ISATIN, část III - často kladené otázky

 ISANTIN pro dokonalý skluz

 

Ačkoli se skluzné přípravky ISANTIN nabízí aktuálně k prodeji a autor článku se se značkou ISANTIN spojil i obchodně, je ISANTIN mnohem více než výrobek a mnohem více než business. Skluzné prostředky ISANTIN představují zcela nový přístup, zcela novou technologii v servisu skluznic lyží pro zlepšení skluzu. Autor článku se neobává tvrdit, že ISANTIN představuje změnu celého paradigmatu.

 

Nejrůznější technologické novinky ve světě vosků - včetně fluoru, molybdenu, grafitu, zinku atd. - byly vždy pouze obměny a alternace starého konceptu, neboli starého kopyta, chcete-li. Vedle nekonečných variací starého kopyta vychází svět vosků ze zastaralých terorií skluzu, které byly navíc vyvinuty pro podmínky na ledu, a nikoli na sněhu, v důsledku čehož na sněhu jednoduše nefungují. Svět vosků je něco jako dinosaur, který měl už dávno vymřít, ale díky své velikosti a rozšířenosti stále přežívá.

 

ISANTIN, vedle toho, že je na rozdíl od zinku, molybdenu, grafitu či fluoru a dalším svinstvům šetrný k naší jediné modré a zelené planetě, vychází z principů a zákonitostí, které se mezi sněhovou pokrývkou na straně jedné (bez ohledu na to, čím a jak je tvořena) a skluznicí lyže tvořené polymery s nejrůznějšími přísadami a doplněné nejrůznejšími strukturami, skutečně odehrávají, a to na úrovni NANO, MIRKO i MAKRO. Možná se může ještě občas stát, že za určitých sněhových a teplotních podmínek, nebo v omezeném úseku trati budou voskoví dinosauři lepší (koneckonců svět se jejich vývoji a zdokonalování věnoval intenzivně posledních 50 let), nicméně změnu paradigmatu, kterou ISANTIN nastavuje, již není možné ani zastavit, ani zpochybnit, ani vzít zpět... ISANTIN je tu, změna paradigmatu se udála a bude měnit svět servisu lyží... Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, a nebo ISANTIN začneme jedoduše používat!

 

ISANTIN je malý krok pro člověka, velký krok pro lidstvo, minimálně to lyžující...

 

Chtěli byste ISANTIN vyzkoušet?

 

Pak pro Vás máme několik rad a doporučení…

 

Je možné ISANTIN aplikovat na nové lyže?

 

Ano, nové lyže s nepoužívanou skluznicí jsou naprosto ideální. Před aplikací se pouze ze skluznice odstraní ochranný vosk a nečistoty. Je celkem jedno, o jaký druh lyží se jedná, důležité je, že lyže mají skluznici, která není poškozená, tedy je v pořádku, což se u nových lyží dá více, než předpokládat! Na lyžích s lepší skluznicí (zpravidla UHMWPE) bude ISANTIN držet o něco lépe než na levnějších druzích skluznic (HDPE, HMWPE, cross-linked HDPE atd.), ale žádný strach, i na levnějších skluznicích bude ISANTIN držet mnohonásobně lépe než jakýkoli skluzný vosk.

 

Drží ISANTIN i na kovových hranách sjezdovek?

 

Ano, ISANTIN se aplikuje a drží i na kovových hranách. Samozřejmě životnost na oceli není tak vysoká jako na polymeru, a to i s ohledem na extrémní namáhání hran, ale ISANTIN se na molekulární úrovni váže i na ocelové povrchy.

 

Jak se to s mohérovými pásy a s aplikací ISANTIN?

 

Běžecké lyže na klasiku mají dnes ve většině případů tzv. mohérový pásek, který nahrazuje stoupací vosky. ISANTIN jako skluzný přípravek se aplikuje do skluzných zón, tedy na přední a zadní část lyže. Ve střední části lyže, kde je vlepený mohérový pásek, se aplikuje speciální druh přípravku ISANTIN, a sice ISANTIN S, který zachová stoupací funkci mohérového pásku, zároveň ale zásadním způsobem zlepší jeho skluzné vlastnosti a zabrání jakémukoli namrzání. Lyže s mohérem tedy budou i nadále zajišťovat spolehlivý odraz, ale navíc výborně pojedou!

 

Je možné ISANTIN aplikovat na stoupací pásy pro FREE-RIDE?

 

Milovníci FREE-RIDE budou ISANTIN milovat! Tedy přesněji řečeno ISANTIN S. Pokud na své stoupací pásy aplikují před výstupem ISANTIN S, bude pás stoupat, ale zároveň nebude lepit a namrzat, naopak bude přímo klouzat… Jediná nevýhoda je spotřeba! Pás je dlouhý a široký a díky chloupkům má obrovskou plochu. A na celou tuto obrovskou plochu se musí ISANTIN S nanést! Kdo to ale jednou zkusí, už nebude chtít jinak 

 

Je možné ISANTIN aplikovat i na strukturované skluznice?

 

Ano, ISANTIN je možné aplikovat jak na hladké, tak na strukturované skluznice. Pro strukturované skluznice je ISANTIN – na rozdíl od běžných vosků – naprosto ideální!

 

Proč je ISANTIN ideální pro strukturované skluznice?

 

ISANTIN vytváří na povrchu skluznice skluznou mezi-vrstvu. Tloušťka této mezivrstvy je cca 1 až 2 mikrometry. Struktury sjezdových i běžeckých lyží mají hloubku od cca 15 až 20 mikrometrů do cca 100 až 120 mikrometrů a šířku od cca 100 mikrometrů do několika milimetrů (horní hranice samozřejmě platí pro běžecké, a nikoli sjezdové lyže). Z uvedených hodnot je tedy zjevné, že ISANTIN dokonale kopíruje i ty nejjemnější struktury!

 

Proč je ISANTIN pro strukturované skluznice vhodnější než vosky?

