Proč běžky na prašanu nejedou aneb jak zlepšit skluz na prašanu?

Vysvětlit důvody a souvislosti, proč lyže na prašanu nejedou, nebude úplně jednoduché... Zlepšení skluzu na pomalém, tupém sněhu bude ale úplná vyšší dívčí...

Proč tedy lyže na prašanu nejedou? Protože hlavní parametry prašanu jsou křehké sněhové krystaly s ostrýmu hranami a tvary, jejichž množství a ostrost se při rozlamování jednotlivých sněhových krystalů zvětšuje. Skluznice lyže tedy klouže po bezpočtu drobných ostrých hranek, špičatých vrcholů a úlomků.

Hrany a vrchoky úlomků sněhových krystalů jsou pravděpodobně natolik ostré a členité, že skluz lyže zásadním způsobem nezlepší ani optimální tloušťka vodního filmu, který by za běžných podmínek prachového sněhu dosahoval prakticky optimální tlušťky.

Otázka ale je, zda se vodní film mezi povrchem skluznice a sněhové pokrývky v případě prašanu opravdu vytváří v optimální tloušťce. Na tvorbu a tlouštku vodního filmu může mít totiž vliv vysoký podíl vzduchu v prachovém sněhu. Část energie, která by u sněhu s vysokou hustotou byla využita na tvorbu vodního filmu, se u prachového sněhu pravděpodobně spotřebuje na stlačení a deformaci sněhových krystalů a vytlačení vzduchu ze sněhové pokrývky.

Při teplotách mezi cca - 3 stupni C a - 7 stupni C by měla skluznice klouzat po vodním filmu s optimální tloušťkou: vodní film by měl být dostatečně silný na to, aby zabránil tzv. suchému tření mezi skluznicí lyže a povrchem sněhové pokrývky, a zároveň dostatečně slabý, aby nevytvářel tzv. sací efekt způsobovaný tvorbou kapilárních krčků. I přesto, ale lyže na prašanu praktycky nejednou.

Jsme přesvědčeni, že velmi špatný skluz na prachovém sněhu je tedy způsoben

• ostrými křehkými sněhovými krystaly s velkým množstvím ostrých hranek a vrcholků, které se jako malé nože zapichují do skluznice lyže
• problematickou tvorbou vodního filmu mezi skluznicí lyže a povrchem sněhové pokrýky z důvodu vysokého podílu vzduchu v prachovém sněhu

Jsme přesvědčeni, že zlepšení skluzu na prachovém sněhu není vůbec jednoduchá záležitost.

Naše doporučení:

• použít jemnou strukturu, která zvýší tlak na sněhovou pokrývku, a podpoří tak tvorbu vodního filmu o optimální tloušťce
• struktura by měla být opravdu jemná, aby nedocházelo k tomu, že se drobné ostré sněhové krystaly budou zasekávat do vytvořených drážek a budou je ucpávat - pokud by k tomu přeci jen docházelo, pak je vhodnější od struktury zcela upustit a ponechat skluznici hladkou
• použít tvrdé kluzné vosky - tvrdší než odpovídá teplotní stupnici, tvrdé kluzné vosky vytvoří společně se základním materiálem skluznice kluznou vrstvu, která bude ostrým hrankám a špičatým vrcholkům sněhových krystalů lépe zabraňovat v pronikání do kluzné vrstvy lyže
• fluorové vosky nemají za daných podmínek prakticky žádný smysl
• 
  

Was bring uns eine zu enge Zusammenarbeit mit den Wachsherstellern und was nimmt uns diese weg?

Was bringt uns eine enge Zusammenarbeit mit den Wachsherstellern und was nimmt uns diese weg?

 

Jedem, wer egal was mit dem Präparieren von Ski zu tun hat, ist bewusst, dass ohne eine enge Zusammenarbeit mit den Wachsherstellern kein einziges Paar von Ski gewachsen werden kann. Das Präparieren von Renn-Ski ist so komplex geworden, dass die Forschung, Entwicklung und das Testen von Wachsen und dem dazugehörigen Zubehör, die von den Wachsherstellern unternommen wird, für einen präzis gewachsenen Ski unabdingbar ist. Von diesem enormen Aufwand an Geld und Ressourcen profitiert also nicht nur der Leistungssportler, der in der nächsten Saison wieder um ein paar Sekunden schneller sein kann, sondern auch der Hobby-Sportler und Tourist, die vielleicht weniger Probleme mit klebendem Schnee in der Steig- sowie Gleitzone haben.

