného vosku je zpravidla mnohem vodo-odpudivější než samotný polyetylen a protože "intenzivnější" propojení mezi skluznicí a kluzným voskem na molekulární úrovni zajišťuje výrazně větší trvanlivost kluzné vrstvy na povrchu skluznice, tedy lepší skluz po delší dobu.

Po nanesení a zažehlení kluzného vosku je nutné z povrchu skluznice odstranit přebytečnou vrstvu kluzného vosku a opětovně uvolnit strukturování či drážkování skluznice. Také při finálním odstraňování kluzného vosku a uvolňování "zalitých" drážek strukturování sehrává kartáčování klíčovou roli.

Jako první se při finálním odstraňování přebytečného vosku a při uvolňování drážek strukturování používá jemný mosazný kartáč. Tento kartáč se však musí používat velmi opatrně a s mírným tlakem, jelikož při intenzivním použití a vysokém tlaku může dojít k odstranění veškerého vosku z prostoru mezi vlásky skluznice, tedy i toho kluzného vosku, který měl zajistit ve spojení se skluznicí dobrý a trvanlivý skluz. Zcela nevhodné jsou tedy elektrické rotační kartáče!

Finální kartáčování pomocí jemného mosazného kartáče musí být prováděno mírným tlakem, dlouhými pohyby pouze ve směru skluzu a celou skluznici doporučujeme přejet kartáčem pouze dvakrát, maximálně třikrát (u tvrdší vosků). Nikdy nepoužíváme rotační kartáč nebo pohyb proti směru skluzu!

Kdy používat jaký kartáč? Část II.: Nylonový kartáč a kartáč z koňských žíní.

Jak již víme z předchozího příspěvku věnovanému ocelovému a bronzovému kartáči, používáme krátký leštící nylonový kartáč jako finální či dokončovací operaci po bronzovém kartáči pro dočištění a vyleštění finální struktury skluznice po aplikaci měkkých kluzných vosků. Stejnou dočišťovací a leštící funkci plní leštící kartáč z koňských žíní, pouze s tím rozdílem, že se používá pro dočištění a vyleštění finální struktury skluznice po aplikaci tvrdých kluzných vosků.

Jak nylonový leštící kartáč, tak leštící kartáč z koňských žíní se používá primárně ve směru jízdy, ale pro vosky aplikované do struktury skluznice je možné využít i cukavý pohyb tam a zpět. Tlak na kartáč je zpravidla střední. Cílem je této kartáčovací operace je vyleštit povrch skluznice.

Kartáč z koňských žíní je také jemný, ale na rozdíl od nylonového kartáče poměrně tuhý. Tato tuhost se výborně hodí pro odstranění posledních zbytků přebytečného vosku z povrchu skluznice a pro vyleštění tvrdých a velmi tvrdých kluzných vosků, aniž bychom se museli obávat, že vykartáčujeme ze skluznice veškerý vosk (i ten z porézních částí skluznice), což by se mohlo stát při použití bronzového kartáče.

Krátký nylonový leštící kartáč i kartáč z koňských žíní se dále používají pro aplikaci tzv. čistých fluorových vosků, bez ohledu na to, zda se aplikují ve formě prášku, kapaliny či tuhého bločku. Čisté fluorové vosky se nejprve zažehlí na povrchu skluznice, následně se vmasírují či vkartáčují cukavým pohybem vpřed a vzad tuhým nylonovým kartáčem do povrchu skluznice, následně se opět zažehlí, po druhém zažehlení se z povrchu skluznice odstraní přebytečné množství fluorového prášku pomocí jemného kartáče z koňských žíní. Finální vyleštění čistého fluorového vosku se provádí opět jemným, měkkým nylonovým kartáčem.

Jak odstraňování přebytečného fluorového prášku z povrchu skluznice pomocí kartáče z koňských žíní, tak finální leštění povrchu skluznice po aplikaci čistého fluorového vosku pomocí jemného nylonového kartáče se provádí zpravidla ve směru jízdy, a to jemným tlakem na kartáč a dlouhými táhlými pohyby.

Dříve se při aplikaci kluzných vosků hojně využíval běžný nylonový kartáč. Dodnes ho výrobci lyžařských vosků a doplňků relativně často nabízí. V profesionální servisní praxi však již tento kartáč nemá prakticky žádné místo. Pro otevírání a čištění skluznice se nehodí, protože jeho silné a tuhé vlasy se nejsou schopné dostat do vnitřní struktury lyže. Ani pro odstraňování přebytečného vosku po plexi škrabce se příliš nehodí. Kvůli silným a tuhým vlasům s ním nelze odstranit přebytečný vosk z jemných drážek a struktur ve skluznici. Pro leštění ze zase používá krátký jemný nylonový kartáč...

Jak správně používat bronzový kartáč pro odstranění přebytečného vosku?

Z předchozích příspěvků víme, že ocelové kartáče jsou pro přípravu běžeckých lyží nevhodné, a to bez ohledu na to, co nám nabízejí výrobci lyžařských vosků a doplňků v rámci svým marketingových strategií. Víme, že skluznici běžeckých lyží čistíme a otevíráme před nanášením kluzného vosku pomocí hustého bronzového kartáče s jemným vlasem.