 

ISANTIN vytváří na povrchu skluznice skluznou mezi-vrstvu, která je na straně jedné velmi pevně navázána na nejsvrchnější vrstvu skluznice, na straně druhé je velmi soudržná, odolná vůči abrazi, tvrdá, hladká… Skluzná mezivrstva ISANTIN je tak odolná, že finální rozlešťování jednotlivých destiček do jednolité vrstvy se provádí bronzovým či mosazným kartáčem s jemným vlasem. Jemné vlásky mosazného kartáče se dostanou i do těch nejjemnějších detailů a tvarů struktury, kde destičky ISANTIN rozleští do jednolité vrstvy, zatímco vosky jsou při odstraňování tzv. přebytečného vosku ze struktury pomocí mosazných či ocelových kartáčů velmi často odstraněny zcela. Ano, často dojde k vykartáčování jak přebytečného, tak chtěného vosku, jelikož vlásky kartáče jaksi neumí rozlišit, které je ten přebytečný, a který je naopak ten chtěný 

 

Za jakých podmínek funguje ISANTIN nejlépe? 

 

Díky hladké, tvrdé, vodivé, oděru-vzdorné mezivrstvě, kterou ISANTIN na povrchu skluznice vytváří, je ISANTIN naprosto ideální pro studené, tvrdé, suché, abrazivní a agresivní podmínky… Čím horší podmínky, tím lépe ISANTIN funguje! Tam, kde ani ty nejtvrdší vosky nemají žádnou šanci odolávat abrazi, si ISANTIN jen vrní… 

 

Znamená to, že ISANTIN je vhodný pouze pro studené a abrazivní podmínky a za mokrých a znečistěných podmínkách nefunguje?

 

Nikoli… ISANTIN je díky hladkému a tvrdému povrchu také enormně špíno-odpudivý, což je velmi výhodné za mokrých a zpravidla špinavých podmínek. ISANTIN však není zdaleka tak hydrofobní, tedy vodo-odpudivý, jako bývaly např. fluorové vosky. Pro mokré podmínky je tedy nutné použít kombinaci ISANTIN B + ISANTIN W pro zlepšení hydrofobie! V polních testech se však ukazuje, že ISANTIN R zvládá velmi dobře i vodu!

 

Je možné ISANTIN aplikovat i na starší lyže?

 

Ano, ale… A těch ALE bude více!

 

První ALE = před aplikací ISANTIN nechte skluznici přebrousit

 

Pokud máte straší lyže a nejste si úplně jistí, zda nejsvrchnější vrstva skluznice, na kterou se ISANTIN váže, je stále „zdravá“, pak Vám nemůžeme doporučit nic jiného, než nechat lyže před aplikací ISANTIN přebrousit! Ano, slyšíte správně, přebrousit! Přebroušením, které se zpravidla provádí v tloušťce cca 0,1 mm tedy cca 100 mikrometrů pod úrovní nejhlubších částí struktury, se jednoduše zbavíte celé původní svrchní vrstvy skluznice. Existuje riziko, že skluznice je poškozená i do větší hloubky, ale pokud jste na lyže neaplikovali zpravidla fluorové přípravky s vysokými zažehlovacími teplotami (více než 140 stupňů C), pak není toto riziko příliš velké.

 

Zkrátka a dobře přebroušení je nejlepší příprava skluznice na aplikaci ISANTIN u starších lyží, kde si nejste jistí kvalitou svrchní vrstvy skluznice.

 

Druhé ALE = nejčastější způsoby poškození svrchní vrstvy skluznice

 

Svrchní vrstvu skluznice nejčastěji poškozují: 1) vysoké zažehlovací teploty (více než 140 stupňů C), 2) oxidace, 3) UV záření, 4) agresivní mechanické zásahy (např. agresivní ROTO-kartáče), 5) dlouhodobé používání (je to stejné jako s pneumatikami) atd.

 

Pokud z nějakého důvodu nemůžete nebo nechcete nechat svoje lyže přebrousit, pak prosím věnujte zvýšenou pozornost následujícím doporučením. Pokud totiž skluznici nenecháte přebrousit a necháte ISANTIN aplikovat na poškozenou svrchní vrstvu skluznice, může se stát, že se ISANTIN nenaváže vůbec, nebo se naváže špatně a velmi rychle se ojede… A Vy budete naštvaní a zklamaní…

 

Třetí ALE = pověra o tom, že přebroušené lyže už nikdy nepojedou tak dobře

 

Pokud patříte do skupiny těch, kteří primárně nechtějí nechat skluznici svých lyží přebrousit, protože Vás nějaký „odborník“ přesvědčil, že pokud si lyže necháte přebrousit, tak už nikdy tak dobře nepojedou, pak vězte, že…

 

Skluznice lyží je polymer obohacený nejrůznějšími aditivy. Pokud je skluznice černá, pak se zpravidla jedná o saze, grafit a/nebo grafém. Vedle tzv. skluzných aditiv se do skluznic přidávají ještě strukturální aditiva, jako jsou anti-oxidanty, UV-filtry, anti-statika, barviva atd. Bez ohledu na konkrétní složení skluznice degraduje, aniž by se s ní muselo cokoli dělat. Prostě jako většina výrobků (např. pneumatik) stárne, oxiduje, některá aditiva se z polymeru časem samovolně uvolňují, na skluznici, zvláště tu černou, působí viditelné i neviditelné složky slunečního záření… Podobně jako pneumatiky uložené ve sklepě stárnou a degradují, aniž by se používaly. Jakmile lyže začnete používat, tedy na nich začnete lyžovat, koneckonců proto jste si je koupili, proces degradace a opotřebovávání se jen urychlí. Skluznice oxiduje i skluzem po sněhové pokrývce, sníh funguje jako odrazová plocha pro sluneční záření, tedy i za jízdy na skluznici působí sluneční záření, teplotní přechody a výkyvy… Čím více na pneumatikách jezdíme a čím náročnější je terén, ve kterém jezdíme, tím rychleji se pneumatiky opotřebovávají. Někteří z nás skluznice lyží navíc servisují, aplikují na ně vosky, které zažehlují, seškrabávají, kartáčují, leští, strukturují… Skluznici tak dále mechanicky i chemicky namáhají. Některé namáhání, zvláště vysoké teploty pak skluznici přímo poškozují. Životnost závodních pneumatik se extrémně zkracuje zahříváním nebo naopak podchlazováním. Okamžitý výkon je vykoupen zkrácenou životností.

 

Ale „odborníci“ na servis lyží mají určitě pravdu v tom, že to nejlepší, co můžete udělat, je jezdit na degradované a opotřebované skluznici, protože právě ta a žádná jiná je – podobně jako sjeté a ztvrdlé pneumatiky – základem pro rychlou a bezpečnou jízdu… Tady už chybí jen ženská obřízka rezavou žiletkou!