 

Es ist relativ übersichtlich, was die Forschung, Entwicklung, Testen, was der enorme Aufwand an Geld und Ressource uns – Nutzern oder Sportlern – bringt. Ähnlich übersichtlich ist die Antwort auf die Frage, was der enorme Aufwand den Wachsherstellern bringt: neue und bessere Produkte, Vorsprung durch Technik, mehr Prestige, höhere Verkaufszahlen, bessere Gewinnspannen, mehr Geld… Wer klug investiert, kann besser verdienen!

 

Es entsteht also eine WIN-WIN Situation, von der eigentlich alle profitieren. Ist jedoch dieser – auf der Oberfläche – harmonische Eindruck auch wahr oder trügt er nur? Damit wir diese Frage beantworten können, müssen wir uns zuerst eine andere Frage stellen, und zwar: Sind die Ziele von den Wachsherstellern identisch oder mindestens im Einklang mit den Zielen der Sportler aller Art?

 

Die Antworten auf diese Fragen werden – befürchte ich – leider nicht so übersichtlich. Genug jedoch mit allgemeinen Aussagen. Ich fange mit einer Geschichte aus meiner Jugend an. Ich komme aus einem ehemaligen kommunistischen Land. Es ist zwar verwunderlich, aber auch hier wurden noch in der Zeit von Sozialismus Wachse und Zubehör von einem führenden Hersteller vertrieben. Ich war damals so 14 Jahre alt und mein Onkel war ein wichtiger Funktionär in einer Trainingsorganisation für junge Leistungssportler. Ich kann mich wie heute daran erinnern, wie bei jedem wichtigen Wettkampf der lokale Handelsvertreter von diesem führenden Hersteller aus Prag in seinem fetten Mercedes kam und kleine und größere Geschenke verteilte. Die Geschenke waren abgestuft, abhängig davon, wie hoch oder niedrig man in der Struktur der sozialistischen Organisation für Leistungssportler war. Die ganz niedrigen Funktionäre haben das bekannte  BE Steigwachs gekriegt, die ganz großen Tiere mussten dagegen in einer dunklen Ecke auf dem Parkplatz den Kofferraum des neuen LADAs aufmachen, weil in die Hosentasche die Geschenke nicht reingepasst hätten.

 

Wer denkt, dass die westliche Firma damals die armen Sportler im Osten mindestens auf diese Art und Weise unterstützen wollte, trifft daneben. Die Leistungssportler waren ein Schaukasten von sozialistischen Ländern und wurden auch dementsprechend unterstützt. Mein Onkel hatte für Wachse und Zubehör so ein Budget, von dem man heute nur träumen kann. Und genau auf dieses reiche Budget kann wohl auch der lokale Vertreter des führenden Herstellers abgezielt haben. Der Spruch „Wer klug investiert, kann besser verdienen!“ wäre auch hier zutreffend.

Wer denkt, dass diese Praktiken zusammen mit dem Sozialismus ausgestorben sind, täuscht sich leider wieder. Es sieht so aus, dass nur die Kulissen angepasst wurden. Anstelle einer dunklen Ecke auf dem verlassenen Parkplatz, wo Wachse, Bürsten, Bügeleisen, Handschuhe, Jacken, Mützen, Stöcke und ähnliches aus dem Kofferraum des fetten Mercedes in den Kofferraum des nagelneuen LADAs überladen wurden, kann es wohl Schulungen, Seminare, Vorstellungen von neuen Produkten in den sonnigen Skizentren in den schönsten Ecken Europas und Amerikas geben, wo man schon einige Tage früher wegen der anstrengenden Anreise ankommen muss und wo man noch ein paar Tage länger bleiben muss, um sich von dem anstrengenden zweistündigen Vorstellungsprogramm des neuen Gleitwachses zu erholen, natürlich mit allen Familienmitgliedern, man will sich von seinen nächsten doch für so eine lange Zeit nicht trennen! Da das neue Wachs noch ausreichend unter unterschiedlichen Bedingungen getestet werden muss, kriegt jeder Schulungsteilnehmer noch ein paar Packungen mit nach Hause.

 

