Kde se vzaly, tu se vzaly skiny! Část I.

Kde se vzaly, tu se vzaly skiny…

 

ŠIRŠÍ KONTEXT LYŽÍ SKIN

 

Ano, skiny neboli lyže s mohérovým stoupacím páskem v posledních letech nebo možná dokonce dekádách dominují turistickým běžkám… Ale proč a kde se vlastně vzaly?

 

Řekl bych, že téma skinů je mnohem zajímavější a hlubší, než se může na první pohled zdát… V obecné rovině bych řekl, že skiny nejsou nic jiného než další pokus, jak vyřešit složitosti a komplikace spojené s mazáním stoupacích vosků, které zajišťují odraz u klasického stylu neboli klasiky.

 

V ještě obecnější rovině by se dalo říci, že rovněž volný styl neboli bruslení není nic jiného než zatím nejzdařilejší pokus, jak vyřešit složitosti a komplikace stoupacích vosků… Ano, je to tak, mnoho hobby-lyžařů i zdatnějších turistů se uchyluje ke skatům především proto, že lyže na bruslení se nemusí mazat! No, nemusí mazat?!? Nemusí se mazat stoupacími vosky pro odraz. To ano! O to více se však musí mazat na skluz, nikoli snad pro to, aby jely lépe, i když i to se zvláště na tupém a pomalém sněhu šikne, ale především proto, aby neoxidovaly! Ano, je to tak, skluznice lyží oxiduje… A pozor! Nejvíce oxiduje právě při klouzání po sněhové pokrývce neboli při lyžování.

 

Ale je to tak, při volném stylu neboli bruslení odpadá úmorné mazání či patlání tuhých i tekutých stoupacích vosků v jakékoli formě a podobě… Kdo z nás to nezažil, upatlané ruce, upatlané lyže, lepící se sníh, namrzající lyže, zničená bunda nebo nové SWIX kalhoty…

 

Nejeden lyžař – při vzpomínce na tento hrůzný zážitek nebo při představě jeho opakování – se rychle a pokorně uchýlí ke skatům, a to bez ohledu na to, zda jeho fyzická kondice a/nebo dovednosti tento styl pohybu na běžkách umožňují či nikoli…

 

Mnozí z lyžařů turistů a méně zdatných hobíků však bohužel pouze vytloukají klín klínem nebo vyhání čerta ďáblem… Jak to myslím? Jak to říkám! Bruslení bohužel není pro každého. A kdo na to nemá, ten trpí, trpí jak zvíře…

 

Pokud nemáte na bruslení fyzičku a/nebo dovednosti, pak může Váš zážitek z bruslení vypadat následovně: na rovinkách a v mírném klesání to nemusí být vůbec špatné, zvlášť pokud Vám to na klasických bruslích na kluzáku nebo rybníku jde, jakmile to ale začne stoupat, začne být zle… Buď to budete muset urvat celé rukama, což by v případě mírnějších, a ne příliš dlouhých stoupání mohlo ještě nějak jít, nebo začne peklo. A čím větší bude stoupání, tím větší peklo to bude… Lyže Vás nepodrží a budou ujíždět do všech stran, ruce a břišní svaly tak velký nápor po čase také nezvládnou a začnou odpadat… Vrchol kopce v nedohlednu, zpocení až na prdeli, a ani stromeček Vás nezachrání… V krátkém sjezdu se trochu otřepete, ale po každém klesání přijde zákonitě zase kopec nahoru…

 

A právě pro ty z nás, kdo nemají dostatečnou fyzičku na to, aby elegantně vyklouzali i táhlé a prudké stoupáky, a zároveň netrpí úchylkou projevující se radostí či opojením z vůně dehtových stoupacích vosků (jinými slovy: nechtějí mazat stoupacími vosky, ať již jsou ve válečku, tubě, spreji nebo nanesené na pásce, zkrátka a dobře si nechtějí patlat ruce, lyže a oblečení tím lepivým svinstvem, které stejně většinou víc drhne, lepí a namrzá, než aby dělalo něco kloudného), ano právě pro nás jsou tady skiny neboli lyže s mohérovým páskem.

 

Skiny neboli lyže s mohérovým páskem jsou to správné řešení pro ty z nás – tedy turisty a rekreační hobby-lyžaře, kteří se nechtějí patlat se stoupacími vosky, ale zároveň nemají dostatečnou fyzičku a/nebo dovednosti na bruslení neboli volný styl. Je tomu ale opravdu tak?

Co je rozhodující pro spolehlivý odraz? Část I: správně zvolená délka a tvrdost lyží.

V předchozích příspěvcích jsme se dotkli toho, že spolehlivý odraz ovliňuje více různých faktorů. Zmínili jsme také, že některé z těchto faktorů není běžkař začátečník s velkou pravděpodobností schopen vůbec ovlivnit. Uvedli jsme dále, že dobrá máza, nebo alespoň pokus či snaha o dobrou mázu, je v možnostech každého z nás...

Co tedy patří mezi faktory rozhodující o spolehlivém odrazu při klasickém stylu?

• správně zvolená délka a tvrdost lyží
• správně zvolená skluznice lyže
  
• správně určená mazací zóna
• správně zvolená máza
• správně provedená máza
  
• alespoň základní schopnost lyžaře přenášet správně váhu
• alespoň základní schopnost lyžaře číst stopu

Všechny výše uvedené body se vztahují pro běh na lyžích klasickým stylem v upravených stopách. Upravenými stopami pak máme na mysli strojově upravované stopy, a to buď stopy tlačené nebo řezané.