 

Čtvrté ALE = fluor

 

Pokud jste na skluznice Vašich lyží aplikovali pravidelně fluor, a to navíc fluor ve formě prášků pomocí vysokých zažehlovacích teplot, pak doporučujeme na lyže ISANTIN bez přebroušení neaplikovat. S velkou pravděpodobností se totiž buď vůbec nenaváže, pokud se naváže, tak se velmi rychle ojede. Fluor blokuje provazby mezi ISANTIN a svrchní vrstvou skluznice na molekulární úrovni. Po pravidelné aplikaci fluorových prostředků zažehlovacími teplotami přes 140 stupňů C bude svrchní vrstva skluznice navíc poškozená.

 

Páté ALE = siloxany

 

Podobně jako se ISANTIN nemá rád s fluorem, nemá se rád ani se siloxany, tedy látkami zlepšujícími skluz, které jsou relativně často obsaženy v tzv. FLUOR-FREE přípravcích. O tom, zda jsou ve voscích, které jste používali v minulosti, obsaženy siloxany se bohužel nedozvíte, jelikož výrobci skluzných vosků přesné složení zpravidla úzkostlivě tají… Nezbývá tedy, než opět doporučit přebroušení! A jako zákazníci se můžeme samozřejmě výrobců dotazovat, co ty jejich vosky vlastně obsahují…

 

Šesté ALE = velké namáhání

 

Se skluznicí je to opravdu jako s pneumatikami, i když opotřebení skluznice není možná na první pohled tak patrné. Agresivní sněhové podmínky (zmrzlý firn, technický sníh, suché skřípající tření na prašanu atd.) nebo agresivní servisní zásahy (vysoké zažehlovací teploty, intenzivní kartáčování ROTO přípravky, používání silných odstraňovačů vosků atd.) způsobují, že zvláště svrchní vrstva skluznice relativně rychle degraduje… Na poškozené skluznici ISANTIN drží špatně…

 

Sedmé ALE = přirozené stárnutí

 

Opět příměr s pneumatikami… Pětileté gumy jsou tak tvrdé a degradované, že –  aniž by se na nich najel byť jediný kilometr – ztratily své původní adhezivní a mechanické vlastnosti. Se skluznicí je to stejné. Svrchní vrstva staré skluznice (starší než cca 4 roky) bude degradovaná stářím…

 

Přebroušení jako takřka všelék

 

Většinu ALE „vyléčí“ přebroušení skluznice, tedy odstranění svrchní vrstvy skluznice do hloubky cca 100 mikrometrů. Některá poškození však mohou být hlubší, zpravidla se jedná o tepelná poškození způsobená vysokými (přes 140 stupňů C) až extrémními (přes 200 stupňů C) zažehlovacími teplotami.

 

Rizika přebroušení

 

Přebroušení lyží je odborný úkon, je proto nezbytné si lyže nechat přebrousit v odborném servise. Po přebroušení se může lehce změnit podíl tzv. amorfních a krystalických oblastí na povrchu skluznice, ale s touto změnou se není třeba příliš lámat hlavu. Co je ale důležité si uvědomit, je skutečnost, že přebroušené skluznice jsou jaksi „ostré“, „obnažené“ či „citlivé“… Povrch přebroušené skluznice je nutné nechat lehce zajet, strhnout či ohladit.

 

Druhé riziko přebroušení se vyskytuje u závodních lyží… Oni totiž mistři brusu zpravidla nemají proces vytváření struktury úplně pod kontrolou, jinými slovy zpravidla neumí vytvořit identickou strukturu znovu či po druhé, zkrátka a dobře neumí struktury replikovat.

 

Téma replikace struktur závodních lyží je obsáhlé a složité. Není to téma pro tento článek. Ale nemůžeme se divit někomu, komu se v zásadě náhodou povedlo „něco“ trefit, že se snaží toto „něco“ střežit jako oko v hlavě a bojí se tedy skluznici opět přebrousit.

Pověru o špatném vlivu přebrušování lyží tedy rozšířili primárně ti mistři brusu, kteří nemají proces pod kontrolou, a vědí tedy, že co se povedlo dnes, se již nemusí povést zítra 

 

Je možné ISANTIN kombinovat s ostatními vosky na skluz?

 

Ano i ne… 

 

Kdy ne?

 

Před aplikací ISANTIN by skluznice měla být zdravá a zbavená všech nečistot, ale i vosků. Vosky – zvláště pak ty s obsahem fluoru a siloxanů – blokují provazby mezi ISANTIN a svrchní vrstvou skluznice. Čím zdravější, čistší a prostá všech dalších látek skluznice bude, tím se ISANTIN lépe naváže a tím déle a lépe pojede!

 

Kdy ano?

 

Na skluznou vrstvu ISANTIN, která se pevně navázala na svrchní vrstvu skluznice a překryla skluznici novou skluznou vrstvou o tloušťce 1 až 2 mikrometrů, je možné aplikovat libovolné skluzné vosky s výjimkou vosků s obsahem fluoru a siloxanů. Tyto další skluzné vosky by měly na skluzné vrstvě ISANTIN držet o něco lépe než na vlastní skluznici, a to díky tzv. pí-vazbám. ISANTIN je tedy možné používat také jako podkladní vrstvu nebo primer!

 

Je možné si ISANTIN aplikovat v domácích podmínkách?

 

U nových lyží a u starších lyží s nepoškozenou skluznicí ano. Stačí si objednat tzv. testovací nebo startovací sadu, řídit se přiloženým návodem pro aplikaci, popř. si před aplikací prohlédnout video-instruktáž na YOUTUBE.

 

U starších lyží s rizikem poškození svrchní vrstvy skluznice jednoznačně doporučujeme skluznici nejprve nechat přebrousit a teprve po přebroušení aplikovat ISANTIN.

 

Je možné si nechat ISANTIN aplikovat v odborných servisech?

 

Ano, ale… Zvláště u sjezdových lyží je ideální si nechat ISANTIN aplikovat poté, co jste si nechali udělat servis hran. Při broušení hran je nutné zpravidla také přebrousit povrch skluznice. A právě toto přebroušení skluznice a následné přebroušení hran je optimální příprava pro aplikaci ISANTIN. Místo běžného vosku, který na sjezdových lyží tak jako tak nevydrží déle než jeden den, se aplikuje ISANTIN! Tolik ta jednodušší část odpovědi.