Welche Konsequenzen hat diese enge Einbindung von Service-Technikern in die Forschungs- und Testprogramme von Wachsherstellern, wie die heutigen Praktiken genannt werden. Leider fatale und – befürchte ich – noch schlimmere als damals in den Zeiten von Sozialismus. Wieso? Ich fange wieder mit einer persönlichen Erfahrung an. Konkrete Beispiele sind immer anschaulicher als allgemeine Aussagen. Vor einer Zeit habe ich eine Umfrage zum Thema „Verbot von Fluor-Wachsen“ im Internet gelesen. Gefragt wurden die besten tschechischen Service-Techniker, lauter Chefs von nationalen Service-Teams, einige davon auch in nationalen Service-Teams in anderen westlichen Ländern tätig. Das Fatale in den Aussagen von den angesprochenen Fachleuten war nicht die Inkompetenz und mangelnde Kenntnis der sinnvollen Anwendung von Fluorwachsen und deren Interaktion mit dem Schnee, sondern die hundertprozentige Übereinstimmung der Aussagen von führenden Fachleuten mit den Angaben in den Anleitungen von Wachsherstellern. Auch die führenden Fachleute / Service-Techniker wiederholen 1:1 nur das, was ihnen von den Wachsherstellern erzählt wurde. Keiner prüft nach, ob es sinnvoll, zweckmäßig, richtig, gut ist… Und das ist das Fatale! Den Wachsherstellern ist es durch die enge Einbindung von Service-Technikern in die Forschungs- und Testprogramme und durch diverse Schulungs- und Vorstellungsprogramme zum großen Teil gelungen, das wirkliche Fachwissen zu vertreiben, damit Theorien und Ansätze in den breiten Fachkreisen verbreitet werden können, von denen an erster Stelle wohl die Wachshersteller profitieren und die zu übermäßigem Verbrauch von Gleitwachsen, sinnloser Anwendung von Fluorwachsen und vielen anderen Effekten führen, die Umwelt belasten und Gesundheit von nicht nur Service-Technikern beschädigen.

 

Fazit

Die zu enge Zusammenarbeit mit den Wachsherstellern nimmt uns wohl den eigenen Verstand weg. Wir lassen uns für bissel Gold wie Marionetten führen und es stört uns dabei nicht einmal, dass unsere eigene Gesundheit höchstwahrscheinlich größeren Gewinnen geopfert wird. Mein Onkel hat zwar viele Geschenke angenommen, hat jedoch nie aufgehört, seinen eigenen Verstand zu nutzen. Er wusste noch, was gut und schlecht ist!

Proč je máza na odraz na prašanu tak jednoduchá?

Abychom mohli správně rozumět tomu, proč je máza na odraz na prašanu tak jednoduchá a efektivní, musíme si nejprve osvěžit, co je to “prašan” a jak fungují stoupací vosky?

Prašan neboli prachový sníh je nový sníh, který padá při teplotách pod bodem mrazu, přibližně od teploty - 3 stupňů C do teploty přibližně - 12 stupňů C a nižší vzdušné vlhkosti. Tento sníh je suchý a velmi provzdušněný (= prachový), má ostré křehké tvary s větší či menší pravidelností (= prototyp sněhové vločky). Může padat v drobných vločkách (zpravidla jednotlivé sněhohové vločky nebo malé shluky vloček) nebo v jakýchsi chuchvalcích, kdy jednotlivé vločky jsou do sebe zaseknuté nebo zaháknuté.

Hlavní parametry prašanu tedy jsou: ostré a křehké tvary, vysoká provzdušněnost.

Základní princip fungování stoupacích vosků: sněhové krystaly se ve fázi odrazu musí zaseknout do vrstvy stoupacího vosku a umožnit tak odraz, ve fázi skluzu se pak musí stoupacího vosku opět “pustit”, aby mohly být skluzem lyže vpřed “setřeny”. Pokud je vrstva stoupacího vosku málo “lepivá”, nemohou se do ní sněhové krystaly zaseknout, pokud je naopak příliš “lepivá”, nemohou se jí sněhová zrna následně pustit a v navazující fázi skluzu “drhnou”.

Čím jsou tedy sněhové krystaly ostřejší, tím snadněji se do vrstvy stoupacího vosku zaseknou. Jsou-li sněhové krystaly navíc ještě křehké, narůstá při “rozlamování” jednotlivých sněhových krystalů jak množství ostrých hran a tvarů, tak jejich “ostrost”, což je proces, ke kterému přirozeně dochází při přípravě lyžařských stop na klasický styl. Ve stopách je navíc - na rozdíl od sněhové pokrývky v přirozeném terénu - ve sněhové vrstvě výrazně nižší množství vzduchu, který se ze sněhu uvolnil při vytlačování lyžařské stopy a který by jinak způsobil horší přilnavost sněhových krystalů k vrstvě stoupacího vosku, protože podstatná část energie odrazu by byla spotřebována na “kompresi” či stlačení sněhové pokrývky.

Při velkém zjednodušení tedy můžeme říci, že na prašan používáme málo “lepivé” tuhé vosky. Vosky nanášíme zásadně v tenkých vrstvách, které je třeba dobře rozetřít korkem. Vzhledem k tomu, že přilnavost ostrých hran ke stoupací vrstvě není prblém, je třeba aplikovat vždy chladnější vosk - třeba ve více vrstavách - než teplejší vosk, a zaměřit se primárně na bezproblémové “setření” sněhových krystalů ve fázi skluzu.