Správně zvolená délka a tvrdost lyží

Délka a primárně tvrdost lyže ve vazbě na tělesnou hmotnost lyžaře rozhodují o správné funkce lyže jako takové. Lyžař nesmí lyži úplně promáčknout, v tomto případě by byla stoupací zóna v trvalém kontaktu se sněhovou pokrývkou (respektive s kontaktním vodním filmem), zároveň ale nesmí být příliš tvrdá, protože pak by se stoupací zóna nedostala do přímého kontaktu se sněhem ani ve fázi odrazu, tedy při jednostanném zatížení jedné z lyží.

Zkrátka a dobře musí být zachována funkce tří zón lyže na klasiku, a to přední a zadní kluzné zóny a stoupací zóny určené pro aplikaci stoupacích vosků - viz také náš příspěvek Jak určit stoupací zónu u běžek?

Samozřejmě i na lyžích neodpovídajících výšce a váze lyžaře se dá běžkovat, podobně jako se dá v zimě jezdit na ztvrdlých a ojetých pneumatikách. Nicméně si hned na úvod stanovíme celkem slušný handicap!

Častějším jevem jsou lyže promáčklé, protože lyže postupem času ztrácí své původní vlastnosti a primárně měknou. Promáčklé lyže se projevují tím, že i ve fázi skluzu více či méně drhnou. Trvalý kontakt stoupacího vosku se sněhem pak vede ke zvýšené tendenci namrzání stoupacího vosku. Namrznutý stoupací vosk pak buď zkazí veškerý skluz nebo - v horším případě - znemožní veškerý pohyb vpřed.

Až tedy budete ve stopě na lyžích zděděných ještě po otci svému manželovi nadávat, že jste to věděla, že to skončí přesně takhle a že jste měla jít raději s Jiřinkou na svařáčka a ne na ty debilní běžky (z genderového hlediska se - jak vidíte - držíme určitých zavedených stereotypů), pak vězte, že tento opětovný neúspěch byl zaviněn nejenom Vaším manželem (tím samozřejmě také a především), ale dílem také Vaší vrozenou šetrností. I přesto, že ty Artisky vypadají stále jako nové, zažily již bohužel příliš mnoho zim na to, aby s nimi bylo možné dosáhnout spolehlivého odrazu bez manrzání...

 

Jak používat stoupací pásku?

Stoupací páska jako náhrada za stoupací vosky

Jedna z velmi zajímavých alternativ ke klasickým stoupacím voskům. Hlavní výhoda: extrémně snadná aplikace. Jednodušší to snad už ani nemůže být...

Stoupací páska vypadá úplně stejně jako běžná lepicí páska. Pouze s tím rozdílem, že je napustěná speciálními stoupacími vosky. Její aplikace do stoupací zóny lyže tak nahrazuje použití klasických stoupací vosků, ať už tuhých nebo klistrů.

Hlavní nevýhoda je univerzálnost. Vyrábí se více méně jeden druh stoupací pásky na všechny druhy sněhu a velký rozsah teplot, což je vždycky tak trochu problém. Stoupací pásky ale fungují kupodivu velmi dobře.

Stoupací pásky napuštěné stoupacími vosky jsou primárně doménou severských výrobců, svůj původ mají ve Finsku, a možná i proto jsou vhodné především na chladnější podmínky a jemnější druhy sněhu. Díky přídavku dehtu ale zvládají i vlhký sníh a teploty nad nulou.

Za mě parádní věc. Speciální lepicí páska napuštěná stoupacími vosky se jednoduše nalepí na lehce zdrsněný povrch ve stoupací zóně, odstraní se krycí fólie a hotovo, můžete vyrazit.

Stoupací zónu zdrsníte smirkovým papírem (drsnost cca 100), kousek smirkového papíru je ale také součástí balení. Nevíte, co je stoupací zóna? Nevadí, stoupněte si na lyže a podívejte se, kde se Vaše pata dotýká lyže. Od tohoto místa naměřte cca 50 až 70 cm směrem ke špičce. Tato část lyže je tzv. stoupací zóna. Do stoupací zóny tedy nalepíte dva stejné proužky stoupací pásky o délce cca 50 až 70 cm (v případě Rex TapeGrip se lepí oba pásky najednou). Žlábek zůstává volný. Přejedete šrabkou, aby páska dobře přilnula k lehce zdrsněné skluznici lyže. Odstraníte krycí fólii (tuto si můžete schovat pro případné další použití) a můžete vyrazit!

Stoupací páska napuštěná stoupacími vosky znamená: rychlou a snadnou aplikaci, dobrý skluz, spolehlivý odraz za stabilních (spíše chladnějších) podmínek.

Co byste měli o stoupací pásce jako náhradě za stoupací vosky ješte určitě vědět:

• Jak snadno se aplikuje, tak snadno se i odstraňuje, stačí škrabka a běžný smývač na vosky. Všichni výrobci sice nabízí také speciální smývač na stoupací pásek, ale to je pouze marketinkový trik. Běžný smývač stačí!
• Pokud ji po lyžování zakryjete krycí fólií, můžete ji opět použít (třeba druhý den).
• Výrobci: např. SWIX N10 GRIPTAPE, Rex TapeGrip, Start Grip Tape
• Doporučuji Rex nebo Start, Finové to prostě umí. U Rex TapeGrip je navíc přídavek dehtu pro vlhký sníh a přechody mezi vlhkým a suchým sněhem.
• Rex je průkopníkem lepících pásek napuštěných stoupacím voskem, za mě volba no. 1.
• Start nabízí standardní verzi i verzi s přídavkem fluoru (pro lepší kluzné vlastnosti), za mě je varianta s fluorem zbytečně drahá, ale pokud Vám to nevadí, pak je to určitě dobrá volba.
• V obalu Start Grip Tape je integrován jak smirkový papír, tak škrabka pro přimáčknutí pásky ke skluznici.