 

A teď ta složitější: v rámci rozsáhlého testování a komunikace s různými servisy a ski-shopy jsme zjistili, že při aplikaci ISANTIN se dá udělat mnoho drobnějších a vážnějších chyb a přehmatů. Každá z nich pak více či méně přispívá k tomu, že ISANTIN se nechová a nefunguje přesně tak, jak má, tedy jako pevně navázaná, jednolitá, slabá, hladká, tvrdá, povrch struktury kopírující, špíno-odpudivá, vodivá skluzná mezi-vrstva.

 

Proto jsme se rozhodli, že ISANTIN se nebude nabízet pouze tam, kde můžeme zajistit jeho sto-procentní aplikaci a kde jsou z přípravků ISANTIN stejně nadšení jako my, tedy ti, kdo byli a jsou u jeho napínavého příběhu již mnoho let. ISANTIN nejsou pouze přípravky na zlepšení skluzu, ISANTIN je změna paradigmatu, zcela nový přístup k servisu lyží… Buď ho přijmete za svůj, nebo si budete dál patlat na lyže vosky 

 

Pro koho se ISANTIN hodí?

 

ISANTIN se dá používat pro všechny výkonnostní kategorie lyžařů… Skluz a radost z jízdy zlepší úplně všem. ISANTIN nabízí verzi TOUR pro příležitostné sjezdaře i běžkaře, verzi HOBBY pro ty lyžaře, kteří sice nejsou profesionálové, ale na výkonu jim rozhodně záleží. Z této kategorie uvítají ISANTIN především dálkoví běžci, protože jim konečně něco vydrží na celý LAUF, ale i hltači kilometrů na sjezdovkách, protože lyže jim pojedou rychleji a lépe, a proto toho víc najedou! ISANTIN je ale stále rozšířenější i mezi profesionály, kde aplikace PROFI či HIGH PERFORMANCE slaví nejeden úspěch.

 

Kde je možné si ISANTIN objednat pro tzv. domácí použití?

 

Nejlépe na domovské stránce ISANTIN.ch v sekci SHOP EU. Pro domácí použití doporučujeme startovací sady ALPIN / NORDIC / NORDIC SKIN. Sada se vždy skládá z vlastního přípravku, bločku s flísem určeným pro zapracování přípravku a kartáče pro rozleštění. Pro skiny a mohérové pásy doporučujeme ISANTIN S, který se pouze nanese.

 

Kde je možné si ISANTIN nechat aplikovat?

 

Pro aplikaci v servisech jsme domluvili spolupráci s vybranými ski-servisy a ski-shopy. V případě aplikace ISANTIN v odborných servisech rozlišujeme mezi sekcí ALPIN, tedy sjezdaři, kam řadíme i prknaře, ski-alpinisty, free-ridery a další podskupiny, a sekcí NORDIC, tedy běžkaři, kam řadíme klasiky, skataře i horéristy či skinaře.

 

Stačí si vybrat příslušnou službu z kategorie TOUR / HOBBY / PROFI a pracovníci odborných servisů Vás sdělí další informace.

 

U sekce ALPIN vždy doporučujeme ISANTIN aplikovat po přebroušení skluznice a hran.

 

Primárně se můžete obrátit na

 

·      ISANTIN Servis Bedřichov

o   Lubor Špís, + 420 777 904 895, luborspis@seznam.cz

 

V případě jakýchkoli dotazů se můžete kdykoli obrátit, na info@isantin.ch

 

 

 

 

 

 

Technický sníh a jeho záludnosti

Technický sníh. Už několikrát jsme se tohoto tématu dotkli. Už několikrát jsme zmínili, že technický či umělý sníh, zkrátka a dobře tzv. man-made snow ve skutečnosti žádným opravdovým sněhem není. Dnes se na specifika a jedinečné vlastnosti tohoto lidského výtvoru podíváme více zblízka.

 

Umělý sníh se vyrábí, pomocí tlakového čerpadla je proud vody hnán k rozprašovači, kde je tříštěn na drobné kapičky vody o velikosti cca 0,1 mm. Kapičky tříštěné vody nesmí být ani o moc větší, ani o moc menší než právě 0,1 mm. U větších kapiček hrozí, že nestačí dostatečně promrznout, u menších kapiček naopak hrozí, že se po kontaktu s chladným vzduchem odpaří nebo dojde vlivem větru k odfouknutí mimo zasněžovaný prostor.

 

Jakmile kapička tříštěné vody narazí na chladný vzduch, jehož teplota by neměla být při použití chemicky neošetřené vody vyšší než cca – 2,5 stupňů C, vytvoří se na povrchu vodní kapičky nejprve jakási ledová skořápka či ledový povlak, který uzavře zbytek kapalné vody ve svém nitru. Jakmile začne tato ledová skořápka padat směrem k zemi, má kapalina uzavřená uvnitř přibližně 1 vteřin na to, aby zmrzla působením chladného vzduchu.

 

Pokud se tak nestane, je nutné umělý sníh nechat „dozrát“ či „vymrznout“ v hromadách na zemi, kde však vymrzání již probíhá mnohem pomaleji a vzhledem k izolačním vlastnostem sněhu a narůstajícím teplotám směrem k zemi, může část vnitřní vody zůstat v kapalném, tedy nezmrzlém stavu.

 

Právě tento možný podíl kapalné vody uvnitř ledových zrnek způsobuje, že umělý sníh bývá často mokřejší či vlhčí než přírodní sníh za srovnatelných podmínek.

 

Relativně malá velikost tzv. zárodečných kapiček technického sněhu (optimální velikost je cca 0,1 mm) je důvodem pro druhou charakteristickou vlastnost technického sněhu, kterou je vysoká hustota a objemová hmotnost. Z drobných kapiček tříštěné vody vznikají drobná ledová zrnka o průměrné velikosti 0,1 až 0,8 mm, která jsou navíc velmi oblá či zakulacená. Tato drobná kulatá zrnka přiléhají těsně k sobě a neponechávají mezi sebou takřka žádný prostor pro vzduch, což značně komplikuje proces vymrzání sněhu po dopadu na zem, kde právě přístup chladného okolního vzduchu zajistí úplné promrznutí ledového zrnka.