Při čištění a otevírání skluznice přejíždíme bronzovým kartáčem od špičky k patce, táhlými pohyby a středním až velkým tlakem na kartáč zbavujeme skluznici starých vosků a otevíráme ji pro "příjem" či "napouštění" nových kluzných vosků. V úvodní fázi čištění skluznice pomocí bronzového kartáče můžeme použít i "cukavý" obousměrný pohyb, při kterém však smíme na kartáč tlačit pouze maximálně středním tlakem ruky. Následně musíme strukturu skluznice "srovnat" pohyby kartáče od špičky k patce, tedy ve směru pohybu lyže.

Tento způsob použití bronzového kartáče je jasný a jednoznačný. Z předchozích příspěvků však víme, že bronzový kartáč se používá jako první kartáčovací operace pro odstranění přebytečného vosku po plexi škrabce. Proč vlastně bronzový kartáč pro odstranění přebytečného vosku po plexi škrabce používáme? Protože potřebujeme odstranit přebytečný vosk ze struktury či drážkování lyže a z přechodových částí skluznice, kam se nedostaneme ani plochou plexi škrabkou, ani tvarovými žlábkovými škrabkami. 

Jak víme, existují dva základní druhy strukturování skluznic běžeckých lyží: strojní strukturování, které je permanentní součástí skluznice, a manuální či vytlačované strukturování, které se provádí pomocí manuálních strukturovačů pro dané sněhové a teplotní podmínky před vlastním závodem a které je možné - až na výjimky - opět odstranit pomocí zažehlování.

A právě tyto permanentní a vytlačené struktury musíme zbavit přebytečného vosku či obnovit pomocí bronzového kartáče. Po zažehlení kluzného vosku zůstane na povrchu skluznice větší či menší vrstva přebytečného vosku. Tento vosk odstraníme nejprve ze žlábku a následně z rovných ploch skluznice pomocí ostré plexi škrabky. Škrabky se však nedostanou do voskem zalitých drážek a struktur. Pokud bychom je neobnovili, tedy nezbavili přebytečné vosku, zhoršovali by pouze kluzné vlastnosti lyže.

A v čem je tedy problém? Problém je v tom, že pro odstranění přebytečného vosku z permanentních a vytlačených struktur používáme stejný nástroj, který používáme pro odstraňování starých vosků z porézních částí skluznice a pro otevírání skluznice pro aplikaci nového kluzného vosku. Pokud budeme drážky a struktury zbavovat přebytečného vosku či obnovovat příliš intenzivně, může se nám snadno stát, že ze skluznice bronzovým kartáčem vytáhneme veškerý kluzný vosk, tedy i ten, která jsme tam chtěli a potřebovali nechat pro zlepšení kluzných vlastností lyže. 

Tento problém by se navíc neprojevil ihned na startu, např. při testování skluzu lyží před vlastním  závodem, ale pravděpodobně po několika málo kilometrech závodu (v závislosti na sněhových podmínkách). Při prvním kontaktu skluznice lyže s vodním filmem by totiž fungovala základní penetrace kluzným voskem, kterou nelze žádným kartáčem odstranit. Tuto základní penetraci je možné si představit představit jako "nějaký" mastný film. Tento mastný film by se však velmi rychle vymyl či vyplavil kontaktem s vodním filmem na povrchu sněhu. Právě proto, je tento fenomén tak zákeřný. Není ho totiž možné snadno zjistit, a to ani testy skluzu před vlastním závodem.

Co tedy s tím? Pro odstranění přebytečného vosku z drážek, struktury a přechodových částí skluznice musíme použít bronzový kartáč. Musíme ale používat pouze táhlé pohyby ve směru jízdy a jemný až střední tlak na kartáč. Bronzovým kartáčem přejede skluznici ve směru pohybu pouze několikrát. Zbývající přebytečný vosk a konečnou úpravu povrchu pak provádíme buď kartáčem s vlasem z koňských žíní pro tvrdé kluzné vosky nebo leštícím nylonovým kartáčem pro měkké kluzné vosky.

Při studeném počasí můžeme pro jemné odstranění přebytečného vosku využít rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou. Odstraňování přebytečného vosku a kartáčování provádíme standardně při pokojové teplotě. Po vykartáčovaní lyže bronzovým kartáčem a následně kartáčem s vlasem s koňských žíní (pro měkké vosky nebývá rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou pro tento postup dostatečný) necháme lyže stát cca 30 min. venku na mraze. Skluznice se zpravidla pokryje jakýmsi přerušovaným šedivým filmem. Jedná se o vytlačený přebytečný vosk z porézních částí skluznice, který byl vytlačen na povrch z důvodu smršťování skluznice působením mrazu. Tento film následně na mrazu vykartáčujeme kartáčem s vlasem z koňských žíní.

S problematikou odstraňování přebytečného vosku z drážkování a struktury skluznice úzce souvisí téma, kdy provádět manuální strukturování skluznice? Před nanesením kluzného vosku nebo po jeho zažehlení a seškrábání? Ale o tom až někdy příště...