Na suchý prašan fungují dobře jak syntetické, tak dehtové tuhé vosky. Řekl bych dokonce, že efekt dehtových vosků nastupuje až u lehce vlhkého až vlhkého nového sněhu, což ale už není “prašan”.

Základem je tedy tenká, dobře rozetřená vrstva vosku a vosk min. o jeden stupeň chladnější než ten, který by odpovídal standardní stupnici. Nejprve vrstvit, pak změkčovat!

Jaký smysl má vrstvení kluzných vosků?

Nanášení kluzných vosků v mnoha vrstvách je velmi rozšířený jev. Výrobci lyžařských vosků k této činnosti vybízí ve svých návodech, leckterý servisman od množství nanesených kluzných vrstev odvozuje míru kvality při přípravě lyží na skluz... Člověka nemůže nenapadnout slogan: "Čím více pruhů, tím více Adidas!”

Je to tak, vrstvení kluzných vosků je stejně absurdní jako tento slogan. Podobně jako značka se třemi pruhy je definována právě a pouze třemi pruhy, tak i skluznice lyží “umí” smysluplně přijmout právě a pouze jednu vrstvu kluzného vosku, vše ostatní je už mrhání časem a prostředků...

Jak je to možné? Skluznice moderních závodních a rekreačně závodních lyží je tvořena materiálem, který při správné přípravě (tedy správném kartáčování před nanesením kluzných vosků) vytváří s aplikovaným kluzným voskem tzv. kluznou vrstvu na molekulární úrovni. Zjednodušeně řečeno dojde k tomu, že se molekuly kluzného vosku propojí s molekulami materiálu UHMWPE a vznikne tak jakási směs tvořená na starně jedné materiálem skluznice (UHMWPE = Ultra High Molecular Weight Poly Ethylen), na straně druhé aplikovaným kluzným voskem, která představuje základ budoucí kluzné vrstvy.

Aby se z této směsi molekulárních řetězců materiálu skluznice vyplněných molekulami kluzného vosku stala skutečná kluzná vrstva, je nutné především obnovit připravenou strojní či manuální strukturu (tedy zbavit skluznici přebytečného vosku v plošných částech, ale především z předem vytvořené struktury).

Co se tedy stane, pokud na skluznici napatláme, zažehlíme a následně namáhavým a zdlouhavým procesem upravíme více vrstev kluzného vosku? V lepším případě nic, tedy situaci ani nezlepšíme, ale ani nezhoršíme... V horším případě, utratíme peníze za vosky, strávíme několik zbytečných hodin preparací kluzných vosků a lyže pojedou hůř než s jednou vhodně zvolenou vrstvou kluzného vosku...

Jak je to možné? Přemýšlejte s námi... Máme čistou skluznici zbavenou starých vosků a zoxidované vrstvy, pomocí mosazného kartáče vytvoříme na povrchu skluznice na molekulární úrovni koberec vlásků tvořených molekulárními řetězci UHMWPE, naneseme kluzný vosk v tuhé nebo tekuté podobě a zažehlíme ho odpovídající teplotou, molekuly kluzného vosku se působením tepla rozpohybují a vyplní volné prostory mezi molekulárními vlásky skluznice. Po zatuhnutí kluzného vosku odstraníme přebytečný vosk ze žlábku, plochy a následně ze struktury lyže. Při posledním kroku si musíme počínat velmi obezřetně, abychom společně s přebytečným voskem neodstranili také základ kluzné vrstvy, tedy směs molekul UHMWPE a kluzného vosku. Pokud se nám podaří základ kluzné vrstvy nepoškodit, máme hotovo a vyhráno...

Ten, kdo na takto preparovanou kluznou vrstvu napatlá další vosk, dosáhne maximálně toho, že se při následním zažehlení molekuly druhého kluzného vosku nanejvíš velmi nerovnoměrně a nehomogenně přimísí do původního základu kluzné vrstvy tvořené molekulárními řetězci UHMWPE a molekulami prvního kluzného vosku. Ledaže by si při odstraňování přebytečného vosku ze struktury lyže počínal natolik neopatrně, že by celý základ kluzné vrstvy ze skluznice odstranil, a začínal by tedy s druhým kluzným voskem opět od začátku...

Tak či tak, je druhá, třetí, čtvrtá, pátá nebo šestá vrstva kluzného vosku jen mrhání penezi, časem a kromě pocitu dobře odvedené práce některých servisních techniků není vůbec k ničemu...

Jaký smysl má tedy vrstvení kluzných vosků: vůbec žádný!