 

Poslední důležitou charakteristickou vlastností technického sněhu je oblý či kulatý tvar drobných zrnek. Tato třetí – charakteristická – vlastnost umělého sněhu, která ho tak významně odlišuje od sněhu přírodního, je způsobena opačným směrem mrznutí technického a přírodního sněhu. Zatímco přírodní sníh roste z jádra směrem na povrch (na zárodku nečistot či prachu kondenzuje kdesi vysoko v oblacích vzdušná vlhkost), vymrzá umělý sníh z povrchu do jádra (při kontaktu vodní kapičky s chladným vzduchem se nejprve vytvoří jakási ledová skořápka, která v sobě uzavře zbývající stále kapalnou vodu, která následně – během krátkého letu směrem k zemi – musí vymrznout až do středu či jádra zrnka, pokud se tak nestane, existuje reálné riziko, že střed ledového krystalu zůstane vyplněné kapalnou vodou).

 

Opakování je matka moudrosti. Zopakujme si tedy základní charakteristické vlastnosti technického sněhu. Technický sníh je tvořen drobnými ledovými zrnky o průměrné velikosti 0,1 až 0,8 mm. Ledová zrnka jsou primárně kulatá či oblá, bez ostrých hran či fazet. Technický sníh má tedy vysokou hustotu a objemovou hmotnost (krátce po výrobě dosahuje hmotnosti cca 500 kg/m3). Pokud je technický sníh vyráběn při vyšších teplotách nebo mají tříštěné kapičky velmi krátkou dráhu letu v chladném vzduchu před dopadem na zem, bývá výrazně mokřejší či vlhčí než přírodní sníh za obdobných podmínek, což je způsobeno kapalným či nevymrzlým středem ledových krystalků.

 

Z výše uvedené specifikace vyplývá, že man-made snow by měl způsobovat relativně nízkou míru abraze či mechanického namáhání skluznice. Zrnka jsou oblá, vlhká, malá, bez ostrých hran a fazet, vyšší vlhkost blokuje elektrostatický náboj… Ale ve skutečnosti pravý opak je pravdou. Každý, kdo má byť sebemenší zkušenosti se servisem lyží, zvláště těch běžeckých, ví, že umělý sníh je enormně agresivní a abrazivní a způsobuje enormně rychlé opotřebení či přímo „odření“ i těch nejhouževnatějších vosků. Jinými slovy: technický sníh je mnohem abrazivnější než prakticky jakýkoli přírodní sníh, včetně agresivních a abrazivních firnů či hranato-zrnitých sněhů hluboko bod bodem mrazu…

 

Jak si to ale vysvětlit? Kde se tato vysoká míra abraze a agresivity bere, když tvarem, vlhkostí a drobností by měl být technický sníh cokoli jiného než agresivní a abrazivní.

 

Vysvětlení je velmi jednoduché a zároveň hluboce skryté. Jak jsme uvedli výše, vymrzá technický sníh z povrchu do středu. Na povrchu vodní kapičky se nejprve vytvoří jakási skořápka či ledový obal, uvnitř kterého zůstane uzavřena zbývající část tekuté vody. Tato tekutá voda pak mrzne směrem z povrchu do středu. Všichni víme, co se stane, pokud v mrazničce zapomeneme láhev piva či vína, kterou jsme tam za cílem rychlého ochlazení položili a na kterou jsme nakonec zapomněli. Ano, správně. Pivo nebo víno obal, tedy zpravidla skleněnou lahev, roztrhá. Proč, kapaliny při změně skupenství z kapalného na pevné zvětšují svůj objem. Síla, která působí na skleněnou pivní lahev je tak velká, že lahev nakonec praskne.

 

U postupného vymrzání ledových kapiček umělého sněhu však k prasknutí skořápky či ledového obalu nedojde a veškerá energie postupného nárůstu objemu, který se musí směstnat do stejného prostoru, se projeví „zahuštěním“ či „zhutněním“ v ledovém zrnku uzamčené vody. Ano, dojde ke změně molekulární mřížky takto zmrzlé vody, která je pak mnohem pevnější, hustší a mnohem méně podléhá teplotním výkyvům a procesům tání.

 

Ano, je to tak, ledová zrnka umělého sněhu jsou ledová zrnka zhutnělé vody, která jsou enormně pevná, enormně tvrdá, enormně stabilní, a proto enormně agresivní a abrazivní ve vztahu k jiným materiálům, jako např. skluznicím lyží. Ledová zrnka zhutnělé vody také mnohem méně podléhají vlivům teploty a procesům tání, a proto technický sníh vydrží i při relativně vysokých teplotách nad bodem mrazu, kde by přírodní sníh již dávno zcela roztál.

 

Jak víme, podstatná část závodů světového poháru ve všech možných lyžařských disciplínách se již dnes odehrává převážně nebo především na umělém či technickém sněhu. S ohledem na postupující klimatické změny a ústup hranice přírodního sněhu do stále vyšších poloh lze předpokládat, že lyžování na technickém sněhu, a nejen to vrcholové, bude stále častější a běžnější jev.

 

Lyžování na umělém sněhu však klade výrazně vyšší nároky na chemické, ale především mechanické vlastnosti skluznice než lyžování na sněhu přírodním. Z hlediska chemických vlastností skluznice se jedná především o hydrofobii a špíno-odpudivost (jak jsem opakovaně zmínili výše, je technický sníh mnohem vlhčí, a zároveň také mnohem špinavější), z hlediska mechanických vlastností se jedná především o tvrdost, houževnatost a odolnost vůči oděru (jak víme, technický sníh je velmi agresivní a abrazivní a nezřídka kdy přesáhne jeho tvrdost vlastní tvrdost skluznice, což se projeví tzv. efektem pluhování skluznice ledovými krystaly).

 

Je velká otázka, zda standardní uhlovodíkové vosky, byť doplněné nejrůznějšími aditivy, jsou a budou schopny těmto narůstajícím nárokům na hydrofobii, špíno-odpudivost, ale především tvrdost, houževnatost a oděru-vzdornost vyhovět. Možná, že nastal čas a prostor voskové technologie zcela opustit, nebo přinejmenším doplnit o nové slibnější a efektivnější alternativy…

 

 

 

 

 

 

 

 

Zažehlovací teploty skluzných vosků

 Zažehlovací teploty skluzných vosků

 

Když jsem se servisem běžeckých lyží začínal, určovali zkušení servisáci zažehlovací teplotu podle toho, jak hodně nebo málo se z parafínu kouřilo. Vzhledem k tomu, že se tehdy jednalo primárně o uhlovodíky s minimálním množstvím aditiv, byl to celkem dobrý systém, ze zažehlovaného parafínu se muselo kouřit tak akorát…

 

Můj strýc mi tehdy zadal první „výzkumný“ úkol, přinesl mi velikou krabici plnou všech tehdy existujících skluzných vosků a řekl: „uděláme si vlastní tabulku zažehlovacích teplot všech vosků, pokud bys potřeboval další (vosky, poznámka autora), tak mi dej vědět, jo, a potřebujeme to rychle…“

 

S učitelkou chemie na střední škole jsme určovali teplotu skápnutí jednotlivých voskových bločků a následně teplotu, kdy se teplotně nejméně odolná složka daného bločku začala „přepalovat“. Z těchto dvou hodnot jsme se následně snažili odvodit nejlepší zažehlovací teplotu pro daný vosk.

 

Když jsme měli hotovo, poslal mě strýc za starým Weisshautelem, dealoval tehdy ještě v socialistickém Československu produkty jedné významné voskařské značky a jeho rodiče bydleli kousek od mého dědy… Pan doktor pedagogických věd mi v mém traktátu opravil vícero pravopisných chyb, od té doby už jsem psal „signál“ vždy s krátkým měkkým, ale jinak je to prý nepraktická blbost, odmítl pan importér náš první větší výzkum. Krátce na to představil SWIX svoji GLIDING WAX IRONING TEMPERATURE CHART, krásnou barevnou na voskovém papíře, bez pravopisných chyb…

 

Strýc byl tehdy na Honzu pěkně nasraný, ale ten tvrdil, že o ničem neví… A navíc ta naše tabulka zahrnovala vedle přípravků od SWIX všechny tehdy dostupné skluzné vosky, takže byla rozhodně lepší 

 

O několik let později se na scéně objevily první fluory, věhlasná CERA F určená pro teplotní rozsah - 4 až + 4 stupňů C. Se skluznými vosky s obsahem fluoru prudce vzrostly zažehlovací teploty. Čím vyšší podíl fluoru, tím byly teploty zpravidla vyšší. Také hodně záleželo, zda se jednalo o fluorové přípravky ze skupiny PFOA nebo PFOS, sulfidy měly zpravidla ještě vyšší zažehlovací teploty než acidy.

 

Důvodem vysokých zažehlovacích teplot u fluorových přípravků, u přípravků ze skupiny PFOS nebyly žádnou velkou výjimkou zažehlovací teploty přes 180 nebo dokonce přes 200 stupňů C, byly vysoké teploty tání fluoru.

 

Vysoké zažehlovací teploty fluorů měly své velké výhody i své velké nevýhody, ale byly nutné či nevyhnutelné. Teploty tání fluorových sloučenin jsou prostě vysoké. Kdo chtěl používat fluor musel se s tím smířit.

 

K hlavním nevýhodám vysokých zažehlovacích teplot fluorů, zvláště tzv. finishů či coatingů patřila skutečnost, že se nezřídka kdy spálily podkladní vrstvy, které nebyly schopné vysoké zažehlovací teploty fluorů přežít. Do servisních kabin se pak uvolňovaly oblaka štiplavého kouře, přepálený podkladní vosk s sebou zpravila vzal i větší či menší část fluorů.

S těmito extrémními zažehlovacími teplotami měly problém i skluznice, proto se také stávalo, že po opakované aplikaci fluorových prášků za tepla skluznice lyží jaksi „zesklovatěla“, odborně by se řeklo, že ve svrchní vrstvě UHMWPE proběhla tzv. glas transmission phase, jinými slovy povrch skluznice nevratně tepelně degradoval.

 

Hlavní výhodou vysokých zažehlovacích teplot přípravků s fluorem byla velmi solidní životnost výsledku na sněhu, a to i za velmi abrazivních podmínek. Vysoké až extrémní zažehlovací teploty (za vysoké považujeme teploty do cca 160 stupňů C, za extrémní pak zažehlovací teploty přes 180 stupňů C) způsobovaly natavování svrchní vrstvy skluznice, v důsledku čehož došlo na molekulární úrovni k propojení či promíchání základního materiálu skluznice a aplikovaného skluzného vosku. Výsledkem tedy byla jakási „směs“ obou látek. A právě toto promíchání obou látek na molekulární úrovni, tedy základního materiálu skluznice na straně jedné a skluzného vosku s fluorem na straně druhé, propůjčovalo výsledné směsi velmi dobrou až vynikající odolnost vůči abrazi. A že přitom docházelo k nevratnému poškození skluznice, o tom přece nikdo nevěděl… A těm pár teoretickým vědátorům stejně nikdo nevěří 

 

Vlastností chronosu, tedy lineárního času je, že neustále, nezadržitelně a nesmlouvavě plyne, v každém okamžiku se z přítomnosti stane minulost a chronos ukousne v každém zlomku vteřiny malý kousek z budoucnosti, kterou svou čarovnou mocí obratem přetaví do přítomnosti, v jejíž podstatě je zakotvena minulost. Vše nezadržitelně plyne a v prach se obrací. A přípravky s obsahem fluoru se díky chronosu pomalu a jistě propadají na smetiště dějin.

 

Zajímavé ale je, že společně s fluory do propadliště dějin nespadly vysoké zažehlovací teploty. Ty vysoké zažehlovací teploty, které měly u skluzných přípravků s fluorem své technické a fyzikální opodstatnění. U nových tzv. fluor-free vosků se ve většině případů nevyskytuje nic, co by takto vysoké zažehlovací teploty „opodstatňovalo“ či „vysvětlovalo“. I tak ale zůstaly vysoké, nikoli však extrémní zažehlovací teploty u většiny výrobců i u tzv. fluor-free přípravků zachovány. Jednoho nemůže nenapadnout otázka, proč, co je za tím?

 

Kolegy ze Švýcarska napadlo, že by vysoké zažehlovací teploty mohly být výhodné pro životnost fluor-free skluzných vosků a že pouze „vysoké“, a nikoli „extrémní“ zažehlovací teploty mohou vést k minimálnímu poškození svrchní vrstvy skluznice, zvlášť pokud se to dělá šikovně… A nový výzkumný projekt byl na světě!

 

A světe div se, předpoklady z hypotézy se v rozsáhlých laboratorních a polních testech potvrdily. Vysoké zažehlovací teploty, řekněme teploty v rozmezí 140 až 150 stupňů C, lehce nataví nejsvrchnější vrstvu skluznice a umožní promíchání základního materiálu skluznice s aplikovaným skluzným voskem na molekulární úrovni, v důsledku čehož dojde k enormnímu zvýšení odolnosti vůči oděru takto vytvořené skluzné vrstvy na straně jedné a k minimální degradaci základního materiálu skluznice na straně druhé. Vzniká tedy jednoznačně WIN-WIN situace.

 

Shrnutí

 

V osmdesátých letech minulého století zažehlovací teploty skluzných vosků nikdo neřešil. Pro měkké vosky se nastavovaly nižší teploty, pro tvrdé vosky pak teploty vyšší. Rozhodovala asi jen míra či množství kouře, který zažehlování generovalo.

 

Někdy v druhé polovině osmdesátých a na počátku devadesátých let se objevily první nesmělé pokusy o IRONING TEMPERATURE CHARTS, tedy tabulky či grafy zažehlovacích teplot, od počátku devadesátých let se již na obalech skluzných vosků zažehlovací teploty běžně udávaly.

 

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se začaly masově používat skluzné vosky s fluorem. Primárně u tzv. čistých fluorů zažehlovací teploty enormně vzrostly, což bylo primárně dáno vysokými teplotami tání fluorových sloučenin.

 

Běžné vosky nebyly schopné takto vysoké zažehlovací teploty „přežít“, a tak se roztrhl pytel s různými LF a HF skluznými vosky, které byly doporučovány jako podkladní vrstvy pod tzv. čisté fluory.

 

Po zákazu fluorů v roce 2023 se přestaly více či méně používat tzv. extrémní zažehlovací teploty, tedy teploty přes 180 stupňů C, nicméně vysoké zažehlovací teploty, tedy teploty v rozpětí 140 až 160 stupňů C se staly naopak standardem. Důvodem je WIN WIN situace, kdy mírným natavením povrchu skluznice může dojít k promíchání základního materiálu skluznice a skluzného vosku, díky čemuž významně stoupne životnost skluzných vosků na straně jedné, zároveň ale dojde minimálnímu riziku poškození povrchu skluznice.

 

 

 

 

 

 

 

ISANTIN, část II - výhody a nevýhody

 ISANTIN

 

Výrobky ISANTIN jsou kapalné či tekuté prostředky, kde ve vhodném nosiči, nejčastěji v etanolu, je obsažena vlastní účinná látka. Účinná látka je obsažena vždy ve formě NANO-částic, které se ve formě disperze aplikují pomocí nanášecí houbičky na lahvičce přímo na skluznici. Nosič se relativně rychle odpaří, ale ještě předtím je nutné účinnou látku zapracovat do skluznice.

 

ISANTIN je nutné – na rozdíl od ostatních skluzných prostředků – zapracovat do skluznice neprodleně po nanesení, a to ve vlhkém stavu. Čím vlhčí či tekutější ISANTIN v okamžiku zapracovávání je, tím lépe a efektivněji se jednotlivé NANO-částečky naváží na skluznici a tím snadněji a rychleji začnou vytvářet destičkovitou či šupinkovitou strukturu na jejím povrchu.

 

Jakmile se ISANTIN naváže pomocí pevných vazeb na skluznici a dojde pomocí tření, tedy mechanické a tepelné energie, k jeho zapracování, nastartují se chemické samo-organizační procesy a jednotlivé NANO-částice – navázané pevně na NANO-chloupky skluznice – se začnou vzájemně provazovat a organizovat do pevných molekulárních struktur, tedy destiček či šupinek, které pokryjí celý povrch skluznice.

 

Ve finálním kroku se přechody mezi jednotlivými destičkami rozleští pomocí mosazného či bronzového kartáče do jednolité vrstvy, která 

 

§  je enormně odolná vůči abrazi

 

Jednotlivé NANO-částečky účinné látky se ještě před vlastním procesem samo-organizace naváží na povrch skluznice velmi pevnými mezi-molekulárními vazbami, zpravidla se jedná o kovalentní a tzv. pí-vazby. Po navázání na skluznici se jednotlivé NANO-částice samo-uspořádají do velmi pevných a soudržných struktur, které jsou mezi sebou provázány vodíkovými můstkovými vazbami. Finální rozleštění jednotlivých destiček do jednolité soudržné vrstvy vytvoří na povrchu skluznice jakousi pevně, ale zároveň flexibilně navázanou mezi-vrstvu, která je – ve srovnání s běžnými skluznými prostředky jako např. vosky – násobně odolnější vůči abrazi. Koeficient oděru-vzdornosti se bude v závislosti na kvalitě skluznice, kvalitě aplikace a sněhových podmínkách pohybovat v rozpětí 10 až 100. Jinými slovy: ISANTIN vydrží na skluznici mnohonásobně déle než běžné vosky.

 

§  vykazuje enormně nízké koeficienty tření

 

Díky svým specifickým vlastnostem vykazuje mezi-vrstva ISANTIN při skluzu na povrchu sněhu a ledu enormně nízkých koeficientů tření, které jsou za mokrých a špinavých podmínek srovnatelné s koeficienty tření, které dosahovaly skluzné přípravky na bázi fluoru, a které nemají za studených a abrazivních podmínek aktuálně žádnou konkurenci. Jinými slovy: za mokra se ISANTIN blíží či vyrovná fluoru, za studených a abrazivních podmínek nejede nic lépe!

 

§  je enormně tvrdá

 

Mezi-vrstva ISANTIN nesnižuje na rozdíl od běžných skluzných prostředků tvrdost skluznice. Vazby mezi jednotlivými molekulami destiček či šupinek jsou natolik silné, že finální povrch zachová či zlepší tvrdost povrchu vlastní skluznice. Pro srovnání: tvrdost skluznice se pohybuje běžně kolem 65 shore D, tvrdost i těch nejtvrdších skluzných vosků zpravidla nepřesahuje 40 shore D, zatímco měkké vosky mívají pouze 10 shore D. Jinými slovy: zatímco aplikací skluzných vosků, které se na molekulární úrovni provazují se základním materiálem skluznice do jakési „nové skluzné vrstvy“, dochází vždy k zásadnímu snížení původní tvrdosti skluznice, umožňuje aplikace skluzného prostředku ISANTIN naopak zachování či zvýšení tvrdosti skluznice, a tím také zlepšení mechanických vlastností skluznice jako takové, které se projeví především za studených a abrazivních podmínek…

 

§  je enormně špíno-odpudivá

 

Mezi-vrstva ISANTIN je nejenom velmi tvrdá, ale díky své molekulární struktuře také velmi hladká. Prvního vyhlazení se dosáhne pomocí mosazného, měděného nebo bronzového kartáče, kterým se „rozleští“ přechody mezi jednotlivými destičkami či šupinami do jednolité hladké vrstvy. Vyhlazování této vrstvy však pokračuje i při vlastním skluzu lyže po sněhové pokrývce. Běžné vosky jsou v důsledku tření a abraze „odírány“, zatímco mezivrstva ISANTIN je dále vyhlazována a rozlešťována. Díky vysoké tvrdosti a hladkosti neváže povrch mezi-vrstvy ISANTIN takřka žádnou špínu. Špíno-odpudivost je dále podpořena vysokou elektro-negativitou povrchu mezi-vrstvy ISANTIN.

 

§  je vodivá

 

Zatímco základní materiál skluznice, tedy polyetylen ve všech jeho podobách, i běžné vosky jsou čisté izolanty, tedy nevedou ani teplo, ani elektrickou energii, je mezi-vrstva ISANTIN vodivá, a to minimálně na úrovni polovodičů. Vodivost mezi-vrstvy ISANTIN tak zabraňuje vzniku elektrostatického náboje na povrchu skluznice a jeho následného výboje za suchých studených abrazivních podmínek, kde právě elektrostatický náboj představuje jednu z hlavních složek tření mezi povrchem sněhu a skluznice lyží. V kombinaci s měkkým, ale extrémně vodivým grafitem, který je ve své základní podobě velmi slabě navázán na molekulární řetězce UHMWPE, v případě mezi-vrstvy ISANTIN ale výborně chráněn před účinky abraze, se jedná o takřka dokonalou skluznici pro studené suché a abrazivní skřípající podmínky!

 

§  je odolná vůči vnějším vlivům jako oxidace, tepelné či světelné namáhání

 

Vedle svých skluz zlepšujících a skluz zachovávajících vlastností chrání mezi-vrstva ISANTIN skluznici takřka dokonale před účinky vnějších vlivů, jako jsou oxidace (polyetylen, ale i vosky relativně rychle oxidují), světelné záření (viditelné i neviditelné složky slunečního záření degradují povrch skluznice, a to přímým, ale i odraženým světlem), tepelné namáhání (zvláště u sjezdového lyžování může být tepelné namáhání za abrazivních podmínek a vysokých rychlostí extrémní a může se projevovat spálenou skluznicí v oblastí hran). Díky způsobu, jakým je navázána na skluznici, jakým skluznici lokálně, a přesto celoplošně pokrývá, jak pevně a odolně je na molekulární úrovni uspořádána, zabraňuje mezi-vrstva ISANTIN prakticky všem vnějším vlivům přístupu k základnímu materiálu skluznice, a tak ho dokonale chrání. Skluznice chráněná mezivrstvou ISANTIN bude vypadat i po letech jako zbrusu nová!

 

Ale protože na světě nemůže být nic zcela dokonalé, má také ISANTIN svá ALE. Jaké jsou tedy hlavní nevýhody skluzných prostředků ISANTIN?

 

§  nejsou to vosky

 

Lyžařský a voskový průmysl se posledních 50 až 70 let soustředí na vývoj, výzkum a výrobu skluznic a skluzných prostředků na bázi vosků. Díky tomuto jasnému zaměření je prakticky vše přizpůsobeno a vyladěno na skluz na bázi vosků (strukturální vlastnosti skluznic, prakticky nekonečná paleta vosků na všechny možné teplotní, sněhové, povětrnostní i další podmínky, strukturování, testování atd.). ISANTIN tedy stojí jaksi sám a osamocen v moři vosků. Aktuálně existují pouze cca 4 různé přípravky ISANTIN na celou nedozírnou variabilitu teplotních, sněhových, povětrnostních, geografických a dalších podmínek. ISANTIN je aktuálně spíše universální, ale zároveň zcela specifický přípravek.

 

§  záleží na skluznici

 

ISANTIN vytváří na skluznici mezi vrstvu, která je enormně odolná vůči abrazi, tvrdá, špíno-odpudivá, vodivá, odolná vůči působení vnějších vlivů, a vykazuje tedy enormně nízké koeficienty tření a enormní životnost. Aby se však tato unikátní mezi-vrstva mohla vytvořit, musí být skluznice v pořádku. A když říkáme v pořádku, nemyslíme nějaké ty škrábance od kamenů nebo větví. Když říkáme v pořádku, pak myslíme: tepelně nepoškozená (např. od intenzivního zažehlování vysokými teplotami), nezoxidovaná (skluznice oxiduje na vzduchu, ale i při vlastní jízdě po sněhu), chemicky nepoškozená (např. časným a intenzivním mytím pomocí chemických odstraňovačů vosků), mechanicky nepoškozená (primárně v nejsvrchnější vrstvě NANO-chloupků, např. nevhodným kartáčováním).

Na poškozenou skluznici se ISANTIN nenaváže a nemůže na ní vytvořit funkční mezi-vrstvu.

 

§  je to individualista

 

Aby ISANTIN mohl vytvořit jedinečnou skluznou mezi-vrstvu, musí být skluznice v pořádku a prosta všech vosků či jiných kluzných prostředků v tuhém, tekutém, sypkém či emulzním stavu. Zkrátka a dobře, skluznice musí být v pořádku (tepelně, chemicky, mechanicky, oxidačně atd. nepoškozená) a čistá (zbavená všech nečistot a vosků či jiných skluzných prostředků). Vztah ISANTIN a skluznice je ryze monogamní.

Jakmile ISANTIN vytvořil na skluznici unikátní mezi-vrstvu, je aplikace dalších skluzných prostředků na vrstvu ISANTIN možná, ale má to svá pravidla. 1) Na ISANTIN se nesmí aplikovat nic, co obsahuje FLUOR a SILOXANY (obsah siloxanů v nových fluor-free voscích ale budete problematicky identifikovat), 2) vše, co budete na ISANTIN aplikovat, smíte zažehlovat pouze teplotou pod bodem tání PE, tedy cca 130 stupňů C (ISANTIN vydrží i mnohem vyšší teploty, ale je výborný vodič, takže by tepelné zatížení převedl dále), 3) na ISANTIN jako základu drží běžné vosky díky tzv. pí-vazbám lépe než polyetylenu.